8 C 445/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Andreou Löffelmannovou ve věci žalobce; celé jméno žalobce , datum narození , bytem adresa žalobce příjmení jméno celé jméno žalobce , bytem adresa proti; žalovanému; název žalované , IČO , ulice a číslo , PSČ , obec a číslo o určovací žalobě

I. Žaloba, aby bylo určeno, že výpověď z nájmu bytu ze dne 26. 2. 2013 je neplatná, se zamítá.

II. Žalobce je povinen na náhradě nákladů řízení zaplatit žalovanému částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal určení absolutní neplatnosti právního úkonu výpovědi z nájmu bytu ze dne 26. 02. 2013, pro absenci souhlasu Městské části [obec a číslo] s tím, že určovací žaloba účinně a jednoznačně, než jiné právní prostředky, určí obsah a povahu právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout nápravy a vytvořit právní rámec. Žalobce má za to, že se nejedná o řešení předběžné řešení otázky existence práva, ale jedná se o eliminaci stavu ohrožení práva tedy, aby bylo rozhodnuto o určení, zda tu právo je či není, neboť na tom má naléhavý právní zájem. Má za to, že bez výslovného určení soudu, zda bylo ohroženo jeho právo by v procesní situaci, v níž se objektivně nachází, v existujícím právním vztahu je ohrožen a vystaven konkrétní újmě a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak. Tato žaloba má vyřešit, zda [název žalované] jednala v souladu se zákony, když podala výpověď z nájmu bytu ze dne 26. 02. 2013 bez souhlasu Městské části [obec a číslo], zda je tato výpověď z nájmu zákonná. Úřad Městské části [obec a číslo] ve výpovědi ze dne 26. 02. 2013 použil a odvolával se na souhlas Rady Městské části [obec a číslo] ze dne 26. 01. 2011, usnesení [číslo] s výpovědí ze dne 02. 02. 2011, jež byla doručena dne 28. 02. 2011. Výpověď ze dne 02. 02. 2011 byla Obvodním soudem pro Prahu 10 při projednání žaloby na vyklizení bytu 17 C 175/2012 prohlášena za neplatnou, pro rozpor se zákonnými požadavky na platnost výpovědi z nájmu bytu a tudíž byla žaloba na vyklizení bytu zamítnuta. Výpověď z nájmu bytu ze dne 26. 02. 2013 je nezákonná, jelikož na základě již uskutečněného a naplněného usnesení Rady Městské části [část Prahy] byla podána výpověď z nájmu bytu ze dne 02. 02. 2011, se stalo usnesení Rady Městské části [obec a číslo] [číslo] ze dne 26. 01. 2011, neúčinné, nepoužitelné, jelikož bylo vykonáno. b) Nastává stav, kdy předchozí právní úkony v téže věci přestávají platit. c) Účinnost usnesení Rady Městské části [obec a číslo] [číslo] ze dne 26. 01. 2011 je vázána právními účinky jednání, které v budoucnosti jistě nastanou, tedy jeho účinnost ukončí, budou události tj. podání výpovědi z nájmu bytu 02. 02. 2011, doručené 28. 02. 2011. Při novém právním úkonu podání výpovědi z nájmu bytu ze dne 26. 02. 2013 je nutné postupovat podle zákona o obcích č. 125/2000 Sb., tedy žádat o souhlas radu Městské části [obec a číslo], proto absence souhlasu Rady Městské části [obec a číslo] z výpovědí nájmu bytu ze dne 26. 02. 2013 znamená její absolutní neplatnost. Usnesení Rady Městské části [obec a číslo] ze dne 26. 01. 2011 stanoví, že se povoluje podání výpovědi z nájmu bytu. Po podání výpovědi z nájmu bytu došlo k naplnění usnesení Rady, a proto právní následky již nastalé zanikají. Podání výpovědi z nájmu bytu je rozvazovací podmínka. Jejím splněním dochází k zániku práv vyplývající z usnesení Rady Městské části [obec a číslo].

2. Žalovaná k žalobě uvedla, že ve věci žaloby na vyklizení je vydáno několik pravomocných rozhodnutí, které potvrzují správnost postupu žalované. Soudy v uvedených rozhodnutích posuzovaly mimo jiné otázku platnosti výpovědi. Žalovaná proto namítá překážku věci rozsouzené a zároveň nedostatek náležitého právního zájmu. Ve věci soud zahájil exekuční řízení o vyklizení pod sp. zn. [spisová značka]. Dále odkázala na pravomocné rozhodnutí, vyjádření uvedených v uvedených sporech [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]. Vyjádřením zaslané soudu dne 30. 04. 2020, k vyjádření žalované žalobce uvedl, že má za to, že dřívější usnesení zásadním způsobem poškozují jeho práva na spravedlivý soudní proces tím, že a) vyslechl svědky k prokázání schůzky 02. 12. 2012, jejího obsahu a dohody o doplacení, b) neznalost judikátu Městského soudu v Praze MFČ, o možnosti podat žalobu na absolutní neplatnost výpovědi z nájmu bytu po 60 denní lhůtě od doručení výpovědí, přístřeší nebylo zajištěni již při podání výpovědi z nájmu bytu a absolutní pominutí toho, čeho se týká určovací žaloba, a tím bylo usnesení zatíženo zásadní vadou.

3. Soud učinil důkaz těmito listinami z rozhodnutí Rady Městské části [obec a číslo] usnesení [číslo] ze dne 26. 01. 2011, bylo zjištěno, že bylo schváleno podání výpovědi smluv z nájmu bytu bez přivolení soudu podle § 711 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., dle přílohy 1 tohoto usnesení a důvodové zprávy předloženého materiálu, z přílohy 1 k této zprávě bylo zjištěno, že mimo jiné se souhlas s podáním výpovědi z nájmu bytu týká [celé jméno žalobce], bytem [adresa žalobce]. Z výpisu z Katastru nemovitostí soud zjistil, že předmětný byt je ve vlastnictví Hlavního města Prahy a právo hospodaření k tomuto bytu má [název žalované], z přehledu dlužných období bylo zjištěno, že žalobce dluží Městské části částku 50 815 Kč. Z reklamace vyúčtování služeb ze dne 08. 02. 2013 bylo zjištěno, že žalobce reklamoval vyúčtování za období od 01. 01. 2011 do 31. 12. 2011. Z odpovědi na reklamaci bylo zjištěno, že reklamace nebyla uznána a správcovská firma má za to, že při vyúčtování bylo postupováno v souladu s předanými podklady. Z vyjádření k reklamaci služeb bylo zjištěno, že při prověřování reklamace vyúčtování služeb 2011 na základě vyjádření z rozúčtovatelské firmy ISTA na konci roku 2010 neumožnil žalobce odečet, a proto vyúčtování z roku 2011 bylo spočítáno náhradním způsobem.

4. Z listiny s názvem žádost o zpětvzetí výpovědi z nájmu, bylo zjištěno, že žalobce požádal o zpětvzetí výpovědi z nájmu, když dlužné nájemné uhradil.

5. Z odpovědi Městské části ze dne 23. 09. 2013 bylo zjištěno, že výpovědi z nájmu bez přivolení soudu přistoupila [ulice] část [obec] po předchozích doručených upomínkách, v souladu s občanským zákoníkem v platném znění a usnesení Rady Městské části [obec a číslo] [číslo] ze dne 26. 01. 2013, z důvodu dluhu na nájemném a službách, poskytovaných s užíváním bytu za období duben 2009, srpen 2009, únor 2010, duben 2010, červen 2010, leden 2011, březen 2011, červenec 2012. Na vyúčtování za služby spojené s užíváním bytu z roku 2009 a 2010 a souvisejícími, uhrazený poplatek z prodlení k datu 21. 02. 2013 dlužil žalobce celkovou částku 288 078 Kč. Výpověď z nájmu bez přivolení byla podle údajů na dodejce, doručena dne 19. 03. 2013. Vzhledem k tomu, že do 60 dnů od doručení této výpovědi žaloba soudu na určení její neplatnosti nebyla podána, nájemní poměr skončil dne 30. 06. 2013. Uplynutím 3 měsíční výpovědní lhůty, která počala běžet 1. dnem kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž byla výpověď doručena. Předmětný byt je tedy od 01. 07. 2013 užíván žalobcem bez právního důvodu.

6. Z rozsudku zdejšího soudu č.j. [číslo jednací] bylo zjištěno, že tímto rozsudkem bylo rozhodnuto o povinnosti žalobce vyklidit byt [číslo] o velikosti 3+1 s příslušenstvím, v 10. podlaží domu, ulice [adresa žalobce], katastrální území Vršovice a vyklizený předat žalobkyni do 15 dnů po zajištění přístřeší, uhradit náhradu nákladů řízení. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozhodnutím Městského soudu [číslo jednací] a dne 01. 04. 2015 nabyl rozsudek právní moci. Následně byl zamítnut návrh na obnovení řízení.

7. Soud se nejprve zabýval skutečností, zda žalobce prokázal naléhavý právní zájem a určení neplatnosti. O naléhavý právní zájem může jít zásadně jen tedy, jestliže bez soudem vysloveného určení, že právní vztah nebo právo existuje, bylo buď ohroženo právo žalobce, nebo by jeho právní postavení se stalo nejistým, tzn., že u žalobce musí jít o právní vztah (právo), již existující (alespoň v době vydání rozhodnutí) nebo o takovou jeho procesní případně hmotně právní situaci, jíž by objektivně již v existujícím právním vztahu mohl být ohrožen, případně pro své nejisté postavení by mohl být vystaven konkrétní újmě. V projednávaném případě má soud za to, že žalobce naléhavý právní zájem neprokázal, neboť platnost výpovědi, jako předběžnou otázku posuzoval již soud při řízení ve věci [spisová značka], o vyklizení bytu, kdy bylo zjištěno, že výpověď z nájmu bytu ze dne 26. 02. 2013, vč. vyčíslení dluhu byla dle poštovní dodejky doručena žalovanému dne 19. 03. 2013. Ve výpovědi je zcela určitě a srozumitelně popsán byt, jehož nájem se vypovídá, jde o byt, který byl předmětem nájmu podle nájemní smlouvy účastníků. Je zde uveden a popsán důvod výpovědi, vč. podrobného vyčíslení dluhu žalovaného na nájemném a úhradách za plnění, spojená s užíváním bytu, vč. sankčních poplatků a výpovědní lhůta a poučení s tím, že do 60 dnů může nájemce podat žalobu na určení neplatnosti výpovědi k soudu a závazek pro najímatele zajistit nájemci přístřeší, přičemž toto soud postupoval podle platného občanského zákoníku 40/64 Sb., ustanovení § 712 odst. 5 a § 711 odst. 2 písm. b) občanského zákoníku. Proti této výpovědi žalovaný nepodal žalobu na určení neplatnosti výpovědi a nájemní poměr zanikl. Následně shora uvedenými rozhodnutími byla žalovanému uložena povinnost byt vyklidit, takže právní postavení žalobce není nejisté, neboť v době podání výpovědi žalobce tuto výpověď z nájmu bytu nepovažoval za neplatnou, když se proti ní žalobou nebránil. Dnes namítaná neplatnost z důvodu absence souhlasu Rady Městské části [obec a číslo] nemůže obstát, neboť tento souhlas byl udělen a důvod výpovědi byl specifikován (usnesení Rady Městské části [obec a číslo] [číslo] ze dne 26. 01. 2013, z důvodu dluhu na nájemném a službách, poskytovaných s užíváním bytu za období duben 2009, srpen 2009, únor 2010, duben 2010, červen 2010, leden 2011, březen 2011, červenec 2012). Z rozhodnutí Městského soudu v Praze [spisová značka] se podává, že posuzované výpovědi z hlediska obecných náležitostí právních úkonů vyjádřených v ust. § 37 a násl. ObčZ není co vytknout. Jestliže k výpovědi datované 26.02.2013 bylo připojeno vyúčtování (specifikace) dluhu ke dni 21.02.2013, pak je zcela lichá odvolací námitka, že výpovědní důvod potažmo dluh nebyl vyjádřen obsahově a formálně správně. Odvolací soud poukazuje na to, že v řízení o vyklizení bytu nemůže žalovaný úspěšně uplatnit námitku neplatnosti výpovědi nájmu bytu pro neexistenci uplatněného výpovědního důvodu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10.06.2009, sp. zn. [spisová značka]) .Ve smyslu ust. § 711 odst. 2 písm. b/ ObčZ pronajímatel může vypovědět nájem, jestliže nájemce hrubě porušuje povinnosti vyplývající z nájmu bytu, zejména tím, že nezaplatil nájemné a úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu ve výši odpovídající trojnásobku měsíčního nájemného a úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu. Takové porušení povinnosti vyplývající z nájmu bytu zákon považuje za tzv. civilní delikt a nutno podotknout, že ty nájemce, kteří se takového deliktu vůči pronajímateli dopustili, zákon postihuje přísněji a stanoví, že jim při vyklizení stačí poskytnout pouze přístřeší. Odvolací soud neshledal, že by v průběhu řízení byly prokázány nebo vyšly najevo takové okolnosti, které by žalovaného ze zjištěného civilního deliktu ospravedlňovaly. Po zhodnocení zjištěného skutkového stavu věci podle ust. § 37 a násl., § 711 odst. 1, 2, 3, § 712 ObčZ uzavřel, že žalobkyně žalovanému zákonem předepsaným a platným způsobem vypověděla nájem předmětného bytu, jeho nájem skončil ke dni 30.06.2013 a žalobkyně má podle ust. § 126 odst. 1 ObčZ právo na ochranu svého práva prostřednictvím žaloby na vyklizení bytu a její žaloba je důvodná.

8. Soud nepovažoval tuto věc za věc, již rozhodnutou, neboť v původním řízení o vyklizení bytu, byla řešena otázka platnosti výpovědi z nájmu jako předběžná.

9. Podle § 80 o.s.ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je čí není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je li na tom naléhavý právní zájem 10. Občanský zákoník 40/64 Sb. definoval právní úkon jako projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku práv a povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují, aby právní úkon mohl způsobovat předpokládané právní následky, musí vyhovovat určitým požadavkům, tedy z hlediska práva být považován za platný. Při určování neplatnosti právního úkonu je důležité zkoumat, zda se jedná o neplatnost absolutní, tedy neplatnost plynoucí přímo ze zákona nebo jestli je právní úkon neplatný pouze relativně a je zapotřebí, aby se jeho neplatnosti dotčená osoba dovolala. Absolutně neplatný je právní úkon ex tung čili od samého počátku. Hledí se na něj jako by vůbec nevznikl a účastníkům z tohoto právního úkonu nevznikají žádná práva ani povinnosti. Jedná se například o ústně uzavřenou smlouvu o převodu nemovitosti. K absolutní neplatnosti právního úkonu přihlíží soud z úřední povinnosti a promlčení absolutní neplatnosti nepřichází v úvahu. Absolutně neplatné právní úkony jsou všechny neplatné právní úkony, které zákon neoznačuje za platné relativně. Ve kterých případech je právní úkon relativně neplatný lze nalézt v § 40a občanského zákoníku (40/64 Sb). Rozdíl relativní neplatnosti od absolutní spočívá v tom, že i když je právní úkon zatížen vadou, která způsobuje jeho neplatnost, je tento právní úkon platný. Pokud se jeho neplatnosti nedovolá ten, kdo je jím dotčen. Neplatnosti je však nutné se dovolat v tříleté lhůtě od vzniku právního úkonu, jinak dochází k promlčení a právní úkon zůstává v platnosti. 1l. V posuzovaném případě má soud za to, že absolutní neplatnost právního úkonu, tj. výpovědi z nájmu bytu nenastala, jednak o platnosti této výpovědi již bylo rozhodnuto, byť tuto otázku řešil soud, jako otázku předběžnou při řízení o vyklizení bytu, avšak soud prvého stupně i odvolací soud dospěl k závěru, že výpověď z nájmu bytu byla dána po právu a ani v tomto řízení nelze dojít k jinému závěru. Žalobce tedy neprokázal naléhavý právní zájem na určení neplatnosti výpovědi a proto nebylo návrhu žalobce vyhověno.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 300 Kč Tyto náklady sestávají paušální náhrad výdajů 300 Kč, které soud žalobkyni přiznal v souladu s § 151 odst. 3 o.s.ř. ve výši dle vyhlášky č. 254/2015 Sb.