10 C 1/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem v právní věci: žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , země , zapsaná v obchodním rejstříku vedeném anonymizována dvě slova jméno příjmení , vložka číslo , jednající prostřednictvím svého odštěpeného závodu - organizační složka právnická osoba , IČO , sídlem adresa žalobkyně , zapsaná v obchodním rejstříku vedeném název soudu pod. sp. zn.: anonymizováno číslo zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa původního účastníka zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o změnu závazků v důsledku změny okolností

I. Zamítá se žaloba na nahrazení projevu vůle žalovaného k uzavření dodatku o změně smlouvy o nájmu, uzavřené mezi žalovaným, jako pronajímatelem, a žalobkyní, jako nájemcem, dne 28. 5. 2013, ve znění dodatku ze dne 13. 5. 2014 tak, že tato smlouva o nájmu se dnem právní moci tohoto rozsudku mění v následujícím rozsahu: a) První věta článku V. smlouvy o nájmu se zcela nahrazuje textem:„ Za užívání nebytových prostor pronajatých nájemci touto smlouvou o nájmu ze dne 28. 5. 2013, ve znění dodatku ze dne 13. 5. 2014, náleží pronajímateli počínaje měsícem leden 2021 nájemné v celkové výši 84.000 Kč měsíčně.“ b) do článku

V. Smlouvy o nájmu se doplňuje nové ustanovení č. 5, které zní:„ Bude-li nájemce rušen nebo jinak dotčen v užívání předmětu nájmu (pro sjednaný účel) jednáním nebo opatřením třetí osoby, včetně státu při výkonu jeho veřejné moci (například, nikoliv však výlučně, v důsledku opatření státu, které omezují nebo zakazují provoz provozovny stravovacích služeb, nebo omezují nebo zakazují přítomnost veřejnosti v provozovnách stravovacích služeb), a to z jakýchkoli důvodů, které nájemce nezavinil, má právo na přiměřenou slevu z nájemného. Pokud je nájemce uvedeným způsobem rušen nebo jinak dotčen v užívání předmětu nájmu takovým způsobem, že nemůže předmět nájmu užívat ke sjednanému účelu vůbec, má nájemce právo na prominutí nájemného.“

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 8 712 Kč k rukám jeho právního zástupce do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou ze dne 28. 12. 2020 domáhá ve smyslu § 1766 o.z. změny smlouvy o nájmu ze dne 28. 5. 2013 ve znění jejího dodatku, kterou uzavřel s žalovaným s tím, že se domáhá jednak snížení měsíčního nájemného do ledna 2021, na celkovou výši 84 000 Kč, a dále doplnění ustanovení, kterým by byla do smlouvy obecně zakotvena možnost požadovat slevu z nájemného pro případ, že bude žalobcem nezaviněně znemožněno užívání předmětu nájmu, a dále i doplnění ustanovení o prominutí nájemného, pokud by zásahy byly takového rozsahu, že by předmět nájmu nebylo možno užívat vůbec. Žalobce uvádí, že dne 28. 5. 2013 uzavřel se žalovaným nájemní smlouvu, jejímž předmětem je nájem nebytových prostor na adrese [adresa původního účastníka], přičemž v nebytových prostorech provozuje restauraci konceptu [anonymizována dvě slova]. Žalobce uvádí, že došlo k podstatné změně okolností, která založila zvlášť hrubý nepoměr v právech a povinnostech stran, a proto se domáhá ve smyslu § 1765 občanského zákoníku změny závazků plynoucích z této nájemní smlouvy. Pokud jde o změnu okolností, pak žalobce uvádí, že nájemní smlouvu uzavíral za situace, kdy očekával fluktuaci zákazníků danou atraktivitou a umístěním předmětných prostor, dále související s širokým spektrem obchodů a služeb v okolí, a rovněž turistickým ruchem, včetně v okolí se vyskytujících krátkodobých pronájmů pro ubytování turistů. Žalobce uvádí, že aktuálně zasáhla i Českou republiku globální pandemie Covid-19, v důsledku níž byl vyhlášen nouzový stav od 12. 3. 2020 do 17. 5. 2020, a dále od 5. 10. 2020 do 22. 1. 2021. V návaznosti na to pak orgány veřejné moci vydávaly řadu krizových a protiepidemických opatření, v důsledku nichž bylo znemožněno nebo ztíženo cestování do ČR, a rovněž byl omezován či zakazován provoz provozoven stravovacích služeb. V ČR byl 22. 10. 2020 nařízen druhý lockdown, a 27. 12. 2020 pak třetí lockdown. Byl zakázán volný pohyb osob, včetně přítomnosti osob v provozovnách stravovacích služeb, a navazovaly další zákazy a omezení. Důsledkem je pak hospodářská recese v celé ČR, i celosvětová. To vše vedlo k tomu, že se rozvinul prodej jídel online, což patrně přetrvá i do budoucnosti. Žalobce tedy uvádí, že došlo ke snížení návštěvnosti, snížení tržeb získávaných při užívání prostor, dále nastaly opakované zákazy přítomnosti v provozovnách stravovacích služeb, došlo ke snížení návštěvnosti nebytových prostor vzhledem k epidemiologické situaci, a toto vše bude přetrvávat i v roce 2021. Takovéto okolnosti však nebylo možno předvídat při uzavření nájemní smlouvy. Žalobce dále rozvádí, že došlo k zásadnímu poklesu tržeb, které konkrétně popisuje. V prosinci 2020 poklesly tržby oproti dřívějšímu roku o 46%. Žalobce uvádí, že od uzavření nájemní smlouvy bylo dosahováno obdobných tržeb, tyto však nyní dosahovány nejsou právě z důvodu pandemie, čímž je dána i příčinná souvislost. Žalobce dále uvádí, že k nájemní smlouvě byl uzavřen dodatek, kterým byla původní výše nájemného ve výši 115 000 Kč ponížena na 105 000 Kč, a to s platností do 31. 8. 2024, poté bude žalobce povinen platit původní nájemné ve výši 115 000 Kč. Žalobce uvádí, že snížením návštěvnosti prostor došlo ke zhoršení jeho ekonomické situace, dosahuje záporný hospodářský výsledek, a tím dochází ke snížení hodnoty předmětu plnění, tj. užitné hodnoty předmětu nájmu. Žalobce však musí hradit stále stejné nájemné, přičemž nemůže získat z užívání prostor očekávané výnosy. Užitná hodnota nájmu se tak ztrácí, ačkoli je žalobce nucen hradit nájemné v plné výši. Žalobce tak má za to, že aby došlo k obnovení rovnováhy práv a povinností smluvních stran i při nižší návštěvnosti těchto prostor (v rozporu s tím, kterou původně očekával), je třeba upravit závazky z nájemní smlouvy právě tak, že od měsíce ledna 2021 bude žalobce povinen platit za užívání prostor nájemné od 20% nižší, konkrétně 84 000 Kč měsíčně. A dále tak, že bude zakotveno v nájemní smlouvě obecně právo žalobce požadovat slevu při jakýchkoliv mimořádných důvodech žalobcem nezaviněných, a pokud by tyto zabraňovaly prostory užívat zcela, pak by měl žalobce právo na plné prominutí nájemného. Žalobce dále uvádí, že dopisem z 6. 11. 2020 uplatnil u žalovaného právo na obnovení jednání, k uzavření dodatku však nedošlo. Podáními ze dne 3. 6. 2021 a 6. 7. 2021 pak žalobce zopakoval, že uplatnil právo na obnovení jednání o smlouvě, poukazoval na změnu poklesu tržeb v souvislosti s opatřeními, která byla přijímána v návaznosti na vyhlášený nouzový stav, poukazoval na prudké snížení návštěvnosti provozovny, uzavření škol a zákazu volného pohybu osob, na což navazoval i zákaz maloobchodního prodeje, zopakoval, že došlo k poklesu tržeb a že při uzavírání smlouvy byl veden předpokladem návštěvnosti této provozovny a proto sjednal podmínky tak, jak jsou tyto v této zahrnuty. Pokud jde o hodnotu nájmu, pak tato se dle žalobce odvíjí nikoli od stavu nemovitosti, ale od možnosti dosahovat určitého hospodářského výsledku, nicméně právě v souvislosti s pandemií Covid ale došlo k poklesu tržeb z provozovny, což v kombinaci s výší nájemného pak vede k poklesu výsledku hospodaření žalobce. Z tohoto pak žalobce dovozuje, že nastala změna okolností zakládající zvlášť hrubý nepoměr znevýhodněním nájemce tím, že při stejné výši nájemného se snížila hodnota předmětu plnění, kterou vyjadřuje žalobce změnou provozního výsledku dosahující až poklesu 353%.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním z 10. 2. 2021. V tomto uvádí, že vedle nájemní smlouvy z 28. 5. 2013, včetně jejího dodatku, byly uzavřeny ještě smluvní vztahy další. Předně k předmětné nájemní smlouvě byl uzavřen dodatek č. 2., kterým žalovaný poskytl slevu ve výši 30% za nájemné za období duben až červen 2020, což žalobce neuvádí. Dále žalovaný poukazuje na to, že byla uzavřena ještě smlouva o nájmu nebytových prostor z 1. 12. 2013, jejímž předmětem je nájem kuchyně za nájemné 14 000 Kč měsíčně, a dále smlouva o nájmu části pozemku z 28. 6. 2013, jejímž předmětem je nájem části pozemku zahrádky za 1 000 Kč měsíčně. K tomu žalovaný doplňuje, že pokud v hlavní nájemní smlouvě bylo ujednáno nájemné obvyklé, u ostatních nájemních smluv bylo toto naopak stanoveno pouze nižší, respektive v minimální výši. Žalovaný dále uvádí, že za období duben až červen 2020 čerpal žalobce podporu na platbu nájemného ve výši 50%, což rovněž neuvádí. Žalovaný uvádí, že žalobce dále má možnost čerpat další podpory v rámci programu Covid nájemné, a to za období červenec až září 2020, respektive říjen až prosinec 2020. Tedy i za období, kdy nouzový stav vůbec nařízen nebyl. Rovněž se žalobci nabízí možnost čerpat podporu v rámci programu Kurzarbeit či Antivirus apod. Žalovaný z tohoto dovozuje, že snížení nájemného bylo z podstatné části nahrazeno uvedenými slevami či podporami, a s ohledem na jejich výši se tak čistý zisk žalobce mohl dokonce zvýšit. Žalovaný poté argumentuje tím, že nedošlo ke snížení užitné hodnoty předmětu nájmu. K této by došlo tehdy, pokud by např. stavebními úpravami došlo k poškození předmětu nájmu, či tento byl jinak technicky znehodnocen. Užitnou hodnotu nájmu však není možno odvozovat od množství turistů v Praze. Žalovaná namítá, že snížení užitné hodnoty do budoucna ze strany žalobce je čirou spekulací. Dále žalovaný namítá, že navrhované ujednání o slevě z nájmu umožňující zcela jeho prominutí, nelze považovat za dosažení spravedlivého rozložení důsledků pro obě strany, když toto je jde jednoznačně k tíži pouze žalovaného. Žalovaný dále namítá, že nouzový stav byl vyhlášen 12. 3. 2020, a výzva k obnově jednání byla učiněna až 11. 11. 2020, navíc žalovaného nikdo nekontaktoval, jak bylo původně avizováno. Žalovaná namítá, že záporný výsledek hospodaření žalobkyně je její ekonomickou záležitostí, a nelze tento přenášet na žalovaného. Navíc za situace, kdy dříve z nájmu profitovala, a v situaci, kdy je to pro ni ekonomicky obtížnější, by toto mělo být přeneseno na žalovaného. Žalovaná tak shrnuje, že nedošlo ke změně okolností ve smyslu § 1765 občanského zákoníku. Pokud by soud měl za to, že došlo ke změně okolností, pak tato rozhodně nezakládá zvlášť hrubý nepoměr znevýhodněním jedné ze stran, a dále žalovaná namítá, že právo na obnovu jednání o smlouvě nebylo uplatněno v přiměřené lhůtě od změny, a fakticky se navíc ani stany na takovéto změně dohodnout nemohly, když žalovaný nebyl avizovaným způsobem kontaktován.

3. Na jednání konaném dne 7. 6. 2021 žalobce navrhl, aby do řízení vstoupila, jakožto žalovaný, [právnická osoba] [právnická osoba], a to vzhledem k tomu, že bylo v řízení prokázáno, že vlastníkem předmětné nemovitosti se stala tato společnost. Usnesením vyhlášeným na tomto jednání pak soud připustil, aby do řízení vstoupila tato společnost s tím, že účastníci se vzdali práva odvolání, a rovněž tak učinil nový žalovaný.

4. Ze smlouvy o nájmu nebytových prostor uzavřené mezi [anonymizováno] [celé jméno původního účastníka] a žalobcem dne 28. 5. 2013, ve znění dodatku č. 1 ze dne 13. 5. 2014 a dodatku č. 2 ze dne 24. 9. 2020, soud zjistil, že žalobce si touto smlouvou pronajal k užívání nebytové prostory za účelem provozu [anonymizována dvě slova], o výměře 165 m², dále že smlouva je uzavřena od 1. 6. 2013 do 31. 5. 2033, dále že nájemce je oprávněn smlouvu ukončit i bez uvedení důvodů výpovědí s šestiměsíční výpovědní lhůtou, a dále soud zjistil, že bylo sjednáno nájemné 115 000 Kč měsíčně, které bylo poté dodatkem č. 1 sníženo pro provedené rekonstrukce ze strany žalobce na období od 1. 9. 2014 do 31. 8. 2024 na částku 105 000 Kč a dodatkem 2 bylo dočasně sníženo o 30 % z částky 105 000 Kč za měsíce duben, květen a červen roku 2020.

5. Z nájemní smlouvy z 1. 12. 2013 soud zjistil, že mezi týmiž smluvními stranami byla sjednána i nájemní smlouva na pronájem kuchyně za nájemné ve výši 14 000 Kč měsíčně a nájemní smlouvou z 28. 6. 2013 pak byla sjednána nájemní smlouva na zahrádku sousedící s předmětnými nebytovými prostory za nájemné ve výši 1 000 Kč měsíčně.

6. Ze smlouvy kupní z 27. 1. 2021 a [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce] soud zjistil, že se vlastníkem předmětné budovy [adresa] na adrese [adresa původního účastníka], namísto původního vlastníka [anonymizováno] [celé jméno původního účastníka].

7. Ze žádosti o slevu z nájemného a změnu smlouvy o nájmu z 6. 11. 2020 soud zjistil, že žalobce kontaktoval předchozího vlastníka nemovitosti, tj. předchozí smluvní stranu nájemní smlouvy pana [celé jméno původního účastníka] s tím, že vylíčil změny, které na straně žalobce nastaly, spočívající zejména v omezení možnosti užívání předmětných prostor a související propad tržeb s tím, že se žalobce domáhá slevy za říjen až prosinec 2020 a úpravy smluvního vztahu do budoucna. Z oznámení žalobce [anonymizováno] [celé jméno původního účastníka] z 22. 4. 2020 pak soud zjistil, že byla i v dubnu roku 2020 učiněna ze strany žalobce ve vztahu k tehdejšímu vlastníku nemovitostí výzva k obnově jednání o smlouvě o nájmu. Tato prvá výzva z 22. 4. 2020 však nemá konkrétní dopad do zdejšího řízení.

8. Z výzvy pro program podpory podnikatelů postižených celosvětovým šířením onemocnění Covid-19 způsobené virem Sars-Cov2, nazvané Covid nájemné, a dále ze stejné výzvy nazvané Covid nájemné 2, a dále ze stejné výzvy nazvané Covid nájemné 3 soud zjistil, že těmito výzvami stát poskytoval ve 2., 3. a 4. čtvrtletí roku 2020 pomoc podnikatelům provozujícím maloobchodní podnikatelskou činnost v souvislosti s jimi placenými nájmy. Mezi stranami bylo v tomto směru nesporným, že žalobce se poskytování/přijímání těchto podpor účastnil, a to za součinnosti žalovaného, resp. [anonymizováno] [celé jméno původního účastníka] jakožto předchozího vlastníka, který za tímto účelem pro 2. čtvrtletí roku 2020 uzavřel předmětný dodatek č. 2 o 30% snížení nájmu.

9. Z novinových článků serveru novinky.cz s názvem„ Turismus v Praze v kómatu, přišla o 94 % hostů“, dále z článku na serveru novinky.cz s názvem„ Velké vánoční trhy v Praze letos nebudou“, dále z článku na serveru ČT 24„ Praha kvůli pandemii ruší vánoční trhy“, a dále z článku na serveru tourism-review.cz s názvem„ Chmurné vyhlídky, cestovního ruch se bude zotavovat dva až tři roky“, soud mohl pouze učinit závěr, že autoři těchto článků popisují pokles turistického ruchu v Praze, dopad tohoto poklesu turismu na vánoční svátky pro poskytovatele služeb v roce 2020 a že dle názoru autorů těchto článků budou tyto problémy přetrvávat delší dobu. Z obsahu těchto článků však nebylo možno učinit konkrétní relevantní závěry o tom, k jakému skutečnému úbytku turistů v Praze v období roku 2020 došlo, ani nebylo možno učinit žádné relevantní závěry ohledně prognóz tohoto vývoje.

10. Ze znaleckého posudku č. 7/ 2020, který soud hodnotil jakožto důkaz listinný, když znalec slyšen nebyl, soud zjistil, že na straně žalobce došlo v souvislosti s opatřeními proti Covid-19 k poklesu tržeb oproti roku 2017 až 2019 tím, že porovnáním měsíců březen 2020 až listopad 2020 se stejnými obdobími roku 2017 došlo ke snížení denních tržeb o 28,5 %, s rokem 2018 o 34,94 % a v poměru k roku 2019 o 37,21 %, a v porovnání měsíců říjen až listopad 2020 s rokem 2017 došlo k poklesu příjmů o 49,66 %, s rokem 2018 o 50,72 %, a s rokem 2019 o 52,33 %. Soud z tohoto znaleckého posudku rovněž zjistil, že došlo ke změně v provozním výsledku hospodaření žalobce, který byl za roky 2017 až 2019 kladný a od roku 2020 byl tento záporným. Ze znaleckého posudku jakožto celku tak soud učinil závěr, že došlo skutečně k poklesu tržeb na straně žalobce, a to v řádech desítek procent v porovnání s roky 2017 až 2019 a že hospodářský výsledek žalobce za rok 2020 je záporný. Soud však z tohoto znaleckého posudku nemohl učinit konkrétní závěry ohledně hodnoty předmětu nájmu, jak byl tento mezi stranami sjednán, neboť tento nebyl sjednán obratově, ale fixní částkou, a znalkyní použité porovnání je pouze metodou, kterou tato znalkyně použila k tomu, aby vyjádřila, že nájem zůstává stejný a tržby poté, co dříve průběžně stoupaly, naopak od roku 2020 rapidně klesly. Rovněž soud nemohl z tohoto znaleckého posudku učinit relevantní závěry ohledně budoucího vývoje turismu v České republice, nebo ohledně vývoje zákaznického chování zákazníků žalobce, neboť tyto údaje v znaleckém posudku znalkyně netvoří její závěr, ale jsou podklady, resp. jejími prognózami pro závěry formulované k jiným otázkám.

11. Soud ve věci učinil následující závěr o skutkovém stavu. Mezi stranami byla uzavřena nájemní smlouva dne 28. 5. 2013, ve znění dodatku z 13. 5. 2014 a 24. 9. 2020, na základě které je žalobce nájemcem a žalovaný pronajímatelem nebytových prostor, v nichž žalobce provozuje provozovnu konceptu [anonymizována dvě slova] s tím, že sjednané nájemné činí 115 000 Kč měsíčně, aktuálně však nájemné činí částku 105 000 Kč, když toto nájemné bylo sníženo dodatkem [číslo] od 1. 9. 2014 do 31. 8. 2024, a v minulosti snížené nájemné o 30 % platilo pouze po dobu dubna až června roku 2020. Nájem strany sjednaly na dobu určitou, a to konkrétně do 31. 5. 2033, a žalobce jakožto nájemce je oprávněn tuto smlouvu vypovědět i bez uvedení důvodu s šestiměsíční výpovědní lhůtou. Soud má dále za zjištěné, že na základě smlouvy kupní z 27. 1. 2021 se vlastníkem předmětné budovy [adresa] na adrese [adresa původního účastníka]. Soud má dále za zjištěné, že přípisem z 6. 11. 2020 žalobce kontaktoval původního vlastníka s žádostí o obnovu jednání o podmínkách smlouvy, v rámci které žalobce zmiňuje změny, které nastaly v souvislosti s opatřeními proti Covid-19 a ekonomickými obtížemi, které toto na straně žalobce vyvolává. Ze znaleckého posudku č. 7/ 2020 má soud za zjištěné, že opatření v souvislosti s Covid-19 vedly ke snížení provozního výsledku hospodaření na straně žalobce v porovnání s předchozími lety, a to v tom směru, že hospodářský výsledek žalobce je pro rok 2020 záporný.

12. Soud zamítl návrh na provedení důkazu usneseními vlády či opatřeními jednotlivých ústředních orgánů, kterými se přijímala opatření v souvislosti s šířením nákazy Covid-19, neboť se jedná o obecně známé skutečnosti. Soud dále zamítl souhrn důkazů zahrnující rozšíření stávajícího znaleckého posudku o komplexní zkoumání účetnictví žalobce za účelem prokázání nárůstu nákladů v souvislosti s dodáváním produktů žalobce prostřednictvím třetích subjektů (tzn. delivery), jakož i účetnictví v souvislosti s prokázáním výše tržeb za rok 2020 a soud zamítl i návrh na zpracování znaleckého posudku za tímto účelem a za tímto účelem navržené výslechy svědků pana [jméno] a [příjmení]. Dále soud zamítl k důkazu provést statistická data ČSÚ o objemu turismu v roce 2021. Všechny tyto důkazní návrhy pak soud zamítl z důvodu uvedeného níže, tedy že soud dospěl k závěru, že tyto směřují k prokázání samotné existence vnější změny, která je však teprve předpokladem pro další nezbytnou podmínku, a to dopad takovéto změny zvlášť hrubým způsobem znevýhodňujícím jednu ze stran do právních povinností stran ze smlouvy. Jelikož pak soud dospěl k závěru, že tuto druhou z podmínek po skutkové stránce žalobce nedotvrdil, bylo provádění navrhovaného rozsáhlého dokazování ke splnění prvé z podmínek (změna), k jejímuž prokázání tyto důkazy směřovaly, nadbytečným.

13. Po právní stránce posoudil soud věc podle těchto ustanovení: Podle § 3028 zák. č. 89/2012 Sb. („o.z.“), odst. 1 se tímto zákonem (o.z.) řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti; dle odst. 2 není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů; dle odst. 3 není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle § 3074 odst. 1 o.z. se nájem řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. To neplatí pro nájem movité věci ani pro pacht. Podle § 1765 o.z. odst. 1 dojde-li ke změně okolností tak podstatné, že změna založí v právech a povinnostech stran zvlášť hrubý nepoměr znevýhodněním jedné z nich buď neúměrným zvýšením nákladů plnění, anebo neúměrným snížením hodnoty předmětu plnění, má dotčená strana právo domáhat se vůči druhé straně obnovení jednání o smlouvě, prokáže-li, že změnu nemohla rozumně předpokládat ani ovlivnit a že skutečnost nastala až po uzavření smlouvy, anebo se dotčené straně stala až po uzavření smlouvy známou. Uplatnění tohoto práva neopravňuje dotčenou stranu, aby odložila plnění; podle odst. 2 právo podle odstavce 1 dotčené straně nevznikne, převzala-li na sebe nebezpečí změny okolností. Podle § 1766 o.z. odst. 1 nedohodnou-li se strany v přiměřené lhůtě, může soud k návrhu kterékoli z nich rozhodnout, že závazek ze smlouvy změní obnovením rovnováhy práv a povinností stran, anebo že jej zruší ke dni a za podmínek určených v rozhodnutí. Návrhem stran soud není vázán; dle odst. 2 soud návrh na změnu závazku zamítne, pokud dotčená strana neuplatnila právo na obnovení jednání o smlouvě v přiměřené lhůtě, co změnu okolností musela zjistit; má se za to, že tato lhůta činí dva měsíce.

14. S odkazem na § 2221 občanského zákoníku je ve věci pasivně legitimován žalovaný, neboť v řízení bylo prokázáno, že se na základě smlouvy kupní ze dne 27. 1. 2021 (prokázáno [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce]) stal žalovaný vlastníkem předmětné budovy [adresa] nacházející na pozemku parc. [číslo] k. ú. [část obce], tedy žalovaný je z tohoto titulu smluvní stranou všech nájemních smluv uzavřených původním vlastníkem panem [celé jméno původního účastníka], [datum narození], zejména pak účastníkem nájemní smlouvy uzavřené dne 28. 5. 2013.

15. S odkazem na § 3074 odst. 1 občanského zákoníku pak soud dále uvádí, že práva a povinnosti z předmětné nájemní smlouvy z 28. 5. 2013 se nadále řídí novým občanským zákoníkem a soud se tedy bude zabývat právní úpravou zakotvenou v § 1765 a 1766 o. z.

16. Úprava § 1765 a § 1766 o.z. zakotvuje mechanizmus pro úpravu smluvního vztahu stran pro případ, kdy dojde k neobvykle vážnému narušení rovnováhy v právech a povinnostech stran. Nezbavuje však smluvní strany odpovědnosti za co nejdůkladnější a nejpečlivější vyhodnocení a zvážení rizik, která podpisem smlouvy podstupují. Úprava směřuje na extrémní situace, kdy změna vnějších okolností znamená takovou změnu podmínek zachycených do smlouvy, se kterými by strany nyní již nesouhlasily. Účelem úpravy je přitom naplnění účelu smlouvy při udržení původní rovnováhy hodnot, když není třeba závazek za sjednaných podmínek rovnou ukončit. Dle komentářové literatury tak typicky např. změnou okolností (např. hyperinflace) může dojít ke změně nominálního vyjádření hodnoty plnění a úprava slouží k zachování poměru hodnot ve smlouvě.

17. Komentářová literatura (Občanský zákoník; V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054), 1. vydání, 2014; Humlák a kol.) dále dovozuje, že pro aplikaci ustanovení § 1765 o.z. musí dojít kumulativně k naplnění podmínek: existence změny okolností, nepředvídatelnost této změny, neovlivnitelnost změny, nepřevzetí rizika změny na sebe, vznik zvlášť hrubého nepoměru v právech a povinnostech stran a existence příčinné souvislost mezi změnou a vznikem zvlášť hrubého nepoměru.

18. Na jednání konaném dne 7. 6. 2021 byl žalobce soudem poučen, že je třeba ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. ke každému z uplatněných nároků, tj. změně smlouvy pokud jde o snížení nájemného, a změně smlouvy, pokud jde o doplnění ustanovení, které umožní reagovat na případné obdobné změny, doplnit, jak po skutkové stránce, tak stránce důkazních návrhů, jaké konkrétní změny okolností se žalobce vůbec domáhá, že tato byla právě nepředvídatelná, neovlivnitelná, že žalobce nepřevzal riziko této změny na sebe, a že tato změna pak vedla ke zvlášť hrubému nepoměru v právech a povinnostech stran, v příčinné souvislosti právě s touto změnou. K tomu všemu, že je třeba doplnit, jaký všechny tyto faktory měly dopad právě na obsah závazku, a to vše s přihlédnutím k tomu, jak se toto projevuje aktuálně tak, aby mohl soud příp. upravit práva stran do budoucna.

19. Žalobce jak v žalobě a podání z 3. 6. 2021, tak v doplnění v návaznosti na poučení soudu (podání ze dne 6. 7. 2021), tvrdil následující řetězec skutkových tvrzení: - byla vydána a v praxi aplikována opatření proti šíření COVID-19, konkrétně došlo k omezení pohybu osob vnitrostátně (zákaz pohybu veřejnosti) i mezistátně (omezení turismu; zákaz cestování) a došlo k zákazu standardního provozování provozovny (nařízené uzavření provozovny, či omezení pouze na výdejní okénko či dodávky výrobků prostřednictví třetích subjektů) - toto vyvolalo změny projevující se v nemožnosti provozovat v předmětu nájmu provozovnu za standardních, předchozích podmínek (mj. i jako fast food, který navštěvují zákazníci i ve vnitřních prostorech), neboť samotný provoz byl omezen, jakož i byl zkomplikován obecně pohyb osob-zákazníků; to vedlo k poklesu návštěvnosti - omezení provozu na výdejní okénko či na dodávku produktů prostřednictvím zprostředkovatelů pak vedlo navíc ke změně zákaznického chování (nadále přetrvává obliba objednávání si zboží, nikoli přímého nákupu) - omezení standardního provozu, pokles návštěvnosti a změna zákaznického chování se projevila v dramatickém poklesu tržeb žalobce - konečně toto pak znamená ztrátu hodnoty předmětu nájmu pro nájemce, neboť užívání předmětu nájmu negeneruje (pro výše uvedené změny) žalobci původní a předpokládané zisky/tržby (klesá provozní výsledek hospodaření, resp. tento je záporný), tedy užívání předmětu nájmu i předmět nájmu jako takový ztratil pro žalobce na své hodnotě 20. Z komplexu takto tvrzených změn pak žalobce primárně dovozuje negativní dopady do svého podnikání, projevující se v konečném důsledku zásadním, dramatickým propadem tržeb žalobce, kdy klesá provozní výsledek hospodaření, resp. tento je záporný, což je zapříčiněno dle tvrzení žalobce změněnou možností užívání předmětu nájmu (omezení standardního provozu, pokles návštěvnosti a změna zákaznického chování).

21. Úprava § 1765 o.z. stanoví jako podmínku pro možnost modifikace smluvních ujednání předpoklad, že tvrzená změna založí v právech a povinnostech stran ze smlouvy zvlášť hrubý nepoměr znevýhodněním jedné z nich buď: - neúměrným zvýšením nákladů plnění - anebo neúměrným snížením hodnoty předmětu plnění 22. Nákladem plnění je vzhledem k uzavřené smlouvě sjednané nájemné. Toto nájemné činí aktuálně 105 000 Kč (dle dodatku č. 1 smlouvy). Smluvní povinností na straně žalobce z předmětné nájemní smlouvy je platit nájemné. Žalobce dle svých skutkových tvrzení dovozoval ze samotného propadu tržeb, že tento je potřebnou zásadní změnou jeho práv a povinností ze smlouvy, neboť pro žalobce je (právě vzhledem k propadu tržeb, znamenajícím omezení financí žalobce) výrazně obtížnější nájemné platit. Soud v tomto směru uzavírá, že žalobce ani přes poučení soudu dle § 118a odst. 1 o.s.ř. neunesl povinnost tvrzení, že došlo k hrubému nepoměru v povinnostech stran ze smlouvy, neboť žalobce netvrdí, že by došlo k neúměrnému zvýšení nákladů plnění - mezi stranami ani nebylo sporným, že nájem zůstal (po uzavření dodatku č. 1) stejný (dodatek č. 2 jej v roce 2020 dokonce dočasně snížil na dobu 04-06 2020 o 30%). Žalobce tak pouze tvrdí, že je pro něj ekonomicky obtížnějším sjednaný nájem hradit, což je ale tvrzení jiné. Tedy žalobce netvrdí zvýšení nákladů plnění, ale to, že se jinak nezměněné náklady plnění žalobci hradí komplikovaněji. Náklady tohoto plnění však zůstaly nezměněné, resp. není tato změna tvrzena (není tvrzena např. změna hodnoty měny apod.).

23. Pokud jde o druhý možný projev vzniku zvlášť hrubého nepoměru znevýhodňujícího jednu ze stran, pak tímto je neúměrné snížení hodnoty předmětu nájmu. I zde soud uzavírá, že žalobce ani přes poučení soudu dle § 118a odst. 1 o.s.ř. neunesl povinnost tvrzení, že došlo k této formě hrubého nepoměru v povinnostech stran, který by zakládal zvýhodnění pronajímatele, resp. znevýhodnění žalobce jakožto nájemce. Soud v tomto ohledu uzavírá, že hodnota předmětu plnění je s ohledem na to, že jde o smlouvu nájemní, dána na jedné straně výší sjednaného nájemného a na straně druhé možnostmi využití prostor. Je tak třeba hodnotu předmětu hodnotit ve vztahu k oběma stranám – hodnota předmětu nájmu je tedy typicky pro pronajímatele dána zejm. tím, zda předmětné prostory může vůbec pronajmout v obecné rovině (objektivně), tedy vč. např. pronájmu jinému subjektu výhodněji či nikoli; pro nájemce je pak hodnota nájmu dána tím, zda má zájem za možné využití předmětu nájmu sjednané nájemné hradit. Žalobce v tomto směru však pouze tvrdil, že došlo pro něj subjektivně ke snížení hodnoty nájmu proto, že nastalo žalobcem tvrzené omezení standardního provozu, pokles návštěvnosti a změna zákaznického chování žalobce, tedy že žalobce může předmět nájmu užívat jen omezeně. Proto je pro něj nájem méně hodnotným, neboť nyní generuje nižší zisky/tržby. Pro splnění povinnosti tvrdit dopad změn na smluvní povinnosti stran způsobem zakládajícím hrubý nepoměr znevýhodněním jedné z nich by však žalobce byl povinen tvrdit (a prokázat), že zároveň těmito změnami dochází ke zvýhodnění žalovaného jakožto pronajímatele – jinak řečeno, že žalovaný má prospěch z nastalých změn tím, že by poklesla hodnota nájmu v objektivním slova smyslu, tj. že by žalovaný např. pro tvrzené změny již jinému subjektu předmět nájmu nepronajal za podmínek nájemní smlouvy uzavřené s žalobcem. Tedy by muselo být ve světle výše zmiňované komentářové literatury být tvrzeno, že došlo takto k objektivnímu snížení hodnoty nájmu, které výrazně přesahuje 50% původní hodnoty nájmu, dle citované rozhodovací praxe (v režimu zásad UNIDROIT cca 80- 100%). Tedy jinak řečeno, že žalovaný má prospěch z toho, že pronajímá jinak za takovýchto podmínek (smlouvy) jinde nepronajatelný prostor. Toto žalobce netvrdí, žalobce soustředí veškerá svá tvrzení na komplikace, které mu omezení související s opatřeními přijatými v souvislosti s COVID-19 vznikly na jeho straně, vše dovozuje pouze vlastními právy a povinnostmi bez tvrzení, že tímto dochází ke zvýhodnění žalovaného jakožto pronajímatele. Vzniklé komplikace na straně žalobce však automaticky nejsou zvýhodněním žalovaného (obvyklá výše nájemného vůbec nemusela poklesnout /kancelářské prostory apod./ nebo obecný pokles nájmu nemusí vůbec výrazně poklesnout pod polovinu své původní hodnoty, apod.).

24. I pokud bychom vyšly pouze z pohledu žalobce jakožto smluvní strany, pak soud uzavírá, že pro splnění povinnosti tvrdit vznik zvlášť hrubého nepoměru znevýhodněním jedné ze stran, spočívají v neúměrném snížení hodnoty předmětu plnění, byl tedy žalobce povinen (v návaznosti na poučení dle § 118a odst. 1 o.s.ř.) nejen obecně tvrdit, že plnění, kterého se mu dostává má pro něj subjektivně dramaticky menší význam, ale žalobce byl povinen toto kvantifikovat tak, aby soud mohl podrobit takové tvrzení dokazování. Neboť i když cena plnění i předmět plnění zůstane pro daný závazek shodná, hrubý nepoměr může být založen např. v důsledku radikálně jinak výhodných alternativních možností některé ze stran - pokud jde tedy o žalobce, pak byl povinen alespoň tvrdit, že je pro něj dána možnost získat např. stejné plnění jinde extrémně levněji apod. Ani toto však žalobce netvrdí, naopak se z jeho tvrzení podává, že má zájem nadále právě na pronájmu těchto prostor (pro parametry tohoto prostoru, zahrnující zejm. jeho umístění a provedenou rekonstrukci), tedy netvrdí, že by pro něj existovala jiná výrazně levnější varianta jinak stejně kvalitního pronájmu.

25. Soud tak tedy souhrnně uzavírá, že samotná existence změny okolností ještě žádné právní účinky nevyvolává. Tvrzení žalobce (a důkazní návrhy) se přitom soustředí právě na změnu jako takovou a na to, že sama změna je zásadní, dramatická, radikální (zejm. co do poklesu provozního výsledku hospodaření). Podstatnost změny je však dle právní úpravy § 1765 o.z. kumulativně spojena se dvěma rovinami – musí jít o takovou změnu okolností, která má dopad na daný vztah, resp. na rovnováhu práv a povinností, je tedy pro určitý závazek podstatná; zároveň pak z hlediska intenzity tohoto dopadu musí být natolik zásadní, že založí mezi právy a povinnostmi„ zvlášť hrubý nepoměr“ znevýhodněním jedné ze stran. Tedy jinak, klíčovým faktorem je až intenzita dopadu této změny na poměr práv a povinností mezi stranami. V tomto směru přitom žalobce z důvodů výše uvedených nesplnil povinnost tvrzení, když žalobní tvrzení směřují k prvé podmínce – podstatné, zásadní změně – nikoli již k tvrzení o takovou změnou vyvolanému hrubému nepoměru stran znevýhodňujícímu jednu ze stran. Soud proto žalobu v celém rozsahu – co do obou požadovaných změn – zamítl pro neunesení povinnosti tvrzení pro řízení relevantních skutečností.

26. Dalším důvodem pro zamítnutí žalobního návrhu na obě změny uzavřené nájemní smlouvy je skutečnost, že dle § 1765 se musí jednat o změnu, kterou žádná ze stran nemohla rozumně předpokládat. Žalobce se přitom žalobním návrhem domáhá dvou změn. Prvá změna spočívá v ponížení nájemného počínaje měsícem lednem 2021 na částku 84 000 Kč měsíčně namísto aktuálně platných 105 000 Kč měsíčně. Soud v tomto ohledu uzavírá, že sama o sobě změna hospodářských výsledků na straně žalobce jakožto nájemce je skutečností, která může nastat na základě celé řady faktorů. V tomto případě k ní došlo konkrétně v důsledku opatření souvisejících s šířením Covid-19. Propad hospodářských výsledků však může mít celou řadu jiných, předem obtížně definovatelných příčin, a proto je v smluvní praxi běžné, že samotné nájemné není sjednáno stranami fixní částkou, ale je stanoveno procentně právě z dosažené výše tržeb – tedy jako nájemné obratové. Takto sjednaná výše nájemného je přitom běžnou např. ve velkých obchodních centrech a podobných prostorech. Jakkoli tedy nebylo možno předpokládat, že dojde ke konkrétním opatřením souvisejícím s Covid-19, které budou mít vliv na hospodářské výsledky žalobce, pak byla (nebo měla a mohla být) žalobci obecně dána možnost sjednat platbu nájemného tak, aby tato na případný propad tržeb reagovala (obratové nájemné). Soud tak tedy má za to, že v tomto směru žalobce nesplnil ani podmínku, že nebylo možno rozumně předpokládat změnu, která nastala a kterou žalobce primárně formuluje jakožto propad provozního výsledku hospodaření, který se odvíjí právě od výše tržeb. Pokud jde o druhou z požadovaných změn, pak touto se žalobce obecně domáhá možnosti žádat slevu z nájemného či jeho prominutí pro situace, kdy nastane stav, kdy podnikání žalobce bude omezeno či znemožněno. V tomto směru soud uzavírá, že rovněž jakkoli jsou opatření související s Covid-19 nepředvídatelnými, pak samotný fakt, že může nastat jiná těžko předvídatelná skutečnost, která ovlivní možnost hospodářského využití předmětu nájmu, předvídatelná byla. Je rovněž běžným smluvním ujednáním úprava zásahu vyšší moci, kterým smluvní strany standardně ve smlouvách sjednávají zde žalobcem požadovanou změnu smlouvy. Úprava zásahu vyšší moci svou podstatou spočívá právě v tom, že v případě, že některá z takto obecně formulovaných a předem nepředvídatelných situací či skutečností nastane (vyšší moc), je založeno stranám právě takovým smluvním ujednání domáhat se již na úrovni smlouvy možnosti, resp. povinnost smluvní závazky vzájemně upravit k prospěchu strany postižené. Tedy, i pokud jde o druhou z požadovaných změn, pak má soud za to, že žalobce nesplnil podmínku, že nemohl předpokládat v obecné rovině změnu, která nastala, když i zde bylo možné obdobné ujednání do smlouvy předem zakotvit.

27. Dalším důvodem pro zamítnutí obou požadovaných změn smluvního závazku je skutečnost, že právní úprava § 1765 a 1766 o. z. směřuje do budoucna, tedy vztahuje se k plnění, které má teprve nastat. Jejím smyslem je pak uzpůsobení nepoměru mezi právy a povinnostmi stran, nikoli tedy vypořádání minulých, již přijatých plnění. Tomu odpovídá i to, že soud je oprávněn o změně závazku případně rozhodovat pouze s účinky ex nunc. Povaha ustanovení § 1765 a 1766 o. z. tedy zakotvuje možnost pro podstatnou změnu, která vyvolá hrubý nepoměr znevýhodňující jednu ze stran, upravit práva a povinnosti ze smlouvy do budoucna, čehož předpokladem však je, že nastalá změna nadále trvá a tato smluvní práva a povinnosti tímto způsobem nadále zatěžuje. Skutková tvrzení žalobce jsou však založena spíše na liberačních důvodech, kdy žalobce se svou povahou domáhá pro v minulosti vzniklé škody jejich kompenzace snížením nájmu do minulosti a pro obavu (či na straně žalobce tvrzenou jednoznačnost) toho, že takováto omezení budou trvat či trvat mohou, se domáhá zachování pro něj příznivější úpravy (preventivně) i do budoucna. Soud tak uzavírá, že žalobce v tomto směru, pokud jde o obě požadované změny, nesplnil povinnost tvrzení ani k poučení soudu dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., jehož se mu dostalo rovněž na jednání konaném 7. 6. 2021, neboť skutková tvrzení žalobce se vztahovala k minulosti, když žalobce tvrdil, že došlo k poklesu návštěvnosti, došlo k změně zákaznického chování a došlo k omezení standardního provozu žalobce, nicméně ze skutkových tvrzení žalobce se podává, že předpoklady pro tuto změnu již netrvají, když aktuálně žádná opatření proti šíření Covid-19 žalobci v podnikání nebrání a tvrzení žalobce o přesahu těchto následků v podobě předpokládaného omezeného přílivu turistů, jakož i předpokládané změny v chování zákazníků jsou hypotézami, které nejsou natolik jednoznačně skutkově tvrzeny, aby tyto soud mohl podrobit dokazování.

28. Posledním z důvodů, pro který je dle soudu třeba žalobu zamítnout, je i nesplnění požadavku § 1766, konkrétně odst. 2, neboť soudu je dána možnost rozhodovat o požadované změně závazku tehdy, pokud dotčená strana uplatnila právo na obnovení jednání o smlouvě v přiměřené lhůtě poté, co změna okolností nastala, resp. tuto musela zjistit, s tím, že se má za to, že tato lhůta činí 2 měsíce. Předpokladem pro rozhodnutí soudu dle tohoto ustanovení tak je sama skutečnost, že postižená strana smlouvy se obrátí s později žalobou uplatněným požadavkem na druhou smluvní stranu, toto jednání je neúspěšné, a proto se obrací poté na soud. Ze žádosti o slevu z nájemného a změnu smlouvy z 6. 11. 2020 však soud zjistil, že žalobce se vůči žalované domáhá slevy za měsíce říjen až prosinec 2020 na nájemném a dále úpravy závazkového vztahu snížením nájemného, vyloučením inflační doložky a sjednáním pravidel pro úpravu výše nájemného při obdobných situacích. Soud v tomto ohledu uzavírá, že i splnění požadavku na oznámení takovéto změny, které má za následek počátek běhu lhůty pro obnovení jednání mezi stranami, a po jejím marném uplynutí možnost uplatnit požadavek takovéto změny u soudu, je třeba posuzovat rovněž co po stránce skutkových tvrzení kritérii § 1765 o. z. Tedy že změnou postižená strana je povinna tvrdit nejen podstatnou změnu, ale i to, že došlo touto změnou k zvlášť hrubému nepoměru zvýhodněním druhé strany v jejím smluvním postavení, resp. znevýhodnění strany stěžující si. Jak soud uvádí výše, i v tomto případě v uplatnění požadavku strany žalující není obsažena část tvrzení, která by odůvodňovala, že došlo k hrubému nepoměru ve smluvních právech a povinnostech stran, které zakládají požadovaný nepoměr. I v rámci tohoto přípisu strany žalující se tato soustředí na vylíčení samotné změny a toho, jaké obtíže na straně žalobce tímto vznikají. Žalobce však nesplnil povinnost vytknout takovouto změnu vč. vylíčení právě hrubého nepoměru vyvolaného touto změnou v právech a povinnostech stran ze smlouvy, tj. označení, čímž je jedna ze stran zvýhodněna či znevýhodněna. Tedy soud uzavírá, že nebyly splněny veškeré náležitosti proto, aby vůbec musela být obnovena jednání o smlouvě mez stranami, a aby poté soud mohl ve smyslu § 1766 příp. závazek stran změnit.

29. Nad rámec výše uvedeného pak soud doplňuje, že smyslem této právní úpravy je obnovení podstatnou změnou narušené původní rovnováhy práv a povinností stran ze smlouvy. Z tvrzení žalobce se přitom podává, že fakticky ani tohoto účelu dosáhnout požadovanou změnou možné není, když žalobce tvrdí, že v dřívějších poměrech sloužil předmět pronájmu k tomu, aby žalobce generoval zisky, což se mu až do roku 2019 dařilo. Dále pak však žalobce tvrdí, že od roku 2020 je ve ztrátě a ani požadovaná změna mu nemá šanci pomoci se z této ztráty dostat. Žalobce se tak fakticky domáhá nikoli nastavení ztracené rovnováhy, ale toho, aby měl možnost prostory nadále užívat, avšak za nižší cenu, tedy nedomáhá se obnovení narušené rovnováhy práv a povinností, což je smyslem tohoto ustanovení, ale chce tímto způsobem pouze eliminovat vlastní ztráty. Pokud by pak byly splněny podmínky pro modifikaci závazku plynoucího z předmětné nájemní smlouvy pro obě strany, pak by soud musel přistoupit ke zrušení celé smlouvy, neboť by nebylo spravedlivým modifikovat závazky tak, aby žalovaný jakožto subjekt vlastnící předmětný prostor, byl povinen tento pronajímat za podmínek, které původně nechtěl, a bylo mu znemožněno tento užívat/pronajímat za běžných tržních podmínek pouze s odkazem na to, že pro žalobce je toto ekonomicky výhodnější. Takovéto rozhodnutí soudu o zrušení předmětné smlouvy k žádosti žalobce by pak bylo nadbytečným i s ohledem na čl. 4 odst. 3 nájemní smlouvy, který dává straně žalující možnost vypovědět předmětnou nájemní smlouvu i bez důvodu. Argumentace neefektivností ukončení předmětného nájmu z důvodu rekonstrukce prostor pak není pro tuto úvahu relevantní, neboť bylo věcí stran smluvně upravit případně zhodnocení předmětu nájmu v případě předčasného ukončení smlouvy, a nelze pouze z tohoto důvodu dospět k závěru, že není možné aplikovat oprávnění smlouvu ukončit výpovědí i bez uvedení důvodu.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o.s.ř. V souzeném případě byl žalovaný zcela úspěšný, proto má proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení, v plné výši.

31. Žalovanému vznikly náklady právního zastoupení ve výši 8 712 Kč s DPH, které sestávají z: -) 4 x odměna za účelně vynaložený úkon právní služby po 1 500 Kč bez DPH (převzetí a příprava zastoupení; vyjádření k žalobě; 2x účast na jednání), dle § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 1 (hodnotu předmětu řízení nelze bez větších obtíží vyčíslit) a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) AT, tj. celkem 7 260 Kč s DPH; -) 4 x náhrada hotových výdajů v paušální výši á 300 Kč bez DPH podle § 13 odst. 4 AT; tj. 1452 Kč s DPH; -) právní zástupce žalované je plátce DPH (ověřeno přes ARES).