Obvodní soud pro Prahu 10 · Rozsudek

8 C 38/2022

č. j. 8 C 38/2022-21

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2022-04-25 · VYHOVENI · ECLI:CZ:OSPH10:2022:8.C.38.2022.1

Citované zákony (11)

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Andreou Löffelmannovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 3 840 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 840 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 2. 3. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen na náhradě nákladů řízení zaplatit žalobkyni, k rukám právního zástupce žalobkyně, částku 1 489 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 3 840 Kč s příslušenstvím z titulu porušení povinností plynoucích ze smlouvy o podnikatelském úvěru, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 16. 2. 2021, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč se sjednaným poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 % za každý den čerpání úvěru, v daném případě 60 Kč denně. Přestože ve smlouvě o úvěru bylo sjednáno datum splatnosti peněžité částky, tvořené jistinou a poplatkem, na den 1. 3. 2021, žalovaný do dohodnuté doby splatnosti peněžitou částku ani částečně neuhradil, ačkoli mu byla ze strany žalobkyně zaslána písemná výzva k zaplacení dlužné částky.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Soud z hlediska skutkového stavu věci dospěl k závěru, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne 16. 2. 2021 distančním způsobem smlouvu o podnikatelském úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému finanční částku ve výši 3 000 Kč se sjednaným poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 60 Kč za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení v celkové částce 840 Kč. Peněžní prostředky ve sjednané výši byly zaslány na účet žalovaného č. [bankovní účet], a žalovaný se zavázal vrátit peněžní prostředky nejpozději do 1. 3. 2021. Žalovaný však do dohodnuté doby splatnosti peněžitou částku neuhradil. Žalovaný dluh nesplnil ani po zaslání předžalobní upomínky.

5. Po právní stránce soud uvedená skutková zjištění posoudil takto: Podle ust. § 562 odst. 1 o.z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky, umožňujícími zachycení jeho obsahu. Na základě shora uvedeného skutkového závěru dospěl soud k právnímu závěru, že mezi účastníky řízení byla platně uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru distančním způsobem v souladu s ust. § 1824 a násl. o.z. Vztah mezi účastníky na základě uzavřené smlouvy o úvěru se řídí ust. § 2395 a násl. o.z. Žalovaný jako úvěrovaný, doposud nevrátil žalobkyni, jako úvěrujícímu, poskytnuté peněžní prostředky a porušil tak svou povinnost vyplývající ze smlouvy, a to i přesto, že žalobkyně žalovaného písemně vyzývala k úhradě dlužné částky.

6. Žalovaný nezaplatil ve stanovené lhůtě žalobkyni dlužnou částku, tudíž se dostal do prodlení (§ 1968 o.z.) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalovaném vedle dlužné částky i zaplacení úroků z prodlení (§ 1970 o.z.). Při stanovení výše úroků z prodlení soud vycházel z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 840 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. K ponížení oproti návrhu došlo dle § 14b a.t., neboť soud shledal, že se jedná o tzv. formulářovou žalobu, když žalobu tohoto znění žalobkyně jistě uplatňuje i v řadě dalších věcí.

9. Lhůta k plnění byla v obou případech stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku podle ust. § 160 odst. 1 věta 1. o.s.ř. a dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. byla povinnost žalovaného k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce žalobkyně.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.