10 C 111/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Lukášem Kučerou ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno o zaplacení 244 110 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 244 110 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 244 110 Kč od datum do zaplacení se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal, aby žalované byla uložena povinnosti zaplatit žalobci částku 244 110 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od datum do zaplacení z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce civilního řízení o náhradu škody a nemajetkové újmy vzniklé žalobci v důsledku pochybení žalované jako advokátky při poskytování právních služeb žalobci. Žalobu odůvodnil tím, že v řízení vedeném u Anonymizováno soudu v anonymizováno pod sp. zn. sp. zn. vystupoval žalobce jako žalobce. Soudní řízení doposud nebylo skončeno. Celková doba trvání předmětného řízení k datu uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy dosáhla 3 335 dnů. V průběhu více než 9 let trvajícího řízení zemřela žalovaná, což žalobci odňalo možnost domoci se odčinění nemajetkové újmy, kterou mu způsobila tím, že jej svým jednáním udržovala v několikaletém stresu a přesvědčení, že v České republice se nelze dovolat práva na spravedlivý proces. Pochybení žalované (právní zástupkyně žalobce) byla natolik závažná, že celá věc byla opakovaně medializována. Požadovaná částka v předmětném řízení sama o sobě má velice podstatný význam pro žalobce, neboť se nejedná o bagatelní nárok, naopak jde o nárok, který by s ohledem na průměrnou inflaci za uplynulé období (5,01 %) v dnešní době představoval částku 2 778 476 Kč. Z hlediska průměrných mezd v České republice přitom nejde zdaleka o zanedbatelnou částku, nýbrž o částku mnohonásobně přesahující průměrný roční příjem tuzemské domácnosti. S takto žalovanou částkou se nadále pojí podstatné riziko, že žalobce bude kromě nákladů na své právní zastoupení povinen uhradit další značnou částku jako náhradu nákladů předmětného řízení protistrany v případě, že ve sporu nebude úspěšný. Toto riziko se zhmotnilo ve dvou dříve pravomocných výrocích o náhradě nákladů řízení, na jejichž základě měl žalobce zaplatit žalované, která jej však sama v rámci dřívějšího právního zastoupení poškodila na jeho majetku, ale i osobnostních právech, částku přesahující 370 000 Kč. Tento výrok byl posléze zrušen na základě rozhodnutí dovolacího soudu, nicméně samotná představa, že žalobce bude nucen hradit škůdci další prostředky nad rámec toho, co již byl nucen hradit na odměně za zastoupení, představovala pro žalobce natolik úkornou situaci, že tato skutečnost sama o sobě nasvědčuje ve prospěch navýšení celkové částky zadostiučinění. Dále uvedl, že žaloba v předmětném řízení byla podána v Anonymizováno Anonymizováno, k prvnímu jednání u Anonymizováno soudu v anonymizováno došlo až rok a půl poté, tedy v září 2016. Nejedná se přitom o jediné pochybení soudu prvního stupně. Žalobce obecně vnímá postup Anonymizováno soudu v anonymizováno jako nekoncentrovaný a zahálčivý, a to s ohledem na skutkovou a právní stránku případu, která dle žalobce nebyla nijak složitá. I v odvolacím řízení pak docházelo k dílčím průtahům při nařizování jednání ve věci. Pro tyto průtahy bylo odvolací řízení skončeno až téměř 3 roky po jeho zahájení. Tato skutečnost dle žalobce představuje další důvod, pro navýšení celkového zadostiučinění z důvodu postupu orgánů veřejné moci v předmětném řízení. Žalobce žalovaný nárok pak u žalované v souladu se zákonem řádně uplatnil.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Učinila nesporným, že žalobce svůj nárok u žalované uplatnil. Uvedla, že nárok byl u žalované uplatněn dne datum. Žalovaná na nárok žalobce dobrovolně plnila částku 103 000 Kč, kterou mu přiznala stanoviskem ze dne datum. Uvedla, že při stanovení konkrétní výše zadostiučinění dospěla k základní částce 128 750 Kč. Žalovaná vycházela ze základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení, resp. 1 250 Kč za měsíc trvání řízení, s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta částka poloviční, a to z důvodu, že každé řízení musí objektivně určitou dobu trvat. Žalovaná nepřistoupila k navýšení základní částky poskytované za rok trvání řízení a v tomto směru odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 9 .2015, sp. zn. 30 Cdo 1869/2015, v němž dovolací soud uvádí, že částka 15 000 Kč je částkou základní a úvaha o jejím případném zvýšení se odvíjí od posouzení všech okolností daného případu. Žádné okolnosti, které by měly vést k navýšení základní částky zadostiučinění za jeden rok řízení shledány nebyly. Základní částka byla snížena s ohledem na složitost projednávané věci a stupně soudní soustavy o 30 %. Řízení lze hodnotit jako složité. Předmětem řízení byla žaloba o náhradu škody a nemajetkové újmy, která měla vzniknout žalobci v důsledku pochybení a neetického chování žalované jako jeho advokátky v předcházejícím řízení. Žalobce po celou dobu řízení, včetně řízení odvolacího doplňoval další skutková tvrzení, tato i v průběhu řízení měnil a navrhoval další důkazy. Řízení bylo i přerušeno z důvodu probíhajícího pozůstalostního řízení. Bylo provedeno rozsáhlé dokazování. Po procesní stránce bylo rozhodováno o návrhu na nařízení předběžného opatření nebo o žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků. Dále uvedla, že žalobce se na délce řízení nepodílel. Význam řízení zhodnotila žalovaná jako standardní, jednalo se o žalobu na peněžité plnění. Žalovaná přistoupila k navýšení základní částky o 10 % v kritériu postupu soudů v řízení. V posuzovaném řízení došlo k prodlevám, přičemž tyto prodlevy by samy o sobě vedly k závěru o nepřiměřené délce řízení.

3. Soud postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Předložené listinné důkazy rozhodnutí bez nařízení jednání umožňují a zároveň žalovaná s tímto postupem souhlasila a žalobce se k výzvě soudu nevyjádřil, přičemž byl poučen, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Ze shodných tvrzení stran má soud za zjištěné, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnil.

5. Z potvrzení o přijetí podání ze dne datum má soud za zjištěné, že žalobce svůj nárok u žalované uplatnil dne datum.

6. Ze stanoviska žalované ze dne datum má soud za zjištěné, že žalovaná žalobci v mimosoudním projednání přiznala částku 103 000 Kč s tím, že tato částka bude žalobci poukázána na bankovní účet, jehož číslo bylo sděleno v žádosti o poskytnutí zadostiučiní.

7. Ze zprávy o úhradě bylo zjištěno, že částka 103 000 Kč byla žalobci vyplacena dne datum.

8. Ze spisu Anonymizováno soudu v anonymizováno sp. zn. sp. zn. bylo zjištěno: dne datum žalobce podal žalobu na náhradu škody a způsobené újmy, která mu byla způsobena pochybením žalované v předcházejícím řízení, která je jeho bývalou právní zástupkyní a která ho v předcházejícím řízení zastupovala. Usnesením ze dne datum soud vyzval žalobce k odstranění vad žaloby. Usnesením ze dne datum soud vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku za podanou žalobu. Podáním ze dne datum žalobce požádal o osvobození od soudního poplatku. Podáním ze dne datum žalobce reagoval na výzvu soudu k odstranění vad žaloby. Podáním ze dne datum žalobce podal návrh na vydání předběžného opatření. Stejného dne zaplatil žalobce soudní poplatek a jistotu za návrh na vydání předběžného opatření. Podáním ze dne datum žalobce doplnil návrh na vydání předběžného opatření. Usnesením ze dne datum soud nařídil předběžné opatření. Usnesením ze dne datum soud vyzval žalovanou, aby se vyjádřila k žalobě. Podáním ze dne datum si žalovaná podala odvolání proti usnesení o předběžném opatření. Podáním ze dne datum se žalovaná vyjádřila k žalobě. Podáním ze dne datum žalovaná navrhla vstup vedlejšího účastníka (pojišťovny) na straně žalované. Podáním ze dne datum žalovaná doplnila své vyjádření k žalobě. Usnesením ze dne datum soud vyzval žalovanou k zaplacení soudního poplatku za odvolání do předběžného opatření. Dne datum žalovaná soudní poplatek zaplatila. Dne datum bylo odvolání předloženo Anonymizováno soudu v anonymizováno. Dne datum vyslovila soudkyně Anonymizováno soudu v anonymizováno nesouhlas, aby věc byla zapsána do senátu 70 Co. Stejného dne místopředseda soudu rozhodl tak, že nesouhlas je důvodný a věc byla zapsána do senátu 44 Co. Dne datum požádala právní zástupkyně žalobce o zaslání odvolání žalované. Dne datum došlo soudu vyjádření žalobce k odvolání žalované. Usnesením Anonymizováno soudu v anonymizováno ze dne datum bylo rozhodnuto, že usnesení soudu I. stupně se mění tak, že návrh na vydání předběžného opatření se zamítá. Usnesení bylo rozesláno dne datum. Podáním ze dne datum Ústavní soud sdělil, že proti usnesení Krajského soudu v anonymizováno ze dne datum byla ze strany žalobce podána ústavní stížnost s tím, že Ústavní soud žádá o zapůjčení spisu. Dne datum bylo ve věci nařízeno jednání na datum. Dne datum byl spis poskytnut Ústavnímu soudu. Dne datum Ústavní soud vrátil naříkaný spis s tím, že po skončení jednání nařízeného na datum žádá o zapůjčení spisu. Podáním ze dne datum žalobce doplnil žalobu. Dne datum proběhlo jednání, kde byly provedeny listinné důkazy, současně byl žalobci doručen soudem formulář k žádosti o osvobození od soudního poplatku, na jednání byl žalobce vyzván, aby doplnil svá skutková tvrzení a předložil důkazy, jednání bylo odročeno na datum za účelem doplnění dokazování. Podáním ze dne datum žalobce zaslal soudu vyplněné prohlášení k žádosti o osvobození od soudního poplatku. Podáním ze dne datum žalobce doplnil část skutkových tvrzení a současně požádal o prodloužení lhůty k doplnění dle výzvy soudu učiněné na jednání dne datum. Podáním ze dne datum vedlejší účastník (pojišťovna žalované) oznámil, že vstupuje do řízení na straně žalované a současně požádal o odročení jednání z důvodu kolize s jiným nařízeným jednáním na datum. Dne datum bylo jednání k žádosti vedlejšího účastníka odročeno na datum. Dne datum požádal žalobce o zaslání podání vedlejšího účastníka a zároveň požádal o prodloužení lhůty k doplnění skutkových tvrzení a důkazů. Podáním ze dne datum žalobce doplnil skutková tvrzení a důkazní návrhy označené na čl. 393 až 434. Usnesením ze dne datum soud přiznal žalobci osvobození od soudních poplatků v celém rozsahu. Podáním ze dne datum se žalovaná vyjádřila k doplnění tvrzení žalobcem. Dne datum se k žalobě vyjádřil vedlejší účastník. Dne datum ve věci proběhlo další jednání, kde bylo provedeno rozsáhlé dokazování listinami, byla vyslechnuta svědkyně a jednání bylo odročeno za účelem pokračování v dokazování na datum. Podáním ze dne datum se žalovaná vyjádřila k doplnění tvrzení žalobce a předloženým důkazům. Dne datum proběhlo další jednání, při kterém byl vyslechnut žalobce a současně byl poučen o nutnosti doplnit tvrzení a důkazy, jednání bylo odročeno na datum. Podáním ze dne datum žalobce doplnil k výzvě soudu skutková tvrzení a důkazní návrhy označené na čl. 521 až 535. Podáním ze dne datum pak žalobce doplnil další skutková tvrzení a důkazy. Dne datum proběhlo ve věci další jednání, na kterém byly provedeny listinné důkazy, byla vyslechnuta žalovaná a jednání bylo odročeno na datum za účelem případného doplnění dokazování a závěrečných návrhů. Žalovaná podáním ze dne datum předložila soudu důkazní návrhy. Podáním ze dne datum požádal žalobce o odročení z jednání z důvodu doplnění dokazování o znalecké posudky. Dne datum soud zrušil nařízené jednání a odročil jej na datum. Dne datum jednání odročil na datum. Podáním ze dne datum žalobce zaslal závěrečný návrh společně s návrhem na doplnění dokazování na čl. 582 až 696. Podáním ze dne datum zaslal vedlejší účastník závěrečný návrh. Dne datum proběhlo jednání, na kterém byly provedeny listinné důkazy včetně znaleckých posudků, byl vyslechnut svědek a jednání bylo odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na datum. Dne datum proběhlo vyhlášení rozsudku, kterým byl žalovaný nárok zcela zamítnut. Dne datum bylo požádáno o prodloužení lhůty k vypracování rozsudku, kdy lhůta k vypracování byla prodloužena do datum a následně do datum. Rozsudek byl rozeslán dne datum. Podáním ze dne datum si proti rozsudku žalobce podal odvolání. Dne datum soud vyzval žalovanou a vedlejšího účastníka k vyjádření k odvolání. Podáním ze dne datum vedlejší účastník požádal o prodloužení lhůty k vyjádření. Dne datum bylo vyhověno žádosti vedlejšího účastníka. Dne datum se k odvolání vyjádřila žalovaná a dne datum vedlejší účastník. Dne datum bylo odvolání žalobce do rozsudku předloženo Krajskému soudu v anonymizováno. Dne datum se vedlejší účastník dotazoval, kdy bude ve věci odvolání rozhodnuto. Dne datum Krajský soud v anonymizováno sdělil vedlejšímu účastníkovi, že s ohledem na množství věcí nelze očekávat rozhodnutí do konce roku Anonymizováno, současně soud žalované zaslal výzvu, na kterou žalovaná reagovala dne datum. Dne datum Krajský soud v anonymizováno nařídil jednání na datum. Podáním ze dne datum vedlejší účastník sdělil, že ukončuje svoji účast na řízení. Podáním ze dne datum sdělila pojišťovna, že vstupuje do řízení. Dne datum bylo zrušeno nařízené jednání na datum z důvodu vyhlášeného nouzového stavu v souvislosti s Covid-19, jednání bylo odročeno na datum. Dne datum proběhlo jednání, které bylo odročeno na datum za účelem doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů. Podáním ze dne datum žalobce doplnil skutková tvrzení a důkazní návrhy. Podáním ze dne datum se vedlejší účastník vyjádřil k doplnění žalobcem. Dne datum proběhlo jednání, na kterém byly provedeny listinné důkazy, jednání bylo odročeno na datum za účelem případného doplnění dokazování a přednesení závěrečných návrhů. Dne datum požádal právní zástupce žalobce o odročení jednání. Dne datum bylo k žádosti právního zástupce žalobce jednání odročeno na datum. Dne datum došlo soudu doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů ze strany žalobce. Dne datum proběhlo jednání, které bylo odročeno na datum za účelem závěrečných návrhů. Podáním ze dne datum zaslal žalobce svůj závěrečný návrh. Podáním ze dne datum zaslal vedlejší účastník svůj závěrečný návrh. Dne datum proběhlo jednání, na kterém byl vyhlášen rozsudek, kterým byl potvrzen rozsudek I. stupně. Dne datum bylo požádáno o prodloužení lhůty k vypracování rozsudku, kdy lhůta k vypracování byla prodloužena do datum. Spis byl soudu I. stupně vrácen dne datum a rozsudek byl rozeslán dne datum. Podáním ze dne datum si proti rozsudku podal žalobce dovolání, které doplnil podáním ze dne datum. Usnesením ze dne datum byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku za dovolání. Soudní poplatek byl zaplacen dne datum. Podáním ze dne datum s k dovolání vyjádřila žalovaná. Spis byl Nejvyššímu soudu předložen dne datum. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne datum, č. j. sp. zn.-1034, byl rozsudek Krajského soudu i Anonymizováno soudu v anonymizováno zrušen s tím, že v projednávané věci ve vztahu k pochybení žalované spočívajícím v nedostavení se k soudnímu jednání, ale i v zatajení této skutečnosti žalobci a nedostatečném poučení o následcích tohoto pochybení., kdy tyto důsledky odvolací soud ve svém rozhodnutí pominul nebo dostatečně nezohlednil. Spis byl vrácen soudu I. stupně dne datum. Dne datum soud nařídil jednání na datum. Dne datum se ve věci vyjádřila žalovaná. Podáním ze dne datum žalobce navrhl přerušení řízení z důvodu, že proti rozhodnutí Nejvyššího soudu podal ústavní stížnost a současně podal námitku nepřípustnosti účasti vedlejšího účastníka na řízení. Usnesením ze dne datum soud přerušil řízení do skončení řízení u Ústavního soudu (výrok I.) a současně zamítl námitku žalobce týkající se nepřípustnosti vedlejšího účastníka (výrok II.). Podáním ze dne datum si žalobce podal odvolání do výroku II. usnesení ze dne datum. Podáním ze dne datum se k odvolání vyjádřila žalovaná. Dne datum bylo odvolání předloženo Krajskému soudu v anonymizováno. Usnesením ze dne datum bylo usnesení soudu I. stupně v napadeném výroku II. potvrzeno. Dne datum soud vyhotovil do spisu úřední záznam, že žalovaná dne datum zemřela a že je vedeno pozůstalostí řízení sp. zn. sp. zn.. Dne datum soud zaslal žalobci informaci, že žalovaná zemřela s tím, ať sdělí, jaké je jeho procesní stanovisko. Podáním ze dne datum žalobce sdělil, že navrhuje, aby řízení bylo přerušeno do skončení pozůstalostního řízení. Podáním ze dne datum Ústavní soud požádal o zaslání naříkaného spisu. Dne datum byl poskytnut spis Ústavnímu soudu. Podáním ze dne datum tituly před jménem jméno FO, notář se sídlem v anonymizováno požádal o sdělení stavu naříkaného řízení. Dne datum soud sdělil notáři, že řízení je přerušeno do pravomocného skončení řízení vedeného u Ústavního soudu pod sp. zn. Anonymizováno. Ústavní soud usnesením ze dne datum ústavní stížnost žalobce odmítl. Usnesením ze datum soud následně řízení přerušil do právní moci řízení vedeného u Anonymizováno soudu v anonymizováno pod sp. zn. sp. zn.. Z úředního záznamu ze dne datum bylo zjištěno, že spis byl dán na lhůtu 3 měsíce. Z úředního záznamu ze dne datum bylo zjištěno, že spis byl dán na lhůtu 3 měsíce. Podáním ze dne datum soudní komisař sdělil soudu, že usnesením Anonymizováno soudu v anonymizováno ze dne datum, č. j. sp. zn.-263 byla nařízena likvidace pozůstalosti a věřitelé byli vyzváni, aby do 3 měsíců od právní moci tohoto usnesení přihlásili své pohledávky, současně byla likvidační správkyní jmenována tituly před jménem jméno FO. Dne datum soudu přišla žádost o zapůjčení spisu Anonymizováno soudem pro adresa. Dne datum soud ve věci nařídil jednání na datum s případným náhradním jednáním nařízeným na datum. Právní zástupce žalobce dne datum požádal o odročení jednání nařízeného na datum z důvodu čerpání dovolené. Dne datum požádal právní zástupce žalobce o odročení jednání nařízeného na datum z důvodu zdravotní indispozice žalobce. Dne datum soud odročil jednání na datum s náhradním termínem na datum. Dne datum proběhlo ve věci jednání, které bylo odročeno na datum. Řízení není dosud skončeno.

9. Z dědického spisu Anonymizováno soudu v anonymizováno sp. zn. sp. zn. bylo zjištěno: dne datum zemřela žalovaná z naříkaného řízení. Usnesením ze dne datum bylo zahájeno pozůstalostní řízení. V průběhu řízení soudní komisař zjišťoval majetek zemřelé. Dne datum se soudní komisař dotazoval tituly před jménem Anonymizováno, advokátky, zda v případě, že bude nařízena likvidace pozůstalosti, souhlasí s ustanovením do funkce likvidační správkyně. Stejného dne předvolal k jednání nařízeného na datum sestru zemřelé. Dne datum zaslala soudnímu komisaři tituly před jménem jméno FO, že souhlasí s ustanovením do funkce likvidačního správce. Dne datum proběhlo jednání u soudního komisaře, kde byla seznámena s aktivy a pasivy pozůstalosti. Jednání bylo odročeno na neurčito za účelem prověření dalšího majetku. V mezidobí byl zjišťován další majetek zemřelé (čl. 101-252). Dne datum proběhlo další jednání ve věci před soudním komisařem. Usnesením ze dne datum bylo rozhodnuto, že se nařizuje likvidace pozůstalosti (výrok II.) a že soud jmenoval tituly před jménem jméno FO likvidační správkyní (výrok IV.). Usnesení nabylo právní moci dne datum ve vztahu k výrokům I. až III. a výrok IV. nabyl právní moci dne datum.

10. Z článku ze dne datum s názvem Nechodila k soudu a zfalšovala rozsudek. Advokátka klienty bez postihu zastupuje i dál soud zjistil, že žalovaná (dřívější právní zástupkyně žalobce) nechodila řádně k soudu, důkazy u soudu nepředkládala a klientovi dala upravený rozsudek. Na tehdejší právní zástupkyni podal stížnost i žalobce, a to k České advokátní komoře na její profesní pochybení.

11. Ze stanoviska právnická osoba ze dne datum bylo zjištěno, že unie advokátů je znepokojena medializovaným případem dřívější právní zástupkyně žalobce, a to z důvodu, že jak se advokát mohl takového jednání vůbec dopustit, který je popsán v médiích a dále, že dotyčná advokátka bez jakéhokoliv postihu ze strany České advokátní komory dále vykonává advokátní činnost.

12. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

13. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle ustanovení § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ustanovení § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ustanovení § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ustanovení § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ustanovení § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem. Podle ustanovení § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 citovaného ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle ustanovení § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ustanovení odst. 3 citovaného § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ustanovení § 15 odst. 2 citovaného zákona pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

14. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

15. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

16. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, neboť pro rozhodnutí v této věci není stanovena zákonem žádná lhůta ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé OdpŠk. Pro toto řízení není obecně stanovena ani žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen „ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

17. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne Anonymizováno 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

18. Předmětné řízení vůči žalobci trvá od datum, kdy žalobce podal žalobu proti žalované v naříkaném řízení, a trvá doposud, kdy řízení nebylo skončeno, žalobce však svůj nárok ohraničil okamžikem uplatnění svého nároku u žalované, tedy dnem datum, když sám vypočetl, že naříkané řízení k danému okamžiku trvalo 3 335 dní. Lze shrnout, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, když již ze samotné délky řízení je patrné, že tato délka je nepřiměřená, k tomu je rovněž třeba i zohlednit to, že v posuzovaném řízení došlo k prodlevám, přičemž tyto prodlevy by samy o sobě vedly k závěru o nepřiměřené délce řízení, čímž žalobci vznikla nemajetková újma v podobě nejistoty ohledně výsledku posuzovaného řízení. S přihlédnutím na shora uvedené není možné posuzované řízení ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk považovat za přiměřeně dlouhé.

19. Soud dále doplňuje, že v rámci daného řízení se i zabýval tím, že naříkané řízení bylo po krátkou dobu přerušeno, a to do skončení pozůstalostního řízení po žalované, kdy do naříkaného řízení se započítává i doba, po kterou je řízení přerušeno (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4923/2009). Soud pak dále uvádí, že v pozůstalostním řízení neshledal žádné prodlevy, kdy pozůstalostní řízení bylo skončeno v přiměřené době.

20. V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě mu vznikla nemajetková újma (presumovaný vznik újmy žalovaná nevyvracela), kterou je nutno odškodnit v penězích, neboť žádné okolnosti, pro něž by bylo na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2828/2011), i sama žalovaná žalobce finančně odškodnila.

21. Postup při určení přiměřené výše peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení stanovil ve své ustálené judikatuře Nejvyšší soud. Zdůraznil, že pro zachování jednotnosti rozhodování ve věcech odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je nezbytné, aby soudy ve svých rozsudcích podrobně vysvětlily, z jaké základní částky odškodnění vyšly a jakým způsobem, včetně procentního vyjádření, zohlednily kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk při určení konečné výše odškodnění (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). Na závěru o výši zadostiučinění by se měla kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk projevit ve stejném poměru, v jakém se podílela na celkové délce řízení; zásadně vhodnou formou tohoto projevu je procentní modifikace základní částky odškodnění za (celé) řízení (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1710/2012). Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu (viz např. rozsudky ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4889/2009 nebo ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4540/2009) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení.

22. Při stanovení základní částky ročního odškodnění soud tedy vyšel ze základního rozmezí 15 000 až 20 000 Kč za jeden rok řízení (viz NS Cpjn 206/2010). Vyšší než spodní hranice této základní částky se dle zavedené praxe užije u soudních řízení, která překročí délku trvání 10 let. Nejvyšší soud při závěru, že každé řízení vždy nějakou dobu trvá, vychází z doby dvou let. Při úvaze, že výše uvedené rozmezí má být rovnoměrně rozloženo a horní hranice tohoto rozmezí se použije až u mimořádně dlouhých řízení, považuje soud za odpovídající, aby byla základní částka ročního odškodnění navýšena vždy o 1 000 Kč za každé dva roky řízení přesahující dobu 10 let. Soud tak uzavírá, že soudní řízení trvající 9 let a 7 měsíců (resp. doba řízení, kterou sám žalobce ohraničil, že za ni chce být odškodněn) bude odškodňováno základní částkou 15 000 Kč za první dva roky řízení (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná), a z částky 15 000 Kč za každý další rok řízení, tj. z částky 1 250 Kč za každý další měsíc řízení. Použití jiné, vyšší částky základního ročního odškodnění, je pak na místě pouze tehdy, pokud toto odůvodňuje výjimečné vyhodnocení některého z kritérií dle 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk., což zde soud neshledal (viz hodnocení kritérií níže).

23. Z rozsudku velkého senátu ESLP ve věci Apicella proti Itálii lze vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám (srovnej Stanovisko, bod V., rozsudek Nejvyššího soud ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009). Ze Stanoviska přitom vyplývá, že základní částka 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení je nastavena výrazně výše než 45 % toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva (srov. část VI Stanoviska a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 384/2012). Částka 15 000 Kč je přitom částkou základní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 20. 4. 2011, sp. zn. IV. ÚS 128/11) a úvaha o jejím případném zvýšení se odvíjí od posouzení všech okolností daného případu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 806/2012, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. III. ÚS 3350/12).

24. Základní částku 128 750 Kč pak je nutno upravit, a to (předně) v důsledku demonstrativně vypočtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím k: b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného: - V rámci posouzení složitosti řízení je třeba zohlednit skutkovou, právní i procesní stránku řízení a počet soudních instancí (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk) – řízení bylo složitější po stránce skutkové, hmotněprávní i procesní, když předmětem řízení byla žaloba o náhradu škody a nemajetkové újmy, která měla žalobci vzniknout v důsledku pochybení a neetického chování žalované jako jeho advokátky v předcházejícím řízení, ostatně toto vyplývá i z provedených článků. Soudy tak v naříkaném řízení posuzovaly, zda se žalovaná dopustila pochybení a zda v příčinné souvislosti s tímto pochybením vznikla žalobci škoda/újma. Bylo rovněž nutné i posoudit, zda by žalobce byl v předchozím řízení úspěšný, a to v případě, že by ze strany žalované nedošlo k vytčeným pochybením. Žalobce pak po celou dobu naříkaného řízení, včetně odvolacího řízení doplňoval další skutková tvrzení, tyto v průběhu měnil a navrhoval další důkazy. V řízení bylo prováděno rozsáhlé dokazování, bylo rozhodováno o předběžném opatření a žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků. Ve věci tak bylo opakovaně rozhodováno na dvou stupních soudní soustavy, ve věci i 2krát rozhodoval Ústavní soud a 1krát rozhodoval dovolací soud, který zrušil meritorní rozhodnutí soudu I. i II. stupně. Soud v daném kritériu nijak nezohledňuje procentuální úpravou základní částky odškodnění, že ve věci rozhodoval Nejvyšší soud, když meritorní rozhodnutí soudu I. a II. stupně byla zrušena pro pochybení soudu I. stupně, které neodhalil ani soud II. stupně, a to konkrétně že v projednávané věci ve vztahu k pochybení žalované spočívajícím v nedostavení se k soudnímu jednání, ale i v zatajení této skutečnosti žalobci a nedostatečném poučení o následcích tohoto pochybení., kdy tyto důsledky odvolací soud ve svém rozhodnutí pominul nebo dostatečně nezohlednil. Soud v rámci tohoto kritéria dospěl k závěru, že je pro složitost věci a že ve věci opakovaně rozhodoval soud I. a II. stupně, včetně Ústavního soudu, namístě z důvodu složitosti modifikovat základní částku snížením o 30 %. - Jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, resp. zda poškozený využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk) – žalobce v řízení nevystupoval způsobem, které by délku řízení pozitivně či negativně ovlivnilo, soud proto pro toto kritérium základní částku odškodnění dále nemodifikoval, když neshledal opakované žádosti žalobce o odročení v takové míře, že by výrazněji ovlivnili samotnou délku naříkaného řízení. - Kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk) – pokud jde o kritérium postupu soudu během řízení, soud shledal, že soud postupoval ve věci nekoncentrovaně a v řízení vzniklo období průtahů, proto soud modifikoval základní částku odškodnění navýšením o 10 %. Soud v řízení shledal následující průtahy: dne datum bylo odvolání žalobce do rozsudku předloženo Krajskému soudu v anonymizováno, kdy dne datum se vedlejší účastník dotazoval, kdy bude ve věci odvolání rozhodnuto, načež dne datum odvolací soud sdělil vedlejšímu účastníkovi, že s ohledem na množství věcí nelze očekávat rozhodnutí do konce roku Anonymizováno, současně soud žalované zaslal výzvu, na kterou žalovaná reagovala dne datum a až dne datum soud nařídil jednání na datum. V daném jednání lze spatřoval průtah v délce cca 2 roky, když až dne datum nařídil jednání na datum, která však bylo dne datum zrušeno z důvodu vyhlášeného nouzového stavu v souvislosti s Covid-19, jednání bylo odročeno na datum. Další průtah lze spatřit, kdy dne datum byl spis s dovoláním předložen Nejvyššímu soudu, který o dovolání rozhodl až dne datum, tedy po více než 1 roku, k tomu je třeba zdůraznit, že meritorní rozhodnutí soudu I. i II. stupně byla zrušena pro vady rozhodnutí, jak je uvedeno v odrážce shora. Soud nad rámec shora uvedeného uvádí, že v počátcích řízení po podání žaloby neshledal ze strany soudu žádné průtahy, jak uváděl žalobce, když ve věci byly odstraňovány vady podání, bylo rozhodováno o předběžném opatření a opravném prostředku proti předběžnému opatření a v neposlední řadě bylo rozhodováno o osvobození od soudního poplatku, což vše bezpochyby muselo zabrat nějaký čas - Významu předmětu řízení pro poškozeného (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk) - Evropský soud pro lidská práva tento typ řízení neřadí mezi řízení, kterým přisuzuje zvýšený význam pro účastníky (za řízení se zvýšeným významem pro účastníky jsou považována zejména řízení trestní, opatrovnická, pracovněprávní, o osobním stavu, ve věcech sociálního zabezpečení a týkající se zdraví nebo života). Typový význam řízení tak soud shledal pro žalobce jako standartní, když se jednalo o žalobu na peněžité plnění, nebyl tak důvod pro jeho zvýšení, soud ani neshledal důvody pro jeho snížený význam. Význam pak ani nezvyšuje tvrzení žalobce, že by musel žalované dle zrušujících výroků platit náhradu nákladů řízení, když i toto tvrzení žalobce je zjevně nepřesné, neboť žalobce žalované žádnou náhradu nákladů platit nemusel.

25. Základní odškodnění ve výši 128 750 Kč je tak po zohlednění shora provedených procentních modifikací na místě ponížit o 20 % na výsledných 103 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobci již poskytla jakožto finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení částku ve výši 103 000 Kč, soud žalobu v plném rozsahu zamítl, a to i včetně příslušenství představující zákonný úrok z prodlení, když žalované plnila v zákonné šestiměsíční lhůtě a nedostala se do prodlení. Soud konkrétně uvádí, že nárok žalobce byl u žalované uplatněn dne datum a přiznaná částka stanoviskem žalované byla žalobci vyplacena dne datum. K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy by tak došlo až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne datum, a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem datum (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001).

26. K případnému navýšení o nárůst cen, kterým žalobce odůvodňoval i zvýšený význam řízení pro něj, soud uvádí, že lze odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, kde dovolací soud uzavřel, že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (k tomu také např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Z části VI Stanoviska přitom vyplývá, že základní částky 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení je obecně nastavena výrazně výš než 45 % toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 384/2012, nebo rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 29. 3. 2006, věc Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 72). Obecně platí, že částka 15 000 Kč je částkou základní a úvaha o jejím případném zvýšení se odvíjí od posouzení všech okolností daného případu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 806/2012, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. III. ÚS 3350/12). Ani v případě extrémní délky řízení, která by podle stanoviska vedla k použití výchozí částky až 20 000 Kč, tedy nemusí být takto postupováno a lze vyjít z nižší základní částky.

27. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

28. V souzeném případě tak byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 1 režijního paušálů po 300 Kč dle ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za písemné vyjádření k žalobě. Jejich zaplacení uložil soud neúspěšné žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle ustanovení § 160 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání k Městskému soudu v Praze do patnácti dnů od jeho doručení prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se domáhat nuceného splnění povinnosti návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.