9 C 345/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní JUDr. Andreou Borovičkovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 20 193 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit částku ve výši 20 193 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně od 10.8.2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se domáhal stanovení povinnosti žalované zaplatit mu žalovanou částku. Žalobu odůvodnil tak, že s dlužníkem uzavřela dne 12.7.2019 smlouvu o úvěru tím, že se žalovaný prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] zaregistroval do systému právní předchůdkyně žalobce zadáním osobních údajů, odsouhlasil znění rámcové úvěrové smlouvy. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet byl žalovanému zaslán návrh úvěrové smlouvy, který žalovaný akceptoval. Úvěr byl poskytnut na účet č. [bankovní účet]. Přes písemnou předžalobní upomínku žalovaný úvěr nevrátil.

1. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

2. Soud ve věci rozhodoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně i žalovaného. Oba byli k jednání řádně předvoláni, žalobce se omluvil a souhlasil s jednáním ve své nepřítomnosti, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud tak vycházel podle § 120 odst. 2 věty druhé o. s. ř. z listinných důkazů předložených žalobcem, které byly u jednání provedeny.

3. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

4. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

5. Podle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.

6. Podle § 151 o. z. zákon stanoví, popřípadě zakladatelské právní jednání určí, jakým způsobem a v jakém rozsahu členové orgánů právnické osoby za ni rozhodují a nahrazují její vůli.

7. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

8. Podle § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

9. Žalobce v žalobě tvrdil, že na něj společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ CC“), převedla žalovanou pohledávku. K prokázání této skutečnosti soudu předložil jednak„ oznámení o postoupení pohledávky“ ze dne 3. 4. 2021, které mělo být zasláno žalovanému, a jednak„ smlouvu o postoupení pohledávek“ ze dne 1. 1. 2021 uzavřenou mezi žalobkyní a [právnická osoba].

10. Pokud jde o oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 4. 2021, je v něm uvedeno, že toto právní jednání činí sama společnost [právnická osoba], smlouvu o postoupení pohledávek uzavřela společnost [právnická osoba], úvěrovou smlouvu však uzavřela dle předložených listin společnost [právnická osoba]. Postoupení pohledávky z [právnická osoba] na [právnická osoba] není doloženo. Nadto právnická osoba sama za sebe právně jednat nemůže a k právnímu jednání potřebuje zástupce (typicky zástupce sui generis – člena statutárního orgánu, případně jinou oprávněnou osobu). Z oznámení o postoupení pohledávky nicméně nijak neplyne, kdo v tomto případě za [právnická osoba] jednal (člen / členové statutárního orgánu, smluvní zástupce či jiná osoba), obsahuje pouze označení [právnická osoba] pod textem oznámení. Toto právní jednání tedy nelze společnosti [právnická osoba] přičíst a soud je shledal jako zdánlivé, pročež k němu nepřihlížel. Nadto bylo oznámení součástí zásilky obsahující předžalobní výzvu zástupce žalobce (postupníka), přičemž na podacím lístku hybridní pošty ze dne 3. 4. 2021 uvedené zásilky byla jako odesílatel oznámení uvedena společnost [právnická osoba], tj. osoba odlišná od postupitele i postupníka. Ačkoli tedy obecně platí, že právním následkem oznámení postupitele dlužníkovi o postoupení pohledávky je vznik povinnosti dlužníka plnit postupníkovi (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. [spisová značka]), v projednávané věci k oznámení postoupení pohledávky postupitelem žalovanému nedošlo. Předložené oznámení aktivní věcnou legitimaci žalobce neprokazuje.

11. Soud se ještě zabýval obsahem„ smlouvy o postoupení pohledávek“ ze dne 1. 1. 2021 a zkoumal, zda byla předmětná pohledávka [právnická osoba] postoupena na žalobce na jejím základě. Jednak společnost nemohla převést více práv, než kterými disponovala a postoupení pohledávky na ní prokázáno nebylo. I kdyby byla na ni pohledávka postoupena, nebylo by ani postoupení z ní na žalobce účinné. Dle čl. II. odst. 3 této smlouvy, pokud postupník nezaplatí za postupované pohledávky úplatu v termínu dle čl. III. této smlouvy, k postoupení pohledávek nedojde (postoupení není účinné). Dle čl. III. se smluvní strany dohodly, že úplata za postoupení pohledávek je stanovena procentem z celkové výše pohledávek; závazek postupníka uhradit úplatu za postoupení pohledávek se považuje za splněný v okamžiku připsání příslušné částky na bankovní účet postupitele. Žalobce přitom soudu žádný doklad o tom, že cenu za postoupení předmětné pohledávky [právnická osoba] uhradil, nepředložil. Neprokázal tedy, že smlouva o postoupení pohledávek uzavřená mezi ní a [právnická osoba] ve smyslu shora citovaných ustanovení občanského zákoníku nabyla ve vztahu k postoupeným pohledávkám účinnosti.

12. Z dalších provedených listinných důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení klíčové otázky aktivní věcné legitimace žalobce.

13. Poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. soud poskytuje pouze u jednání. Jelikož se žalobce k jednání nedostavil, o možnost být soudem řádně poučen o riziku neunesení svého důkazního břemene ohledně své aktivní legitimace se sám připravil. Soud není povinen poskytovat poučení žalobci písemně, obzvlášť ne tehdy, je-li zastoupen advokátem. Uvádí-li žalobce ve své omluvě z jednání, aby byl v případě, že by mu soud nemohl vyhovět, poučen o nutnosti doplnit tvrzení a důkazní návrhy, přehlíží, že soud poučuje podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. toliko u jednání v přítomnosti účastníka řízení, vůči němuž poučení směřuje, jakož i to, že k podmíněnému podání se podle § 41a odst. 2 o. s. ř. nepřihlíží (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2020, sp. zn. [ústavní nález], a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. [spisová značka]; v usnesení sp. zn. [spisová značka] Nejvyšší soud uzavřel, že„ ustanovení § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání.“).

14. Vzhledem k tomu, že se žalobci nepodařilo předloženými listinnými důkazy prokázat svou aktivní věcnou legitimaci, soud žalobu výrokem I. tohoto rozsudku zamítl.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo, neboť zcela úspěšnému žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.