10 C 116/2015

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupená advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaný: titul celé jméno žalované , IČO sídlem adresa žalované insolvenční správkyně dlužníka anonymizována dvě slova právnická osoba , IČO , sídlem adresa zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o vydání věcí, eventuálně o zaplacení jejich peněžité náhrady

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 859 266,49 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce domáhá uložení povinnosti žalovanému vydat žalobci následujících movité věci nebo jejich peněžitou náhradu: položka 1. ALBINO GAMMA 90GR 1,400 tun nebo peněžitou náhradu v CZK ve výši 35 000,00 položka 2. UNIKRAFT PLUS 70GR 2,000 tun nebo peněžitou náhradu v CZK ve výši 51 000,00 položka 3. UNIKRAFT PLUS 70GR 1,000 tun nebo peněžitou náhradu v CZK ve výši 25 500,00 položka 4. [příjmení] [příjmení] [jméno] 45GR 3,096 tun nebo peněžitou náhradu v CZK ve výši 42 953,14 Kč položka 5. UNIKRAFT ALPHA MF 40GR 2,857 tun nebo peněžitou náhradu v CZK ve výši 41 078,66 položka 6. UNIKRAFT CLASSIC 100GR/R 0,079 tun nebo peněžitou náhradu v CZK ve výši 1 594,22 položka 8. UNIKRAFT ALPHA MF 40GR 0,739 tun nebo peněžitou náhradu v CZK ve výši 12 676,07 položka 9. UNIKRAFT ALPHA MF 70GR /W 1,001 tun nebo peněžitou náhradu v CZK ve výši 16 412,65 položka 10. [příjmení] [příjmení] [jméno] 37GR 1,229 tun nebo peněžitou náhradu v CZK ve výši 18 836,53 položka 11. [příjmení] [příjmení] [jméno] 37GR 3,830 tun nebo peněžitou náhradu v CZK ve výši 58 701,30 položka 12. [příjmení] [příjmení] [jméno] 37GR 0,761 tun nebo peněžitou náhradu v CZK ve výši 11 663,63 položka 13. [příjmení] [příjmení] [jméno] 37GR 1,687 tun nebo peněžitou náhradu v CZK ve výši 25 856,16 položka 14. [příjmení] [příjmení] [jméno] 37GR 0,203 tun nebo peněžitou náhradu v CZK ve výši 3 111,32 položka 15. UNIKRAFT ALPHA MF 40GR /M 7,775 tun nebo peněžitou náhradu v CZK ve výši 155 151,11 položka 16. UNIKRAFT ALPHA MF 35GR /M 12,784 tun nebo peněžitou náhradu v CZK ve výši 262 402,04 položka 17. UNIKRAFT ALPHA MF 60GR /M 4,340 tun nebo peněžitou náhradu v CZK ve výši 80 908,62 položka 18. UNIKRAFT ALPHA MF 48GR /M 0,448 tun nebo peněžitou náhradu v CZK ve výši 7 985,40 položka 19. UNIKRAFT ALPHA MF 48GR /M 1,932 tun nebo peněžitou náhradu v CZK ve výši 34 437,03 položka 20. UNIKRAFT ALPHA MF 48GR /M 1,099 tun nebo peněžitou náhradu v CZK ve výši 19 589,18 položka 21. [jméno] [příjmení] 17GR /U 0,165 tun nebo peněžitou náhradu v CZK ve výši 5 655,91 položka 22. UNIKRAFT ALPHA MF 95GR /M 16,260 tun nebo peněžitou náhradu v CZK ve výši 250 196,69 položka 23. UNIKRAFT ALPHA MF 49GR /M 2,372 tun nebo peněžitou náhradu v CZK ve výši 42 638,93 položka 24. [příjmení] [příjmení] [jméno] 35GR 0,235 tun nebo peněžitou náhradu v CZK ve výši 3 782,97 položka 25. [příjmení] [příjmení] [jméno] 35GR 4,833 tun nebo peněžitou náhradu v CZK ve výši 77 800,49 položka 26. [příjmení] [příjmení] [jméno] 35GR 1,357 tun nebo peněžitou náhradu v CZK ve výši 21 844,67 položka 27. [příjmení] [příjmení] [jméno] 40GR 7,335 tun nebo peněžitou náhradu v CZK ve výši 118 077,10 položka 34. UNIKRAFT ALPHA MF 49GR /M 0,884 tun nebo peněžitou náhradu v CZK ve výši 14 794,82 položka 38. [příjmení] [příjmení] [jméno] 35GR 0,269 tun nebo peněžitou náhradu v CZK ve výši 4 251,93 položka 39. UNIKRAFT ALPHA MF 50GR 1,873 tun nebo peněžitou náhradu v CZK ve výši 29 056,55 položka 40. [jméno] [příjmení] 30GR /N 1,077 tun nebo peněžitou náhradu v CZK ve výši 30 834,91 položka 41. [jméno] [příjmení] 30GR /N 1,078 tun nebo peněžitou náhradu v CZK ve výši 30 863,54 položka 45. UNIKRAFT CLASSIC 35GR 0,821 tun nebo peněžitou náhradu v CZK ve výši 13 047,13 položka 46. UNIKRAFT CLASSIC 35GR 1,179 tun nebo peněžitou náhradu v CZK ve výši 18 736,37 položka 47. [jméno] [příjmení] 90GR 0,015 tun nebo peněžitou náhradu v CZK ve výši 41 položka 48. UNIKRAFT CLASSIC 35GR /R 2,503 tun nebo peněžitou náhradu v CZK ve výši 50 510,54 položka 49. UNIKRAFT CLASSIC 35GR /R 2,281 tun nebo peněžitou náhradu v CZK ve výši 46 030,58 položka 50. UNIKRAFT CLASSIC 32GR 1,216 tun nebo peněžitou náhradu v CZK ve výši 20 858,05 položka 51. UNIKRAFT CLASSIC 32GR 1,766 tun nebo peněžitou náhradu v CZK ve výši 30 292,20 položka 52. UNIKRAFT CLASSIC 32GR 2,254 tun nebo peněžitou náhradu v CZK ve výši 39 800,01 položka 53. MULTINATUR PAPER 60GR 1,142 tun nebo peněžitou náhradu v CZK ve výši 31 399,58 položka 54. MULTINATUR PAPER 60GR 0,952 tun nebo peněžitou náhradu v CZK ve výši 26 175,48 položka 55. [jméno] [příjmení] 18GR /NU 5,342 tun nebo peněžitou náhradu v CZK ve výši 141 489,55 položka 56. [příjmení] [příjmení] [jméno] 40GR 2,103 tun nebo peněžitou náhradu v CZK ve výši 29 176,50 položka 57. [jméno] [příjmení] 35GR 0,355 tun nebo peněžitou náhradu v CZK ve výši 8 875,00 položka 58. [jméno] [příjmení] 40GR 1,694 tun nebo peněžitou náhradu v CZK ve výši 42 350,00 položka 59. UNIKRAFT ALPHA 40GR 0,995 tun nebo peněžitou náhradu v CZK ve výši 17 114,00 položka 60. UNIKRAFT ALPHA 40GR 1,616 tun nebo peněžitou náhradu v CZK ve výši 27 795,20 položka 61. UNIKRAFT ALPHA 40GR 0,464 tun nebo peněžitou náhradu v CZK ve výši 7 980,80 položka 62. [příjmení] [příjmení] 70GR 0,597 tun nebo peněžitou náhradu v CZK ve výši 9 910,20 položka 63. [příjmení] [příjmení] 70GR 0,174 tun nebo peněžitou náhradu v CZK ve výši 2 888,40 položka 64. UNIKRAFT PLUS 40GR 0,304 tun nebo peněžitou náhradu v CZK ve výši 7 296,00 položka 65. UNIKRAFT PLUS 40GR /R 0,221 tun nebo peněžitou náhradu v CZK ve výši 5 304,00 položka 66. UNIKRAFT ALPHA MF 90GR 0,096 tun nebo peněžitou náhradu v CZK ve výši 1 488,00 položka 67. ISOBAL CLASSIC 55GR 3,840 tun nebo peněžitou náhradu v CZK ve výši 93 958,08 položka 68. ISOBAL CLASSIC 55GR 1,440 tun nebo peněžitou náhradu v CZK ve výši 35 234,28 položka 75. UNIKRAFT CLASSIC 32GR 3,887 tun nebo peněžitou náhradu v CZK ve výši 72 556,69.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 272 163,04 Kč k rukám právního zástupce žalovaného do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se svou žalobou domáhá, aby žalované byla uložena povinnost vydat žalobci v petitu specifikované movité věci, nebo jejich peněžitou náhradu s odůvodněním, že usnesením [název soudu] ze dne 6. 6. 2013, č. j. [insolvenční spisová značka], byl zjištěn úpadek dlužníka [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] a insolvenčním správcem dlužníka byl jmenován [titul]. [anonymizováno] [celé jméno původního účastníka]. Dne 17. 10. 2013 byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs. Žalobce spolu se [právnická osoba], [anonymizováno] dala dne 31. 12. 2013 podnět insolvenčnímu soudu k dohledu, který měl být zaměřen mimo jiné na to, že v držení dlužníka v areálu [anonymizováno] závodu dlužníka se nacházejí hotové [anonymizováno] výrobky, které jsou ve vlastnictví žalobce, nebyly sepsány do majetkové podstaty dlužníka a existuje důvodné podezření, že s některými z nich dlužník nakládá jako s vlastními, podnět zůstal bez reakce. Všechny výrobky žalobkyně koupila od jejich předchozího vlastníka [právnická osoba], [anonymizováno] s výjimkou položky [číslo] kterou žalobkyně koupila přímo od [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] [právnická osoba] nabyla vlastnické právo k výrobkům dvěma různými způsoby, jednak část z nich koupila od [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] a zbývající položky byly pro [právnická osoba] vyrobeny přímo [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] Žalobce tvrdí, že všechny věci byly v držení žalovaného a že tento tyto odmítá vydat, příp. s těmito naložil v rozporu s vlastnickým právem žalobce. Pokud jde o cenu věcí, jejichž vydání je žádáno, pak žalobce vyšel z cen, za které tyto věci byly obchodovány.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že dne 24. 6. 2011 byla mezi [právnická osoba], [anonymizováno] (dále též jen [anonymizována dvě slova]) a [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] (dále též jen [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] nebo [anonymizována dvě slova]) uzavřena smlouva o obchodní spolupráci, jejímž předmětem byla dodávka surovin ze strany [právnická osoba] určená [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] k výrobě papírenských výrobků pro [právnická osoba]. Dne 28. 6. 2011 byla mezi těmito společnostmi uzavřena smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva k souboru věcí, na jejímž základě byly pohledávky z obchodní spolupráce zajištěny převodem vlastnického práva k souboru movitých věcí, a to zásobám rozpracovaných výrobků uložených ve skladech [právnická osoba] – [anonymizováno] a specifikovaných v příloze [číslo] smlouvy. K této smlouvě bylo následně uzavřeno několik dodatků, v nichž byl uveden výčet výrobků, u nichž má dojít k zajišťovacímu převodu vlastnického práva na [právnická osoba]. Následně bylo zahájeno insolvenční řízení na majetek dlužníka [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], a to dne 25. 4. 2013. Ve dnech 18. a 27. 5. 2013 byly uzavřeny dvě kupní smlouvy mezi [právnická osoba] – [právnická osoba] (dále též jen [anonymizována dvě slova] [obec] nebo [anonymizováno] [obec]), jako prodávajícím, a [právnická osoba], jakožto kupujícím, jejichž předmětem byl převod vlastnického práva k nedokončeným papírenským výrobkům vymezeným v přílohách smluv. Dne 6. 6. 2013 byl zjištěn úpadek dlužníka [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], dne 15. 8. 2013 měla být dle tvrzení žalobkyně akceptována objednávka žalobkyně [právnická osoba] ze dne 14. 8. 2013, jejímž předmětem byly nedokončené papírenské výrobky. Žalovaná uvedla, že část nedokončené výroby, jejíhož vydání se žalobkyně domáhá, byla zahrnuta již do předmětu smlouvy o zajišťovacím převodu práva, respektive byla součástí dodatků. Vlastnické právo k uvedeným výrobkům bylo za účelem zajištění splnění pohledávek [právnická osoba] za [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] převedeno na [právnická osoba], přičemž v insolvenčním řízení je třeba vycházet z toho, že zajištěný věřitel má pouze právo přihlásit svou pohledávku do konkursu vedeného na majetek dlužníka jako zajištěnou s právem na oddělené uspokojení z výtěžku zpeněžení zajištění, nemůže se však domoci vyloučení zajištění ze soupisu majetku konkursní podstaty, jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Společnost [anonymizována dvě slova] tak mohla být z pohledu zákona č. 182/2006 Sb. nejvýše zajištěným věřitelem a mohla pouze přihlásit tyto své pohledávky jakožto zajištěný věřitel. Převod vlastnického práva k předmětným výrobkům, které byly předmětem zajišťovacího převodu vlastnického práva na žalobkyni po okamžiku zjištění úpadku dlužníka, není přípustné. Na převod vlastnického práva k těmto výrobkům je proto nutno hledět jako na právní jednání neplatné pro rozpor s insolvenčním zákonem, žalobkyně se tak nemohla stát vlastníkem těchto výrobků a není ani aktivně legitimována v tomto řízení. Společnost [anonymizována dvě slova] uplatňuje v rámci insolvenčního řízení zajištění souboru nedokončených výrobků. Žalovaná zajištění pohledávek [právnická osoba] v celém rozsahu popřela a před insolvenčním soudem je pod sp. zn. [spisová značka] veden incidenční spor o pravost a pořadí přihlášených pohledávek. Zároveň je vedeno [právnická osoba] ohledně části nedokončené výroby řízení o vyloučení věcí z majetkové podstaty, které je vedeno u insolvenčního soudu pod sp. zn. [spisová značka]. Žaloba o vyloučení věcí z majetkové podstaty je též vedena na základě návrhu žalobkyně pod sp. zn. [spisová značka]. V těchto sporech je řešena otázka, zda jsou nedokončené výrobky součástí majetkové podstaty [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a s ní související otázka platnosti smlouvy o obchodní spolupráci a smlouvy o zajišťovacím převodu práva, neboť žalovaná má za to, že smlouva o obchodní spolupráci je absolutně neplatná. Otázka platnosti smlouvy o obchodní spolupráci je klíčová i pro tento soudní spor, neboť v případě, že by tato smlouva a k ní akcesoricky navazující smlouva o zajišťovacím převodu práva, byly neplatné, tak neexistuje žádný titul, kterým by [právnická osoba] prokázala své vlastnické právo k nedokončeným výrobkům, a pokud nebyla vlastníkem výrobků, tak nemohla ani vlastnické právo převést na žalobkyni. Žalovaná navrhla řízení přerušit podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. anebo žalobu zamítnout.

3. Tvrzení stran se v průběhu řízení vyvíjela a soud proto rekapituluje výsledný stav: Pokud jde o žalobce, pak tento tvrdil, že je vlastníkem všech předmětných věcí, jejichž vydání žádá, přičemž uváděl, že pokud jde o položku [číslo] tuto nabyl přímo od [právnická osoba] – [právnická osoba], nicméně v podání ze dne 2. 10. 2019 pak žalobce uvedl, že položku [číslo] koupil přímo od [anonymizováno] [obec], s tím, že tato byla vyrobena pro [anonymizováno] [obec], a dne 22. 8. 2013 naskladněna, a následně tato položka byla prodána [právnická osoba] přímo žalobci. Kupní smlouva ani objednávka se nedochovala a dochovalo se pouze vyúčtování kupní ceny fakturou [číslo]. Dne 26. 8. 2013 pak žalobce odvezl ze skladu [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] část z tohoto zboží v množství 10,628 tun a zbytek množství 3,887 tun si odvézt nestihl, a proto je toto předmětem této žaloby. Pokud jde o položky 1 – 74, pak žalobce setrval na svých tvrzeních, že tyto věci koupil na základě písemné objednávky od [právnická osoba], přičemž objednávka byla ze dne 14. 8. 2013 a tato byla akceptována dne 15. 8. 2013. Cena těchto výrobků byla vyúčtována fakturami, které žalobce specifikuje v žalobě s tím, že uvádí, že k faktickému předání těchto věcí nedošlo, neboť ty se nacházely v areálu papírem [anonymizována dvě slova], kde byly původně vyrobeny, nicméně žalobce dovozuje, že se v souladu s textem objednávky stal vlastníkem těchto položek ke dni 15. 8. 2013. Úhradu faktur dovozuje z potvrzení vystaveného [anonymizována dvě slova] o úhradě těchto faktur. Pokud jde o [právnická osoba] [anonymizováno], od které žalobce tyto věci nabyl, pak v tomto směru žalobce setrval na tom, že část věcí, konkrétně položky 1 – 6, 8 – 27, 34, 38 – 41, a 45 – 68, nabyla [právnická osoba] [anonymizováno], od [právnická osoba], na základě dvou kupních smluv, a to kupní smlouvy z 18. 5. 2013 a 27. 5. 2013. V rámci řízení pak žalobce doplnil, že společnost [právnická osoba] nabyla tyto věci od [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], nicméně konkrétní tvrzení, kdy k tomu došlo a za jakých konkrétních podmínek, již žalobce nedotvrdil. Pokud jde o druhou část věcí, které nabyla [právnická osoba] [anonymizováno], a prodala následně žalobci, pak ohledně tohoto setrval žalobce na tvrzení, že dne 24. 6. 2011 byla uzavřena mezi [právnická osoba], a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] smlouva o obchodní spolupráci, [anonymizováno] základě které se [právnická osoba] [anonymizováno], stala vlastníkem věcí, které pro ni vyrobila [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Jedná se o položky 7, 28 – 33, 35 – 37, 42 – 44, a 69 – 74. Pokud jde o otázku držby věcí, žalobce trval na tom, že původní insolvenční správce [titul]. [anonymizováno] [celé jméno původního účastníka] uznal, že 66 položek se nacházelo ke dni prohlášení konkurzu v držbě dlužníka, to jest [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], nicméně tyto měly být dle tohoto správce ve vlastnictví [právnická osoba], a proto tyto odmítal vydat. Pokud jde o zbývajících 9 položek, pak žalobce trval na tom, že tyto byly zahrnuty v inventarizaci, a proto měl za to, že je prokázána držba i ohledně zbytku těchto věcí. Pokud jde o cenu předmětných věcí, pak žalobce setrval na cenách, za které byly tyto věci obchodovány, a z nich nadále při svých žalobních požadavcích vycházel. Pokud jde o tvrzení žalovaného, tato prošla ještě zásadnějšími změnami, když lze konstatovat, že se tato ustálila na tvrzeních, které jsou obsažena zejména v podání z 1. 7. 2019 a 9. 9. 2019. Žalovaný tak ke konci řízení tvrdil, že disponuje věcmi označenými pod položkami 53, 54, 62, 63 a 65, dále pokud jde o položku [číslo] ohledně této tvrdil, že tuto nikdy nedržel, a pokud jde o veškeré zbývající položky, pak uvedl, že tyto byly v držbě žalovaného, respektive dlužníka, nicméně v průběhu času došlo buď k jejich znehodnocení, zpracování, anebo následujícímu prodeji. Konkrétní osud jednotlivých položek pak žalovaný specifikuje na straně 3 v podání z 1. 7. 2019. Pokud jde o věcné námitky, pak žalovaný trval na tom, že došlo k řádnému soupisu předmětných věcí do majetkové podstaty dlužníka, neboť má za to, že společně se závodem dlužníka byly do majetkové podstaty sepsány i veškeré věci, které se nacházely ve skladech, a žalovaný byl povinen podat incidenční žalobu, k jejímuž projednání je však věcně příslušný [název soudu]. Dále žalovaný namítal zadržovací právo, kdy poukazoval na to, že žalovaná má za společností [právnická osoba] pravomocně přiznanou a vykonatelnou pohledávku ve výši 891 880 Kč s příslušenstvím, přiznanou platebním rozkazem [název soudu], ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] a dále, že má případnou pohledávku na zaplacení kupní ceny za předmětné věci, když tvrdil, že [právnická osoba] – [obec] za dodání věcí [anonymizováno] – [právnická osoba], ničeho nezaplatila. Z tohoto důvodu tak žalovaná z opatrnosti uplatňuje i toto zadržovací právo a uvádí, že minimálně ohledně věcí, ohledně nichž měla [právnická osoba] s. r. o., nabýt vlastnictví od [právnická osoba], by měla být žaloba zamítnuta, neboť žalovaná věci řádně zadržuje, v souladu s § 175 odst. 1 starého občanského zákoníku, když specifikuje, že jde o položky 1 – 6, 8 – 27, 34, 38 – 41, 45 – 68 a 75. Žalovaná dále argumentovala aplikací ustanovení § 253 insolvenčního zákona, když tvrdila, že dne 18. 11. 2013 uplynula lhůta dle § 253 odst. 2 insolvenčního zákona, a nastaly účinky v tomto ustanovení uvedené právní domněnky. K doplnění tvrzení žalobce ohledně nabytí vlastnického práva pak žalovaná namítala, že tvrzení ohledně položky [číslo] nebyla doplněna v soudem stanovené lhůtě Pokud jde o věci, které [anonymizována dvě slova] nabyla přímo od [právnická osoba] – [právnická osoba] na základě smlouvy o spolupráci, pak žalovaná namítala, že nebyla splněna povinnost tvrzení, pokud jde o vznik vlastnického práva [právnická osoba], když poukazovala na to, že z tvrzení žalobce vyplývá pouze že byl dovršen proces výroby a převodu vlastnických práv k předmětným výrobkům dle smlouvy o obchodní spolupráci, nicméně [právnická osoba] podle této smlouvy nemohla převést vlastnické právo k předmětným výrobkům na žalobce, neboť nebyla vlastníkem. Zde namítala mimo jiné i to, že nedošlo k předání předmětných výrobků a že žalobce nemohl být v dobré víře, že [právnická osoba] je skutečně vlastníkem těchto výrobků a je oprávněna s nimi nakládat. Pokud jde o tu část výrobků, které měla [právnická osoba] nabýt od [právnická osoba], pak měl žalovaný za to, že i zde neunáší žalobce důkazní břemeno, neboť má za to, že [právnická osoba], nikdy platně nenabyla vlastnické právo k předmětným věcem a je vyloučena dobrá víra na straně [právnická osoba] i žalobce, pokud jde o nabytí vlastnického práva od nevlastníka, když poukazuje na to, že jednatel žalobce, pak [jméno] [příjmení], je rovněž jednatelem společnosti [právnická osoba] a má tak za ryze účelové tvrzení, že žalobce není schopen doplnit skutková tvrzení k tomu, jak [právnická osoba] [anonymizováno], nabyla vlastnické právo od [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] Pokud jde o cenu předmětných věcí, pak žalovaný založil znalecký posudek [číslo] 2013, vypracovaný [anonymizováno] [jméno] [příjmení], a odkazoval na ceny v něm uvedené (pro úplnost soud uvádí, že žalobce tyto ceny sporoval).

4. Obvodní soud pro Prahu 2 ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 30. 6. 2020, č.j. [číslo jednací], kterým žalobu zamítl. Soud I. stupně (v návaznosti na usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]) posoudil věc jako reivindikační žalobu a předně se zabýval otázkou aktivní legitimace žalobce. Své rozhodnutí pak založil na tom, že ohledně položek [číslo] žalobce ani přes poučení podle § 118a odst. 1,3 o. s. ř. nesplnil povinnost tvrzení, pokud jde o prokázání vlastnického práva k těmto položkám, resp. ve vztahu k tomu, jak [právnická osoba] nabyla předmětné věci od [anonymizováno] [právnická osoba] Pokud se týká položek [číslo] pak soud uzavřel, že žalobce neprokázal tvrzení, která k nabytí vlastnického práva ohledně těchto věcí uvádí, když nebylo prokázáno, že by [právnická osoba] nabyla vlastnické právo k těmto movitým věcem, poněvadž to sama smlouva o obchodní spolupráci, která je pouze rámcovou smlouvou, nezakládá, a nevyplynulo to ani z jiných provedených důkazů. Ohledně položky [číslo] žalobce rovněž i přes poučení podle § 118a odst. 1,3 o. s. ř. neunesl povinnost tvrzení a povinnost důkazní ohledně toho, jakým způsobem nabyl vlastnické právo k této věci. Na žalobcově straně tak soud shledal nedostatek aktivní legitimace.

5. K podanému odvolání byl rozsudek soudu prvé instance zrušen usnesením Městského soudu v Praze č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] Odvolací soud uvedl, že předpokladem pro podání reivindikační žaloby je aktivní věcná legitimace žalobce, založená na vlastnickém právu, nebo na jiném oprávnění věci užívat. Odvolací soud uvedl, že z obsahu spisu mimo jiné vyplývá, že mezi [právnická osoba] a [právnická osoba], byla dne 24. 6. 2011 uzavřena smlouva o obchodní spolupráci, tedy bylo využito i metody takzvaného tollingového financování, to jest financování pomocí cizích zdrojů. Toto se podává i z výpovědi [jméno] [příjmení]. Podstata tohoto financování pak spočívá v tom, že vlastníkem vstupů a následně i výrobků financovaných touto metodou není výrobce, ale právě tollingová společnost, která se stává věřitelem odběratelů a dlužníkem dodavatelů. Takovéto tollingové vztahy jsou pak upravovány rámcovou smlouvou, obsahující základní popis mechanismu fungování, a na jejím základě jsou pak uzavírány konkrétní dílčí prováděcí smlouvy. Odvolací soud pak uvedl, že v tomto směru soud prvé instance zjistil skutkový stav neúplně a v důsledku toho je i jeho právní posouzení věci nesprávné, respektive minimálně předčasné. Odvolací soud pak vytkl soudu prvé instance, že provedl celou řadu důkazů, z nichž se však valná většina nestala podkladem pro skutková zjištění, když soud prvé instance vycházel jen z některých z nich, aniž by se vypořádal s důkazy ostatními, z nichž by se mohlo podávat zjištění odlišné. Rozhodnutí soudu prvé instance tak bylo zrušeno s tím, že soud prvé instance se má znovu zabývat důkazy, které byly provedeny, ale nebyly hodnoceny, a to i s přihlédnutím k další argumentaci účastníků. Na jednání konaném dne 15. 6. 2021 pak soud - s ohledem na závěry soudu odvolacího týkající se věcí vyrobených v rámci mechanizmu tollingového financování - žalobce poučil ve smyslu § 118 odst. 3 o. s. ř. ohledně nutnosti doplnění důkazních návrhů k prokázání skutkových tvrzení týkajících se takovéto spolupráce [právnická osoba], se společností [právnická osoba] na základě smlouvy o obchodní spolupráci z 24. 6. 2011. Podáním ze dne 7. 7. 2021 žalobce doplnil svá tvrzení, pokud jde o vlastnictví věcí [anonymizována dvě slova], které tato společnost nabývala na základě smlouvy o obchodní spolupráci z 24. 6. 2011, uzavřené se [právnická osoba] [právnická osoba] Žalobce za tímto účelem založil v listinné podobě a ve formě PDF důkazy, jimiž prokazuje, že [anonymizována dvě slova] byla vlastníkem věci v okamžiku jejich vyrobení, a toto vlastnické právo teprve posléze převáděla na [právnická osoba] [právnická osoba], přičemž žalobce dokládá tuto obchodní praxi na jiných vyrobených věcech, které nejsou předmětem žaloby s tím, že u věcí žalovaných toto právě nenastalo (zpětný převod vlastnictví). Žalovaná pak podáním z 8. 7. 2021 setrvala na svém návrhu na zamítnutí žaloby a pokud jde o věci, které měla [právnická osoba] nabýt na základě smlouvy o obchodní spolupráci z 24. 6. 2011, pak učinila nesporným, že vyjma položky [číslo] tj. položky [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo] byly tyto věci v držbě původního dlužníka, avšak došlo k jejich poškození povětrnostními vlivy a s ohledem na nemožnost dalšího použití pak k rozvláknění a prodeji po dalším zpracování. U položky [číslo] žalovaná sporuje, že by tato byla v držbě dlužníka. Podáním z 16. 8. 2021 pak žalobce upřesnil nabývací tituly k položkám [číslo] a držbu věci [číslo] žalovaným.

6. Z usnesení [název soudu] z 23. 1. 2017 č. j. [insolvenční spisová značka] 239 soud zjistil, že insolvenčním správcem dlužníka [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], byla ustanovena insolvenční správkyně [titul] [celé jméno žalované]. Soud proto v řízení nadále pokračoval s tímto insolvenčním správcem.

7. Ze shodných tvrzení účastníků má soud za prokázané, že usnesením [název soudu] ze dne 6. 6. 2013 č. j. [insolvenční spisová značka] byl zjištěn úpadek dlužníka [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], a že usnesením téhož insolvenčního soudu č. j. [insolvenční spisová značka] ze dne 17. 10. 2013, byl na majetek dlužníka prohlášen konkurz.

8. Z úplných výpisů z obchodního rejstříku soud zjistil následující. Jednatelem společnosti žalobce od 21. 6. 2013 dodnes je mimo jiné pan [jméno] [příjmení], narozen [datum]. Jednatelem společnosti [právnická osoba], s datem vzniku funkce 12. 1. 2011 dodnes je [titul]. [jméno] [příjmení], [příjmení], narozen [datum]. Členem představenstva dlužníka, to jest [právnická osoba] – [právnická osoba], byl v období od 3. 12. 2007 do 3. 3. 2013 [titul]. [jméno] [příjmení], [příjmení], narozen [datum] s tím, že výmaz jeho funkce je datován k 13. 5. 2013. Soud dále zjistil, že ve [právnická osoba] [anonymizováno] [titul]. [jméno] [příjmení] nefiguruje.

9. Pokud jde o prokázání vlastnictví k položce [číslo] pak žalobce doplnil svá skutková tvrzení a důkazní návrhy k těmto podáním z 2. 10. 2019. Jak uvedeno níže, soud ohledně této položky uzavřel, že žalobce neunesl povinnost tvrzení ohledně nabytí vlastnického práva k této věci. Navíc důkazy označené podáním z 2. 10. 2019 byly učiněny po uplynutí koncentrační lhůty, respektive lhůty určené k doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů, a soud proto k těmto navíc nemůže v rámci hodnocení důkazů přihlížet. Soud tak z důvodu neunesení povinnosti tvrzení ve vztahu k této položce [číslo] nehodnotí tyto důkazy: část skladové evidence, týkající se naskladnění položky [číslo] ke dni 22. 8. 2013; fakturu [číslo] na 14 084 EUR; výpis z účtu dokládající úhradu této faktury dne 6. 9. 2013; výpis z evidence [právnická osoba] ze 4. 12. 2012; e-mail z 29. 11. 2012; fakturu vystavenou na [právnická osoba] [číslo] fakturu [právnická osoba], ze 4. 12. 2012. Soud tak v návaznosti na rozhodnutí odvolacího soudu uvádí, že pokud jde o tuto movitou věc, není možné hodnotit označené důkazy, neboť v této části soud zamítá žalobu pro neunesení povinnosti tvrzení, tedy nebylo co prokazovat.

10. Pokud jde o nabývací tituly k položkám [číslo], [číslo], 34, [číslo] a [číslo], soud zjistil, že tyto věci byly předmětem smlouvy uzavřené mezi žalobcem a [právnická osoba] s. r. o., nazvané jako objednávka z 15. 8. 2013 a že tyto byly rovněž předmětem kupní smlouvy, uzavřené mezi [právnická osoba] a [právnická osoba], dne 18. 5. 2013 a dne 27. 5. 2013. Z těchto smluv, ani z žádného z jiných provedených důkazů nebylo však možno učinit závěr o tom, zda se vlastníkem předmětných věcí skutečně stal jejich původní převodce, tj. společnost [právnická osoba] - k tomuto nebyla doplněna ani skutková tvrzení, ani důkazní návrhy. Jak uvedeno níže, soud dospěl ohledně těchto věcí k závěru, že žalobce nesplnil svoji povinnost tvrzení ohledně toho, na základě jakých skutečností je založeno jeho vlastnické právo, když žalobce tvrdil pouze nabytí od [právnická osoba] s. r. o., a dále skutečnosti týkající se nabytí vlastnického práva [právnická osoba], s. r. o., od společnosti [právnická osoba] Žalobce však nedoplnil žádná skutková tvrzení, a tedy ani důkazní návrhy, k tomu, jak se společnost [právnická osoba] vůbec stala vlastníkem předmětných věcí, když bylo pouze v obecné rovině tvrzeno, že tato tyto nabyla od společnosti [právnická osoba] Jak uvedeno níže, soud v této části žalobu zamítl pro nesplnění povinnosti tvrzení, neboť má za to, že je třeba tvrdit vlastnické právo až k počátku tohoto řetězce převodu, to jest až ke společnosti [právnická osoba], což žalobce nesplnil. Soud tak v návaznosti na rozhodnutí odvolacího soudu uvádí, že pokud jde o tyto movité věci, není možné hodnotit jiné důkazy, neboť v této části soud zamítá žalobu pro neunesení povinnosti tvrzení, tedy nebylo co prokazovat.

11. Pokud jde o položky 7, 28 – 33, 35 – 37, 42 – 44 a 69 – 74: Soud má za prokázané, že tyto byly předmětem kupní smlouvy uzavřené dne 15. 8. 2013, to jest součástí objednávky, mezi společností žalobce a [právnická osoba] Ze smlouvy o obchodní spolupráci uzavřené dne 24. 6. 2011 mezi [právnická osoba] [anonymizováno], jakožto financiérem, a [právnická osoba] – [právnická osoba], jakožto zpracovatelem, soud zjistil, že na základě této smlouvy bude [právnická osoba], nakupovat svým jménem suroviny a dodávat je [anonymizována tři slova], za účelem jejich zpracování na hotové výrobky pro [právnická osoba] Strany se dále dohodly, že [anonymizována tři slova] bude pro [právnická osoba] zpracovávat suroviny a hotové výrobky a [právnická osoba] se zavazuje za toto hradit [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] dohodnutou cenu. [právnická osoba] se pak zavázala na základě dílčích objednávek prodávat [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] hotové výrobky vyrobené z těchto surovin a hradit za toto dohodnutou cenu. Pokud jde o samotný mechanizmus smlouvy, pak v článku IV. bylo ujednáno, že [anonymizována tři slova] se zavazuje na základě dílčích smluv o dílo pro [právnická osoba] vyrábět hotové výrobky ze surovin, přičemž dílčí smlouva bude uzavřena formou dílčí závazné nabídky ze strany [anonymizována tři slova] a její akceptace ze strany [právnická osoba] Takováto nabídka musí obsahovat alespoň druh a množství hotových výrobků, a dále druh a množství surovin, které jsou vyžadovány na výrobu těchto výrobků. Takováto nabídka musí rovněž obsahovat jednotkovou cenu. Dále bylo ujednáno v čl. 4, že vlastnické právo [právnická osoba] vzniká okamžikem vyrobení těchto věcí a že hotové výrobky se považují za dodané jejich uložením ve skladu [anonymizována tři slova]. Dle čl. 4 se [anonymizována tři slova] zavázaly takto vyrobené zboží bezplatně skladovat (do doby nákupu dle čl. V) s tím, že nebezpečí škody na hotových výrobcích nese po celou dobu [anonymizována tři slova] jakožto zhotovitel. V článku V. pak bylo ujednáno, že takto vyrobené výrobky budou dále na základě dílčích kupních smluv prodávány ze strany [právnická osoba] [právnická osoba] – [právnická osoba], a to za účelem jejich dalšího prodeje vybraným obchodním partnerům. Takováto dílčí kupní smlouva bude uzavřena na základě objednávky [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] a její akceptace ze strany [právnická osoba] V této objednávce poté musí být uvedeno množství objednávaných výrobků a identifikace koncového zákazníka. Není-li v objednávce uvedeno jinak, pak se má za to, že [právnická osoba] akceptuje takovouto objednávku nejpozději do dvou pracovních dnů ode dne jejího doručení. Z tabulky dokládající další spolupráci [anonymizována čtyři slova] [právnická osoba] na základě smlouvy o obchodní spolupráci z 24. 6. 2011 (tabulka na č. l. 626) a z navazujících dokumentů, tj. 286 ks objednávek, respektive dílčích smluv o dílo uvedených v této tabulce (založeny k důkazu na DVD založeném do spisu na ústním jednání 19. 7. 2021), dále z faktur za výrobu tohoto zboží, vystavených ze strany [anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], jakožto odběrateli (založeno rovněž na DVD na jednání konaném 19. 7. 2021), dále z faktur vystavených [anonymizováno] [právnická osoba], kterými tato společnost prodává zboží třetím koncovým subjektům (rovněž založeno na DVD na jednání 19. 7. 2021), dále z emailové komunikace [anonymizováno] [právnická osoba] a [anonymizována dvě slova] (založeno na č. l. 675-725), a z protokolu o jednání před soudem prvního stupně ze dne 1. 6. 2021, jednání konané u [název soudu] ve věci sp. zn. [spisová značka], má soud za zjištěné následující. Faktická spolupráce stran smlouvy o obchodní spolupráci z 24. 6. 2011, tedy [právnická osoba] a [anonymizováno] [právnická osoba] skutečně odpovídala podmínkám sjednané smlouvy o obchodní spolupráci, když [právnická osoba] nejprve ve smyslu článku 4.1 smlouvy o obchodní spolupráci objednala výrobu konkrétního zboží u [anonymizováno] [právnická osoba], což má soud za zjištěné z jednotlivých dílčích objednávek. V rámci těchto objednávek je, jakožto prodávající subjekt, sice označena [právnická osoba] s.r.o. a jako kupující [právnická osoba] [právnická osoba], nicméně v kontextu navazujících dokumentů má soud za zjištěné, že tímto došlo skutečně k objednání výroby a vlastníkem takto zhotovených věcí zůstávala ve smyslu článku 4. 4 smlouvy [právnická osoba], což se podává i z obsahu jednotlivých objednávek, jimž je výslovně objednávána výroba specifikovaného zboží. Z dalších provedených důkazů (zejm. emailová komunikace ke každému z výrobků) se totiž podává, že po realizaci výroby tohoto zboží teprve následovala emailová komunikace mezi [anonymizováno] [právnická osoba], kterou tato společnost žádá o vyskladnění zboží [anonymizována dvě slova], která souhlasí s vyskladněním, a dochází k převodu vlastnictví na [anonymizováno] [právnická osoba] Tomuto odpovídá i vzájemná fakturace stran, kdy [právnická osoba] [právnická osoba] účtuje cenu za výrobu zboží odběrateli [anonymizována dvě slova] a naopak při zpětném prodeji pak [anonymizována dvě slova] účtuje cenu prodávaného zboží [anonymizováno] [právnická osoba], která tyto položky zboží dále prodává třetím koncovým subjektům. Závěry učiněné z těchto listinných důkazů, které se týkají bezprostředně spolupráce dle smlouvy o obchodní spolupráci (ač k jinému zboží), jsou pak jednoznačně potvrzeny protokolem o jednání ve věci vedené [název soudu] z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], kdy se jedná o spor vedený mezi [právnická osoba] a žalovanou, tj. [titul] [celé jméno žalované]. V rámci tohoto jednání strany vycházely ze stejných listinných důkazů, které zdejší soud cituje, a není mezi stranami sporným, že by došlo právě k uzavření kupních smluv, jimiž [anonymizována dvě slova] prodává zboží [anonymizováno] [právnická osoba], přičemž předmětem tamního sporu je pak až úhrada takto fakturovaných částek a odůvodněnost jejich výše, s ohledem na otázku slev, případně DPH ve vztahu ke koncovým zákazníkům. K tomuto soud doplňuje, že tyto listinné důkazy se týkají zboží, které není předmětem této žaloby, nicméně právě z takto provedených důkazů se podává, že u jiného, než touto žalobou dotčeného zboží, došlo právě i k úkonům navazujícím, tedy konkrétně ke zpětnému prodeji na [anonymizováno] [právnická osoba], což u zboží, které je předmětem této žaloby, nenastalo (spolupráce do tohoto stadia tehdy ještě nedospěla). Soud tak v tomto ohledu uzavírá, že má za prokázané, že na základě objednávek, tak jak jsou tyto citovány níže, které se týkají položek, které jsou předmětem tohoto řízení, tj. položky 7, 28 – 33, 35 – 37, 42 – 44 a 69 – 74, tak došlo v rámci spolupráce na základě smlouvy o obchodní spolupráci z 24. 6. 2011, právě a pouze k realizaci prvého kroku, tj. výroby předmětného zboží pro [anonymizována dvě slova], přičemž vlastníkem v souladu se smlouvou (čl. 4) zůstala [anonymizována dvě slova] avšak zboží bylo skladováno u [právnická osoba] [právnická osoba] Soud má dále z objednávek na výrobu těchto movitých věcí (viz tabulka níže, tj. položky 7, 28 – 33, 35 – 37, 42 – 44 a 69 – 74) za zjištěné, že na základě této smlouvy o obchodní spolupráci byly tyto položky skutečně vyrobeny a jejich vlastníkem se stala [právnická osoba], neboť ve vztahu k těmto položkám nenásledovala další spolupráce předpokládaná smlouvou v jejím článku V. Pokud jde o tyto položky, pak tedy soud zjistil, že došlo k objednání jejich výroby ve smyslu článku 4.1 smlouvy o obchodní spolupráci, tedy, že vlastnické právo nabyla výrobou [anonymizována dvě slova], a toto vzniklo okamžikem výroby těchto věcí. Tyto věci poté byly uskladněny u [anonymizováno] [právnická osoba] a nebezpečí škody na hotových výrobcích tak nesl, ve smyslu článku [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] požádaly o vyskladnění a [anonymizována dvě slova] by souhlasila s expedicí zakázek k zákazníkovi, čímž by došlo k uzavření dílčí kupní smlouvy, dle článku 5.1 smlouvy. U těchto věcí (položky 7, 28 – 33, 35 – 37, 42 – 44 a 69 – 74) tak má soud tedy za zjištěné, že spolupráce zůstala na úrovni, kdy vlastníkem věcí byla [anonymizována dvě slova], a další prodej (vyjma žalobci dne 15.8.2013), ať už dlužníkovi ([anonymizováno] [právnická osoba]), či koncovému odběrateli, realizován nebyl. Pokud jde o hodnotu jednotlivých položek/věcí, pak má soud za zjištěné, že [anonymizována dvě slova] objednávala výrobu jednotlivých věcí na základě jednotkových cen (cena za MJ) uvedených v každé z objednávek. Žalobce pak zakoupil předmětné zboží od [anonymizována dvě slova] právě za tyto výrobní ceny. Pokud tedy žalovaný naložil s věcmi způsobem, který znemožňuje jejich vydání, a to za situace, kdy žalovaný nesl nebezpečí škody na věci, pak žalobci způsobil škodu právě minimálně ve výši, jakou za pořízení těchto věcí žalobce uhradil [anonymizována dvě slova], tj. cenu za kterou [anonymizována dvě slova] výrobu věcí objednala a uhradila, neb tyto ceny byly identické. Soud proto zjistil hodnotu jednotlivých položek/věcí tak, že vyšel z jednotkové ceny každé z věcí uvedené na objednávce (MJ byla 1000 kg, tj. jedna tuna) a žalobou požadované množství (váha v tunách) každé z věcí soud vynásobil právě touto jednotkovou cenou. Tímto soud zjistil hodnotu daného množství věci, které je žalováno (vyrobeno bylo množství jiné, větší), a jelikož byly objednávkové ceny určeny v EUR nebo GBP, pak soud následně vynásobil takto zjištěnou hodnotu každé z položek kurzem dané měny (zjištěno z webu ČNB; www.cnb.cz) ke dni podání žaloby, ten činil: 1 EUR = 27, 485 Kč, resp. 1 GBP = 38, 230 Kč; žalobce vycházel z kurzu jiného (1 EUR = 25, 225 Kč, 1 GBP = 30, 993 Kč), nicméně soud vyšel z kurzu oficiálního, neboť žalobcem zvolený kurz byl pouze interní formou přepočtu žalobce pro účely jeho účetnictví pro daný kalendářní rok, reálnou hodnotou věci však je přepočet právě oficiálním kurzem ČNB. Konkrétně pak soud v níže uvedené tabulce specifikuje, na základě jakých objednávek má za zjištěné, že byly konkrétní položky/věci vyrobeny a staly se tak vlastnictvím [anonymizována dvě slova] a jaká byla jejich hodnota (určená výše popsaným způsobem): <b>položka; číslo zakázky; hodnota věci dle žaloby; cena MJ (1000 kg); žalováno množství; přepočet cizí měny; hodnota věci určená soudem</b> 7; [číslo]; 136 049,27 Kč; 630 EUR; 8,561 tun; 1 EUR = 27, 485 Kč; 148 238,42 Kč 28; [číslo]; 34 730,17 Kč; 441 GBP; 2,541 tun; 1 GBP = 38, 230 Kč; 42 839,81 Kč 29; [číslo]; 14 611,00 Kč; 441 GBP; 1,069 tun; 1 GBP = 38, 230 Kč; 18 022,73 Kč 30; [číslo]; 7 527,66 Kč; 441 GBP; 0,531 tun; 1 GBP = 38, 230 Kč; 8 952,36 Kč 31; [číslo]; 19 463,11 Kč; 441 GBP; 1,424 tun; 1 GBP = 38, 230 Kč; 24 007,83 Kč 32; [číslo]; 7 257,66 Kč; 441 GBP; 0,531 tun; 1 GBP = 38, 230 Kč; 8 952,36 Kč 33; [číslo]; 21 772,99 Kč; 441 GBP; 1,593 tun; 1 GBP = 38, 230 Kč; 26 857,07 Kč 35; [číslo]; 140 532,18 Kč; 560 GBP; 8,097 tun; 1 GBP = 38, 230 Kč; 173 347,05 Kč 36; [číslo]; 23 413,97 Kč; 540 GBP; 1,399 tun; 1 GBP = 38, 230 Kč; 28 881,24 Kč 37; [číslo]; 23 079,25 Kč; 540 GBP; 1,379 tun; 1 GBP = 38, 230 Kč; 28 468,35 Kč 42; [číslo] [číslo] [číslo] [číslo]; 206 968,60 Kč; 1100 EUR; 7,459 tun; 1 EUR = 27, 485 Kč; 225 511,68 Kč 43; [číslo]; 28 219,21 Kč; 1100 EUR; 1,017 tun; 1 EUR = 27, 485 Kč; 30 747,47 Kč 44; [číslo]; 29 689,83 Kč; 1100 EUR; 1,070 tun; 1 EUR = 27, 485 Kč; 32 349,85 Kč 69; [číslo]; 4 230,54 Kč; 500 GBP; 0,273 tun; 1 GBP = 38, 230 Kč; 5 218,40 Kč 70; [číslo]; 58 847,15 Kč; 630 EUR; 3,703 tun; 1 EUR = 27, 485 Kč; 64 119,48 Kč 71; [číslo]; 24 137,05 Kč; 1030 EUR; 0,929 tun; 1 EUR = 27, 485 Kč; 26 299,57 Kč 72; [číslo]; 10 851,80 Kč; 900 EUR; 0,478 tun; 1 EUR = 27, 485 Kč; 11 824,05 Kč 73; [číslo]; 59 117,31 Kč; 1085 EUR; 2,160 tun; 1 EUR = 27, 485 Kč; 64 413,85 Kč 74; [číslo]; 9 037,74 Kč; 655 EUR; 0,547 tun; 1 EUR = 27, 485 Kč; 9 847,46 Kč CELKEM;; 859 266,49 Kč; 978 899,03 Kč Pokud jde o položku [číslo] pak soud k výše uvedeným zjištěním doplňuje, že má za zjištěné, že toto zboží bylo vyrobeno na základě objednávky [číslo] ze dne 31. 7. 2012, přičemž v evidenci zakázek [právnická osoba] z 4. 12. 2012 je pod stejným číslem tato objednávka evidována právě v žalovaném množství 1,017 tuny, a to pro stejného koncového zákazníka [anonymizována dvě slova]. Soud tak toto doplňuje ke zjištění, je toto zboží bylo tedy skutečně vyrobeno pro [anonymizována dvě slova] a žalobce toto později koupil, ač pod jiným číslem zakázky, jak je to uvedeno v žalobě. Pokud jde o položku [číslo] pak soud doplňuje, že na základě objednávky z 20. 9. 2012 [číslo] zjistil, že toto zboží bylo vyrobeno pro příjemce [anonymizována dvě slova] a že takto vyrobené zboží bylo evidováno na skladu [právnická osoba] ke dni 4. 12. 2012 v množství 23,307 tuny, což se podává ze stavu zakázek dlužníka ke dni 4. 12. 2012. Soud pak dále zjistil na základě e-mailu 29. 11. 2012, že část tohoto zboží byla zákazníkovi [anonymizována dvě slova] expedována, a to právě v objemu 22,237 tuny, jak se podává i z faktury vystavené ze strany [právnická osoba] této [právnická osoba] [anonymizováno] [číslo] ze dne 4. 12. 2012. Soud tak tedy má na základě těchto listin za potvrzené zjištění, že žalobce byl vlastníkem položky [číslo] v zbývajícím rozsahu 1,070 tuny. Pokud jde o položku [číslo] pak má soud za zjištěné, že tato byla vyrobena na základě čtyř objednávek, konkrétně objednávky z 9. 5. 2012 [číslo] dále z 15. 5. 2012 [číslo] dále z 31. 7. 2012 [číslo] dále z 20. 9. 2012 [číslo] to pro příjemce [anonymizována dvě slova]. Ze stavu zakázek u [právnická osoba] ze dne 4. 12. 2012 pak má soud za zjištěné, že dlužník evidoval toto zboží na skladě právě v souhrnném množství 7,459 tuny. Tedy i ohledně tohoto zboží pak má soud za prokázané, že toto bylo skutečně vyrobeno pro [anonymizována dvě slova] a stalo se následně vlastnictvím žalobce. Soud se dále blíže nezabýval fakturami, které byly vystaveny ze strany [právnická osoba] [právnická osoba] za výrobu těchto položek, když stranami nebylo tvrzeno, že by platba za výrobu těchto věcí byla podmínkou pro vznik vlastnického práva na straně [anonymizována dvě slova], což potvrzuje to, že ani ze smlouvy o obchodní spolupráci ze dne 24. 6. 2011 soud nezjistil, že by strany sjednaly výhradu vlastnictví do doby úhrady kupní cenu. O vzniku vlastnického práva k těmto položkám na straně [anonymizována dvě slova] na základě této smlouvy o obchodní spolupráci tak mohl soud učinit zjištění i bez vyhodnocení otázky úhrady ceny za výrobu tohoto zboží. Soud se proto těmito důkazy blíže nezabýval. Pokud jde o otázku držby těchto položek, pak žalovaný podáním z 8. 7. 2021 učinil nesporným, že veškeré položky tak, jak jsou tyto žalobcem žalovány, byly v držbě žalované, a to s výjimkou položky [číslo]. Pokud pak jde o položku [číslo] pak soud má za zjištěné, že i tato byla v držbě žalované. Soud v tomto ohledu učinil toto zjištění zejména z dopisu insolvenčního správce z 13. 10. 2014, z něhož se výslovně podává, které položky insolvenční správce sporuje, že má ve své držbě, a tato položka mezi těmito uvedena není. Dále pak má soud zjištění o držbě položky [číslo] za potvrzené z inventarizačního zápisu provedeného v sídle [právnická osoba] ve dnech 2. - 3. 7. 2013 a 17. 7. 2013, kde je tato položka pod svým výrobním číslem výslovně uvedena, přičemž z výslechu svědků, zejména paní [příjmení], pak má soud potvrzené, že tyto inventarizační soupisy skutečně odpovídaly stavu zboží v dané provozovně.

12. Z listin týkajících se insolvenčního řízení, které soud provedl k důkazu, soud zjistil následující. Dne 31. 10. 2013 byl podán zástupcem žalobce a [právnická osoba], s. r. o. podnět insolvenčnímu soudu k výkonu dohlédací činnosti. Z přípisu žalobce insolvenčnímu správci [titul] [celé jméno původního účastníka] z 29. 9. 2013 soud zjistil, že žalobce kontaktoval tohoto insolvenčního správce ohledně osudu movitých věcí po prohlášení konkurzu. Z přípisu z 13. 10. 2014 insolvenčního správce [titul] [celé jméno původního účastníka] pak soud zjistil, že tento insolvenční správce v reakci na toto potvrzuje, že se v prostorách dlužníka nacházelo 66 předmětných položek z celkového počtu 75. Správce zde rovněž popírá vlastnické právo žalobce. Z přípisu z 24. 11. 2014 pak soud zjistil, že žalobce vyjadřuje nesouhlas s tímto stanoviskem správce. Z e-mailu z 16. 8. 2013 pak soud zjistil, že tímto bylo ze strany dlužníka [právnická osoba] specifikováno, které movité věci jsou zpracovávány přímo pro žalobce. Z usnesení [název soudu] z 3. 2. 2016 soud zjistil, že zástupcem insolvenčního správce byl ustanoven [anonymizováno] [celé jméno původního účastníka]. Z usnesení tohoto insolvenčního soudu z 23. 1. 2017 pak soud zjistil, že tento správce byl odvolán a správcem byla ustanovena [titul] [celé jméno žalované]. Ze žaloby o vyloučení věcí z majetkové podstaty z 31. 10. 2013 a dále ze žaloby o vyloučení věcí z majetkové podstaty z 25. 11. 2013 soud zjistil, že [právnická osoba], s. r. o. se domáhala vyloučení v těchto žalobách specifikovaných věcí z majetkové podstaty dlužníka. Z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. [číslo jednací] soud zjistil, že tímto byla zamítnuta žaloba žalobce na vyloučení v tomto rozsudku specifikovaných movitých věcí z majetkové podstaty, přičemž se mělo jednat o movité věci, které měl žalobce nabýt na základě smluv z 2. 8. 2013 a 2. 9. 2013 (tyto ve zdejším řízení nefigurují). Z rozsudku [název soudu] č. j. [číslo jednací] soud zjistil, že tímto byla zamítnuta žaloba [právnická osoba], o vyloučení věcí v tomto rozsudku specifikovaných, z majetkové podstaty dlužníka, přičemž žalobce se domáhal svého vlastnického práva na základě smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva z 28. 6. 2011. Z rozsudku [název soudu] č. j. [číslo jednací] soud zjistil, že tímto byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, č. j. [číslo jednací]. Z platebního rozkazu [název soudu], č. j. [číslo jednací] soud zjistil, že tímto byla s právní mocí k 21. 5. 2016 přiznána žalobci [titul] [celé jméno původního účastníka], insolvenčnímu správci, proti [právnická osoba], pohledávka ve výši 891 880 Kč s příslušenstvím. Z žaloby podané [titul] [celé jméno původního účastníka], insolvenčním správcem, proti [právnická osoba], s. r. o., soud zjistil, že tento správce vymáhá pohledávku za touto společností ve výši 333 780,19 EUR a z platebního rozkazu [název soudu] ze 7. 1. 2015 soud zjistil, že platebním rozkazem byla tato pohledávka insolvenčnímu správci přiznána. Ze souhrnu těchto listinných důkazů, které se týkají insolvenčního řízení ve věci dlužníka [právnická osoba] tak soud mohl učinit pouze skutková zjištění, která popisuje ve vztahu k jednotlivým listinám, nicméně nebylo z těchto možno učinit relevantní závěry pro předmět tohoto řízení, tedy zejména závěry o tom, zda žalobce je skutečně vlastníkem předmětných movitých věcí, či zda tyto věci jsou skutečně fyzicky stále v držení žalované či jaká je jejich hodnota.

13. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku společnosti žalobce soud zjistil, že tato dříve vystupovala pod [právnická osoba] [anonymizováno], s tím, že k převodu obchodních podílů v této (původně ready made) společnosti dochází na základě notářského zápisu ze dne 20. 6. 2013, kdy se společníkem stává mimo jiné [právnická osoba] [anonymizováno], a jednatelem se stává mimo jiné [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

14. Soud neučinil žádná relevantní zjištění z usnesení [název soudu] sp. zn. [číslo jednací], neboť z tohoto se pouze podává, že toto řízení bylo přerušeno. Toto však nemá relevanci pro řízení zdejší. Stejně tak soud nemohl učinit relevantní skutková zjištění z protokolu z 21. 6. 2017 ve věci vedené Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka], neboť z tohoto se podává pouze průběh tohoto jednání, což není pro řízení zdejší relevantní.

15. Z výpovědi [anonymizováno] [jméno] [příjmení] soud zjistil následující. Tento svědek neměl konkrétní informace o vlastnictví jednotlivých položek, jak jsou tyto žalovány, nicméně z jeho výpovědi bylo možno zjistit, že všechny zúčastněné společnosti, tj. jak společnost žalobce, tak [právnická osoba], [anonymizováno] [právnická osoba] i [anonymizováno] [právnická osoba], byly společnostmi personálně propojenými, zejména přes pana [jméno] [příjmení]. Svědek výslovně potvrzoval, že veškeré dispozice s papírenskými výrobky mezi těmito subjekty koordinoval pan [jméno] [příjmení] a svědek i výslovně potvrdil, že společnost žalobce je vlastněna z 51 % [právnická osoba] a že žalobce je vlastně subjektem touto společností ovládaným.

16. Z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [jméno] soud zjistil rovněž, že všechny zúčastněné subjekty, počínaje žalobcem, přes [právnická osoba], [anonymizováno] [právnická osoba] i [anonymizováno] [právnická osoba] jsou fakticky propojené, zejména před osobu pana [jméno] [příjmení]. Tento svědek se pak vyjadřoval ke způsobu evidence jednotlivých zakázek a výrobků, nicméně nebylo možno z jeho výpovědi učinit závěr, zda věci, které jsou konkrétně předmětem této žaloby nebo která z nich je ve vlastnictví žalobce či nikoli.

17. Z výpovědi svědkyně [titul]. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že tato je zaměstnancem [právnická osoba], a soud mohl pouze učinit obecná zjištění ohledně spolupráce [anonymizována čtyři slova] [právnická osoba], když z výpovědi svědkyně lze mít za potvrzené, že [právnická osoba] měla ve skladech [právnická osoba] [právnická osoba] umístěnu celou řadu výrobků, která byla ale ve vlastnictví [anonymizována dvě slova] a která byla předmětem vzájemných obchodů těchto společností, nebo i následných prodejů třetím subjektům. Konkrétní informace ohledně jednotlivých položek z výpovědi svědkyně zjistit možné nebylo, bylo však možno učinit závěr, že probíhaly inventarizace, v nichž byl stav věcí reálně podchycen.

18. Z výpovědi jednatele žalobce [jméno] [příjmení] má soud předně za potvrzené, že zde existovalo faktické i personální propojení mezi všemi zúčastněnými subjekty, tedy jak společností žalobce, tak [právnická osoba], [anonymizováno] [právnická osoba] i [anonymizováno] [právnická osoba], a tyto společnosti navzájem sdílely informace. Pokud jde o způsob produkce a vlastnictví zboží vyrobené [právnická osoba] [právnická osoba], pak má soud z této výpovědi za zjištěné, že [právnická osoba] [právnická osoba] financovala od roku 2011 svou činnost mimo jiné prostřednictvím tzv. tollingového financování, kdy jedním z těchto financérů byla právě i [právnická osoba]. Další byla pak např. právě [anonymizováno] [právnická osoba] Z výpovědi tohoto účastníka tak lze mít za potvrzené v obecné rovině to, že spolupráce na základě tollingu fungovala tak, že konkrétní financiér si nechal vyrobit zboží, toto měl skladováno u [anonymizováno] [právnická osoba] a bylo jeho vlastníkem, a poté po vzájemné dohodě s tímto dlužníkem ([anonymizováno] [právnická osoba]) došlo k převodu vlastnictví buď přímo na dalšího koncového odběratele, nebo [anonymizováno] [právnická osoba] a poté na koncového odběratele. V obecné rovině tak lze mít z výpovědi tohoto účastníka za potvrzené, že strany smlouvy o obchodní spolupráci z 24. 6. 2011 fakticky postupovaly podle mechanismu této smlouvy, tj. že [anonymizována dvě slova] si nechá vyrobit zboží u [anonymizováno] [právnická osoba], je jeho vlastníkem, a teprve v okamžiku jeho prodeje třetímu subjektu toto (zpětně) převádí na [anonymizováno] [právnická osoba] a tato společnost poté zboží prodává, přičemž důvodem této spolupráce jsou chybějící finanční prostředky na straně [anonymizováno] [právnická osoba], avšak dostatečné množství obchodních příležitostí, které však jinak není schopná realizovat. Informace o konkrétním osudu zboží, jež je předmětem této žaloby, však nebylo možno z výpovědi účastníka zjistit.

19. Ze soupisu majetkové podstaty zaslané insolvenčním správcem [titul], [anonymizováno] [celé jméno původního účastníka] [název soudu] dne 23. 9. 2013 soud zjistil, že v soupisu majetkové podstaty tohoto dlužníka byl sepsán podnik dlužníka [anonymizováno] – [právnická osoba] s tím, že specifikace podniku je obsažena v příloze soupisu, nicméně z přiloženého soupisu movitého majetku soud nezjistil, že by předmětem takto sepsaných věcí byly i věci, které jsou předmětem této žaloby.

20. Soud neučinil relevantní skutková zjištění pro předmět sporu ze smlouvy zajišťovacím převodu vlastnického práva k souboru movitých věcí uzavřené mezi [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] [právnická osoba] dne 28. 6. 2011, neboť z této smlouvy nebylo možno učinit konkrétní zjištění, že by žalobou dotčené movité věci byly převáděny dlužníkem [anonymizováno] [právnická osoba] na věřitele [právnická osoba] Z této smlouvy se pouze podává, že pohledávky [anonymizována dvě slova] z obchodní spolupráce mají být zajištěny převodem vlastnického práva k blíže nespecifikovaným movitým věcem ve vlastnictví [anonymizováno] [právnická osoba] Toto smluvní ujednání však nekoresponduje se skutkovými tvrzeními uvedenými v této žalobě, a netýká se tak věcí uvedených v této žalobě, když žalobce tvrdí, že [anonymizována dvě slova] nabyla věci od [anonymizováno] [právnická osoba] na základě smlouvy o obchodní spolupráci z 24. 6. 2011, nikoli na základě této smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva, a u zbytku věcí tvrdí, že je [anonymizována dvě slova] nabyla kupní smlouvou od [anonymizováno] [právnická osoba], tedy rovněž nikoli v souvislosti s touto smlouvou.

21. Soud ve věci učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne 6. 6. 2013 byl zjištěn úpadek dlužníka [právnická osoba] a 17. 10. 2013 byl na tuto společnost prohlášen konkurz. Aktuálním insolvenčním správcem dlužníka je žalovaná. Pokud jde o vlastnické právo žalobce k položce [číslo] pak soud neučinil žádná relevantní zjištění, z nichž by bylo možno dovodit, že žalobce je vlastníkem této movité věci. Pokud jde o položky [číslo] – 6, 8 – 27, 34, 38 – 41 a 45 – 68, pak soud rovněž neučinil zjištění, že by vlastníkem těchto věcí či osobou jinak oprávněnou nakládat s těmito věcmi byla společnost žalobce. Soud v tomto směru pouze mohl učinit zjištění, že předmětné movité věci byly, respektive měly být předmětem kupní smlouvy z 15. 8. 2013 uzavřené mezi [právnická osoba], s. r. o., jakožto prodávajícím, a žalobcem jakožto kupujícím, a před tím ještě předmětem kupních smluv z 18. 5. 2013 a 27. 5. 2013, které byly uzavřeny mezi společností [právnická osoba] a [právnická osoba]. Soud však již pro nedoplnění skutkových tvrzení nemohl učinit žádná zjištění, zda tyto movité věci skutečně nabyla do svého vlastnictví společnost [právnická osoba] od dlužníka, to jest společnosti [právnická osoba] Soud tedy uzavírá, že pro nedoplnění skutkových tvrzení k celému řetězci převodů vlastnického práva (nedotvrzen článek [právnická osoba] – [právnická osoba]) nezjistil (nemohl ani zjistit), že by vlastníkem těchto movitých věcí byl skutečně žalobce, ani že by žalobci svědčilo jiné právo umožňující žalobci s těmito věcmi disponovat. Pokud jde o položky [číslo] – 33, 35 – 37, 42 – 44, a 69 – 74, pak soud zjistil, že tyto položky byly předmětem smlouvy uzavřené dne 15. 8. 2013, to jest součástí objednávky mezi společností žalobce a [právnická osoba] Soud dále zjistil, že byly vyrobeny dlužníkem, to jest společností [právnická osoba], na základě smlouvy o obchodní spolupráci uzavřené dne 24. 6. 2011 mezi tímto dlužníkem a [právnická osoba], [anonymizováno] a že jejich vlastníkem byla na základě této smlouvy [anonymizována dvě slova] - soud zde uzavírá, že ohledně souboru movitých věcí, jejichž vlastnictví žalobce tvrdí v souvislosti se smlouvou o obchodní spolupráci z 24. 6. 2011, bylo skutečně dle této smlouvy vlastnictví na straně [právnická osoba] [anonymizováno], když soud má za prokázané, že tato společnost si nechala tyto věci dle článku 4.1 na základě dílčích smluv, respektive objednávek, vyrobit, a ve smyslu článku 4.4 se pak stala vlastníkem takto hotových výrobků v okamžiku jejich vzniku; dále že ve smyslu článku 4.5 pak [anonymizováno] [právnická osoba] uložily tyto věci ve vlastnictví [právnická osoba] na svůj sklad, a bezplatně je pro [anonymizována dvě slova] skladovaly. Soud má dále za zjištěné, že povinností dle smlouvy o obchodní spolupráci ze strany [anonymizováno] [právnická osoba] bylo věci na své vlastní nebezpečí řádně skladovat a vyčkat dalších pokynů ze strany [anonymizována dvě slova], zejména pokud jde o souhlas s vyskladněním a možností prodeje dalšímu koncovému odběrateli (přes převod vlastnictví na [anonymizováno] [právnická osoba]). Z dokazování hodnoceného výše se však podává, že tento navazující krok ve článku V. smlouvy o obchodní spolupráci u těchto věcí realizován nebyl, a soud uzavřel, že tyto věci zůstaly ve vlastnictví [právnická osoba], přičemž tyto následně byly převedeny kupní smlouvou z 15. 8. 2013 právě do vlastnictví žalobce. Pokud jde o konkrétní skutkové závěry, jak tyto jednotlivé položky byly objednány ze strany [anonymizována dvě slova] u [anonymizováno] papírny [právnická osoba], pak soud odkazuje na výše uvedenou tabulku, z níž se podává číslo jednotlivé objednávky, na základě které byla každá z těchto věcí zhotovena. Soud dále učinil závěr, že souhrnná hodnota těchto položek činí částku 978 899,03 Kč, přičemž v podrobnostech, pokud jde o způsob výpočtu a hodnotu jednotlivých položek, pak soud rovněž odkazuje na detailní tabulku uvedenou výše. Soud tak tedy zejména učinil závěr, že tyto položky byly skutečně vyrobeny [právnická osoba] pro [anonymizována dvě slova] a že tyto věci poté tato společnost prodala kupní smlouvou z 15. 8. 2013 právě žalobci. Soud má dále rovněž za zjištěné, že celková hodnota těchto věcí byla 978 899,03 Kč. Dále má soud za zjištěné, že veškeré tyto věci byly v držbě žalované. V podrobnostech odkazuje soud rovněž na výše uvedené.

22. Jelikož žalovaný podáním z 8. 7. 2021 uznal, že veškeré věci až na položku [číslo] byly v držbě žalované, a jelikož soud, jak uvádí výše, dospěl k závěrům na základě provedeného dokazování, že i položka [číslo] byla v držbě žalované, pak se soud blíže nezabýval hodnocením dalších listinných důkazů týkající se inventarizace k různým datům, zejména tabulkou založenou na č.l. 177, přehledem na č.l.195-203, ani další tabulkou na č.l. 235.

23. Soud se dále blíže nezabýval hodnocením hodnoty věcí 1-6, [číslo], 34, [číslo], a [číslo], a dále položky [číslo] neboť u těchto dospěl k závěru o tom, že žalobce neprokázal, resp. nedotvrdil, své vlastnické právo a řešení otázky hodnoty těchto věcí je tak nadbytečným.

24. Soud se dále blíže nezabýval listinnými důkazy, které dokládají, jak žalovaný naložil s jednotlivými věcmi, a to právě v návaznosti na podání žalovaného z 8. 7. 2021 a na vyjádření žalovaného v tom směru, že věci fyzicky již žalovaný nemá a nemůže žádnou z nich vydat.

25. Soud dále blíže nehodnotí ani znalecký posudek [číslo] 2013 z 3. 11. 2013, který se týká ocenění zásob [právnická osoba] Důvodem je zejména skutečnost, že tento nelze přímo použít k určení hodnoty jednotlivých věcí, zejména však skutečnost, že soud, jak uvádí níže, dospěl k závěru o tom, že škodu na straně žalobce lze ve výši, kterou je žalobcem požadována, potvrdit z jiných listinných důkazů, zejména z objednávek výroby těchto věcí uzavřených mezi [anonymizována dvě slova] a [právnická osoba], když tato objednávková cena byla následně shodnou s cenou prodejní mezi [anonymizována dvě slova] a žalobcem.

26. Jako nadbytečné pak soud zamítl návrhy na další výslech svědkyně [příjmení] a výslech svědka [jméno], když zjištění o držbě položky [číslo] žalovanou bylo možno spolehlivě učinit z listinných důkazů, a výslechy tak byly nadbytečnými.

27. Soud dále zamítl návrh na provedení znaleckého posudku na určení hodnoty jednotlivých věcí, neboť žalobce se domáhá jakožto škody částky, kterou vynaložil za výrobu těchto věcí, a soud má za zjištěné, že žalobci skutečně vznikla škoda minimálně ve výši, kterou jakožto kupní cenu za tyto věci vynaložil, přičemž tato cena se odvíjí od ceny výrobní, tj. z ceny, za kterou [anonymizována dvě slova] tyto věci nechala vyrobit u [právnická osoba] Zpracování znaleckého posudku na hodnotu věcí je tak nadbytečným.

28. Soud ve zbytku učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními a v tomto ohledu soud odkazuje na výše uvedené. Z důkazů výše citovaných byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

29. Po právní stránce posoudil soud věc podle následujících ustanovení. Podle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. Podle § 1041 odst. 1 o.z., kdo se domáhá, aby mu věc byla vydána, musí ji popsat takovými znaky, kterými se rozeznává od jiných věcí téhož druhu. Podle [číslo] odst. 1 o.z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. Podle § 2951 odst. 1 o.z. se škoda nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.

30. Po právní stránce tak posoudil soud věc podle § 1040 odst. 1 o.z., když se žalobce po žalovaném domáhá vydání movitých věcí specifikovaných ve výroku I. rozsudku, které mu má žalovaný neprávem zadržovat, a o kterých žalobce tvrdí, že je jejich vlastníkem. Nárok na náhradu škodu způsobený nesplněním smluvní povinnosti věc vydat vlastníkovi pak soud posoudil podle § 2913 odst. 1 o.z. a § 2951 odst. 1 o.z. 31. [příjmení] oprávněnou k podání reivindikační žaloby je především vlastník věci, obdobný nárok však může uplatnit i kvalifikovaný držitel (§ 1043 o.z.) nebo detentor (§ 1044 o.z.). Žalobce v žalobě tvrdil, že je vlastníkem uvedených movitých věcí.

32. V průběhu řízení byla věc předložena [název soudu] k posouzení otázky věcné příslušnosti, přičemž [název soudu] ve svém usnesení ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] konstatoval, že ve věci se jedná o žalobu reivindikační a soud proto žalobu jakožto takovou posuzoval. Předpokladem pro úspěch reivindikační žaloby je pak kumulativně splnění minimálně toho, že žalobce prokáže, že je skutečně vlastníkem věcí, ohledně nichž se domáhá jejich vydání, to jest, že je k podání žaloby aktivně legitimován, a dále prokázání toho, že žalovaný věci zadržuje, tedy že je dána na straně žalovaného pasivní legitimace.

33. Soud se proto předně zabýval otázkou aktivní legitimace žalobce, to jest vyhodnocením toho, zda je žalobce skutečně vlastníkem věcí, jejichž vydání se domáhá 34. Pokud jde o položku [číslo] pak soud uzavírá, že žalobce neunesl povinnost tvrzení ohledně toho, jakým způsobem nabyl vlastnické právo k této věci. Žalobce obecně v žalobě uvedl, že tuto věc nabyl od [právnická osoba] – [právnická osoba], a to přímo. Podáním doručeným soudu dne 3. 10. 2019 pak žalobce tvrdil, že tuto položku nabyl od [právnická osoba] – [právnická osoba] Řízení v této věci bylo přitom koncentrováno na jednání konaném dne 8. 11. 2016 tak, že účinky koncentrace ve smyslu § 118b odst. 1 o. s. ř. nastaly dne 8. 12. 2016. Soud poté na jednání konaném 23. 4. 2019 tuto koncentraci ve vztahu k tvrzením ohledně nabytí položky [číslo] prolomil poučením ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. s tím, že žalobci stanovil lhůtu k doplnění relevantních skutkových tvrzení do 30 dnů ode dne doručení protokolu o tomto jednání, když protokol o tomto jednání byl právnímu zástupci žalobce doručen 29. 4. 2019, tedy lhůta k doplnění relevantních skutkových tvrzení a důkazních návrhů uplynula dne 29. 5. 2019, přičemž soud tuto pak přípisem z 27. 5. 2019 prodloužil do 30. 6. 2019. Žalobce reagoval podáním ze dne 28. 6. 2019 podaným k poštovní přepravě 1. 7. 2019, nicméně v tomto pouze obecně zopakoval žalobní tvrzení, bez požadovaných skutkových upřesnění a důkazních návrhů. Tyto žalobce doplnil až podáním z 2. 10. 2019, které bylo soudu doručeno dne 3. 10. 2019, přičemž uvedl tvrzení, která soud specifikuje výše v rekapitulaci žalobních tvrzení. Soud proto pokud jde o požadavek na vydání položky [číslo] konstatuje, že žalobce i přes poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. neunesl povinnost tvrzení ohledně vlastnického práva k této movité věci a v této části soud proto žalobu zamítl.

35. Pokud jde o položky 1 – 6, 8 – 27, 34, 38 – 41, a 45 – 68, pak žalobce tvrdil, že tyto věci nabyl na základě kupní smlouvy z 15. 8. 2013 od [právnická osoba], která tyto nabyla na základě dvou kupních smluv od společnosti [právnická osoba], a to sice kupních smluv z 18. 5. 2013 a 27. 5. 2013, přičemž společnost [právnická osoba] tyto věci měla nabýt přímo od dlužníka [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] Soud má, pokud jde o tyto věci, za to, že je třeba prokázat nabytí vlastnického práva žalobce až od původního výrobce věcí, a to [právnická osoba] – [právnická osoba] Důvodem je skutečnost, že z provedeného dokazování vyplynulo, že jednatelem společnosti žalobce, ke dni uzavření kupní smlouvy mezi žalobcem a [anonymizována dvě slova], to jest ke dni 15. 8. 2013, byl pan [jméno] [příjmení], datum narození [datum] Pan [příjmení] [příjmení], narozen [datum] přitom je již ode dne 12. 1. 2011 zároveň jednatelem společnosti [právnická osoba] a byl v období od 3. 12. 2007 do 3. 3. 2013 i členem představenstva [právnická osoba] – [právnická osoba] Vzhledem ke kontextu všech propojených vztahů a zejména s ohledem na skutečnost, že dne 6. 6. 2013 byl prohlášen úpadek na [právnická osoba] – [právnická osoba] a dne 17. 10. 2013 byl vyhlášen konkurz na tuto společnost má tak soud za to, že nelze vycházet z toho, že žalobce mohl být v dobré víře o tom, že předcházející nabyvatelé věcí, to jest [anonymizována dvě slova] a [právnická osoba] byli skutečnými vlastníky, a že tak žalobce naopak měl reálně možnost ověřit, zda tito jsou skutečně vlastníky a zda může od nich vlastnické právo vůbec nabýt.

36. Žalobce v tomto směru argumentoval § 446 obchodního zákoníku, dle kterého je možné nabýt vlastnické právo i v případě, kdy prodávající není vlastníkem. Konkrétně se žalobce v tomto směru domáhal toho, že [právnická osoba], s. r. o. personálně propojená s panem [jméno] [příjmení] není a že tedy minimálně tato společnost byla v dobré víře o tom, že převádějící subjekt [právnická osoba] vlastníkem předmětných věcí je. Dle tvrzení žalobce se tak [právnická osoba] minimálně na základě ustanovení § 446 obchodního zákoníku stala vlastníkem těchto věcí a takto nabyté vlastnické právo pak již mohla řádně převést na společnost žalobce.

37. Jak uvedeno výše, soud však z úplného výpisu z obchodního rejstříku společnosti žalobce zjistil, že tato společnost dříve vystupovala pod [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]., s tím, že k převodu obchodních podílů v této společnosti dochází na základě notářského zápisu ze dne 20. 6. 2013, kdy se společníkem stává mimo jiné [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]., a jednatelem se stává mimo jiné pan [jméno] [příjmení]. Tedy existuje zde ono žalobcem popírané personální propojení i ve vztahu ke [právnická osoba] [anonymizováno].

38. Z kontextu celé transakce, jakož i z výpovědi pana [jméno] [příjmení], se tak podává, že právě z důvodu propojení uvedených subjektů přes pana [jméno] [příjmení], je nutno ve světle judikatury k § 446 obchodního zákoníku trvat na tom, aby žalobce řádně tvrdil své vlastnické právo až ke zdroji vlastnictví těchto věcí, to jest až ke společnosti [právnická osoba] Pokud by soud akceptoval, že do řetězce převodních smluv, na jejichž začátku stojí společnosti jednoznačně propojené s panem [jméno] [příjmení] a rovněž na konci stojí společnosti jednoznačně propojené s panem [jméno] [příjmení], lze pro legalizaci vlastnictví vložit třetí, zdánlivě nepropojený subjekt, pak by nastala situace, kdy vložením tohoto jednoho kroku převodu vlastnictví (na třetí, zdánlivě nepropojený subjekt) může být legalizováno vlastnictví zneužitím institutu § 446 obchodního zákoníku, tj. nabytí vlastnického práva, které původní převodci skutečně nikdy neměli.

39. Soud v tomto směru odkazuje například na závěry přijaté Nejvyšším soudem pod sp. zn. [spisová značka], nebo závěry Ústavního soudu přijaté ve věci IV. ÚS 112/2001, z nichž se právě podává, že aplikaci § 446 obchodního zákoníku je nutno přísně poměřovat kontextem veškerých okolností. Což v souzené věci soud vyhodnotil právě tak, že akceptací vložení jednoho subjektu ([anonymizována dvě slova]), který s [jméno] [příjmení] viditelně propojen není (avšak je propojen přímo s žalobcem jako jeho společník) do řetězce převodních smluv za účelem nabytí vlastnictví dle § 446 obch. z. by došlo k obcházení, respektive zneužití tohoto institutu, neboť na začátku převodního řetězce i jeho konci, stojí subjekt, který musí být jednoznačně s kompletními okolnostmi týkajícími se existence či neexistence vlastnického práva všech zúčastněných subjektů od počátku velmi dobře seznámen.

40. V řízení přitom žalobce tvrdil skutečnosti relevantní pro posouzení nabytí vlastnického práva ve vztahu mezi žalobcem a [právnická osoba], a dále ve vztahu mezi [právnická osoba] a [právnická osoba] Na jednání konaném dne 23. 4. 2019 pak byl žalobce soudem ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. upozorněn, že je třeba doplnit relevantní skutková tvrzení a důkazní návrhy k tomu, jakým způsobem nabyla společnost [právnická osoba] věci, které jsou předmětem žaloby, právě od [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] Jak uvedeno výše, řízení ve věci bylo koncentrováno k 8. 12. 2016, a takto prolomená koncentrace k těmto konkrétním tvrzením, pak poté co soud lhůtu prodloužil, uplynula dne 30. 6. 2019. I zde žalobce reagoval podáním z 28. 6. 2019, které podal k poštovní přepravě první pracovní den po stanovené lhůtě, to jest 1. 7. 2019, kde v tomto ohledu uvedl pouze, že [anonymizována dvě slova] nabyla dotčené výrobky od společnosti [právnická osoba], a není dle názoru žalobce relevantním se detailně zabývat nabytím vlastnického práva na straně [právnická osoba], neboť [právnická osoba] by nabyla vlastnické právo i od potenciálního nevlastníka. Žalobce pak poukazoval na to, že případné zpochybnění dobré víry na straně [anonymizována dvě slova] nastalo dávno po uzavření relevantních smluv a na dobrou víru [anonymizována dvě slova] tak nemohou mít tyto skutečnosti žádný vliv. Žalobce v tomto ohledu poté navrhoval, aby soud doplnil skutková tvrzení dotazem na společnost [právnická osoba] Další tvrzení pak žalobce doplnil až podáním z 2. 10. 2019, tedy po uplynutí lhůty stanovené k doplnění, nicméně i tato tvrzení se soustředila na to, že [právnická osoba] byla v dobré víře a neměla absolutně žádný důvod pochybovat o vlastnictví [právnická osoba] Soud v tomto ohledu uzavírá, že ani ohledně těchto položek žalobce nesplnil povinnost tvrzení, pokud jde o prokázání vlastnického práva k těmto položkám, když netvrdil konkrétně na základě jakých skutečností má za to, že je skutečným vlastníkem věcí, jejichž vydání požaduje.

41. Soud zde opakovaně poukazuje právě na zmiňované personální propojení společností přes osobu [titul]. [jméno] [příjmení], [příjmení], datum narození [datum], který působil ještě v březnu 2013 ve společnosti dlužníka, to jest [anonymizováno] – [právnická osoba], stále působí ve společnosti [právnická osoba] a působil v této společnosti i v předmětném roce 2013; a dále v době uzavření kupní smlouvy, kterou žalobce movité věci měl nabýt, působil v pozici jednatele žalobce. Soud proto v tomto ohledu shledal, že v době uzavření kupní smlouvy mezi žalobcem a [právnická osoba], to jest 15. 8. 2013, nemohla být společnost žalobce, právě vzhledem k tomuto personálnímu propojení, v dobré víře v to, že nabývá věci od [právnická osoba] a že je tím otázka vlastnického práva s konečnou platností vyřešena. Žalobce měl (díky tomuto personálnímu propojení) relevantní informace o původu věcí, a lze tak po žalobci legitimně požadovat, aby doložil vlastnické právo až od výrobce těchto věcí, to jest [právnická osoba] – [právnická osoba] Toto žalobce neučinil a soud uzavírá, že nesplnil povinnost tvrzení ve vztahu k tomu, jak společnost [právnická osoba] nabyla předmětné věci od [právnická osoba] – [právnická osoba], když soud neakceptoval tvrzení žalobce, že není v jeho silách, tato tvrzení opatřit, zejm. když již zmiňovaný [titul]. [jméno] [příjmení] je jednatelem společnosti [právnická osoba] Soud vyhodnotil povinnost tvrzení ve vztahu k vlastnickému právu žalobce v kontextu situace, kdy [právnická osoba] – [právnická osoba] zcela evidentně dlouhodobě neplnila své finanční závazky a byly proti ní vedeny exekuce, jak strany shodně tvrdily, a tedy za této situace muselo být žalobci, v jehož statutárních orgánech působil člověk, který původně působil i u dlužníka, a následně působí stále u jeho provozního subjektu [právnická osoba], známo, jaké jsou okolnosti týkající se vlastnického práva, a lze proto po žalobci legitimně požadovat, aby vyvinul právě z tohoto důvodu zvýšené úsilí k ověření, zda nabývá věci skutečně od vlastníka. Převedení věcí ze společnosti [právnická osoba] na žalobce přes [právnická osoba], s níž jakožto jedinou není žalobce viditelně personálně propojen ([anonymizována dvě slova] ale je společníkem žalobce, tedy o cizí, třetí subjekt se nejedná), pak vytváří situaci, za níž je nutno klást na žalobce zvýšené požadavky na tvrzení a doložení vlastnického práva, aby byla vyvrácena nabízející se pochybnost ohledně toho, že převod přes takovýto třetí subjekt může být pouze účelovým krokem (pro zastření pochyb ohledně předchozího vlastnictví). V tomto ohledu pak soud s ohledem na výše uvedené opakuje, že nelze dospět v tomto konkrétním případě ani k závěru, že [anonymizována dvě slova] nabyla vlastnictví k věcem dle § 446 obch. zák., neboť jak soud uzavírá výše, nelze toto ustanovení za tohoto kontextu aplikovat v tom smyslu, že by legalizovalo nabytí vlastnického práva za situace, kdy personálně propojené subjekty na začátku a konci řetězce převodních smluv vloží do řetězce převodních smluv jinou, viditelně nepropojenou společnost, a pak se dovolávají toho, že jejím prostřednictví došlo k získání vlastnictví (jakéhosi bodu nula), od nějž již nemá být možné další převody zpochybňovat. Toto by bylo obcházením, resp. zneužitím smyslu § 446 obch. zák. a soud tak uzavírá, že za této situace ani případná dobrá víra na straně [anonymizována dvě slova] nepostačuje k tomu, aby bylo doloženo vlastnické právo žalobce k těmto věcem. Soud proto konstatuje, že žalobce neunesl povinnost tvrzení, pokud se týká dotvrzení relevantních skutečností pro vznik svého vlastnického práva k těmto věcem tak, aby toto bylo možné dostopovat až k výrobci věcí, to jest [anonymizováno] - [právnická osoba] Soud proto ohledně těchto položek žalobu zamítl pro neunesení břemene tvrzení ohledně vlastnictví žalobce k těmto věcem.

42. Pokud jde o vlastnické právo tvrzené žalobcem k položkám [číslo] – 33, 35 – 37, 42 – 44 a 69 – 74, pak soud toto po právní stránce vyhodnotil následujícím způsobem. Žalobce tvrdil, že tyto věci nabyl rovněž na základě kupní smlouvy z 15. 8. 2013 od [právnická osoba] a že tato společnost tyto věci nabyla na základě smlouvy o obchodní spolupráci, přímo od dlužníka, to jest [právnická osoba] – [právnická osoba] Z důvodů, které soud rozebíral výše (personální propojení zúčastněných subjektů), má soud za to, že je i v tomto případě povinností žalobce tvrdit své vlastnické právo v plném rozsahu všech předchozích vlastníků, to jest tvrdit relevantní skutečnosti a tyto prokázat, i pokud jde o nabytí těchto věcí [právnická osoba] od [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] Rozsudkem ze dne 30. 6. 2020, č.j. [číslo jednací] soud dospěl k závěru, že žalobce neunesl povinnost důkazní, tedy neprokázal tvrzení, která k nabytí vlastnického práva ohledně těchto věcí uvádí a žalobu zamítl. Odvolací soud tento rozsudek zrušil právě s poukazem na to, že strany ohledně této skupiny movitých věcí využili metodu tollingového financování, k čemuž soud nevyhodnotil všechny provedené důkazy. Soud v návaznosti na toto pak žalobce na jednání konaném dne 15. 6. 2021 poučil ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř., tj. k doplnění důkazních návrhů k již uvedeným tvrzením. Žalobce na toto reagoval doplněním důkazních návrhů, a jak uvedeno výše a soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že ohledně tohoto souboru movitých věcí, jejichž vlastnictví žalobce tvrdí v souvislosti se smlouvou o obchodní spolupráci z 24. 6. 2011, bylo skutečně původně vlastnictví na straně [právnická osoba] s.r.o., když tato společnost si nechala tyto věci dle článku 4.1 na základě dílčích smluv, respektive objednávek, vyrobit, ve smyslu článku 4.4 se pak stala vlastníkem takto hotových výrobků v okamžiku jejich vzniku, a ve smyslu článku 4.5 pak [anonymizováno] [právnická osoba] uložily tyto věci ve vlastnictví [právnická osoba] na svůj sklad, a bezplatně je pro [anonymizována dvě slova] skladovaly. Soud rovněž vyhodnotil článek 4.5 smlouvy o obchodní spolupráci v tom smyslu, že nebezpečí škody na takovýchto hotových výrobcích ve vlastnictví [anonymizována dvě slova], avšak uskladněných ve skladech [anonymizováno] [právnická osoba], nesla [právnická osoba] [právnická osoba] Povinností, dle této smlouvy o obchodní spolupráci, ze strany [právnická osoba] [právnická osoba] tak bylo věci na své vlastní nebezpečí řádně skladovat, a vyčkat dalších pokynů ze strany [anonymizována dvě slova], zejména pokud jde o souhlas s vyskladněním a možností prodeje dalšímu koncovému odběrateli přes převod vlastnictví na [anonymizováno] [právnická osoba] Z dokazování hodnoceného výše se však podává, že tento navazující krok ve článku V. smlouvy o obchodní spolupráci u těchto věcí realizován nebyl, a soud uzavřel, že tyto věci zůstaly ve vlastnictví [právnická osoba], přičemž tyto následně byly převedeny kupní smlouvou z 15. 8. 2013 do vlastnictví žalobce.

43. Po právní stránce soud uzavírá, že smlouva o obchodní spolupráci ze dne 24. 6. 2011 byla uzavřena jako nepojmenovaná smlouva dle § 269 odst. 2 obch.z. Úprava závazkové části obchodního zákoníku je přitom primárně dispozitivní povahy, tedy pokud nejde o ustanovení kogentní, donucující povahy, jež jsou takto výslovně označena v § 263 obch. z. nebo pokud nejde o výslovné zákazy, je smluvní volnost účastníků neomezená. [ulice] zákoník ani dle § 1 odst. 2 subsidiárně použitelný občanský zákoník (tehdy zák. [číslo] Sb). přitom neobsahuje ustanovení, které by vylučovalo ujednání o tom, že vlastníkem na objednávku zhotovované věci se po jejím vyrobení bez dalšího (např. i bez tradice) stává přímo objednatel, ani není vyloučeno ujednání, že takto vyrobenou věc má zhotovitel u sebe skladovat a že zhotovitel nese nebezpečí škody na této věci. I pokud bychom věc posuzovali pohledem § 542 obch. z. – tedy každou z dílčích objednávek výroby výrobku jakožto samostatnou smlouvu o dílo -, pak jakkoli toto ustanovení obsahuje úpravu o vlastnictví a nebezpečí škody na věci odlišnou, jedná se (viz § 263 obch. z.) o ustanovení, které je dispozitivním.

44. Tedy ujednání čl. IV. smlouvy o obchodní spolupráci, zejm. čl. 4, 4.5. a 4.6. jsou ujednáními platnými a [anonymizována dvě slova] se na jejich základě stávala vlastníkem věci vyrobených [anonymizováno] – [právnická osoba], a to okamžikem jejich zhotovení, a dále je platným ujednání, že takto zhotovené věci má [anonymizováno] – [právnická osoba] povinnost skladovat s tím, že nese jakožto zhotovitel nebezpečí škody na věci. 45. [anonymizována dvě slova] pak byla jakožto vlastník oprávněna tyto movité věci prodat, tj. převést vlastnické právo na žalobce kupní smlouvou ze dne 15. 8. 2013, a to i bez tradice, tj. faktického předání věcí. V souladu s § 443 odst. 1 obch. z., kterým se tato kupní smlouva řídila, sice kupující nabývá vlastnického práva ke zboží, jakmile je mu dodané zboží předáno, nicméně dle § 444 obch. z. si strany platně písemně dojednaly, že žalobce, jakožto kupující, nabude vlastnické právo i bez předání věcí, a to již dnem podpisu kupní smlouvy („ dnem akceptace objednávky“), tedy před dobou uvedenou v § 443, neboť předmětem koupě bylo ve smyslu § 444 obch. z. zboží jednoznačně jednotlivě určené v příloze této objednávky (zejm. č. zakázky a název produktu).

46. Jak uvedeno výše, soud dospěl k závěru, že tyto jednotlivé věci byly objednány (co do jejich výroby) ze strany [anonymizována dvě slova] od [právnická osoba], a [anonymizována dvě slova] se tak stala na základě smlouvy obchodní spolupráci z 24. 6. 2011 jejich vlastníkem. [anonymizována dvě slova] potom platně prodala tyto věci kupní smlouvou z 15. 8. 2013 žalobci. Žalobce je tak aktivně legitimován domáhat se ve smyslu § 1040 o.z. vydání těchto věcí po žalované.

47. V průběhu řízení však bylo prokázáno, resp. žalovaný toto nesporoval, že předmětné movité věci byly zničeny, či s nimi bylo naloženo způsobem, který neumožňuje jejich vydání. Tímto na straně žalovaného došlo k porušení jeho smluvní povinnosti vyplývající ze smlouvy o obchodní spolupráci z 24. 6. 2011, konkrétně povinnosti spočívající v uskladnění věci pro jejich vlastníka, kterým byl [anonymizována dvě slova]. Konkrétně soud v tomto směru odkazuje na čl. 4 smlouvy s tím, že nebezpečí škody na takovýchto hotových výrobcích nese po celou dobu právě [právnická osoba] Jelikož pak došlo k prodeji těchto věcí právě žalobci, byl to žalobce, kdo byl oprávněn se po žalované domáhat vydání předmětných věcí. Žalovaná však, jak uvedeno, porušila svou povinnost věci řádně skladovat a umožnit jejich vydání vlastníkovi, a ve smyslu § 2913 o.z. tak je povinna nahradit škodu, kterou tímto způsobila druhé smluvní straně, resp. osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti sloužit. Takovouto osobou je právě žalobce jakožto vlastník věcí, který tyto nabyl od původního vlastníka a účastníka smlouvy o obchodní spolupráci, tj. od [právnická osoba] [anonymizováno].

48. Soud tak uzavírá, že žalovaná je povinna nahradit žalobci škodu spočívající v hodnotě těchto movitých věcí, neboť žalobce je jejich vlastníkem, a žalovaná porušila smluvní povinnost nakládat s věcmi tak, aby tyto mohly být jejich vlastníku vydány. Pokud jde o rozsah náhrady škody, pak soud vyšel z ustanovení § 2951 o.z. s tím, že škodu způsobenou žalobci vyčíslil jakožto pořizovací cenu předmětných movitých věcí. Soud v tomto ohledu vyšel z žalobních tvrzení, když žalobce uvádí, že předmětné movité věci nakoupil od [právnická osoba] [anonymizováno] za jejich výrobní cenu, tedy za cenu identickou, za kterou [anonymizována dvě slova] tyto nechala vyrobit u [právnická osoba] Soud se proto při vyčíslení škody nezabýval reálnou hodnotou těchto věcí, když vyšel ze závěru, že na straně žalobce došlo ke škodě, která je tvořena minimálně částkou, kterou vynaložil za koupi věcí, které nemohou být vydány, neboť toto je přesně částka, o kterou se majetek žalobce ponížil. Jak uvedeno výše, soud přitom dospěl k závěru, že hodnota věcí pod položkami 7, [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo] činí souhrnně částku 978 899,03 Kč. Soud přitom vyšel z výše popsaného způsobu určení této ceny, tedy z výrobní ceny tohoto zboží za měrnou jednotku, kterou je 1 tuna, vynásobenou množstvím daného zboží, které je žalováno, a následně přepočten výrobní ceny v EUR či GBP dle kurzu ČNB platného k prvému dni podání žaloby. Soud přitom vyšel z částek, které byly za výrobu zboží reálně uhrazeny v zahraniční měně, a jejichž přepočtem dospívá k závěru, že žalobcem nárokovaná hodnota těchto věcí jakožto alternativní plnění pro případ nemožnosti jejich vydání ve výši 859 266,49 Kč je důvodnou (požaduje dokonce méně).

49. Soud proto vyhověl žalobě v částce 859 266,49 Kč, která je tvořena hodnotou věcí žalovaných pod položkami [číslo].

50. Vzhledem k neunesení povinnosti tvrzení, resp. neunesení důkazního břemene, jak soud blíže rozebírá výše, pak soud žalobu zamítl co do žalobního požadavku na vydání věcí zbývajících, tedy věcí pod položkami 1-6, [číslo], 34, [číslo], [číslo] a 75.

51. Pokud jde o námitku žalované, že došlo k soupisu předmětných movitých věcí do majetkové podstaty dlužníka, s odkazem na § 218 odst. 2 insolvenčního zákona, pak soud uzavírá, že nemá za prokázané, že by došlo k soupisu těchto movitých věcí, neboť dle tohoto ustanovení se podnik zapisuje jedinou položkou, ze které však musí být zřejmé, co všechno do podniku náleží v den zápisu do soupisu podstaty, což z provedeného dokazování nevyplynulo. Tento závěr soudu je podpořen i usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací], v rámci kterého bylo konstatováno, že věcně příslušnými jsou ve věci okresní soudy, když se jedná o běžnou reivindikační žalobu.

52. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 a § 151 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl úspěšný co do částky 859 266,49 Kč a neúspěšný co do zbytku hodnoty věcí, jejichž vydání se domáhal; celková hodnota všech věcí (vč. doplněné hodnoty položky [číslo]) činí 3 174 604,91 Kč, tedy žalobce byl neúspěšný co do částky 2 315 338,42 Kč. Převážně tak byl v řízení úspěšný žalovaný v rozsahu 45,87%.

53. Úhradu nákladů řízení uložil soud převážně neúspěšnému žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř., k rukám zástupce žalovaného dle § 149 odst. 1 o.s.ř.

54. Žalované vznikly tyto náklady právního zastoupení: 23x odměna právního zástupce za úkon právní služby á 21 020 Kč bez DPH (převzetí zastoupení; 12x účast na soudním jednání soud prvé instance; 1 x účast na jednání odvolacího soudu; podání označené žalobcem /soud shledal tyto důvodnými/ze dne 2.12.2016, 5.2.2018, 24.9.2018, 16.1.2019, 1.7.2019, 9.9.2019, 2. 11. 2020, 18. 2. 2021, 8. 7. 2021), tj. celkem 584 986,60 Kč s DPH (dle § 6, 7, 8/1, 11/1 a), d), g) AT; tarifní hodnota 3 174 604,91 (vč. zohlednění vyčíslení hodnoty položky [číslo]); 23x paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce za úkon právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč bez DPH, tj. celkem 8 349 Kč s DPH; tedy celkem ve výši 593 335,60 Kč; z toho činí přiznaných 45,87% částku 272 163,04 Kč s DPH.