10 C 105/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované ulice a číslo , PSČ obec a číslo o zaplacení 2 400 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 2 400 Kč s 11,75 % úrokem z prodlení ročně z této částky od 25. 3. 2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci za odtah vozidla [registrační značka] částku ve výši 1 900 Kč s příslušenstvím a za parkovné částku ve výši 500 Kč s příslušenstvím. Odtah vozidla byl proveden dne 19. 5. 2021 a vozidlo bylo následně umístěno na parkoviště žalobce, kde si jej žalovaný vyzvedl. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil a namítal, že žalobce neprokázal skutečné náklady na odtah a parkování vozidla, resp. že žalobce neodůvodněně účtuje ceny maximální. Dále namítal, že žalobce netvrdí, z jakého důvodu bylo vozidlo odtaženo.

3. Protože předmětem tohoto řízení je částka nižší než 10 000 Kč a odvolání tak proti rozsudku není přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.), v odůvodnění je v souladu s § 157 odst. 4 o.s.ř. popsán toliko předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

4. Z protokolu o odtahu vozidla [číslo] ze dne 19. 5. 2021 a z osvědčení o registraci tohoto vozidla má soud za prokázané, že žalovanému bylo jakožto provozovateli vozidla dne 19. 5. 2021 v 15.45 hod. odtaženo vozidlo [značka automobilu] [registrační značka], které bylo následně umístěno na parkoviště žalobce, a to 19. 5. 2021 v 15.50 hod., a dále že toto vozidlo si převzal za žalovaného [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne 20. 5. 2021. Z usnesení Rady hl. m. [obec] ze dne 12. 2. 2013 a jím schváleného nařízení hlavního města Prahy o maximálních cenách za nucené odtahy osobních automobilů včetně jejich střežení na parkovišti soud zjistil, že s účinností od 1. 4. 2013 činí maximální cena za nucený úplný odtah vozidla 1 900 Kč (§2 odst. 1 písm. a/) a maximální cena za služby parkovišť určených ke střežení vozidel činí za první až třetí den 250 Kč/den (§2 odst. 3 písm. a/). Soud dále zjistil, že žalobce žalovaného vyzval k úhradě dlužná částky výzvou ze dne 22. 3. 2022, která byla žalobci doručena dne 23. 3. 2022, a to bez stanovení lhůty k plnění. Soud dále zjistil ze zřizovací listiny žalobce, že žalobce je příspěvkovou organizací zřízenou zastupitelstvem hlavního města Prahy, která je oprávněná k odstraňování silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací, včetně jejich umístění na střeženém parkovišti. V řízení nebylo prokázáno (ani tvrzeno), že by žalobce na žalovaný dluh něčeho uhradil.

5. Soud nehodnotil důkazy týkající se obecně právní úpravy parkování v ulici [anonymizováno], [obec a číslo], neboť žalovaný (viz níže) nedoplnil konkrétní tvrzení ohledně toho, že vozidlo parkoval řádně, tedy nebylo k jakým tvrzením tyto důkazy hodnotit.

6. Po právní stránce soud posoudil věc tak, že se žalobce svou žalobou po žalovaném oprávněně domáhá podle § 10 odst. 3, § 27 a § 45 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, zaplacení nákladů za odtah a parkovné vozidla v ceně stanovené dle shora citovaného nařízení hlavního města Prahy, která celkem činí 2 400 Kč, spolu s úrokem z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., běžícím ode dne následujícího po uplynutí dne následujícího po doručení výzvy k úhradě dlužné částky, tedy od 25.3.2022 (doručeno 23.3.2022). Žalovaný nevyvrátil tvrzení žalobce, že dlužná částka nebyla dosud uhrazena, proto ho soud zavázal k její úhradě ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když žalovaný měl dostatek času dlužnou částku žalobci zaplatit (výrok I.).

7. Žalovaný nevyvrátil svojí argumentací důvodnost žalovaného nároku. Žalobce je příspěvková organizace zřízená zastupitelstvem hlavního města Prahy, která je oprávněná k odstraňování silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací, včetně jejich umístění na střeženém parkovišti, jak se podává ze zřizovací listiny [anonymizována tři slova] [obec] jako příspěvkové organizace zřizovatele, kterým je Hlavní město Praha. V řízení bylo prokázáno, že dne 19.5.2021 provedl žalobce odtah motorového vozidla [registrační značka] a bylo i prokázáno, že provozovatelem tohoto vozidla ve smyslu ustanovení § 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb. byl ke dni provedení odtahu žalovaný. Rovněž bylo prokázáno, že vozidlo bylo následně umístěno na parkovišti provozovaném žalobcem a že zde bylo umístěno po dva (započaté) dny. Z protokolu o provedení odtahu se podává, že odtah byl proveden na pokyn strážníka Městské policie hl. m. Prahy [anonymizováno] [číslo] (pole„ A“).

8. V řízení nebylo relevantně tvrzeno, že by žalovaný povinnosti provozovatele vozidla plnil řádně. Tedy jinak nebylo tvrzeno ze strany žalovaného nic, co by vedlo k závěru, že pokyn strážníkem dán nebyl, ani to, že by odtah policie realizovala v případě žalovaného skutečně protiprávně, resp. bez zákonného podkladu. Žalovaný k tomuto pouze obecně namítal, že vozidlo parkovalo v oblasti, kde je parkování dovoleno. K poučení soudu dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. však žalovaný neuvedl žádná konkrétní tvrzení, která by směřovala k řádnému plnění jeho povinností provozovatele vozidla, resp. k protiprávnosti odtahu v případě žalovaného. Žalovaný pouze zopakoval argumentaci, že z míst určených k parkování vozidla odtahovat nelze. Žalovaný tak neunesl i přes poučení soudu povinnost tvrdit konkrétní skutkové okolnosti, z nichž by bylo možno dovodit, že parkoval své vozidlo řádně. Soud tedy neměl v tomto směru co prokazovat a vyšel z protokolu o odtahu vozidla, z něhož se podává - pro toto řízení relevantní fakt -, že vozidlo skutečně odtaženo bylo. Soud doplňuje, že žalovaný ani k poučení soudu nedoplnil, zda a jak brojil proti jím tvrzené nezákonnosti odtahu tohoto vozidla.

9. Obecně žalovaný brojil v tomto směru pouze proti tomu, že v poli„ A“ protokolu není uvedeno, zda odtah byl proveden na základě ust. § 27 odst. 5 nebo § 45 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb. Což je pravda, toto v protokole skutečně uvedeno není. Pro právní posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku toto však není relevantní, neboť k odtahu vozidla došlo buď dle § 27 odst. 5 nebo dle § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu - závazkový vztah ve smyslu ustanovení § 27 odst. 5 i § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu je ve spojení s ustanovením § 1723 odst. 1 a ust. § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, založen způsobením škody, která je dána náklady na odstranění vozidla za účelem zabezpečení provozu na pozemní komunikaci. Tento vztah přitom vzniká mezi provozovatelem vozidla (žalovaný), jehož vozidlo bylo k pokynu odtaženo, a osobou, jež byla k nucenému odtahu vozidla oprávněna (žalobce) a které vznikla škoda, jejíž výše je dána výší nákladů vynaložených za účelem zabezpečení provozu na pozemní komunikaci. Osobou, která škoda vznikla, je v tomto případě žalobce, jakožto osoba, která na základě vztahu s vlastníkem pozemní komunikace zabezpečuje nucený odtah vozidel a žalobci byl přitom dán k tomuto odtahu pokyn strážníka obecní policie k odstranění vozidla (protože vozidlo je vozidlo nedovoleně parkováno; nebo brání v provozu nebo jeho odtah nutný s ohledem na jeho technický stav - za což vždy odpovídá právě provozovatel). Oprávněnou osobou je tak tedy žalobce, jehož oprávnění vyplývá ze zřizovací listiny. Ze znění ustanovení § 27 odst. 5 i ustanovení § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu pak vyplývá, že se v případě odpovědnosti provozovatele jedná o odpovědnost objektivní. V obou případech mezi žalobcem a žalovaným vznikl závazkový právní vztah, který je založen způsobením škody, jež je dána náklady na odstranění vozidla za účelem dodržení pravidel provozu na pozemní komunikaci a není proto relevantní prokazovat, zda odtah byl proveden podle ustanovení § 27 odst. 5 anebo ustanovení § 45 odst. 4, neboť znění rozhodné části obou ustanovení jsou v tomto případě totožné („ ...vozidlo se odstraní na náklady provozovatele“).

10. Žalobci v souvislosti s odtahem vozidla vznikl nárok na úhradu ceny za odtah a parkovné, přičemž výše ceny je stanovena příslušným nařízením hl. m. [obec] účinným v den odtahu vozidla (od 1. 4. 2013 nařízení čl. 2 z r. 2013). Parkovné je pak počítáno za každý započatý den vždy podle nařízení, které je v příslušný den účinné. Dluh žalovaného je tedy tvořen částkou za odtah ve výši 1 900,00 Kč a částkou 500,00 Kč za střežení (parkovné) vozidla po dva dny na parkovišti (2x250Kč). Ke dni vydání rozhodnutí nebylo ze strany žalovaného na tento dluh uhrazeno ničeho a celková výše dlužné částky činí 2 400,00 Kč. Výše ceny za odtah a parkovné je stanovena příslušným nařízením hl. m. Prahy účinným v den odtahu vozidla - nařízení hl. m. Prahy č. 2 z r. 2013 účinné od 1. 4. 2013, dle kterého je určena výše ceny za odtah a střežení vozidla na parkovišti, bylo hl. m. Prahou vydáno na základě výměru Ministerstva financí (cenového věstníku) č. 1/ 2013 ze dne 28. 11. 2012 a č. 1/2014 ze dne 22. 11. 2013, kde jsou (shodně) v části I. oddílu B stanoveny„ Maximální ceny, které mohou stanovit kraje a obce podle zákona č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, ve znění pozdějších předpisů“ (konkrétně pod č. 1). Samotné výměry jsou pak vydávány podle ustanovení § 10 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů. Podle ustanovení § 44 odst. 2 zákona č. 131/2000 Sb., o hl. m. Praze, ve znění pozdějších předpisů, pak platí:„ Rada hlavního města Prahy může v přenesené působnosti vydávat na základě a v mezích zákona nařízení hlavního města Prahy, je-li k tomu zákonem zmocněno hlavní město Praha, obce, obce s rozšířenou působností nebo kraje.“.

11. Výše popsaný způsob vyčíslení nákladů na odtah a parkovného je v souladu s judikaturou soudů vyšších instancí a Ústavního soudu (srov. např. NSS sp. zn. 1 Afs 60/2009 – 119; NS sp. zn. 25 Cdo 813/2007 nebo nález ÚS sp. zn. III. ÚS 150/03). Z těchto se mj., pokud jde o námitky žalovaného, podává, že žalobce nemůže nabízet služby (odtah vozidla a služby související s parkováním) za cenu vyšší, než je stanovena, avšak že nemusí prokazovat reálně vynaloženou výši nákladů, nýbrž že jde o žalobcem, dle jeho volby či úvahy, stanovené ceny, které jsou však takto limitovány co do maxima jejích výše.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití § 151 odst. 1 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V souzeném případě byl žalobce zcela úspěšný, jeho konečnému návrhu bylo v plném rozsahu vyhověno, a proto mu soud přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši, a to za soudní poplatek částku 400 Kč a za paušální náhradu hotových výdajů částku ve výši 2x 100 Kč (výzva k plnění; žaloba) a 1x 300 Kč (vyjádření k odporu) podle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 1 odst. 3 a § 2 odst. 1, 3 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. Jejich zaplacení soud uložil neúspěšné žalované ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (výrok II.).