10 C 11/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Lukášem Kučerou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 68 648,22 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 67 050,22 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 28 822 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba., a žalovanou došlo dne datum k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota (dále jen „Smlouva“). Strany před uzavřením smlouvy uzavřeli Rámcovou slovu o poskytování bankovních služeb (dále jen „Rámcová smlouva“). Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky, Produktové podmínky a Sazebník poplatků. Dále žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně, jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, posoudil před jeho poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalované požadovaný úvěr splácet. Při posouzení úvěruschopnosti žalované vzala právní předchůdkyně žalobkyně v potaz aktuální dluhy žalované, ať už interní či externí, negativní záznamy na black listech, neplatné doklady, existující exekuce, informace z externích úvěrových registrů. Dále právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet, a to s ohledem na příjmy žalované a její pravidelné výdaje. Dále předchůdkyně provedla vyhodnocení rizikových / anti – fraud kontrol a celkový skóring žalované. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované úvěr ve výši 100 000 Kč s neměnnou úrokovou sazbou ve výši 17,7 % ročně, který měla žalovaná splatit v pravidelných 60měsíčních splátkách po 2 674 Kč, kdy první splátka byla splatná dne datum. Žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas, a proto právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni datum. Mezi žalobkyní a její právní předchůdkyní byla dne datum uzavřena smlouva o postoupení pohledávek s účinností od datum a na žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovanou v celkové výši 73 448,44 Kč skládající se z nesplacené jistiny ve výši 67 050,22 Kč, poplatků ve výši 1 598 Kč, smluvního úroku ve výši 4 527,48 Kč splatného ke dni datum a úroků z prodlení ve výši 272,74 Kč splatného ke dni datum Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným jí doporučeně. Za období od podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobkyni uhrazeno ničeho. Žalobkyně tedy požadovala po žalované zaplacení hodnoty postoupené pohledávky a úroku ve výši 12 % ročně z částky 67 050,22 Kč od datum do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši z částky 68 648,22 Kč od datum do zaplacení. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána předžalobní výzvou, ale ani přes tuto výzvu ničeho na žalovanou částku neuhradil.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Dne datum proběhlo jednání, žalovaná se však k jednání nedostavila, ač byla řádně a včas předvolána. Soud tak věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“).

4. Soud z předložených důkazů učinil závěr o skutkovém stavu následovně.

5. Dne datum právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou uzavřela Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě se předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnou částku až do výše 100 000 Kč (zjištěno z návrhu na uzavření Smlouvy o půjčce a z akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce).

6. Dne datum byl na účet žalované vyplacen úvěr ve výši 100 000 Kč, a to od právní předchůdkyně žalobkyně (zjištěno z výpisu účtu žalované za období od datum do datum).

7. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaná zavázala splatit úvěr v 60 pravidelných měsíčních splátkách po 2 674 Kč, kdy první splátka se stala splatnou dne datum. Za poskytnutý úvěr se žalovaná zavázala hradit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní úrok ve výši sjednané ve Smlouvě (zjištěno akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce).

8. Právní předchůdkyně žalobkyně v souladu se smlouvou zesplatnila úvěr ke dni datum z důvodu, že žalovaná nehradila splátky řádně a včas, a vyzvala žalovanou k zaplacení celého dluhu (zjištěno z Prohlášení o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzva k uhrazení dluhu).

9. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum na žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni datum Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek, potvrzení o zaplacení úplaty, oznámení o postoupení pohledávky vč. dokladu o odeslání).

10. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky, ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena (prokázáno předžalobní výzvou včetně dokladu o odeslání).

11. Soud při dokazování provedl výhradně listinné důkazy, neboť jiné důkazy nebyly stranami navrženy. Provedené důkazy spolu obsahově korespondují, vzájemně na sebe navazují a poskytují ucelený základ pro závěr o skutkovém stavu věci tak, jak je popsán výše, a současně v řízení nevyplynuly najevo žádné skutečnosti, které by věrohodnost těchto důkazů snižovaly. Soud z dalších provedených důkazů nezjistil nic významného pro rozhodnutí ve věci.

12. Soud věc po právní stránce posoudil následovně.

13. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle ustanovení § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

15. Podle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle ustanovení § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle ustanovení § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

19. Podle ustanovení § 87 odst. 3 zákona spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

20. Účastníci uzavřeli smlouvu, kterou soud vzhledem k jejímu obsahu právně posoudil jako smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., neboť žalobkyně se na jejím základě zavázala poskytnout peníze, které se žalovaná zavázala sjednaným způsobem vrátit a zaplatit smluvní úrok. Vzhledem k tomu, že žalovaná je spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z., jedná se o úvěr spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú.

21. Předmětem činnosti právního předchůdce žalobkyně (společnost právnická osoba.) je mimo jiné poskytování bankovních spotřebitelských úvěrů ve smyslu § 7 z. s. ú. Vzhledem k tomu byla žalobkyně podle § 75 odst. 1 z. s. ú. povinna při posuzování úvěruschopnosti konkrétního žadatele o spotřebitelský úvěr postupovat s odbornou péčí. Nejvyšší správní soud v rámci své činnosti vyložil pojem odborné péče poskytovatele spotřebitelského úvěru v rozsahu jeho povinnosti posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr tak, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu z datum, č. j. 1 As 30/2015-39, který se vztahoval k § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného do datum, avšak lze jej aplikovat i ve vztahu k obsahově shodnému § 86 odst. 1 z. s. ú.). Z uvedeného plyne, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen při posuzování nejen vyžadovat od konkrétního žadatele o úvěr údaje o jeho majetkových a výdělkových poměrech, ale tyto údaje i náležitě, po obsahové stránce prověřit. Teprve na základě takového náležitého prověření lze učinit závěr o tom, zda je žadatelova úvěruschopnost dostatečná či nikoli.

22. Žalobkyně byla ještě před nařízením jednání vyzvána usnesením ze dne datum, č. j. 10 C 11/2026-24, aby uvedla, jakým způsobem poskytovatel úvěru ověřil před uzavřením smlouvy se žalovanou schopnost žalované úvěr splácet, přičemž veškerá tvrzení je nutné doložit listinnými důkazy. Na danou výzvu soudu žalobkyně reagovala podáním ze dne datum, ve kterém uvedla, že právní předchůdce žalobkyně, jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, posoudil před jeho poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalované požadovaný úvěr splácet. Při posouzení úvěruschopnosti žalované vzala právní předchůdkyně žalobkyně v potaz aktuální dluhy žalované, ať už interní či externí, negativní záznamy na black listech, neplatné doklady, existující exekuce, informace z externích úvěrových registrů. Dále právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet, a to s ohledem na příjmy žalované a její pravidelné výdaje. Dále předchůdkyně provedla vyhodnocení rizikových / anti – fraud kontrol a celkový skóring žalované. Stejnou výzvu pak soud zopakoval při jednání dne datum podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. a poučil ji o následcích nedoplnění. Právní zástupce žalobkyně na danou výzvu reagoval tak, že ničeho nového tvrdit nebude a žádné nové důkazy navrhovat nebude.

23. Soud dospěl k závěru, že předchůdce žalobkyně řádně nezkoumal úvěruschopnost žalované, když nebylo ničeho doloženo k tomu, z kterých konkrétních údajů byla úvěruschopnost žalované zkoumána, a to ani výpisem z účtu žalované předcházejícím okamžiku schválení Smlouvy o úvěru. Žalobkyně tak zkoumání úvěruschopnosti jen tvrdila, ale z předložených důkazů toto nevyplývá, přičemž žalobkyně přes výzvu soudu toto nijak nedoplnila. Bez ověřených údajů o příjmech a o skutečných nákladech žadatele a o výdajích (všech) osob žijících s ním ve společné domácnosti (včetně doložení jejich výše) lze těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost splácet. Protože žalobkyně neprokázala, že by poskytoval úvěru s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele (žalované) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr dle § 86 odst. 1 z. s. ú., tudíž neunesla své procení břemeno důkazní, je třeba smlouvu o spotřebitelském úvěru podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. hodnotit jako neplatnou. K tomu soud uvádí, že žalobkyně soudu nepředložila důkazy, ač byla soudem k tomu písemně vyzvána. Soud k neplatnosti této smlouvy přihlédl i bez námitky žalované z úřední povinnosti, neboť její uzavření odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek a je tedy absolutně neplatná ve smyslu ustanovení § 588 o. z. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či nález Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18).

24. Z rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 dále vyplývá, že v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru dané nedostatečným zkoumáním úvěruschopnosti, má spotřebitel povinnost vrátit jistinu v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 z. s. ú.). Splatným stává se takto založený dluh buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu, který (dle § 87 odst. 2 z. s. ú.) určí dobu na návrh některého z účastníků podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Následkem neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú., je tedy pouze povinnost žalovaného vrátit žalobkyni peníze, které mu byly na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru poskytnuty, a to v době přiměřené jeho možnostem. To, že má žalovaný peníze vrátit v době přiměřené jeho možnostem, odlišuje postavení žalovaného jako spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy, jak je upraveno obecným ustanovením § 2993 o. z. Splatnost dluhu žalovaného tak není vázána na výzvu věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalovaného jako dlužníka (§ 1968 o. z.) a nelze žalobkyni přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.). K určení přiměřené doby soudem může dojít na návrh některého z účastníků nejen v samostatném řízení o žalobě na určení doby plnění, nýbrž i v rámci řízení o žalobě, kterou se věřitel domáhá zaplacení pohledávky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru příp. vrácení jistiny spotřebitelského úvěru.

25. Žalované byla na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyní poskytnuty finanční prostředky ve výši 100 000 Kč. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by žalobkyni dluh splnila, že jí povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Žalobkyně pak sama uvedla, že žalovaná od uzavření Smlouvy uhradila částku 32 949,78 Kč, respektive tvrdila, že žalobkyně dosud nesplatila jistinu ve výši 67 050,22 Kč. Soud tedy poskytnuté jistiny odečetl částku, která byla žalovanou uhrazena. Soud proto žalované uložil povinnosti zaplatit částku 67 050,22 Kč a co do zbývající částky žalobu zamítl. S ohledem na to, že na straně žalované prodlení dosud nenastalo, nemá žalobkyně nárok ani na zaplacení zákonného úroku z prodlení (§ 1970 o. z.). Soud žalobu tedy jako nedůvodnou zamítl i v této části.

26. Lhůtu pro plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. s přihlédnutím k § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú. v délce tří dnů jako obecnou pariční lhůtu, neboť žalovaná ke svým současným sociálním a majetkovým poměrům, které by odůvodňovaly určení lhůty jiné, ničeho netvrdila ani neprokazovala. Žalovaná není tedy v prodlení s plněním dluhu (§ 1968 o. z.), a žalobkyně proto nemá nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. z této přiznané částky. Proto soud žalobu zamítl co do uplatněného nároku na zákonný úrok z prodlení i z této přiznané částky.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 a 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná a byla neúspěšná pouze v nepatrné části (úspěch ve věci více než 95 %), nárok na plnou náhradu nákladů řízení v částce 28 822 Kč po zaokrouhlení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 746 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 68 648,22 Kč sestávající z částky 3 860 Kč za každý z pěti úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva, písemné podání ve věci a účast na jednání konaném dne datum) včetně 5 paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 21 550 Kč ve výši 4 525,50 Kč, když advokát žalobkyně je plátcem této daně (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).

28. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonná pro peněžité plnění. Platební místo bylo stanoveno podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání k Městskému soudu v Praze do patnácti dnů od jeho doručení prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se domáhat nuceného splnění povinnosti návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.