9 C 258/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní Mgr. Olgou Lenochovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 39 135 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá ohledně částky 7 525 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 36 525 Kč od 25. 8. 2022 do 20. 3. 2023 a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 525 Kč od 21. 3. 2023 do zaplacení, a částky 2 610 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 29 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 29 000 Kč od 21. 3. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 498 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou, podanou Obvodnímu soudu pro Prahu 10 dne 10. 5. 2023, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku ve výši celkem 39 135 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby uvedla, že s žalovaným dne 11. 7. 2022 uzavřela smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 29 000 Kč. Poplatek za poskytnutí úvěru činil 7 250 Kč, dále si žalovaný sjednal službu„ klidné spaní“ za poplatek ve výši 110 Kč a službu„ presto“ za poplatek 165 Kč. Úvěr vč. poplatků byl splatný 10. 8. 2022. Žalovaný však žalobkyni ničeho neuhradil. S ohledem na prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo domáhat se po žalovaném příslušenství dluhu, kterým je zákonný úrok z prodlení od 25. 8. 2022. Dále žalobkyně po žalovaném požadovala částku 2 610 Kč představující kapitalizovanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny za 90 dní prodlení žalovaného od 25. 8. 2022 do 23. 11. 2022.

2. Žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný žalobkyni v dotazníku sdělil počet členů domácnosti, pravidelné měsíční výdaje, čisté měsíční příjmy, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Dále žalobkyně zkoumala informace z centrální evidence exekucí, výpisu z insolvenčního rejstříku, výpisu z neplatných dokladů, výpisu hledaných osob, výpisu politicky aktivních osob, výpisu z katastrálního rejstříku – platnost adresy, výpisu z registru„ sankční seznamy“, interní databáze žalobkyně. Dále žalobkyně vycházela z informací získaných z licence AISP. Při posouzení úvěruschopnosti žalobkyně vycházela z metodiky schválené ČNB a v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), načež dospěla k závěru, že žalovaný je schopen své závazky splácet. Ověřená výše čistého příjmu žalovaného činila 30 347 Kč, což umožňuje bezproblémové splacení poskytnutého úvěru.

3. Po prodlení žalovaného s úhradou dluhu jej žalobkyně opakovaně vyzývala o úhradu dlužné částky a dne 10. 3. 2023 zaslala žalovanému předžalobní výzvu. Do dnešního dne však žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a usnesení s výzvou vyjádřit se k žalobě ze dne 28. 7. 2023, č. j. [číslo jednací], jakož i předvolání k jednání na den 9. 10. 2023, doručeny dle ust. § 49 odst. 2, 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) dne 21. 8. 2023.

5. Soud projednal věc dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání nedostavil bez omluvy, ač k němu byl řádně a včas předvolán, a v nepřítomnosti právního zástupce žalobkyně, který se z jednání omluvil.

6. Z provedeného dokazování soud zjistil, že dne 11. 7. 2022 byla elektronicky prostřednictvím SMS kódu uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] mezi žalobkyní na straně věřitele a žalovaným na straně dlužníka s čerpáním částky až 29 000 Kč s tím, že úvěr bude splacen ve formě jednorázové splátky ve výši 36 525 Kč dne 10. 8. 2022, RPSN: [číslo] 33 %. Splátka sestávala z jistiny, poplatku za sjednání úvěru činil 7 250 Kč, poplatků za zvolené služby („ presto“ a„ klidné spaní“) ve výši 275 Kč (smlouva o spotřebitelském úvěru, souhlas se zpracováním osobních údajů, údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, autorizace ověření totožnosti). Sazba úvěrů na spotřebu poskytovaných bankami činila v červenci 2022 sazbu 9,91 % (výpis ze systému [příjmení]). Pro případ prodlení žalovaného bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna účtovat částku 35 Kč denně, max 490 Kč měsíčně, na náhradu účelně vynaložených nákladů, a dále byla sjednána pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky (údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, všeobecné obchodní podmínky, sazebník). Úvěrovaná částka ve výši 29 000 Kč byla žalovanému vyplacena na účet č.ú. [bankovní účet] vedený na jméno žalovaného dne 11. 7. 2022 (přehled bankovních transakcí, autorizace ověření totožnosti, odpověď ČSOB a.s k žádosti soudu o součinnost). Žalobkyně žalovaného vyzvala o zaplacení dlužných částek předžalobní výzvou ze dne 10. 3. 2023, kdy žalovaného upozornila na možné soudní vymáhání dluhu. Výzva byla zaslána téhož dne doporučeně, avšak žalovaný na výzvu nereagoval (předžalobní výzva, podací lístek).

7. Soud nemá důvod pochybovat o výše uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil.

8. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

9. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a zákona o spotřebitelském úvěru.

10. Dle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru … posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 2395 a násl. o. z., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2396 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

14. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

15. Dle § 573 o. z., má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

16. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle § 1968 o. z., je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

19. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Dle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 21. [právnická osoba], a žalovaný uzavřeli dne 11. 7. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému částku v celkové výši 29 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni za poskytnutí úvěru poplatek 7 250 Kč. Splatnost jistiny, poplatku a poplatků za žalovanými vybrané služby„ presto“ a„ klidný spánek“ ve výši 275 Kč byla 10. 8. 2022 [právnická osoba] vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru před zneužitím postavení podnikatele.

22. Základní povinností poskytovatele spotřebitelských úvěrů je dle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru řádné zkoumání tzv. úvěruschopnosti spotřebitele. [jméno] poskytovatel zkoumá zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele. V případě, že poskytovatel spotřebiteli poskytne spotřebitelský úvěr, aniž řádně zkoumal jeho úvěruschopnost, je smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.

23. Dle posouzení soudu žalobkyně neprokázala, že by zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, jak jí ukládá § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud při hodnocení důkazů předložených žalobkyní k prokázání tvrzení, že žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, totiž dospěl k závěru, že důkazy dostatečně neprokazují tvrzení žalobkyně o tom, že žalobkyně řádně zjišťovala příjmy a výdaje žalovaného.

24. Z„ výpisu o posouzení úvěruschopnosti“ plyne, že žalobkyně při prověřování úvěruschopnosti zjistila, že žalovaný má hlášenou trvalou adresu na adrese [adresa], [obec], že žalovaný bydlí v domácnosti sám, že čistý měsíční příjem žalovaného činí 38 400 Kč, že žalovaný uváděl jako výši pravidelných měsíčních výdajů 0 Kč. Ověřený čistý příjem žalobkyně určila ve výši 30 347 Kč. Dále žalobkyně v rámci posouzení úvěruschopnosti počítala pro žalovaného rezervu 750 Kč a rovněž mu sama vypočetla minimální výdaje ve výši 7 370 Kč. Tímto výpočtem dospěla k závěru, že disponibilní příjem žalovaného činí 22 900 Kč. Z těchto údajů žalobkyně posoudila žalovaného jako úvěruschopného.

25. Z důkazů výpis o posouzení úvěruschopnosti“ a z důkazu„ identifikované příjmy“ však nelze dovodit, že by žalobkyně příjmy a výdaje žalovaného posuzovala dostatečně. Z dokumentu„ identifikované příjmy“ plyne, že příjem žalovaného byl doložen prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce. Případné další příjmy byly doloženy jiným způsobem. Takto žalobkyně dospěla k výši ověřeného čistého měsíčního příjmu 30 347 Kč. I pokud by soud uvěřil pravdivosti tohoto dokumentu, tedy že uvedená částka skutečně odpovídá doloženým transakcím (tyto výpisy z účtu však k žalobě nepřikládá), pouhé seznámení se s příjmy na účtu nepostačuje ke zjištění úvěruschopnosti. Protože žalobkyně nedoložila, že příjmy žalovaného mohla skutečně z výpisů z účtu zjistit, např. předložením výpisů z účtu žalovaného nebo jeho výplatních pásek, soud uzavřel, že žalobkyně příjmy žalovaného zkoumala nedostatečně. Stejně podstatné je dále zjištění pravidelných výdajů žalovaného a jejich vzájemné porovnání. Ohledně výdajů žalovaného žalobkyně vycházela z tvrzení žalovaného, že výše jeho měsíčních výdajů je„ 0 Kč“, což následně interním postupem korigovala tak, že pro žalovaného počítala s rezervou 750 Kč měsíčně a vypočítala minimální výdaje 7 370 Kč, tj. celkem 8 020 Kč. Ač soud kvituje, že se žalobkyně nespokojila s konstatováním žalovaného, že žádné měsíční náklady nemá a sama vyvinula úsilí k tomu, aby alespoň s nějakými pravidelnými náklady žalovaného pracovala, k posouzení úvěruschopnosti je dle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru nutno vycházet ze skutečných výdajů žalovaného. Vzhledem k tomu, že žalobkyně soudu nedoložila, že by měla k dispozici údaje o skutečných výdajích žalovaného, např. výpisy z účtu s výdaji, nájemní smlouvu, smlouvu s operátorem, smlouvu s poskytovatelem energií atp., kterými by mohla skutečnou výši měsíčních výdajů žalovaného zjistit a zjištěnou hodnotu porovnat se zjištěnými ověřenými příjmy žalovaného, soud uzavřel, že žalobkyně výdaje žalovaného zkoumala nedostatečně.

26. Byla-li by žalobkyně na jednání, poučil by ji soud dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Toto poučení však soud poskytuje pouze u jednání. Jelikož se žalobkyně k prvnímu nařízenému jednání konanému dne 9. 10. 2023 nedostavila, o možnost být soudem řádně poučena o riziku neunesení svého důkazního břemene ohledně své aktivní legitimace se sama připravila. Soud není povinen poskytovat poučení žalobkyni písemně, obzvlášť ne tehdy, je-li strana zastoupena advokátem (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3665/2009:„ ustanovení § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání,“).

27. Soud proto uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že splnila svou povinnost dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, pročež je smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.

28. Dále soud poukazuje na to, že v posuzovaném případě bylo ve smlouvě o spotřebitelském úvěru uvedeno, že RPSN činí 1 410,33 %. Z databáze [příjmení] se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu činila v červenci roku 2022 sazbu 9,91 %. Ve smlouvě byla tedy více než 140násobná RPSN oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, pročež je smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná i podle § 588 o. z. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004), nikoli však 140násobkem.

29. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy má žalobkyně nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. ve výši nesplacené jistiny úvěru, tj. 29 000 Kč. Vzhledem k tomu, že bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu a doba plnění je obvykle vázána na výzvu věřitele, uplynutím lhůty k vydání bezdůvodného obohacení, kterou žalobkyně žalovanému poskytla ve výzvě ze dne 10. 3. 2023, došlo k zesplatnění nároku žalobkyně. Žalobkyně výzvu odeslala dne 10. 3. 2023, dle fikce stanovené § 573 o. z. byla výzva doručena 3. pracovní den po odeslání výzvy, tj. dne 15. 3. 2023. Od této doby plynula třídenní lhůta k vrácení dluhu poskytnutá žalovanému žalobkyní. Ode dne následujícího po splatnosti, tj. ode dne 21. 3. 2023 je žalovaný v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení. Žalobkyni tak vzniklo právo požadovat zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., a to ode dne následujícího po splatnosti bezdůvodného obohacení do zaplacení a v tomto rozsahu soud žalobkyni příslušenství výrokem II. přiznal. Ve zbývajícím rozsahu soud, z důvodu popsaných výše, žalobu výrokem I. zamítl.

30. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky soud rozhodl výrokem III. dle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyni, která měla ve věci částečný úspěch, přiznal poměrnou část náhrady nákladů řízení ve výši 40 % (žalobkyně se žalobou domáhala celkem 45 304,23 vč. příslušenství ke dni rozhodnutí, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015, sp. zn. [spisová značka], a byla úspěšná v částce 31 419,32 vč. příslušenství ke dni rozhodnutí, tj. 70 %; v části 13 884,91 Kč, tj. 30 %, byla neúspěšná. Žalobkyni proto náleží náhrada nákladů v poměru 40 %). V případě plného úspěchu ve věci by žalobkyni náležela náhrada nákladů sestávající se ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 566 Kč a nákladů zastoupení advokátem ve výši 2 178 Kč. Advokátovi náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 39 135 Kč sestávající z částky 500 Kč za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. (převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., celkem 1 800 Kč, a DPH ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Protože však byla žalobkyně úspěšná jen částečně, náleží žalobkyni náhrada nákladů v poměrné (40 %) výši 1 498 Kč.

31. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně a lhůty k plnění uvedené ve výrocích II. a III. stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.