10 C 128/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem Vyšehradská 16, 128 10 Praha 2 o zaplacení 162 812 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 57 216 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od 15. 8. 2020 do zaplacení, a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 37 188 Kč od 15. 8. 2020 do 18. 11. 2020, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v části žalobního požadavku na úhradu částky ve výši 105 596 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 15. 8. 2020 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 18 456 Kč k rukám právního zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou ze dne 14. 8. 2020 domáhal finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 200 000 Kč s příslušenstvím, která mu vznikla nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Uvedl, že nároky ostatních žalobců z posuzovaného řízení byly vyloučeny, z důvodu úmrtí účastníka, jehož je žalobce nástupcem, k samostatnému projednání pod sp. zn. [spisová značka], přičemž nebylo důvodu, aby věc žalobce nebyla projednána společně vzhledem k průběhu dědického řízení. Posuzované řízení probíhalo pouze na prvním stupni, nebylo nařízeno žádné jednání a ani meritorně rozhodováno a řízení probíhalo s průtahy. Žalobce uplatnil dne 14. 2. 2020 u žalované nárok na poskytnutí zadostiučinění, k jeho projednání však ke dni podání žaloby nedošlo. Žalobce poté ještě argumentaci rozvedl v navazujících podáních ze dne 18. 11. 2020 a 11. 12. 2020, ve kterých odmítl závěry žalované o základní částce odškodnění a krácení její výše, dále rozváděl průtahy v naříkaném řízení a řízení souvisejícím a vyjadřoval se k nutnosti valorizace poskytovaných zadostiučinění zejm. s ohledem na obecný růst cen.

2. Žalovaný ve vyjádření ze dne 18. 11. 2020 shledal délku naříkaného řízení za nepřiměřenou a navrhl žalobu zamítnout z důvodu, že žalobci při mimosoudním projednání poskytl dostatečné odškodnění ve výši 37 188 Kč. Potvrdil, že žalobce podáním doručeným dne 14. 2. 2020 uplatnil u žalovaného nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu v celkové výši 200 000 Kč z titulu nepřiměřené délky naříkaného řízení. Žalovaný rozvedl zjištění, která učinil z naříkaného řízení s tím, že ve vztahu k žalobci činila délka řízení 10 let a 11 měsíců. Žalobce vstoupil do řízení jako procesní nástupce zemřelého [jméno] [celé jméno žalobce] na základě usnesení ze dne 3. 12. 2014. Soud rozhodoval o zastavení řízení, vyloučení nároků, procesním nástupnictví, přerušení řízení a o návrhu žalobců na nařízení předběžného opatření. V procesních otázkách bylo rozhodováno na dvou stupních soudní soustavy. Žalovaný při stanovení výše zadostiučinění vyšel ze základní částky ročního odškodnění 15 000 Kč a tuto ponížil o 75% s ohledem na složitost věci, podíl na délce řízení a význam řízení pro žalobce. Předmětem řízení byla žaloba o určení vlastnictví k pozemkům ve výši spoluvlastnických podílů žalobců na obytných budovách a stavbách, které se nacházejí na předmětných pozemcích; dokazování bylo rozsáhlé; řízení bylo přerušeno do skončení řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka] a do skončení dědického řízení po zemřelé [jméno] [příjmení]; počet žalobců vystoupal na [anonymizováno] a následně soud řízení vůči některým z nich zastavil; žalovaných bylo původně [anonymizováno] a proti [anonymizováno] z nich bylo řízení postupně zastaveno; žalobce i jeho právní předchůdce se na délce řízení podíleli (opakované výzvy k doplnění podání); žalobci jako spoluvlastníci podílů na sporných nemovitostech újmu sdíleli; význam řízení snižuje i okolnost, že žalobce byl procesním nástupcem, a proto se ho předmět řízení přímo nedotýkal.

3. Podáním ze dne 18. 11. 2020 vzal žalobce žalobu v rozsahu 37 188 Kč zpět, neboť žalovaná touto částkou žalobce na žalovaném nároku odškodnila, a to platbou ze dne [datum rozhodnutí]. Usnesením č.j. [číslo jednací] soud řízení v této části zastavil. Předmětem řízení tak zůstal nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 162 812 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 200 000 Kč od 15.8.2020 do 18.11.2020 a zákonným úrokem z prodlení z částky 162 812 Kč od 19.11.2020 do zaplacení.

4. Ze shodných tvrzení účastníků má soud za zjištěné, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnil dne 14. 2. 2020.

5. Soud má za zjištěné, že řízení vedené pod sp. zn. [spisová značka] bylo zahájeno žalobou podanou dne 9.6.2009 k [název soudu]. Na straně žalobců vystupovalo celkem [anonymizováno] osob, na straně žalovaných [anonymizováno] osob. [jméno] [celé jméno žalobce] (právní předchůdce zdejšího žalobce) se řízení v této fázi ještě neúčastnil. Všichni žalobci byli spoluvlastníky pozemků a měli stejného právního zástupce. Předmětem řízení byla žaloba na určení vlastnictví k pozemkům ve výši spoluvlastnických podílů na obytných budovách a stavbách. Žalobou se konkrétně domáhali žalobci jakožto podíloví spoluvlastníci nemovitostí obytných domů zapsaných na [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce], k.ú. [územní celek], určení svého spoluvlastnického práva v rozsahu svých zaknihovaných podílů na obytných domech a garážích, vč. technických staveb a také k označeným pozemkům. Uvádí, že žalované [číslo] byly shora citované pozemky vydány v restituci v rozporu se zákonem. Dohodu o vydání na straně povinné osoby podepsal pověřený ředitel Státního statku hlavního města Prahy, který však tehdy pozemky neměl fakticky v držení. Na pozemcích probíhala výstavba 220 bytových jednotek s garážemi a technickým zázemím. V důsledku pravomocně povolené stavební činnosti k řádné kolaudaci domů došlo od průběhu roku 1992, 1993, takže žalobci se v rozsahu svých spoluvlastnických podílů na nemovitostech, tj. obytných domech s garážemi a technickým zázemím domáhají rovněž určení spoluvlastnictví také citovaných pozemků. Žalobci rovněž prokazují svůj naléhavý právní zájem a prokazují své vlastnictví. Žalobci již v roce 1993 podali na katastrální úřad návrh na vklad spoluvlastnického práva vč. pozemků a vkladové řízení bylo ukončeno v roce 1996 bez toho, aby byl zaknihován také podíl na citovaných pozemcích, o čemž se žalobci dozvěděli až následně, kdy žalovaný 1) usiluje o uzavření kupních smluv se žalobci a odkoupení žalovaných pozemků. Dále odůvodňují pasivní legitimaci jednotlivých žalovaných. Ve věci je celkem [anonymizováno] žalovaných, mj. [anonymizována tři slova] [obec], [anonymizována dvě slova], [stát. instituce], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [ulice] část [obec a číslo]. Dne 30.7.2009 přistoupili do řízení další žalobci a jejich počet se rozrostl na [anonymizováno]. Jako žalobce [číslo]) do řízení takto přistoupil i [jméno] [celé jméno žalobce] (právní předchůdce žalobce – [celé jméno žalobce]). Dne 5.8.2009 byli žalobci vyzváni k zaplacení soudního poplatku. V září 2009 byla žaloba doručena žalovaným. Většina z nich se vyjádřila v říjnu 2009. Dále do řízení navrhli žalobci přistoupení dalších žalobců. Celkem jich tak bylo [anonymizováno] Tito zaslali repliku dne 19.10.2009. Žalovaný 1) se ve věci vyjádřil podáním ze dne 21.10.2009. Přípisem soudu ze dne 5.11.2009 byl žalovaný [anonymizováno]) urgován k vyjádření ve věci samé. Dále se žalobci vyjádřili k dalším vyjádřením došlým v mezidobí. Přípisem ze dne 15.12.2009 oznámil vedlejší účastník na straně žalobce - [ulice] [anonymizována dvě slova] vstup do řízení. Dne 15.1.2010 žalobci rozšířili žalobní tvrzení spolu s návrhy na dokazování. Podáním došlým soudu dne 11.12.2009 zasílali žalobci dále stanovisko k vyjádření žalovaných 2), 8) a 9). Podáním došlým soudu dne 29.1.2010 upřesňovali žalobci označení žalovaného [anonymizováno]). Usnesením ze dne 27.4.2010 byli žalovaní – [anonymizováno] [příjmení], [anonymizována dvě slova] a [anonymizována tři slova] města v likvidaci soudem vyzváni k připojení listin a k založení plné moci k zastupování žalovaného 6). Na to bylo reagováno podáním došlým soudu dne 13.5.2010. Podáním žalobců ze dne 27.5.2010 se tito vyjádřili k vyjádření žalovaného [anonymizováno]). Přípisem došlým soudu dne 3.6.2010 sděloval správce konkurzní podstaty úpadce [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno], [anonymizována dvě slova], že neeviduje v konkurzní podstatě úpadce dotčené pozemky. Dne 6.8.2010 bylo řízení zastaveno ve vztahu k žalované [anonymizováno]), neboť žalovaná před podáním žaloby zemřela. Dne 30.11.2010 správce konkurzní podstaty [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova], navrhl ukončit svou účast ve sporu. Dne 3.12.2010 soud obdržel repliku k vyjádření žalobců. Dne 1.2.2011 soud návrh rozeslal k vyjádření. Dne 18.2.2011 žalobci opětovně upřesnili označení žalovaného [anonymizováno]) a zaslali soudu své stanovisko k vyjádření žalovaného 5). Dne 21.2.2011 vzali žalobci žalobu částečně zpět vůči žalovanému konkurznímu správci úpadce [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova], a [anonymizována dvě slova] [obec a číslo]. Žalobci podali dne 27.2.2011 k soudu žádosti o sdělení termínu nařízeného jednání ve věci. Dne 31.5.2011 soud řízení vůči žalovanému konkurznímu správci úpadce [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova], a [anonymizována dvě slova] [obec a číslo], zastavil. [územní celek] podalo vyjádření dne 24.6.2011. Dne 13.7.2011 žalobci navrhli předběžné opatření vůči žalovanému [anonymizováno]), aby se zdržel vymezených úkonů ve vztahu k spornému pozemku (parcela [číslo] dle [list vlastnictví], k. ú. [část obce]). Dne 18.7.2011 soud návrh na předběžné opatření zamítl. Dne 11.1.2012 podali žalobci neodůvodněné odvolání, které po urgenci soudu dne 20.3.2012 odůvodnili. Podáním ze dne 12.3.2012 žalobci navrhli vydání předběžného opatření. Dne 10.4.2012 byl spis předložen odvolacímu soudu. S přípisem ze dne 19.4.2012 se vrátil spis bez věcného vyřízení, neboť v záhlaví usnesení nebyli uvedeni všichni žalobci a soud se dopustil nepřesnosti v označení žalovaného [anonymizováno]). Usnesením ze dne 13.6.2012 bylo vydáno opravné usnesení dle pokynů odvolacího soudu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] zaslal soudu přípis ze dne 28.6.2012 obsahující informaci, že mu zanikl mandát k zastupování žalovaného [anonymizováno]). Opětovně byl spis [název soudu] zaslán s odvoláním dne 21.8.2012. Žalovaný [anonymizováno]) oznámil změnu právního zástupce podáním ze dne 4.9.2012. Usnesením [název soudu] ze dne 10.11.2012 bylo potvrzeno rozhodnutí o předběžném opatření a soudu prvního stupně bylo nařízeno do záhlaví doplnit společnost [právnická osoba] Dne 19.12.2012 došlo soudu dodatečné vyjádření žalovaného [anonymizováno]). Usnesením ze dne 7.1.2013 bylo opraveno usnesení [název soudu] ze dne 18.7.2011. Dne 28.3.2013 bylo nařízeno ústní jednání na den 5.6.2013. Dne 15.4.2013 žalovaný [anonymizováno]) předložil soudu doplňující vyjádření. Přípisem ze dne 13.5.2013 žádal [název soudu] zapůjčení spisu [název soudu] [spisová značka]. Na to bylo reagováno tak, že tento spis [název soudu] nemá k dispozici. Dne 17.5.2013 zaslali žalobci soudu stanovisko k dodatečnému vyjádření žalovaného [anonymizováno]) a sdělení o změnách v osobě žalobců z důvodu úmrtí a z důvodu změny vlastníka (jednalo se o žalobce [číslo]). Žalovaný [anonymizováno]) předložil soudu dne 30.5.2013 důkazy. Podáním došlým soudu dne 31.5.2013 shrnuli žalobci svá žalobní tvrzení a důkazy. Jednání nařízené na den 5.6.2013 bylo odročeno. Dne 6.6.2013 podali žalobci stížnost na průtahy v řízení. Usnesením ze dne 13.6.2013 byli žalobci vyzváni, aby odstranili vady podání ze dne 17.5.2013. Podáním došlým soudu dne 27.6.2013 nesouhlasil žalovaný [anonymizováno]) s návrhem změny účastníka na straně žalobce. Na výzvu soudu k odstranění vad podání reagovali žalobci podáním došlým soudu dne 8.7.2013. Dne 4.9.2013 žalovaný [anonymizováno]) doplnil své vyjádření a požádal o odstranění průtahů v řízení. Přípisem ze dne 10.9.2013 byli žalobci vyzváni, zda tímto je míněno zpětvzetí žaloby stran žalobců [číslo]. Žalobci dne 12.9.2013 požádali soud o sdělení termínu prvního nařízeného jednání soudu. Podáním došlým soudu dne 24.9.2013 vzali žalobci žalobu týkající se žalobců [číslo] zpět. Usnesením ze dne 31.10.2013 bylo řízení stran těchto žalobců zastaveno. Žalovaný [anonymizováno]) požádal dne 14.1.2014 o nařízení jednání. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí] ([číslo jednací]) byla věc ve vztahu k většině žalobců vyloučena k samostatnému řízení. Pod původní spisovou značkou zůstala projednávána věc vůči [jméno] [celé jméno žalobce] (předchůdce zdejšího žalobce), [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] s odůvodněním, že je zapotřebí ohledně těchto žalobců vyčkat výsledků dědického řízení, kdy řízení bude přerušeno, přičemž tak soud učinil s ohledem na hospodárnost řízení. Usnesení nabylo právní moci dne 21.2.2014. Dne 6.3.2014 byl dán pokyn k zapsání nové věci (ostatních žalobců) pod novou spisovou značku [spisová značka]. Do [datum rozhodnutí] byl spis [spisová značka] připojen u spisu [spisová značka]. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] soud rozhodl o procesních nástupcích [jméno] [celé jméno žalobce], [jméno] [příjmení] a současně přerušil ve vztahu k [jméno] [příjmení] řízení do skončení dědického řízení [název soudu] sp. zn. [spisová značka], které projednávalo dědictví po [jméno] [příjmení]; usnesení nabylo právní moci dne 14.1.2015 a na jeho základě se stal účastníkem řízení zdejší žalobce ([celé jméno žalobce]) jakožto nástupce [jméno] [celé jméno žalobce] (původní žalobce). Ve vztahu k žalobci [celé jméno žalobce] bylo řízení usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] přerušeno do skončení řízení [spisová značka]; usnesení nabylo právní moci dne 24.10.2015. Dne 1.4.2016 soud učinil úřední záznam, že dědické řízení po [jméno] [příjmení] neskončilo. Dne 7.10.2016 soud učinil záznam, že dědické řízení [spisová značka] ani spis [spisová značka] nebyly skočeny. Se stejným výsledkem soud činil úřední záznamy i v průběhu roku 2017 a 2018. Opakovaně sděloval, že řízení je ve vztahu k [jméno] [příjmení] přerušeno do skončení dědického řízení a ve vztahu k [celé jméno žalobce] do skončení věci [spisová značka], kde je řešena otázka vlastnictví sporných pozemků. Žalovaný [anonymizováno]) požádal dne 9.8.2016 soud o odstranění průtahů v řízení. Žalovaný [příjmení] [anonymizována dvě slova] [obec] [anonymizována dvě slova] oznámil soudu dne 15.8.2016 ukončení právního zastoupení. Dne 2.9.2016 žalovaný [anonymizováno]) upomínal svou žádost o odstranění průtahů v řízení. Soud dne 5.10.2016 zaslal [název soudu] požadované listiny ze spisu a dne 8.12.2016 mu sdělil, že řízení dosud nebylo pravomocně skončeno. Dne 14.9.2018 se soud obrátil na soudní komisařku JUDr. [příjmení] s žádostí o sdělení stavu dědického řízení sp. zn. [spisová značka]. Žalovaný 3) požádal soud dne 13.9.2018 o sdělení stavu řízení, na což soud reagoval přípisem ze dne 30.10.2018. Žalovaný [anonymizováno]) požádal soud dne 23.11.2018 o zaslání rozhodnutí ze dne 28.1.2014. Soud dne 27.12.2018 sdělil [stát. instituce] k jejich žádosti stav řízení. Dne 22.1.2019 zástupkyně žalovaného [anonymizováno]) informovala soud, že dědická řízení byla v minulosti již skončena, současně byla ukončena i věc ostatních žalobců [spisová značka] (rozsudkem č. j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [anonymizována dvě slova] [rok] – [číslo]). Dne 6.5.2019 soud urgoval sdělení notářky. Dne 9.5.2019 požádal žalovaný [anonymizováno]) o pokračování v řízení. Dne 17.5.2019 byla soudní komisařkou založena do spisu usnesení z dědictví po [jméno] [příjmení]. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] soud rozhodl o pokračování řízení ve vztahu k žalobci ([celé jméno žalobce]); usnesení nabylo právní moci dne 29.7.2019. Žalovaný [anonymizováno]) požádal soud dne 1.7.2019 o pokračování v řízení. Žalovaný [anonymizováno]) zaslal soudu sdělení dne 10.7.2019 [název soudu] požádal dne 30.9.2019 o zapůjčení předmětného spisu a spisu sp. zn. [spisová značka]. Ve vztahu k žalobkyni c) [jméno] [příjmení] bylo řízení zastaveno usnesením ze dne 4.10.2019 pro překážku věci rozhodnuté ve věci [spisová značka]. Usnesení nabylo právní moci dne 6.11.2019, když bylo nesprávně doručováno jinému advokátovi než zástupci žalovaného [anonymizováno]). Dne 28.11.2019 vystoupil vedlejší účastník z řízení. Dne 13.12.2019 vzal žalobu zpět [celé jméno žalobce]. Žalobci [příjmení] [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení] tak učinili dne 4.12.2019. Žalovaný [anonymizováno]) zaslal soudu dne 28.1.2020 své vyjádření a dne 7.2.2020 soud obdržel žádost o sdělení stavu řízení. Dne 27.2.2020 soud řízení usnesením zastavil; usnesení nabylo právní moci dne 7.5.2020, čímž řízení skončilo. Mezitím soud dne 24.4.2020 obdržel žádost o zaslání usnesení s vyznačenou doložkou právní moci.

6. Ze spisu vedeného [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující. Usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] byla věc ve vztahu k většině žalobců vyloučena k samostatnému řízení a pod původní spisovou značkou zůstala projednávána věc vůči [jméno] [celé jméno žalobce] (předchůdce zdejšího žalobce), [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]; usnesení nabylo právní moci dne 21.2.2014. Dne 6.3.2014 byl dán pokyn k zapsání nové věci (ostatních žalobců) pod novou spisovou značku, tj. právě [spisová značka]. Do [datum rozhodnutí] byl spis [spisová značka] připojen u spisu [spisová značka]. Dále bylo řízení vedeno vyloučeně již pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobci založili do spisu listiny 16. 4. 2014. Dne 29. 4. 2014 proběhlo jednání ve věci, kdy byla učiněna vyjádření stran, byly provedeny listinné důkazy. Jednání bylo odročeno za účelem dalšího dokazování na 15. 7. 2014. Žalobci učinili návrh na výslech svědků v podání ze dne 11. 7. 2014 a upřesnili žalobní tvrzení v podání ze dne 12. 7. 2014. Dne 15. 7. 2014 proběhlo jednání ve věci. Na tomto jednání byly provedeny další listinné důkazy a jednání bylo odročeno za účelem dalšího dokazování na 21. 10. 2014. Žalobci učinili doplňující návrh na důkazy dne 14. 10. 2014. Dne 21. 10. 2014 proběhlo další jednání ve věci, byly provedeny další listinné důkazy. Jednání bylo odročeno za účelem doplnění dokazování na 3. 2. 2015. Žalovaný 1) se vyjádřil v podání ze dne 11. 12. 2014 k návrhu na doplnění dokazování. Dne 3. 5. 2015 proběhlo jednání ve věci, kdy bylo připuštěno vstup žalobců [číslo] až 115 a vstup žalobců [číslo] až 120 do řízení dle jejich návrhů z roku 2009. Byly zamítnuty pro nadbytečnost dosavadní návrhy na doplnění dokazování, které nebyly provedeny, a byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žaloba zamítnuta, a bylo rozhodnuto rovněž o náhradě nákladů řízení. Byla prodloužena lhůta k vypracování a odeslání rozsudku, a to do 3. 4. 2015 a následně do 10. 4. 2015. Rozsudek má č. j. [číslo jednací]. Je na něm vyznačena doložka právní moci 21. 6. 2018 ve spojení s rozsudkem [název soudu], č. l.

339. Proti rozsudku podali žalobci blanketní odvolání ze dne 20. 4. 2015. Usnesením ze dne 29. 4. 2015 byl rozsudek doplněn o úpravu náhradu nákladů řízení mezi jednotlivými účastníky a vedlejším účastníkem řízení na straně žalující. Proti rozsudku podal odvolání žalovaný [anonymizováno]) k náhradě nákladů řízení. Usnesením ze dne 9. 6. 2015 byli odvolatelé vyzváni, a to žalobci, aby ve lhůtě 10 dnů doplnili své blanketní odvolání z 20. 5. 2015. Usnesením ze dne 9. 6. 2015 byli žalobci vyzváni k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Žalobci požádali o prodloužení lhůty k doplnění odvolání v podání ze dne 2. 6. 2015. Byl urgován soudní poplatek soudem dne 24. 7. 2015. Žalobci odůvodnili odvolání v podání ze dne 15. 7. 2015 Soudní poplatek za odvolání byl zaplacen 3. 8. 2015. Následně bylo odvolání rozesláno žalovaným dne 6. 8. 2015. Žalovaný [anonymizováno]) se vyjádřil k odvolání v podání ze dne 20. 8. 2015. Spis byl předložen [název soudu] 22. 9. 2015. Byl vrácen dne 6. 10. 2015 zpět soudu prvního stupně bez věcného vyřízení, kdy nebyly založeny všechny písemnosti do spisu, především žaloba, doplňky, doručenky o jejím doručení, atd. Napadený rozsudek vč. opraveného usnesení neobsahuje řádné označení účastníků a i z dostupných materiálů jsou zřejmé nesrovnalosti ve jménech účastníků. Usnesením ze dne 6. 11. 2015 byli žalobci dále vyzváni k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Žalobci požádali o prodloužení lhůty k doplacení SOP za odvolání v podání ze dne 12. 11. 2015, SOP byl doplacen v průběhu druhé půlky listopadu 2015. Usnesením ze dne 6. 1. 2015 byl vrácen přeplatek na soudním poplatku za odvolání. Dále bylo vydáno opravné usnesení dne 11. 1. 2015. Žalovaný [anonymizováno]) se vyjádřil k odvolání žalobců v podání ze dne 29. 1. 2016. Žalobci urgovali návrh složitelů na vzetí částky 29 116 Kč do soudní úschovy pro neskončené soudní určovací řízení dne 2. 2. 2016, které představuje výši bezdůvodného obohacení podle výše spoluvlastnického podílu. Spis byl předložen [název soudu] opět dne 15. 3. 2016 a 12. 4. 2016 byl vrácen bez věcného vyřízení zpět soudu prvního stupně. Opět k opravě chyb a nesrovnalostí. Za tímto účelem soud prvního stupně vydal usnesení ze dne 17. 6. 2016. Rovněž byli žalobci vyzváni k odstranění vad žaloby. Žalobci upřesnili jména žalobců v podání ze dne 1. 7. 2016 po písemné urgenci soudu. Žalovaný [anonymizováno]) žádal o odstranění průtahů v řízení v podání ze dne 22. 10. 2016 a v podání ze dne 2. 12. 2016 učinil návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Usnesením ze dne 8. 12. 2016 byla opravena rozhodnutí vydaná soudem a upřesněna rozhodnutí vydaná soudem prvního stupně ve věci. Bylo učiněno vyjádření předsedkyně senátu k návrhu na určení lhůty. Spis byl předložen [název soudu] 13. 12. 2016 a usnesením [název soudu] ze dne 5. 1. 2017 byl návrh na určení lhůty zamítnut. Spis byl vrácen zpět [anonymizováno] soudu dne 19. 1. 2017. Dne 24. 2. 2017 bylo nařízeno jednání na 25. 4. 2017. Tohoto dne proběhlo jednání ve věci a byl vyhlášen doplňující rozsudek soudem prvního stupně, přičemž následně bylo podáno proti doplňujícímu rozsudku odvolání. Byla založena plná moc k zastupování žalobkyně [příjmení]. Usnesením obvodního soudu ze dne 11. 9. 2017 byl opraven doplňující rozsudek. Spis byl předložen [název soudu] dne 17. 10. 2017. Žalobci byli vyzváni odvolacím soudem ke sdělení, zda se jednání bude účastnit více než [anonymizováno] žalobců odvolacího jednání. Opětovně byl spis vrácen soudu prvního stupně bez věcného vyřízení 21. 11. 2017 k odstranění chyb a nesrovnalostí. Nad to bylo zjištěno, že další ze žalobců zemřel a spis byl vrácen zpět 21. 11. 2017. Byl zjišťován stav dědického řízení po zemřelé žalobkyni. Část žalobců vzala zpět své odvolání. Usnesením obvodního soudu ze dne 19. 1. 2018 byla provedena oprava vydaných rozhodnutí a usnesením ze dne 16. 3. 2018 bylo rozhodnuto o pokračování v řízení namísto zemřelé žalobkyně s jejím právním nástupcem. Spis byl opětovně předložen [název soudu] dne 19. 4. 2018. Dne 20. 4. 2018 bylo nařízeno odvolací jednání na 23. 5. 2018 [ulice] účastník řízení na straně žalobců – [ulice] [anonymizována dvě slova], vystoupil z řízení dle podání ze dne 26. 4. 2018 a na jednání dne 23. 5. 2018 byl vyhlášen rozsudek, kterým bylo řízení částečně zastaveno, a převážně byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Rozsudek, [číslo jednací] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno] [rok] [číslo], nabyl právní moci 21. 6. 2018. Spis byl vrácen zpět soudu prvního stupně dne 12. 6. 2018. Ve věci bylo podáno dovolání žalobců ze dne 16. 8. 2018. Usnesením ze dne 21. 9. 2018 byli žalobci vyzváni k zaplacení soudního poplatku. Dne 14. 11. 2018 bylo dovolání rozesláno. Spis byl zapůjčen [název soudu] k žalobám o odškodnění. Dne 3. 6. 2019 byl spis předložen Nejvyššímu soudu, který dne 21. 9. 2019 dovolání pravomocně odmítl, čímž řízení skončilo.

7. Z diplomové práce [jméno] [příjmení] soud zjistil, že v roce 2011 byl průměrný plat soudce zhruba ve výši 57 500 Kč, v roce 2019 průměrný plat soudce činil zhruba 91 500 Kč, jedná se tedy nárůst zhruba o 60 %.

8. Z účastnické výpovědi žalobce soud zjistil, že pan [jméno] [celé jméno žalobce] byl otcem žalobce, přičemž žalobce byl nejmladším ze tří potomků [jméno] [celé jméno žalobce] a tento jej vychovával ve střídavé péči, když se rodiče ve výchově střídali po 14 dnech. Soud dále uvěřil tomu, že v období po roce 2009 žalobce byl s otcem dále v užším kontaktu i z důvodu, že tento mu zajišťoval brigádní činnost u svého zaměstnavatele, [právnická osoba], a tedy se s otcem [jméno] [celé jméno žalobce] potkával ještě častěji. Soud tak má z této části výpovědi žalobce za potvrzené, že žalobce se zajímal o záležitosti svého otce [jméno] [celé jméno žalobce] a o těchto věděl, a to i v období, kdy probíhalo naříkané řízení. Soud dále z výpovědi žalobce zjistil, že po smrti otce [jméno] [celé jméno žalobce], který zemřel v dubnu roku 2011, se žalobce stal dědicem, kterému připadl předmětný byt, a žalobce se tak začal aktivně zajímat o dění v SVJ, když pravidelnou součástí jednání shromáždění SVJ bylo právě i řešení otázky sporu o pozemky pod předmětnou budovou. Soud tak má z výpovědi účastníka za potvrzené, že tento se zajímal jak o běžné záležitosti [jméno] [celé jméno žalobce], svého otce a původního účastníka naříkaného řízení, tak i věděl o probíhajícím řízení v době, kdy se tohoto účastnil ještě otec žalobce.

9. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu naříkaného a vloženého řízení, jak tyto soud popisuje výše, a dále ohledně toho, že žalobce se zajímal o záležitosti [jméno] [celé jméno žalobce], otce žalobce, i v době, kdy se naříkaného řízení účastnil ještě sám [jméno] [celé jméno žalobce]. Takovéto skutkové závěry jsou postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku.

10. Soud ve věci nehodnotil žaloby podané ve vztahu k naříkanému řízení [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], neboť tyto listinné důkazy se týkaly primárně návrhu na spojení řízení s řízeními zahájenými těmito jinými účastníky, čemuž soud nevyhověl. Pro úplnost soud dodává, že nehodnotil ani průběh dědického řízení vedeného [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], to jest průběh dědického řízení po [jméno] [příjmení]. Důvodem je skutečnost, že ve vztahu k žalobci bylo s právní mocí k 24. 10. 2015 přerušeno řízení do skončení řízení u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] a soud se tedy zabýval průběhem tohoto vloženého řízení, které bylo pro délku naříkaného řízení ve vztahu k žalobci relevantním, když přerušení pro toto dědické řízení bylo paralelní a ve vztahu k žalobci tak toto nemělo na délku naříkaného řízení fakticky žádný vliv.

11. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

12. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

13. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

14. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen„ ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

15. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

16. Soud vyšel při právním posouzení věci dále z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1437/2019, zejm. ze závěru, že zásadně je třeba do celkové doby řízení započítávat i dobu, po níž bylo řízení přerušeno. Pro účely posouzení, zda v řízení, které bylo přerušeno nebo ve kterém nebylo možno z jiného důvodu pokračovat, došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk, je třeba zkoumat, zda ve vedlejším řízení, které si nečinnost v původním řízení vynutilo, byla věc projednána v přiměřené lhůtě.

17. Z tohoto pohledu jsou tak relevantním pro posouzení žalobou uplatněného nároku tyto okamžiky: Dne 30. 7. 2009 přistupuje [jméno] [celé jméno žalobce] k již podané žalobě a začíná se tak účastnit naříkaného řízení. S právní mocí k 21. 2. 2014 se od naříkaného řízení sp. zn. [spisová značka] odděluje věc naprosté většiny zbývajících žalobců, která je dále vedena [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Nárok uplatněný [jméno] [celé jméno žalobce] však zůstává veden pod původní spisovou značkou [spisová značka]. Původní žalobce [jméno] [celé jméno žalobce] poté umírá a s právní mocí k 14. 1. 2015 je rozhodnuto o tom, že nástupcem původního žalobce v naříkaném řízení je [celé jméno žalobce] (žalobce v řízení zdejším). S právní mocí k 24. 10. 2015 je pak naříkané řízení, pokud jde o nárok, v němž pokračuje [celé jméno žalobce], přerušeno do skončení řízení vedeného [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Naříkané řízení je pak přerušeno až do usnesení z 26. 6. 2019, které nabývá právní moci 29. 7. 2019 a jímž je rozhodnuto o pokračování v řízení, neboť věc vedená pod sp. zn. [spisová značka] byla pravomocně ukončena.

18. Soud se tedy zabývá průběhem naříkaného řízení od 30. 7. 2009 do doby jeho pravomocného skončení, k čemuž došlo 7. 5. 2020. V rámci tohoto naříkaného řízení se pak soud zabývá průběhem řízení vloženého, vedeného [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], a to za období od 24. 10. 2015 do jeho ukončení, to jest do 21. 6. 2018, kdy bylo toto vložené řízení pravomocně skončeno.

19. Pokud jde o posouzení nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve vztahu k době účasti původního žalobce a žalobce samotného v naříkaném řízení, pak je třeba tuto rozdělit na dvě období, a to období od 30. 7. 2009, to jest okamžik přistoupení původního žalobce [jméno] [celé jméno žalobce] k již podané žalobě, do 14. 1. 2015, to jest právní moc usnesení z 3. 12. 2014, kterým vstoupil jakožto nástupce po původním žalobci do řízení žalobce zdejší, to jest pan [celé jméno žalobce]. Jako druhé období je pak období navazující, tj. od 14. 1. 2015 do skončení naříkaného řízení, k čemuž dochází právní mocí usnesení o zastavení řízení dne 7. 5. 2020.

20. Pro závěr, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky v naříkaném řízení, je třeba vyjít z celkové délky tohoto řízení, to jest z doby od 30. 7. 2009, to jest přistoupení původního žalobce k žalobě, do 7. 5. 2020, to jest dne právní moci usnesení o zastavení řízení. Takto vymezená délka naříkaného řízení činí 10 let a 10 měsíců, a soud dospěl k závěru, že tato je nepřiměřeně dlouhou.

21. K tomuto závěru vede soud vyhodnocení kritérií dle § 31a odškodňovacího zákona, zejména kritérium odstavce 3 písm. d) - postup orgánů veřejné moci během řízení. Pokud jde o samotný průběh naříkaného řízení sp. zn. [spisová značka], pak soud shledal průtah v období od 21. 6. 2018, kdy nabyl právní moci rozsudek ve vloženém řízení ve věci sp. zn. [spisová značka], do [datum rozhodnutí], kdy bylo teprve rozhodnuto o pokračování v naříkaném řízení. Tedy soudu trvalo 1 rok, než rozhodl o pokračování v řízení poté, co řízení vložené sp. zn. [spisová značka] bylo pravomocně skončeno, což je nutno považovat za dobu nepřiměřeně dlouhou a shledat v tomto období průtah. Dalším důvodem pro závěr o nesprávném úředním postupu je situace, kdy k 21. 2. 2014 dochází k oddělení věci většiny žalobců pod sp. zn. [spisová značka], nicméně věc [jméno] [celé jméno žalobce] zůstává v řízení původním; tento však umírá a 14. 1. 2015 je rozhodnuto o právním nástupnictví ve prospěch pana [celé jméno žalobce] a soud za této situace pak s právní mocí k 24. 10. 2015 přerušuje nárok vedený již [celé jméno žalobce], právě do skončení řízení vedeného pod. sp. zn. [spisová značka]. Jakkoli tento postup byl jedním z procesně možných, pak se jako vhodnější jevilo i věc [celé jméno žalobce] vyloučit poté, co bylo rozhodnuto o jeho právním nástupnictví, a tuto řešit aktivně dále, příp. ji spojit s věcí vedenou pod sp. zn. [spisová značka] tak, aby se i [celé jméno žalobce] mohl na vedení tohoto řízení aktivně podílet a ovlivňovat jeho výsledek. Zcela zásadní pro závěr o nesprávném úředním postupu je však situace, která nastala ve vloženém řízení v době, kdy pro toto bylo řízení naříkané přerušeno. V řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] bylo totiž rozhodnuto rozsudkem dne 3. 5. 2013; spis byl s podanými odvoláními předložen odvolacímu soudu, tento jej však vrátil 6. 10. 2015 bez věcného vyřízení, neboť spis neobsahoval všechny náležitosti; spis byl pak znovu předložen odvolacímu soudu 15. 3. 2016 a dne 12. 4. 2016 byl opět vrácen bez věcného vyřízení k opravě chyb a nesrovnalostí; soud prvé instance poté rozhoduje doplňujícím rozsudkem, proti němuž je rovněž podáno odvolání, a spis je předložen, potřetí, odvolacímu soudu dne 17. 10. 2017, nicméně spis je znovu vrácen k odstranění chyb a nesrovnalostí 21. 11. 2017; konečně je pak spis předložen odvolacímu soudu až dne 19. 4. 2018 a odvolací soud poté ve věci rozhoduje dne 23. 5. 2018. Ve vloženém řízení tak soudu prvé instance trvalo 3 roky, než se podařilo spis, napočtvrté, řádně předložit odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání, což je nutno považovat za zásadní pochybení, které mělo negativní vliv právě na celkovou délku řízení.

22. Soud tedy především pro výše popsané vyhodnocení kritéria postupu soudů během řízení dospěl k závěru o nesprávném úředním postupu ve formě nepřiměřené délky řízení. Tento závěr nepřeváží ani vyhodnocení kritérií ostatních, tedy ani kritérium složitosti řízení, neboť jakkoli bylo řízení extrémně procesně složité, pak ani tato procesní složitost ještě neodůvodňuje celkovou dobu řízení přesahující 10 let. Dále pak soud neshledal jednání poškozeného, pro něž by bylo nutno dojít k závěru, že celkovou délku řízení lze ještě akceptovat jakožto přiměřenou, a k tomuto závěru nelze dospět ani vyhodnocením kritéria významu předmětu řízení, který nebyl natolik marginálním, aby bylo možno celkovou délku řízení ještě akceptovat.

23. V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě tomuto vznikla nemajetková újma (presumovaný vznik újmy žalovaná nevyvracela), kterou je nutno odškodnit v penězích, neboť žádné okolnosti, pro něž by bylo na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), žalovaná netvrdila a ani soud je neshledal.

24. Postup při určení přiměřené výše peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení stanovil ve své ustálené judikatuře Nejvyšší soud. Zdůraznil, že pro zachování jednotnosti rozhodování ve věcech odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je nezbytné, aby soudy ve svých rozsudcích podrobně vysvětlily, z jaké základní částky odškodnění vyšly a jakým způsobem, včetně procentního vyjádření, zohlednily kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk při určení konečné výše odškodnění (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Na závěru o výši zadostiučinění by se měla kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk projevit ve stejném poměru, v jakém se podílela na celkové délce řízení; zásadně vhodnou formou tohoto projevu je procentní modifikace základní částky odškodnění za (celé) řízení (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu (viz např. rozsudky ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] nebo ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení.

25. Soud dále vyšel ze závěrů přijatých Nejvyšším soudem v rozsudku sp. zn. [spisová značka], které se sice primárně týká plurality dědiců původního žalobce, nicméně jeho závěry jsou aplikovatelné i zde. Z těchto se totiž podává, že při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění, které náleží jednomu z procesních nástupců původního účastníka, je na místě nejprve určit zadostiučinění, které by náleželo původnímu účastníku řízení za tu část řízení, jíž se sám účastnil. Tuto částku je poté třeba vydělit počtem dědiců původního účastníka, kteří do řízení nastoupili na jeho místo – a to z toho důvodu, aby částka přiznaná v součtu jednotlivým dědicům nepřevyšovala částku, která by náležela původnímu účastníku řízení. Za další část řízení, od smrti původního účastníka až do konce řízení, náleží každému z dědiců zadostiučinění vypočítané postupem podle Stanoviska Nejvyššího sp. zn. Cpjn 206/2010 (procentuálně snížené z důvodu sdílení újmy nerozlučnými procesními společníky). Tento postup je na místě pouze v případě, ve kterém procesní nástupci i za života zůstavitele projevovali o zůstavitelovy záležitosti zájem; pokud by o zůstavitelovy záležitosti za jeho života zájem vůbec neměli, pak by jim za část řízení, které se účastnil zůstavitel, zadostiučinění nenáleželo vůbec, nebo ve výrazně menším rozsahu.

26. Ve zdejším případě pak je žalobce [celé jméno žalobce] jediným právním nástupcem původního žalobce [jméno] [celé jméno žalobce], tedy dělení částky, která by připadla původnímu žalobci, mezi vícero nástupců nenastává. Pokud jde o stanovení základní částky odškodnění, pak soud vychází z délky řízení jakožto celku, bez ohledu na to, po jakou část se který z žalobců tohoto účastnil, neboť základní částka odškodnění má reflektovat souhrnnou celkovou délku řízení jako takového. Jak uvedeno výše, naříkané řízení trvalo 10 let a 10 měsíců.

27. Při stanovení základní částky ročního odškodnění soud vyšel ze základního rozmezí 15 000 – 20 000 Kč za jeden rok řízení (viz NS Cpjn 206/2010). [ulice] než spodní hranice této základní částky se dle zavedené praxe užije u soudních řízení, která překročí délku trvání 10 let. Nejvyšší soud při závěru, že každé řízení vždy nějakou dobu trvá, vychází z doby dvou let. Při úvaze, že výše uvedené rozmezí má být rovnoměrně rozloženo a horní hranice tohoto rozmezí se použije až u mimořádně dlouhých řízení, považuje soud za odpovídající, aby byla základní částka ročního odškodnění navýšena vždy o 1 000 Kč za každé dva roky řízení přesahující dobu 10 let. Soud tak uzavírá, že soudní řízení trvající mezi 10 – 12 lety bude odškodňováno základní částkou 16 000 Kč za první dva roky řízení (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná), a z částky 16 000 Kč za každý další rok řízení, tj. z částky 1 334 Kč za každý další měsíc řízení.

28. Za posuzovanou délku řízení za dobu účasti původního žalobce [jméno] [celé jméno žalobce] (přistoupení k žalobě 30. 7. 2009 – právní moc nástupnictví [celé jméno žalobce] 14. 1. 2015), tj. 5 let a 6 měsíců tak původnímu žalobci náleží základní, nemodifikovaná částka finančního zadostiučinění ve výši 72 004 Kč.

29. Za posuzovanou délku řízení za dobu účasti zdejšího žalobce [celé jméno žalobce] (právní moc nástupnictví [celé jméno žalobce] 14. 1. 2015 – pravomocný konec řízení 7. 5. 2020), tj. 5 let a 4 měsíců tak zdejšímu žalobci náleží základní, nemodifikovaná částka finančního zadostiučinění ve výši 85 336 Kč (zde soud již neponižoval podruhé základní odškodnění na 50% pro prvé dva roky řízení po vstupu).

30. Základní částku odškodnění pak je nutno upravit, a to (předně) v důsledku demonstrativně vypočtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím k : b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. -) V rámci posouzení složitosti řízení je třeba zohlednit skutkovou, právní i procesní stránku řízení a počet soudních instancí (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk) – Předmětem řízení byla žaloba na určení vlastnictví k pozemkům ve výši spoluvlastnických podílů na obytných budovách a stavbách. Na straně žalobců vystupovalo velké množství účastníků ([anonymizováno]) a rovněž na straně žalované vystupovalo více subjektů ([anonymizováno]). Složitost právní a skutkovou soud neshledal, neboť v řízení nedošlo k věcnému projednání věci. Naopak shledal extrémní složitost procesní. Procesní složitost v souvislosti s vysokým počtem účastníků spočívala ve zvýšených nárocích na organizaci chodu řízení, vč. řešení úmrtí některých z účastníků, a související formální komplikovanost zejm. při vyhotovování rozhodnutí, to vše i přesto, že žalobci byli zastoupeni stejným právním zástupcem, čímž však byly pouze odstraněny jinak zvýšené nároky na doručování. Stejná situace však nebyla na straně žalovaných, neboť tito byli zastoupeni více právními zástupci, toto zastoupení se měnilo a soud musel řešit i řadu procesních otázek souvisejících právě s množstvím žalovaných subjektů. Žalovaní rovněž vyvíjeli, zcela legálně, různou procesní aktivitu, což čistě jejich počtem řízení zatěžovalo; někteří museli být soudem opakovaně vyzýváni například k vyjádření k žalobě apod. V průběhu řízení také někteří žalobci zemřeli, což vyžadovalo rozhodování o procesním nástupnictví. Žalobci rovněž postupně žalobu doplňovali, rozšiřovali a brali ji částečně zpět. Také upřesňovali označení žalovaného [anonymizováno]). Dále soud I. stupně rozhodoval o návrhu na vydání předběžného opatření, odvolací soud následně o podaném odvolání proti uvedenému rozhodnutí. V průběhu řízení rovněž došlo k zastavení řízení ve vztahu k některým žalobcům a žalovaným a do řízení vstoupil vedlejší účastník. Ve věci samé (v naříkaném řízení) soud nerozhodoval, ale řešil řadu procesních otázek. Odvolacímu soudu byl spis předložen jednou k rozhodnutí o odvolání proti usnesení o zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření. Pro extrémní procesní složitost danou množstvím účastníků a souvisejícím procesním rozhodováním tak soud ponížil základní částku odškodnění o 40%. Do procesní složitosti řízení soud zahrnul i situace vyvolané právě množstvím žalobců, tedy např. to, že někteří ze žalobců byli chybně označeni a museli být vyzýváni k odstranění vad; dále žalobci museli být vyzváni k doplnění blanketního odvolání ze dne 11. 1. 2012 proti usnesení o zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření. Pro složitost skutkovou, právní a ani pro počet instancí soud základní částku nemodifikoval. -) Jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, resp. zda poškozený využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk). – Soud v řízení neshledal jednání původního ani aktuálního žalobce, které by mělo pozitivní či negativní vliv na celkovou délku řízení, a proto soud pro toto kritérium základní odškodnění nemodifikoval. -) Kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk) - Na celkové délce řízení se negativně promítly průtahy a pochybení, která soud specifikoval výše a pro něž dospěl k závěru o nesprávném úředním postupu ve formě nepřiměřené délky řízení. Vzhledem k závažnosti těchto pochybení, což se týká zejména toho, že v řízení vloženém došlo třikrát k vrácení věci po předložení věci s odvoláním bez věcného vyřízení a až napočtvrté o tomto mohl odvolací soud rozhodnout, pak nejsou tyto průtahy vyčerpány jenom samotným závěrem o nesprávném úředním postupu a je třeba pro tyto přistoupit k dalšímu navýšení základní částky odškodnění. Obecně k tomu přistupuje i fakt, že lze celkový přístup soudu hodnotit jako nekoncentrovaný, soud se často v naříkaném řízení omezil pouze na rozesílání vyjádření a věc nebyla meritorně projednána. I v naříkaném řízení došlo k vrácení předloženého spisu bez věcného vyřízení, a to v případě odvolání proti rozhodnutí ve věci předběžného opatření. Soud tedy celkově pro kritérium postupu soudů nad rámec toho, že pro toto kritérium dospěl soud k závěru o existenci samotného odpovědnostního titulu, základní částku odškodnění navyšuje, a to celkově o 20%. -) Významu předmětu řízení pro poškozeného (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk) - Dle ustálené judikatury je vyšší význam předmětu řízení presumován u řízení, která mají pro jejich účastníky zvýšený význam, jako např. věci trestní, věci péče o nezletilé, pracovněprávní spory, věci osobního stavu aj. Nejde-li o vyjmenované případy domněnky vyššího významu předmětu pro poškozeného, je pro něj význam předmětu řízení standardní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). V daném případě se jednalo o řízení o určení spoluvlastnických podílů na nemovitostech, tedy nejde o řízení, s nímž je již v obecné rovině spojováno významnější působení do poměrů účastníka. Újma všech žalobců jako spoluvlastníků sporných nemovitostí byla však umenšována tím, že se jednalo o společně uplatněný nárok, na jehož výsledek čekali všichni zúčastnění společně a významně tak sdíleli obavy o výsledek řízení (věděli, že svá společná vlastnická práva a zájmy nehájí osamoceně, ale naopak jednotně a shodnými úkony; zastoupeni jedním zástupcem); toto platí plně i za situace, kdy žalobce i původní žalobce zůstali účastníky naříkaného řízení, neboť toto bylo přerušeno právě do řízení vloženého (sp. zn. [spisová značka]), jehož se účastnilo přes [anonymizováno] žalobců se shodným nárokem a do jehož pravomocného skončení bylo řízení naříkané přerušeno (tedy žalobce čekal na identický výsledek a o tento se délkou řízení společně s ostatními obával). Za typ sporu tak soud kritérium významu řízení pro žalobce neupravoval, ale soud zadostiučinění z důvodu sdílení újmy snížil o 20% (shodně rozsudek Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka]).

31. Modifikaci základní částky odškodnění provedl soud výše ve vztahu k řízení jakožto celku. V posuzovaném případě pak má soud za to, že tato modifikace platí jak pro část řízení, jíž se účastnil původní žalobce, tak i pro část řízení, jíž se účastnil nástupce původního žalobce, to jest pan [celé jméno žalobce]. Pokud jde o kritérium složitosti a počtu soudních instancí, pak tato na dobu řízení pro oba žalobce působila shodně, což platí i pro postup soudu v rámci řízení. Pokud jde o kritérium jednání samotných poškozených, pak ani u jednoho ze žalobců soud neshledal důvody pro modifikaci základní částky odškodnění a rovněž význam řízení jak typový tak subjektivní (sdílení újmy) byl u obou žalobců shodný.

32. Po provedené modifikaci je tak třeba základní částku odškodnění celkově třeba ponížit o 40%.

33. Původní žalobce, [jméno] [celé jméno žalobce] se naříkaného řízení účastnil 5 let a 6 měsíců. Tomuto by pak náležela základní částka odškodnění ve výši 72 004 Kč, určená způsobem popsaným výše. Po provedené modifikaci snížením o 40% by pak za dobu účasti původního žalobce tomuto přímo náleželo odškodnění ve výši 43 202,40 Kč. Tuto částku je poté dále ještě třeba posoudit kritériem, nakolik se o záležitosti původního žalobce zajímal jeho právní nástupce, pan [celé jméno žalobce], přičemž jak uvedeno výše, v řízení bylo prokázáno (účastnický výslech), že žalobce byl ve střídavé péči rodičů, tedy mj. svého otce [jméno] [celé jméno žalobce], a soud uvěřil tomu, že se tak o jeho záležitosti zajímal, a to vč. vědomosti o probíhajícím naříkaném řízení i v době za života otce žalobce.

34. Žalobce zdejší, pan [celé jméno žalobce], se pak řízení účastnil po dobu 5 let a 4 měsíců, tedy by mu náležela základní částka odškodnění ve výši 85 336 Kč, která po modifikaci o výše zdůvodněných 40% činí 51 201,60 Kč. Jde o zadostiučinění za dobu účasti samotného žalobce v naříkaném řízení, tedy tento nárok náleží žalobci přímo.

35. V souhrnu je tak důvodným nárok žalobce v celkové výši 94 404 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný žalobci již poskytl, jakožto finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení částku 37 188 Kč, pak soud žalobci přiznal zbývající část důvodného odškodnění ve výši 57 216 Kč a ve zbytku žalobního požadavku, co do částky 105 596 Kč (162 812 – 57 216) soud žalobu zamítl.

36. Soud se neztotožnil s námitkou žalobce ohledně nutnosti valorizace přiznávaných zadostiučinění. Z rozsudku velkého senátu ESLP ve věci Apicella proti Itálii se podává, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám (srovnej Stanovisko, bod V., rozsudek Nejvyššího soud ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009). Ze Stanoviska přitom vyplývá, že základní částka 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení je nastavena výrazně výše než 45 % toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva (srov. část VI. Stanoviska a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 384/2012). K možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011) s tím, že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Z poslední doby se Nejvyšší soud obdobně k této otázce vyjádřil např. v usnesení ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2184/2020, rozsudku ze dne 20. 10. 2020 sp. zn. 30 Cdo 1433/2020.

37. Vzhledem k obsáhlé argumentaci žalobce soud pro úplnost dodává, že výše uvedené závěry nejsou v rozporu s žalobcem citovanou judikaturou a soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí ty dílčí argumenty účastníků, které jsou pro rozhodnutí ve věci nepodstatné a na rozhodnutí ve věci by ničeho neměnily (viz např. III. ÚS 989/08).

38. Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona. Úroky z prodlení pak soud přiznal z částky finančního zadostiučinění, kterou shledal, z důvodů uvedených výše, za důvodnou. Soud přiznal úroky z prodlení ve výši požadované žalobcem, když tato nekoliduje s výší zákonnou.

39. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobcům jakoukoliv újmu.

40. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1, § 146 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř.. V souzeném případě byl žalobce zcela úspěšný, proto má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, v plné výši, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/2014). Toto platí i za situace dobrovolného částečného plnění žalovaným a následného zpětvzetí žaloby z tohoto důvodu, neboť co do základu byl žalobní požadavek odůvodněným.

41. Žalobci, který byl v řízení právně zastoupen, vznikly v řízení náklady v celkové výši 18 456 Kč, která je tvořena: -) soudní poplatek ve výši 2.000 Kč; -) 4x odměna právního zástupce za úkon právní služby á 3.100 Kč bez DPH (převzetí zastoupení; žaloba; podání ve věci ze dne 18. 11. 2020; účast na ÚJ dne 25. 5. 2021 - soud nepřiznal odměnu za předběžné uplatnění nárok u žalované s odkazem na § 31 odst. 4 OdpŠk; dále za vyjádření ze dne 16. 11. 2020 /toto soud nevyžádal, navíc žalobce 18. 11. 2020 zasílá soudu částečné zpětvzetí žaloby, za které soud odměnu přiznal, podání dva dny předtím není tak ani účelným/; dále za podání ze dne 11. 12. 2020 /soud nežádal vyjádření žalobce, žalobce mohl tyto skutečnosti soud sdělit již v rámci podané žaloby/; a dále za jednání konané dne 28. 6. 2021, kdy soud volal na ÚJ konané dne 25. 5. 2021 výslovně i žalobce /předvolání vzor 27 o.s.ř./, tento se bez omluvy nedostavil a jen z tohoto důvodu muselo být jednání odročeno /jiný důkaz navržen či dodán nebyl/ na 28. 6. 2021, jinak by soud při účasti předvolaného žalobce rozhodl již na jednání prvém), tj. celkem 12 400 Kč bez DPH a 15 004 Kč s DPH (dle § 6,7, 9/4a), 11/1a),d),g) AT; tarifní hodnota 50 000 Kč dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013); -) paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce za 4 úkony právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč, tj. celkem 1 200 Kč bez DPH a 1 452 Kč s DPH.