9 C 459/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudcem JUDr. Martinem Buluškem ve věci žalobce: Jméno žalobce A , IČO IČO žalobce A sídlem Adresa žalobce A insolvenční správce společnosti Jméno žalobce B ., IČO IČO žalobce B sídlem Adresa žalobce B zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , s.r.o., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro vydání bezdůvodného obohacení

I. Žalovaná je povinna zaplatit do majetkové podstaty dlužníka , Jméno žalobce B, ., IČO , IČO žalobce B, , sídlem , Adresa žalobce B, , částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

III. Žalovaná je povinna zaplatit na účet Obvodního soudu pro , adresa, soudní poplatek ve výši , částka, , a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou došlou Městskému soudu v Praze dne , datum, domáhal určení, že úkony insolvenčního dlužníka, společnosti , Jméno žalobce B, ., IČO , IČO žalobce B, , sídlem , Adresa žalobce B, (dále jen „insolvenční dlužník“), kterými insolvenční dlužník zaplatil na bankovní účet žalované č. , č. účtu, vedený u , právnická osoba, . dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, , jsou vůči věřitelům neúčinné. Žalobou se dále na žalované domáhal zaplacení částky , částka, do majetkové podstaty insolvenčního dlužníka s tím, že tyto finanční prostředky byly na žalovanou převedeny bez právního důvodu. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , výrokem I. zamítl žalobu na určení, že úkony insolvenčního dlužníka, kterými zaplatil na účet žalované dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, , jsou vůči věřitelům neúčinné, výrokem II. zamítl žalobu na zaplacení částky , částka, a výrokem III. uložil žalobci nahradit žalované náklady řízení. Na základě odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , rozsudek Městského soudu v Praze ve výroku I. potvrdil a ve výrocích II. a III. zrušil a postoupil věc Obvodnímu soudu pro , adresa, jako soudu místně příslušnému (dle sídla žalované k datu podání žaloby). Vrchní soud v Praze uvedl k potvrzujícímu výroku I., že žalobce netvrdil, že by převodem finančních prostředků na žalovanou byl plněn nějaký závazek, přičemž samotný převod finančních prostředků na účet žalované je faktickým jednáním, nikoliv právním jednáním ve smyslu § 235 a násl. zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona (dále jen „IZ“), kterému by bylo možné odporovat. Vrchní soud v Praze dále ke zrušujícím výrokům uvedl, že v řízení je řešena otázka vydání bezdůvodného obohacení, nikoliv vydání plnění podle neúčinného právního jednání. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uvedl, že povinnost vydat plnění získané bez právního důvodu vzniká tomu, kdo plnění získal (adresát plnění), nikoliv osoba, která jej má aktuálně v držení či která jej spotřebovala, tzn. nabude-li následně předmět plnění třetí osoba, povinnost vydat bezdůvodné obohacení na ni s předmětem bezdůvodného obohacení nepřechází (v tomto ohledu dále odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, a sp. zn. , spisová značka, ). Vzhledem k tomu, že k řízení o vydání bezdůvodného obohacení jsou věcně příslušné okresní (obvodní) soudy, postoupil Vrchní soud v Praze věc Obvodnímu soudu pro , adresa, jako soudu věcně a místně příslušnému.

2. V řízení před Obvodním soudem pro , adresa, účastnící jednak setrvali na svých podáních učiněných již dříve v řízení před Městským soudem v Praze (na která odkazovali), jednak uváděli další skutečnosti a označovali ve věci další důkazy.

3. Žalobce v řízení před Obvodním soudem pro , adresa, setrval na požadavku na zaplacení částky , částka, z titulu bezdůvodného obohacení. Uvedl, že k převodům finančních prostředků dne , datum, v částce , částka, , dne , datum, v částce , částka, a dne , datum, v částce , částka, na bankovní účet žalované č. , č. účtu, vedený u , právnická osoba, . došlo bez právního důvodu a navíc v rozporu s § 111 odst. 1 IZ, jelikož k převodům došlo po zahájení insolvenčního řízení vůči insolvenčnímu dlužníku, které bylo zahájeno dne , datum, . Žalobce dále uvedl, že žalovaná mu na výzvu ze dne , datum, k vrácení těchto finančních prostředků sdělila, že finanční prostředky jí byly na účet převedeny proto, že žalovaná je směnárnou a byla platebním místem pro poskytnutí zápůjčky sjednané dne , datum, mezi insolvenčním dlužníkem jakožto zapůjčitelem a společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „, právnická osoba, “) jakožto vydlužitelem, přičemž společnosti , právnická osoba, byly finanční prostředky ze strany žalované po jejich směně (konverzi) vyplaceny v měnách EUR a USD. Žalobce k tomu uvedl, že ze smlouvy o zápůjčce žádná skutečnost související se směnou finančních prostředků nevyplývá, smlouva zní na , částka, (nikoliv , částka, ) a žalovaná nedokládá ani žádnou dohodu o konverzi. Žalobce dále uvedl, že pokud by žalovaná řádně provedla postup dle zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu (dále jen „zákon AML“), musela by zjistit nejméně to, že v době převodu finančních prostředků z insolvenčního dlužníka na žalovanou již bylo zahájeno insolvenční řízení vůči insolvenčnímu dlužníkovi, jakož i to, že ke dni , datum, nebyl u insolvenčního dlužníka evidován žádný skutečný majitel a u společnosti , právnická osoba, byl zapsán pouze jediný jednatel, přestože statutární orgán měl mít dva jednatele a tito mohli jednat pouze společně. Žalovaná porušila své povinnosti dle zákona AML, čímž napomohla vyvedení majetku insolvenčního dlužníka v době po zahájení insolvenčního řízení. Žalobce rovněž zpochybnil pravost listin předkládaných žalovanou a upozorňoval na mnohé nesrovnalosti v žalovanou předložených tvrzeních a označených důkazech. Rovněž uvedl, že podstata provedené transakce nespadá do směnárenské činnosti ve smyslu § 2 zákona č. 277/2013 Sb., o směnárenské činnosti.

4. Při jednání dne , datum, žalobce rozšířil žalobu o zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Soud změnu žaloby připustil, jelikož výsledky dosavadního řízení mohly být podkladem i pro řízení o takto změněném návrhu.

5. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Ve vyjádření ze dne , datum, uvedla, že insolvenční dlužník a společnost , právnická osoba, kontaktovali žalovanou a informovali ji o zájmu provést směnu (konverzi) měny u vyšší částky z korun na dolary a eura. Žalovaná jim sdělila, že sumu může přijmout pouze bezhotovostně a nejlépe v několika menších částkách. Dne , datum, se zástupci insolvenčního dlužníka a společnosti , právnická osoba, dostavili k žalované, předložili mezi nimi uzavřenou smlouvu o zápůjčce ze dne , datum, , sdělili žalované, že se dohodli na zvýšení konvertované částky na , částka, a byla sjednána dohoda o poskytnutí služby – konverzi měny, jejíž součástí byl též pokyn, resp. dohoda o tom, že konvertované částky budou vyzvednuty nikoliv insolvenčním dlužníkem, ale vydlužitelem (společností , právnická osoba, ). Žalovaná byla tedy zprostředkujícím článkem umožňujícím konverzi měny, obdobně jako banka insolvenčního dlužníka či banka žalované. Žalovaná nebyla adresátem plnění ani s ním nenakládala jako s vlastním či zapůjčeným. Žalovaná toliko zajistila konverzi a umožnila převzetí hotovosti zástupcem vydlužitele (, právnická osoba, ), k čemuž dokládala tzv. prodejní odpočty. Žalovaná uvedla, že není pasivně legitmovaná a pasivní legitimaci má ve sporu společnost , právnická osoba, jakožto vydlužitel ze smlouvy o zápůjčce uzavřené s insolvenčním dlužníkem. Ve vyjádření učiněném před Městským soudem v Praze žalovaná dále uvedla, že formálně byla jejím zákazníkem společnost , právnická osoba, a ve věci směny dostačovalo uzavření pouze ústní dohody s tím, že jedinou zvláštností transakce bylo, že peníze měly přijít od třetí osoby, tj. od insolvenčního dlužníka. Žalovaná rovněž popřela jakákoliv pochybení z pohledu zákona AML a uvedla, že jde o veřejnoprávní normu, na níž je uplatňování soukromého práva nezávislé. Zopakovala, že její jednání spočívalo pouze v konverzi měny a její účty byly platebním místem plnění ve prospěch společnosti , právnická osoba, Ve vyjádření ze dne , datum, žalovaná uvedla, že ke konverzi prostředků došlo na základě ústní dohody o poskytnutí služby mezi žalovanou, insolvenčním dlužníkem (v postavení zapůjčitele) a vydlužitelem [společností , právnická osoba, ], jejíž součástí byl pokyn, resp. dohoda o tom, že konvertované částky budou žalované zaslány nikoli vydlužitelem, ale insolvenčním dlužníkem. Současně byla žalovaná seznámena s obsahem smlouvy o zápůjčce, která byla uzavřena mezi insolvenčním dlužníkem a vydlužitelem (společností , právnická osoba, ). Žalovaná má za to, že spravedlivý důvod požadovaný zákonem představuje smlouva o zápůjčce a dohoda o poskytnutí služby. Při jednání soudu dne , datum, žalovaná uvedla, že důvodem převodu finanční částky na žalovanou byla směna, kterou prováděla pro společnost , právnická osoba, na základě předložené smlouvy o zápůjčce s tím, že žalovaná byla pouze jakýmsi zprostředkovatelem či platebním místem. K doplňujícímu dotazu soudu mezi kým byla uzavřena dohoda o směně uvedla, že tato směna byla dojednána mezi žalovanou a společností , právnická osoba, Po poučení soudem podle § 118a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) žalovaná v soudem poskytnuté lhůtě doplnila tvrzení ohledně spravedlivého důvodu převodu finančních prostředků v podání doručeném soudu dne , datum, , kterým se soud podrobněji zabývá níže (body , Anonymizováno, -, Anonymizováno, tohoto rozsudku).

6. Z provedených důkazů soud učinil následující skutková zjištění:

7. Z bankovního účtu insolvenčního dlužníka č. , hodnota, vedeného u , právnická osoba, . došlo dne , datum, k převodu částky , částka, , dne , datum, k převodu částky , částka, a dne , datum, k převodu částky , částka, , vše na bankovní účet č. , č. účtu, (mimořádný výpis z účtu č. , hodnota, ). Majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaná (zpráva společnosti , právnická osoba, . ze dne , datum, ). Žalobce vyzval žalovanou k vydání částky , částka, z titulu bezdůvodného obohacení do majetkové podstaty insolvenčního dlužníka výzvou ze dne , datum, (výzva insolvenčního správce ze dne , datum, adresovaná žalované). Na tuto výzvu žalovaná reagovala přípisem ze dne , datum, tak, že uhrazení této částky do majetkové podstaty insolvenčního dlužníka odmítla (vyjádření žalované k výzvě insolvenčního správce ze dne , datum, ).

8. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti relevantní pro posouzení věci.

9. Převod finančních prostředků v celkové výši , částka, z insolvenčního dlužníka na žalovanou byl jednak prokázán výše uvedenými důkazy a navíc ani nebyl mezi účastníky sporný. Sporná byla existence spravedlivého důvodu převodu těchto finančních prostředků na žalovanou, ohledně kterého však žalovaná v řízení neunesla břemeno tvrzení, jak je podrobně odůvodněno níže (bod 17 a násl. tohoto rozsudku).

10. S ohledem na to soud rovněž zamítl návrhy na provedení dalších důkazů označených v podání žalobce ze dne , datum, a v podání žalované doručeném soudu dne , datum, (chybně označeném datem , datum, ), a to pro nadbytečnost, jelikož v řízení bylo rozhodnuto na základě neunesení břemene tvrzení žalovanou a další dokazování tak bylo nadbytečné.

11. Soud po právní stránce věc posoudil následovně:

12. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“): „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Dle odst. 2 téhož ustanovení „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“13. Z citovaného § 2991 o. z. vyplývá, že přesun majetkových hodnot bez spravedlivého důvodu je bezdůvodným obohacením, který musí ten, kdo se bez spravedlivého důvodu na úkor ochuzeného obohatil, ochuzenému vydat. Spravedlivým důvodem pro nabytí obohacení se primárně rozumí důvod právní (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

14. Ve sporu o vydání bezdůvodného obohacení má žalobce (tj. ochuzený, který se vydání bezdůvodného obohacení domáhá) břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně přesunu majetkových hodnot na obohaceného. Žalovaný (obohacený) má břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně spravedlivého důvodu, na základě kterého na něj byly majetkové hodnoty převedeny. Uvedené rozložení procesních břemen jednoznačně vyplývá z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2021, sp. zn. 28 Cdo 2087/2021: „Ve sporu o vydání bezdůvodného obohacení tudíž důkazní břemeno k prokázání tvrzení o přesunu majetkových hodnot na obohaceného tíží ochuzeného, zatímco důkazní břemeno k prokázání právního důvodu získaného plnění (právního důvodu opravňujícího příjemce si plnění ponechat, respektive je plátci nevrátit) pak zatěžuje jeho příjemce – obohaceného (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2002, sp. zn. 25 Cdo 246/2001, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. 32 Cdo 5215/2017).“ Stejně tak dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2003, sp. zn. 32 Odo 861/2001: „Na žalovaném, který tvrdí, že plnění přijal na základě smluvního ujednání [je], aby prokázal existenci a obsah tvrzené dohody, podle níž byl oprávněn plnění přijmout, popř. podle níž není k vrácení plnění povinen.“ Stejné závěry vyplývají z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 5299/2015 a z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 6020/2017 (a v nich uvedené judikatury), dle kterých nejistota ohledně existence titulu pro prokazatelně realizovaný přesun majetkových hodnot musí jít k tíži jejich příjemce.

15. Ohledně otázky, kdo je vedle ochuzeného druhou stranou závazkového vztahu z bezdůvodného obohacení (tedy, kdo je obohaceným), dospěla judikatura k následujícím závěrům. V případě plnění bez právního důvodu je podle rozhodnutí Nevyššího soudu ze dne 18. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1904/2018, obohaceným ten, na koho byly majetkové hodnoty bez právního důvodu převedeny, tedy ten, kdo plnění získal. Tím, kdo plnění bez právního důvodu získal není osoba, která má předmět plnění aktuálně ve svém držení nebo osoba, která jej skutečně spotřebovala, nýbrž ten, komu bylo bez právního důvodu plněno. Osobou povinnou vydat plnění získané bez právního důvodu je tudíž adresát tohoto plnění. Nabude-li následně předmět plnění třetí osoba, povinnost vydat bezdůvodné obohacení na ni s předmětem bezdůvodného obohacení nepřechází, neboť odpovědnostní závazkový vztah z bezdůvodného obohacení vzniká podle zákona jen mezi tím, kdo se bezdůvodně obohatil, a tím, na jehož úkor bezdůvodné obohacení vzniklo (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. 33 Odo 221/2002 či rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2491/2013). V případě plnění na základě neplatného právního důvodu (typicky smlouvy) je obohaceným druhá smluvní strana, opět zásadně bez ohledu na to, na koho byly následně majetkové hodnoty dále převedeny: „, právnická osoba, zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, platí, že aktivní a pasivní věcná legitimace z hlediska práva na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého plněním dle neplatné, zdánlivé či zrušené smlouvy svědčí zásadně pouze smluvním stranám.“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. 28 Cdo 694/2019, R 22/2020 civ.).

16. Co se týče posuzované věci, žalobce prokázal, že došlo k převodu celkové částky , částka, z bankovního účtu insolvenčního dlužníka na bankovní účet žalované, konkrétně došlo dne , datum, k převodu částky , částka, , dne , datum, k převodu částky , částka, a dne , datum, k převodu částky , částka, . Žalovaná uvedený převod finančních prostředků ani nesporovala.

17. Žalovaná měla v řízení o vydání bezdůvodného obohacení břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně toho, že k převodu částky v celkové výši , částka, z insolvenčního dlužníka na žalovanou došlo na základě spravedlivého právního důvodu. Žalovaná v průběhu řízení uvedla ohledně spravedlivého právního důvodu převodu částky v celkové výši , částka, několik tvrzení.

18. Ve vyjádření k žalobě ze dne , datum, žalovaná uvedla, že dne , datum, se zástupci insolvenčního dlužníka a společnosti , právnická osoba, dostavili k žalované, seznámili jí s obsahem mezi nimi uzavřené smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, a byla sjednána dohoda o poskytnutí služby – konverzi měny, jejíž součástí byl též pokyn, resp. dohoda o tom, že konvertované částky budou vyzvednuty nikoliv [insolvenčním] dlužníkem, ale vydlužitelem. Žalovaná však neuvedla, mezi kým konkrétně měla být tato „dohoda o poskytnutí služby – konverzi měny“ uzavřena.

19. Ve vyjádření učiněném při jednání dne , datum, před Městským soudem v Praze (jehož písemná verze je založena ve spise) žalovaná uvedla, že formálně byla jejím zákazníkem společnost , právnická osoba, a ve věci směny dostačovalo uzavření pouze ústní dohody s tím, že jedinou zvláštností transakce bylo, že peníze měly přijít od třetí osoby, tj. od insolvenčního dlužníka.

20. Ve vyjádření ze dne , datum, žalovaná uvedla, že ke konverzi (směně) prostředků došlo na základě ústní dohody o poskytnutí služby uzavřené mezi žalovanou, insolvenčním dlužníkem a vydlužitelem (společností , právnická osoba, ), jejíž součástí byl pokyn, resp. dohoda o tom, že konvertované částky budou žalované zaslány nikoli vydlužitelem, ale insolvenčním dlužníkem. Současně byla žalovaná seznámena s obsahem smlouvy o zápůjčce, která byla uzavřena mezi insolvenčním dlužníkem a společností , právnická osoba, Žalovaná uvedla, že má za to, že spravedlivý důvod požadovaný zákonem představuje smlouva o zápůjčce a dohoda o poskytnutí služby.

21. Při jednání u zdejšího soudu dne , datum, žalovaná uvedla, že právní důvod pro převod finanční částky na žalovanou zde byl, jednalo se o směnu, kterou žalovaná prováděla pro společnost , právnická osoba, , jejíž zástupce se spolu se zástupcem insolvenčního dlužníka dostavil k žalované, předložil jí smlouvu o zápůjčce a bylo ujednáno, že tato zápůjčka proběhne v cizí měně, a to právě skrze směnárnu žalované. K doplňujícímu dotazu soudu ohledně toho, mezi kým byla uzavřena dohoda o směně finančních prostředků žalovaná uvedla, že se jednalo o ústní dohodu s tím, že mezi žalovanou, insolvenčním dlužníkem a společností , právnická osoba, byla ujednána dohoda o tom, že zápůjčka bude provedena v cizí měně a následně mezi zástupcem společnosti , právnická osoba, a žalovanou byla dojednána samotná směna, to znamená, klientem žalované byla v tomto ohledu společnost , právnická osoba22. Soud nepovažoval výše uvedená tvrzení za dostatečná, jelikož z těchto tvrzení nebylo zřejmé, jaká konkrétní dohoda je tvrzena jako spravedlivý právní důvod převodu prostředků v celkové výši , částka, z insolvenčního dlužníka na žalovanou; především není zřejmé, mezi jakými subjekty měla být sjednána směna finančních prostředků, kterou žalovaná dle svých tvrzení provedla – žalovaná v řízení střídavě uvádí, že šlo o trojstrannou dohodu (insolvenčního dlužníka, žalované a společnosti , právnická osoba, ) anebo naopak o dvoustrannou dohodu (mezi společností , právnická osoba, a žalovanou). Soud proto poučil žalovanou při prvním jednání dne , datum, podle § 118a odst. 1 odst. 3 o. s. ř., že je třeba doplnit tvrzení o tom, na základě jakého konkrétního právního důvodu byly finanční prostředky na žalovanou převedeny, to znamená na základě jaké smlouvy, kdy byla tato smlouva uzavřena, kdo tuto smlouvu uzavřel a jaký byl její konkrétní obsah. Soud poučil žalovanou, že je třeba k takto doplněným tvrzením označit důkazy s tím, že neunesení břemene tvrzení či břemene důkazního může mít za následek neúspěch žalované ve sporu. K žádosti žalované soud k doplnění tvrzení a označení důkazů poskytl žalované lhůtu 2 týdnů ode dne konání prvního jednání.

23. Žalovaná v poskytnuté lhůtě zaslala soudu podání ze dne , datum, (chybně datované dnem , datum, ), ve kterém uvedla k existenci spravedlivého právního důvodu následující tvrzení:24. „1. Co se týče existence právního důvodu, na základě, kterého žalovaná obdržela na svůj bankovní účet platby od dlužníka v souhrnné výši žalované jistiny, je tento důvod založen na ústní dohodě mezi žalovanou, zastoupenou tehdejším jednatelem, panem , jméno FO, , nar. , datum, , dlužníkem zastoupeným bývalým členem statutárního orgánu, panem , tituly před jménem, , jméno FO, , nar. , datum, a spol. , právnická osoba, , zastoupené bývalým jednatelem , jméno FO, , nar. , datum, , za přítomnosti ještě jedné osoby doprovázející pana , jméno FO, a , jméno FO, . [podtržení doplněno soudem].25.

2. Povaha dotčené dohody byla ústní a jejím předmětem byl společný požadavek dlužníka, , Anonymizováno, . , právnická osoba, ., a , Anonymizováno, , právnická osoba, , (dále také společně jako „zájemci“) na provedení konverze měny a souhlas žalované s provedením takové směny. [podtržení doplněno soudem].26.

3. Při sjednávání této konverze záhy vyšlo najevo, že konvertované prostředky jsou půjčkou mezi dlužníkem a společností , právnická osoba, , kteří si zřejmě sjednali poskytnutí peněz v jiné měně, než s kterou dlužník disponoval. V návaznosti na zjištění, že přítomní zastupují dva oddělené subjekty, byli tito zájemci upozorněni, že pokud jde o samotnou směnu, je jako klient směny oficiálně považována a za tím účelem evidována osoba, které jsou peníze vydávány, tj. že klientem směny je spol. , právnická osoba, Zájemci tuto informaci vzali na vědomí, neměli proti ní námitek a pokračováním v realizaci směny požadovaným způsobem, tedy že žalovanému budou zaslány prostředky ke směně dlužníkem, fakticky sjednali účet dlužníka, jako platební místo poskytované zápůjčky. (…)27.

8. S ohledem na výše uvedené tak lze shrnout, že popsaná neformální dohoda obsahuje jak ujednání o směně, tj. formálně vzato právní vztah čistě mezi žalovanou a , právnická osoba, , rovněž ale zahrnuje i úpravu vztahů mezi žalovaným a dlužníkem ohledně přijetí peněz a vícera plateb, jakož i úpravu vztahů mezi žadateli ohledně formy (procesu) zapůjčení peněz.“ [podtržení doplněno soudem].

28. Při jednání dne , datum, soud žalovanou seznámil s předběžným právním názorem, že tvrzení předložená žalovanou na základě poučení dle § 118a odst. 1 o. s. ř. v soudem stanovené lhůtě jsou neurčitá, jelikož představují dvě různé verze důvodu převodu finančních prostředků na žalovanou (trojstranná dohoda o směně vs. dvoustranná dohoda o směně). Soud zároveň uvedl, že ani jeden z těchto důvodů již na základě tvrzení nemůže představovat spravedlivý právní důvod převodu finančních prostředků, a to pro zjevný rozpor trojstranné dohody o směně s veřejným pořádkem a co se týče dvoustranné dohody o směně, pak skutečnosti, že insolvenční dlužník již dle tvrzení vůbec není její stranou.

29. Žalovaná v návaznosti na to uvedla, že se nejedná o dvě různá tvrzení, ale o popis navazujícího děje, kdy dohoda mezi žalovanou a společností , právnická osoba, byla tvrzena z hlediska toho, kdo byl klientem směny (jelikož mohlo jít pouze o jeden subjekt), což však není v rozporu s trojstrannou dohodou, které byly účastny všechny tři subjekty (insolvenční dlužník, žalovaná, společnosti , právnická osoba, ).

30. Soud uzavírá, že tvrzení žalované ohledně konkrétního spravedlivého právního důvodu, na základě kterého na ni byly převedeny finanční prostředky v celkové výši , částka, , zůstala i po poučení soudu dle § 118a odst. 1 o. s. ř. neurčitá, jelikož žalovaná netvrdí konkrétní spravedlivý právní důvod převodu finančních prostředků, ale z jejích tvrzení vyplývají nejméně dva různé právní důvody převodu finančních prostředků na žalovanou, a to 1) trojstranná dohoda o směně (konverzi) finančních prostředků uzavřená mezi žalovanou, insolvenčním dlužníkem a společností , právnická osoba, , a dále 2) ujednání o směně jako právní vztah čistě mezi žalovanou a společností , právnická osoba, Z tvrzení žalované vyplývá, že částka , částka, na ni byla převedena za účelem směny (konverze) na cizí měnu. Zůstalo však neurčité, mezi jakými subjekty mělo k dohodě o provedení této směny dojít, jakož i konkrétní obsah této dohody.

31. Tvrzení žalované předložená po poučení soudem dle § 118a odst. 1 o. s. ř. nejsou bezrozporným popisem navazujícího děje (jak tvrdí žalovaná), ale jsou dvěma různými právními důvody (trojstranná dohoda o směně a dvoustranná dohoda o směně), a jako tvrzení o konkrétním právním důvodu převodu finančních prostředků na žalovanou jsou proto neurčitá. V důsledku toho není zřejmé, k čemu má soud vést dokazování. Předmětná tvrzení rovněž vedou po stránce právního posouzení k aplikaci jiných ustanovení právních předpisů (v podrobnostech viz níže body 33 a násl. tohoto rozsudku). Nebyl rovněž nijak specifikován konkrétní obsah těchto tvrzených právních důvodů, tj. jakých částek se směna týkala, na jaké cizí měny měla být provedena, jaký byl směnný kurz.

32. Nelze proto než uzavřít, že žalovaná v řízení neunesla břemeno tvrzení ohledně spravedlivého právního důvodu, na základě kterého na ni byly převedeny finanční prostředky ve výši , částka, z bankovního účtu insolvenčního dlužníka a žalobce tak byl s nárokem na vydání bezdůvodného obohacení v plném rozsahu úspěšný. Žalovaná (jakožto obohacená) je proto povinna finanční prostředky ve výši , částka, vydat do majetkové podstaty insolvenčního dlužníka (jakožto ochuzeného), včetně zákonného úroku z prodlení od , datum, , jelikož žalovaná na výzvu žalobce ze dne , datum, ohledně vydání bezdůvodného obohacení žalobci ničeho nevydala.

33. Soud uvádí, že žalovanou tvrzené dva různé právní důvody převodu prostředků ani samy o sobě nemohou představovat spravedlivý právní důvod pro převod finančních prostředků na žalovanou a žalobě by i tak bylo nutné vyhovět, a to již na základě těchto tvrzení žalované.

34. Co se týče trojstranné dohody o směně, taková dohoda je již podle tvrzení absolutně neplatná pro zjevný rozpor s veřejným pořádkem.

35. Podle § 588 o. z. „Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.“36. Vrchní soud v Praze v rozsudku ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , kterým potvrdil rozsudek Krajského soudu v , adresa, , pobočky v , Anonymizováno, , ze dne , datum, , č.j. , incidenční spisová značka, , dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce ve výši , částka, poskytnuté vydlužiteli v hotovosti, tedy v rozporu se zákonem č. 234/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti, je absolutně neplatná, jelikož vedle porušení § 3 a § 4 zákona č. 254/2004 Sb. se jedná i o zjevné narušení veřejného pořádku a tedy o absolutně neplatné právní jednání dle § 588 o. z. Vrchní soud v Praze zdůraznil, že smlouva o zápůjčce je reálný kontrakt, což znamená, že vzniká až přenecháním zastupitelné věci (v daném případě peněz) vydlužiteli. Předáním peněžité částky v hotovosti zapůjčitel poruší § 4 odst. 1 zákona č. 254/2004 Sb. a vydlužitel přijetím hotovosti poruší odst. 2 uvedeného ustanovení. Vrchní soud v Praze vysvětlil, že si je vědom toho, že každé porušení veřejného práva nezakládá neplatnost soukromoprávního jednání dle § 580 odst. 1 o. z. Ztotožnil se však se závěrem soudu prvního stupně, že se v daném případě jednalo vedle porušení § 3 a § 4 zákona č. 254/2004 Sb. i o zjevné narušení veřejného pořádku a z toho důvodu o absolutně neplatné právní jednání dle § 588 o. z., přičemž pro tento závěr měla význam okolnost, že poskytnutá hotovost , částka, několikanásobně překročila limit , částka, stanovený pro platby v hotovosti v § 4 odst. 1 uvedeného zákona.

37. Podle § 3 odst. 1 zákona č. 234/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti: „Povinnost provést platbu bezhotovostně se vztahuje na platby prováděné a) navzájem mezi osobami s místem trvalého pobytu, místem pobytu nebo sídlem na území České republiky, pobočkami nebo organizačními složkami zahraničních osob zřízenými na území České republiky, nebo b) osobami s místem trvalého pobytu, místem pobytu nebo sídlem na území České republiky, pobočkami nebo organizačními složkami zahraničních osob zřízenými na území České republiky ve prospěch osob s místem pobytu nebo sídlem v zahraničí; přesahuje-li výše těchto plateb částku stanovenou tímto zákonem.“ Podle § 4 odst. 1 uvedeného zákona: „Poskytovatel platby, jejíž výše překračuje částku , částka, je povinen provést platbu bezhotovostně.“ Insolvenční dlužník, společnost , právnická osoba, i žalovaná jsou právnickými osobami se sídlem v České republice a platba překročila částku , částka, více než 172krát. Povinnost provést platbu bezhotovostně se tak na uvedené osoby vztahovala.

38. Zákon č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti obsahuje v § 2 odst. 2 výčet činností, které se za platby regulované tímto zákonem nepovažují a v 3 odst. 2 výčet plateb, na které se daný zákon nevztahuje. Postup tvrzený žalovanou spočívající v uzavření trojstranné dohody o směně však pod žádnou z těchto výjimek nelze podřadit. Dle § 2 odst. 2 písm. e) zákona č. 254/2004 Sb. se sice za platbu dle tohoto zákona nepovažuje: „předání nebo převedení peněžních prostředků při provádění směnárenských obchodů osobou oprávněnou provozovat směnárenskou činnost,“ avšak žalovanou tvrzená trojstranná dohoda definici směnárenského obchodu nesplňuje. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 277/2013 Sb., o směnárenské činnosti (směnárenský zákon): „Směnárenským obchodem je obchod spočívající ve směně a) bankovek, mincí nebo šeků znějících na určitou měnu za bankovky, mince nebo šeky znějící na jinou měnu, nebo b) bezhotovostních peněžních prostředků nebo elektronických peněz znějících na určitou měnu, dal-li plátce platební příkaz k převodu těchto bezhotovostních peněžních prostředků nebo elektronických peněz prostřednictvím příjemce provádějícího směnu, za bankovky, mince nebo šeky znějící na jinou měnu.“ K definici uvedené v § 2 odst. 1 písm. b) důvodová zpráva uvádí, že: „Za směnárenský obchod bude nově považován bezhotovostní převod (bezhotovostních peněžních prostředků i elektronických peněz), ke kterému dal klient směnárny příkaz prostřednictvím provozovatele (tedy příjemce). Fakticky se jedná o platby platební kartou ve směnárně, kdy klient na platebním terminálu dává příkaz ke karetní transakci v určité měně a následně mu je vyplacena hotovost (bankovky, mince nebo šeky) v jiné měně.“ (Vláda: Důvodová zpráva k zákonu č. 5/2019 Sb., č. 5/2019 Dz). Směnárenský obchod je tedy takovým právním jednáním, jehož stranou je pouze klient směňující své finanční prostředky na cizí měnu a směnárník, který peněžní prostředky klienta směňuje a vyplácí je klientovi, který mu je ke směně poskytl, a to v hotovosti v cizí měně.

39. Soud má za to, že dohoda o směně (konverzi) finančních prostředků na cizí měnu zahrnující další (třetí) osobu takovým způsobem, že směnárník vyplatí hotovost v cizí měně této jiné osobě, a nikoliv osobě, která finanční prostředky směnárníkovi ke směně poskytla, definici směnárenského obchodu nesplňuje a nesplňuje tak ani výjimku ze zákona o omezení plateb v hotovosti. Důvodem je skutečnost, že platby přesahující , částka, musí být provedeny bezhotovostně, přičemž výjimku stanovenou zákonem pro směnárenské obchody probíhající mezi klientem a směnárníkem je zásadně třeba vyklad restriktivně, jelikož zahrnutím další osoby (které je hotovost vydána, nebo která naopak prostředky bezhotovostně zasílá) do směnárenského obchodu, je obcházeno, a tak zcela popřeno zákonem stanovené pravidlo provést platby přesahující limit , částka, bezhotovostně.

40. Analogicky dle závěrů Vrchního soudu v Praze ve výše nadepsané věci považuje zdejší soud trojstrannou dohodu o směně finančních prostředků, dle které jedna osoba finanční prostředky zasílá směnárníkovi a jiná osoby je od směnárníka přebírá v hotovosti, i s ohledem na výši prostředků , částka, , za zjevně rozpornou s veřejným pořádkem, a tedy za absolutně neplatnou podle § 588 o. z. Povinnost provést platby přesahující mnohonásobně limit , částka, bezhotovostně, je pravidlem, jež je pro společnost a její fungování esenciální a na jehož dodržování je nutné trvat bez ohledu na případnou aktivitu jednotlivců. Narušení veřejného pořádku dohodou, která vede k porušení tohoto pravidla stanoveného zákonem více než 172násobným překročením zákonného limitu, považuje soud za jednoznačné a taková dohoda jde též jednoznačně proti smyslu a účelu zákona o omezení plateb v hotovosti.

41. Důsledkem převedení finančních prostředků z insolvenčního dlužníka na žalovanou na základě dohody, která je již dle tvrzení absolutně neplatná, je povinnost žalované (jakožto smluvní strany této absolutně neplatné dohody) vydat plnění z tohoto absolutně neplatného právního důvodu zpět insolvenčnímu dlužníku, a to bez ohledu na to, zda těmito prostředky ještě disponuje, či nikoliv. Nelze proto než uzavřít, že i na základě tvrzení žalované o trojstranné dohodě o směně finančních prostředků by bylo nutné žalobě bez dalšího vyhovět.

42. Co se týče tvrzení o dvoustranném ujednání o směně mezi žalovanou a společností , právnická osoba, , je bez dalšího zřejmé, že takové ujednání nemůže představovat spravedlivý právní důvod převodu finančních prostředků z insolvenčního dlužníka na žalovanou, jelikož insolvenční dlužník stranou tohoto ujednání vůbec není. I na základě tohoto tvrzení by tedy bylo nutné žalobě bez dalšího vyhovět.

43. Soud pro úplnost dodává, že na výše uvedeném nemůže nic změnit ani jakákoliv kombinace s tvrzením o uzavření smlouvy o zápůjčce mezi insolvenčním dlužníkem a společností , právnická osoba, , jelikož taková smlouva nemůže představovat právní důvod převodu finančních prostředků z insolvenčního dlužníka na žalovanou, která již dle tvrzení vůbec není stranou smlouvy o zápůjčce. Smlouva o zápůjčce navíc jakožto reálný kontrakt nemá až do faktického přenechání finančních prostředků vydlužiteli právní účinky a ani z tohoto důvodu tak nemůže představovat právní důvod převodu finančních prostředků z insolvenčního dlužníka na žalovanou, ze které až následně po provedení konverze jsou prostředky v cizí měně v hotovosti předány vydlužiteli – v době převodu finančních prostředků z insolvenčního dlužníka na žalovanou totiž ještě smlouva o zápůjčce jakožto reálný kontrakt nemá právní účinky.

44. Žalovaná tedy neunesla břemeno tvrzení, když i po poučení soudu zůstala její tvrzení ohledně spravedlivého právního důvodu převodu finančních prostředků neurčitá a nedostatečná; tvrzené důvody navíc samy o sobě vedou k závěru, že žalovaná se na úkor insolvenčního dlužníka bezdůvodně obohatila.

45. Ze všech výše uvedených důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl (výrok I.).

46. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud (výrokem II.) podle § 142 odst. 1 a § 145 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý z dvanácti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. [převzetí a příprava zastoupení, replika žalobce k vyjádření žalovaného k žalobě ze dne , datum, , účast na jednání před Městským soudem v Praze dne , datum, , vyjádření žalobce ze dne , datum, , účast na jednání před Městským soudem v Praze dne , datum, , odvolání ze dne , datum, , účast na jednání před Vrchním soudem v Praze dne , datum, , účast na jednání před Obvodním soudem pro , adresa, dne , datum, (šlo o jednání přesahující 2 hodiny, za které žalobci náleží náhrada jako za dva úkony právní služby), vyjádření žalobce ze dne , datum, , vyjádření žalobce ze dne , datum, , účast na jednání před Obvodním soudem pro , adresa, dne , datum, ] a z částky , částka, za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. [návrh na nařízení předběžného opatření ze dne , datum, , kdy podle odborné literatury k § 145 o. s. ř. je zcela bez významu, zda s tímto návrhem navrhovatel uspěl či nikoliv, jelikož soud ohledně náhrady nákladů spojených s předběžným opatřením vychází z celkového úspěchu ve věci samé: viz Jirsa, J. Soudcovský komentář, § 145, , jméno FO, ]; náhrada nákladů řízení dále sestává z třinácti paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .

47. Soud žalobci nepřiznal náhradu nákladů řízení za „žádost o navrácení složené jistoty“ (složené žalobcem v souvislosti s předběžným opatřením), jelikož se jedná o administrativní úkon, nikoliv o úkon právní služby, a soud rovněž podle § 75b odst. 4 o. s. ř. vrací složenou jistotu z úřední povinnosti (tj. i bez návrhu).

48. O povinnosti žalované k úhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalobce rozhodl soud v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.

49. Povinnost žalované zaplatit na účet Obvodního soudu pro , adresa, soudní poplatek ve výši , částka, byla stanovena v souladu s § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, dle kterého je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Žalobce byl od soudního poplatku osvobozen ze zákona [§ 11 odst. 2 písm. n) zákona č. 549/1991 Sb.] a soud jeho návrhu vyhověl; žalovaná nemá proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení ani není od soudního poplatku osvobozena a má tak povinnost soudní poplatek zaplatit (na účet soudu č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, ).

50. Lhůta k plnění ve výroku I. rozsudku je stanovena dle § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. Soud s ohledem na vysokou výši částky , částka, s příslušenstvím stanovil delší lhůtu k plnění než 3 dny, a to lhůtu 15 dnů. Lhůta k plnění 3 dny od právní moci rozsudku stanovená ve výroku II. o náhradě nákladů řízení je určena dle § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. Lhůta k zaplacení soudního poplatku stanovená ve výroku III. v délce 15 dnů od právní moci rozsudku je odůvodněna dle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.