9 C 160/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní Mgr. Olgou Lenochovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 87 098 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá ohledně částky 56 526 Kč, částky 10 765,52 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 76 333 Kč od 2. 8. 2022 do 22. 12. 2022, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 56 526 Kč od 23. 12. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 59,77 % ročně z částky 63 374,79 Kč od 2. 8. 2022 do 23. 8. 2022 ve výši 2 229,92 Kč, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 63 374,79 Kč od 24. 8. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 2. 8. 2022 dosáhne částky 222 393 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 807 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 807 Kč od 23. 12. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou, podanou Obvodnímu soudu pro Prahu 10 dne 28. 12. 2022, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku ve výši 87 098 Kč s příslušenstvím a též uhrazení nákladů nalézacího řízení. K odůvodnění žaloby uvedla, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] dne 29. 3. 2021. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžité prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 59,77 % p.a., a to po 48 měsíčních splátkách ve výši 3 861 Kč splatných k 25. dni v měsíci počínaje dubnem 2021. Žalobkyně před podepsáním smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to skrze informace získané přímo od žalovaného, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, [příjmení] a [anonymizováno] a došla k názoru, že volné zdroje žalovaného jsou dostatečné ke splácení. Žalovaný do data zesplatnění úvěru splatil žalobkyni částku 50 193 Kč. K zesplatnění úvěru došlo dne 31. 7. 2022, k tomuto datu nesplacená jistina činila částku 72 737,36 Kč (původní jistina 63 374,79 Kč + dlužný úrok ke dni zesplatnění ve výši 9 362,57 Kč). Žalobkyně se žalobou rovněž domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 996 Kč (4x499 Kč za splátky [číslo]), náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 1 600 Kč (8x200 Kč za splátky 3, 5, 6, 8, 10, 11, 14, 15), smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru denně od 2. 8. 2022 do zaplacení, celkem ve výši 10 765,52 Kč, úroku ve výši 59,77 % p.a. z dlužné nové jistiny od 2. 8. 2022 do 23. 8. 2022 a od 24. 8. 2022 do zaplacení. Žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní upomínku. Ten však na svůj dluh neuhradil ničeho.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a usnesení s výzvou vyjádřit se k žalobě ze dne 25. 5. 2023, č. j. [číslo jednací], jakož i předvolání k jednání na den 16. 8. 2023, doručeny dle ust. § 49 odst. 2, 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) dne 19. 6. 2023. Soud projednal věc dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání nedostavil bez omluvy, ač k němu byl řádně a včas předvolán.

3. Jednotlivá skutková zjištění má soud za prokázaná z následujících důkazů:

4. Žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] kdy celkový výše úvěru činila 70 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit jistinu v 48 měsíčních splátkách po 3 861 Kč se splatností vždy k 25. dni kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Úroková sazba činila 59,77 % ročně, výše RPSn 79,19 % Smlouva byla uzavřena na dálku dne 29. 3. 2021 prostřednictvím jedinečného kodu [číslo] (viz č.l. 6 spisu - úvěrová smlouva ze dne 29. 3. 2021, č.l. 24 Předsmluvní formulář, č.l. 39 Prohlášení klienta, č.l. 42 Podpis na dálku, č.l. 43 Dodatek [číslo] k Návrhu smlouvy o úvěru z 29. 3. 2021, č.l. 45 Výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu na žalobkyni, č.l. 46-47 kopie občanského průkazu žalovaného, č.l. 10 - Splátkový kalendář ke smlouvě).

5. Dne 31. 3. 2021 bylo žalovanému odesláno oznámení o schválení úvěru ke smlouvě [číslo]. Zde byla výše RPSN uvedena ve výši 80,05 % (viz č.l. 9 - Oznámení o schválení úvěru ke smlouvě [číslo] s dodejkou s datem převzetí 9. 4. 2021 na č. l. 15 spisu).

6. Dne 7. 12. 2022 zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu a vyzvala jej k úhradě dlužné částky do 15 dnů od data odeslání výzvy (viz č.l. 11 - Předžalobní výzva ze 7. 12. 2022 s poštovním podacím archem ze stejného data na č. l. 35 spisu).

7. Žalovaný uhradil splátky [číslo] až 13 v plné výši. Přičemž splátky [číslo] byly v prodlení delším než 30 dnů a splátky [číslo] byly v prodlení delším než 15 dnů (viz č.l. 12 - Karta klienta ke smlouvě [číslo]).

8. Žalobkyně odeslala žalovanému dne 31. 7. 2022 Oznámení o prodlení s úhradou splátky úvěru (viz č.l. 13 - oznámení o prodlení s úhradou z 31. 7. 2022).

9. Dne 26. 7. 2022, 27. 12. 2021, 27. 6. 2022, 25. 2. 2022 odeslala žalobkyně žalovanému výzvu k zaplacení a upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru (viz č.l. 14 - výzva k zaplacení z 26. 7. 2022, č.l. 16 výzva k zaplacení z 27. 12. 2021, č.l. 17 výzva k zaplacení z 27. 6. 2022, č.l. 18 výzva k zaplacení z 25. 2. 2022).

10. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného skrze Přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2019, jeho vyjádření o příjmech a výdajích, kdy jeho příjem činil 49 000 Kč ze zaměstnaneckého poměru, výdaje činily 3 860 Kč, náklady na bydlení 3 384 Kč, celkem výdaje tak byly ve výši 7 244 Kč, rezerva tak činila částku 40 756 Kč. Žalovaný je svobodný, pracoval na hlavní pracovní poměr,„ ičař“, bydlel u rodičů. Žalobkyně si rovněž žalovaného prověřila v systému [příjmení], kde byl bez záznamu a v systému [anonymizováno], kde žalovaný dostal skóre 397 (viz č.l. - 19 Přiznání k dani z příjmů fyzických osob pro rok 2019, včetně přílohy, č.l. 29 p.v. potvrzení o tom, že žalovaný odeslal daňové přiznání finančnímu úřadu, č.l. 23 Hodnocení klienta, č.l. 36 Výpis z registru [příjmení], č.l. 37 Hodnocení klienta – systém prověřující bonitu klienta).

11. Dne 28. 3. 2021 se žalovaný ztotožnil zasláním platby ve výši 100 Kč na účet žalobkyně. Potvrdil tak, že je majitelem účtu č. [bankovní účet], na který žalobkyně později zaslala částku 70 000 Kč (viz č.l. 27 Historie pohybů za období od 28. 3. 2021 – 29. 3. 2021, č.l. 38 Doklad o vyplacení úvěru z 30. 3. 2021).

12. Na jejich základě pak soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne 29. 3. 2021 uzavřeli účastníci smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalobkyně žalovanému částku 70 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku splatit v 48měsíčních splátkách po 3 861 Kč se splatností vždy k 25. dni kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Úroková sazba činila 59,77 % ročně, výše RPSN 79,19 %. Úvěr byl schválen dne 31. 3. 2021. Žalovaná zkoumala úvěruschopnost žalovaného skrze jeho daňové přiznání za rok 2019, jeho vyjádření o příjmech a výdajích a rovněž si ho prověřila v systému [příjmení], kde byl bez záznamu a v systému NRKI. Žalovaný uhradil pouze splátky [číslo] až 13. Dne 7. 12. 2022 zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu.

13. Na základě skutkových zjištění učiněných z provedeného dokazování soud věc po právní stránce posoudil takto:

14. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ zákon“). <i>15. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>16. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.</i> <i>17. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>18. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>19. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>20. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>21. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>22. Dle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> 23. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 70 000 Kč. Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele.

24. Dle soudu žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, tak jak jí ukládá § 86 a 87 zákona, když tuto skutečnost žádným způsobem nedoložila. Soudu nebyly předloženy žádné listiny prokazující bonitu žalovaného. Údaje, který sám žalovaný uvedl před sjednáním úvěru, nebyly ničím podloženy a nemohly tak být ověřeny. Výpisy z evidenci [příjmení] a NRKI nejsou relevantními podklady pro závěr o schopnosti žalovaného řádně splácet úvěr. Žalobkyně nepředložila žádný výpis z účtu žalovaného, na jehož základě by bylo možné uzavřít, jaké jsou jeho skutečné výdaje, resp. příjmy.

25. Další povinností poskytovatele úvěru je uvést ve smlouvě (mimo jiné) RPSN – roční procentní sazbu nákladů ve smyslu § 133 zákona.

26. V posuzovaném případě bylo ve smlouvě ze dne 29. 3. 2021 uvedeno, že RPSN činí 79,19 %. Z databáze [příjmení] se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu činila v roce 2021 v březnu 7,26 %. Ve smlouvě byla tedy více než 11násobná RPSN oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 588 o. z. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a [spisová značka]), nikoli 11násobek.

27. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy má žalobkyně nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o.z. ve výši dosud nesplacené jistiny úvěru, tj. 19 807 (70 000 – 50 193). K tomu soud dodává, že ačkoliv platba žalovaného směřovala formálně na úhradu závazku ze smlouvy, je nutné je započíst na závazek žalovaného vydat bezdůvodné obohacení, neboť závazek z neplatné smlouvy neexistuje, a platby je tak nutné započíst na platný závazek žalovaného. Co se úroku z prodlení týče, jelikož je neplatná smlouva o úvěru jako celek, jsou neplatná i ujednání o splatnosti jednotlivých splátek, pročež nejsou použitelná pro posouzení otázky splatnosti nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení tak mohl být splatný nejdříve uplynutím lhůty k plnění stanovené v první prokazatelně doručené výzvě k plnění (kdy je uvedeno, že má být hrazeno do 15 dnů od data odeslání výzvy), a to dle předžalobní výzvy, která byla dána k poštovní přepravě 7. 12. 2022, lhůta uplynula tedy 22. 12. 2022, žalovaný je v prodlení od 23. 12. 2022, a v tomto rozsahu jí ho soud výrokem I. rozsudku přiznal. Ve zbývajícím rozsahu soud, z důvodu popsaných výše, žalobu zamítl (výrok II.).

28. Náhradu nákladů řízení soud nepřiznal ani jednomu z účastníků, neboť dle § 142 odst. 2 o.s.ř. převážný úspěch ve věci měl žalovaný, kterému v souvislosti s vedením tohoto řízení náklady nevznikly.