9 C 318/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní JUDr. Andreou Borovičkovou, Ph.D., ve věci žalobce; právnická osoba , IČO , se sídlem: adresa , ; zastoupeného údaje o zástupci proti; žalovanému; celé jméno žalovaného , datum narození , bytem: adresa žalovaného , O zaplacení 29 700 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 7 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 8. 7. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Co do zaplacení 21 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 20 700 Kč od 8. 7. 2018 do zaplacení, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.</b> Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 29 220 Kč včetně úroku z částky 28 500 Kč ve výši 9 % ročně od 8.7.2018 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 480 Kč a úroku z prodlení z částky 28 500 Kč od 8.7.2018 do zaplacení. Svůj nárok odůvodnil tím, že jeho právní předchůdce [právnická osoba] (dále jen [anonymizována dvě slova]) poskytl žalovanému po přezkoumání jeho úvěruschopnosti úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr i s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem, tj. 50 700 Kč vrátit v 13 pravidelných měsíčních splátkách, poslední splátka byla splatná dne 7.7.2018. Na svůj dluh žalovaný zaplatil 22 200 Kč, zůstatek dluhu ve výši 28 500 Kč (jistina zahrnující 390 Kč poplatek za vyhodnocení úvěru a 330 Kč poplatek za hotovostní výběr splátek) a 480 Kč (úrok) žalovaný žalobci do dnešního dne nezaplatil. Smlouvou o postoupení pohledávky byla pohledávka postoupena na žalobce, postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Smlouvou o úvěru ze dne 7.6.2017 bylo prokázáno, že [anonymizována dvě slova] uzavřel se žalovaným k jeho žádosti (žádost o poskytnutí úvěru) smlouvu označenou jako smlouva o úvěru, na základě které žalovanému poskytl 30 000 Kč s tím, že se žalovaný zavázal vrátit dlužnou částku ve výši 51 900 Kč včetně celkových nákladů spotřebitelského úvěru ve výši 21 900 Kč v 13 pravidelných měsíčních splátkách po 3 900 Kč s tím, že první splátka je splatná 7. kalendářní den od data uzavření Smlouvy Náklady úvěru jsou tvořeny poplatkem za uzavření smlouvy ve výši 1 200 Kč, poplatkem za správu úvěru ve výši 6 600 Kč a poplatkem za hotovostní výběr splátek 5 700 Kč. V čl. II odst. 1 smlouvy je uvedeno, že úroková sazba činí 25,85% ročně. RPSN vyčíslil [anonymizována dvě slova] na 166,07 %. Z databáze [příjmení] [jméno] plyne, že průměrná sazba RPSN u úvěrů domácností poskytnutých na spotřebu činila v červnu 2017 9,83% ročně. Podle článku III odst. 3 smluvních podmínek jakékoliv splátky celkové dlužné částky zaplacené zákazníkem budou započteny nejprve na úroky, poté na správu úvěru, poplatek za hotovostní výběr splátek a až následně na poskytnutou jistinu. V čl. V odst. 1 smlouvy je uvedeno, že v případě, kdy zákazník nesplní dlužnou splátku ani k dodatečné výzvě [anonymizována dvě slova], má [anonymizována dvě slova] právo úvěr zesplatnit. K zesplatnění dojde okamžikem odeslání oznámení o zesplatnění úvěru. Dnem účinnosti zesplatnění úvěru přirůstá nesplacená část dosud splatných úroků k jistině. Ohledně hotovostního inkasa splátek je v čl. II odst. 5 sjednáno, že žalovaný zavazuje platit splátky v hotovosti k rukám zástupce [anonymizována dvě slova]. Jedná se o formulářovou smlouvu psanou drobným písmem na třech stranách formátu A4 (smlouva, předpis splátek). Základní údaje o obsahu smlouvy o úvěru jsou uvedeny ve formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru předloženém žalovanému (formulář podepsaný žalovaným). Úvěruschopnost žalovaného byla posuzována na základě údajů uváděných žalovaným v žádosti o poskytnutí úvěru (výše příjmu ze závislé činnosti 13 000 Kč a 6 000 Kč, výše měsíčních příjmů celé domácnosti je nečitelná. Průměrné měsíční výdaje na bydlení činí 8 000 Kč). Příjem žalovaného byl rovněž zjišťován z jeho pracovní smlouvy, čestného prohlášení a výplatních lístků (citované listiny). Výši nákladů žalovaný doložil nájemní smlouvou (nájemní smlouva). Pro žalovaného byla zpracována finanční analýza a jeho úvěruschopnost byla prověřována kreditscoringem (analýza, kreditscoring). Smlouvou o postoupení pohledávky ve spojení s oznámením o postoupení pohledávky a potvrzením o expedici obchodních zásilek bylo prokázáno, že pohledávka byla postoupena a její postoupení bylo žalovanému oznámeno. V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný zaplatil z dluhu více než 22 500 Kč uvedených v žalobě. Z předžalobní upomínky ve spojitosti s podacím lístkem plyne, že právní zástupce žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky. Soud v řízení provedl všechny účastníky navržené důkazy, které byly podstatné pro rozhodnutí ve věci. Z jiných než shora uvedených důkazů nezjistil pro věc nic podstatného. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce se žalovaným uzavřeli dle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. dále jen o.z. smlouvu o úvěru. Splatnost dlužné částky nastala v 13 měsíčních splátkách, počínaje 14.6.2017. Protože na jedné straně smluvního vztahu stál právní předchůdce žalobce, který ve smyslu ustanovení § 419 o.z. při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své obchodní činnosti a na druhé straně žalovaný, který nejednal v rámci své obchodní nebo podnikatelské činnosti, tedy spotřebitel, jedná se dle citovaného ustanovení o spotřebitelskou smlouvu. V daném případě by žalovaný byl povinen plnit s RPSN 166,07 %, zjištěné ze smlouvy a ověřené výpočtem RPSN dle vzorce obsaženého v zákoně o spotřebitelském úvěru, tedy Pro snazší kontrolu výpočtu soud pro větší názornost odkazuje na kalkulačku RPSN finančního arbitra a kalkulačku EU volně přístupné na internetu. S ohledem na výši sjednané RPSN se soud musel zabývat otázkou, zda ujednání o zaplacení celkových nákladů úvěru není ve smyslu ustanovení § 580, 588 o.z. ujednání, které se zcela zjevně příčí dobrým mravům. Při stanovení výše celkových nákladů úvěru je třeba přihlédnout k míře RPSN obvyklé v praxi peněžních ústavů (rozhodnutí [spisová značka]). K posouzení případné rozpornosti ujednání o zaplacení„ celkových nákladů úvěru“ soud vyšel z průměrných sazeb RPSN ve sledovaném období. RPSN sjednaná v daném případě představují téměř 17 násobek průměrné RPSN sjednávané bankami ve stejném období. Soud zvážil, že se RPSN liší podle účelu úvěru a jeho zajištění. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem, v daném případě více než 17 x vyšší než bylo v dané době obvyklé. (Stejně by soud musel postupovat i už u 4x vyššího RPSN než je obvyklé, jak dovodil rovněž Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 15.12.2004 č.j. [spisová značka] a Ústavní soud v rozsudku [ústavní nález]). Nebylo možné rovněž přehlédnout, že, jak je soudu z jeho úřední činnosti známo, se v současné společnosti velmi rozmáhá zapůjčování finančních prostředků s velmi vysokým úrokem na hranici, či až za hranicí lichvy. Tento způsob podnikání vedl k situaci, kdy je dle statistik proti více než [číslo] obyvatel České republiky vedena exekuce, přičemž proti nezanedbatelné části dlužníků je vedeno exekucí několik. Takové jednání je vysoce společensky nebezpečné a zahání celé skupiny lidí do dluhových pastí. Ze samy povahy poskytnutého úvěru, kdy jde o relativně nízkou částku na dobu 1 roku, vyplývá, že je určena lidem s nízkým příjmem v tíživé životní situaci. Pro jiné než nízkopříjmové skupiny ani nemá úvěr s takto nastavenými parametry ekonomický význam. K výkladu vztahu ustanovení § 1793 a 1797 o.z. soud podotýká, že nelze dovodit, že by s nabytím účinnosti zákona [číslo] Sb. zaniklo oprávnění soudu posuzovat soulad ujednání o úměrnosti vzájemných plnění s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 588 o.z., či, že by ustanovení § 1793 o.z. vylučovalo jakožto ustavení speciální použití ustanovení § 588 o.z. a obecné zásady uvedené v ustanovením § 2 odst. 1,3 o.z., jestliže úvěrovaný v roční lhůtě nepožádá o zrušení smlouvy. Takový výklad citovaných ustanovení by byl v rozporu s ustanovením § 2 odst. 3 o.z., neboť by vedl ke [anonymizováno] nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Sjednání celkových nákladů úvěru ve výši přesahující průměrnou RPSN 17 x není běžnou součástí smlouvy. Jestliže zákon umožňuje posoudit soulad ujednání o výši úroku s dobrými mravy, umožňuje beze všech pochyb přezkoumat i soulad ujednání o výši celkových nákladů úvěru s dobrými mravy, jestliže celková sjednaná RPSN vybočuje zásadně z běžných mezí sjednávané RPSN. Opačný výklad by umožňoval skrýt neúměrně vysokou úrokovou sazbu pod platbu označenou formálně jako celkové náklady úvěru a činil úvahu o oprávněnosti výše protiplnění za poskytnutou zápůjčku či jiný spotřebitelský úvěr závislou na tom, jak věřitel platbu ve formulářové smlouvě formálně pojmenuje. Z těchto důvodů je nutno smlouvu a všechna její ujednání vztahující se k obligatorně hrazeným úrokům a nákladům úvěru, posuzovat jako celek a jako celek posoudit jejich souladnost s dobrými mravy, mimochodem shodně jak praxe běžně posuzuje např. ujednání týkající se sankcí za neplnění úvěru. Shodně uvažoval zákonodárce, pokud v zákoně o spotřebitelském úvěru vychází z výše RPSN jako údaje, jehož výše je podstatná pro úvahu spotřebitele o výhodnosti úvěru. Proto soud dospěl k závěru, že ujednání o zaplacení celkových nákladů úvěru je v rozporu s dobrými mravy i s ústavním pořádkem jako celkem. Nelze přehlédnout, že se žalovaný ve své věci k soudu nedostavil, dokonce se ani k projednávané věci nevyjádřil, jak je v tomto typu sporů běžné, to však nemá na posouzení protiústavnosti nároku na zaplacení nákladů úvěru žádný vliv. Analogicky v souladu s rozsudkem Soudního dvora Evropské unie ve věci [anonymizováno] – [číslo] [jméno] [jméno] [příjmení] [příjmení] se soud domnívá, že moderace výše plnění zahrnutých do RPSN i moderace úrokové sazby ve spotřebitelských smlouvách jsou nepřípustné. Ze všech shora uvedených důvodů soud žalobci tzv.„ celkové náklady úvěru“ nepřiznal a nepřiznal mu ani právo na úhradu úroků sjednaných ve výši 25,85 %. Jestliže žalovaný nebyl povinen hradit celkové náklady úvěru, činily jeho splátky pouze 2 308 Kč měsíčně (30 000 Kč). Jestliže byly celkové náklady úvěru sjednány neplatně a povinnost hradit náklady žalovanému nevznikla, bylo dlužné plnění započteno v souladu se smluvním ujednáním na jistinu. Jak plyne ze skutkových zjištění, přijal žalovaný vůči věřiteli závazek splácet úvěr spolu se souhrnným poplatkem v pravidelných splátkách. Podle ujednání ve smlouvě tedy nebyl jednoznačně dohodnut zvlášť platební závazek žalovaného k platbě jistiny a zvlášť platební závazek žalovaného k platbě tzv. celkových nákladů úvěru. Proto jsou v posuzovaném případě právní závěry vyjádřené v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] nepoužitelné. V poměrech této věci platí, že žalovaný právnímu předchůdci žalobce podle smluvního ujednání plnil jedním plněním současně dva smluvní závazky – jeden platný a jeden neplatný. Neměl-li žalovaný povinnost hradit tzv. celkové náklady úvěru, je jen logické, že veškerá jeho plnění (určená současně na úhradu půjčky i celkových nákladů úvěru) působila zánik platného závazku – závazku vrátit úvěr. Je-li smlouva neplatná, pokud jde o ujednání o výši celkových nákladů úvěru, je neplatná i ohledně případných ujednání o tom, že platba má být na takové náklady započtena. V tomto svém závěru se zdejší soud shoduje s názorem Městského soudu v Praze vtěleným do rozhodnutí [číslo jednací]. Věřiteli pak nepřísluší volba, na který závazek si platbu započte. Jestliže rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11.6.2014 sp.zn. [spisová značka] srozumitelně vysvětluje, že při úvaze, na který závazek má být platba započtena je třeba vycházet ze zásady priority, lze-li ji uplatnit, jde logicky o prioritu zápočtu na závazek platný před zápočtem na závazek neplatný. Uskutečněná platba tak byla započtena na splátky úvěru do 9, přičemž z 10. splátky zůstalo neuhrazeno 900 Kč. Neuhrazením každé jednotlivé splátky ve lhůtě splatnosti se žalovaný dostal do prodlení a žalobci vzniklo právo požadovat po žalovaném úrok z prodlení v žalované výši dle ustanovení § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve spojení s § 19 nařízení vlády České republiky č. 351/2013 Sb. Postoupení pohledávky posoudil soud podle ustanovení § 1879 a násl. o.z.. Proto soud vyhověl nároku na zaplacení 7 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 8. 7. 2018 do zaplacení. Protože část nároku žalobce, nárok na zaplacení 21 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 20 700 Kč od 8. 7. 2018 do zaplacení nebyl po právu, soud žalobu v této části zamítl. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovanému, který byl ve věci převážně úspěšný, náklady řízení nevznikly. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.. Protože došlo při rozhodnutí k přeřeknutí, kdy nedopatřením oproti návrhu žalobce bylo uvedeno, že žalovaný má uhradit dluh na účet právního zástupce žalobce, soud rozhodl podle § 164 o.s.ř. a výrok I. rozhodnutí opravil tak, jak uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.