9 C 207/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudcem JUDr. Martinem Buluškem ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovaným: 1) Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 2) Jméno zainteresované osoby 2/0 Datum narození zainteresované osoby 2/0 Adresa zainteresované osoby 2/0 zastoupená advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 2/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 2/0 pro 150 000 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se vůči žalované 2) zastavuje.

II. Žalovaná 1) je povinna zaplatit žalobci , částka, se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,2 % denně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

III. Žalobce je povinen žalované 2) zaplatit na náhradu nákladů řízení částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované 2).

IV. Žalovaná 1) je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce.

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne , datum, domáhal na žalovaných 1) a 2) zaplacení částky , částka, se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,2 % denně z této částky od , datum, . Žalobu odůvodnil tím, že žalobce a zesnulý , jméno FO, , RČ , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , zemř. , datum, , naposledy bytem , adresa, , spolu uzavřeli dne , datum, smlouvu o zápůjčce finančních prostředků, na jejímž základě žalobce přenechal panu , jméno FO, částku ve výši , částka, s tím, že pan , jméno FO, tuto částku vrátí žalobci v plné výši do dne , datum, . Pro případ prodlení s vrácením finančních prostředků byl sjednán smluvní úrok z prodlení ve výši 0,2 % denně, jdoucí z dlužné částky ode dne následujícího po dni splatnosti, tj. od , datum, , do zaplacení. , jméno FO, však žalobci zapůjčené finanční prostředky nevrátil a dne , datum, zemřel. S ohledem na úmrtí pana , Anonymizováno, přihlásil žalobce svou pohledávku do dědického řízení. Dle přípisu , tituly před jménem, , jméno FO, , notáře v , Anonymizováno, , vyřizujícího pozůstalost po panu , jméno FO, pod sp. zn. , spisová značka, , bylo řízení o pozůstalosti usnesením Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, pravomocně skončeno a pohledávka žalobce nebyla dědičkami uznána co do důvodu a výše. Dědičkami jsou dle sdělení notáře žalované 1) a 2), které uplatnily výhradu soupisu pozůstalosti a za pohledávku žalobce vůči panu , jméno FO, tak odpovídají společně a nerozdílně do výše nabytého dědictví.

2. Žalovaná 1) se vyjádřila dne , datum, tak, že dlužná částka byla z velké části již zaplacena, k čemuž hodlá doložit listiny. K nařízenému jednání dne , datum, se však žalovaná 1) přes řádné předvolání bez omluvy nedostavila a ke svému zcela obecnému tvrzení ze dne , datum, o částečném zaplacení žalované částky neoznačila žádné důkazy.

3. Žalovaná 2) se vyjádřila dne , datum, . Uvedla, že nárok neuznává. Považuje za nesporné tvrzení žalobce, že stricto sensu je společně se svou matkou, žalovanou 1), dědičkou po zemř. , jméno FO, , že dědictví neodmítla a že skutečně v pozůstalostním řízení uplatnila výhradu soupisu. Soupis pozůstalosti pak byl nahrazen společným nesporným prohlášením dědiců o pozůstalostním majetku ve smyslu § 1687 odst. 2 občanského zákoníku, a to při ústním jednání konaném dne , datum, . Mezi oběma dědičkami však došlo k uzavření dohody o rozdělení pozůstalosti, která byla pověřeným soudním komisařem , tituly před jménem, , jméno FO, schválena usnesením ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, . V rámci této schválené dohody nabyla veškerá aktiva dědictví prvá žalovaná, přičemž druhá žalovaná z pozůstalosti nenabyla ničeho. S ohledem na obsah dědické dohody schválené pověřeným soudním komisařem tak druhá žalovaná sice za dluhy zůstavitele odpovídá společně a nerozdílně s prvou žalovanou, avšak pouze do výše , částka, . S ohledem na tuto skutečnost nemůže být žaloba vůči žalované 2) úspěšná. Pokud jde o existenci pohledávky samotné, je žalovaná 2) přesvědčena o tom, že tato pohledávka nebyla ze strany žalobce vůbec přihlášena do dědického řízení po zůstaviteli; žalované tak neměly možnost se seznámit s podklady uplatněné pohledávky. Žalobce rovněž nepřiložil žádný důkaz o tom, že smlouva o zápůjčce byla naplněna, tedy že došlo k předání částky , částka, do dispozice zůstavitele. Žalovaná 2) takovou skutečnost popírá; dle jejího názoru k předání předmětné částky do užívání zůstavitele nikdy nedošlo a reálná povaha kontraktu o zápůjčce tak nebyla naplněna a žalobce nemá právo na zaplacení žalované částky. Dále uvedla, že žalobce uplatňuje v rozporu se zákonem smluvní úrok z prodlení ve výši 0,2 % dlužné částky za každý den prodlení. Do žalované částky zahrnuje i období od smrti zůstavitele do skončení dědického řízení, v němž úrok neběží. Zároveň sazba úroku ve výši 0,2 % denně vybočuje z judikaturního rámce mravnosti sjednaného úroku v nepodnikatelských vztazích.

4. Žalobce vzal podáním ze dne , datum, žalobu vůči žalované 2) v plném rozsahu zpět. Zároveň navrhl, aby ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 2) soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává, jelikož žalobce až do vyjádření žalované 2) nemohl získat informaci o tom, že z pozůstalosti ničeho nenabyla. Žalobce učinil veškeré kroky, aby získal dostatečné informace o dědickém řízení a rovněž žalované 2) zaslal dvě předžalobní upomínky (na dvě známé adresy), přičemž žalovaná 2) měla možnost uvedenou skutečnost (že z dědictví ničeho nenabyla) žalobci sdělit již v návaznosti na tyto předžalobní úkony žalobce.

5. Soud na základě zpětvzetí žaloby vůči žalované 2) řízení ve vztahu k žalované 2) zastavil (výrok I). Soud nezjišťoval stanovisko žalované 2) k tomuto zpětvzetí, neboť ke zpětvzetí žaloby došlo před zahájením jednání ve věci samé a její případný nesouhlas by byl v tomto stadiu řízení neúčinný (§ 96 odst. 1,2,4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“).

6. Z provedených důkazů soud učinil následující skutková zjištění:

7. Mezi žalobcem jako zapůjčitelem a , jméno FO, , Anonymizováno, , nar. , datum, , , adresa, , jako vydlužitelem, byla dne , datum, uzavřena smlouva o zápůjčce. Podle této smlouvy žalobce při podpisu smlouvy předal vydlužiteli v hotovosti částku , částka, . Vlastnoruční podpis vydlužitele byl úředně ověřen. Zápůjčka byla sjednána jako bezúročná s datem vrácení do , datum, a s možností předčasného splacení. Dluh nebyl ve smlouvě nijak utvrzen. Mezi stranami byl ujednán smluvní úrok z prodlení ve výši 0,2 % denně z dlužné jistiny (smlouva o zápůjčce finančních prostředků v hotovosti ze dne , datum, ).

8. Právními nástupci , jméno FO, , Anonymizováno, , nar. , datum, , , adresa, , zemř. dne , datum, , jsou pozůstalá manželka paní , Jméno zainteresované osoby 1/0, (žalovaná 1) a pozůstalá dcera paní , Jméno zainteresované osoby 2/0, (žalovaná 2), které uplatnily výhradu soupisu pozůstalosti a pohledávku žalobce z titulu smlouvy o zápůjčce neuznaly co do důvodu ani výše (sdělení soudního komisaře ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ).

9. Žalobce vyzval žalovanou 1) před podáním žaloby k zaplacení částky , částka, s příslušenstvím [předžalobní upomínka ze dne , datum, adresovaná žalované 1) s podacím lístkem z , datum, , dodejka k zásilce číslo , Anonymizováno, ].

10. Žalobce vyzval žalovanou 2) před podáním žaloby k zaplacení částky , částka, s příslušenstvím [předžalobní upomínka ze dne , datum, adresovaná žalované 2) na adresu , adresa, , předžalobní upomínka ze dne , datum, adresovaná žalované 2) na adresu , adresa, ; podací lístky z , datum, ].

11. Žalovaná 1) a žalovaná 2) v rámci dědického řízení souhlasily s nahrazením soupisu pozůstalosti společným prohlášením dědiců o pozůstalostním majetku (protokol o jednání před soudním komisařem , tituly před jménem, , jméno FO, č.j. , spisová značka, ). Soudní komisař na základě toho rozhodl unesením o nahrazení soupisu pozůstalosti společným prohlášením dědiců o pozůstalostním majetku (usnesení Obvodního soudu pro , adresa, č. j. , spisová značka, s datem nabytí právní moci , datum, ).

12. Soudní komisař stanovil obvyklou cenu majetku patřícího do společného jmění zůstavitele a jeho manželky (žalované 1) částkou , částka, , určil, že do pozůstalostního jmění patří pohledávka pozůstalé manželky (žalované 1) z důvodu vypořádání společného jmění manželů v obvyklé ceně , částka, , určil obvyklou cenu aktiv pozůstalosti částkou 5 948 026, určil výši pasiv pozůstalosti částkou , částka, , určil čistou hodnotu pozůstalosti částkou , částka, a schválil dohodu o rozdělení pozůstalosti, dle které celou pozůstalost nabyla manželka zůstavitele (žalovaná 1) a pozůstalá dcera (žalovaná 2) z pozůstalosti ničeho nenabyla; soudní komisař potvrdil nabytí dědictví podle uvedené dohody dědiců o rozdělení pozůstalosti (usnesení Obvodního soudu pro , adresa, č. j. , spisová značka, s datem nabytí právní moci dne , datum, ).

13. Na základě provedených důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:Mezi žalobcem jako zapůjčitelem a , jméno FO, , Anonymizováno, , nar. , datum, , , adresa, , jako vydlužitelem, byla dne , datum, uzavřena smlouva o zápůjčce. Podle této smlouvy žalobce při podpisu smlouvy předal vydlužiteli v hotovosti částku , částka, , kterou měl vydlužitel žalobci vrátit do , datum, , jinak byl povinen hradit smluvní úrok z prodlení 0,2 % denně z dlužné částky. Vydlužitel zápůjčku žalobci nevrátil. Dluh ze smlouvy o zápůjčce přešel na právní nástupce vydlužitele, tj. jeho dědičky [žalovanou 1) a žalovanou 2)], které uplatnily výhradu soupisu. , adresa, hodnota pozůstalosti byla soudním komisařem určena v částce , částka, .

14. Po právní stránce soud věc posoudil podle následujících ustanovení právních předpisů:

15. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) „Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.“16. Dle § 1701 odst. 1 o.z. „Dluhy zůstavitele přecházejí na dědice, ledaže zákon stanoví jinak.“17. Dle § 1706 o.z. „Uplatnil-li dědic výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele do výše ceny nabytého dědictví. To platí i v případě, že soupis pozůstalosti nařídil soud v zájmu osoby pod zvláštní ochranou.“18. Dle § 1707 o.z. „Každý z dědiců, který uplatnil výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele společně a nerozdílně s ostatními dědici, věřitel však může po každém dědici vyhradivšímu si soupis požadovat plnění jen do výše odpovídající jeho dědickému podílu.“19. Dle § 1708 o.z. „Postih mezi spoludědici se řídí podle obecných ustanovení o společných dluzích.“20. Dle § 173 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních „Pasiva pozůstalosti soud objasní z údajů dědiců a uvede je v seznamu pasiv. Neshodnou-li se dědici na rozhodných skutečnostech o tom, co vše patří do pasiv pozůstalosti, ke sporným dluhům se v řízení a při projednání pozůstalosti nepřihlíží.“21. V rámci právního posouzení věci se soud po zpětvzetí žaloby vůči žalované 2) zabýval otázkou, zda má žalobce nárok na zaplacení žalované částky z titulu smlouvy o zápůjčce vůči žalované 1) jakožto dědičce po zůstaviteli, panu , jméno FO, , který byl vydlužitelem ze smlouvy o zápůjčce. K tomu bylo nejprve nutné se zabývat otázkou, zda žalobce řádně tvrdil a prokázal existenci dluhu ze smlouvy o zápůjčce (včetně posouzení otázky, zda tato smlouva není neplatná pro některý z důvodů, které soud zkoumá z úřední povinnosti). Dále bylo třeba posoudit otázku přechodu dluhu ze smlouvy o zápůjčce na právní nástupce vydlužitele a rozsah odpovědnosti právních nástupců (dědiců) za dluhy zůstavitele, včetně příslušenství.

22. Ve sporu o vrácení peněžité zápůjčky (§ 2390 o. z.) má žalobce jako zapůjčitel břemeno tvrzení, že s vydlužitelem uzavřel smlouvu o zápůjčce, že vydlužiteli předmět zápůjčky odevzdal a že vydlužitel peněžitou zápůjčku řádně a včas nevrátil. Z tohoto břemene tvrzení pak pro zapůjčitele (žalobce) vyplývá důkazní břemeno, pokud jde o prokázání tvrzení, že smlouva o zápůjčce byla uzavřena a že na základě této smlouvy předal vydlužiteli (žalovanému) finanční prostředky. Budou-li tyto skutečnosti prokázány, unesl zapůjčitel (žalobce) jak břemeno tvrzení, tak břemeno důkazní. Naopak, chce-li se vydlužitel úspěšně ubránit, musí tvrdit, že peněžitou zápůjčku vrátil, nebo že pohledávka zanikla jiným zákonem stanoveným způsobem, popřípadě že je promlčena, a o svém tvrzení nabídnout důkazy (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2021, sp. zn. 29 ICdo 112/2019, R 97/2021 civ.).

23. Žalobce v řízení prokázal, že s panem , jméno FO, , Anonymizováno, , nar. , datum, , , adresa, , jako vydlužitelem, dne , datum, uzavřel smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobce při podpisu smlouvy předal vydlužiteli v hotovosti částku , částka, . Zápůjčka byla sjednána jako bezúročná s datem vrácení do , datum, a s možností předčasného splacení. Dluh nebyl ve smlouvě nijak utvrzen. Mezi stranami byl ujednán smluvní úrok z prodlení ve výši 0,2 % denně z dlužné jistiny. Soud neměl žádný důvod o skutečnostech uvedených v této smlouvě pochybovat. Podpis vydlužitele byl úředně ověřen a žalobce při soudním jednání soudu předložil originál smlouvy. Žalovaná 1) uvedla pouze zcela obecné tvrzení, že dlužná částka již byla z velké části zaplacena, avšak nespecifikovala, v jakém rozsahu mělo k zaplacení dojít a především k tomuto tvrzení nepředložila žádné důkazy. Žalovaná 2) zpochybnila, že reálně došlo k předání částky v hotovosti, avšak k tomuto tvrzení neoznačila žádný důkaz. Ze samotné smlouvy o zápůjčce naopak vyplývá, že vydlužitel svým úředně ověřeným podpisem výslovně potvrdil, že částku , částka, při podpisu smlouvy převzal. Na tomto základě má soud za prokázáno, že smlouva o zápůjčce byla mezi žalobcem (jako zapůjčitelem) a , jméno FO, , Anonymizováno, (jako vydlužitelem) uzavřena a že na základě této smlouvy předal žalobce vydlužiteli finanční prostředky v hotovosti ve výši , částka, .

24. Soud se dále zabýval otázkou, zda je v souladu s právními předpisy smluvní úrok z prodlení ve výši 0,2 % denně z dlužné jistiny. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 22. 3. 2023 sp. zn. 23 Cdo 3120/2021 uvedl, že v případě výše úroků z prodlení sjednané podle § 1970 o. z. je třeba posuzovat soulad takového ujednání s dobrými mravy vzhledem ke všem okolnostem, které ke sjednání úroku z prodlení vedly a jež existovaly v době uzavření smlouvy. Nejvyšší soud přitom zdůraznil, že důvody, které vedly ke sjednání výše úroku z prodlení, je třeba hodnotit ve vztahu k plnění jeho funkcí v konkrétní věci. Teprve v případě, kdy smluvená sazba s přihlédnutím k individuálním poměrům dané věci již nesměřuje k plnění (legitimních) funkcí úroku z prodlení, tj. funkce sankčně-motivační a reparační (kompenzační), nýbrž se stává neodůvodněnou sankcí, která má vůči druhému smluvnímu partnerovi již jen šikanózní charakter, je namístě prolomit smluvní svobodu stran, zásadu autonomie vůle a zásadu pacta sunt servanda (tedy jinak velmi silně se prosadivši zásady smluvního závazkového práva) konstatováním neplatnosti takového ujednání pro rozpor s dobrými mravy. Na základě okolností vyšlých v řízení najevo soud dospěl k závěru, že v posuzovaném konkrétním případě smluvní úrok z prodlení ve výši 0,2 % denně z dlužné jistiny v rozporu s dobrými mravy není. V prvé řadě je třeba uvést, že v posuzované smlouvě o zápůjčce nebyl mezi stranami ujednán žádný smluvní úrok (zápůjčka byla bezúročná) a dluh nebyl ani nijak utvrzen, např. smluvní pokutou. Smluvní úrok z prodlení tak byl jediným stranami ujednaným institutem plnícím sankčně-motivační a reparační (kompenzační) funkci. S ohledem na to soud nepovažuje jeho výši za rozpornou s dobrými mravy, jelikož plní funkci ceny za zapůjčení peněz (kompenzaci), funkci sankce za prodlení, funkci reparace (náhrada újmy vzniklé zapůjčiteli prodlením) i funkci motivační (tj. motivuje vydlužitele k vrácení ve sjednaném termínu či co nejdříve po splatnosti). Soud přihlédl též k tomu, že judikatura aprobovala podle konkrétních okolností věci i smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % z dlužné částky denně (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ). Soud tedy dospěl k závěru, že vzhledem ke konkrétním okolnostem sjednaná sazba úroku z prodlení ve výši 0,2 % z dlužné částky denně není v rozporu s dobrými mravy.

25. Co se týče námitky, že smluvní úrok z prodlení neběží za období od smrti zůstavitele do skončení dědického řízení, není tato námitka důvodná. Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 13. 9. 2022 sp. zn. 22 Co 133/2022 (jehož závěry byly potvrzeny Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 30. 5. 2023 sp. zn. 24 Cdo 586/2023), uvedl, že „na příslušenství dluhů přirostlé po smrti zůstavitele se nevztahuje limitace § 1706 o. z., dle kterého uplatnil-li dědic výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele do výše ceny nabytého dědictví. (…) Takový závěr je v souladu i se starší judikaturou – rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2011, sp. zn. 33 Cdo 2409/2009, dle kterého úroky z prodlení za dobu po smrti dlužníka již nejsou sankcí za prodlení zemřelého dlužníka, nýbrž za prodlení dědiců s plněním dluhu, který na ně přešel a dědici dlužníka jsou proto povinni k jejich zaplacení bez omezení.“26. Ohledně otázky přechodu dluhu ze smlouvy o zápůjčce na právní nástupce vydlužitele (dědice), je třeba konstatovat, že dle § 1701 odst. 1 o.z. dluhy zůstavitele na dědice zásadně přecházejí, ledaže zákon stanoví jinak. V případě dluhu ze smlouvy o zápůjčce zákon jinak nestanoví a dluh proto přešel na právní nástupce zůstavitele, tj. žalovanou 1) a žalovanou 2) jakožto dědičky po vydlužiteli (zůstaviteli). Jelikož obě dědičky uplatnily výhradu soupisu, mají povinnost hradit dluhy zůstavitele do výše ceny nabytého dědictví (§ 1706 o.z.). , adresa, hodnota pozůstalosti byla soudním komisařem určena na , částka, . Pasiva pozůstalosti se zjišťují ze shodných údajů dědiců a ke sporným dluhům se nepřihlíží – práva k nim se uplatňují žalobou podanou mimo dědické řízení. V posuzovaném případě dědičky dluh ze smlouvy o zápůjčce v rámci dědického řízení neuznaly. Žalobci tedy nezbylo, než nárok uplatnit vůči dědičkám žalobou. Jelikož byl v řízení o této žalobě prokázán nárok žalobce z titulu smlouvy o zápůjčce, nárok byl uplatněn proti osobám odpovídajícím za dluhy zůstavitele [resp. po zpětvzetí žaloby vůči žalované 2) proti osobě odpovídající za dluhy zůstavitele, tj. žalované 1)] a cena nabytého dědictví , částka, převyšuje nárok uplatněný touto žalobou, je třeba uzavřít, že žalovaná 1) za dluh uplatněný žalobou včetně příslušenství odpovídá a soud proto žalobě vůči žalované 1) vyhověl (výrok II.).

27. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 1) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení vůči žalované 1) zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, účast u soudního jednání) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. Soud žalobci nepřiznal náhradu za úkon spočívající v „žádosti o nařízení jednání po zrušení platebního rozkazu ze dne , datum, “, jelikož nařízení jednání po zrušení platebního rozkazu bylo v posuzovaném případě, kdy žalobce v žalobě výslovně uvedl, že nesouhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, jediným možným procesním postupem soudu, o který tak nebylo nutné soud žádat, resp. takovou žádost nelze posoudit jako účelný úkon, jelikož k nařízení jednání by došlo i bez této žádosti.

28. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 2) rozhodl soud podle § 146 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalované 2) nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Soud dospěl k závěru, že žalobce procesně zavinil, že řízení bylo vůči žalované 2) zastaveno. Otázka procesního zavinění zastavení řízení z důvodu zpětvzetí žaloby spočívá především v posouzení toho, zda žalobce vzal žalobu zpět z důvodu, který žalobce měl a mohl zjistit již před podáním žaloby, anebo zda žalovaná strana po podání žaloby učinila něco, v důsledku čeho bylo nutno vzít zpět jinak důvodně podanou žalobu. Žalobce vzal žalobu vůči žalované 2) zpět s odůvodněním, že až do vyjádření žalované 2) učiněného v soudním řízení, nemohl získat informaci o tom, že žalovaná 2) z pozůstalosti na základě dohody mezi žalovanou 1) a žalovanou 2) ničeho nenabyla. Tento argument však není správný. Usnesení o schválení dohody o rozdělení pozůstalosti nabylo právní moci dne , datum, . Žaloba došla soudu dne , datum, . Žalobce tedy vzal vůči žalované 2) žalobu zpět z důvodu, který nastal a existoval již před podáním žaloby, a který žalobce mohl před podáním žaloby také zjistit – jako věřitel mohl např. využít práva nahlédnout do dědického spisu na základě § 44 odst. 2 o.s.ř. Procesní zavinění na podání žaloby a jejím zpětvzetí tedy leží na straně žalobce. Žalované 2) tak vůči žalobci vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Soud v řízení neshledal ani důvod k moderaci nákladů řízení na základě 150 o.s.ř., který je vyhrazen pouze pro zcela výjimečné okolnosti, které však v tomto řízení nebyly zjištěny.