9 C 382/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudcem JUDr. Martinem Buluškem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 59 849,13 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni , částka, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu jistiny ve výši , částka, , úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši , částka, , úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši , částka, , úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši , částka, , úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši , částka, , smluvní pokuty ve výši , částka, , zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do , datum, ve výši , částka, , úroku z úvěru ve výši 8 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši , částka, od , datum, do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení , částka, s příslušenstvím. Uvedla, že mezi žalovaným a společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, (dále jen „poskytovatel úvěru“), došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“), na základě které poskytovatel úvěru poskytl žalovanému , částka, v hotovosti, za což se žalovaný zavázal zaplatit vedle jistiny úrok , částka, , úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši , částka, , úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši , částka, a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši , částka, . Celkovou dlužnou částku , částka, se žalovaný zavázal uhradit v 14měsíčních splátkách po , částka, do , datum, . Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Žalovaný uhradil pouze dne , datum, částku , částka, . V důsledku porušení smluvních povinností žalovaného vzniklo právnímu předchůdci právo na zaplacení jistiny, ujednaných plateb spojených s úvěrem, příslušenství a smluvní pokuty. Pohledávka za žalovaným vyplývající ze smlouvy byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , což bylo žalovanému písemně oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k úhradě výzvou k plnění odeslanou doporučeně dne , datum, . Poskytovatel úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy a jejich ověření doklady vyžádanými od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. Poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne , datum, a byly ověřeny doklady uvedenými v části „Doložení příjmu Žadatele“, konkrétně pracovní smlouvou a výplatními páskami. Žalovaný uvedl, že je od , datum, zaměstnán na dobu neurčitou, výše jeho měsíčních příjmů činí , částka, a výše jeho měsíčních výdajů činí , částka, . Žalovaný dále v žádosti uvedl, že bydlí v nájmu, je svobodný a nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Příjmy žalovaného zkoumal poskytovatel úvěru dle výplatních pásek a výdaje žalovaného byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu. Žalobkyně dále uvedla, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a není povinností jedné strany nedůvěřovat straně druhé, nýbrž naopak, vychází se ze zásady presumpce poctivosti jednání. Dále odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , dle kterého je třeba, aby v řízení bylo postaveno najisto, že žalovaný skutečně nemohl úvěr splácet. Ze způsobu, jakým žalovaný úvěr splácel rovněž dovozuje nikoliv nemožnost, ale neochotu úvěr splácet s tím, že soud by v takovýchto případech neměl žalovanému poskytnout ochranu.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud jednal dne , datum, v nepřítomnosti žalovaného podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jelikož žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil4. Z provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění:5. , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , coby poskytovatel spotřebitelských úvěrů, uzavřel s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému hotovostní úvěr , částka, , jehož převzetí žalovaný podpisem smlouvy potvrdil. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splatit částku , částka, v 14měsíčních splátkách po , částka, do , datum, (smlouva o úvěru číslo , hodnota, ze dne , datum, s přílohou č. , hodnota, Předpis splátek). Žalovaný splatil jednu splátku ve výši , částka, (transakční historie k číslu smlouvy 0403250).

6. Poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy vyžádal od žalovaného informace, přičemž žalovaný uvedl, že má měsíční příjem , částka, , výdaje na bydlení a energie , částka, , na dopravu a jídlo , částka, , na splátky dalších půjček , částka, , bydlí v nájmu, je svobodný a nemá vyživovací povinnost (žádost o úvěr ze dne , datum, ).

7. Poskytovatel úvěru ověřil příjmy žalovaného z pracovní smlouvy a výplatních pásek (část pracovní smlouvy uzavřené dne , datum, , dohoda o změně pracovní smlouvy ze dne , datum, , výplatní páska za měsíc duben 2022, výplatní páska za měsíc květen 2022, výplatní páska za měsíc březen 2022).

8. Poskytovatel úvěru uzavřel s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, kterou na žalobkyni postoupil pohledávku za žalovaným z úvěrové smlouvy (potvrzení o zaplacení kupní ceny za postoupení pohledávek ze dne , datum, s přílohou potvrzení z bankovního účtu postupitele smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, s přílohou č. , hodnota, Seznam pohledávek v listinné podobě).

9. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno žalobkyní oznámením ze dne , datum, (oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, ).

10. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku (výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne , datum, , podací lístek ze dne , datum, ).

11. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.

12. Po právní stránce soud věc posoudil podle následujících ustanovení právních předpisů:

13. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“): „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“ Dle § 1880 odst. 1 o. z.: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „SpotřÚ“): „Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.“15. Podle § 86 odst. 1 SpotřÚ: „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“16. Podle § 86 odst. 2 SpotřÚ: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“17. Podle § 87 odst. 1 SpotřÚ: „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“18. Podle § 75 SpotřÚ: „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“19. Podle rozsudku Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, : „Soud je povinen zkoumat, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet. Nesplní-li poskytovatel zcela svoje povinnosti, má to za následek neplatnost smlouvy (§ 87 odst. 1 SpotřÚ). Splnění povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele soud zkoumá z úřední povinnosti, i bez výslovného návrhu dlužníka. Neplatnost smlouvy má tedy absolutní povahu.“20. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , bod 17: „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.“21. Soud při jednání dne , datum, poskytl žalobkyni poučení dle § 118a odst. 1 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), že je třeba doplnit tvrzení a označit důkazy k tomu, že poskytovatel úvěru před poskytnutím úvěru zjišťoval s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného, zejména z hlediska zjištění jeho skutečných příjmů a výdajů a porovnání těchto položek. Soud žalobkyni poučil, že neunesení povinnost tvrzení nebo povinnosti důkazní může mít za následek neúspěch ve sporu. Zástupce žalobkyně uvedl, že další tvrzení ani označení důkazů neuvádí.

22. Soud v otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru dospěl k závěru, že z tvrzení a důkazů nevyplynulo, že by úvěruschopnost žalovaného byla před poskytnutím úvěru zkoumána řádně a s odbornou péčí, především, že by byly řádně zjištěny a ověřeny výdaje žalovaného a zjištěn způsob splácení jeho dosavadních dluhů. Žalobkyně tvrdila, že výdaje žalovaného ověřila z výpisů z bankovního účtu. K tomuto tvrzení však neoznačila ani nepředložila žádný důkaz. Žalovaný přitom uvedl výši výdajů na bydlení včetně energií , částka, , což je s ohledem na místo bydlení v Praze na první pohled nízká výše. Uvedené bylo jednoznačným signálem pro poskytovatele úvěru, aby takto nízkou výši výdajů na bydlení ověřil (z nájemní smlouvy, z výpisu z účtu apod.). Nic takového žalobkyně neprokázala. Žalovaný dále uvedl, že splácí na ostatní půjčky , částka, měsíčně. Z tvrzení ani z důkazů předložených žalobkyní nebylo možné zjistit nic bližšího o tom, o jaké půjčky se jedná, jaká je jejich výše a zda je žalovaný skutečně splácí uvedeným způsobem. Jelikož z předložených tvrzení a označených důkazů ani po poučení dle § 118a o.s.ř. nevyplývá, že by byly ze strany poskytovatele úvěru zkoumány soudem výše uvedené skutečnosti, nelze takový postup poskytovatele spotřebitelského úvěru považovat v posuzovaném případě za postup s odbornou péčí co do zjištění a posouzení úvěruschopnosti žalovaného. V řízení tedy nebylo dostatečně tvrzeno ani prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně splnil své povinnosti podle § 75 a § 86 SpotřÚ, tedy že by před poskytnutím úvěru řádně a s odbornou péčí zjistil úvěruschopnost žalovaného. V důsledku toho je třeba smlouvu o spotřebitelském úvěru posoudit podle § 87 SpotřÚ jako absolutně neplatnou a žalobkyně má nárok pouze na vrácení nesplacené jistiny ve výši , částka, (žalovanému poskytnuto , částka, , splaceno , částka, ). Nesplacená jistina, kterou je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit, je v souladu s výše citovanou judikaturou Nejvyššího soudu splatná v nové přiměřené době splatnosti. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o skutečnosti, jaká doba je pro vrácení nesplacené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 a 2 SpotřÚ přiměřená možnostem žalovaného (jaké jsou jeho celkové majetkové poměry), tížila žalovaného. V případě nečinnosti žalovaného určil tuto lhůtu soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce 30 dnů, a to s přihlédnutím k tomu, aby byla tato lhůta dostatečná pro případné obstarání finančních prostředků (výrok I.).

23. S ohledem na výše uvedený závěr o nesplnění povinnosti podle § 75 a § 86 SpotřÚ mající za následek absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a s ohledem vztah speciality SpotřÚ k právní úpravě bezdůvodného obohacení soudu nezbylo než v rozsahu přesahujícím nesplacenou jistinu žalobu zamítnout. Soud proto žalobu zamítl co do požadavku na zaplacení jistiny ve výši , částka, , úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši , částka, , úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši , částka, , úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši , částka, , úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši , částka, , smluvní pokuty ve výši , částka, , zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do , datum, ve výši , částka, , úroku z úvěru ve výši 8 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši , částka, od , datum, do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Část jistiny v uvedené výši žalovaný zaplatil, avšak žalobkyně ji nesprávně započetla na poplatky, pokutu a příslušenství. V důsledku absolutní neplatnosti smlouvy jsou ovšem veškerá ujednání o poplatcích, příslušenství i o smluvní pokutě absolutně neplatná. Nárok na jejich zaplacení tedy vůbec nevznikl. Stejně tak nevznikl ani nárok na zákonný úrok z prodlení, jelikož splatnost jistiny je v souladu s výše citovanou judikaturou Nejvyššího soudu nově určena až tímto soudním rozhodnutím. Soud proto v daném rozsahu žalobu zamítl (výrok II.).

24. Pokud žalobkyně uvedla, že nemá povinnost předpokládat nepoctivost druhé strany a může vycházet z údajů tvrzených žalovaným, soud konstatuje, že § 75 a § 86 SpotřÚ je třeba považovat za speciální ustanovení modifikující pro oblast spotřebitelského práva žalobkyní uvedený obecný princip presumpce poctivosti. Tato ustanovení SpotřÚ výslovně stanoví poskytovateli spotřebitelského úvěru povinnost zabývat se s odbornou péčí úvěruschopností úvěrovaného, což spočívá ve zjištění a ověření jeho příjmů, výdajů a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů. Důsledkem porušení této povinnost je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy.

25. Co se týče odkazu žalobkyně na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, dle kterého smlouvu o spotřebitelském úvěru nelze považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele a musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet, zdejší soud poukazuje na to, že závěry v tomto rozsudku uvedené byly překonány rozsudkem Soudního dvora Evropské unie ze dne 11. ledna 2024, sp. zn. C-755/22, dle kterého je třeba úvěrovou smlouvu považovat za absolutně neplatnou pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti dokonce i tehdy, pokud spotřebitel úvěr zcela splatí. SDEU uvedl, že účelem řádného posouzení úvěruschopnosti je odpovědné jednání věřitelů a předcházení nezodpovědným praktikám při poskytování úvěrů, přičemž nedodržení toho postupu poskytovatelem úvěru musí samo o sobě vést k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru a je nezávislé na situaci nebo chování konkrétního spotřebitele, jelikož jakýkoli jiný výklad by napomáhal tomu, aby věřitel neplnil povinnost, která pro něj vyplývá z článku 8 směrnice 2008/48. Z uvedeného vyplývá, že pokud poskytovatel úvěru (tak jako v posuzovaném případě) s odbornou péčí nezkoumal úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru, je smlouva o úvěru absolutně neplatná, a to zcela bez ohledu na situaci či chování spotřebitele. Námitka žalobkyně je tudíž nedůvodná, což platí i o námitce, že ze způsobu splácení úvěru lze dovozovat nepoctivý záměr žalovaného, kterému by soud neměl poskytovat ochranu – k chování žalovaného se totiž v případě porušení povinností poskytovatele úvěru vůbec nepřihlíží.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků na ni nepřiznal právo. Náhrada nákladů řízení by příslušela z větší části úspěšnému žalovanému, který však v řízení neučinil žádný účelný úkon (výrok III.).