10 C 1/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem, v právní věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČ: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; právnická osoba , IČ: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované insolvenční správce dlužníka právnická osoba , IČO sídlem adresa , PSČ obec zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 3 526,78 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 618,88 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 23. 1. 2020 do zaplacení, a dále částku 898,78 Kč, to vše ve lhůtě určené po právní moci tohoto rozsudku dle ustanovení § 203 odst. 5 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, v platném znění, insolvenčním soudem ve věci dlužníka [právnická osoba], [IČO].

II. Zamítá se žaloba na úhradu částky ve výši 9,12 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 23. 1. 2020 do zaplacení.

III. Žalobkyni se vůči žalované náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Dne 6. 12. 2021 podanou žalobou se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 526,78 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že s dlužníkem ([právnická osoba]) uzavřela dne 21. 1. 2018 pojistnou smlouvu [číslo] s počátkem pojištění ke dni 22. 1. 2018, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti, a s automatickou prolongací smlouvy. Pojistné bylo sjednáno ve výši 9 957 Kč ročně. Pojištění zaniklo v důsledku neplacení pojistného ke dni 27. 4. 2020. Žalovaná dluží žalobkyni na pojistném za období od 22. 1. 2020 do 27. 4. 2020 částku ve výši 2 628 Kč, a dále ujednanou smluvní pokutu ve výši 0,5 promile denně z částky 2 628 Kč, což za období od 23. 1. 2020 do podání žaloby činí 898,78 Kč Na dlužníka [právnická osoba] byl prohlášen konkurz dne 2. 8. 2019 a žalobkyně uvádí, že žalobu je oprávněna podat s ohledem na ust. § 168 odst. 2 písm. g), § 203 odst. 1 a § 229 odst. 3 písm. c) ins. zák. přímo vůči správci konkurzní podstaty, kterým je právě žalovaná. Žalovaná dlužnou částku nezaplatila ani přes předžalobní výzvu 2. Žalovaná ve vyjádření ze dne 30. 12. 2021 uvedla, že dne 2. 8. 2019 byl zjištěn úpadek a prohlášen konkurz na dlužníka [právnická osoba] Žalovaná nárok zcela sporuje. Pojistná smlouva byla uzavřena dne 22. 1. 2018, automaticky se prodloužila dne 22. 1. 2019, konkurz byl prohlášen dne 2.8.2019, přičemž dle žalované není pochyb o tom, že se jednalo o smlouvu dle § 235 ins. zák., tedy platí fikce, že správce odmítl plnění a smlouva zanikla a nemohlo dojít k prolongaci na žalované období. Žalovaná namítla dále, že ve věci je dána překážka věci rozhodnuté, když proti dlužníkovi již jinak shodnou žalobu zamítl [anonymizováno] soud v [obec] rozsudkem ze dne 19.10.2021, pod č.j. [číslo jednací]. Žalovaná dále namítla, že žalobkyně neuplatnila pohledávky řádně dle § 203 odst. 1 ins. zák., neboť nebyla uplatněna u správce příslušným formulářem, ale prostou výzvou, navíc na jinou částku – žaloba je tak předčasná. Správným byl postup, kdy žalobkyně měla pohledávku řádně uplatnit u správce, a pokud by tento dospěl k závěru, že nejde o pohledávku za podstatou, bylo by nutné postupovat dle § 203a ins. zák, neboť žaloba dle § 203 ins. zák. je možná až tehdy, je-li najisto postaveno, že se jedná o pohledávku zapodstatovou či jí postavenu naroveň.

3. Protože předmětem tohoto řízení je částka nižší než 10 000 Kč a odvolání tak proti rozsudku není přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.), v odůvodnění je v souladu s § 157 odst. 4 o.s.ř. popsán toliko předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu z listin založených ve spise: Dne 23. 1. 2018 byla mezi žalobkyní a [právnická osoba] uzavřena pojistná smlouva [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti. Počátek pojištění byl sjednán ke dni 22. 1. 2018 s tím, že se pojištění sjednává na dobu jednoho roku a pojištění se prodlužuje vždy na další pojistný rok, pokud pojistník nebo pojistitel nesdělí písemně druhému účastníkovi, nejméně 6 týdnů před uplynutím pojistného roku, že na dalším pojištění nemá zájem. Pojistné bylo sjednáno ve výši 9 957 Kč ročně a bylo splatné k 22. 1. daného roku dopředu. Smluvní pokuta za pozdní úhradu pojistného byla sjednána ve výši 0,5 promile z dlužné částky za den prodlení. Upomínkou ze dne 21. 2. 2020 byl dlužník vyzván k úhradě dlužného pojistného v roční výši. Upomínkou ze dne 17. 3. 2020 žalobkyně vyzvala dlužníka k úhradě pojistného do 26. 4. 2020 s tím, že pokud k úhradě nedojde, pojištění zanikne dnem následujícím po marném uplynutí této lhůty. Přípisem ze dne 30. 4. 2020 žalobkyně oznámila dlužníkovi zánik pojištění ke dni 27. 4. 2020 a vyzvala jej k úhradě jistiny žalované částky 2 628 Kč. Výzvou ze dne 16. 11. 2021, doručenou datovou schránkou žalované téhož dne, vyzvala žalobkyně žalovanou, jakožto insolvenčního správce dlužníka, k úhradě jistiny dlužného pojistného z předmětné pojistné smlouvy ve výši 2 628 Kč, smluvní pokuty (0,5 promile denně), výzvou vyčíslené k tehdejšímu datu na 872,50 Kč a k úhradě nákladů za uplatnění pohledávky (celkem 7 123,90 Kč). Přípisem ze dne 9. 12. 2021 žalovaná sdělila žalobkyni, že obdržela výzvu k úhradě ze dne [číslo], že tato nebyla učiněna na předepsaném formuláři a že pohledávku jakožto správce odmítá, neboť smlouva s odkazem na § 253 ins. zák. zanikla, když nastala fikce odmítnutí. Rozsudkem [anonymizováno] soudu v [obec] ze dne 19.10.2021, pod č.j. [číslo jednací], byla zamítnuta žaloba žalobkyně o úhradu 2 910,51 Kč podaná ze stejného důvodu, avšak přímo vůči dlužníkovi ([právnická osoba]), žalována byla shodná jistina, ale nižší smluvní pokuta (za kratší období), a žaloba byla zamítnuta pro nedostatek pasivní legitimace (pasivně legitimován je správce). Usnesením [anonymizováno] soudu v [obec] ze dne 2. 8. 2019, č.j. [insolvenční spisová značka], byl zjištěn úpadek [právnická osoba], na její majetek byl prohlášen konkurs a insolvenčním správcem byla ustanovena žalovaná.

5. Soud posoudil věc po právní stránce podle následujících ustanovení: Podle § 253 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ insolvenční zákon“), nebyla-li smlouva o vzájemném plnění včetně smlouvy o smlouvě budoucí v době prohlášení konkursu ještě zcela splněna ani dlužníkem ani druhým účastníkem smlouvy, insolvenční správce může smlouvu splnit místo dlužníka a žádat splnění od druhého účastníka smlouvy nebo může odmítnout plnění; dle odst. 2 jestliže se insolvenční správce do 30 dnů od prohlášení konkursu nevyjádří tak, že smlouvu splní, platí, že odmítl plnění; do té doby nemůže druhá strana od smlouvy odstoupit, není-li v ní ujednáno jinak. Podle § 168 odst. 2 písm. g) ins. zák. pohledávkami za majetkovou podstatou, pokud vznikly po rozhodnutí o úpadku, jsou pohledávky věřitelů ze smluv, které se podle tohoto zákona považují za smlouvy, jejichž splnění osoba s dispozičními oprávněními neodmítla, jestliže se týkají plnění poskytnutého věřiteli dlužníku po zahájení insolvenčního řízení; to neplatí pro pohledávky, které se týkají plnění poskytnutého věřiteli za trvání oddlužení. Podle § 203 odst. 1 ins. zák. není-li dále stanoveno jinak, pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené na roveň se uplatňují písemně vůči osobě s dispozičními oprávněními. O uplatnění takové pohledávky věřitel současně vždy vyrozumí insolvenčního správce; náležitosti tohoto vyrozumění stanoví prováděcí právní předpis (tím je § 11 vyhl. č. 191/2017 Sb.); dle odst. 3 osoba s dispozičními oprávněními uspokojí pohledávky podle odstavce 1 z majetkové podstaty; dle odst. 4 neuspokojí-li osoba s dispozičními oprávněními pohledávky podle odstavce 1 v plné výši a včas, může se věřitel domáhat jejich splnění žalobou podanou proti osobě s dispozičními oprávněními; nejde o incidenční spor; podle odst. 5 po právní moci rozhodnutí o žalobě podle odstavce 4 určí lhůtu k uspokojení přisouzené pohledávky a jejího příslušenství svým rozhodnutím insolvenční soud; současně rozhodne, která část majetkové podstaty může být použita k uspokojení. Podle § 203a ins. zák. v pochybnostech o tom, zda pohledávka uplatněná věřitelem podle § 203 je pohledávkou za majetkovou podstatou nebo pohledávkou postavenou jí na roveň anebo pohledávkou, která se v insolvenčním řízení neuspokojuje (§ 170), uloží insolvenční soud i bez návrhu věřiteli, který ji uplatnil, aby do 30 dnů podal u insolvenčního soudu žalobu na určení pořadí uplatněné pohledávky; na návrh insolvenčního správce tak učiní vždy. Žaloba musí být vždy podána proti insolvenčnímu správci; dle odst. 2 je řízení o žalobě podle odstavce 1 incidenčním sporem podle § 159 odst. 1 písm. a) ins. zák. Podle § 229 odst. 3 písm. c) ins. zák. nestanoví-li tento zákon jinak, je ve vztahu k majetkové podstatě osobou s dispozičními oprávněními insolvenční správce v době od prohlášení konkursu.

6. Soud ve věci mohl rozhodovat, neboť není dána ve smyslu § 159a odst. 4 o.s.ř. překážka věci rozhodnuté. Rozsudkem [anonymizováno] soudu v [obec] ze dne 19.10.2021, pod č.j. [číslo jednací] bylo rozhodnuto mezi jinými účastníky (přímo ve vztahu k dlužníkovi) a navíc nikoli věcně, ale k zamítnutí došlo pouze pro nedostatek pasivní legitimace tamního žalovaného.

7. V rozsudku sp. zn. 29 Cdo 2947/2012, Nejvyšší soud konstatoval, že„ účelem ustanovení § 253 insolvenčního zákona je umožnit insolvenčnímu správci, aby se (při respektování zmíněným ustanovením určených podmínek) rozhodl, zda smlouvu (o vzájemném plnění) splní nebo zda od ní odstoupí; současně toto ustanovení upravuje předpoklady vzniku fikce odstoupení od takové smlouvy. Přitom je zjevné, že při takové úvaze by měl insolvenční správce respektovat především povinnosti, které pro něj plynou z ustanovení § 36 odst. 1 a § 230 odst. 1 insolvenčního zákona. V situaci, kdy o tom, že pojistná smlouva je smlouvou o vzájemném plnění, pochybnosti nejsou, Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že v poměrech dané věci evidentně nejde o případ, kdy k datu prohlášení konkursu nebyla pojistná smlouva splněna dlužníkem ani druhým účastníkem smlouvy (žalobkyní). Jakkoli to soudy nižších stupňů v důvodech svých rozhodnutí výslovně nezmínily, evidentně vyšly z toho, že pojistná smlouva byla (za pojistné období předcházející datu 18. ledna 2011) alespoň jednou smluvní stranou splněna (potud srov. i stanovisko žalobkyně u jednání dne 26. ledna 2012, podle něhož„ pojistné za období do 18. ledna 2011 bylo zaplaceno“). Platí-li za daného stavu, že pojistná smlouva byla uzavřena na dobu určitou (na jeden rok) s „ automatickou prolongací“ (tj. s „ obnovením“ na další rok), přičemž k „ prolongaci“ (k obnovení) pojistné smlouvy mělo dojít až k 18. lednu 2011 (tj. po prohlášení konkursu na majetek dlužníka), je z hlediska možné aplikace ustanovení § 253 insolvenčního zákona rozhodující, zda k datu prohlášení konkursu na majetek dlužníka již nastaly„ účinky“ sjednané„ prolongace“ pojistné smlouvy (v podobě vzniku vzájemných práv a povinností stran pojistné smlouvy i na další rok) (a z tohoto pohledu šlo o smlouvu, která k datu prohlášení konkursu ještě nebyla zcela splněna dlužníkem ani druhým účastníkem smlouvy) nebo zda smluvní strany mohly k datu prohlášení konkursu„ prolongaci“ pojistné smlouvy (a s ní spojené důsledky – vznik vzájemných práv a povinností smluvních stran na další rok) odvrátit.“ 8. Soud uzavírá, že ve věci nelze § 253 insolvenčního zákona použít pokud jde o zánik smlouvy fikcí odmítnutí. Pojistná smlouva byla uzavřena dne 23. 1. 2018 na dobu jednoho roku s automatickou prolongací, jestliže ani jedna ze stran nesdělí písemně druhému účastníku smlouvy, nejméně 6 týdnů před uplynutím pojistného roku, že na dalším pojištění nemá zájem. K takovému oznámení za celou dobu trvání smlouvy nedošlo (ani jedna ze stran toto netvrdí). Automatická prolongace tedy nastala dne 22. 1. 2019, a to na období od 22. 1. 2019 do 22. 1. 2020, další prolongace nastala dne 22. 1. 2020, a to na období od 22. 1. 2020 do 22. 1.2021. Dlužník uhradil pojistné splatné dne 22. 1. 2018 (na období od 22. 1. 2018 do 22. 1. 2019) a splatné dne 22. 1. 2019 (na období od 22. 1. 2019 do 22. 1. 2020). Toto rovněž niko nesporoval. Po první prolongaci tedy byla smlouva na období od 22. 1. 2019 do 22. 1. 2020 zcela splněna - k prohlášení konkursu na majetek dlužníka došlo právě v tomto období, za které bylo pojistné dlužníkem uhrazeno, konkrétně dne 2. 8. 2019, tedy v době, kdy sice již došlo k první prolongaci smlouvy, avšak na období, na které bylo dlužníkem splněno, co mu pojistná smlouva ukládala.

9. Ve smyslu citovaných ustanovení a judikatury tak ke dni prohlášení konkursu na majetek dlužníka (dne 2. 8. 2019) byla pojistná smlouva na dané období (od 22. 1. 2019 do 21. 1. 2020) již zcela splněna dlužníkem, neboť tento uhradil pojistné za celé pojistné období již před prohlášením konkursu (viz dikce § 253 odst. 1 insolvenčního zákona). Insolvenční správce pak po prohlášení konkursu měl ještě dostatek času na to, aby odvrátil sjednanou prolongaci pojistné smlouvy na další pojistné období, počínaje od 22. 1. 2020 (mohl žalobkyni v souladu s pojistnou smlouvou sdělit, že na dalším pojištění nemá zájem, a to nejpozději 6 týdnů před 21. 1. 2020). Insolvenční správce však nic takového neučinil a došlo tedy k další prolongaci pojistné smlouvy na další pojistné období od 22. 1. 2020, a žalobkyně má za toto pojistné období nárok na pojistné (za dobu trvání pojištění – viz § 2782 odst. 1 občanského zákoníku).

10. Klíčovou je tedy otázka posouzení ust. § 203 a § 203a ins. zák. a jejich vzájemného vztahu. Vztah žalob podle § 203 a 203a ins. zák. je takový, že v případě sporu podle § 203 odst. 4 ins. zák. jde o žalobu na plnění, kdy osoba s dispozičními oprávněními odmítá uhradit uplatněnou pohledávku za majetkovou podstatou, příp. o spor o pravost pohledávky (pokud je zde spor o její existenci). V rámci žaloby na plnění musí totiž věřitel vždy svou pohledávku prokázat. Naproti tomu spor podle § 203a ins. zák. je pouze sporem o pořadí ve chvíli, kdy není zpochybňována platnost a výše uplatněné pohledávky, v tomto sporu také insolvenční soud posuzuje pouze otázku pořadí, otázka pravosti a existence uplatněné pohledávky nemůže být v tomto sporu již řešena (viz rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. VS Praha 101 VSPH 175/2015). Rozhodnutí ve sporech podle § 203 a 203a ins. zák. zároveň vzájemně nezakládají překážku věci rozhodnuté. O jedné uplatněné pohledávce tak mohou proběhnout oba tyto spory.

11. Soud proto v tomto ohledu uzavírá, že zdejší žaloba je žalobou dle § 203 odst. 4 ins. zák., neboť obrana žalované spočívá primárně v tom (viz její vyjádření ke zdejší žalobě i podání žalované ze dne 9. 12. 2021), že žalobou uplatněná pohledávka vůbec neexistuje, neboť smlouva zanikla dle § 253 ins. zák. Žalovanou je zpochybňována sama platnost a výše uplatněné pohledávky, tak jinak, žalovaná jako osoba s dispozičními oprávněními odmítá uhradit uplatněnou pohledávku za majetkovou podstatou protože sporuje její existenci. Tedy jde o žalobu dle § 203 odst. 4 ins. zák.

12. Pohledávka žalobkyně na pojistné za pojistné období od 22. 1. 2020 je ve smyslu § 168 odst. 2 písm. g) insolvenčního zákona pohledávkou za majetkovou podstatou, neboť má být přímo z této uspokojena. Pohledávky za majetkovou podstatou přitom mají specifický režim uplatnění upravený v § 203 insolvenčního zákona. Dle § 203 odst. 1 insolvenčního zákona se pohledávky za majetkovou podstatou uplatňují písemně vůči osobě s dispozičními oprávněními. Pokud tato osoba tyto pohledávky v plné výši a včas neuspokojí, může se věřitel v souladu s § 203 odst. 4 insolvenčního zákona domáhat jejich splnění žalobou podanou proti osobě s dispozičními oprávněními. U konkursu je osobou s dispozičními oprávněními insolvenční správce (§ 229 odst. 3 písm. c) insolvenčního zákona). Z uvedeného je zřejmé, že žalovaný je jako insolvenční správce pasivně ve sporu legitimován, neboť je osobou s dispozičními oprávněními dlužníka [právnická osoba]

13. Podle § 203 odst. 1 ins. zák. pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené na roveň se uplatňují písemně vůči osobě s dispozičními oprávněními. O uplatnění takové pohledávky věřitel současně vždy vyrozumí insolvenčního správce (zde šlo o tentýž subjekt). Náležitosti tohoto vyrozumění stanoví prováděcí právní předpis a tím je § 11 vyhl. č. 191/2017 Sb. Žalobkyně tuto povinnost co do formálních náležitostí nesplnila, neboť mezi stranami nebylo sporu o tom, že žalobkyně kontaktovala správce přípisem ze dne 16.11.2021, který měl formu nikoli formulářovou, ale prosté výzvy.

14. Soud v tomto ohledu však uzavírá, že pro nesplnění formálních náležitostí výzvy k úhradě zapodstatové pohledávky dle § 203 odst. 1 ins. zák. nelze dospět k závěru, že by žalobou uplatněná pohledávka byla uplatněna předčasně. Po obsahové stránce žalobkyně žalované sdělila, že se jedná o pohledávku za podstatou a uvedla i její výši i právní titul. Pohledávku i vyčíslila, a pokud jde o smluvní pokutu, uvedla způsob jejího vyčíslení (0,5 promile denně). V tomto směru lze uzavřít, že žalovaná jakožto správce byla po obsahové stránce dostatečně informována o uplatnění zapodstatové pohledávky i o její výši, což je i patrné z reakce žalované ze dne 9. 12. 2021, z níž se podává, že žalované je známo, jakou pohledávku žalobkyně přesně uplatňuje, pouze tuto odmítá s odkazem na zánik smlouvy dle § 253 ins. zák. plnit.

15. Byl tak naplněn po obsahové stránce předpoklad ust. § 203 odst. 4 ins. zák., kdy osoba s dispozičními oprávněními odmítla uhradit pohledávku za podstatou, k jejíž úhradě byla vyzvána. Nesplnění formy takového uplatnění nemá (žádný právní předpis toto nestanoví) za následek neplatnost takového uplatnění a tedy předčasnost žaloby pro nesplnění formálních náležitostí. Žaloba tak není předčasnou.

16. Po právní stránce pak soud posoudil žalovanou pohledávku věcně dle ust. § 2758 odst. 1 o.z., dle kterého se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Žalovaný, jako osoba s dispozičními oprávněními pojistníka, tak byl povinen uhradit pojistné i za období od 22. 1. 2020 do 26. 4. 2020, neboť pojistná smlouva byl prolongována i na období po 22. 1. 2020 a zanikla jednostranně ze strany žalobkyně právě dne 27. 4. 2020.

17. Roční výše pojistného činila 9 957 Kč. Vzhledem k tomu, že prolongované pojištění trvalo od 22. 1. 2020 do 26. 4. 2020, nedošlo k úhradě pojistného za 96 dnů (dne 27.4.2020 již pojištění netrvalo, tohoto dne zaniklo). Denní výše pojistného tak činila 27,28 Kč ([číslo]); tedy za 96 dnů činí dlužná výše pojistného 2 618,88 Kč. Soud proto žalobě co do 2 618,88 Kč vyhověl a v částce 9,12 Kč soud žalobu zamítl. ([číslo]).

18. V čl. 3 pojistné smlouvy [číslo] bylo sjednáno, že při nezaplacení pojistného ve smluvně sjednaném termínu je pojistník povinen zaplatit pojistiteli smluvní pokutu ve výši 0,5 promile (tj. 0,05%) z dlužné částky za každý den prodlení s placením. Smluvní pokutu žalobce kapitalizoval ke dni podání žaloby (6.12.2021) na částku 898,78 Kč. Žalovaný přitom byl v prodlení za období od 23.1.2020 (splatnost k 22.1.2020) do 26.4.2020 s platbou částky 9 957 Kč, neboť v té době pojistná smlouva ukončena nebyla a k 22.1.2020 bylo splatným celé roční pojistné ve výši 9 957 Kč. Od 27.4.2020 do dne podání žaloby (6.12.2021) pak byl žalovaný v prodlení s úhradou poměrné části pojistného za skutečnou dobu trvání pojištění, tj. byl v prodlení s úhradou částky 2 618,88 Kč.

19. Výpočet smluvní pokuty tedy činí: -) dlužná jistina 9 957,00 Kč od 23.1.2020 do 26.4.2020, sazba 0,05% denně – smluvní pokuta celkem 472,96 Kč -) jistina 2 618,88 Kč od 27.4.2020 do 6.12.2021, sazba 0,05% denně – smluvní pokuta celkem 771,26 Kč 20. Celková výše odůvodněného nároku na smluvní pokutu tak činí 1 244,22 Kč, žalobkyně na smluvní pokutě žádá méně, konkrétně 898,78 Kč, proto soud tomuto požadavku žalobě plně vyhověl.

21. Žalobkyně se svou žalobou dále po žalované oprávněně domáhá zaplacení zákonného úroku z prodlení v části jistiny pojistného, kterou soud shledal důvodnou, a to za období od 23. 1. 2020 jakožto prvého dne prodlení; to vše podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

22. Lhůta k plnění byla podle ustanovení § 203 odst. 5 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, v platném znění.

23. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud podle ustanovení § 150 o.s.ř. za použití § 151 odst. 1 o.s.ř., podle nichž jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. V řízení byla převážně úspěšná žalobkyně a s ohledem na míru úspěchu by jí soud dle § 142 odst. 3 o.s.ř. jinak přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Soud však zohlednil skutečnost, že žalobkyně vědomě ignorovala povinnost vyzvat správce dle § 203 odst. 1 ins. zák. k úhradě zapodstatové pohledávky formou k tomuto určených formulářů s nezbytnými přílohami. Tato povinnost přitom není samoúčelná, usnadňuje fungování insolvenčního řízení, jeho transparentnost, vč. nastavení mechanizmů kontroly a vyřízení takového požadavku, a to nejen ve vztahu k dlužníkovi, ale i ve vztahu ke správci, insolvenčnímu soudu a potažmo i ostatním věřitelům. Žalobkyně tak mj. např. nemohla být vyzvána k doplnění formulářové výzvy o nezbytné přílohy (dokládající existenci tvrzeného nároku) a tyto sama ke své výzvě nepřipojila. Za situace, kdy nesplnění této formální povinnosti právní řád nestíhá neúčinností takové výzvy, resp. v souzeném případě nelze pro tento nedostatek konstatovat nesplnění předpokladů pro podání žaloby dle § 203 ins. zák., je pak třeba vědomé obcházení této povinnosti (žalobkyně je zastoupena advokátem) považovat za důvody zvláštního zřetele hodné, pro které jinak úspěšné žalobkyni soud náhradu nákladů nepřizná.