10 C 122/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 100 000 Kč s příslušenstvím I) Zamítá se žaloba na úhradu částky 100 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 7. 2023 do zaplacení. II) Žalobce je povinen uhradit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou ze dne 3. 7. 2022 domáhá finančního odškodnění ve výši 100 000 Kč za vydání nezákonného rozhodnutí, v důsledku něhož byl od 7. 9. 2022 do 16. 12. 2022, tj. 100 dnů, nezákonně ve vazbě. Finanční odškodnění žalobce vyčísluje ve výši 1 000 Kč za každý den trvání vazby. Pokud jde o nezákonná rozhodnutí, pak těmito jsou usnesení [název soudu] ze dne 1. 9. 2022, ve znění opravného usnesení z 24. 10. 2022, sp. zn. [spisová značka], a usnesení [název soudu] z 30. září 2022, sp. zn. [anonymizována tři slova] [rok], které byly pro nezákonnost zrušeny nálezem Ústavního soudu z [datum], sp. zn. [ústavní nález]. Předmětnými nezákonnými rozhodnutími bylo rozhodnuto o tom, že se zamítá žádost žalobce o propuštění z vazby za současného nepřijetí institutů mírnějších, vazbu nahrazujících.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním z 24. 8. 2023. Žalovaná nesporovala, že ve věci došlo k vydání nezákonných rozhodnutí, za toto se žalobci omluvila a konstatovala vydání nezákonných rozhodnutí. Žalovaná namítla předčasnost podané žaloby, neboť trestní řízení je stále vedeno, nelze tak adekvátně rozhodnout o vhodné formě zadostiučinění.

3. Ze shodných tvrzení stran soud zjistil, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnil, a to dne 30. 12. 2022.

4. Pro úplnost soud uvádí, že ve věci se konalo jednání dne 25. 9. 2023, přičemž soudu byla doručena před tímto jednáním žádost o odročení jednání, a to dne 21. 9. 2023 ze strany právního zástupce žalobce. Tato žádost jednak nebyla ničím doložena, zejména se však z této podává, že právní zástupce žalobce převzal právní zastoupení jiného klienta poté, co bylo v této věci nařízeno jednání, a z důvodu této kolize žádal o odročení jednání. Soud proto žádosti o odročení jednání, jako nedůvodné a nedoložené, nevyhověl a jednání se konalo.

5. Mezi stranami byl nesporným tento průběh řízení vedeného u [název soudu] sp. zn. [spisová značka]. Usnesením Policie ČR, [stát. instituce] [obec] [anonymizováno 6 slov], odbor obecné kriminality, [anonymizována čtyři slova] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], bylo zahájeno trestní stíhání žalobce jako obviněného ze spáchání trestného činu krádeže dle § 205 odst. 1 písm. b) odst. 2 trestního zákoníku, spáchaného dílem dokonaným, dílem ve stádiu pokusu dle § 21 odst. 1 trestního zákoníku a ze spáchání trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Usnesením [název soudu] ze dne 10. 6. 2022 bylo rozhodnuto o vzetí žalobce do vazby, se započítáním omezení osobní svobody od 8. 6. 2022. Dne 8. 8. 2022 byla na žalobce podána [anonymizováno] státním zastupitelstvím pro [část Prahy]. Usnesením [název soudu] ze dne 1. 9. 2022, sp. zn. [spisová značka], ve znění opravného usnesení ze dne 24. 10. 2022, sp. zn. [spisová značka], bylo mimo jiné rozhodnuto, že se žalobce ponechává ve vazbě a zároveň byla zamítnuta žádost žalobce o propuštění z vazby na svobodu. Proti výše uvedenému usnesení podal žalobce stížnost. Usnesením [název soudu] ze dne 30. 9. 2022, sp. zn. [spisová značka], byla stížnost zamítnuta. Následně žalobce podal ústavní stížnost. Nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález] bylo rozhodnuto dle výroku I., že usnesením [název soudu] ze dne 30. 9. 2022, sp. zn. [spisová značka] a usnesením [název soudu] ze dne 1. 9. 2022, sp. zn. [spisová značka], ve znění opravného usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele podle čl. 8 odst. 1, odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dle výroku II. bylo rozhodnuto, že usnesení [název soudu] ze dne 30. 9. 2022, sp. zn. [spisová značka] a usnesení [název soudu] ze dne 1. 9. 2022, sp. zn. [spisová značka], ve znění opravného usnesení ze dne 24. 10. 2022, sp. zn. [spisová značka], se zrušují. Dle výroku III. byla ústavní stížnost ve zbývající části odmítnuta. Následně došlo k propuštění žalobce z vazby. V předmětném řízení následně došlo dne 22. 6. 2023 k vydání rozsudku [název soudu], sp. zn. [spisová značka], kterým byl žalobce dle výroku I. částečně zproštěn obžaloby dle § 226 písm. c) trestního řádu a dle výroku II. byl shledán vinným ze spáchání přečinu krádeže dle § 205 odst. 1 písm. b) odst. 2 trestního zákoníku, ve stadiu pokusu dle § 21 odst. 1 trestního zákoníku a pro přečin maření výkonu rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Za to byl žalobce odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, přičemž pro výkon trestu byl žalobce zařazen do věznice s ostrahou. Proti výše uvedenému rozsudku podal žalobce i státní zástupkyně odvolání. Z usnesení [název soudu] ze dne 15. 8. 2023, č. j. [spisová značka], soud zjistil, že [název soudu] jakožto soud odvolací zrušil rozsudek [název soudu] z 22. 6. 2023, č. j. [číslo jednací], a věc vrátil soudu prvého stupně k novému projednání. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí se podává, že soud prvé instance se nedostatečně vypořádal s provedenými důkazy, zejména pokud jde o rozsah způsobené škody a pokud jde o objektivní možnost obžalovaného, tedy žalobce, tuto škodu spáchat. O otázce viny tak nebylo soudem prvé instance rozhodnuto procesně řádně, rovněž odvolací soud shledává nedostatečně odůvodněnou výši uloženého trestu s ohledem na předchozí trestnou činnost žalobce, kdy v případě, že tento bude shledán vinným, by toto soudem prvé instance mělo být zásadněji zváženo.

6. Soud ve věci nehodnotil duplicitně listiny z trestního spisu, neboť v základním a pro řízení relevantním rozsahu byl průběh trestního řízení učiněn mezi stranami nesporným. Soud dále zamítl návrh na připojení celého spisu [název soudu], sp. zn. [spisová značka], a to z téhož důvodu. Soud dále zamítl návrh na výslech svědka, soudce [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který trestní řízení vede, a dále soud zamítl návrh na účastnický výslech žalobce [celé jméno žalobce]. Důvodem je skutečnost, že soud dospěl k závěru o předčasnosti podané žaloby, přičemž tento závěr bylo možno spolehlivě učinit na základě nesporných tvrzení a provedených listinných důkazů, konkrétně nesporných tvrzení o průběhu trestního řízení, a na základě usnesení [název soudu] z 15. 8. 2023, kterým byl zrušen rozsudek soudu prvé instance. Jak tato svědecká výpověď, tak účastnický výslech, by tak za této situace byly evidentně nadbytečnými.

7. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění plně postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku. Soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel.

8. Soud posoudil věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 9 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě má také ten, na němž byla vazba vykonána, jestliže bylo proti němu trestní stíhání zastaveno, jestliže byl obžaloby zproštěn nebo jestliže byla věc postoupena jinému orgánu. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 OdpŠk pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

9. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

10. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

11. Žalobce se žalobou domáhá finančního odškodnění za nemajetkovou újmu, vyvolanou vydáním nezákonného rozhodnutí, v částce 100 000 Kč, konkrétně za nemajetkovou újmu, vyvolanou tím, že v důsledku vydání nezákonných rozhodnutí byl nezákonně po dobu 100 dnů ve vazbě, za což žádá odškodnění ve výši 1 000 Kč denně.

12. Soud předně uzavírá, že odpovědnostní titul ve smyslu § 9 odst. 1. odškodňovacího zákona dán není, neboť trestní řízení stále není ukončeno.

13. V trestním řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] však došlo k vydání nezákonných rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1, zákona č. 82/1998 Sb., kterými jsou usnesení [název soudu] ze dne 1. 9. 2022, sp. zn. [spisová značka], ve znění opravného usnesení ze dne 24. 10. 2022, sp. zn. [spisová značka], a usnesení [název soudu] ze dne 30. 9. 2022, neboť tato nabyla právní moci a byla pro nezákonnost zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález].

14. Tento odpovědnostní titul tak je dán.

15. Soud se proto dále zabýval otázkou vzniku újmy na straně žalobce a možnosti posouzení vhodné formy zadostiučinění za takto vyvolanou újmu.

16. Soud vyšel předně ze závěrů formulovaných Nejvyšším soudem ve věci sp. zn. 30 Cdo 2486/2013. Zde dovolací soud uzavřel, že základním vodítkem pro určení vhodné formy satisfakce je podmínka, že se musí jednat o zadostiučinění přiměřené, tedy takové, které poskytne poškozené osobě vhodnou a zároveň účinnou nápravu. Na prvním místě přichází v úvahu poskytnutí zadostiučinění formou konstatování porušení práva jako jedné z forem morální satisfakce. Pokud konstatování porušení práva stěžovatele nepředstavuje samo o sobě postačující a zároveň účinnou náhradu za vzniklou nemajetkovou újmu, je na zvážení soudu, zda nemajetkovou újmu není možné nahradit jinak, např. formou omluvy, zmírněním uloženého trestu, a podobně. Peněžní satisfakce připadá v úvahu tehdy, pokud by morální satisfakce nebyla způsobené nemajetkové újmě adekvátní. Poskytnutí finanční náhrady je tedy považováno za formu zadostiučinění pro poškozené nejsilnější a nejhodnotnější, zatímco konstatování porušení práva za pouhý mezník nutný k vyjádření, že k určitému pochybení orgánů veřejné moci došlo.

17. Z výše uvedeného se tak podává, že finanční satisfakce přichází do úvahy jako prostředek odškodnění závažné nemajetkové újmy za současného splnění dvou podmínek, a sice že nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jiným způsobem a konstatování porušení práva se samo o sobě nejevilo jako dostatečné.

18. Soud v této věci dále zohlednil to, že dle ustanovení § 92 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, jestliže se vedlo proti pachateli trestní řízení ve vazbě a dojde v tomto řízení k jeho odsouzení, započítá se mu doba strávená ve vazbě do uloženého trestu, popřípadě do trestu úhrnného nebo souhrnného, pokud je vzhledem k druhu uloženého trestu započítání možné.

19. Soud v daném případě zjistil, že trestní řízení vedené [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], v rámci něhož byl žalobce nezákonně po dobu 100 dnů ve vazbě, doposud ukončeno není. Aktuálně se trestní řízení nachází ve stadiu, kdy rozhodnutí soudu prvé instance bylo zrušeno v plném rozsahu soudem odvolacím a bude znovu rozhodováno jak co do otázky viny, tak co do otázky trestu.

20. Za samotné vydání obou nezákonných rozhodnutí se přitom žalovaná žalobci omluvila a konstatovala jejich vydání. V tomto směru se tedy žalobci základní satisfakce již dostalo.

21. Pro vznik újmy na straně žalobce a její plnohodnotné posouzení, včetně volby formy zadostiučinění za takto vyvolanou újmu, je však s ohledem na výše citovanou judikaturu Nejvyššího soudu třeba vyčkat výsledku samotného trestního řízení. Pokud by žalobce byl obžaloby v plném rozsahu zproštěn, pak mu skutečně vznikla újma nezákonným výkonem vazby v délce trvání 100 dnů. V případě, že by však žalobce byl shledán vinným a byl mu uložen trest odnětí svobody, pak nezákonně vykonaná vazba může, respektive měla by být, zohledněna v rámci uloženého trestu, což má zásadní vliv na újmu, která byla žalobci výkonem tohoto odnětí svobody, ač vazebním, způsobena. Tedy, jinak řečeno, až podle výsledku trestního řízení bude možné plnohodnotně posoudit, zda žalobci samotnou délkou nezákonné vazby skutečně újma vznikla, neboť teprve podle výsledku trestního řízení bude možno posoudit, zda nezákonně vykonaná vazba byla zohledněna v rámci případně uloženého trestu, nebo naopak, zda se jedná o újmu zcela neodčiněnou a plně důvodně pociťovanou za situace, kdy by žalobce byl obžaloby zproštěn.

22. Toto potvrdil i Nejvyšší soud ve výše citovaném rozsudku sp. zn. 30 Cdo 2486/2013, kde mj. dovodil, že je lhostejno, zda byl poškozený omezen na svobodě v rámci vazby či v rámci výkonu trestu odnětí svobody, když omezení na svobodě v rámci vazby bylo kvalitativně stejné, neboť podmínky pobytu jsou v zásadě srovnatelné v případě vazby i v případě výkonu trestu odnětí svobody.

23. Jak uvádí dovolací soud ve výše citovaném rozhodnutí, v případě odnětí svobody jsou totiž zásadně podmínky omezení osobní svobody obdobné, ať už jde o vazbu, či výkon trestu odnětí svobody, a teprve pokud by soud dospěl k závěru, že újma žalobce nezákonnou vazbou způsobená byla či mohla být kompenzována započtením na případně uložený trest (pokud by byl žalobce odsouzen), bylo by na místě žalobce poučovat v tom směru, zda v těchto omezeních osobní svobody lze spatřovat relevantní rozdíly, jako je například to, že v době trvání vazby v dané době vznikala újma jiná, zásadnější, než by tomu bylo v případě uložení trestu odnětí svobody apod. Tato situace však zatím nenastala.

24. Jakkoli tedy soud ctí presumpci neviny, je třeba vyčkat výsledku trestního řízení, neboť jeho výsledkem může být vedle úplného zproštění obžaloby i případné odsouzení žalobce, které má na posouzení vzniku újmy a vhodné formy zadostiučinění v kompenzačním řízení zcela zásadní význam. Bez výsledku trestního řízení tak nelze uzavřít, jaká újma žalobci skutečně vznikla, a jaká by byla vhodná forma zadostiučinění. Za této situace tak soud žalobu jakožto předčasnou zamítl.

25. V souzeném případě tak byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 3x režijního paušálu 300 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za písemné vyjádření k žalobě, účast na jednání soudu a přípravu na něj. Jejich zaplacení uložil soud neúspěšnému žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.