10 C 125/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr Tomášem Bělohlávkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 42 500 Kč I) Zamítá se žaloba na zaplacení 42 500 Kč. II) Žalovaná je povinna uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 14 342 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou dne 7. 3. 2020 domáhal náhrady nemajetkové újmy ve výši 180 000 Kč za nesprávný úřední postup ve formě nepřiměřené délky řízení, které zahájil žalobce [titul]. [jméno] [příjmení] proti žalobci, jakožto žalovanému v naříkaném řízení. Žaloba byla podána u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] a po rozhodnutí o věcné příslušnosti byla následně vedena u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce vytýká soudu konkrétní průtahy v řízení, uvádí, že dokazování bylo vedeno neefektivně a nekoncentrovaně a uzavírá, že z důvodu nečinnosti, či špatné činnosti soudu, bylo řízení prodlouženo celkem o více než 6 let. Žalobce uvádí, že řízení trvalo od 11. 3. 2009, kdy byla podána žaloba, do pravomocného skončení dne 28. 6. 2019. Žalobce uvádí, že nemůže k jeho tíži být kladeno to, že ve věci došlo ke střídání většího množství soudců a namítá, že kdyby byl řádně předestřen předběžný názor na věc, jak učinila ve věci poslední soudkyně, pak věc mohla být ukončena mnohem dříve. Žalobce vychází ze základní částky odškodnění ve výši 20 000 Kč a uvádí, že řízení nebylo složitým ani po právní ani po skutkové stránce a že žalobce se svým chováním na délce řízení nepodílel, naopak jeho urychlení urgoval.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním z 20. 11. 2020, ve kterém uvedla, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky naříkaného řízení a žalobci poskytla zadostiučinění ve výši 137 500 Kč. Žalovaná uvedla, že v řízení byla shledána vysoká míra nekoncentrovanosti postupu soudu a že nařízená jednání byla opakovaně rušena, či odročována z důvodů na straně soudu, a rovněž lze shledat dílčí průtahy. Žalovaná vyšla ze základní částky odškodnění za 10 let a dvou měsíců trvání řízení ve výši 15 000 Kč, tuto ponížila o 15% z důvodu složitosti řízení a navýšila o 15% z důvodu postupu soudu, dospěla tak k částce 137 500 Kč, která byla žalobci, po podání žaloby, uhrazena.

3. Podáním ze dne [datum] žalobce vzal žalobu částečně v rozsahu částky 137 500 Kč zpět, neboť tato částka byla v této výši žalovanou žalobci dobrovolně uhrazena. Soud v návaznosti na toto pak usnesením ze dne 7. 10. 2020, co do této částky, řízení zastavil. Předmětem řízení tak zůstala částka finančního zadostiučinění ve výši 42 500 Kč.

4. Z uplatnění nároku na přiměřené zadostiučinění zaslaného právním zástupcem žalobce Ministerstvu spravedlnosti a z podacího razítka na tomto má soud za prokázané, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnil, a to dne 27. 9. 2019.

5. Ze spisu vedeného [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující. Dne 11. 3. 2009 byla podána u [název soudu] žaloba žalobcem [titul]. [jméno] [příjmení], [anonymizováno], proti žalovanému [celé jméno žalobce] – [anonymizováno] Pan [celé jméno žalobce] tak vystupoval v naříkaném řízení v pozici žalovaného. Žalobou žalobce uplatňoval částku ve výši 193 458,26 Kč s příslušenstvím, a to z titulu odměny za právní pomoc, poskytovanou na základě smlouvy ze dne 30. 9. 1999. Podáním, doručeným soudu dne 21. 4. 2009 se k žalobě vyjadřuje žalovaný a v tomto uvádí, že žaloba mu byla doručena dne 15. 4. 2009. Tímto podáním se žalovaným ve vztahu k žalobci domáhá vzájemným návrhem úhrady částky ve výši 199 304,35 Kč s příslušenstvím s tím, že tento nárok je založen stejnou smlouvou o poskytování právní pomoci a je dán z titulu bezdůvodného obohacení v této výši. Dále žalovaný namítá podjatost soudu a věcnou nepříslušnost. Žaloba a vyjádření k žalobě, zejména pak listinné přílohy k těmto, pak tvoří obsah spisu až do č. l.

316. Pokynem ze dne 24. 4. 2009 pak soud zasílá vyjádření žalované žalobci s tím, ať se vyjádří k námitce věcné nepříslušnosti. Žalobce se vyjadřuje podáním z 15. 5. 2009 věc je předložena [název soudu] 10. 6. 2009 a tento rozhoduje usnesením ze [datum] tak, že k projednání věci jsou věcně příslušné krajské soudy, konkrétně [název soudu]. Tomuto je spis postoupen 19. 11. 2009. Usnesením ze dne 15. 12. 2009 je žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku, soudní poplatek je zaplacen 22. 12. 2009. Pokynem ze dne 19. 1. 2011 je nařízeno jednání na 11. 11. 2011, zároveň je vyžádáno zapůjčení cca 30 přílohových spisů od Okresního soudu v Benešově, Městského soudu v Praze, Obvodního soudu pro Prahu 5, pro Prahu 6 Prahu 9. Žalovaný se k věci vyjadřuje 3. 11. 2011, jednání se koná 11. 11. 2011. Účastníci se k předmětu sporu vyjadřují, soud těmto sděluje výsledky přípravy jednání tím, že uvádí, že se bude zabývat i námitkou promlčení nároku. Soud vyzývá žalobce, aby se vyjádřil k tomu, zda si ponechal přísudky ve věcech, kde žalovaného zastupoval a žalovaný je vyzván, nechť odstraní početní nesrovnalosti ve vzájemném návrhu a rovněž ať doloží důkazní návrhy. Soud poučil účastníky, že bude postupovat podle obchodního zákoníku, neboť se jedná o vztah mezi podnikateli. Jednání je odročeno na 16. 3. 2012 a soud dává pokyn k připojení přílohových spisů, specifikovaných výše. V průběhu listopadu 2011 tyto soud vyžádává a na toto postupně reagují jednotlivé soudy ohledně možnosti, či nemožnosti zapůjčení spisu. Žalovaný se vyjadřuje podáním z 5. 3. 2012. Jednání se koná 29. 3. 2012. Na jednání jsou probírány nároky č. 1 až č. 4 a je prováděno listinné dokazování. Jednání je odročeno za účelem pokračování v dokazování na 17. 7. 2012. Soud v průběhu dubna 2012 opakovaně žádá o zapůjčení některých přílohových spisů. Žalovaný se vyjadřuje 16. 5. 2012 a 31. 5. 2012. Žalobce reaguje podáním z 25. 6. 2012. Jednání se koná 17. 7. 2012, jsou řešeny nároky č. 4 až 11, jednání je pak odročeno na 4. 9. 2012 za účelem pokračování v dokazování. Toto jednání se koná, jsou probírány nároky č. 6, 12, 13, 14 a 17. Jednání je odročeno na 1. 11. 2012 za účelem pokračování v dokazování. Soud v mezidobí vyžaduje další spisy od exekutorů. Jednání se koná 1. 11. 2012, je probírán nárok č. 6 a 18, žalobce je poučen ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. ve vztahu k nároku č.

18. Za tímto účelem je mu poskytnuta lhůta v délce trvání 30 dnů. V listopadu 2012 soud žádá připojení dalších exekutorských spisů. Usnesením ze dne 14. 11. 2012 soud řízení v části částky 2 250 Kč zastavil, z důvodu zpětvzetí žaloby v tomto rozsahu. Žalobce doplňuje tvrzení 4. 12. 2012. Jednání se koná 15. 1. 2013, je řečen nárok č. 6, dále nárok č. 15 a jednání je odročeno za účelem pokračování v dokazování na 28. 2. 2013. Soud vyžádává další přílohové spisy. Jednání se koná 28. 2. 2013, jsou projednávány nároky č. 15, 16, 18 a žalovaný byl ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. soudem vyzván, aby doplnil svá tvrzení ohledně tvrzené dohody z 10. 10. 2007. Je mu k tomuto poskytnuta 30 denní lhůta a jednání je odročeno na 22. 5. 2013. Žalovaný se vyjadřuje 27. 3. 2013. Jednání se koná 22. 5. 2013, je slyšena svědkyně [příjmení] a jednání je odročeno na 1. 8. 2013 žalovaný se vyjadřuje 3. 6. 2013 a 3. 7. 2013, žalobce 2. 7. 2013. Dále se vyjadřuje žalovaný 30. 8. 2013. Jednání z 1. 8. 2013 je pro nemoc soudkyně odročeno, a toto je nařízeno na 28. 1. 2014. Před tím podáním z 25. 9. 2013 žalovaný urguje nařízení soudního jednání, avšak však nejdříve v druhé polovině listopadu 2013, neboť právní zástupkyně žalovaného dříve nemůže a žalovaný nechce věc předat jinému zástupci. Žalobce se vyjadřuje 24. 9. 2013. Jednání se koná 28. 1. 2014, je slyšen žalovaný a jednání je odročeno za účelem pokračování v dokazování na 19. 3. 2014. Toto jednání se koná, žalobce je na tomto poučen ve smyslu § 118 odst. 3 o. s. ř. k prokázání tvrzení, vznesených v rámci řízení a dále ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. ve vztahu k tvrzením, ohledně nákladů řízení na základě předmětné smlouvy o poskytování právních služeb. Rovněž žalovaný je ve smyslu § 118a odst. 1 o. s. ř. vyzván k doplnění skutkových tvrzení, týkající se vydání bezdůvodného obohacení. Účastníkům je poskytnuto lhůta v délce 60 dnů a jednání je odročeno na 15. 7. 2014 žalobce doplňuje tvrzení 18. 5. 2014, žalovaný podáním ze dne 19. 5. 2014. Na vyjádření žalobce reaguje žalovaný podáním z 11. 7. 2014. Jednání se koná 15. 7. 2014, je slyšen svědek [příjmení] a je proveden účastnický výslech žalobce. Jednání je odročeno na 27. 11. 2014 za účelem pokračování v dokazování. Soud v mezidobí řeší vracení, nebo zapůjčení přílohových spisů. Ve spise je dále úřední záznam, že soudkyně byla v období září až prosince 2014 v dlouhodobé pracovní neschopnosti. Jednání nařízené na den 27. 11. 2014 je z důvodu zdravotního stavu na straně soudkyně zrušeno a jednání je nařízeno na 20. 2. 2015. Jednání se koná 20. 2. 2015, je přistoupeno k účastnickému výslechu žalobce, jednání je odročeno na neurčito. Jednání je poté nařízeno na 7. 4. 2015. Na tomto jsou prováděny listinné důkazy k jednotlivým nárokům a jednání je odročeno na 4. 8. 2015 za účelem pokračování v dokazování. Nařízené jednání je odročeno ze 4. 8. 2015 na 13. 8. 2015 z důvodu na straně soudu. Jednání se koná 13. 8. 2015, je pokračováno v čtení listinných důkazů k jednotlivým nárokům, žalobce je poučen ve smyslu § 118a o. s. ř. a žalovanému je dána lhůta k doplňujícím podání v délce 30 dnů. Jednání je odročeno na 20. 11. 2015. Žalobce reaguje podáním ze 4. 9. 2015, žalovaný podáním ze dne 10. 9. 2015. Soud v mezidobí řeší zapůjčení, nebo vracení zapůjčených přílohových spisů. Jednání nařízené na 20. 11. 2015 se nekoná z důvodu zdravotního stavu soudkyně. Jednání je nařízeno na 21. 3. 2016, jsou žádány další spisy od exekutorů. Usnesením ze dne 22. 2. 2016 je vyzván žalobce, aby se vyjádřil k podání žalovaného ze 14. 9. 2015, žalobce tak činí podáním ze 7. 3. 2016. Usnesením ze dne 8. 3. 2016 se zastavuje řízení o vzájemném návrhu v části 1 964 Kč, když tento žalovaný v tomto rozsahu chybně uplatnil. Jednání se koná 21. 3. 2016, jsou prováděny listinné důkazy k jednotlivým nárokům a jednání je odročeno na 13. 6. 2016 za účelem pokračování v dokazování. Nařízené jednání je odročeno z důvodu na straně soudu a toto je odročeno na 8. 8. 2016. V mezidobí soud opět řeší agendu vracení, nebo zapůjčení přílohových spisů. Jednání se koná 8. 8. 2016, jsou prováděny listinné důkazy k jednotlivým nárokům a jednání je odročeno na 5. 10. 2016 za účelem pokračování v dokazování. Z úředního záznamu z 8. 8. 2016 se podává, že v ústním jednání nemohlo být po 16 hodině pokračováno z důvodu pokynu dozorčího soudu, aby zapisovatelky nebyly v jednacích síních po konci pracovní doby, jednání je tak odročeno na 5. 10. 2016. Toto se koná, je pokračováno v listinném dokazování a žalovanému je poskytnuta lhůta 30 dnů k předložení stanoviska soudní exekutorky a jednání je odročeno na 19. 12. 2016 žalobce se vyjadřuje 18. 10. 2016, žalovanému je lhůta k vyjádření prodloužena a tento se vyjadřuje poté podáním ze dne 14. 11. 2016. Z nařízeného jednání dne 19. 12. 2016 se omlouvá zástupce žalovaného a žádá o jeho odročení. Další jednání ve věci je nařízeno na 7. 6. 2017. Usnesením ze dne 15. 3. 2017 je řízení v části vzájemného návrhu, co do částky 600 Kč zastaveno, pro zpětvzetí v tomto rozsahu. Jednání ze 7. 6. 2017 je poté zrušeno z důvodu onemocnění soudkyně. Soud dále řeší vracení, či zapůjčení přílohových spisů. Přípisem ze dne 20. 10. 2017 žádá žalovaný nařízení jednání a toto je nařízeno na 25. 4. 2018. Žalobce se vyjadřuje 18. 4. 2018. Jednání se koná 25. 4. 2018. Toto jednání je vedeno s ohledem na dlouhodobou pracovní neschopnost zastupující soudkyní [titul]. [anonymizováno], žalobce uvádí, že s tímto nesouhlasí, neboť by mu byl odňat zákonný soudce a žalobce požaduje, aby bylo nařízeno jednání až na dobu, kdy bude zřejmé, kdo bude věc s konečnou platností vyřizovat, tedy zda dojde ke změně v rozvrhu práce. Zástupce žalovaného rovněž souhlasí s odročením jednání. Jednání je odročeno na 24. 10. 2018. Pokynem z 6. 8. 2018 je pak jednání odročeno na neurčito. Žalovaný v reakci na toto žádá o sdělení důvodu odročení jednání. Ve spise je dále úřední záznam, že soudce má jednací kalendář do 31. 12. 2018 zaplněn a od 1. 1. 2019 je na stáži u Vrchního soudu v Praze s tím, že věc má být od 1. 1. 2019 předložena k přerozdělení, záznam je z 24. 9. 2018. Soud sděluje žalovanému, že důvody pro odročení jednání jsou organizační na straně soudu. 16. 10. 2018 je pak spis předán zpět původní soudkyni [titul]. [příjmení] po návratu z pracovní neschopnosti. Ve spise je dále úřední záznam ze 7. 11. 2018, že jednání nemůže být do konce roku 2018 nařízeno, neboť soudkyni je nařízeno čerpání dovolené, včetně jednacích dnů, dále je zde pokyn předložit spis 2. 1. 2019 k přerozdělení. Pokynem z 31. 1. 2019 je pak nově určeným soudcem nařízeno jednání na 7. 6. 2019. Toto jednání se 7. 6. 2019 koná. Soudkyně na tomto sděluje účastníkům předběžný právní názor s tím, že žalobu považuje za důvodnou co do částky 90 291,25 Kč s tím, že co zbytku je důvodnou námitka promlčení a pokud jde o vzájemný návrh, pak tento považuje za nedůvodný. Jednání je přerušeno na 20 minut, účastníci věc projednávají a poté konstatují, že jsou schopni uzavřít smír. Žalovaný se na základě tohoto pak zavázal žalobci zaplatit částku 180 000 Kč a žalobci náklady řízení ve výši 150 000 Kč. Soud poté usnesením tento smír schválil. Písemné vyhotovení usnesení o schválení smíru ze dne 7. 6. 2019 je založeno pod č. j. [číslo jednací], tímto je schválen smír, jak je uvedeno výše, tedy žalovaný zaplatí částku 180 000 Kč na předmětu řízení a 150 000 Kč na nákladech řízení a toto usnesení nabylo právní moci 28. 6. 2019. Tímto je řízení pravomocně ukončeno. Soud poté dává ještě pokyn k vrácení celkem 23 přílohových spisů, které jsou ještě u soudu zapůjčeny.

6. Ve věci byly splněny podmínky § 115a o.s.ř. pro rozhodnutí o věci bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem souhlasili, případně se ve stanovené lhůtě nevyjádřili.

7. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

8. Soud ve věci nehodnotil důkazy týkající se komunikace žalobce a žalované ve věci předběžného projednání nároku, neboť toto nemá pro předmět řízení relevanci.

9. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

10. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

11. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

12. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen„ ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

13. Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobci, v pozici žalovaného v naříkaném řízení, od 15. 4. 2009 (kdy se se žalobou poprvé seznámil; viz prvé vyjádření v naříkaném řízení) do 28. 6. 2019 (právní moc usnesení o schválení smíru), tj. 10 let a 2 měsíce, což je doba s ohledem na veškeré dále uvedené okolnosti případu nepřiměřená.

14. Soud dospěl k závěru o nesprávném úředním postupu ve formě nepřiměřené délky řízení v naříkaném řízení vyhodnocením kritérií podle § 31a odškodňovacího zákona, a to zejména vyhodnocením kritéria podle písm. d) odst. 3 tohoto ustanovení. Z průběhu naříkaného řízení se podává, že v tomto nastaly dva zásadní průtahy. Konkrétně v období od 19. 11. 2009, kdy byl spis po rozhodnutí o věcné příslušnosti postoupen Krajskému soudu v Praze a kdy tento usnesením z 15. 12. 2009 vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku, avšak další úkon byl učiněn až 19. 1. 2011, a to sice, že soud nařídil jednání na 11. 11. 2011, tedy na dobu za 10 měsíců. Období od prosince 2009, kdy bylo vydáno usnesení k zaplacení soudního poplatku, do listopadu 2011, kdy se fakticky konalo prvé jednání ve věci, je nutno vyhodnotit jakožto průtah v řízení, neboť toto soudu I. instance trvalo jeden rok a 11 měsíců. Dalším obdobím průtahu pak je období od 5. 10. 2016, kdy se konalo jednání ve věci, toto bylo odročeno na 19. 12. 2016, které však bylo odročeno k žádosti žalovaného. Další jednání bylo nařízeno až na 7. 6. 2017, toto však bylo odročeno z důvodu na straně soudu a další jednání bylo nařízeno až k urgenci žalovaného, a to na den 25. 4. 2018. I na tomto jednání však nedošlo k posunu ve věci, neboť toto vedla zastupující soudkyně a fakticky tak byly účastníkům pouze sděleny problémy s dalším vedením řízení na straně soudu, což vedlo k odročení jednání na 24. 10. 2018, které se však opět nekonalo a bylo odročeno, a to z organizačních důvodů na straně soudu. Ve věci pak nebylo nařízeno jednání ani do konce roku 2018 a toto nařídil až nově určený soudce, konkrétně na den 7. 6. 2019, kde došlo k uzavření soudního smíru. Lze tak uzavřít, že v období od 5. 10. 2016 do 7. 6. 2019 nebyly v řízení činěny relevantní kroky k tomu, aby toto mohlo být ukončeno a i toto období je nutno označit za období průtahů. Celkově tak k závěru o nepřiměřené délce řízení jakožto celku vede i to, že jednání bylo celkem 5x odročeno z důvodu na straně soudu, většinou ze zdravotních důvodů na straně soudkyně. Ani vyhodnocení dalších kritérií, konkrétně složitosti řízení, jednání poškozeného, či významu předmětu řízení, tak jak tyto soud blíže rozebírá níže, nemohou převážit hodnocení kritéria postupu orgánů veřejné moci během řízení a nemohou tak zvrátit závěr soudu o tom, že nesprávný úřední postup nastal a odpovědnostní titul je dán.

15. V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě tomuto vznikla nemajetková újma (presumovaný vznik újmy žalovaná nevyvracela), kterou je nutno odškodnit v penězích, neboť žádné okolnosti, pro něž by bylo na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2828/2011), žalovaná netvrdila a ani soud je neshledal.

16. Postup při určení přiměřené výše peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení stanovil ve své ustálené judikatuře Nejvyšší soud. Zdůraznil, že pro zachování jednotnosti rozhodování ve věcech odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je nezbytné, aby soudy ve svých rozsudcích podrobně vysvětlily, z jaké základní částky odškodnění vyšly a jakým způsobem, včetně procentního vyjádření, zohlednily kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk při určení konečné výše odškodnění (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). Na závěru o výši zadostiučinění by se měla kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk projevit ve stejném poměru, v jakém se podílela na celkové délce řízení; zásadně vhodnou formou tohoto projevu je procentní modifikace základní částky odškodnění za (celé) řízení (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1710/2012). Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu (viz např. rozsudky ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4889/2009 nebo ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4540/2009) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení.

17. Při stanovení základní částky ročního odškodnění soud vyšel ze základního rozmezí 15 000 – 20 000 Kč za jeden rok řízení (viz NS Cpjn 206/2010). Vyšší než spodní hranice této základní částky se dle zavedené praxe užije u soudních řízení, která překročí délku trvání 10 let. Nejvyšší soud při závěru, že každé řízení vždy nějakou dobu trvá, vychází z doby dvou let. Při úvaze, že výše uvedené rozmezí má být rovnoměrně rozloženo a horní hranice tohoto rozmezí se použije až u mimořádně dlouhých řízení, považuje soud za odpovídající, aby byla základní částka ročního odškodnění navýšena vždy o 1 000 Kč za každé dva roky řízení přesahující dobu 10 let. Soud tak uzavírá, že soudní řízení trvající mezi 10 – 12 lety bude odškodňováno základní částkou 16 000 Kč za první dva roky řízení (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná), a z částky 16 000 Kč za každý další rok řízení, tj. z částky 1 333 Kč za každý další měsíc řízení. Za posuzovanou délku řízení 10 let a 2 měsíců tak žalobci náleží základní, nemodifikovaná částka finančního zadostiučinění ve výši 146 666 Kč.

18. Tuto částku pak je nutno upravit, a to (předně) v důsledku demonstrativně vypočtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím k : b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného: -) V rámci posouzení složitosti řízení je třeba zohlednit skutkovou, právní i procesní stránku řízení a počet soudních instancí (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk) – Řízení bylo extrémně skutkově složitým. Předmětem řízení byly nároky vyplývající z poskytování právních služeb, a rovněž předmětem řízení byl vzájemný návrh ze strany žalovaného, týkající se týchž právních služeb, avšak ve formě bezdůvodného obohacení, tvořeného přiznanými náklady řízení, které si žalobce ponechal. Skutková složitost předmětu řízení se podává ze samotného rozsahu spisu, kdy prvý svazek spisu je tvořen pouze přílohami a rovněž je patrná z toho, že soud v rámci řízení žádal zapůjčení zhruba 30 přílohových spisů od jiných soudů, případně exekutorů. Předmětem jednání, která se ve věci konala, pak bylo probírání jednotlivých nároků tak, jak tyto byly uplatněny, přičemž jejich počet přesahoval počet dvaceti a každý z nich sám by vydal na poměrně komplikované řízení samostatně. Soud tak v tomto ohledu uzavírá, že je zcela evidentním, že skutková složitost věci měla značný vliv na délku řízení, a soud proto pro skutkovou složitost věci základní částku odškodnění ponižuje o 40%. Pokud jde o právní složitost věci, pak soud uzavírá, že tato byla běžnou, jednalo se o nárok ze smlouvy o poskytování právních služeb, resp. bezdůvodné obohacení na základě této smlouvy získané žalobcem, a po právní stránce tak nebyl tento nárok složitějším. Po procesní stránce bylo řízení složitější zejména z důvodu, že bylo nutno vyžadovat velké množství přílohových spisů, nicméně z obsahu naříkaného spisu se nepodává, že by tato činnost soudu zatížila řízení co do jeho délky, neboť vzhledem k počtu vyžadovaných přílohových spisů se soudu dařilo vždy alespoň část spisů opatřit tak, aby na jednání mohlo dokazování být prováděno, tedy tato samotná procesní složitost délku řízení neovlivnila. Soud proto pro toto kritérium základní částku odškodnění nemodifikoval. V řízení bylo rozhodováno pouze na jedné instanci, tedy ani pro počet soudních instancí není na místě základní částku odškodnění modifikovat. -) Jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, resp. zda poškozený využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk). - Soud navýšil základní částku odškodnění pro chování poškozeného o 5%. Důvodem je skutečnost, že žalobce se snažil svými podáními řízení urychlit, a to zejména v jeho závěrečné fázi. Soud v tomto směru odkazuje zejména na podání právního zástupce žalobce, v pozici žalovaného, ze dne 20. 10. 2017, na jehož základě bylo nařízeno jednání na 25. 4. 2018, na kterém byla věc alespoň probrána s účastníky zastupujícím soudcem. -) Kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk) - Soud pro toto kritérium dospěl k závěru o existenci odpovědnostního titulu ve formě nesprávného úředního postupu. Jak uvedeno výše, soud v řízení shledal dva zásadní průtahy. Vzhledem k jejich závažnosti, kdy v jejich důsledku skutečně došlo k značnému prodloužení délky řízení, však má soud za to, že pouhým závěrem o tom, že pro postup soudu ve věci došlo k tomuto odpovědnostnímu titulu, není toto kritérium vyčerpáno, a soud tak dále pro toto kritérium základní částku odškodnění navyšuje o 20%. Jak uvedeno, důvodem je zejména skoro dvouletá nečinnost soudu na začátku řízení, poté, co byla věc postoupena Krajskému soudu v Praze, a dále období od října roku 2016 do skončení věci smírem v polovině roku 2019, neboť v těchto obdobích skutečně nebyly soudem činěny úkony, které by konstruktivně vedly k rozhodnutí ve věci samé. Soud na druhou stranu nepřisvědčuje námitce žalobce, že bylo možno účastníky poučit tak, jak se tomuto stalo v závěru řízení, neboť nelze odhlédnout od toho, že žalobou uplatněný nárok sestával z desítek dílčích komplikovaných nároků, zejména po skutkové stránce, k jejichž vyhodnocení bylo nutné provést celou řadu listinného dokazování desítkami různých spisů. Tedy komplexního poučení, kterého se účastníkům dostalo před uzavřením smíru, bylo možno dosáhnout právě pouze tím, že soudce, jemuž byla věc nově přidělena, měl již k dispozici velké množství připojených spisů a ve věci již bylo provedeno rozsáhlé dokazování, tedy mohl učinit přiléhavé poučení účastníků o předběžném názoru na věc, vycházejícím z již reálně provedeného dokazování, což soudce, který vyřizoval věc na začátku řízení učinit nemohl, neboť jej čekalo ještě právě ono skutečně rozsáhlé listinné dokazování. -) Významu předmětu řízení pro poškozeného (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk) - Evropský soud pro lidská práva předmětný tento typ řízení neřadí mezi řízení, kterým přisuzuje zvýšený význam pro účastníky (za řízení se zvýšeným významem pro účastníky jsou považována zejména řízení trestní, opatrovnická, pracovněprávní, o osobním stavu, ve věcech sociálního zabezpečení a týkající se zdraví nebo života). Vedle typového významu řízení pak soud nedospěl ani k závěru, že by význam řízení byl subjektivně zvýšený na straně žalobce, neboť předmětem řízení bylo skutečně zaplacení finanční částky, nikoliv otázka narovnání, či jiného vypořádání dříve přátelských, nyní konfliktních vztahů mezi účastníky řízení. Pokud žalobce toto s naříkaným řízením spojoval, tak toto nelze podřadit pod kritérium významu řízení, jak je toto míněno § 31a odst. 3 písm. e) odškodňovacího zákona, neboť ten vztahuje význam řízení k jeho výsledku ve vztahu ke skutečnému předmětu tohoto řízení (a obavám o výsledek).

19. Základní odškodnění je tak po zohlednění shora provedených procentních modifikací na místě snížit o 15% na výsledných 124 666,10 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný žalobci již poskytl, jakožto finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení částku 137 500 Kč, tedy částku vyšší, soud žalobu ve zbytku žalobního požadavku co do částky 42 500 Kč zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1, § 146 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř. V souzeném případě byl žalobce zcela úspěšný, proto má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, v plné výši, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/ 2014). Toto platí i za situace, kdy žalovaný plnil žalobci po podání žaloby a soud z tohoto důvodu řízení pro zpětvzetí, jinak důvodně podané, žaloby řízení (částečně) zastavil.

21. Žalobci, který byl v řízení právně zastoupen, vznikly v řízení náklady v celkové výši 14 342 Kč, která je tvořena: -) soudní poplatek ve výši 2.000 Kč; -) 3x odměna právního zástupce za 3 úkony právní služby á 3.100 Kč bez DPH (převzetí zastoupení; žaloba; částečně zpětvzetí žaloby), tj. celkem 9.300 Kč bez DPH a 11.253 Kč s DPH (dle § 6,7, 9/4a) AT; tarifní hodnota 50 000 Kč dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013); -) paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce za 3 úkony právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč, tj. [anonymizováno] [částka] bez DPH a 1.089 Kč s DPH. Jejich úhradu uložil soud žalované dle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobci jakoukoliv újmu.