9 C 174/2025
č. j. 9 C 174/2025-31
V PLATNOSTICitované zákony (7)
Plný text
Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudcem JUDr. Martinem Buluškem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 164 510,30 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni , částka, v pravidelných měsíčních splátkách ve výši , částka, splatných vždy k 20. dni kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba se zamítá v rozsahu částky , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , úroku 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, a zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 12 %.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , uzavřené dne , datum, . Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky, s nimiž se žalovaná seznámila a souhlasila. Smluvní úvěrový rámec činil , částka, , přičemž žalovaná byla oprávněna čerpat prostředky opakovaně do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce. Žalobkyně před uzavřením smlouvy postupovala v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a posuzovala úvěruschopnost žalované prostřednictvím kontroly v registrech, výpočtu disponibilního zůstatku a kreditního skóre, včetně využití statistických modelů. Tyto postupy dle žalobkyně odpovídají odborné praxi a principu přiměřenosti (žalobkyně citovala např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 i rozhodnutí krajských soudů). Na základě smlouvy žalovaná čerpala celkem , částka, a uhradila , částka, . V průběhu trvání úvěrového vztahu se žalovaná dostala do prodlení se splácením sjednaných měsíčních splátek. V souladu s úvěrovými podmínkami žalobkyně dne , datum, úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě celé dlužné částky. Výzva byla žalované doručena doporučeně, stejně jako předžalobní výzva dle § 142a o. s. ř. Žalovaná na výzvy nereagovala a po zesplatnění neuhradila žádnou splátku. Ke dni podání žaloby činí pohledávka žalobkyně , částka, , z toho jistina , částka, , náklady na vymáhání , částka, a smluvní pokuty , částka, . Smluvní pokuty byly účtovány podle smlouvy a úvěrových podmínek za opakované prodlení s úhradou splátek. Příslušenství tvoří kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení , částka, , úrok z jistiny 12 % ročně od , datum, do zaplacení, a zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení.
2. Žalovaná uvedla, že její aktuální situace (po ztrátě zaměstnání) jí nedovoluje splácet více než , částka, až , částka, měsíčně a situaci bude případně nucena řešit formou oddlužení.
3. Z provedených důkazů soud učinil následující skutková zjištění:Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , ve které ujednaly úvěrový rámec , částka, s výší minimální splátky 2,05 % z úvěrového rámce, tj. , částka, (RPSN 20,6 %) splatné měsíčně; žalovaná při uzavírání smlouvy uvedla, že má čistý měsíční příjem , částka, a bydlí ve vlastním domě/bytě (smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, ). Ke smlouvě byly následně uzavírány dodatky, kterými byl úvěrový rámec navyšován na , částka, (dodatek k úvěrové smlouvě ze dne , datum, ), , částka, (dodatek k úvěrové smlouvě ze dne , datum, ) a , částka, s měsíční splátkou , částka, (dodatek k úvěrové smlouvě ze dne , datum, ). Žalobkyně prohlásila, že před uzavřením smlouvy s datem schválení , datum, s výší úvěru , částka, ověřila bonitu žalované skrze sdělené údaje: příjem , částka, měsíčně, výdaje , částka, měsíčně (karta klienta ke smlouvě o úvěru ze dne , datum, , č. , hodnota, ). Žalobkyně má vypracovanou metodiku pro posouzení úvěruschopnosti, která je založena na využívání statistických modelů a zjišťování limitu nejvyšší měsíční splátky, která zohledňuje měsíční příjmy a výdaje klienta (posouzení úvěruschopnosti klienta – metodika). Žalobkyně měla k dispozici úvěrovou zprávu s přehledem dalších úvěrů žalované, zejm. hypotečních úvěrů (úvěrová zpráva č. , hodnota, ) a výpisy z bankovního účtu žalované za měsíc červenec 2021 s příjmy , částka, a výdaji , částka, (výpis z běžného účtu žalované za období , datum, - , datum, ) a za měsíc srpen 2021 s příjmy , částka, a výdaji , částka, (výpis z běžného účtu za období , datum, - , datum, ). Žalovaná celkem čerpala částku , částka, a na splátkách uhradila , částka, (výpis čerpání splátek a úhrad k číslu smlouvy 7105183968). V důsledku prodlení se splácením ujednaných splátek žalobkyně žalovanou vyzvala ke splacení celého úvěru (výzva ke splacení celého úvěru ze dne , datum, s výzvou k úhradě dlužné částky a s odesílacím lístkem ze dne , datum, ) a následně zaslala žalované předžalobní výzvu k plnění (předžalobní výzva k plnění ze dne , datum, ).
4. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti důležité pro posouzení věci.
5. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě a ve vzájemných souvislostech, přičemž neměl důvod pochybovat o těchto důkazech ani skutečnostech z nich vyplývajících, když ani sami účastníci tyto důkazy a skutečnosti z nich zjištěné nijak nezpochybňovali.
6. Po právní stránce soud věc posoudil podle následujících ustanovení právních předpisů:
7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „SpotřÚ“): „Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.“8. Podle § 86 odst. 1 SpotřÚ: „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“9. Podle § 86 odst. 2 SpotřÚ: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“10. Podle § 87 odst. 1 SpotřÚ: „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“11. Podle § 75 SpotřÚ: „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“12. Podle rozsudku Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , sp. zn. 14 Co 115/2021: „Soud je povinen zkoumat, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet. Nesplní-li poskytovatel zcela svoje povinnosti, má to za následek neplatnost smlouvy (§ 87 odst. 1 SpotřÚ). Splnění povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele soud zkoumá z úřední povinnosti, i bez výslovného návrhu dlužníka. Neplatnost smlouvy má tedy absolutní povahu.“13. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, bod 17: „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.“14. Soud v otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím spotřebitelského úvěru dospěl k závěru, že žalobkyně ani přes poskytnuté poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. dostatečně netvrdila ani neprokázala, že by úvěruschopnost žalované byla před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumána řádně a s odbornou péčí, tedy že by byly řádně zjištěny a porovnány příjmy a výdaje žalované a způsob plnění jejích dosavadních dluhů.
15. Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o revolvingovém úvěru s rámcem , částka, dne , datum, . Jedinými důkazy o zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením této smlouvy je samotná úvěrová smlouva obsahující prohlášení žalované o příjmu , částka, měsíčně. Ostatní listinné důkazy jsou buď nedatované (úvěrová zpráva), či zcela zjevně nebyly před uzavřením smlouvy dne , datum, k dispozici (karta klienta ze dne , datum, , výpisy z bankovního účtu žalované za měsíce červenec a srpen 2021). Žalobkyně tedy co do posouzení úvěruschopnosti žalované prokázala pouze to, že od žalované před uzavřením úvěrové smlouvy vyžádala údaj o jejích měsíčních příjmech, což nenaplňuje zákonné podmínky pro posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí dle § 86 a § 75 SpotřÚ spočívající v porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Žalobkyně neprokázala, že by před uzavřením úvěrové smlouvy řádně a s odbornou péčí zjistila a ověřila příjmy žalované, její výdaje a způsob plnění dosavadních dluhů.
16. V důsledku výše uvedeného je třeba úvěrovou smlouvu ze dne , datum, a všechny její následné dodatky posoudit podle § 87 SpotřÚ jako absolutně neplatné a žalobkyně má nárok pouze na vrácení nesplacené části jistiny ve výši , částka, , jelikož žalovaná celkem čerpala částku , částka, a na splátkách uhradila , částka, . Nesplacená část jistiny ve výši , částka, , kterou je žalovaná povinna žalobkyni zaplatit, je v souladu s výše citovanou judikaturou Nejvyššího soudu splatná v nové přiměřené době splatnosti. S ohledem na žádost žalované o rozložení plnění do splátek a vyjádření žalobkyně soud stanovil splatnost ve splátkách ve výši , částka, . Žalobkyně navrhla výši splátky , částka, – , částka, měsíčně s ohledem na to, že aktuálně nemá zaměstnání ani majetek větší hodnoty. Žalobkyně s takovou výší splátky nesouhlasila. Za takové situace soud stanovil výši splátky ve výši , částka, měsíčně analogicky dle výše splátek ujednaných ve smlouvě (byť je tato smlouva neplatná). Po žalobkyni nelze požadovat, aby strpěla zaplacení dluhu v jiné než přiměřené lhůtě, přičemž odborná literatura i soudní judikatura jsou ve shodě na tom, že přiměřenou dobou pro zaplacení dluhu je jeden rok. Soud tedy stanovil výši splátky rovněž s přihlédnutím k tomu, aby se žalobkyni dostalo zaplacení dluhu v horizontu jednoho roku od právní moci soudního rozhodnutí (výrok I.).
17. Co se týče argumentu žalobkyně, dle kterého došlo ke správnému posouzení úvěruschopnosti, jelikož žalovaná byla po delší dobu schopna úvěr splácet a do potíží se splácením se dle jejích vlastních slov dostala až později vlivem vnějších okolností, zdejší soud uvádí, že taková argumentace byla jednoznačně odmítnuta rozsudkem Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, , sp. zn. C-755/22, dle kterého je třeba úvěrovou smlouvu považovat za absolutně neplatnou pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti dokonce i tehdy, pokud spotřebitel úvěr zcela splatí. SDEU uvedl, že účelem řádného posouzení úvěruschopnosti je odpovědné jednání věřitelů a předcházení nezodpovědným praktikám při poskytování úvěrů, přičemž nedodržení toho postupu poskytovatelem úvěru musí samo o sobě vést k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru a je nezávislé na situaci nebo chování konkrétního spotřebitele, jelikož jakýkoli jiný výklad by napomáhal tomu, aby věřitel neplnil povinnost, která pro něj vyplývá z článku 8 směrnice 2008/48. Z uvedeného vyplývá, že pokud poskytovatel úvěru (tak jako v posuzovaném případě) s odbornou péčí nezkoumal úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením úvěrové smlouvy, je smlouva o úvěru absolutně neplatná, a to zcela bez ohledu na situaci spotřebitele a na způsob, jakým úvěr splácí. Námitka žalobkyně je tudíž nedůvodná.
18. S ohledem na výše odůvodněný závěr o nesplnění povinnosti podle § 75 a § 86 SpotřÚ mající za následek absolutní neplatnost smlouvy a s ohledem na vztah speciality SpotřÚ k právní úpravě bezdůvodného obohacení dle o. z. soudu nezbylo, než v rozsahu přesahujícím nesplacenou jistinu žalobu zamítnout. Soud proto žalobu zamítl co do požadavku na zaplacení částky ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , úroku 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, a zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 12 %. Příslušná smluvní ujednání o pokutách, poplatcích a příslušenství jsou absolutně neplatná a nárok na jejich zaplacení tedy nevznikl. Stejně tak nevznikl ani nárok na zákonný úrok z prodlení, jelikož splatnost jistiny je v souladu s výše citovanou judikaturou Nejvyššího soudu nově určena až tímto soudním rozhodnutím. Soud proto v daném rozsahu žalobu zamítl (výrok II.).
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal z větší části úspěšné žalované náhradu nákladů řízení ve výši , částka, . Žalobkyně byla úspěšná v částce , částka, . Žalovaná byla úspěšná v částkách , částka, , , částka, , , částka, a příslušenství kapitalizovaného ke dni vydání rozsudku v částkách , částka, a , částka, , celkem tedy v částce , částka, . Po odečtení úspěchu žalované (76 %) od úspěchu žalobkyně (24 %) má žalovaná právo na zaplacení náhrady nákladů řízení ve výši 52 % z částky , částka, za tři úkony po , částka, (odpor, vyjádření, účast u jednání) dle § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka , částka, za každý úkon učiněný v řízení dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Žalobkyně je tak povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku , částka, (výrok III.).
20. Lhůtu k plnění ve výroku III. soud určil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.