9 C 337/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní JUDr. Andreou Borovičkovou, Ph.D., ve věci žalobce; právnická osoba , IČO , se sídlem: adresa žalobkyně , ; zastoupeného údaje o zástupci proti; žalovanému; celé jméno žalovaného , datum narození , bytem: adresa , O zaplacení 43 854,80 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 18 264 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9% ročně od 19.12.2020 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 3 755,88 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zaplacení 25 590,80 Kč, úroku z prodlení z částky 8 904,72 Kč, ve výši 9% ročně od 19.12.2020 do zaplacení a ve výši 2 111,23 Kč a úroku ve výši 29% ročně z částky 24 168,72 Kč od 19.12.2020 do zaplacení, a ve výši 10 842,39 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 29 052, 585 Kč včetně úroku z částky 17 917,03 Kč ve výši 29% ročně od 19.12.2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 5541,01 Kč za období od 26.11.2019 do 18.12.2020 a úroku z prodlení z částky 17 917,03 Kč od 19.12.2020 do zaplacení a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3726,62 Kč za období od 6.9.2018 do 18.12.2020 a částku 14 802,22 Kč včetně úroku z částky 9971,69 Kč ve výši 29 % ročně od 29.12.2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 5301,38 Kč za období od 17.3.2019 do 18.12.2020 a úroku z prodlení z částky 9971,69 Kč ve výši 9 % ročně od 29.12.2020 do zaplacení a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 140,49 Kč za období od 6.9.2018 do 18.12.2020. Svůj nárok odůvodnil tím, že jeho právní předchůdce [právnická osoba] poskytl žalovanému na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 25.5.2018 a ze dne 16.9.2017 úvěr ve výši 18 000 Kč a 17 000 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčky i s úrokem ve výši 4 166 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 5 115 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 614 Kč vrátit vždy v 18 pravidelných týdenních splátkách po 1 816 Kč a 1 717 Kč, poslední splátka byla splatná 25.11.2019 a 16.3.2019. Na svůj dluh žalovaný zaplatil 1862,62 Kč a 14 875, 38 Kč, zůstatek dluhu ve výši 17 197,03 Kč a 9 971,69 Kč (jistina) a 11 855,55 Kč a 4 830,53 Kč (poplatek) žalovaný žalobci do dnešního dne nezaplatil. Smlouvou o postoupení pohledávky byly pohledávky postoupeny na žalobce, postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Smlouvou o zápůjčce z 25.5.2018 bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu označenou jako smlouva o zápůjčce, na základě které žalovanému poskytl 18 000 Kč s tím, že se žalovaný zavázal vrátit dlužnou částku ve výši 32 683 Kč v 18 pravidelných měsíčních splátkách po 1 816 Kč s tím, že první splátkové období začíná běžet dnem uzavření smlouvy. Poplatek je vypočten jako součet následujících kalkulačních položek – úrok 4 411 Kč, částka za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 6 307 Kč a částka za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 3 965 Kč Smlouvou o zápůjčce z 16.9.2017 bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu označenou jako smlouva o zápůjčce, na základě které žalovanému poskytl 17 000 Kč s tím, že se žalovaný zavázal vrátit dlužnou částku ve výši 30 895 Kč v 18 pravidelných měsíčních splátkách po 1 717 Kč s tím, že první splátkové období začíná běžet dnem uzavření smlouvy. Poplatek je vypočten jako součet následujících kalkulačních položek – úrok 4 166 Kč, částka za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 4 614 Kč a částka za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 5 115 Kč. Zápůjční úroková sazba je u obou smluv pevná a činí po celou sjednanou dobu trvání smlouvy 29 %, není navázána na žádný index ani referenční cenu. RPSN vyčíslil právní předchůdce žalobce na 130,43% a 130,78%. Z databáze [příjmení] se podává, že v době poskytnutí zápůjčky činila průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu 8,80% a 10 %. Podle článku 3.5. (respektive 6 u smlouvy z 16.9.2017) smluvních podmínek jakékoliv splátky celkové dlužné částky zaplacené zákazníkem budou započteny nejprve na náklady spojené s vymáháním pohledávek, splatné sankční poplatky, nesplatnou část jistiny zápůjčky a nesplatnou část poplatku za zápůjčku. V čl. 5 (respektive 8) smluvních podmínek je uvedeno, že zákazník je oprávněn půjčku zcela nebo předčasně splatit kdykoliv po dobu trvání půjčky. V takovém případě má zákazník právo na poměrné snížení celkových nákladů spotřebitelského úvěru a to způsobem stanoveným v § 15 zákona č. 145/2010 Sb. Zákazník bere na vědomí, že částka za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení kryje náklady vynaložené bezprostředně po uzavření smlouvy a v případě předčasného splacení žalovaný nemá nárok na snížení této částky. Jedná se o formulářové smlouvy psané drobným písmem, smluvní podmínky jsou psány drobným písmem v rozsahu dvou a tři čtvrti stránky formátu A4 (citované smlouvy, podmínky). Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žalobce s žalovaným uzavřeli dle ustanovení § 2390 a násl. zák.č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), smlouvy o zápůjčce. Protože na jedné straně smluvního vztahu stojí žalobce, který ve smyslu ustanovení § 420 zák.č. o.z.při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, tedy podnikatel a na druhé straně žalovaný jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy podle § 419 o.z. spotřebitel, jedná se dle ustanovení § 1810 o.z. o spotřebitelskou smlouvu. Smlouvy o úvěru pro spotřebitele jsou typicky adhezní (formulářové) ve smyslu ustanovení § 1798 o.z., vždy se jedná o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel, jakožto slabší smluvní strana, nemá šanci je ovlivnit, tedy nemá žádnou smluvní volnost. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele. To se může týkat, jak základního úvěrového vztahu (hlavní závazek), tak i dalších dílčích nároků (akcesorické závazky), např. smluvního úroku z prodlení či smluvní pokuty. V daném případě by žalovaný byl povinen plnit s RPSN 130 %. Při posouzení výše RPSN je třeba přihlédnout k míře RPSN obvyklé v praxi peněžních ústavů ve sledovaném období (rozhodnutí [spisová značka]). RPSN sjednaná v daném případě představuje 13 (respektive 14) násobek průměrné RPSN sjednávané bankami ve stejném období. Soud zvážil, že se RPSN liší podle účelu úvěru a jeho zajištění. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy RPSN přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem, v daném případě více než 13 x vyšší než bylo v dané době obvyklé. (Stejně by soud musel postupovat i už u 4x vyššího RPSN než je obvyklé jak dovodil rovněž Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 15.12.2004 č.j. [spisová značka] a Ústavní soud v rozsudku [ústavní nález]). Proto jsou smluvní ujednání o zaplacení úroku, částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení a částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení protiústavní a proto neplatné. Analogicky v souladu s rozsudkem Soudního dvora Evropské unie ve věci C – [číslo] [jméno] [jméno] [příjmení] [příjmení] se soud domnívá, že ani moderace RPSN ve spotřebitelských smlouvách není přípustná. Sluší se podotknout, že jestliže je smlouva neplatná, bylo dlužné plnění započteno na jistinu. Je-li smlouva neplatná, pokud jde o ujednání o výši poplatku, je neplatná i ohledně případných ujednání o tom, že platba má být na takový poplatek započtena. V tomto svém závěru se zdejší soud shoduje s názorem Městského soudu v Praze vtěleným do rozhodnutí [číslo jednací]. Věřiteli pak nepřísluší volba, na který závazek si platbu započte. Jestliže rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11.6.2014 sp.zn. [spisová značka] srozumitelně vysvětluje, že při úvaze, na který závazek má být platba započtena je třeba vycházet ze zásady priority, lze-li ji uplatnit, jde logicky o prioritu zápočtu na závazek platný před zápočtem na závazek neplatný. Žalovanému tak vznikla pouze povinnost hradit jistinu ve výši 18 000 Kč a 17 000 Kč, jestliže již 1862,62 Kč a 14 875, 38 Kč uhradil, zbývá uhradit 18 264 Kč. Žalobci vzniklo právo požadovat po žalovaném úrok z prodlení ve výši dle § 19 nařízení vlády České republiky č. 351/2013 Sb. ve výši uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku. Postoupení pohledávky posoudil soud podle ustanovení § 1879 a násl. o.z. Proto soud žalobě o zaplacení částky ve výši 18 264 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9% ročně od 19.12.2020 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 3 755,88 Kč vyhověl a co do zaplacení 25 590,80 Kč, úroku z prodlení z částky 8 904,72 Kč, ve výši 9% ročně od 19.12.2020 do zaplacení a ve výši 2 111,23 Kč a úroku ve výši 29% ročně z částky 24 168,72 Kč od 19.12.2020 do zaplacení, a ve výši 10 842,39 Kč žalobu zamítl. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když obě strany byly úspěšné v obdobné míře. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř..