9 C 408/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní JUDr. Andreou Borovičkovou, Ph.D., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 11 580 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 7 304 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 14.8.2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zaplacení 4 276 Kč s úrokem z prodlení od 1.7.2021 do zaplacení ve výši reposazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 7% bodu, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroku z prodlení závislá na výši reposazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí a úroku z prodlení ve výši 12 868,05 Kč, úroku z prodlení ve výši 7,25% ročně z 11 580 Kč od 19.12.2020 do 13.8.2021 a úroku z prodlení z 7 304 Kč nad 8,25% ročně, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Žalobou ze dne 20.8.2021 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 11 580 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 11 580 Kč, úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 11 580 Kč od 19.12.2020 do 31.12.2020 a od 1.1.2021 do 30.6.2021, zákonným úrokem z prodlení z částky 11 580 Kč od 1.7.2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. K odůvodnění žaloby uvedl, že žalovaná pohledávka mu byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020 (s účinností ke dni 5.1.2021), uzavřené mezi žalobcem a společností [právnická osoba] (dále jen„ Provident“). Provident uzavřel se žalovanou dne 4.4.2006 smlouvu o půjčce [číslo]. Prověřovat úvěruschopnost žalované nebylo povinností žalobce, když tato povinnost byla do českého právního řádu zakotvena až s účinností od 1.1.2011. Na základě této smlouvy poskytl Provident žalované v hotovosti při podpisu smlouvy finanční prostředky ve výši 11 000 Kč, které se žalovaná zavázala splatit spolu s poplatkem ve výši 7 304 Kč v hotovosti v 52 týdenních (sedmidenních) splátkách po 352 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 3.4.2007. Žalovaná poslední splátku uhradila dne 1.8.2006. Žalovaná [příjmení] uhradila celkem 6 724 Kč, přičemž částka 2 683,13 Kč byla použita na úhradu souhrnného poplatku a částka 4 040,87 Kč byla použita na částečnou úhradu jistiny. Po započtení těchto plateb činila výše nesplacené jistiny 6 959,13 Kč a výše nesplaceného sjednaného poplatku 4 620,87 Kč. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobce bylo zjištěno, že žalobcovým předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (výpisem z OR). Smlouvou o půjčce [číslo] ze dne 29.3.2006 bylo prokázáno, že společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovanou smlouvu o půjčce, na základě které žalované poskytla finanční prostředky ve výši 11 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala dluh v celkové výši 18 304 Kč sestávající z jistiny ve výši 11 000 Kč a souhrnného poplatku ve výši 7 304 Kč, splatit v 52 týdenních splátkách po 352 Kč s tím, že 1. splátka je splatná 7. dne od data uzavření smlouvy. RPSN činilo 199,4 % (smlouvou). Dle čl. 9 smluvních podmínek smlouvy o půjčce žalovaná prohlásila, že informace, které Providentu před uzavřením této smlouvy poskytla, jsou správné, žalovaná má plnou způsobilost tuto smlouvu uzavřít a je schopna Providentu splatit celkovou částku v souladu se smlouvou (smluvními podmínkami). Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že důvodem půjčky bylo vybavení domácnosti. Žalovaná je nezaměstnaná a je vedena na pracovním úřadě [obec]. Státní podpora žalované je 7 220 Kč, další příjmy domácnosti činí 8 516 Kč. Použitelný příjem tedy činí 2 736 Kč. Žalovaná měsíčně platí nájem ve výši 5 400 Kč (bydlí na ubytovně), telefon 200 Kč, splátky půjček / výživné 2 400 Kč, výdaje na domácnost 5 000 Kč, tj. celkem 13 000 Kč (zákaznickou kartou). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020 byla pohledávka Providentu za žalovanou postoupena na žalobce (smlouvou o postoupení pohledávek). Postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6.1.2021 a předáno k poštovní přepravě dne 1.2.2021 (oznámením, podacím lístkem). Žalobce žalovanou vyzval k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 29.7.2021, která byla předána k poštovní přepravě dne 30.7.2021 (předžalobní upomínkou včetně podacího lístku). V řízení nebylo prokázáno, že žalobce či jeho právní předchůdce prověřil úvěruschopnost žalované jinak než čestným prohlášení žalované ve smlouvě, resp. smluvních podmínkách. Soud v řízení provedl všechny účastníky navržené důkazy, které byly podstatné pro rozhodnutí ve věci. Z jiných než shora uvedených důkazů nezjistil pro věc nic podstatného. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žalobce s žalovanou uzavřeli dle ustanovení § 657 a násl. zák. č. 40/1964 Sb. (dále jen o. z.), smlouvu o půjčce. Protože na jedné straně smluvního vztahu stojí žalobce, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, tedy podnikatel a na druhé straně žalovaný jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy spotřebitel, jedná se o spotřebitelskou smlouvu. V souladu se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky č. [spisová značka] dospěl soud k závěru, že uzavřená smlouva je neplatná, neboť poskytovatel půjčky řádně neprověřil, zda je žalovaná schopna úvěr splácet. Poskytovatel půjčky má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno –„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel půjčky spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 26.2.2019 vydaném pod sp. zn. [ústavní nález] to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven nebo nikoli. V souzené věci byla úvěruschopnost žalované posouzena pouze formálně, bez jakýchkoliv listinných důkazů, kdy žalobce nejenže neprověřoval výši výdajů žalované, ale ani výši jejích příjmů. Žalobce měl postupovat zvlášť obezřetně, pokud sama žalovaná v zákaznické kartě uvedla, že splácí ještě další půjčky (2 400 Kč měsíčně). Úplné a dostatečné posuzovaná úvěruschopnosti klientů neslouží jen k ochraně spotřebitele, ale i poskytovatele úvěru, neboť v jeho zájmu je, aby klient celý úvěr řádně a včas splatil a v neposlední řadě i ve prospěch celé společnosti, kdy posouzení úvěruschopnosti může zamezit předlužování a negativním dopadům insolvencí či exekucí. Jestliže žalobce přes neplatnost smluv poskytl žalované 11 000 Kč, plnil dle ustanovení § 451 o.z. bez spravedlivého důvodu a vzniklo mu právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Protože již bylo vydáno 6 724 Kč, zbývá vydat 7 304 Kč. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11.6.2014, sp. zn. [spisová značka] soud vyšel z toho, že při úvaze, na který závazek má být platba započtena je třeba vycházet ze zásady priority, lze-li ji uplatnit, jde logicky o prioritu zápočtu na závazek platný před zápočtem na závazek neplatný. Z tohoto důvodu byly platby započteny na závazek z bezdůvodného obohacení. Přitom je-li neplatná smlouva, pak včetně ujednání o poplatcích za sjednání půjčky. S ohledem na to, že žalobce neprokázal, že by žalovanou vyzval k úhradě dlužné částky dříve než předžalobní upomínkou ve lhůtě do 13.8.2021, vycházel soud z toho, že splatnost dlužné částky nastala dne 13.8.2021. Den poté se dle ustanovení § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) dostala žalovaná do prodlení. Žalovaná je tak povinna podle odst. 2 téhož ustanovení ve spojení s nařízením vlády České republiky č. 351/2013 Sb. platit žalobci úroky z prodlení ve výši 8,25% ročně od 14.8.2021 do zaplacení. Proto soud žalobě v rozsahu výroku I. vyhověl. Protože část nároku žalobce, nárok na zaplacení 4 276 Kč s úrokem z prodlení od 1.7.2021 do zaplacení ve výši reposazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 7% bodu, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroku z prodlení závislá na výši reposazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí a úroku z prodlení ve výši 12 868,05 Kč, úroku z prodlení ve výši 7,25% ročně z 11 580 Kč od 19.12.2020 do 13.8.2021 a úroku z prodlení z 7 304 Kč nad 8,25% ročně nebyl po právu, soud žalobu v této části zamítl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. §142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobce a žalovaný byli úspěšní do stejné míry. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř.