10 C 113/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem, v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně anonymizována dvě slova údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 181 600 Kč s příslušenstvím I) Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 96 800 Kč za období od [datum] do [datum], a to do 15 dnů od právní moci rozsudku. II) Zamítá se žaloba v žalobním požadavku na zaplacení 181 600 Kč, dále v požadavku na úhradu úroku z prodlení ve výši 12,5 % ročně z částky 84 800 Kč od [datum] do zaplacení, a dále v požadavku na úhradu úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 96 800 Kč od [datum] do zaplacení. III) Žalobkyně je povinna uhradit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhá odškodnění za nemajetkovou újmu vyvolanou nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky řízení, vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce vystupoval v naříkaném řízení v pozici žalovaného a předmětem řízení byl nárok z ručitelského prohlášení uplatněný vůči žalobci ve výši 4.472.981,38 Kč. Z tohoto důvodu mělo naříkané řízení pro žalobce zásadní význam, požaduje tedy odškodnění v roční sazbě 20.000 Kč. Celkově požaduje na odškodnění částku 181.600 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním z [datum]. Žalovaná uvedla, že v naříkaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení, a žalobce odškodnila částkou 96.800 Kč. Žalovaná vyšla ze základní částky ročního odškodnění 16.000 Kč, tu ponížila o 15 % pro složitost věci, 20 % pro počet soudních instancí a o 5 % pro podíl žalobce na délce naříkaného řízení. Částka 96.800 Kč byla žalobci přiznána stanoviskem z [datum].

3. Žalovaná s rozhodnutím bez nařízení jednání výslovně souhlasila podáním z [datum]. Žalobci byla zaslána výzva ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, tato byla právnímu zástupci žalobce doručena dne [datum] a žalobce ve lhůtě 30 dnů nereagoval. Žalobce byl vyrozuměn o tom, že v takovém případě bude soud předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Podmínky pro rozhodnutí bez nařízení jednání jsou tak splněny.

4. Ze shodných tvrzení stran má soud za zjištěné, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnil, a to dne [datum].

5. Ze stanoviska Ministerstva spravedlnosti z [datum] soud zjistil, že žalobci bylo tímto stanoviskem poskytnuto zadostiučinění za újmu vyvolanou délkou naříkaného řízení ve výši 96.800 Kč.

6. Ze spisu Krajského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující: dne [datum] byla podána žaloba žalobkyní [právnická osoba] proti žalované [právnická osoba] Předmětem řízení byla částka 4.472.981,30 Kč a byl rovněž podán návrh na vydání předběžného opatření. Žalobkyně nabyla předmětnou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávky. Žalobkyně se domáhala v naříkaném řízení po žalované úhrady dluhu titulu ručení, které převzala žalovaná ručitelským prohlášením za tamního dlužníka. Současně s žalobou je podán návrh na vydání předběžného opatření, kterým je navrhován zákaz dispozice s nemovitými věcmi. Usnesením ze dne [datum] soud nařídil předběžné opatření, kterým žalovanému zakázal disponovat s označenými nemovitostmi. Toto usnesení je doručeno [právnická osoba] dne [datum], tím se o naříkaném řízení dozvídá. [datum] je vyzván žalobce k úhradě soudního poplatku, v mezidobí je komunikován s katastrálním úřadem ohledně zápisu omezení na základě vydaného předběžného opatření. Žalovaný se odvolává [datum] proti vydanému předběžnému opatření. Věc je předložena odvolacímu soudu [datum] Vrchní soud v Praze [datum] usnesením potvrzuje soudem prvé instance nařízené předběžné opatření. Žalovaný se vyjadřuje k žalobě [datum], žalobce reaguje [datum]. Jednání je nařízeno na [datum]. Žalovaný žádá o odročení nařízeného jednání den před jeho konáním, toto je odročeno na [datum]. Žalovaná se vyjadřuje [datum], jednání se koná [datum]. Jsou čteny listinné důkazy, strany se ve věci vyjadřují, řízení je zkoncentrováno a soud ve věci rozhoduje. Písemné vyhotovení rozsudku z [datum] je založeno pod [číslo listu] a tímto bylo žalobě vyhověno. Doplňujícím usnesením z [datum] pak rozhoduje soud o nákladech řízení, o nařízení předběžného opatření, žalovaný se odvolává [datum], je vyzván k úhradě soudního poplatku [datum], žalovaný žádá o osvobození od soudního poplatku [datum], usnesením z [datum] je rozhodnuto tak, že se žalovanému osvobození od placení soudních poplatků nepřiznává, žalovaný doplňuje odvolání ve věci samé [datum], žalobkyně se vyjadřuje k odvolání [datum], žalovaný se poté odvolává proti nepřiznání osvobození od soudních poplatků [datum]. Věc je proto předložena odvolacímu soudu ve věci osvobození od soudních poplatků [datum], Vrchní soud v Praze rozhoduje usnesením z [datum] tak, že se rozhodnutí soudu prvé instance ohledně nepřiznání osvobození od placení soudních poplatků potvrzuje. Soud vyzývá tedy opakovaně žalovaného k úhradě soudního poplatku za podané odvolání [datum] a poplatek je uhrazen. Věc je předložena Vrchnímu soudu v Praze s odvoláním ve věci samé [datum] Odvolací soud nařizuje jednání na [datum], žalovaný doplňuje odvolání [datum], toto je zasláno žalobkyni k vyjádření, žalobkyně se vyjadřuje [datum]. Žalovaný zasílá repliku k vyjádření žalobkyně [datum], poté zasílá ještě doplňující vyjádření [datum]. Jeho součástí je znalecký posudek na stanovení obvyklé výše splátky při finančním leasingu. Vrchní soud usnesením ze dne [datum] pod [číslo listu] poté zrušil rozhodnutí soudu prvé instance a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud k tomuto uvedl, že neshledal důvodnou námitku ohledně nedostatku aktivní věcné legitimace žalobce, neboť tato nebyla řádně uplatněna před soudem prvé instance, rovněž neshledal důvodnou odvolací námitku týkající se formulace ručitelského prohlášení. Odvolací soud však napadené rozhodnutí soudu prvé instance zrušil, neboť tento nedostatečně zjistil skutkový stav a neprovedl navržené důkazy a v návaznosti na toto případně nepoučil žalovaného dle § 118a odst. 1,3 o.s.ř. pokud jde o námitku neplatnosti leasingových smluv. Jakkoli původní dlužník závazek uznal z ukončených leasingových smluv, pak je i právem žalovaného prokazovat i přes toto uznání neplatnost původního závazku, za který má ručit. Soudu prvé instance je rovněž vytýkáno to, že závěr učinil bez toho, aniž by měl k dispozici předmětné leasingové smlouvy. Jednání soudu prvé instance je poté nařízeno na [datum], žalovaný však [datum] podává dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé. Je vyzván tedy soudem [datum] k úhradě soudního poplatku a věc je předložena dovolacímu soudu [datum] Nejvyšší soud usnesením z [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací] ruší rozhodnutí vrchního soudu ze [datum] a věc mu vrací k dalšímu řízení. Dovolací soud shledal pochybení na straně odvolacího soudu v tom směru, že se nezabýval otázkou účinnosti smlouvy o postoupení pohledávky a v návaznosti na toto pak nepřijal příslušné skutkové závěry, příp. účastníky nepoučil dle § 118a odst. 1,3 o.s.ř. V dané situaci totiž pouhá notifikace ze strany postupníka nepostačuje k tomu, aby i ručitel, tj. žalovaný, v naříkaném řízení byl přímo povinen plnit postupníkovi a je třeba se zabývat platností samotné smlouvy o postoupení pohledávky, jak namítala strana žalovaná. Soud prvé instance poté rozhodnutí Nejvyššího soudu rozesílá a věc je předložena zpět vrchnímu soudu [datum]. Jednání odvolacího soudu je nařízeno na [datum], žalovaný žádá o jeho odročení, jednání odvolacího soudu se však koná [datum], žalovaný sděluje, že odvolal plnou moc k zastupování den před jednáním a nový zástupce o věci nic neví, nemůže se tedy k věci vyjádřit. Jednání je pak odročeno na [datum], tedy fakticky je žádosti žalovaného vyhověno. Žalovaná zasílá repliku k odvolání [datum], jednání se koná [datum], jednání je poté odročeno na [datum], neboť žalovaný namítl neplatnost listin, které jsou předloženy žalobcem a stranám je uloženo v tomto směru dokazování doplnit, tedy žalobci opatřit originál a žalovanému se vyjádřit. Žalobkyně se poté vyjadřuje [datum], jednání před odvolacím soudem se koná [datum] a na tomto odvolací soud rozhoduje tak, že rozsudek soudu 1. stupně ruší. Usnesení Vrchního soudu v Praze z [datum] je založeno pod [číslo listu] a tímto byl rozsudek Krajského soudu v Praze z [datum] zrušen a věc mu vrácena k dalšímu řízení. Odvolací soud zejména zhodnotil platnost smlouvy o postoupení v návaznosti na provedené dokazování a předchozí závěry dovolacího soudu a dospěl k závěru, že postoupení pohledávky na žalobce je platným, tedy že žalobce je aktivně legitimován. Dále odvolací soud setrval na svých předchozích závěrech, tedy zejména na tom, že soud prvé instance neúplně zjistil skutkový stav, když neprovedl navržené důkazy, žalovaného nepoučil ve smyslu § 118a odst. 1,3 o.s.ř., a to vše k otázce platnosti leasingových smluv. Zejména je k dořešení otázka, zda součástí leasingového vztahu může být i montáž. Usnesením z [datum] pak rozhodl ještě odvolací soud o separaci nákladů řízení, neboť žalovaný svým chováním zmařil jednání odvolacího soudu nařízené na den [datum], respektive toto jednání bylo neefektivním, když muselo být odročeno proto, že den před jednáním odvolal plnou moc stávajícímu právnímu zástupci a nového si ustanovil v den konání jednání a tento tak nemohl řádně konat své povinnosti. Soud prvé instance poté nařizuje jednání na [datum], žalovaná žádá o odročení tohoto jednání, neboť bude podávat dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne [datum]. Jednání nařízené na [datum] je proto odročeno na [datum] z důvodu podání dovolání. Žalovaný podává dovolání [datum], je vyzván k úhradě soudního poplatku [datum], žalobce je vyzván k vyjádření [datum], vyjadřuje se [datum], věc je předložena dovolacímu soudu [datum] Nejvyšší soud usnesením z [datum] podané dovolání odmítá. Spis je vrácen Krajskému soudu v Praze [datum], tento rozesílá rozhodnutí dovolacího soudu a nařizuje jednání na [datum]. Žalovaný se vyjadřuje [datum], jednání se koná [datum], žalovaný je poučen dle § 118a odst. 1,3 o.s.ř. ohledně nutnosti doplnit skutková tvrzení a důkazní návrhy k tvrzené neplatnosti leasingových smluv. Žalovaná žádá o prodloužení této lhůty [datum], žalovaný se vyjadřuje [datum], žalobkyně se vyjadřuje k tomuto doplnění [datum], jednání je nařízeno na [datum], toto je odročeno z důvodu nemoci soudce na [datum]. Žalovaná se ještě vyjadřuje k replice [datum], jednání se koná [datum], jsou čteny listinné důkazy, jednání je odročeno na [datum] za účelem vyhlášení rozhodnutí. [datum] je pak vyhlášen rozsudek. Písemné vyhotovení rozsudku z [datum] je založeno pod [číslo listu] a tímto soud prvé instance žalobě vyhověl, tedy uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci částku 4.472.981,30 Kč s příslušenstvím. Rovněž rozhodl o náhradě nákladů řízení. Žalovaná se odvolává, [datum], poté soudu oznamuje, že si prodlužuje lhůtu pro doplnění odvolání o 20 dnů. Doplnění odvolání je zasláno [datum], žalobce je vyzván [datum] k vyjádření, žalovaná poté ještě sděluje soudu [datum], že považuje za nezbytné své odvolání ještě doplnit a že tak učiní do [datum]. Žalobkyně se vyjadřuje k odvolání [datum], doplnění odvolání je pak zasláno soudu přípisem z [datum], jeho přílohou je samotné doplnění sepsané přímo žalovaným a datované [datum]. Žalobkyně se vyjadřuje k doplněnému odvolání [datum], věc je předložena Vrchnímu soudu v Praze [datum], [datum] žalovaný oznamuje změnu právního zastoupení, jednání odvolacího soudu je nařízeno na [datum]. Toto je z důvodu koronavirových opatření odročeno na [datum]. Žalovaný ještě doplňuje odvolání [datum], jednání odvolacího soudu se koná [datum], soud předestřel účastníkům možnosti výsledku sporu a tyto nabádá k uzavření soudního smíru či dohody. Jednání pak odročuje na [datum]. Strany sdělují, že dohodu se uzavřít nepodařilo, s ohledem na nouzový stav je jednání odročeno na [datum], toto jednání se koná, strany se vyjadřují a jednání je odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí na [datum]. Na tomto jednání je pak vyhlášen rozsudek. Písemné vyhotovení rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne [datum] je založeno pod [číslo listu]. Tímto je rozsudek soudu první instance potvrzen. Na tomto rozsudku je doložka právní moci k [datum]. Žalovaný poté podává dovolání [datum]. Soud vyzývá žalobce k vyjádření [datum], žalobkyně se vyjadřuje k dovolání [datum], věc je předložena dovolacímu soudu [datum], Nejvyšší soud pak ve věci rozhoduje usnesením z [datum], kterým dovolání podané žalovanou proti rozsudku Vrchního soudu v Praze z [datum] odmítá. Na tomto rozhodnutí je doložka právní moci k [datum]. Tímto naříkané řízení aktuálně končí.

7. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

8. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

9. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

10. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

11. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, neboť pro rozhodnutí v této věci není stanovena zákonem žádná lhůta ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé OdpŠk.

12. Pro toto řízení není obecně stanovena ani žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen„ ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

13. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

14. Naříkané řízení tak trvalo ve vztahu k žalobci, který v naříkaném řízení vystupoval v pozici žalovaného, od [datum], kdy je mu doručeno usnesení o nařízení předběžného opatření, do [datum], kdy nabývá právní moci poslední, v pořadí třetí rozhodnutí Nejvyššího soudu z [datum]. Naříkané řízení tak trvá ve vztahu k žalobci 11 let a 9 měsíců, což je doba nepřiměřeně dlouhá.

15. K tomuto závěru vede soud vyhodnocení kritérií § 31a odst. 3 odškodňovacího zákona, zejm. pak vyhodnocení kritéria písmene d) - postupu soudu během naříkaného řízení. V naříkaném řízení lze shledat období dílčích průtahů ve fázi řízení před soudem odvolacím, konkrétně je tomu v období od [datum], kdy je věc poprvé předložena odvolacímu soudu s rozhodnutím ve věci samé, do [datum], kdy odvolací soud teprve po 1 roce a 1 měsíci nařizuje jednání. Dále je tomu v období od [datum], kdy je věc znovu předložena po zrušujícím rozhodnutí dovolacího soudu Vrchnímu soudu v Praze a kdy Vrchní soud v Praze nařizuje jednání až [datum], tedy po více než 10 měsících. A dále je tomu v období od [datum], kdy je věc potřetí předložena Vrchnímu soudu v Praze a kdy tento nařizuje jednání na [datum], tedy po 1 roce a 7 měsících. Řízení, vč. řízení odvolacího, ve věci samé vykazovalo nadstandardní skutkovou složitost i vyšší složitost právní, nicméně ani tímto pohledem nelze shledat tato období pro nařízení jednání odvolacího soudu za přiměřená a soud z tohoto důvodu dospěl k závěru o existenci nesprávného úředního postupu ve formě nepřiměřené délky řízení. Závěr o existenci tohoto odpovědnostního titulu pak nevyvrací ani hodnocení kritérií ostatních. Pokud jde o kritérium složitosti věci, pak soud, viz níže, uzavírá, že řízení bylo nadstandardně skutkově složitým a zvýšeně právně složitým, nikoli však natolik, aby toto odůvodňovalo délku řízení přesahující 11 let. Tuto délku přesahující 11 let neodůvodňuje již ani jinak zvýšená složitost procesní a ani jinak vyšší počet soudních instancí; ani podíl těchto kritérií nečiní délku řízení přiměřenou. Žalobce, v tamním řízení v pozici žalovaného, se rovněž na délce řízení negativně podílel, ale ani zde nelze uzavřít, že by to bylo takovou měrou, že by toto celkovou délku řízení ještě odůvodňovalo jakožto přiměřenou. Zbývající kritérium významu řízení pak, jakkoli toto je běžným, hovoří pro závěr, že řízení mělo být ukončeno v době kratší.

16. Odpovědnostní titul tak je dán.

17. V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě tomuto vznikla nemajetková újma (presumovaný vznik újmy žalovaná nevyvracela), kterou je nutno odškodnit v penězích, neboť žádné okolnosti, pro něž by bylo na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), žalovaná netvrdila a ani soud je neshledal.

18. Postup při určení přiměřené výše peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení stanovil ve své ustálené judikatuře Nejvyšší soud. Zdůraznil, že pro zachování jednotnosti rozhodování ve věcech odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je nezbytné, aby soudy ve svých rozsudcích podrobně vysvětlily, z jaké základní částky odškodnění vyšly a jakým způsobem, včetně procentního vyjádření, zohlednily kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk při určení konečné výše odškodnění (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Na závěru o výši zadostiučinění by se měla kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk projevit ve stejném poměru, v jakém se podílela na celkové délce řízení; zásadně vhodnou formou tohoto projevu je procentní modifikace základní částky odškodnění za (celé) řízení (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu (viz např. rozsudky ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] nebo ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení.

19. Při stanovení základní částky ročního odškodnění soud tedy vyšel ze základního rozmezí 15 000 – 20 000 Kč za jeden rok řízení (viz [anonymizováno] [stanovisko NS]). Vyšší než spodní hranice této základní částky se dle zavedené praxe užije u soudních řízení, která překročí délku trvání 10 let. Nejvyšší soud při závěru, že každé řízení vždy nějakou dobu trvá, vychází z doby dvou let. Při úvaze, že výše uvedené rozmezí má být rovnoměrně rozloženo a horní hranice tohoto rozmezí se použije až u mimořádně dlouhých řízení, považuje soud za odpovídající, aby byla základní částka ročního odškodnění navýšena vždy o 1 000 Kč za každé dva roky řízení přesahující dobu 10 let. Soud tak uzavírá, že soudní řízení trvající mezi 10 – 12 lety bude odškodňováno základní částkou 16 000 Kč za první dva roky řízení (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná), a z částky 16 000 Kč za každý další rok řízení, tj. z částky 1 333 Kč za každý další měsíc řízení. Použití jiné, vyšší částky základního ročního odškodnění, je pak na místě pouze tehdy, pokud toto odůvodňuje výjimečné vyhodnocení některého z kritérií dle 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk., což zde soud neshledal (viz hodnocení kritérií níže).

20. Za posuzované řízení v délce trvání 11 let a 9 měsíců tak soud přiznal žalobci základní částku ve výši 171 997 Kč.

21. Z rozsudku velkého senátu ESLP ve věci Apicella proti Itálii lze vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám (srovnej Stanovisko, bod [anonymizováno], rozsudek Nejvyššího soud ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Ze Stanoviska přitom vyplývá, že základní částka 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení je nastavena výrazně výše než 45 % toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva (srov. část [anonymizováno] Stanoviska a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Částka 15 000 Kč je přitom částkou základní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]) a úvaha o jejím případném zvýšení se odvíjí od posouzení všech okolností daného případu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]). K možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Z poslední doby se Nejvyšší soud obdobně k této otázce vyjádřil např. v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], rozsudku ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]. Přiznanou základní částku proto soud nepovažuje za nepřiměřenou ani s ohledem na to, že stanovisko Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. [stanovisko NS] bylo vydáno již dne [datum].

22. Základní částku pak je nutno upravit, a to (předně) v důsledku demonstrativně vypočtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím k : b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného: -) V rámci posouzení složitosti řízení je třeba zohlednit skutkovou, právní i procesní stránku řízení a počet soudních instancí (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk) – Řízení bylo zvýšeně složitým po stránce skutkové a soud pro toto kritérium základní částku odškodnění ponížil o 10 %. Zvýšená skutková složitost věci byla dána tím, že soud se musel jednak zabývat otázkou aktivní legitimace žalobce, tedy prokazovat platnost uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek mezi původním věřitelem a žalobcem, a to včetně listin dokládajících uhrazení úplaty za postoupení, jak toto prokazoval zejm. odvolací soud v návaznosti na závěry soudu dovolacího. Dále bylo třeba v řízení po skutkové stránce zkoumat otázky týkající se namítané neplatnosti samotných leasingových smluv, zejména co do jejich obsahu, a namítané montáže jakožto nemožné (pojmově) součásti leasingových smluv. Řízení bylo dále složitějším i po stránce procesní a soud pro toto kritérium základní částku odškodnění rovněž ponížil o 10 %. Zvýšená procesní složitost věci se projevila tím, že účastníci opakovaně žádali o odročení jednání, čemuž soud opakovaně vyhověl, zejména však ve věci bylo rozhodováno o návrhu na vydání předběžného opatření a to na dvou instancích, a dále o žádosti žalobce, v tamním řízení v pozici žalovaného, o osvobození od soudních poplatků, o čemž rozhodovaly rovněž soudy obou instancí. Řízení bylo rovněž nadstandardně komplikovaným i po stránce právní, a soud i z tohoto důvodu základní částku odškodnění ponížil o 10 %. Právní komplikovanost předmětu řízení se promítla zejména v nutnosti vyhodnocovat otázku aktivní legitimace žalobce za situace, kdy je žalován ručitel, a tedy s tím související otázku, zda je postačující notifikace ze strany postupitele, či zda jsou relevantní námitky tamního žalovaného, tj. zdejšího žalobce, ohledně neplatnosti postoupení. Právně komplikovanou rovněž byla otázka vyhodnocení otázky platnosti samotných leasingových smluv, zejména ve vztahu k namítané montáži jakožto nemožnému předmětu leasingu. Řešení těchto právních otázek se fakticky na délce řízení promítlo, neboť pro odlišné právní hodnocení Nejvyšší soud rozhodnutím z [datum] dospěl k závěru o nutnosti zrušit rozhodnutí soudu odvolacího z [datum]. Konečně soud dospěl k závěru o nutnosti snížení základní částky odškodnění o 10 % i pro počet soudních instancí. Pokud jde o rozhodování ve věci samé, pak rozhodoval 2x soud prvé instance, 3x soud odvolací a 3x soud dovolací. Prvé rozhodnutí soudu prvé instance z [datum] bylo zrušeno soudem odvolacím a rozhodnutí soudu odvolacího ze [datum] bylo poté zrušeno soudem dovolacím. Z odůvodnění rozhodnutí soudu vyšších instancí se podává, že soud odvolací shledal nedostatky ve skutkových zjištěních na straně soudu prvé instance, fakticky se však jednalo o jiné vyhodnocení právní otázky v tom směru, nakolik uznání dluhu umožňuje tamnímu žalovanému namítat neplatnost leasingových smluv. Zrušující rozhodnutí soudu dovolacího pak bylo založeno na vyhodnocení právní otázky ohledně posouzení aktivní legitimace žalobce ve vztahu k notifikaci postoupení jednotlivých účastníků smlouvy o postoupení pohledávky a ve vztahu k účinkům týkajícím se tamního žalovaného jakožto ručitele. Lze tak uzavřít, že v řízení sice došlo ve věci samé 2x ke zrušení rozhodnutí soudu nižších instancí, jednou soudu prvé instance a jednou soudu odvolacího (k tomuto soud doplňuje, že 2. z rozhodnutí odvolacího soudu z [datum] již jen opakuje důvody původního zrušovacího rozhodnutí ze [datum] a tyto doplňuje o závěry o aktivní legitimaci tamního žalobce v návaznosti na rozhodnutí dovolacího soudu z [datum]). Nad rámec tohoto však v řízení ještě rozhodoval 2x soud dovolací, a poté znovu ještě jednou soud odvolací, k tomu přistupuje to, že i o otázce nařízení předběžného opatření bylo rozhodováno soudem odvolacím a i ve věci nepřiznání osvobození žalovanému od úhrady poplatku za podané odvolání rozhodoval soud odvolací. Četnost rozhodování soudů všech instancí tedy i přes zmiňovaná dvě kasační rozhodnutí odůvodňuje ponížení základní částky odškodnění zmiňovaným způsobem. -) Jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, resp. zda poškozený využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk). - Soud dále dospěl k závěru, že základní částku odškodnění je třeba ponížit i pro negativní vliv žalobce, v naříkaném řízení v pozici žalovaného, kterým se tento na celkové délce řízení podílel. V tomto směru soud poukazuje na to, že v řízení lze shledat úkony žalobce (v tamním řízení v pozici žalovaného), kterým průběh řízení prodlužoval a které délku řízení negativně ovlivnily. Soud poukazuje zejména na žádost žalobce (žalovaného v naříkaném řízení) o odročení jednání z [datum], které vedlo k odročení jednání původně nařízeného na [datum], dále na skutečnost, že [datum] bylo nařízeno jednání odvolacího soudu, žalobce však den předtím odvolal plnou moc dosavadního právního zástupce [anonymizováno] [ulice] a ustanovil právního zástupce nového, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který se na jednání sice dostavil, nicméně nemohl žalobce hájit, neboť věc převzal ten den ráno, tedy jednání muselo být opět odročeno. Soud dále odkazuje na podání žalobce z [datum] (chybně datováno [datum]), které bylo předáno žalobcem až na jednání konaném odvolacím soudem [datum], což fakticky vedlo k tomu, že námitky žalobce (v pozici žalované), tímto vznesené ohledně platnosti postoupení, musely být řešeny až na jednání dalším, neboť tyto nebyly známy předem a jednání tak bylo odročeno na [datum]. Soud dále poukazuje i na usnesení Vrchního soudu v Praze z [datum], kterým odvolací soud právě pro maření jednání nařízeného na [datum], uložil žalobci (v pozici žalovaného) separaci nákladů řízení, a dále soud poukazuje na podání žalobce z [datum], kdy se rovněž obsáhlým způsobem vyjadřuje k předmětu řízení přesně v den, kdy se koná jednání soudu prvé instance, tedy [datum] a kdy je toto vyjádření předáno až na jednání přímo soudu. Všechny tyto skutečnosti odůvodňují ponížení základní částky odškodnění o 10 %, neboť žalobce, v pozici žalovaného, sice negativně vnímal délku řízení, k prodlužování řízení však sám negativně přispíval, tedy je třeba z tohoto důvodu částku odškodnění modifikovat. -) Kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk) - Soud uvádí, že se na celkové délce řízení negativně promítly průtahy (jak je uvedeno výše). Tuto skutečnost však soud spatřuje dostatečně zohledněnou již tím, že soud ve věci shledal nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce soudního řízení a stanovením peněžité formy zadostiučinění. Hodnocení uvedeného kritéria tedy dále nezakládá ani navýšení, ani snížení hodnoty odškodnění. -) Význam předmětu řízení pro poškozeného (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk) - Evropský soud pro lidská práva tento typ řízení neřadí mezi řízení, kterým přisuzuje zvýšený význam pro účastníky (za řízení se zvýšeným významem pro účastníky jsou považována zejména řízení trestní, opatrovnická, pracovněprávní, o osobním stavu, ve věcech sociálního zabezpečení a týkající se zdraví nebo života). Význam předmětu řízení pro žalobce soud shledal jakožto běžný, když i subjektivně (výše částky, o kterou je žalován) žalobce tento význam dovozoval fakticky od významu typového.

23. Základní odškodnění je tak po zohlednění shora provedených procentních modifikací na místě ponížit celkem o 50 % na výsledných 85 998,50 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný žalobci již poskytl, jakožto finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení částku 96 800 Kč, tedy částku vyšší, avšak předmětem řízení zůstal stále požadavek původní, v nezměněné výši, soud žalobu v celém rozsahu, pokud jde o jistinu požadovaného zadostiučinění, zamítl.

24. Stanoviskem ze dne [datum], vydaným žalovanou po podání žaloby a po uplynutí lhůty pro předběžné projednání nároku, žalovaná přiznala žalobci nárok na odškodnění ve výši 96.800 Kč. Žalobci bylo vyjádření žalované doručeno dne [datum], tedy včetně informace, že žalobci bylo toto odškodnění přiznáno. Žalobce na toto podání žalované nikterak nereagoval a nevzal žalobu ani částečně zpět. Z provedeného dokazování, zejména ze stanoviska žalované z [datum], má soud za prokázané, že toto odškodnění bylo k tomuto dni žalobci skutečně poskytnuto. Jakkoli byl tedy žalobce v této části fakticky úspěšným, pak jelikož na toto nereagoval příslušným procesním návrhem, soud musel žalobu zcela zamítnout, neboť ke dni vydání rozhodnutí ve smyslu § 154 odst. 1 o.s.ř. není žalobcem uplatněný nárok v době vyhlášení rozhodnutí soudu prvé instance ani částečně důvodným.

25. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

26. Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. [stanovisko NS], dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona.

27. Soud proto přiznal žalobci nárok na úrok z prodlení z částky 96 800 Kč, kterou žalovaná dobrovolně hradila, neboť dle § 2054 odst. 2 o.z. uznala tímto žalovaná i důvodnost příslušenství takto uhrazené částky (žalovaná netvrdila v rámci svého vyjádření nic, co by toto vyvracelo). Soud přiznal úroky z prodlení ode dne [datum] (jak žalobce žádal), neboť jde o první den prodlení žalované (předběžně uplatněno dne [datum], a to do dne [datum] (vydání stanoviska žalovanou. Soud však přiznal úroky pouze ve výši 11,75% p.a., neboť taková byla zákonná výše úroků z prodlení k tomuto dni. Ve zbytku příslušenství soud žalobu zamítl.

28. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobci jakoukoliv újmu.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žaloba byla, co do jistiny žalovaného nároku, zcela zamítnuta, žalobce nereagoval na dobrovolné plnění ani částečným zpětvzetím žaloby, tedy nebylo možno aplikovat § 146 odst. 2 o.s.ř. Proto soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení žalované.

30. V souzeném případě tak byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 1 režijního paušálu 300 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za písemné vyjádření k žalobě. Jejich zaplacení uložil soud neúspěšnému žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.