8 C 422/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Andreou Löffelmannovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně anonymizována dvě slova údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 120 576 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou ve výši 75 118,85 Kč

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit částku 120 576 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 16. 09. 2017 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 75 118,85 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 19. 6. 2019 domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni shora uvedené částky s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi společností právním předchůdcem žalobkyně, společností s [právnická osoba], [IČO] a žalovaným byla dne 6. 10. 2016 uzavřena smlouva o úvěru č. [anonymizováno] [číslo], na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky na pořízení předmětu financování – vozidla [anonymizována dvě slova] [příjmení] [příjmení] [jméno], [VIN kód]. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr a zaplatit sjednané úroky a případné poplatky v pravidelných měsíčních splátkách dle splátkového kalendáře. K zajištění pohledávek byl sjednán zajišťovací převod vlastnického práva, kterým žalovaný převedl v okamžiku podpisu smlouvy o úvěru vlastnické právo k vozidlu na právního předchůdce žalobkyně. Z důvodu nehrazení splátek dle splátkového kalendáře došlo k okamžitému splacení úvěru a bylo aktivováno zajištění smlouvy o úvěru. K realizaci zajišťovacího převodu práva byl žalovaný vyzván k neprodlenému předání vozidla právnímu předchůdci žalobce. S ohledem na skutečnost, že žalovaný vozidlo právnímu předchůdci žalobkyně nepředal, nemohlo být prodáno. Vzhledem k tomu byl žalovaný vyzván k úhradě nedoplatku smlouvy o úvěru spočívající ve zbylé části zajištěných závazků právního předchůdce žalobkyně, které nebyly uhrazeny výtěžkem z prodeje vozidla, v celkové výši 166 976 Kč, a to do 14 dnů ode dne doručení protokolu o konečném vyrovnání žalovanému (k převzetí protokolu došlo dne 27. 3. 2017). Dne 13. 7. 2017 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně uznání dluhu a dohodu o způsobu jeho úhrady, nicméně na základě této dohody uhradil pouze částku ve výši 46 400 Kč, tj. k úhradě zbývá částka ve výši 120 576 Kč. V této dohodě bylo sjednáno, že v případě, že žalovaný neuhradí svůj dluh nejpozději do 40 dnů následujících po splatnosti, stane se celý dosud neuhrazený dluh splatný a žalovaný je povinen uhradit právnímu předchůdci žalobkyně navíc zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, a to z do té doby nezaplacené pohledávky ode dne prodlení do zaplacení, když výše smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše pohledávky, nejvýše však 200 000 Kč. Ke splatnosti pohledávky došlo dne 25. 9. 2017. Ke dni podání žaloby pohledávka dosahuje smluvní pokuta výše 75 118,85 Kč. Dne 2. 6. 2018 byla mezi žalobkyní a jejím právním předchůdcem uzavřena smlouva o převodu vybraného portfolia pohledávek a movitých věcí, na základě které byly žalobkyni postoupeny veškeré pohledávky vzniklé ze smlouvy o úvěru nebo v souvislosti s ní. Právní předchůdce žalobkyně oznámil žalovanému postoupení pohledávek dopisem ze dne 10. 8. 2018. Žalovaný byl k úhradě pohledávky několikrát vyzýván, avšak na úhradu dlužné částky ničeho neuhradil.

2. V podání doručeném soudu dne 19. 2. 2020 žalobkyně k žádosti soudu specifikovala, že žalovaný uhradil řádně pouze první splátku z 84 splátek ve výši 8 901 Kč, s druhou splátkou (splatnost 6. 12. 2016) a třetí splátkou (splatnost 6. 1. 2017) se dostal do prodlení, v důsledku podstatného porušení smlouvy došlo dne 15. 1. 2017 k okamžité splatnosti celého úvěru. Než došlo k zajišťovacímu převodu vlastnického práva, došlo k údajnému odcizení vozidla, což se žalobkyni jeví podezřelé. Tím, že došlo 15. 1. 2017 k okamžité splatnosti úvěru, nastupovaly účinky smluvních ujednání o finančním vyrovnání, kde poplatek za předčasné ukončení smlouvy činí 5 % z nesplacené části jistiny a poplatek za zpracování ve výši úroků ode dne předčasného ukončení smlouvy o úvěru do původního předpokládaného splacení úvěru. Žalobkyně nepočítala do nesplacené části jistiny ty splátky, ve kterých byl žalovaný v prodlení s úhradou a vycházel s jistinou, pro 4. splátku, dle splátkového kalendáře, tedy jistinu ve výši 300 724,98 Kč, ze které 5% činí 15 036,25 Kč. Žalobkyně měla dále nárok na nepřirostlé úroky z úvěru – přirostlý úrok k úvěru by činil 259 815 Kč. U stanovení takovéto částky je třeba vycházet z toho, že si žalovaný zakoupil vozidlo se stoprocentní akontací a řádně uhradil pouze jednu z 84 splátek. [obec] větší by byl poměr zaplacených splátek, tím nižší by byla výše urovnání. Žalobce však požaduje z uvedených nároků pouze 120 000 Kč. K rozkladu jednotlivých splátek úvěru žalobkyně uvedla, že se žalovaný zavázal k úhradě celkové částky 747 684 Kč v 84 měsíčních splátkách po 8 901 Kč. Z toho kupní cena vozidla činila 299 999 Kč, náklady spojené s poskytnutím úvěru 10 000 Kč, povinné ručení 31 836 Kč, havarijní pojištění 116 130 Kč. Po odečtení uvedených částek zůstává na úroky 289 718 Kč, kterážto částka plně odpovídá výši úvěru 309 999 Kč, při 84 splátkách po 7 139,50 Kč a úroku 21,357389 % ročně (ve splátce není započítáno povinné ručení a havarijní pojištění). Žalobkyně tedy požadovala nesplacenou jistinu ve výši 300 724,98 Kč, dále na dlužné pojistné úvěrové splátce 3 048,02 Kč a poplatek v omezené výši 120 000 Kč. Od těchto závazků žalovaného žalobkyně odečetla pojistné plnění ve výši 256 500 Kč a nepřiřazené přijaté platby ve výši 297 Kč. Tedy žalobkyně vyčíslila žalovanému dluh na 166 976 Kč. Obrana žalovaného, že celkově již uhradil kupní cenu auta a již není ničeho povinen, je lichá, když je zřejmé, že úvěrová společnost neposkytuje úvěry zdarma, úvěrová smlouva je pojmově úplatná, žalovaný se navíc dostal do prodlení s úhradou 2. a 3. splátky z 84 vlastní vinou na základě jeho nezodpovědného přístupu při uzavírání smlouvy, respektive při plnění smlouvy – to vedlo k navazujícím povinnostem v souladu se smlouvou. Žalovaný dluh uznal a je tedy postaveno, že dluh v uvedené době existoval. V daném případě je tedy na žalovaném, aby prokázal, na co k úhradě došlo, respektive zda uvedené platby byly platbami započitatelnými na žalovanou pohledávku.

3. Ve vyjádření ze dne 15. 1. 2021 žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že dle protokolu o konečném vyrovnání se dlužná částka skládala z dlužných úvěrových splátek a jiných plateb dle smlouvy o úvěru, úroků za období ode dne splatnosti poslední splatné splátky do dne předčasného ukončení úvěrové smlouvy dle písm. A) bodu 1) protokolu o konečném vyrovnání při realizaci zajišťovacího převodu práva ze dne 22. 3. 2017 ve výši 3 048,02 Kč. Tato částka se skládá z úroku ze splátky [číslo] když původní úrok v anuitě z této splátky činil 3 257,85 Kč. Protože však k ukončení úvěrové smlouvy došlo dříve, než byla splatnost této splátky, byl anuitní úrok vypočítán poměrnou částí. Splátka [číslo] byla splatná ke dni 6. 3. 2017, avšak k ukončení smlouvy došlo 23. 2. 2017, proto byl úrok vypočten za 17 dní, a to v částce 1 977,98 Kč. Dlužná částka dále zahrnuje poměrnou část zákonného pojištění ve výši 230,11 Kč za 17 dní a poměrnou část havarijního pojištění ve výši 839,38 Kč za 17 dní. K této částce bylo připočteno ještě zaokrouhlení ve výši 0,55 Kč. Součtem těchto částek dostaneme dlužnou částku ve výši 3 048,02 Kč. Mechanismus výpočtu i výpočty samotné jsou pak uvedeny v kartě rozpisu dluhu, konkrétně v listu SK původní; dále z nesplacené části jistiny dle písm. A) bodu 2) Protokolu o konečném vyrovnání ve výši 300 724,98 Kč. Tato částka odpovídá zůstatku jistiny po uhrazení čtvrté splátky, když toto je patrné z karty rozpisu dluhu, konkrétně v listu SK původní; a dále z poplatku za zpracování úvěrové smlouvy ve výši 120 000 Kč, a to dle [číslo listu] [číslo] písm. [anonymizováno]) Všeobecných obchodních podmínek. Jedná se tedy o poplatek za zpracování ve výši úroků ode dne předčasného ukončení úvěrové smlouvy do dne původně předpokládaného řádného ukončení úvěrové smlouvy. Tato částka by dohromady činila výši 148 456,24 Kč. Ovšem původní věřitel ji požadoval pouze ve výši 120 000 Kč, když toto je patrné z karty rozpisu dluhu, konkrétně v listu SK původní a FA. Celkový dluh po sečtení částek tak činil 423 773 Kč. Původní věřitel získal pojistné plnění od společnosti [pojišťovna]. Celková výše pojistného plnění byla na základě pojistného šetření společností stanovena na 256 500 Kč. Tuto částku pak pojišťovna poukázala na vrub účtu původního věřitele. Platba od pojišťovny byla na účet připsána ke dni 20. 3. 2017. Dále původní věřitel evidoval ještě nepřiřazenou přijatou platbu ve výši 297 Kč. Na výše uvedený dluh 423 773 Kč bylo tedy ke dni vyhotovení protokolu uhrazeno celkem 256 797 Kč. Po odečtení této částky tak zbývalo uhradit 166 976 Kč. Částka 166 976 Kč představuje neuhrazenou jistinu v původní výši 300 724,98 Kč. Po dohodě o uznání dluhu žalovaný uhradil ještě 46 400 Kč. Žalobkyně tudíž odkoupila od původního věřitele dlužnou jistinu ve výši 120 576 Kč, která odpovídá rozdílu částek 166 976 Kč a úhradám 46 400 Kč. Úvěruschopnost byla ověřována, tak (žádost o úvěr na dopravní techniku pro fyzické osoby), že žalovaný byl zaměstnán jako skladník u společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], a to s pravidelným měsíčním průměrným příjmem ve výši 30 000 Kč. Příjem manželky činil průměrnou měsíční výši 18 000 Kč. Celkové příjmy domácnosti tak průměrně činily 48 000 Kč měsíčně. Tyto informace včetně prohlášení o pravdivosti údajů žalovaný stvrdil svým podpisem. Pokud žalovaný zatají výdaje, nebo je uvede v nižší výši, nemůže takové jednání požívat právní ochrany s odkazem na § 6 občanského zákoníku, neboť by se takto nejednalo o nic jiného, než o dovolávání se vlastní nepoctivosti; tímto je vázán nepochybně i spotřebitel/žalovaný, když úvěrující věřitel/žalobce, ač postupující s odbornou péčí, není objektivně schopen případnou nepoctivost spotřebitele/žalovaného odhalit. Pokud tedy spotřebitel/žalovaný zatají nebo zkreslí výdaje, které nelze věřitelem/žalobcem ověřit, nemůže posouzení na základě dostupných a tvrzených skutečností způsobit neplatnost smlouvy pro nepřezkoumání úvěruschopnosti, která byla dopodrobna přezkoumávána. Dle sdělení původního věřitele věřitel kalkuloval s náklady na domácnost ve výši 4 051 Kč, s výdaji ve výši 1 000 Kč a s částkou 8 901 Kč, která činila případnou splátku u věřitele. Zbylé zdroje pak byly dle vyjádření původního věřitele zcela postačující k obživě, když částka postačující k obživě byla dle zákona o životním a existenčním minimu určena částkou 3 410 Kč. Při vzetí čistého příjmu žalovaného a jeho výdajů (včetně splátky úvěru), na obživu zbývala žalovanému částka ve výši 16 048 Kč. K výdajové stránce ohledně živobytí, respektive k jejímu paušálnímu určení, zcela postačují údaje, které poskytuje zákon č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, kdy § 1 tohoto zákona definuje životní minimum, jako částku k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb, která je v § 2 stanovena na částku 3 410 Kč. Věřitel dále prověřoval registr BRKI a NRKI, když v těchto registrech žalovaný vycházel kladně, tedy že nemá žádné aktivní pohledávky ke splacení. Žalovaný ani v jednom z registrů neměl negativní záznam. Pokud by soud dospěl k názoru, že úvěruschopnost žalovaného nebyla řádně posouzena, a tudíž je smlouva o kontokorentním úvěru neplatná, jedná se o neplatnost relativní, kdy se neplatnosti spotřebitel musí dovolat. Výkon práva sice nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nicméně, dle soudní praxe však nemůže při posouzení, zda jde o rozpor s dobrými mravy, zůstat stranou otázka, zda a nakolik ten který z účastníků právního vztahu vyvinul dostatečnou míru pečlivosti a předvídavosti při uzavírání konkrétního právního vztahu, a to zejména s přihlédnutím k důsledkům plynoucím z ustanovení pozitivního práva. Věc též souvisí s důsledky aplikace zásady, že každý je odpovědný za náležitou míru předvídavosti a opatrnosti při uzavírání závazku, do kterého vstupuje. Pokud by tedy byla smlouva o kontokorentním úvěru posouzena jako neplatná, de facto by byla nezodpovědnému jednání žalovaného, spočívajícímu v porušení zásady„ pacta sunt servanda“ a„ autonomie vůle,“ poskytnuta právní ochrana (aniž by o ni svým jednáním jakkoliv usiloval), což jistě není postup v souladu se zákonem. Pokud by se tedy jednalo v tomto případě o neplatnost, byla by to neplatnost relativní, protože v souladu s § 586 odst. 2 občanského zákoníku vyplývá, že pokud oprávněná osoba (v tomto případě žalovaný) nenamítne neplatnost právního jednání, je toto právní jednání považováno za platné.

4. Žalovaný se k žalobě vyjádřil poprvé podáním doručeným soudu dne 15. 11. 2019, v němž uvedl, že neuznává žalobu v plném rozsahu, a to z důvodu nedoložení všech důkazních materiálů. Současně požádal soud o dodatečné prodloužení lhůty k možnosti doložení všech podkladů.

5. Ve vyjádření ze dne 12. 12. 2019, doručeném soudu dne 13. 12. 2019 žalovaný uvedl, že ví, že nákup automobilu byla velká chyba, ale kdo mohl tušit, že mu automobil bude odcizen. O všem neprodleně informoval právního předchůdce žalobkyně. Dle šetření Policie ČR se pachatel nenašel a Policie ČR případ odložila. Auto bylo havarijně pojištěno a podle všech dostupných informací byla právnímu předchůdci žalobkyně vyplacena pojistná událost. Tím bral za vyřízené, že pokud něco nevlastní, a oni dostali zaplaceno, tak pro něho vše končí, protože z logiky věci by platil za věc, kterou nevlastní. Proto nechápe, proč po něm chtěli 120 000 Kč za předčasné ukončení smlouvy, dobrovolně ji neukončil. Na adresu trvalého pobytu, kde je hlášen od 27. 5. 2017, mu 10. 8. 2018 přišlo oznámení o postoupení pohledávky. Další oznámení přišlo 19. 1. 2018, a to o okamžité zaplacení, poté již nic a pošta mu začala„ chodit“ na adresu původního trvalého pobytu k jeho rodičům, o čemž jeho matka právního předchůdce žalobkyně informovala. Ještě před tímto incidentem se snažil kontaktovat právního předchůdce žalobkyně, kde jej recepční vůbec nepustil do kanceláří. Chtěl alespoň domluvit vyrovnání ceny mezi vyplacenou částkou pojišťovny a cenou vozu nebo nějak komunikovat a dohodnout se na řešení nastalé situace. Mezi tím ještě skončil v původním zaměstnání a nějaký čas byl nezaměstnaný. Rozvedl se a nemůže doložit, co vše právnímu předchůdci žalobkyně zaplatil (má to bývalá manželka na výpisech z účtu). Faktury, které dokládá, potvrzují jeho tvrzení, že věděli, kde bydlí. Navrhuje jako svědky recepční zmíněné společnosti a pracovníka klientské linky, který hovořil s jeho matkou o změně adresy, pověřeného zástupce právního předchůdce žalobkyně, který byl s jeho smlouvou obeznámen a spravoval ji, popřípadě i likvidátora pojišťovny [anonymizováno], která vyplatila pojistné plnění.

6. Při jednání konaném dne 9. 12. 2019 žalovaný uvedl, že nesouhlasí s výší dluhu (neshoduje se např. částka za zpracování úvěrové smlouvy 120 000 Kč) a požádal o prodloužení lhůty k doložení listin. Jestliže měl podepsat dne 13. 4. 2017 dohodu o uznání dluhu a způsobu jeho úhrady, tento podpis není jeho.

7. Při jednání konaném dne 21. 6. 2021 zástupce žalobkyně sdělil, že nemůže soudu předložit listiny, které měly být přílohou k prokázání úvěruschopnosti, např. výplatní pásku, eventuálně doklady o placení nájemného a nemůže soudu sdělit, kdo tuto úvěruschopnost prováděl, když již bylo řešeno, že podpis je naprosto nečitelný, není zde uvedeno jméno pracovníka, který prověření úvěruschopnosti prováděl.

8. Soud provedl dokazování listinnými důkazy.

9. Z žádosti o úvěr na dopravní techniku pro fyzické osoby nepodnikatele [spisová značka] ze dne 6. 10. 2016 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně při šetření úvěruschopnosti zjistil, že je žalovaný nájemníkem bytu, profesí skladníkem ve společnosti [právnická osoba] se sídlem [adresa], výše měsíčního průměrného příjmu manželky činí 18 000 Kč, nemá žádné pravidelné měsíční úhrady závazků, celková výše úvěru činí 309 999 Kč. Pracovníkovi, který tuto žádost s žalovaným sepisoval, byl předložen občanský průkaz.

10. Žalovanému byly předloženy předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru, z nichž jsou patrny údaje týkající se úvěru, které jsou dále rozvedeny v dalších, již smluvních dokumentech.

11. Ze smlouvy o úvěru č. [spisová značka] ze dne 6. 10. 2016 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, kdy celková výše úvěru činila 309 999 Kč, celková částka zaplacená žalovaným 747 684 Kč, kterou měl žalovaný zaplatit v 84 splátkách po 8 901 Kč, splátkové období měsíční, náklady na poskytnutí úvěru činily 10 000 Kč. Jednalo se účelově vázaný spotřebitelský úvěr se zajišťovacím převodem vlastnického práva na předmět koupě, kterým bylo motorové vozidlo [anonymizována dvě slova] [příjmení] [příjmení] [jméno], [registrační značka], [VIN kód], kupní cena činila 299 999 Kč, prodejce [právnická osoba] ([obec]) s pojištěním vozidla. Datum splatnosti první splátky je jeden měsíc po převzetí vozidla od prodejce. Datem splatnosti dalších splátek je den, jehož pořadové číslo v rámci kalendářního měsíce odpovídá pořadovému číslu dne převzetí vozidla, není-li takový den, pak je datum splatnosti jeho poslední den. Výše výpůjční úrokové sazby je 21,357389 % ročně, výše roční procentní sazby nákladů na úvěr v den uzavření smlouvy je 36,6000 %. Předpokladem pro stanovení výše RPSN je doba trvání úvěrové smlouvy. Klient je povinen uhradit smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč za každou nesplněnou povinnost řádně a včas podle úvěrové smlouvy, náhradu škody v případě, že škoda společnosti vznikla v důsledku nesplnění povinnosti a není krytá smluvní pokutou a poplatek 250 Kč za každou upomínku, výzvu či oznámení, jejichž vznik byl podmíněný prodlením se splácením úvěru nebo porušením jakékoliv povinnosti klienta. Práva a povinnosti smluvních stran se dále řídí podmínkami, které jsou přílohou a nedílnou součástí každé ze smluv a spolu s nimi tvoří obsah jednotlivých smluv. Přílohou smlouvy je splátkový kalendář, všeobecné obchodní podmínky a doplňkové obchodní podmínky pojištění.

12. Ze splátkového kalendáře ze dne 6. 10. 2016 bylo zjištěno, že žalovaný měl úvěr hradit v 84 měsíčních splátkách po 8 901 Kč, kdy prvé datum splatnosti bylo stanoveno dne 6. 11. 2016 a poslední splátky dne 6. 10. 2023.

13. Podrobnosti týkající se úvěru jsou stanoveny ve všeobecných obchodních podmínkách, v nichž je specifikován způsob uzavření úvěrové smlouvy a čerpání úvěru, užívání vozidla, pojištění, splácení úvěru, smluvní pokuty, poplatky a náhrada škody, zajištění, technický průkaz, odstoupení od úvěrové smlouvy ze strany společnosti, okamžité splacení úvěru (v čl. 8 je stanoveno, že úvěr se stává splatným a smlouva se považuje za předčasně ukončenou vždy, nastala-li pojistná událost kvalifikovaná pojišťovnou jako totální škoda nebo došlo k odcizení či ztracení vozidla, a to k datu vydání potvrzení pojišťovny o likvidaci uvedené pojistné události jako totální škoda, nebo k datu vydání usnesení Policie o odložení pátrání po vozidle), další možnosti předčasného ukončení úvěrové smlouvy, finanční vyrovnání, závěrečná ustanovení a souhlas klienta se zpracováním osobních údajů a rodného čísla.

14. Z oznámení o uplatnění práva na okamžité splacení ze dne 15. 1. 2017 bylo zjištěno, že žalovanému bylo oznámeno, že z důvodu podstatného porušení smlouvy o úvěru [spisová značka] ze dne 6. 10. 2016 požadují v souladu s příslušným ustanovením Všeobecných obchodních podmínek okamžité splacení úvěru poskytnutého na financování koupě předmětu [anonymizována dvě slova] [příjmení] [příjmení] [jméno], [příjmení]: [anonymizováno]. Kromě nedoplatku bude požadována úhrada zbývajících nesplacených závazků. V souladu s ustanovením podmínek bylo aktivováno zajištění smlouvy a vznikla tak povinnost neprodleně předat společnosti financovaný předmět, případě nesplnění povinnosti bude předmět odebrán.

15. Z oznámení o ukončení smlouvy včetně dodejky bylo zjištěno, že bylo žalovanému oznámeno ukončení smlouvy ke dni 23. 2. 2017, a to z důvodu odcizení předmětu.

16. Z protokolu o konečném vyrovnání ze dne 22. 3. 2017 bylo zjištěno, že úvěrová smlouva byla předčasně ukončena ke dni 23. 2. 2017, a to z důvodu odcizení vozidla. Vzhledem k tomu, že se stal čerpaný úvěr splatný, je tímto protokolem o konečném vyrovnání provedeno celkové vyúčtování závazků vyplývajících z úvěrové smlouvy: dlužné úvěrové splátky a jiné platby činí 3 048,22 Kč, nesplacená část jistiny 300 724,98 Kč, poplatky spojené s předčasným ukončením úvěrové smlouvy 120 000 Kč, nevypořádaná přijatá pojistná plnění 256 500 Kč a nepřiřazené přijaté platby 297 Kč. Na základě konečného vyrovnání byl žalovaný vyzván k úhradě pohledávky ve výši 166 976 Kč na uvedený bankovní účet do 5. 4. 2017.

17. Z uznání dluhu a dohody o způsobu jeho úhrady ze dne 13. 4. 2017, resp. 19. 4. 2017 bylo zjištěno, že žalovaný uznal dluh vůči právnímu předchůdci žalobkyně v celkové výši 166 976 Kč z titulu smlouvy o úvěru č. [spisová značka] uzavřené mezi dlužníkem a věřitelem dne 6. 10. 2016, jakož i právo věřitele tuto dlužnou částku vymáhat. Dluh se skládá z dlužné úvěrové splátky a jiné platby ve výši 3 048,02 Kč, nesplacené části jistiny ve výši 300 724,98 Kč, poplatku za zpracování úvěrové smlouvy ve výši 120 000 Kč, nevypořádaných přijatých pojistných plnění ve výši 256 500 Kč a nepřiřazených přijatých plateb ve výši 297 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit dluh v 17 měsíčních splátkách po 9 280 Kč a 18. splátkou ve výši 9 216 Kč, počínaje splátkou se splatností dne 15. 4. 2017. Pro případ neuhrazení dluhu do 40 dnů po splatnosti, stane se celý dosud neuhrazený dluh splatný a žalovaný je v takovém případě povinen uhradit věřiteli navíc zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, a to z do té doby nezaplacené pohledávky ode dne prodlení do zaplacení. Výše smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše pohledávky, nejvýše však 200 000 Kč. Žalovaný uhradil po tomto uznání dluhu 5 splátek, kdy celková uhrazená částka činí 46 400 Kč.

18. Z oznámení o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému přípisem ze dne 10. 8. 2018 oznámil postoupení pohledávky na žalobkyni, a to s účinností ke dni 22. 6. 2018, kdy se žalobkyně stala věřitelem veškerých pohledávek za osobou žalovaného vyplývající ze smlouvy [spisová značka], a to včetně jejich příslušenství, zajištění a veškerých ostatním práv s nimi souvisejících s tím, aby žalovaný úhradu plateb prováděl na účet žalobkyně.

19. Z potvrzení o registraci škodné události z havarijního pojištění vozidla ze dne 8. 2. 2017 bylo zjištěno, že [pojišťovna], [anonymizována čtyři slova] zaslala žalovanému potvrzení o přijetí hlášení škodné události z pojistné smlouvy [číslo] kdy k události došlo 30. 1. 2017, pojištěné vozidlo [anonymizována dvě slova] [příjmení] [příjmení] [jméno], [registrační značka] – tato škodní událost je vyřizována, současně žalovaného žádá o v potvrzení uvedené podklady.

20. Z úředního záznamu o podaném vysvětlení ze dne 30. 1. 2017 sepsaného Policií ČR, Obvodním ředitelstvím policie [obec] [anonymizováno], [číslo jednací] sepsaného se žalovaným bylo zjištěno, že žalovaný je provozovatelem vozidla [anonymizována čtyři slova], [registrační značka], jehož vlastníkem je právní předchůdce žalobkyně. Uvedené vozidlo dne 25. 1. 201 (není dokončeno) v 19:30 zaparkoval v [obec a číslo], ul. [ulice a číslo] a řádně zajistil uzamčením. Následně dne 30. 1. 2017 v 19:00 hod. zjistil, že se vozidlo na místě nenachází. Vozidlo bylo havarijně pojištěno u pojišťovny [anonymizováno]. Podezření na konkrétní osobu nemá. Žalovaný současně převzal Poučení poškozeného v trestním řízení a Žádost o vyčíslení způsobené škody, které měl předat pověřené osobě právního předchůdce žalobkyně.

21. Z dohody o vzájemné spolupráci pojistitele a pojištěného při likvidaci pojistné události ze dne 14. 2. 2017 bylo stanoveno, jak bude postupováno v případě, že bude odcizené vozidlo nalezeno.

22. Z e-mailu zaslaného pracovnicí právního předchůdce žalobkyně žalobkyni dne 28. 12. 2020 bylo zjištěno, že dle NRKI/BRKI měl žalovaný negativní záznam, v době posouzení byl bez aktivních úvěrů (tj. uvedené výdaje 0 Kč) – v roce 2016 za těchto parametrů smlouvy údaje uváděné klientem neověřovali (tj. nevyžadovali si doložení příjmů), náklady na domácnost byly kalkulovány částkou 4 051 Kč + 1 tis. Kč výdaje + 8 901 Kč splátka předmětného úvěru; zbylé zdroje byly v porovnání s výší minima v pořádku.

23. Z rozpisu plateb bylo zjištěno, že žalovaný uhradil prvé čtyři splátky po 8 901 Kč.

24. Z výpisu z běžného účtu za období 11. 10. 2016 a 18. 3. 2017 bylo zjištěno, že právnímu předchůdci žalobkyně byla poukázána částka 256 500 Kč od pojišťovny [anonymizováno] jakožto výplata pojistné události.

25. Z předžalobních upomínek ze dne 7. 5. 2019 a 3. 6. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného vyzvala před podáním žaloby k úhradě dlužných částek. Součástí je i poštovní podací arch.

26. Soud dále provedl dokazování účastnickým výslechem žalovaného, který uvedl, že si na posouzení úvěruschopnosti pamatuje. Nepamatuje se, s kým ji sepisoval, ví pouze, že to byl muž. Bylo mu sděleno, co je potřeba k tomu, aby úvěr dostal, zeptali se jej, kde pracuje. Částky, které jsou uvedeny v posouzení úvěruschopnosti, určitě neuvedl, protože v té době pracoval jako skladník a jeho příjem byl asi 19 000 Kč čistého a příjem tehdejší manželky byl asi 18 000 Kč. Uvedl, že bydlí jako nájemník v bytě. Domnívá se, že se jej někdo ptal na výši nájmu, ale neví to jistě, bylo mu v podstatě řečeno, řekněte nám, co chcete, on to tak řekl. Chtěli po něm pouze občanský průkaz, žádné další listiny nechtěli. Nikdo mu neřekl, co má s sebou přivézt, jenom tam přišel, šel se podívat po autě – když si vybral, tak mu řekli, za kým má jít, tam mu ten člověk řekl, jaké jsou možnosti, podepsal papír a odešel.

27. Další důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z uvedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci spolehlivě rozhodnout. Jestliže ve svém podání žalovaný navrhoval slyšet jako svědky recepční zmíněné společnosti a pracovníka klientské linky, který hovořil s jeho matkou o změně adresy, pověřeného zástupce právního předchůdce žalobkyně, který byl s jeho smlouvou obeznámen a spravoval ji, popřípadě i likvidátora pojišťovny [anonymizováno], která vyplatila pojistné plnění, pak posléze na těchto návrzích již netrval. Pokud zpočátku žalovaný namítal, že podpis na uznání dluhu a způsobu jeho úhrady není jeho, tak nenavrhl provedení důkazu k ověření jeho podpisu. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav.

28. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 6. 10. 2016 smlouvu o úvěru [anonymizována dvě slova] [číslo] (účelový úvěr), na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky na pořízení předmětu financování – vozidla [anonymizována dvě slova] [příjmení] [příjmení] [jméno], [VIN kód]. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr v pravidelných měsíčních splátkách s tím, že byl sjednán zajišťovací převod vlastnického práva, kterým žalovaný převedl v okamžiku podpisu smlouvy o úvěru vlastnické právo k vozidlu na právního předchůdce žalobkyně. Před uzavřením smlouvy o úvěru právní předchůdce žalobkyně ověřoval úvěruschopnost žalovaného, avšak nedostatečně. Pro nehrazení splátek došlo k zesplatnění úvěru a bylo aktivováno zajištění smlouvy o úvěru. K předání vozidla žalobkyni však nedošlo, neboť vozidlo bylo odcizeno (pojišťovna [anonymizováno] poskytla právnímu předchůdci žalobkyně pojistné plnění), v důsledku čehož došlo k ukončení smlouvy ke dni 23. 2. 2017 a žalovaný byl vyzván k úhradě nedoplatku ze smlouvy o úvěru ve výši 166 976 Kč. Dne 13. 7. 2017 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně uznání dluhu a dohodu o způsobu jeho úhrady (na základě této dohody uhradil pouze částku 46 400 Kč). Pro nesplnění této dohody požadoval právní předchůdce žalobkyně uhrazení zbývající části dluhu spolu s úrokem z prodlení a smluvní pokutou. Ke splatnosti pohledávky došlo dne 25. 9. 2017. Dne 2. 6. 2018 došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni.

29. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

30. Podle § 2040 odst. 1 o.z. smlouvou o zajišťovacím převodu práva zajišťuje dlužník nebo třetí osoba dluh tím, že věřiteli dočasně převede své právo. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se má za to, že zajišťovací převod práva je převodem s rozvazovací podmínkou, že dluh bude splněn.

31. Podle § 2053 o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

32. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

33. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

34. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

35. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

36. V projednávaném případě soud dospěl k závěru, že se právní předchůdce žalobkyně nezabýval dostatečně úvěruschopností žalovaného. Z formuláře – žádost o úvěr na dopravní techniku pro fyzické osoby nepodnikatele [spisová značka] je patrno, že právní předchůdce žalobkyně o žalovaném zjistil, že je nájemníkem bytu, profesí skladníkem ve společnosti [právnická osoba] se sídlem [adresa], výše měsíčního průměrného příjmu manželky činí 18 000 Kč, nemá žádné pravidelné měsíční úhrady závazků, celková výše úvěru činí 309 999 Kč. Z e-mailu zaslaného pracovnicí právního předchůdce žalobkyně je patrno, že u žalovaného byl dle NRKI/BRKI zjištěn negativní záznam (v době posouzení byl bez aktivních úvěrů) – za těchto parametrů v roce 2016 klientem uváděné údaje neověřovali, náklady na domácnost byly kalkulovány částkou 4 051 Kč a výdaje 1 000 Kč + 8 901 Kč splátka předmětného úvěru. Z uvedeného lze dovodit, že právní předchůdce žalobkyně nesplnil svoji povinnost řádně, tj. s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele, neboť, ač žalovaný uvedl, že je nájemníkem bytu, nezjišťoval výši nájemného, nijak neověřoval údaje uvedené žalovaným (ze spisového materiálu i z účastnické výpovědi žalovaného je patrno, že se spokojil s údaji uváděnými žalovaným), když si např. potvrzením od zaměstnavatele žalovaného nezjistil výši skutečné mzdy žalovaného, přestože již samotný údaj o uvedené mzdě vzbuzuje pochybnosti (soud v tomto směru zjistil, že průměrná mzda skladníka v roce 2015 činila 20 967 Kč /medián hrubých mezd skladníků/ – zdroj: https:/www.idnes.cz/ekonomika/domaci/skladnici-se-staly-nedostatkovou-profesi-mzda.A160217_194756_ekonomika_rny) ani nijak neověřoval výdaje žalovaného. V daném případě se přitom jednalo poměrně vysoký úvěr s vysokou měsíční splátkou (8 901 Kč), u kterého byla obezřetnost ohledně úvěruschopnosti ve zvýšené míře nasnadě. To právní předchůdce žalobkyně nesplnil a u žalovaného se brzy objevila neschopnost dostát svému závazku.

37. Je třeba akcentovat, že povinnost poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, je shora citovanými ustanoveními ukládána pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel svoji povinnost nesplní. Neplatnost takové smlouvy je stanovena nejen na ochranu práv a zájmů spotřebitele, ale také společnosti, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. a chrání i věřitele, v jehož zájmu je, aby poskytnutý úvěr byl řádně splácen (srov. např. rozsudek Okresního soudu ve [obec], sp. zn. [spisová značka]). Nesplnění povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí zkoumat úvěruschopnost spotřebitele tak odporuje zákonu a zároveň zjevně narušuje veřejný pořádek, proto je tuto neplatnost třeba posuzovat jako absolutní ve smyslu § 588 o.z., k níž soud musí přihlédnout z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného.

38. V daném případě poskytovatel úvěru nesplnil svoji povinnost řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele, když si od žalovaného nevyžádal žádné podklady a potvrzení, a to ani doklad ohledně jeho příjmů a spoléhal se pouze na jeho tvrzení, když do formuláře doplnil pouze žalovaným uvedené údaje, které nikterak neprověřil a žalovaný mu předložil pouze svůj občanský průkaz. Po zjištění takovéhoto formálního, nedůsledného postupu (nikoliv postupu s odbornou péčí) je třeba uzavřít, že je smlouva o úvěru ze dne 6. 10. 2016 absolutně neplatná – původní dluh tedy neexistoval, z čehož lze dovodit rovněž neplatnost uznání takovéhoto neexistentního dluhu (uznání dluhu a dohody o způsobu jeho úhrady ze dne 13. 4. 2017).

39. Vzhledem k tomu, že soud smlouvu o úvěru shledal v souladu s § 588 o.z. absolutně neplatnou a dluh neexistentním, nemohl žalobě vyhovět.

40. K nákladům řízení je třeba uvést, že ve věci měl plný úspěch žalovaný, kterému by dle § 142 odst. 1 o.s.ř. náleželo právo na náhradu nákladů řízení, avšak s přihlédnutím k tomu, že žalovanému žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že se žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.