8 C 428/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Andreou Löffelmannovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného a žalované 2. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalovaného a žalované oba zastoupeni advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o uvedení věci do předešlého stavu

I. Žalovaní jsou povinni zdržet se umisťování jakýchkoliv věcí na společnou chodbu mezi bytovými jednotkami [číslo] a [číslo], v bytovém domě [adresa], stojícím na pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Malešice, zapsaném na [list vlastnictví], u Katastrálního úřadu pro hl. m. [část Prahy], počínaje právní mocí tohoto rozsudku.

II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci, k rukám právní zástupkyně žalobce, na náhradě nákladů řízení částku ve výši 10 712 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou, podanou u zdejšího soudu dne 10. 11. 2020, domáhal uvedení do předešlého stavu podle § 1042 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.). Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce je vlastníkem bytové jednotky [číslo] žalovaní spoluvlastníky bytové jednotky [číslo] na adrese [adresa žalovaného a žalované], katastrální území Malešice, zapsané na listu vlastnictví [číslo] nacházející se v budově [adresa] stojící na pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Malešice zapsané na listu vlastnictví [číslo] u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha. Na podzim roku 2019, aniž by uvědomili žalobce, s nímž sdílí chodbu či Společenství vlastníků jednotek objektu [ulice a číslo] (dále jen SVJ), navrtali žalovaní do zdi na chodbě bezpečnostní úchyt pro kola a koloběžky (tzv. chemickou kotvu), čímž svévolně a úmyslně poškodili majetek společný majetek SVJ. V této době byl na společné chodbě zaznamenán i výskyt sportovního oblečení a jiných předmětů ve vlastnictví žalovaných, neboť žalovaní využívají společné prostory, zejména zábradlí u výtahu na chodbě či obouvací stoličku (ve vlastnictví žalovaných), k vyvětrání své sportovní výbavy. Poté, co žalobce tento stav zjistil, požádal žalované o vysvětlení. Žalovaní, kteří disponují rozsáhlými prostory (zejména dvěma balkony a sklepní kójí) mu sdělili, že daný stav tak zůstane, neboť se ve společné kolárně údajně„ krade“, a že nepředpokládali, že by to mohlo žalobci vadit. Po další žádosti kvůli bezpečnostním důvodům z titulu aktuálního profesního zařazení žalobce (listopad 2019) žalovaní žalobci vyhověli pouze částečně, když předměty odstranili, avšak po krátkém čase je vrátili zpět a úchyt ve zdi oblepili papírem, aby jej nemuseli odstraňovat (následně došlo k opětnému umístění předmětů do společných prostor). Dne 19. 12. 2019 vyzval žalobce opětně žalované k vyřešení nevyhovující situace na chodbě, kdy se dohodli, že vyklidí chodbu k 1. 4. 2020. Žalovaní však svůj slib nedodrželi, proto žalobce požádal emailovou výzvou žalované o odstranění všech předmětů z chodby a uvedení navrtané stěny do původního stavu, čímž by došlo k ukončení protiprávního stavu se stanovením lhůty tří dnů. Po marném uplynutí lhůty žalobce zaslal žalovaných prostřednictvím své zástupkyně dne 24. 4. 2020 předžalobní výzvu. Dne 25. 5. 2020 zaslali žalovaní právní zástupkyni žalobce dopis, v němž uvedli, že v dohledné době obdrží žalobce návrh na řešení situace od právního zástupce žalovaných bez uvedení kontaktu na jejich právního zástupce. Po provedení ohledání místa ze strany právní zástupkyně žalobce a předsedy [příjmení] [jméno] [příjmení] s pořízením fotodokumentace se žalovaný 1. zavázal, že bude chodba prázdná (a chtěl umístit na chodbu ke svým dveřím antracitovou kovovou židličku, to žalobce odmítl), což splnil a doložil fotografii o tom, že jsou věci odstraněny. Následně se však na chodbě nacházely opět různorodé věci, které se zde nacházely i v době před podáním žaloby. Žalovaní tímto svým jednáním dlouhodobě porušují Domovní řád i platné právní předpisy.

2. Podáním doručeným soudu dne 10. 12. 2020 žalobce reagoval na výzvu k doplnění žalobních tvrzení tak, že uvedl, že se skutečně snažil využít všechny možné prostředky k tomu, aby celý případ s žalovanými vyřešil mimosoudně a kontaktoval SVJ. Po další analýze a rešerši judikatury dospěl žalobce k závěru, že na případ jsou aplikovatelná zejména ustanovení § 1013 o.z. (imise) a § 1175 o.z. (vlastník nesmí ztížit jinému vlastníku jednotky výkon stejných práv nebo ohrozit, změnit nebo poškodit společné části). Žalovaní obtěžují žalobce nad míru přiměřenou místním poměrům umisťováním a větráním svého použitého sportovního oblečení, sportovní výbavy a osobních věcí na společnou chodbu. Počínání žalovaných snižuje kulturu bydlení žalobce, který je zaměstnán v různých seniorních diplomatických pozicích na Ministerstvu zahraničních věcí, přičemž aktuálně vykonává post velvyslance ČR v Norsku. Žalobce nemůže společnou chodbu řádně užívat, neboť její prostor je předměty žalovaných zmenšen. Kdyby v domě vznikl požár, mohou věci žalovaných umístěné na společné chodbě bránit v úniku, v záchraně nebo přispět k šíření požáru.

3. Žalovaní se k žalobě vyjádřili tak, že nárok žalobce neuznávají, a to ani částečně. Přesto, že se domnívali a domnívají, že svým užíváním společné chodby nijak nezasáhli do práv žalobce a umístěním předmětů neporušili žádnou svoji povinnost, provedli úpravy věcí umístěných ve společném prostoru tak, aby se výtky žalobce prezentované v žalobě staly bezpředmětné, k čemuž soud může provést místní šetření. Mají však za to, že pokud užívají společné prostory, pak tak činí po právu a kategoricky odmítají, že by tak činili v úmyslu žalobce rušit ve výkonu jeho vlastnického práva nebo by se tohoto dopouštěli nedbalostním jednáním. Ustanovení § 1175 o.z. nelze v části zákazu ztížit jinému vlastníku jednotky výkon stejných práv vykládat tak, že by ukládalo jinému spoluvlastníkovi zdržet se jakéhokoliv užívání společných částí, aby v teoretické rovině nebyl další vlastník vyloučen z hypotetického výkonu práva, nýbrž směřuje do roviny faktické. Byť se jedná o ideální podílové spoluvlastnictví společných částí stavby, ve které jsou jednotky vymezeny, nelze ustanovení vykládat tak, že by došlo k jeho porušení tím, že žalobci umístí pár bot před vchodové dveře do jednotky žalovaných, a tím tak vyloučí jiného spoluvlastníka z možnosti užití toho konkrétního místa. Současný stav zahrnuje pouhé umístění několika párů bot a stoličky malých rozměrů, která slouží pro děti žalovaných, aby se mohly obouvat vsedě, nikoliv ve stoje hned vedle schodiště, kde by jim teoreticky mohl hrozit potenciální úraz pádem. Žalovaní mají za to, že žalobci výkonem svého práva užívat společné části domu nikterak neztěžují výkon stejných práv. Předměty, které jsou nyní na chodbě umístěny, jsou malých rozměrů, proto je lze snadno bez větších obtíží v případě potřeby přesunout. Žalobce nadto vstupuje do jednotky z výtahu, který je umístěný vedle vchodu do jeho jednotky. Pokud by se žalovaní dopustili porušení některého z veřejnoprávních předpisů (např. na úseku požární ochrany), což odmítají, byla by tato otázka pro řízení o žalobě bezpředmětná, neboť takovou skutečnost má případně posuzovat správní orgán k tomu příslušný. Žalobce jednotku užívá jen velmi výjimečně a půjčuje ji třetím osobám. Žalovaní odmítají, že by soustavně umisťovali použité sportovní oblečení do společných prostor, a že by je užívali pro„ sušení“ či„ větrání“ svého sportovního oblečení. Jednalo se o zcela ojedinělou situaci, kdy žalovaní zapomněli část svého sportovního vybavení na chodbě. Žalovaní se domnívají, že jediným skutečným důvodem pro podání žaloby, je estetické cítění žalobce, kterému odmítá umístění jakýchkoliv věcí do chodby, i když tyto nijak neomezují žalobce, ani mu neztěžují užívání chodby jako společné části. Tento názor potvrdila právní zástupkyně žalobce, která sdělila, že žalobci se věci prostě nelíbí. Žalobce na režim užívání společných částí aplikuje ustanovení § 1013 o.z., který se vztahuje na dva pozemky, nikoliv společné prostory a běžný výkon vlastnického práva nelze považovat za imise. Nadto se nejedná o imise nepřiměřené místním poměrům, neboť postup žalobce nijak nevybočuje z praxe respektované všemi ostatními vlastníky jednotek. Žalovaní neporušují ani ustanovení § 1012 o.z. Žalovaní vnímají žalobu jako snahu žalobce zcela zamezit žalovaným v možnosti společné prostory užívat. Z tohoto pohledu je na místě jednání žalobce vnímat jako snahu o šikanózní výkon práva, než jako legitimní hájení jeho oprávněných zájmů, neboť za oprávněný zájem nelze považovat takový zájem, který spočívá čistě ve snaze vyloučit žalované z možnosti užívání věci, kterou mají ve spoluvlastnictví.

4. Žalobce na toto vyjádření žalovaných reagoval replikou, doručenou soudu dne 10. 3. 2021 tak, že předmětnou bytovou jednotku zakoupil v roce 2012 a od roku 2013 v ní nepřetržitě bydlí (byť jeho oficiální trvalé bydliště je stanoveno jinde), mimo jiné i proto, že má v [obec] zaměstnavatele, kterým je od roku 2004 Ministerstvo zahraničních věcí ČR. Ve svém bytě se zdržuje ve všech případech, kdy se ze soukromých nebo služebních důvodů vrací do [obec] během výkonu zahraniční služby. Výkon jeho vlastnických práv však není nikterak vázán na přítomnost v bytové jednotce. Žalovaní si nemohou„ přisvojovat“ více práv na užívání společné chodby jen proto, že se ve své bytové jednotce zdržují častěji (dle jejich tvrzení) než žalobce. Pokud žalovaní uvádí, že žalobce reálně tu část chodby, kde má umístěny předměty ve svém vlastnictví, nevyužívá, žalobce považuje toto tvrzení za zavádějící spekulaci žalovaných, kterou tito nemohou nijak důkazně doložit. Schodiště slouží jako oficiální únikový východ, o čemž svědčí mj. zelená značka se symbolem bílé šipky ve směru na schodiště. Únikové schodiště musí být uvolněno, jak to požadují předpisy veřejného práva, jakož i vnitřní předpisy SVJ. Z fotodokumentace je patrno, že sportovní výbava byla na zábradlí u výtahu shledána opakovaně pokaždé, kdykoliv se v inkriminovaném společném prostoru objevil žalobce, Ing. [příjmení], který chodí do bytu větrat, předseda SVJ či právní zástupkyně žalobce. Těžko se tedy jednalo o náhodu a opomenutí. Že jde žalobci pouze o estetickou stránku věci, je opakovaným tvrzením žalovaných. Žalovanými nastolený protiprávní stav žalobce obtěžuje nad míru přiměřenou místním poměrům, neboť není rozhodně normou, aby v bytovém domě [ulice a číslo] měli vlastníci jednotek na společné chodbě odloženy své boty, oděvy, stoličky a umístěny kotvy na přichycení sportovního náčiní. Žalobci odložené věci vadí kvůli nebezpečí zakopnutí, úrazu, blokace únikových cest v případě požáru a v neposlední řadě jde též o zápach z použité obuvi, sportovního vybavení, což ve svém důsledku mimo jiné činí společnou chodbu nebezpečným a neestetickým prostorem. Žalovaní svým počínáním staví své zájmy nad zájmy ostatních vlastníků bytových jednotek. Pokud jde o ustanovení § 1013 o.z., žalobce opětně poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. [spisová značka]. Co je mírou přiměřenou místním poměrům, je jednoznačně znatelné z domovního řádu, který představuje soubor norem, které si sami vlastníci jednotek v domě odsouhlasili. Domovní řád jednoznačně zakazuje vlastníkům bytových jednotek, aby umisťovali své věci do společné chodby, a aby zajistili únikové cesty dle požární ochrany. Je evidentní, že žalovaní si přisvojují více práv na užívání společné chodby, než uplatňuje žalobce a než stanoví domovní řád, čímž je nepřiměřeným způsobem narušena rovnováha stejných práv. Pokud žalovaní uvádí, že ze strany žalobce jde o snahu zamezit žalovaných společné prostory užívat a o šikanózní výkon práva, pak žalobce poukazuje na ustanovení § 1176 o.z., kteréžto ustanovení muselo být žalovanému 1 známo, neboť se podílel na tvorbě domovního řádu a dalších závazných pravidel SVJ. Žalobce považuje za nepřípustný návrh žalovaných na důkaz ve formě„ místního šetření“, když je nepochybné, že pro posouzení sporu je podstatný skutkový stav v době podání žaloby. Z pohledu žalobce se o bagatelní věc nejedná.

5. Žalovaní reagovali na tuto repliku žalobce duplikou, doručenou soudu dne 27. 5. 2021. V této duplice žalovaní uvedli, že tvrzení žalobce, že odložené věci mu kvůli nebezpečí zakopnutí, úrazu, blokaci únikových cest v případě požáru a dalších obdobných důvodů, jsou evidentně pouze zástupné argumenty mající za cíl skrýt fakt, že žalobce ve svém chování vidí jakýsi ideál chování, který by si podle něj měli osvojit všichni ostatní. Pokud se žalobce převážnou část roku ve své bytové jednotce nezdržuje, nelze dospět k závěru, že jednání žalovaných je způsobilé dosáhnout takové intenzity, aby mohlo dojít k narušení práv žalobce.

6. Při jednání konaném dne 30. 8. 2021 zástupce žalovaných uvedl, že je schopen předložit vyjádření požárního odborníka, který uvádí, že s umístěním těchto věcí tak, jak je mají žalovaní, nemá problém. Fotodokumentace je pořízena v celém domě, když žalovaní nerozlišují jednotlivé vchody, protože celý dům je jednou věcí, a argumentují obvyklými poměry v celém domě.

7. Soud provedl dokazování listinnými důkazy.

8. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 26. 10. 2020 bylo zjištěno, že k tomuto datu byli vlastníky bytu [číslo] žalovaní a bytu [číslo] žalobce – jednotky se nachází v budově [adresa] v katastrálním území Malešice, obec Praha na LV [číslo].

9. Z informace pro vlastníky a nájemníky bytových jednotek komplexu [anonymizováno] [část obce] ze dne 4. 5. 2017 bylo zjištěno, že byli vlastníci předmětného objektu (bytového domu) požádáni o neprodlené odstranění závad zjištěných preventivní požární prohlídkou – jedná se o uskladnění různých věcí ve společných prostorech – chodby, parkovací stání. Jsou zde uvedeny sankce, které může hasičský záchranný sbor uložit v případě zjištění nadále nevyhovujícího stavu. V případě jednotek 254, 255 je uveden dětský kočárek, tříkolka a židle.

10. Z notářského zápisu Mgr. [jméno] [příjmení], notářského kandidáta, zastupujícího notáře JUDr. [jméno] [příjmení], ze dne 3. 9. 2013, [anonymizována dvě slova] [rok] bylo zjištěno, že se v kanceláři notáře JUDr. [jméno] [příjmení] konala první schůze shromáždění vlastníků jednotek domu [adresa] v katastrálním území Malešice, obec Praha, zapsané na listu vlastnictví [číslo] zapsaný u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha. Na tomto shromáždění byl, mimo jiné, schválen domovní řád, a to 100 % všech hlasů (přítomnost 100 % vlastníků).

11. Z výpisu z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba] bylo zjištěno, že tato společnost má sídlo [obec a číslo] – [část obce], [ulice a číslo], [PSČ], kdy společníkem je [příjmení] [jméno], Kft., [příjmení] utca 24, [číslo] [ulice] republika, jednatelem je [příjmení] [příjmení].

12. Z plné moci bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] zmocnila k zastupování na první schůzi Společenství vlastníků jednotek, při všech úkonech vyplývajících z členství ve volených orgánem Společenství, před Městským soudem v Praze ve věci zápisu Společenství do rejstříku Společenství vlastníků jednotek Mgr. [jméno] [příjmení].

13. Z emailové korespondence mezi účastníky bylo zjištěno, že tato korespondence obsahuje výzvy k odstranění předmětů na společné chodbě. V emailu žalobce žalovaným ze dne 14. 12. 2019, že mu jeho hosté, kterým půjčuje byt při návštěvách Prahy, zaslali fotky věcí s nepříliš lichotivými komentáři o skladišti (slušně řečeno). Žalobce žalované upozorňuje, že je jejich jednání v příkrém rozporu s domovním řádem a zakládá protiprávní stav. Z emailu plyne, že byl žalobce žalovaným 1 ujištěn, že věci odklidí a dle jeho informací se tak stalo, avšak bylo to jen na chvíli. Z emailů zasílaných ve dnech 6. 1. 2020, 7. 1. 2020, 8. 1. 2020 vyplývá, že se měla uskutečnit schůzka žalobce a žalovaného 1, k níž nedošlo, neboť se žalovaný 1 nedostavil, načež se omluvil pro [anonymizováno] komplikace. Žalovaný 1 žalobci sděluje, že by ohledně přesunu sportovního vybavení preferovali jím prvně nabízenou variantu, oboustranně odsouhlasenou a podáním ruky přijatou dohodu přesunu k 1. 4. 2020, a to i s ohledem na jeho současnou indispozici,„ čestně slibuje, že nejpozději k 1. 4. 2020 bude veškeré sportovní vybavení z chodby přesunuto, dále bude odstraněno bezpečnostní oko a otvor bude zapraven a přemalován“, s čímž žalobce vyslovil v dalším emailu souhlas. V emailu ze dne 2. 4. 2020 žalobce znovu žalovaného 1 upozorňuje, že dosud nedošlo k nápravě, kdy dává žalovaným lhůtu do 5. 4. 2020 – pokud do té doby nedojde k nápravě, obrátí se na třetí osoby.

14. Z domovního řádu –„ komplex [anonymizováno] [část obce]“ bylo zjištěno, že domovní řád v čl. 3 odst. 2 stanovuje, že vlastník je povinen užívat jednotku a společné části domu tak, aby neomezoval práva ostatních vlastníků spojená s užíváním domu; v čl. 5 odst. 1, 2 je stanoveno, že společné části domů se užívají jen k účelům odpovídajícím jejich povaze a určení tak, aby nedocházelo k omezování práv ostatních vlastníků, ukládat a skladovat materiály a jakékoliv předměty ve společných prostorách, zvláště v prostorách únikových cest, je zakázáno. V případě, že vlastník neodstraní takové věci ani po výzvě ze strany správce domu, je správce oprávněn tyto odstranit na náklady vlastníka. Z čl. 10 odst. 9 vyplývá, že umisťovat jakékoli předměty na chráněné únikové cesty, které by zužovaly její šířku, je zakázáno.

15. Z prohlášení vlastníka bylo zjištěno, že je v čl. VII odst. 3 stanoveno, že vlastník jednotky má právo užívat jednotku a spoluužívat společné části a prostory tak, aby nebyla dotčena práva ostatních vlastníků jednotek v domě. Závady a poškození, které na jiných jednotkách nebo společných částech domu způsobil sám nebo ti, kteří s ním jednotku užívají, je povinen vlastník jednotky odstranit na své náklady.

16. Z předžalobní upomínky ze dne 24. 4. 2020 s dodejkou soud zjistil, že žalobce žalované před podáním žaloby vyzval prostřednictvím své právní zástupkyně k trvalému odstranění úchytu na kola a koloběžky včetně kol a koloběžek, které se v rozporu s Domovním řádem SBJ na chodbě nalézají ze společné chodby, kterou sdílí s bytem žalobce; uvedení zdi, do které byl vyvrtán otvor a umístěna úchytka pro kola a koloběžky do původního stavu na vlastní náklady; trvalému odstranění dvou květináčů se vzrostlými pokojovými rostlinami z mezipater společných prostor; odstranění a již do společných prostor neumisťování sportovního vybavení, obuvi, jakož i veškerých dalších předmětů, které se v rozporu s Domovním řádem SVJ na chodbě nacházejí; zdržení se dalšího porušování Domovního řádu SVJ a udržování společných prostor, a zejména společné chodby včetně mezipatra čisté a bez jakýchkoliv předmětů.

17. Z fotodokumentace bylo zjištěno, že žalovaní skutečně zanechávají ve společných prostorách bytového domu různé věci, a to oblečení, obuv, tašky, krabice, botník, skříňku, sportovní vybavení (např. jízdní kolo, koloběžka), kočárek, židličku, pokojové květiny, dále je do zdi ve společných prostorách navrtán úchyt pro kola a koloběžky.

18. Další důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z uvedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci spolehlivě rozhodnout. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o.s.ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav.

19. K otázce aktivní legitimace žalobce, kterou žalovaní zpochybňují tím, že spoluvlastníky chodby jsou i další spoluvlastníci domu, má soud za to, že je rozhodné, že žalobce je vlastníkem jednotky a spoluvlastníkem společných prostor, kdy není nutné, aby žalobu podávali i další spoluvlastníci bytového domu.

20. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalovaní užívají společné prostory (společnou chodbu mezi bytovými jednotkami [číslo] a [číslo]) bytového domu [adresa], stojícím na pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Malešice, zapsaném na [list vlastnictví] k umisťování věcí různého druhu (sportovní vybavení, tašky, krabice a další věci), čímž žalovaní porušují právní předpisy a předpisy týkající se správy domu, zejména domovní řád.

21. Po právní stránce soud uvedená skutková zjištění posoudil takto:

22. Dle § 1175 odst. 1, 2 o.z. má vlastník jednotky právo svobodně spravovat, výlučně užívat a uvnitř stavebně upravovat svůj byt jakož i užívat společné části, nesmí však ztížit jinému vlastníku jednotky výkon stejných práv ani ohrozit, změnit nebo poškodit společné části. Vlastník jednotky spravuje svůj byt, jak to vyžaduje nezávadný stav a dobrý vzhled domu; jde-li však o společné části uvnitř bytu a společné části, které slouží vlastníku jednotky k výlučnému užívání, provádí a hradí pouze údržbu a drobné opravy.

23. Dle § 1176 o.z. vznikem vlastnického práva k jednotce vzniká vlastníku jednotky povinnost řídit se pravidly pro správu domu a pozemku a užívání společných částí, pokud byl s těmito pravidly seznámen nebo pokud je měl a mohl znát, jakož i zajistit jejich dodržování osobami, jimž umožnil přístup do domu nebo bytu.

24. K právní stránce soud podotýká, že na daný případ nedopadá ustanovení § 1013 o.z., které se týká imisí a omezení vlastnického práva v případě sousedících pozemků (na toto ustanovení, mimo jiné, poukazoval žalobce).

25. Skutečnost, že žalobce a žalovaní byli v rozhodné době vlastníky sousedících bytových jednotek na adrese uvedené výše, bylo prokázáno výpisem z katastru nemovitostí.

26. Je třeba konstatovat, že užívání společných částí domu vede k omezení všech vlastníků. Z tohoto důvodu jsou zakotveny v právních předpisech i předpisech konkrétního SVJ podmínky a způsob užívání společných částí domu.

27. Žalovaní užívali společné prostory a části pro odklad různorodých věcí, které momentálně nepotřebovali nebo nechtěli mít uvnitř jednotky a dále zde měli stoličku na obouvání (tvrzení žalovaných, že část svého sportovního vybavení pouze zapomněli na chodbě, lze těžko uvěřit), žalovaní také navrtali do zdi ve společných prostorech úchyt na sportovní vybavení - to prokazuje zejména fotodokumentace, která je součástí spisu a žalovaní to ani nerozporují, pouze uvádí, že mají za to, že nedocházelo k zásahu do práv žalobce či jiných vlastníků. Takovéto jednání je v rozporu s předpisy práva soukromého, zejména občanským zákoníkem, konkrétně výše citovanými ustanoveními § 1175 a § 1176 o.z., práva veřejného (předpisy na poli bezpečnostním – např. požární ochrany), i předpisy daného SVJ (zejména domovním řádem), bez ohledu na to, že žalovaní odmítají, že by měli v úmyslu žalobce rušit úmyslně. Pro rozhodování daného případu jsou zásadní předpisy práva soukromého a předpisy daného SVJ, na něž občanský zákoník odkazuje. Občanský zákoník stanovuje, že vlastník jednotky nesmí ztížit jinému vlastníku jednotky výkon stejných práv ani ohrozit, změnit nebo poškodit společné části, a že vznikem vlastnického práva k jednotce vzniká vlastníku jednotky povinnost řídit se pravidly pro správu domu a pozemku a užívání společných částí. Takovýmito pravidly je zejména domovní řád. V Domovním řádu – komplex [anonymizováno] [část obce] je uvedeno, že vlastník nesmí omezovat práva ostatních vlastníků spojená s užíváním domu. Společné části domů se užívají jen k účelům odpovídajícím jejich povaze a určení (nesmí dojít k omezování práv ostatních vlastníků, ukládání a skladování materiálu ve společných prostorech, zejména pokud jde o únikové cesty). To vyplývá i z prohlášení vlastníka, kde je stanoveno, že vlastník má právo užívat jednotku a spoluužívat společné prostory a části tak, aby nebyla dotčena práva ostatních vlastníků jednotek v domě. Závady a poškození je vlastník jednotky povinen odstranit na své náklady.

28. Žalobce se snažil věc s žalovanými i se SVJ řešit, opakovaně je upomínal, aby dbali předpisů a věci, jež umisťují do společných prostor, odstranili a již tak v budoucnu nečinili (jak vyplývá, mimo jiné, z emailové korespondence mezi účastníky). Žalovaní na toto reagovali buď přísliby, které nebyly splněny či tím, že věci na určitou (krátkou) dobu odstranili a posléze se opět chovali stejným způsobem, tj. věci byly na chodbě opět umístěny. Přitom je evidentní, že žalovaní byli s předpisy (tj. i domovním řádem) seznámeni, když se žalovaný 1 měl podílet na tvorbě domovního řádu a dalších předpisů - ostatně dostačuje, že se s těmito předpisy žalovaní měli možnost seznámit a odsouhlasili je na první schůzi shromáždění vlastníků jednotek. To, že mají být věci ze společných prostor z bezpečnostních důvodů odstraněny, vyplývá i z informace pro vlastníky a nájemníky bytových jednotek komplexu [anonymizováno] [část obce] ze dne 4. 5. 2017, přičemž je z této informace patrno, že na předmětné chodbě byly v době preventivní požární prohlídky umístěny dětský kočárek, tříkolka a židle - tyto věci s největší pravděpodobností patřily žalovaným.

29. Žalovaní by si měli uvědomit, že společnou chodbu nevyužívají sami a to, že společné prostory jsou v případě bytových domů určeny především ke vstupu do jednotky. Společné části a prostory domu mají sloužit všem obyvatelům, jsou předmětem spoluvlastnictví a žádný z vlastníků jednotek nemá právo osobovat si užívání určité části pro sebe či přisvojovat více práv, než mu náleží. To, zda žalobce nechodí do bytové jednotky dennodenně jako žalovaní či zda většinou nepoužívá schodiště a nechodí okolo bytu žalovaných, je irelevantní. Věci umístěné ve společných prostorech omezují jak žalobce, tak i další spoluvlastníky a obyvatele bytového domu, především ty, kteří používají jakožto cestu do svého bytu schodiště. Tyto věci pak způsobují zúžení a zmenšení prostor. Prostory jsou současně užívány jako únikové cesty v případě mimořádných událostí, zejména požáru, proto je chování žalovaných rovněž v rozporu s bezpečnostními předpisy.

30. S ohledem na výše uvedené soud důvodné žalobě v plném rozsahu vyhověl, kdy neshledal, že by se mělo jednat o šikanózní výkon práva, jak toto označují žalovaní.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 712 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 500 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 1 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 10. 11. 2020 a z částky 1 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 30. 8. 2021 včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 200 Kč ve výši 1 512 Kč. K ponížení oproti vyčíslení nákladů řízení ze strany žalobce došlo z toho důvodu, že žalobce účtoval úkony, na které advokátní tarif v ustanovení § 11 nepamatuje, a to ať jde o úkony spočívající v replice a vyjádřeních, kdy účastníci na svá podání neustále reagovali, přičemž tato vyjádření nepřinesla nic zásadního pro danou věc či snahu o smírné řešení věci (je pravdou, že právní zástupkyně žalobce vyvinula snahu věc řešit mimosoudně, avšak dle názoru soudu se nejedná o úkon ve smyslu ustanovení § 11 a.t.).

32. Lhůta ke splnění povinnosti zaplatit náklady řízení byla určena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., platební místo pro náhradu nákladů řízení k rukám zástupce stanoví ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.