8 C 383/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Andreou Löffelmannovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného adresa pro doručování adresa žalovaného o 14 312,36 Kč <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 4 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části 10 312,36 Kč zamítá.</b> <b>III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému poměrnou část náhrady nákladů řízení ve výši 132,30 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se návrhem, doručeným Městskému soudu v Brně dne 22. 1. 2022 (zdejšímu soudu postoupeno jako soudu místně příslušnému), domáhala zaplacení částky 11 450 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tak, že mezi účastníky byla formou elektronické komunikace uzavřena rámcová smlouva o úvěru ze dne 26. 4. 2018 a smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 11. 12. 2018, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč. Účastníci si sjednali úrok ve výši 2 250 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit ve lhůtě do 25. 1. 2019. Žalovaný částku 7 250 Kč v této lhůtě žalobkyni neuhradil. Žalovaný dluh nesplnil ani po zaslání předžalobní upomínky. Žalobkyně se dále domáhá zaplacení částky 2 500 Kč jako smluvní pokuty za porušení smluvních podmínek, kterou si účastníci sjednali ve výši 0,1% za každý den prodlení se splacením úvěru, do podání žaloby a částky 1 700 Kč jako nákladů spojených s uplatněním pohledávky – sjednáno ve smlouvě za mimosoudní vymožení částek prostřednictvím třetí osoby.

2. Podáním ze dne 14. 2. 2023 žalobkyně učinila změnu žaloby, kdy nadále požadovala po žalovaném částku 14 312,36 Kč s tím, že žalovaný podepsal uznání dluhu v této výši, uhradil částku 1 000 Kč a požádal o splátkový kalendář. Žalobkyně souhlasí, aby žalovaný uhradil vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 385 Kč, splatných ke každému poslednímu dni v měsíci, počínaje měsícem březnem 2023, pod ztrátou výhody splátek.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Soud nařídil jednání na den 15. 2. 2023. Žalobkyně se z jednání omluvila, bylo tedy jednáno v její nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. Žalovaný při tomto jednání k žalobě uvedl, že uznání dluhu podepsal, protože mu bylo žalobkyní sděleno, že jinak nemůže dostat splátkový kalendář. Je schopen platit částku 1 000 Kč měsíčně. Pokud žalobkyně uvedla, že žádá splátku ve výši 2 385 Kč měsíčně, tak na tuto výši splátky nemá dostatek finančních prostředků.

5. Soud provedl dokazování listinnými důkazy.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli smlouvu dne 11. 12. 2018. Na základě smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se v této smlouvě zavázal poskytnutý úvěr společně s úrokem ve výši 2 250 Kč vrátit do 25. 1. 2019. Zápůjční úroková sazba činila 365 % p.a., roční procentní sazba nákladů 1936,45 %. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % včetně DPH za každý den zpoždění z nesplacené jistiny úvěru. Smluvní pokuta byla omezena do výše součinu čísla 0,5 a celkové výše úvěru. Pro případ prodlení smluvní strany ujednaly možnost žalobkyně učinit před případným soudním vymáháním pohledávek pokus o mimosoudní vymožení dlužných částek prostřednictvím třetí osoby. Výše nákladů za prvních 14 dní mimosoudního vymáhání prostřednictvím třetí osoby bude činit 700 Kč včetně DPH a zahrnuje náklady třetí osoby na vymáhání. Nedojde-li během této doby k uzavření dohody, kterou se za účelem odvrácení soudního řízení o nárocích úvěrujícího v důsledku prodlení klienta odkládá platba nebo mění způsob splácení, výše nákladů mimosoudního vymáhání prostřednictvím třetí osoby za dalších 14 dní prodlení bude činit 500 Kč včetně DPH. Pakliže klient neuzavře dohodu či neuhradí svůj dluh v plné výši ani do 30. dne po zahájení mimosoudního vymáhání, výše nákladů mimosoudního vymáhání po 30. dni zahájení mimosoudního vymáhání, až do ukončení mimosoudního vymáhání prostřednictvím třetí osoby, bude činit 500 Kč včetně DPH.

7. Z čestného prohlášení ke smlouvě o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že v tomto čestném prohlášení žalovaný potvrdil, že mu jeho finanční situace dovoluje přibrat si tento smluvní finanční závazek, důkladně se seznámil s veškerými podmínkami nabízeného úvěru, s těmito podmínkami souhlasí a je si vědom následků případného nesplácení úvěru a obdržel Standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalovaný k této listině při ústním jednání uvedl k dotazu, zda listinu podepsal, že o této listině ničeho neví.

8. V emailu z 25. 5. 2018 [ulice] národní banka odpovídá na dotaz žalobkyně ohledně roční procentní sazby nákladů (smlouva o spotřebitelském úvěru její výpočet musí vždy obsahovat s vysvětlením pojmu a principu roční procentní sazby nákladů).

9. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 5. 1. 2021, č.j. [číslo jednací] bylo zjištěno, že Obvodní soud pro Prahu 6 v jiné věci vyhověl žalobě žalobkyně.

10. Z přehledu zpráv pro klienta [celé jméno žalovaného] bylo zjištěno, že žalovaný průběžně obdržoval zprávy týkající se úvěru, jeho aktuální výše a možnostech splátkového kalendáře.

11. V emailu ze dne 11. 12. 2018 žalobkyně žalovanému sděluje, že pro účelu tohoto úvěru je nutno zaslat výpis z účtu žalovaného za poslední aktuální měsíc.

12. Další důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z uvedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci spolehlivě rozhodnout. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav.

13. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k těmto skutkovým zjištěním. Žalobkyně uzavřela se žalovaným rámcovou smlouvu o úvěru a smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které žalovanému dne 11. 12. 2018 poskytla částka 5 000 Kč. Tuto částku měl žalovaný splatit společně s úroky ve výši 2 250 Kč nejpozději do 25. 1. 2019. Roční procentní sazba nákladů činila 1936,45 % ročně. Žalovaný v době uzavření smlouvy o úvěru dosahoval průměrného čistého měsíčního výdělku ve výši 24 856,50 Kč, přičemž dle lustrace [webová adresa] měl žalovaný 12 zpoždění se splátkou úvěru.

14. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle nějž se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně vystupovala ve smyslu ustanovení § 420 o.z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu ustanovení § 419 o.z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se dle ustanovení § 1810 o.z. jedná o spotřebitelskou smlouvu.

15. Smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou typicky adhezní (formulářové) ve smyslu ustanovení § 1798 o.z., vždy se jedná o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit, tedy nemá žádnou smluvní volnost. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku, případně i jiných předpisů před zneužitím postavení podnikatele. To se může týkat jak základního úvěrového vztahu (hlavní závazek), tak i dalších dílčích nároků akcesorické povahy, např. smluvního úroku z prodlení či smluvní pokuty.

16. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru) se za posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

17. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen provozovat svoji činnost s odbornou péčí.

18. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele, na základě nezbytných spolehlivých dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, pokud je to nezbytné, toto posouzení může být provedeno i z databáze posuzující úvěruschopnost spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Poskytnout spotřebitelský úvěr lze jen tehdy, pokud z tohoto posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Podle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru se při posouzení úvěru schopnosti posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

19. Podle ustanovení § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před posouzením úvěruschopnosti spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady musí spotřebitel poskytovateli poskytnout za tímto účelem, přičemž tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Podle ustanovení § 84 odst. 2 má spotřebitel povinnost poskytnout pravdivé a úplné informace, tyto informace je za účelem posouzení úvěry schopnosti spotřebitele poskytovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situace. Je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

20. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, pokud poskytovatel poruší svoji povinnost poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, a přesto poskytne spotřebitelský úvěr, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

22. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp.zn. [spisová značka] k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka nestačí pouze informace získané toliko od spotřebitele, jelikož standard odborné péče předpokládá ověření těchto údajů, respektive objektivní podložení minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka.

25. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 6. 2016 [anonymizováno] [ústavní nález], kdy Ústavní soud zpochybnil, že by státní moc (v tomto případě se jednalo již o vykonávací řízení) poskytovala ochranu právům toho, kdo poskytuje úvěry a ne s důvěrou v to, že bude řádně splácen, ale s cílem dosažení zisku realizací, mnohdy násobného zajištění původního dluhu. Ústavní soud taktéž vyslovil myšlenku, že by obecné soudy měly poskytovatele vést ke zkoumání toho, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

26. Soud dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, neplatná, neboť žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, i když v řízení nikterak nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, když v řízení nebyla prokázána vůbec výdajová stránka rozpočtu žalovaného (např. náklady na bydlení a další) a též z již zjištěných dat mohla mít žalobkyně důvodné podezření, že žalovaný není úvěruschopný, když měl„ historicky“ celkem 12 záznamů o zpoždění se splátkou úvěru. Žalobkyně soudu nepředložila v podstatě žádné relevantní listiny a podklady, z nichž by se dalo soudit o řádném zkoumání úvěruschopnosti, přičemž z předloženého je patrno, že se žalobkyně z velké části spokojila pouze s údaji uvedenými žalovaným, které byly stvrzeny čestným prohlášením žalovaného, když o tomto dokumentu žalovaný nadto uvedl, že o něm ničeho neví. To však dle zákona ani ustálené soudní praxe nedostačuje.

27. Další povinností poskytovatele úvěru je uvést ve smlouvě (mimo jiné) RPSN – roční procentní sazbu nákladů ve smyslu § 133 zákona.

28. Soud shledal, že žalovaný byl povinen platit RPSN ve výši 1936,45 % ročně. Z veřejně dostupných údajů se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu činila v roce 2018 8,97 %. Ve smlouvě byla tedy více než 215násobná RPSN oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Soud zvážil, že RPSN se liší podle účelu úvěru jeho zajištění, avšak má za to, že se jedná o extrémní případ, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. [spisová značka] a Ústavní soud v rozhodnutí [ústavní nález]).

29. S ohledem na výše uvedené soud též podotýká, že poskytnutí úvěru v daném případě se též zjevně příčilo dobrým mravům, a je ho třeba považovat za absolutně neplatný ve smyslu § 588 o.z.

30. Je-li neplatná smlouva, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením. Z neplatnosti smlouvy vyplývá rovněž neplatnost uznání dluhu, kdy v předloženém uznání dluhu ze dne 13. 2. 2023 je uvedena částka 14 312,36 Kč, ačkoliv dluh žalovaného dle podané žaloby měl činit 11 450 Kč. Navíc dle tvrzení žalovaného žalobkyně podmínila povolení splátek právě uznáním dluhu, což je rovněž jednání, které je v rozporu s dobrými mravy.

31. Jestliže žalobkyně přes neplatnost smlouvy o úvěru plnila žalovanému 5 000 Kč, plnila dle ustanovení § 2991 o.z. bez spravedlivého důvodu, a vzniklo jí dle ustanovení § 2991 odst. 2 o.z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného činí částku 5 000 Kč.

32. Soud žalobkyni přiznal z částky 5 000 Kč částku 4 000 Kč, neboť, jak sama žalobkyně uvedla v podání ze dne 14. 2. 2023, žalovaný částku 1 000 Kč již uhradil. Ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť žalovaná je povinna vrátit pouze to, co podle neplatného právního jednání získala. K tomu soud podotýká, že žalobkyně v podání ze dne 14. 2. 2023 požadovala částku 14 312,36 Kč, aniž by nějak vysvětlila navýšení částky oproti žalobě (v žalobě požadovala 11 450 Kč s příslušenstvím).

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 132,30 Kč, přičemž tato částka představuje 44,1 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 72,05 % a úspěchu žalobce v rozsahu 27,95 %). Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za jeden úkon dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (účast na jednání dne 15. 2. 2023).

34. Lhůta k plnění byla v obou případech stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku podle ustanovení § 160 odst. 1 věta 1 o.s.ř. a dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. byla povinnost žalovaného k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce žalobkyně.