8 C 454/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Andreou Löffelmannovou ve věci Anonymizováno Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 , Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , zast.: Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno ., Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno proti Anonymizováno . Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 , Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno O 23 631,18 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 23 631,18 Kč s 10% úrokem ročněz částky 23 631,18 Kč od 10. 03. 2020 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení z částky23 631,18 Kč od 11. 03. 2020 do 30. 04. 2020 ve výši 10 % ročně a zákonným úrokem z prodleníz částky 23 631,18 Kč od 01. 11. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Podanou žalobou se žalobce domáhá zaplacení shora uvedené částky s tím, že , Anonymizováno, , jméno FO, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a.s. IČO , IČO, a společnost , právnická osoba, uzavřeli dne 17. 12. 2021 smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem byla mj. pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávky se stalo účinným ke dni 17. 12. 2021. , Anonymizováno, žalovanému postoupení pohledávky písemně oznámil dopisem ze dne 28. 12. 2021. Ke dni 31. 10. 2022 došlo podle § 61 odst. 1 zákona č. 125/2008 Sb. o přeměnách obchodní společnosti a družstev ve znění pozdějších předpisů k zániku společnosti , právnická osoba, bez likvidace v souladu s projektem fúze sloučením se společností žalobce. Jmění společnosti , právnická osoba, přešla na žalobce, který vstoupil do právního postavení zaniklé společnosti EOS , právnická osoba, . Česká republika, s.r.o. , Anonymizováno, uzavřel s žalovaným dne 01. 06. 2006 smlouvu o vydání kreditní karty č., hodnota, na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr čerpaný kreditní kartou do výše úvěrového rámce 150 000 Kč. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, produktové obchodní podmínky pro vydávání a používání platebních karet a sazebních poplatků. , Anonymizováno, v době uzavření smlouvy posloužil schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr s odbornou péčí na základě dostatečných informací získaných z dostupných databází, z vlastních systémů a od žalovaného s vynaložením maximálního úsilí, když využil z veškerých zdrojů o majetkové situaci žalovaného. Žalovanému úvěr poskytl, když z provedených zjištění bylo zřejmé, že žalovaný bude schopen úvěr řádně splácet. Ode dne čerpání úvěru se žalovaný zavázal platit úrok z vyčerpané a dosud nesplacené částky peněžních prostředků poskytnutých , Anonymizováno, ve výši dle platného přehledu sazeb na výpisu z účtu. Při výpočtu úroků se vychází z délky kalendářního roku 360 dní a ze skutečného počtu dní trvání pohledávky. Žalovaný byl dle produktových podmínek povinen platit poplatky související se správou kartového účtu a další poplatky byly taktéž splatné měsíčně. V článku 16.6 produktových podmínek se smluvní strany dohodly, že úroky a poplatky se pravidelně měsíčně předepisují k celkové dlužné částce a stávají se součástí jistiny. Žalovaný se zavázal splácet vyčerpanou částku úvěrového limitu ve výši na které se s bankou dohodne, když však alespoň ve výši tzv. povinné minimální splátky. Splátka se provádí pravidelně měsíčně ve stanoveném datu splatnosti, která je uvedená na příslušném výpisu z účtu. Povinná měsíční splátka je 5 % z celkové dlužné částky ke dni vyhotovení výpisu, min. ve výši 300 Kč. Současně banka předepíše k úhradě celkovou částku, o kterou byl překročen přiznaný úvěrový limit, případně dluhy z minulého období. , Anonymizováno, své smluvní povinnosti vůči žalovanému splnil, poskytoval žalovanému za dohodnutých podmínek ke kreditní kartě úvěr. Žalovaný však smluvní ujednání mezi stranami porušil, když nezaplatil splatné pohledávky , Anonymizováno, řádně a včas podle čl. 11.2 písm. a) produktových podmínek je podle ní s úhradou dluhu vůči bance porušení smlouvy. V takovém případě je banka dle čl. 11.3 písm. f) produktových podmínek oprávněna od smlouvy odstoupit podle čl. 11.3 písm. c) produktových podmínek prohlásit celou pohledávku za splatnou s ohledem na skutečnost, že žalovaný neuhradil dlužnou částku po splatnosti. , Anonymizováno, v souladu s čl. 11 produktových podmínek s účinností k 10. 03. 2020 úvěr zesplatnil a odstoupil od smlouvy. K datu odstoupení od smlouvy byl dluh vyčíslen na částku 23 631,18 Kč.

2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, proti němuž žalovaný podal dne 15. 01. 2024 odpor. V tomto uvedl, že nárok žalobkyně vznikl odstoupením žalobkyně od smlouvy dne 10. 03. 2020. Návrh na vydání elektronického platebního rozkazu u soudu byl podán dne 22. 11. 2023, tedy po uplynutí zákonné tříleté promlčecí lhůty a současně žalovaný vznesl námitku promlčení nároku žalobkyně. Dále uvedl, že mu nebyla doručena výzva k úhradě dluhu ze dne 19. 09. 2023.

3. Žalobce ve svém vyjádření ze dne 14. 02. 2024 uvedl, že žalovaný a právní předchůdce žalobce uzavřeli dne 25. 05. 2006 smlouvu o vydání kreditní karty HVB. Tato smlouva byla uzavřena podle § 497 a následujících obchodního zákoníku podle ust. § 260 odst. 3 písm. d) i bez ohledu na povahu účastníků závazkového právního vztahu řídí obchodním zákoníkem. Uvedené platí i v případě, kdy je dlužník v pozici spotřebitele, viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 07. 2012 sp. zn. , spisová značka, , pro něhož úprava promlčení není úpravou, která směřuje k ochraně spotřebitele. Při prodlení splacení splátek v dohodnutém termínu byl , Anonymizováno, oprávněn požadovat okamžité zaplacení celého zůstatku úvěru s příslušenstvím. , Anonymizováno, tohoto svého práva z důvodu špatné platební morálky žalovaného využil v dopise ze dne 14. 02. 2020 zaslaném žalovanému na jeho poslední známou adresu, která je rovněž adresou určenou pro doručování i v tomto soudním řízení a určuje lhůtu pro zaplacení splatných splátek do 24. 03. 2020, přičemž dlužníka upozorňuje, že celý dluh se stal splatným ke dni 10. 03. 2020. Promlčecí doba dle obchodního zákoníku činí 4 roky (ust. § 397 obchodního zákoníku). Dle § 392 odst. , právnická osoba, zákoníku se práva na plnění závazku běží promlčecí doba ode dne, kdy měl být závazek splněn nebo mělo být započato s jeho plněním. Vzhledem k tomu, že celý zůstatek úvěru i s příslušenstvím se stal splatným ke dni 10. 03. 2020 počala od tohoto dne běžet 4 letá promlčecí lhůta. Věřitel dne 22. 11. 2023 podal návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. Žalobce má zato, že v případě žalovaného promlčení dojít nemohlo a námitka promlčení není důvodná.

4. Ve vyjádření ze dne 18. 06. 2024 žalobce uvedl, že žalovanému byly písemnosti doručovány na adresu ze smlouvy, tj. , adresa, , kterou žalovaný ve smlouvě označil jako svou adresu trvalého pobytu a současně i adresu svého bydliště a korespondenční adresu. Nad rámec toho byly žalovanému písemnosti zasílány i na adresu sídla jeho advokátní kanceláře , adresa, a na adresu , adresa, . Adresa , adresa, je vedena rejstříkem České advokátní komory jako adresa sídla žalovaného podle bodu 14.5 všeobecných podmínek, nevydá-li klient jiný pokyn, zasílá banka poštovní zásilky na adresu uvedenou ve smlouvě jako sídlo (bydliště) klienta. Klient je oprávněn sdělit bance kontaktní adresu na kterou mu má dojít bankou zasílána veškerá korespondence, příp. určit osobu, k jejímž rukám tak banka má činit. Stejně tak byl žalovaný povinen učinit podle bodu 13.5 všeobecných podmínek platných v době odesílání předmětné korespondence, kdy banka zasílá zásilky na adresu uvedenou ve smlouvě jako sídlo (bydliště) klienta, pokud k nim nesdělí kontaktní adresu, na kterou mu má veškeré zásilky zasílat. Žalovaný uvedl, že žádnou takovou změnu adresy v bance nehlásil, a tak banka správně doručovala písemnosti na adresu ze smlouvy. A bylo jen její dobrou vůlí, že korespondenci zasílala nad rámec svých povinností i na adresu sídla kanceláře žalovaného.

5. Ve vyjádření ze dne 11. 07. 2024 žalobce uvedl, že v otázce doručení uvedl shodně jako ve vyjádření z 18. 06. 2024 a k otázce promlčení uvedl, že má zato, že smlouva, která byla uzavřená dne 25. 05. 2006 podle § 497 a následujících obchodního zákoníku a podle § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku se bez ohledu na povahu účastníků závazkového vztahu řídí obchodním zákoníkem. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 07. 2012 sp. zn. , spisová značka, platí uvedené i v případě, kdy je dlužník v pozici spotřebitele, neboť úprava promlčení není úpravou, která směřuje k ochraně spotřebitele. Při prodlení splacením splátek v dohodnutém termínu byl , Anonymizováno, dle čl. 11.3 písm. c) produktových podmínek oprávněn požadovat okamžité zaplacení celého zůstatku úvěru s příslušenstvím. , Anonymizováno, tohoto svého práva z důvodu špatné platební morálky žalovaného využil v dopise ze dne 14. 02. 2020 zaslané žalovanému a určil lhůtu pro zaplacení splatných splátek do 24. 03. 2020, přičemž dlužníka upozornil, že celý dluh se stal splatným ke dni 10. 03. 2020. Obecná promlčecí doba dle obchodního zákoníku činí 4 roky (ust. § 397 obchodního zákoníku) dle ust. § 392 obchodního zákoníku u práva na plnění závazku, běží promlčecí doba ode dne, kdy měl být závazek splněn nebo mělo být započato s jeho plněním. Vzhledem k tomu, že se celý zůstatek úvěru i s příslušenstvím stal splatným dne 10. 03. 2020, počala od toho dne běžet 4 letá promlčecí lhůta. Podle § 3036 zákona č. 89/2012 Sb. se podle dosavadních právních předpisů až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona. Ve smyslu tohoto ustanovení se tak režim pohledávky za žalovaným řídí dosavadním právním předpisem, tedy obchodním zákoníkem až do svého zakončení. S rozhodnutím Nejvyššího soudu , spisová značka, , jímž se snaží žalovaný podpořit svou argumentaci, že od data zesplatnění pohledávky se režim právního vztahu řídí zákonem č. 89/2012 Sb. Občanský zákoník se zabývá otázkou promlčení zástavního práva v režimu zákona č.40/1964 Sb. a prodloužení promlčecí doby v případě částečného splnění dlužníkem a v době účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., kdy absolutně nedopadá na problematiku promlčení v tomto případě. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v případě přetržení promlčecí doby se aplikují ustanovením dosavadního právního předpisu, tj. zákona č. 40/1964 Sb., v jehož režimu byla smlouva uzavřená, a to i v případě, kdy za účinnost zákona č. 89/2012 Sb. došlo k přetržení promlčecí doby a založení pro běhu promlčecí doby nové. Nejvyšší soud uvádí, že judikatura je zajedno v tom, že s písemným uznáním práva co do důvodu a výše je spojen institut přetržením promlčecí doby, který je upraven v § 110 odst. 1 o.z. platné uznáním práva z hlediska běhu a délky promlčecí doby, zakládá běh nové promlčecí doby v důsledku jejího přetržení (přerušení). Namísto doposud uběhlé promlčecí doby počíná běžet nová 10 letá promlčecí doba ode dne, kdy k uznání práva došlo, resp. od uplynutí lhůty k plnění, je-li v uznávacím prohlášení uvedena. Je zřejmé „6. Ve vyjádření ze dne 08. 07. 2024 žalovaný uvedl, že při námitce k promlčení vychází z § 3036 nového občanského zákoníku podle něj se podle dosavadních právních předpisů až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona. Taktéž podle komentáře , právnická osoba, ., Anonymizováno, platí, že lhůty a doby, jejichž běh započal přede dnem nabytí účinnosti občanského zákoníku (01. 01. 2014), se posuzují podle dosavadních předpisů. Počala-li tedy za účinnosti předchozí právní úpravy běžet promlčecí doba, která se řídila § 100 a následujících občanského zákoníku z roku 1964, bude se její běh a stavení a přerušení běhu posuzovat i nadále podle předcházejícího občanského zákoníku, a nikoliv podle zákoníku nového. K tomu žalovaný uvádí, že dluh se stal splatný zesplatněním nejdříve ke dni 10. 03. 2020. K tomuto dni tedy začala běžet promlčecí lhůta, tedy více jak 7 let po skončení platnosti obchodního zákoníku, nabytí účinnosti nového občanského zákoníku. Navíc promlčení nikoliv ze smlouvy, ale z odstoupení od smlouvy. Shodně se vyjadřuje i judikatura, viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu , spisová značka, . Žalovaný má zato, že promlčecí lhůta je 3 letá a řídí se novým občanským zákoníkem a skončila tak tudíž dne 10. 03. 2023. K doručování pak uvedl, že žalovaný měl po celou dobu aktivovanou datovou schránku i pro příjem datových zpráv a bylo tedy možné kdykoliv jej zastihnout na této „adrese“.

7. Soud provedl dokazování těmito listinami:

8. Z výpisu z obchodního rejstříku bylo zjištěno, že žalobce je právnickou osobou zapsanou v obchodním rejstříku a předmětem podnikání je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 – 3 živnostenského zákona. Zprostředkování spotřebitelského úvěru na základě oprávnění k činnosti samostatného zprostředkovatele uděleného Českou národní bankou podle zákona č. 257/2016.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi , Anonymizováno, , jméno FO, republic and , Anonymizováno, , a.s. a , právnická osoba, , a.s. ze dne 17. 12. 2021 bylo zjištěno, že mezi těmito stranami byly postoupeny pohledávky , Anonymizováno, , včetně pohledávky za žalovaným.

10. Z oznámení o postoupení pohledávky z 28. 12. 2021 bylo zjištěno, že žalovanému na adresu , Jméno zainteresované osoby 0/0, , , adresa, bylo oznámeno postoupení pohledávky.

11. Z žádosti – smlouvy o vydání kreditní karty , Anonymizováno, ze dne 25. 05. 2006 bylo zjištěno, že , Anonymizováno, uzavřel s žalovaným smlouvu o vydání kreditní karty č. , hodnota, a žalovanému byl poskytnut úvěr čerpaný prostřednictvím kreditní karty do úvěrového rámce 150 000 Kč. V rámci této smlouvy bylo uvedeno, že žalovaný je podnikatel – advokát, jako způsob bydlení je uveden nájem, rodinný stav – svobodný, vzdělání – Vysokoškolské a celkový měsíční příjem ve výši: 15 000 Kč.

12. Z výpisu kreditní karty z 09. 11. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný k tomuto datu dlužil částku 23 061,01 Kč.

13. Z výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 03. 07. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k neprodlené úhradě dlužné částky, po splatnosti k datu 01. 07. 2019 tato částka činila 149 053 Kč. Datum splatnosti bylo stanoveno do 17. 08. 2019.

14. Z podacího archu bylo zjištěno, že tato výzva byla odeslána žalovanému.

15. Z oznámení o splatnosti a odstoupení od žádosti – smlouvy o vydání kreditní karty č. , hodnota, vydané dne 01. 06. 2006 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky po splatnosti 23 345,37 Kč ke dni 10. 03. 2020. Toto oznámení mu bylo odesláno na adresu , adresa, , vyplývá tak z podacího archu.

16. Z obchodních podmínek platných ke dni uzavření smlouvy bylo zjištěno, že podle čl. 11.2 písm. a) těchto podmínek je prodlení s úhradou dluhu vůči bance porušení smlouvy. V takovém případě je banka podle čl. 11.3 písm. f) podmínek oprávněna od smlouvy odstoupit a dle čl. 11 odst. 3 písm. c) podmínek prohlásit celou pohledávku za splatnou.

17. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k tomuto skutkovému závěru:Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností , Anonymizováno, , jméno FO, republic and Slovakia, a.s. smlouvu o vydání kreditní karty HVB. Tato kreditní karta byla žalovanému dne 01. 06. 2006 vydána. Úvěrový limit byl stanoven na částku 150 000 Kč a současně žalovaný zavázal tento úvěrový limit pravidelně splácet. Vzhledem k tomu, že tak nečinil, po splatnosti byla částka 23 631,18 Kč. Právní předchůdce žalobkyně v souladu s obchodními podmínkami odstoupil od smlouvy a rozhodl o zesplatnění dluhu ke dni 10. 03. 2020. K tomuto datu byl dluh vyčíslen na shora uvedenou částku a žalovaný byl vyzván k jejímu zaplacení.

18. Po právní stránce soud zhodnotil věc takto:Podle § 261 odst. 3 písm. d) zákona č. 513/1991 Sb. obchodního zákoníku platného a účinného do 31. 12. 2013 se závazkové vztahy ze smlouvy o úvěru bez ohledu na povahu účastníků řídí třetí částí obchodního zákoníku.

19. Podle § 497 a následujících obchodního zákoníku se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle § 501 odst. , právnická osoba, zákoníku je věřitel povinen dlužníkovi peněžní prostředky poskytnout, jestliže byl dlužníkem v souladu se smlouvou požádán, a to v době stanovené v požadavku nebo bez zbytečného odkladu.

21. Podle § 504 obchodního zákoníku je dlužník povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do 1 měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán.

22. Podle § 340 odst. , právnická osoba, zákoníku je dlužník povinen závazek splnit v době stanovené ve smlouvě. Podle § 365 obchodního zákoníku je dlužník v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. Dlužník však není v prodlení, pokud nemůže splnit svůj závazek v důsledku prodlení věřitele.

23. Podle § 3036 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku platného a účinného od 01. 01. 2014 se podle dosavadních právních předpisů až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

24. Podle 609 zákona č. 89/2019 Sb. občanského zákoníku, nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže se dožadovat vrácení toho, co plnil.

25. Podle § 610 zákona, k promlčení soud přihlédne jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdávají-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu. Podle odst. 2 téhož ustanovení, jsou-li si strany povinny vrátit, co nabyly podle neplatné smlouvy nebo ze zrušeného závazku, přihlédne soud k námitce promlčení jen, pokud by promlčení mohla namítnout i druhá strana. To platí i v případě, že bylo plněno na základě zdánlivého právního jednání.

26. Obecná lhůta promlčení činí 3 roky od okamžiku, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Strany si ale mohou ujednat delší nebo kratší lhůtu pro promlčení dluhu. Nejmenší možná délka je 1 rok a nejdelší 15 let.

27. Podle § 619 občanského zákoníku odst. 1, jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle odst. 2 téhož ustanovení, právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty nebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

28. Soud má za to, že právní předchůdce žalobce oznámením o splatnosti závazku a odstoupenmí od smlouvy o vydání kreditní karty ze dne 14. 02. 2020, jímž stanovil splatnost dlužné částky na den 10. 03. 2020, vznikl nový závazek. V tomto závazku ( dle výzvy právního předchůdce žalobce) byl žalovaný povinen právnímu předchůdci žalobce zaplatit částku 23 345,37 Kč do 24.3.. 2020 a tudíž dne 25. 03. 2020 začala plynout obecná promlčecí lhůta podle zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, která je 3 letá a tato lhůta uplynula dne 25. 03. 2023. Žádný z účastníků ani netvrdil ani neprokazoval, že by byla sjednána jiná promlčecí lhůta. Žaloba byla podána soudu dne 22. 11. 2023 jak plyne z elektronického systému zdejšího soudu, tj. byla podána po uplynutí tříleté promlčecí lhůty. Žalovaný v prvním úkonu, který po podání žaloby učinil, tj. poté, co mu byl doručen elektronický platební rozkaz sp. zn. EPR 300532/2023 a proti němu dne 15. 12. 2023 podal včasný odpor, vznesl námitku promlčení nároku žalobkyně. Soud má tedy zato, že nárok žalobkyně není po právu, neboť žaloba byla podána po uplynutí obecné promlčecí lhůty. Vzhledem ke shora uvedenému byla žaloba zamítnuta.

29. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když ve věci plně úspěšnému žalovanému by příslušela náhrada nákladů řízení, avšak žalovaný žádné náklady řízení neuplatnil.