9 C 273/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudcem JUDr. Martinem Buluškem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného , Anonymizováno pro 15 936,72 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni , částka, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu částky , částka, , zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úroku ve výši 27,21 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala žalobou došlou soudu dne , datum, zaplacení , částka, s příslušenstvím. Uvedla, že mezi společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , (dále jen „právní předchůdce“ či „poskytovatel úvěru“) a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , RČ, (dále jen „Smlouva“), na základě které poskytl právní předchůdce žalovanému dne , datum, úvěr , částka, převodem na bankovní účet. Žalovaný se zavázal zaplatit pevnou úrokovou sazbu a celkovou částku v 3 měsíčních splátkách po , částka, počínaje měsícem následujícím po vyplacení úvěru. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Na základě ujednání v článku 6. části B) Smlouvy mu tak vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši , částka, za každou splátku, se kterou se ocitl v prodlení o délce 30 dnů. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátek o více jak 65 dní, právní předchůdce dle článku 6. části B) Smlouvy úvěr zesplatnil a dopisem ze dne , datum, vyzval žalovaného k okamžité úhradě , částka, . Ode dne následujícího po zesplatnění, tj. od , datum, má žalobkyně i nadále právo na zaplacení úroku ve výši 27,21 % ročně. Smluvní strany si dále v článku 6. části B) Smlouvy sjednaly, že ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. V důsledku zesplatnění úvěru a v případě nezaplacení nové jistiny byl žalovaný na základě ujednání v článku 6. části B) Smlouvy povinen ode dne následujícího po zesplatnění, tj. od , datum, , zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny ve výši , částka, za každý den prodlení. Od marného uplynutí 10denní lhůty pro zaplacení dlužné částky poskytnuté v oznámení o zesplatnění, tj. od , datum, pak žalobkyně uplatňuje v souladu s článkem 6. části B) Smlouvy právo na zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné nové jistiny ve výši , částka, . Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy byla na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a v souladu se Společným prohlášením smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Žalobkyně tedy požaduje zaplacení dlužné nové jistiny ve výši , částka, , dlužné smluvní pokuty ve výši , částka, (vyčíslené ke dni , datum, jako součet neuhrazené smluvní pokuty do zesplatnění a smluvní pokuty po zesplatnění 0,1% denně z dlužné nové jistiny od , datum, ), úroků ve výši 27,21 % ročně z části dlužné nové jistiny ve výši , částka, od , datum, do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné nové jistiny ve výši , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že co se týče posouzení úvěruschopnosti žalovaného, žalovaný předložil právnímu předchůdci doklady a bylo zjištěno, že jeho průměrný měsíční příjem činí , částka, a byl zaměstnán u společnosti , právnická osoba, . na dobu neurčitou. Ohledně výdajů žalovaného bylo zjištěno, že tyto činí celkem , částka, , přičemž bylo kalkulováno i životní minimum ve výši , částka, stanovené zákonem č. 110/2006 Sb. a k němu vydaným nařízením vlády. Na bydlení pak žalovaný měsíčně vynaložil částku , částka, , což je částka odpovídající regionu , adresa, za nájem, resp. spolunájem. Nashromážděné informace o finanční situaci žalovaného, zaznamenané v dokumentu Hodnocení klienta ze dne , datum, , a předložené doklady žalovaného byly ze strany právního předchůdce analyzovány a verifikovány, mj. i na základě vyžádaných informací z veřejných registrů (zejména SOLUS, NRKI, ISIR). Bylo zjištěno, že žalovaný měl celkem měsíčně cca , částka, disponibilních finančních prostředků, tedy dostatek pro splácení požadovaného úvěru, přičemž vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení a v úvěrových registrech není veden jako dlužník se špatnou platební morálkou. Žalobkyně nadto poukazuje, že z rozsudku Nejvyššího soudu z , datum, , sp. zn. , spisová značka, se podává, že pokud spotřebitel v době uzavření smlouvy úvěruschopný byl, smlouva o spotřebitelském úvěru není neplatná, třebaže by poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele řádně neposoudil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud jednal dne , datum, v nepřítomnosti žalovaného podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jelikož žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil4. Z provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění:5. , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , coby poskytovatel spotřebitelských úvěrů, uzavřel s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě které se zavázal poskytnout žalovanému na jeho účet úvěr , částka, . Žalovaný se ve smlouvě zavázal splatit úvěr s fixní úrokovou sazbou 138,21 % ročně ve třech měsíčních splátkách po , částka, . Roční procentní sazba nákladů (dále jen „RPSN“) činila 269,92 %. Ve smlouvě byla ujednána smluvní pokuta , částka, za více než 30denní prodlení s každou splátkou (smlouva o úvěru číslo , RČ, ze dne , datum, ).

6. Poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy vyžádal od žalovaného informace, přičemž žalovaný uvedl, že je zaměstnancem , právnická osoba, . na dobu neurčitou, pravidelný čistý měsíční příjem má , částka, . Co se týče výdajů, byla v nich zohledněna částka životního minima , částka, , dále žalovaným uvedené nájemné , částka, měsíčně, ostatní výdaje (doprava, kurzy, záliby) , částka, měsíčně, celkem tedy , částka, . Na tomto základě byly stanoveny volné zdroje , částka, (hodnocení klienta ze dne , datum, ). Žalovaný byl lustrován v systému SOLUS s negativním výsledkem ohledně dluhů a NRKI se skórem nízkého rizika (výpis záznamů z registru Solus ze dne , datum, , výpis z nebankovního registru klientských informací ze dne , datum, ).

7. Žalovaný čerpal dne , datum, částku , částka, , která mu byla poskytovatelem úvěru převedena na bankovní účet (doklad o vyplacení úvěru v částce , částka, ze dne , datum, ).

8. S ohledem na prodlení žalovaného se splácením ujednaných splátek zaslal poskytovatel úvěru žalovanému oznámení o zesplatnění celého dluhu a vyzval jej k zaplacení částky , částka, (oznámení o zesplatnění úvěru ze dne , datum, ).9. , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , uzavřela s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, kterou na žalobkyni postoupila pohledávku za žalovaným z úvěrové smlouvy. (společné prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne , datum, , příloha číslo jedna prohlášení, seznam postoupených pohledávek).

10. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno žalobkyní oznámením ze dne , datum, (oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , podací lístek ze dne , datum, , plná moc pro společnost , právnická osoba, k jednání za společnost , Anonymizováno, dne , datum, ).

11. Žalobkyně zaslala žalovanému dne , datum, předžalobní upomínku (výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne , datum, , podací lístek ze dne , datum, ).

12. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný tvrzení v žalobě nesporoval a soudu žádné důkazy nepředložil.

13. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.

14. Soud zamítl návrh důkazu dotazem na Air bank, který žalobkyně navrhla ohledně prokázání skutečnosti, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši , částka, , a to pro nadbytečnost, jelikož soud má tuto skutečnost prokázanou z ostatních listinných důkazů uvedených výše.

15. Po právní stránce soud věc posoudil podle následujících ustanovení právních předpisů:

16. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“): „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“ Dle § 1880 odst. 1 o. z.: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „SpotřÚ“): „Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.“18. Podle § 86 odst. 1 SpotřÚ: „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“19. Podle § 86 odst. 2 SpotřÚ: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“20. Podle § 87 odst. 1 SpotřÚ: „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“21. Podle § 75 SpotřÚ: „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“22. Podle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 9. 2021, sp. zn. 14 Co 115/2021: „Soud je povinen zkoumat, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet. Nesplní-li poskytovatel zcela svoje povinnosti, má to za následek neplatnost smlouvy (§ 87 odst. 1 SpotřÚ). Splnění povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele soud zkoumá z úřední povinnosti, i bez výslovného návrhu dlužníka. Neplatnost smlouvy má tedy absolutní povahu.“23. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, bod 17: „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.“24. Soud při jednání dne , datum, poskytl žalobkyni poučení dle § 118a odst. 1 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), že je třeba doplnit tvrzení a označit důkazy k tomu, že poskytovatel úvěru před poskytnutím úvěru zjišťoval s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného, zejména z hlediska zjištění jeho skutečných příjmů a výdajů a porovnání těchto položek. Soud žalobkyni poučil, že neunesení povinnost tvrzení nebo povinnosti důkazní může mít za následek neúspěch ve sporu. Zástupce žalobkyně uvedl, že další tvrzení ani označení důkazů neuvádí.

25. Soud v otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru dospěl k závěru, že z tvrzení a důkazů nevyplynulo, že by úvěruschopnost žalovaného byla před poskytnutím úvěru zkoumána řádně a s odbornou péčí, především že by byly řádně zjištěny a porovnány příjmy a výdaje žalovaného. Z žádného tvrzení či důkazu předloženého žalobkyní nebylo možné zjistit, že by poskytovatel úvěru před poskytnutím úvěru jakkoliv ověřil údaje o příjmech a výdajích uvedených žalovaným, a to např. z výplatní pásky, potvrzení zaměstnavatele, nájemní smlouvy, z výpisů z bankovního účtu žalovaného či jiným obdobným způsobem. Poskytovatel úvěru měl přitom alespoň z těchto základních dokumentů ověřit výši příjmů a výdajů tvrzenou žalovaným, a to zejména vzhledem k tomu, že žalovaným tvrzená výše měsíčních výdajů se s ohledem na místo bydliště v Praze na první pohled jeví jako velmi nízká (, částka, za nájemní bydlení, , částka, za dopravu, kurzy a záliby). Bylo tedy na místě tyto tvrzené údaje alespoň základním způsobem ověřit. Jelikož z předložených tvrzení a označených důkazů ani po poučení dle § 118a o.s.ř. nevyplývá, že by byly ze strany poskytovatele úvěru zkoumány soudem výše uvedené skutečnosti, nelze takový postup poskytovatele spotřebitelského úvěru považovat v posuzovaném případě za postup s odbornou péčí co do zjištění a posouzení úvěruschopnosti žalovaného. V řízení tedy nebylo dostatečně tvrzeno ani prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně splnil své povinnosti podle § 75 a § 86 SpotřÚ, tedy že by před poskytnutím úvěru řádně a s odbornou péčí zjistil úvěruschopnost žalovaného. V důsledku toho je třeba smlouvu o spotřebitelském úvěru posoudit podle § 87 SpotřÚ jako absolutně neplatnou a žalobkyně má nárok pouze na vrácení nesplacené jistiny ve výši , částka, . Nesplacená jistina, kterou je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit, je v souladu s výše citovanou judikaturou Nejvyššího soudu splatná v nové přiměřené době splatnosti. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o skutečnosti, jaká doba je pro vrácení nesplacené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 a 2 SpotřÚ přiměřená možnostem žalovaného (jaké jsou jeho celkové majetkové poměry), tížila žalovaného. V případě nečinnosti žalovaného určil tuto lhůtu soud v délce 30 dnů, a to s přihlédnutím k tomu, aby byla tato lhůta dostatečná pro případné obstarání finančních prostředků k uhrazení dluhu (výrok I.).

26. Pro úplnost je třeba dodat, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná též pro rozpor s dobrými mravy, jelikož RPSN ve výši 269,92 % je zhruba dvaceti šesti násobkem obvyklé hodnoty tohoto ukazatele v době uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle veřejně přístupné databáze ČNB ARAD (10,02 % k měsíci únoru 2023). Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je již v rozporu s dobrými mravy a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 588 o. z. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004).

27. S ohledem na výše uvedený závěr o nesplnění povinnosti podle § 75 a § 86 SpotřÚ mající za následek absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a s ohledem vztah speciality SpotřÚ k právní úpravě bezdůvodného obohacení soudu nezbylo než v rozsahu přesahujícím nesplacenou jistinu žalobu zamítnout. Soud proto žalobu zamítl co do požadavku na zaplacení , částka, , zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úroku ve výši 27,21 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. V důsledků absolutní neplatnosti smlouvy o poskytnutí úvěru jsou absolutně neplatná též veškerá ujednání o příslušenství, o přirůstání příslušenství k jistině, i o smluvních pokutách. Nárok na jejich zaplacení tedy vůbec nevznikl. Stejně tak nevznikl ani nárok na zákonný úrok z prodlení, jelikož splatnost jistiny je v souladu s výše citovanou judikaturou Nejvyššího soudu nově určena až tímto soudním rozhodnutím. Soud proto v daném rozsahu žalobu zamítl (výrok II.).

28. Co se týče odkazu žalobkyně na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, dle kterého smlouvu o spotřebitelském úvěru nelze považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele a musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet, zdejší soud poukazuje na to, že závěry v tomto rozsudku uvedené byly překonány rozsudkem Soudního dvora Evropské unie ze dne 11. ledna 2024, sp. zn. C-755/22, dle kterého je třeba úvěrovou smlouvu považovat za absolutně neplatnou pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti dokonce i tehdy, pokud spotřebitel úvěr zcela splatí. SDEU uvedl, že účelem řádného posouzení úvěruschopnosti je odpovědné jednání věřitelů a předcházení nezodpovědným praktikám při poskytování úvěrů, přičemž nedodržení toho postupu poskytovatelem úvěru musí samo o sobě vést k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru a je nezávislé na situaci nebo chování konkrétního spotřebitele, jelikož jakýkoli jiný výklad by napomáhal tomu, aby věřitel neplnil povinnost, která pro něj vyplývá z článku 8 směrnice 2008/48. Z uvedeného vyplývá, že pokud poskytovatel úvěru (tak jako v posuzovaném případě) s odbornou péčí nezkoumal úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru, je smlouva o úvěru absolutně neplatná, a to zcela bez ohledu na situaci spotřebitele. Námitka žalobkyně je tudíž nedůvodná.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků na ni nepřiznal právo. Žalobkyně byla úspěšná v částce , částka, , žalovaný byl úspěšný v částce , částka, a v rozsahu celého příslušenství, které soud kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku v částkách , částka, a , částka, . Náhrada nákladů řízení by tedy příslušela z větší části úspěšnému žalovanému, který však v řízení neučinil žádný účelný úkon (výrok III.).