10 C 124/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem, v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované za níž jedná Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa o zaplacení 1 005 190 Kč

I. Zamítá se žaloba na úhradu částky ve výši 1 005 190 Kč.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 900 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou ze dne 22. 6. 2022 domáhá po žalované náhrady ušlého zisku ve výši 1 005 190 Kč. Žalobce uvádí, že Ministerstvo zdravotnictví vydalo v průběhu dubna a května 2021 na základě zákona č. 94/2021 Sb. v žalobě uváděná mimořádná opatření, která byla následně soudy zrušena nebo prohlášena jakožto nezákonná. Tato nezákonná mimořádná opatření pak znemožnila žalobci vykonávat v dubnu a květnu roku 2021 jeho podnikatelskou činnost, čímž mu vznikala škoda v podobě ušlého zisku. Žalobce poté konkrétně specifikuje 4 smlouvy o zajištění školy v přírodě pro ZŠ [obec] [ulice], dále ZŠ a MŠ [obec] [ulice], dále ZŠ [obec] a dále ZS [obec] [ulice]. V důsledku mimořádných opatření byl žalobce nucen zrušit tyto školy v přírodě a vrátit školám zaplacené zálohy. Tím mu vznikl ušlý zisk specifikovaný v žalobě, konkrétně za období 12. 4. 2021 až 31. 5. 2021. Žalobce tento ušlý zisk žalobou vyčísluje v souhrnu na částku 1 005 190 Kč (s rozpisem složek ušlého zisku).

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila a žalobou uplatněné nároky zcela odmítla. Předně žalovaná uvedla, že předmětná mimořádná opatření nelze považovat za rozhodnutí, která by byla odškodnitelná dle odškodňovacího zákona; nejedná se o akt individuální aplikace práva ve smyslu odškodňovacího zákona. Žalovaná dále namítla absenci aktivní legitimace, když se jedná v případě vydání mimořádných opatření o beznávrhové řízení, tedy nemůže být dána ani aktivní legitimace k náhradě škody založená čistě teoretickou možností podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy. Žalovaná tak s ohledem na absenci individuálního aktu aplikace práva a nesplnění podmínky aktivní věcné legitimace navrhla žaloba zamítnout. K tomuto pak žalovaná doplnila, že smyslem mimořádných opatření byla ochrana života a zdraví obyvatel ČR, tedy by bylo v rozporu s dobrými mravy odškodňovat škodní nároky související s opatřeními směřujícími k ochraně života a zdraví obyvatel, neboť by tímto stát byl za tuto činnost sankcionován, pokud by byly akceptovány skutečné škody či nemajetkové újmy vzniklé na základě takto vydaných opatření.

3. Ze shodných tvrzení stran má soud za zjištěné, že žalobce žalobou uplatněné nároky u žalované předběžně uplatnil, a to dne 12. 10. 2021.

4. Mezi stranami bylo nesporným, že Ministerstvo zdravotnictví vydalo, dle § 80 odst. 1 a § 69 odst. 1, 2 zák. č. 258/2000 Sb. a dle § 2 odst. 1, 2 zák. č. 94/2021 Sb., mimořádná opatřením účinná v období od 12.4.2021 do 31.5.2021, konkrétně: MZDR 14600 2021 MIN/KAN MZDR 14601 2021 MIN/KAN MZDR 14601 2021 MIN/KAN MZDR 14601 2021 MIN/KAN MZDR 14600 2021 MIN/KAN MZDR 14600 2021 MIN/KAN MZDR 14601 2021 MIN/KAN MZDR 14601 2021 a 8/ MIN/KAN MZDR 14600 2021 MIN/KAN MZDR 47828 2021 a 26/ MIN/KAN MZDR 14600 2021 MIN/KAN MZDR 14601 2021 MIN/KAN MZDR 14601 2021 MIN/KAN ve znění MZDR 21735 2021 MIN/KAN a MZDR 14601 2021 MIN/KAN 5. Pokud jde o závěr o skutkovém stavu, pak soud uvádí, že ve věci bylo možno rozhodnout poté, co strany učinily nesporným vydání předmětných mimořádných opatření, pouze na základě skutkových tvrzení žalobce, neboť jak uvedeno níže, soud dospěl k závěru o absenci aktivní věcné legitimace žalobce k vymáhání žalobou uplatněného nároku.

6. Soud proto nehodnotí další skutková zjištění učiněná ze zbývajících provedených důkazů, zejména pak ze smluv o zajištění škol v přírodě a jejich dodatků.

7. Soud posoudil věc po právní stránce podle výše uvedených ustanovení: Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Dle odst. 2 byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Dle odst. 3 nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 tohoto ustanovení pak právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 OdpŠk pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Dle § 13 odst. 1 zák. č. 94/2021 Sb. k projednání návrhu podle soudního řádu správního na rušení mimořádného opatření podle § 2 odst. 2 nebo mimořádných opatření podle § 69 odst. 1 písm. b) nebo i) zákona o ochraně veřejného zdraví ve stavu pandemické pohotovosti, jejichž účelem je likvidace epidemie COVID-19 nebo nebezpečí jejího opětovného vzniku, je příslušný Nejvyšší správní soud, pokud mimořádné opatření vydalo ministerstvo. V ostatních případech je k projednání návrhu příslušný krajský soud; dle odst. 2 návrh lze podat do 1 měsíce ode dne, kdy návrhem napadené mimořádné opatření nabylo účinnosti; dle odst. 4 pozbylo-li mimořádné opatření platnosti v průběhu řízení o jeho zrušení, nebrání to dalšímu postupu v řízení, a to i bez změny návrhu. Dojde-li soud k závěru, že mimořádné opatření nebo jeho části byly v rozporu se zákonem, nebo že ten, kdo je vydal, překročil meze své působnosti a pravomoci, anebo že mimořádné opatření nebylo vydáno zákonem stanoveným způsobem, v rozsudku vysloví tento závěr.

8. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

9. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je, za předpokladu legitimace obou stran sporu, kumulativní splnění tří podmínek (např. NS 28 Cdo 4231/2010): 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

10. Žalobce v rámci podané žaloby, pokud jde o odpovědnostní titul, na úrovni skutkových tvrzení uváděl, že mu škoda ve výši 1 005 190 Kč vznikla vydáním nezákonných rozhodnutí, za která považuje mimořádná opatření ministerstva zdravotnictví vydaná v období od 12. 4. 2021 do 31. 5. 2021, konkrétně mimořádných opatření, jejichž vydání učinily strany nesporným, jak je uvedeno výše. Po skutkové stránce se tak žalobce domáhá náhrady ušlého zisku z titulu vydání nezákonného rozhodnutí s tím, že uvádí, že předmětná mimořádná opatření jsou opatřeními obecné povahy a jako taková jsou rozhodnutími spadajícími v případě jejich nezákonnosti pod režim odškodňovacího zákona.

11. Úkolem žalobce je pochybení na straně státu skutkově tvrdit, právní kvalifikace je věcí soudu.

12. Soud pro úplnost předně uvádí, že žalobce se nedomáhá ani po skutkové stránce toho, že by se Ministerstvo zdravotnictví dopustilo nesprávného úředního postupu v tom směru, že předmětná mimořádná opatření vůbec vydalo. K tomuto soud doplňuje, že ani z povahy věci by se o nesprávný úřední postup jednat nemohlo, neboť nesprávným úředním postupem je pouze takové porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, které k vydání rozhodnutí nevede. Jelikož se žalobce výslovně domáhá toho, že mimořádná opatření byla nezákonná, z odpovědnostních titulů daných odškodňovacím zákonem pak přichází v úvahu pouze vydání nezákonného rozhodnutí. (srov. stanovisko bývalého Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 30. 11. 1977, sp. zn. Plsf 3/77, publikované pod č. 35 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1977; viz k tomu též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 804/96, publikovaný v časopise Soudní judikatura pod č. 4/2000).

13. Úprava nezákonného rozhodnutí stojí především na předpokladech § 7 a § 8 odst. OdpŠk, kdy je upraveno, že za nezákonné lze mít obecně, s výjimkami předčasné vykonatelnosti, pouze rozhodnutí pravomocné, které bylo právě pro nezákonnost zrušeno nebo změněno, a kterému se měl poškozený procesně bránit.

14. Jak uvedeno výše, jako možný odpovědnostní titul pak přichází v úvahu tedy pouze vydání nezákonného rozhodnutí. Před vyhodnocením toho, zda žalobou napadená mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví jsou skutečně nezákonnými rozhodnutími ve smyslu odškodňovacího zákona, tedy zda tato byla všechna zrušena či změněna skutečně pro jejich nezákonnost a zda vůbec tato mimořádná opatření jsou opatřeními obecné povahy, a dále před vyhodnocením toho, zda takovéto opatření obecné povahy lze považovat za rozhodnutí podřaditelné pod odškodňovací zákon, je třeba se předně zabývat tím, zda by i v případě, že by všechny tyto otázky byly zodpovězeny pro žalobce kladně, byl žalobce osobou aktivně legitimovanou k podání předmětné žaloby na úhradu ušlého zisku z takto tvrzeného nezákonného rozhodnutí.

15. Je tak třeba primárně při určení osob, které mají právo na náhradu škody, vyjít z § 7 OdpŠk., který stanoví, že právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda, a dále že právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

16. Zásadní otázkou za této situace tak tedy dále bylo, zda žalobci svědčí legitimace k podání žaloby za situace, kdy sám nepožádal o soudní přezkum mimořádných opatření žalované.

17. Soud proto v tomto směru žalobce poučil na jednání konaném dne 21. 11. 2022 ve smyslu § 118a odst. 1 o. s. ř. o nutnosti tvrdit, jak se proti každému z napadených mimořádných opatření bránil, pokud jde o jejich soudní přezkum. Žalobce v tomto směru doplnil, že žádné z těchto mimořádných opatření, z jejichž nezákonnosti se ušlého zisku domáhá, sám ve správním soudnictví žalobou nenapadl. V obecné rovině pak žalobce namítal, že se snažil jednat s Ministerstvem školství a čelními představiteli vlády ČR, dále že za účelem řešení situace vyvolané vydáním mimořádných opatření (obecně) se účastnil aktivit na úrovni asociací cestovních kanceláří, včetně subjektů zabývajících se dětskou rekreací. Žalobce však výslovně potvrdil, že soudního přezkumu žádných z těchto mimořádných opatření se sám aktivně nedomáhal.

18. Soud dospěl k závěru, že v takovém případě žalobci právo žádat náhradu škody ve formě ušlého zisku neumožňuje ustanovení § 7 odst. 1 OdpŠk, neboť bez podání příslušné žaloby se nestal účastníkem řízení o mimořádných opatření žalované a rovněž nevyužil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje podle § 8 odst. 3 OdpŠk.

19. Soud vycházel z aktuální judikatury Nejvyššího soudu ze dne 10. 8. 2022, sp. zn. 30 Cdo 1339/2022 Nejvyšší soud posuzoval případ, kdy se dva poškození, v různém postavení, domáhali náhrady újmy z opatření obecné povahy, které bylo jako nezákonné zrušeno. Ani jeden z nich nebyl účastníkem správního řízení, ve kterém bylo opatření obecné povahy vydáno, avšak poškozený a) napadl opatření obecné povahy u soudu a druhá poškozená b) nikoli. Nejvyšší soud mimo jiné vyložil, že ustanovení § 7 OdpŠk reflektuje skutečnost, že mezi státem a osobami, jež nejsou ve smyslu tohoto ustanovení účastníky řízení, ve kterém bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, není dán veřejnoprávní vztah a dotčená osoba, která nebyla účastníkem řízení, v němž bylo nezákonné rozhodnutí vydáno, zakládá nemožnost této osoby vznést nárok na náhradu škody v intencích OdpŠk (25 Cdo 2632/2005, 28 Cdo 2855/2012, I. ÚS 216/07 nebo I. ÚS 267/13). Nejvyšší soud také připomněl, že byla dovozena odpovědnost státu za škodu způsobená též nezákonným opatřením obecné povahy, které bylo pro tuto nezákonnost v rámci správního soudnictví zrušeno, a že mezi institutem rozhodnutí a institutem opatření obecné povahy panuje silná vazba (25 Cdo 3444/2013, 30 Cdo 3292/2015). V případě, že poškozený a) napadl opatření obecné povahy ve správním soudnictví, založil tak podle Nejvyššího soudu tímto své účastenství právě v řízení vedeném před správním soudem, jež následně vyústilo ve zrušení dotčeného rozhodnutí pro jeho nezákonnost, a může se domáhat náhrady újmy podle OdpŠk. V případě poškozené b), která se soudního přezkumu nezákonného opatření obecné povahy nedomáhala, Nejvyšší soud dovolání odmítl, neboť tato pro absenci aktivní obrany proti opatření obecné povahy své účastenství nezaložila.

20. V daném případě je situace žalobce shodná se situací poškozené b) v judikovaném případě výše. Ani žalobce proti žádnému z jím označených mimořádných opatření soudně nebrojil, ač tuto možnost měl. Žalobce k tomuto doplnil, že toto považoval za nadbytečné za situace, kdy proti opatřením již brojí subjekty jiné. Tedy nebyl tímto z jeho strany založen veřejnoprávní vztah ve smyslu § 7 odst. 1 OdpŠk a zároveň nevyčerpal procesní prostředky k nápravě podle § 8 odst. 3 OdpŠk.

21. Přístup, který žádá od poškozených, aby se proti nezákonným rozhodnutím státu bránili, je rovněž v souladu se zásadou, že práva patří bdělým, neboť žalobce mohl proti nezákonným opatřením brojit vlastními žalobami, avšak bez dobrého důvodu spoléhal, že budou odstraněny na základě žalob jiných osob, případně reagoval až po jejich zrušení ex post.

22. Žalobce měl a mohl podat žaloby podle § 13 zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů. Bez těchto návrhů na přezkum mu tak náhrada nemajetkové újmy podle OdpŠk nepřísluší.

23. Pro absenci aktivní legitimace žalobce k uplatnění nároku na náhradu škody z titulu takto po skutkové stránce tvrzených nezákonných rozhodnutí pak soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

24. Z tohoto důvodu se soud v rozhodnutí blíže nezabývá tím, zda předmětná mimořádná opatření byla skutečně nezákonnými rozhodnutími dle odškodňovacího zákona, neboť i pokud by se jednalo o nezákonná rozhodnutí dle odškodňovacího zákona, pak by žalobce mohl být se svou žalobou úspěšný pouze tehdy, pokud by byl aktivně legitimován, což, jak soud uzavírá výše, žalobce není. Ze stejného důvodu se pak soud nezabýval ani naplněním podmínky existence škody či příčinné souvislosti.

25. V souzeném případě tak byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 3x režijního paušálu á 300 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za písemné vyjádření k žalobě (za vyjádření ze dne 15. 9. 2022; soud nepřiznal odměnu za nevyžádané doplnění vyjádření ze dne 3. 11. 2022), přípravu na jednání a účast na jednání soudu. Jejich zaplacení uložil soud neúspěšnému žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.