9 C 86/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudcem JUDr. Martinem Buluškem ve věci žalobkyně: Anonymizováno IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , Anonymizováno Adresa zainteresované společnosti 0/1 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 pro 10 123,16 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni , částka, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do poplatku za poskytnutí úvěru , částka, , poplatku za službu , Anonymizováno, , částka, , smluvní pokuty , částka, a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne , datum, domáhala na žalovaném zaplacení , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky dne , datum, distančním způsobem na , Anonymizováno, (dále jen „Smlouva“) žalobkyně poskytla žalovanému po posouzení jeho úvěruschopnosti úvěr ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal vrátit spolu s příslušenstvím dle čl. IV a čl. IX Smlouvy, a to k datu splatnosti dle čl. IX Smlouvy, což však neučinil. Poplatek za úvěr byl sjednán ve výši , částka, v souladu s čl. IV Smlouvy a čl. 1 sazebníku poplatků (dále jen „Sazebník“). Žalovaný si při sjednávání Smlouvy dále zvolil službu „, Anonymizováno, “ v souladu s čl. II Smlouvy a čl. 2 Sazebníku za , částka, . V důsledku prodlení žalovaného se splacením úvěru dále žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty souladu s čl. 6.4 všeobecných obchodních podmínek a čl. 3 Sazebníku ve výši 0,1 % denně, kterou kapitalizovala za prvních 90 dnů prodlení na částku , částka, .

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud jednal v nepřítomnosti obou účastníků dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jelikož ani jeden z účastníků se k jednání soudu nedostavil.

4. Z provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění:

5. Žalobkyně uzavřela dne , datum, s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, ve které se jako poskytovatel úvěru zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, s poplatkem za sjednání úvěru , částka, , poplatkem za službu „, Anonymizováno, “ , částka, , s roční procentuální sazbou nákladů úroku RPSN 2 115,69 % a se smluvní pokutou za prodlení 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný se zavázal úvěr splatit jednorázovou splátkou , částka, do , datum, (smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , sazebník poplatků platný od , datum, , všeobecné obchodní podmínky platné ode dne , datum, , autorizace ověření totožnosti ze dne , datum, , oboustranná kopie občanského průkazu žalovaného).

6. Žalobkyně v rámci posuzování úvěruschopnosti žalovaného identifikovala za základě výpisů z bankovního účtu jeho ověřený čistý měsíční příjem na , částka, (identifikované příjmy z bankovního účtu žalovaného). V rámci posuzování úvěruschopnosti žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí , částka, , pravidelné měsíční výdaje činí , částka, (výpis o posouzení úvěruschopnosti č. , hodnota, ). Žalobkyně měsíční výdaje žalovaného vypočítala jako součet částky životního minima a rezervy pro výdaje na částku , částka, (výpis o posouzení úvěruschopnosti č. , hodnota, , obecné principy posuzováni úvěruschopnosti , Anonymizováno, ).

7. Na základě Smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému prostřednictvím platby na bankovní účet dne , datum, částku , částka, (zpráva spol. , Anonymizováno, ze dne , datum, , zn. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , přehled platebních vyplacených spotřebiteli ze dne , datum, ).

8. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k uhrazení dluhu (výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, s podacím lístkem).

9. Na základě výše uvedených zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě které poskytla téhož dne žalovanému úvěr ve výši , částka, , aniž však před poskytnutím úvěru řádně zjistila úvěruschopnost žalovaného, když nezkoumala jeho skutečné měsíční výdaje.

10. Po právní stránce jsou pro posouzení věci relevantní následující ustanovení právních předpisů ve znění účinném k datu uzavření Smlouvy:

11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni , datum, (dále jen „SpotřÚ“): „Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.“12. Podle § 86 odst. 1 SpotřÚ: „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“13. Podle § 86 odst. 2 SpotřÚ: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“14. Podle § 87 odst. 1 SpotřÚ: „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“15. Podle § 75 SpotřÚ: „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“16. Podle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 9. 2021, sp. zn. 14 Co 115/2021: „Soud je povinen zkoumat, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet. Nesplní-li poskytovatel zcela svoje povinnosti, má to za následek neplatnost smlouvy (§ 87 odst. 1 SpotřÚ). Splnění povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele soud zkoumá z úřední povinnosti, i bez výslovného návrhu dlužníka. Neplatnost smlouvy má tedy absolutní povahu.“17. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, bod 17: „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“18. Jelikož se žalobkyně nedostavila k soudnímu jednání, soud nemohl žalobkyni poučit a vyzvat dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení a důkazů ohledně toho, jak byla zjištěna a posouzena úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, a to zejména jeho výdajová stránka. Soud není povinen poskytovat poučení žalobkyni písemně, obzvlášť ne tehdy, je-li zastoupena advokátem (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

19. Ze žalobkyní předložených důkazů přitom nevyplynulo, že by žalobkyně s odbornou péčí zkoumala a ověřovala úvěruschopnost žalovaného co do jeho reálných výdajů. Žalovaný před poskytnutím úvěru uvedl, že jeho pravidelné měsíční výdaje jsou , částka, . Žalobkyně však nepřistoupila ke zjištění skutečných výdajů, ale tyto výdaje žalovaného „vypočítala“ na částku , částka, měsíčně. Je nicméně zřejmé, že takový výpočet nijak nezohledňuje individuální situaci žalovaného a jeho reálné výdaje a žádných způsobem z nich nevychází. Žalobkyně proto pouze na základě obecného výpočtu měsíčních nákladů žalovaného nemohla učinit relevantní závěr o tom, že žalovaný je schopen spotřebitelský úvěr splatit. Výpočet byl proveden jako součet částky životního minima a (blíže nespecifikované) rezervy pro výdaje. Předložené důkazy však nijak nedokládají, že se žalobkyně zajímala o doložení skutečných nákladů, které žalovaný hradí zejm. na bydlení a další obvyklé životní potřeby, tedy že by takovýto výpočet odrážel alespoň do určité míry skutečné výdaje žalovaného, zejména skutečné náklady na bydlení, neboť u nich bez doložení konkrétních podkladů nelze takové výdaje objektivně stanovit. Celková výše poskytnutých prostředků ve výši , částka, přitom nebyla nezanedbatelná ve vztahu k ověřenému měsíčnímu příjmu žalovaného ve výši , částka, a vzhledem k tomu, že úvěr poskytnutý dne , datum, měl být splacen do , datum, .

20. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 SpotřÚ poskytovatel úvěru posouzení úvěruschopnosti činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále ze způsobu plnění dosavadních dluhů. K porovnání příjmů a výdajů však reálně nedošlo. Pokud k němu má dojít a pokud má být zachován smysl a účel citované právní úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné provést bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení, ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů (viz např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2022, sp. zn. 27 Co 18/2022).

21. Soud na základě provedeného dokazování uzavřel, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, avšak žalobkyně neprokázala, že splnila svou povinnost dle § 75 a § 86 SpotřÚ před poskytnutím úvěru posoudit řádně a s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Z tvrzení a důkazů označených v žalobě nevyplynulo, že by úvěruschopnost žalovaného byla před poskytnutím úvěru zkoumána řádně a s odbornou péčí, a to zejména v tom ohledu, že by byly řádně zjištěny a ověřeny výdaje žalovaného. V důsledku toho je třeba smlouvu o spotřebitelském úvěru posoudit podle § 87 SpotřÚ jako absolutně neplatnou a žalobkyně má nárok pouze na vrácení jistiny ve výši , částka, , která je splatná v nové přiměřené době splatnosti.

22. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o skutečnosti, jaká doba je pro vrácení jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 a 2 SpotřÚ přiměřená možnostem žalovaného (jaké jsou jeho celkové majetkové poměry), tížila žalovaného. V případě nečinnosti žalovaného určil tuto lhůtu soud v délce 30 dnů, a to s přihlédnutím k tomu, aby byla tato lhůta dostatečná pro případné obstarání finančních prostředků k uhrazení dluhu (výrok I.).

23. Co do požadavku na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru , částka, , poplatku za službu , Anonymizováno, , částka, , smluvní pokuty , částka, a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, soudu s ohledem na výše uvedené závěry týkající se absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy nezbylo, než v tomto rozsahu žalobu zamítnout (výrok II.).

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Žalobkyně byla úspěšná co do přisouzené jistiny , částka, , zatímco žalovaný byl úspěšný v rozsahu poplatku za poskytnutí úvěru , částka, , poplatku za službu , Anonymizováno, , částka, , smluvní pokuty , částka, a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, který soud kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku (tj. ke dni , datum, ) v částce , částka, – žalovaný tedy byl úspěšný v částce , částka, . Od úspěchu žalobkyně v rozsahu 57,2 % je tak třeba odečíst úspěch žalovaného v rozsahu 42,8 %. Žalobkyně má proto nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 14,4 % z jejich celkové výše , částka, , tj. v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku , částka, a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby), tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .

25. Soud dospěl k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b a. t. Žaloba je podána ve věci nepřesahující , částka, , a to na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně pouze mění osobu žalovaného a několik málo dalších údajů, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení. Z úřední činnosti je navíc soudu známo, že žalobkyně je tímto právním zástupcem zastoupena ve větším množství velmi podobných řízení vedených u Obvodního soudu pro Prahu 10.

26. S ohledem na § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. Lhůta k plnění byla ve výroku III. stanovena v délce 30 dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř., jelikož v posuzovaném případě je stejně jako v případě výroku I. ve věci samé vhodné, aby byla tato lhůta dostatečná pro případné obstarání finančních prostředků k uhrazení nákladů řízení.