10 C 13/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 190 002 Kč s příslušenstvím I) Žalovaná je povinna uhradit žalobci 12 153,33 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 25. 12. 2020 do zaplacení, a dále zákonný úrok z prodlení z částky 30 000 Kč ve výši 8,25 % ročně od 25. 12. 2020 do 27. 1. 2021, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II) Zamítá se žaloba ve zbývajícím žalobním požadavku na zaplacení 177 848,67 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 25. 12. 2020 do zaplacení. III) Žalovaná je povinna uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 14 342 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou dne 17. 1. 2021 domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 220 002 Kč s příslušenstvím představující přiměřené zadostiučinění v penězích za nemajetkovou újmu vzniklou v souvislosti s nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka].

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 16. 2. 2021. V tomto uvedl, že v naříkaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a žalobci poskytl finanční zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 30 000 Kč. Žalovaný v tomto směru odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu týkající se limitace zadostiučinění s ohledem na význam řízení pro poškozeného, dle které není obecně důvodným, aby zadostiučinění přiznané v penězích svou výší přesahovalo předmět řízení vyjádřený peněžní částkou. Vzhledem k tomu, že žalobce byl žalován o částku 25 297 Kč, pak považuje žalovaný i s přihlédnutím k žalovanému úroku za přiměřené právě zadostiučinění ve výši 30 000 Kč.

3. Na základě stanoviska z 27. 1. 2021 žalovaná uhradila žalobci zadostiučinění ve výši 30 000 Kč a žalobce v návaznosti na toto vzal žalobu podáním ze dne 8. 2. 2021, co do této částky, částečně zpět. Soud poté usnesením ze dne 3. 3. 2021 řízení, co do částky 30 000 Kč, zastavil.

4. Ze shodných tvrzení účastníků má soud za zjištěné, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnil, a to dne 24. 6. 2020.

5. Ze spisu vedeného [název soudu] sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující. Dne 19. 11. 2004 podala společnost [právnická osoba], jakožto žalobce, proti žalovanému [celé jméno žalobce], žalobu o vydání bezdůvodného obohacení ve výši 25 297 Kč. Žalobce tedy v naříkaném řízení vystupoval v pozici žalovaného. Předmětem žaloby byly nároky žalobce, jakožto zaměstnavatele žalovaného, z titulu tvrzeného přeplatku na hrubé mzdě. Usnesením ze dne 1. 11. 2005 byl žalobce soudem vyzván k úhradě soudního poplatku, avšak takto neučinil, a proto soud řízení usnesením ze 4. 1. 2006 zastavil. Žalobce se proti tomuto odvolal 14. 3. 2006 a soudní poplatek doplatil. Usnesením ze dne 16. 3. 2006 pak tedy bylo usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku zrušeno. Usnesením z 20. 3. 2006 byl žalovaný vyzván k vyjádření se k žalobě, toto bylo doručeno 22. 3. 2006, tedy tímto se poškozený o naříkaném řízení dozvěděl. Žalovaný se vyjádřil 12. 4. 2006 a 25. 8. 2006 se poté vyjádřil žalobce k vyjádření žalovaného. Žalobce pak urgoval v listopadu 2006 stav řízení. Dalším úkonem je pak až vyhlášení rozhodnutí z 23. 7. 2008, a to konkrétně usnesení, kterým bylo naříkané řízení přerušeno do pravomocného skončení řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Důvodem k přerušení byla skutečnost, že ve vloženém řízení je řešena stejná kauza mezi týmiž účastníky řízení, rovněž se týkající důvodnosti částek vyplácených na mzdě. Soud poté kvartálně kontroloval průběh vloženého řízení. V průběhu přerušení pak žalobce oznámil v lednu 2012 změnu své obchodní firmy soudu. Další jednání je nařízeno na 22. 8. 2012. Žalobce žádá o jeho odročení a soud je odročí na 19. 9. 2012 O odročení tohoto jednání žádá právní zástupce žalovaného a soud jednání dále odročuje na 3. 10. 2012. Jednání se koná 3. 10. 2012 a na tomto je vyhlášen rozsudek. Písemné znění rozsudku je založeno na č. l. 58, a tímto bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci 25 297 Kč s 2% úrokem z prodlení od 1. 11. 2003 do zaplacení, a dále náhradu nákladů řízení ve výši 11 510 Kč. Žalovaný se odvolává 20. 12. 2012 a je vyzván usnesením z 29. 1. 2013 k odstranění vad odvolání. Žalovaný doplňuje odvolání 18. 2. 2013 a je usnesením z 19. 2. 2013 vyzván k úhradě soudního poplatku. 25. 3. 2013 vydává soud opravné usnesení k vydanému rozsudku z 3. 10. 2012. Ve spise dále následuje záznam, že opravné usnesení omylem nebylo předloženo k vypravení a k jeho vypravení dochází až pokynem ze 7. 5. 2014. Žalobce žádá 6. 5. 2014 o sdělení stavu řízení a ve spise je dále záznam z 27. 5. 2014, že byl zjištěn úpadek [celé jméno žalobce], a bylo mu povoleno oddlužení. Úpadek žalovaného byl zjištěn k 26. 5. 2014. Soud přípisem z 21. 11. 2014 proto informuje strany, že řízení je ze zákona přerušeno. Soud poté v pravidelných intervalech sleduje stav insolvenčního řízení a 31. 3. 2016 vyzývá žalobce s ohledem na délku insolvenčního řízení a předpokládaný výsledek, zda na podané žalobě trvá. Žalobce na toto reaguje tak, že žalobu bere zpět podáním z 11. 5. 2016. Přípisem z 5. 2. 2018 soud kontaktuje žalobce ohledně nákladů řízení, které by v souvislosti se zastavením řízení nebylo možno přiznat, neboť žalovaný by procesně zastavení řízení nezavinil. Na to reaguje žalobce podáním z 27. 2. 2018 tím, že náklady přiznat nežádá. Insolvenční řízení žalovaného končí usnesením z 18. 11. 2019. Soud poté 13. 5. 2020 vyhlásil rozhodnutí, a to konkrétně usnesení, že v přerušeném řízení se pokračuje. Dále, že odvolací řízení žalovaného se zastavuje, dále, že se rozsudek soudu 1. instance z 3. 10. 2012 zrušuje a konečně, že řízení jako takové se zastavuje s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Písemné vyhotovení tohoto usnesení z 13. 5. 2020 je založeno pod č. l. 107 a je na něm doložka právní moci 4. 6. 2020.

6. Ve věci byly splněny podmínky § 115a o.s.ř. pro rozhodnutí o věci bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem souhlasili, resp. se ve stanovené lhůtě nevyjádřili.

7. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu naříkaného soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

8. Soud ve věci neprováděl důkaz spisem [název soudu] sp. zn. [spisová značka], ani konkurzním spisem vedeným [název soudu] – [pobočka] pod sp. zn. [insolvenční spisová značka]. Soudu je známa judikatura Nejvyššího soudu, například rozsudek sp. zn. 30 Cdo 1437/2019, dle které je nutno do celkové délky naříkaného řízení započítat i délku řízení vložených, pro které bylo řízení naříkané přerušeno s tím, že tato vložená řízení je třeba zkoumat pro možnost učinění závěru o existenci odpovědnostního titulu ve formě nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení. Jak uvedeno níže, soud však shledal v samotném naříkaném řízení 3 zásadní pochybení soudu, pro která jednoznačně dospěl k závěru o tom, že k nesprávnému úřednímu postupu došlo, a dále, jak soud uvádí níže, jelikož je maximální možná částka finančního odškodnění žalobce limitována významem řízení, pak soud blíže tato vložená řízení nezkoumal, neboť jak závěr o existenci odpovědnostního titulu, tak o přiměřenosti výše finančního zadostiučinění limitovaného právě významem řízení bylo možno spolehlivě učinit pouze na základě obsahu spisu naříkaného.

9. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

10. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

11. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

12. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen„ ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

13. Naříkané řízení trvalo ve vztahu k žalobci od 22. 3. 2006 (doručení žaloby k vyjádření) do 4. 6. 2020 (právní moc posledního rozhodnutí ve věci; zastavení řízení). Tedy trvalo 14 let a 3 měsíce, což je doba s ohledem na veškeré dále uvedené okolnosti případu nepřiměřená.

14. K uvedenému závěru vede soud právě již vyhodnocení kritérií § 31a odst. 3 odškodňovacího zákona, zejména pak vyhodnocení kritéria písmene d), tj. postupu soudů v daném řízení. Soud ve věci shledal 3 zásadní průtahy v řízení, které se negativně promítly do celkové délky řízení. Žaloba byla podána dne 19. 11. 2004, soud však vyzval žalobce k úhradě soudního poplatku až usnesením z 1. 11. 2005, tedy soudu 1. instance trvalo skoro rok vyzvat žalobce k úhradě soudního poplatku. Dalším obdobím průtahu je pak období od 24. 4. 2006, kdy bylo žalobci zasláno vyjádření žalovaného k replice, až do 23. 7. 2008, kdy soud teprve činí další úkon ve věci, a to konkrétně prvé usnesení o přerušení řízení; tedy soud byl 2 roky a 3 měsíce zcela nečinný. Třetím zásadním obdobím průtahu je pak období od 25. 3. 2013, kdy soud vydává opravné usnesení, avšak spis je založen bez jeho vypravení a k tomuto dochází až pokynem ze 7. 5. 2014, tedy soudu trvá déle než 1 rok a měsíc vypravení opravného usnesení. Poslední dva zmiňované průtahy přitom nastaly již za doby trvání naříkaného řízení po doručení žaloby tamnímu žalovanému, tj. žalobci v řízení zdejším, a pro tyto průtahy pak soud jednoznačně dospívá k závěru, že v naříkaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení. Tento závěr pak nepřeváží ani vyhodnocení kritérií ostatních, když celkovou délku řízení přesahující 14 let nelze odůvodnit ani složitostí řízení, ani jednáním poškozeného, a význam předmětu řízení pak naopak závěr o nepřiměřenosti celkové délky řízení ještě podtrhuje, neboť se jednalo o nároky vyplývající z pracovněprávních vztahů.

15. Žalovaná poskytla žalobci zadostiučinění ve formě finanční, a to ve výši 30 000 Kč s odkazem na limitovaný význam řízení pro žalobce, daný hodnotou předmětu řízení.

16. Soud se tak předně zabýval obecně otázkou významu řízení pro žalobce.

17. V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě tomuto vznikla nemajetková újma (presumovaný vznik újmy žalovaná nevyvracela), kterou je nutno odškodnit v penězích, neboť žádné okolnosti, pro něž by bylo na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2828/2011), žalovaná netvrdila a ani soud je neshledal.

18. Pokud jde o význam řízení, soud vyšel z rozsudku NS sp. zn. 30 Cdo 3412/2011. Z tohoto se podává, že při posouzení kritéria významu řízení pro poškozeného podle § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk je třeba přihlédnout ke všemu, co je pro účastníka "v sázce" (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009), jako nejdůležitějšímu kritériu pro stanovení formy a případné výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené době. Nejvyšší soud k tomuto doplnil, že zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení se poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je pro něho význam předmětu řízení (viz i nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1320/10). Z toho důvodu nelze při posuzování významu předmětu řízení pro poškozeného odhlédnout ani od příslušenství plnění, které je předmětem řízení a jeho případně narůstající výše v průběhu řízení (typicky úrok z prodlení a náklady řízení). K tomuto pak Nejvyšší soud doplnil, že má-li poskytované odškodnění kompenzovat stav nejistoty, ve které byl poškozený nepřiměřeně dlouhým řízením udržován a újmě spojené s touto nejistotou má odpovídat forma a případná výše odškodnění, musí výše zadostiučinění především odpovídat významu předmětu řízení pro poškozeného (v dovolacím soudem posuzované věci reprezentované výší po žalobkyni požadované částky s příslušenstvím) s tím, že je-li předmětem řízení peněžité plnění, není obecně důvodné, aby ji zadostiučinění přiznané v penězích svou výší přesahovalo, nadto několikanásobně, jak to žádá žalobce, leda by pro mimořádnou výši zadostiučinění svědčilo některé z kritérií uvedených v § 31a odst. 3 písm. a) až d) OdpŠk.

19. Podle § 513 o.z. jsou příslušenstvím pohledávky úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

20. Význam řízení pro žalobce je tak limitován tím, co bylo v tomto smyslu pro něj„ v sázce“, tedy částkou 42 153,33 Kč sestávající z: -) jistina žalované částky 25 297 Kč -) úrok z prodlení ve výši 2% p.a. z částky 25 297 Kč od 1. 11. 2013 (takto byl přiznán a žalován) do dne prohlášení úpadku a povolení oddlužení ve vztahu k žalobci, tj. do 26. 5. 2014, neboť povolením řešení úpadku oddlužením přestala být žalovaná částka pro žalobce v tomto řízení„ v sázce“, právě proto, že tato se nadále příp. řešila v řízení insolvenčním (poměrným uspokojením), tedy již nebyl relevantní výsledek řízení naříkaného - kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ze žalované částky za takto vymezené období činí 5 346,33 Kč -) náhrada nákladů řízení, která žalobci v případě prohry s ohledem na dosavadní průběh naříkaného řízení hrozila, ve výši celkem 11 510 Kč – soud vyšel z výše nákladů řízení, které byly k úhradě žalobci (v pozici žalovaného) uloženy rozsudkem [název soudu] ze dne 3. 10. 2012, č.j. [číslo jednací], neboť proti tomuto žalobce (jakožto žalovaný) sice podal odvolání, ale nikdy neuhradil soudní poplatek, tedy mu muselo být zřejmým, že odvolací řízení bude zastaveno a další náklady nad tento rámec mu nehrozí 21. V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě tomuto vznikla nemajetková újma, kterou je nutno odškodnit v penězích, neboť soud – viz výše - neshledal okolnosti, pro něž by bylo na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva. S odkazem na výše uvedené však soud opakuje, že výše finančního zadostiučinění je v tomto případě limitována částkou 42 153,33 Kč – viz výše. Tento závěr přitom nevyvrací ani vyhodnocení ostatních kritérií dle § 31a odst. 3 odškodňovacího zákona, neboť u žádného z nich nelze shledat, že by toto bylo svým významem natolik mimořádné, že by odůvodňovalo přiznání zadostiučinění ve výši, jež by přesahovala finančně vyčíslený význam řízení pro poškozeného. Jak soud uvádí níže, řízení nebylo složitým, nicméně ani běžná složitost řízení není mimořádnou okolností odůvodňující přiznání zadostiučinění nad rámec finančního vyčíslení významu řízení pro žalobce (muselo by se jednat o řízení absolutně triviální apod.). Pokud jde o jednání poškozeného, tento v řízení vystupoval spíše pasivně, tedy nelze ani pro jeho jednání dospět k závěru, že by toto bylo mimořádným kritériem svědčícím pro přiznání zadostiučinění vyššího. A posledním z kritérií je pak kritérium postupu orgánu veřejné moci během řízení, přičemž toto kritérium je vyčerpané právě shledáním odpovědnostního titulu (viz výše).

22. Soud se proto dále zabývá tím, jaká by byla jinak – nelimitovaná - výše finančního zadostiučinění za tento nesprávný úřední postup, a tuto poté porovná s maximální možnou výší zadostiučinění shledanou výše.

23. Postup při určení přiměřené výše peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení stanovil ve své ustálené judikatuře Nejvyšší soud. Zdůraznil, že pro zachování jednotnosti rozhodování ve věcech odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je nezbytné, aby soudy ve svých rozsudcích podrobně vysvětlily, z jaké základní částky odškodnění vyšly a jakým způsobem, včetně procentního vyjádření, zohlednily kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk při určení konečné výše odškodnění (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). Na závěru o výši zadostiučinění by se měla kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk projevit ve stejném poměru, v jakém se podílela na celkové délce řízení; zásadně vhodnou formou tohoto projevu je procentní modifikace základní částky odškodnění za (celé) řízení (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1710/2012). Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu (viz např. rozsudky ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4889/2009 nebo ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4540/2009) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení.

24. Při stanovení základní částky ročního odškodnění tak soud vyšel ze základního rozmezí 15 000 – 20 000 Kč za jeden rok řízení (viz NS Cpjn 206/2010). Vyšší, než spodní hranice této základní částky, se dle zavedené praxe užije u soudních řízení, která překročí délku trvání 10 let. Nejvyšší soud při závěru, že každé řízení vždy nějakou dobu trvá, vychází z doby dvou let. Při úvaze, že výše uvedené rozmezí má být rovnoměrně rozloženo a horní hranice tohoto rozmezí se použije až u mimořádně dlouhých řízení, považuje soud za odpovídající, aby byla základní částka ročního odškodnění navýšena vždy o 1 000 Kč za každé dva roky řízení přesahující dobu 10 let. Soud tak uzavírá, že soudní řízení trvající mezi 14 – 16 lety bude odškodňováno základní částkou 18 000 Kč za první dva roky řízení (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná), a z částky 18 000 Kč za každý další rok řízení, tj. z částky 1 500 Kč za každý další měsíc řízení. Za posuzovanou délku řízení 14 let a 3 měsíců tak žalobci náleží základní, nemodifikovaná částka finančního zadostiučinění ve výši 238 500 Kč.

25. Tuto částku pak je nutno upravit, a to (předně) v důsledku demonstrativně vypočtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím k : b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného: -) V rámci posouzení složitosti řízení je třeba zohlednit skutkovou, právní i procesní stránku řízení a počet soudních instancí (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk) – Řízení bylo běžně složitým po stránce skutkové, procesní i právní, když předmětem řízení byly nároky týkající se z pracovněprávního sporu, které však, co do rozsahu skutkových zjištění, nebyly nestandartní. Řízení se účastnil běžný počet účastníků, tedy řízení nebylo ani složitějším po stránce procesní, a i po stránce právní se jedná o obvyklou pracovněprávní agendu. Soud tedy pro složitost řízení základní částku nemodifikuje. Řízení probíhalo na jednom stupni soudní soustavy, tedy ani pro počet soudních instancí není na místě základní částku odškodnění modifikovat. -) Jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, resp. zda poškozený využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk) - Soud v řízení nezjistil jednání, kterým by se žalobce, v naříkaném řízení v pozici žalovaného, svým chováním zapříčinil o prodloužení, či zkrácení délky řízení, proto ani pro toto kritérium soud základní částku odškodnění nemodifikoval. -) Kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk) – Soud pro toto kritérium dospěl k závěru o nesprávném úředním postupu ve formě nepřiměřené délky řízení, čímž má toto kritérium za vyčerpané a dále pro něj základní částku nemodifikuje. -) Význam předmětu řízení pro poškozeného (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk) - Evropský soud pro lidská práva tento typ řízení řadí mezi řízení, kterým přisuzuje zvýšený význam pro účastníky (za řízení se zvýšeným významem pro účastníky jsou považována zejména řízení trestní, opatrovnická, pracovněprávní, o osobním stavu, ve věcech sociálního zabezpečení a týkající se zdraví nebo života). Význam předmětu řízení pro žalobce tak soud shledal jakožto typově zvýšený. Čistě pro typový význam řízení by pak tedy soud základní částku odškodnění navýšil o 10 %. Soud tak pro úplnost uvádí, že v rámci tohoto kritéria nyní nehodnotí subjektivní význam v řízení pro žalobce, když tento zhodnotil právě formou možné maximální částky odškodnění, kterou lze žalobci vůbec přiznat, přičemž jinak by bylo na místě základní částku odškodnění právě pro nízký subjektivní význam řízení pro žalobce (daný výší žalované částky) zásadně v řádu desítek procent ponížit - což ale právě soud činí tím, že limituje maximální možnou výši odškodnění, jak uvádí shora.

26. Základní odškodnění by tak po zohlednění shora provedených procentních modifikací bylo namístě zvýšit celkově o 10%, tj. toto by činilo 262 350 Kč.

27. Vzhledem k tomu, že soud – viz výše – dospěl s ohledem na vyhodnocení kritéria významu řízení pro žalobce k limitu tohoto odškodnění ve výši 42 153,33 Kč a vzhledem k tomu, že jinak nelimitované odškodnění tuto výši odůvodňuje (bylo by vyšší, tj. limitované odškodnění není nedůvodně vysoké), přiznal soud žalobci, s ohledem na již poskytnuté zadostiučinění ve výši 30 000 Kč, dále částku finančního zadostiučinění ve výši 12 153,33 Kč a ve zbytku (177 848,67 Kč) soud žalobu zamítl.

28. Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona. Úroky z prodlení pak soud přiznal z částky finančního zadostiučinění, kterou shledal, z důvodů uvedených výše, za přiměřenou, a z částky žalovanou dobrovolně uhrazené (do dne stanoviska, tj. 27. 1. 2021). Soud přiznal úroky z prodlení ve výši požadované žalobcem, když tato nekoliduje s výší zákonnou.

29. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobcům jakoukoliv újmu.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1, § 146 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř..

31. V souzeném případě byl žalobce zcela úspěšný, proto má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, v plné výši, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/2014). Žalovaný žalobci plnil dobrovolně po podání žaloby, tedy jinak důvodně zahájené řízení bylo pro chování žalované částečně zastaveno, a dále soud poskytl žalobci další finanční zadostiučinění nad rámec plnění žalované. Žalobce byl proto v řízení co do základu zcela úspěšný.

32. Žalobci, který byl v řízení právně zastoupen, vznikly v řízení náklady v celkové výši 14 342 Kč, která je tvořena: -) soudní poplatek ve výši 2.000 Kč; -) 3x odměna právního zástupce za úkon právní služby á 3.100 Kč bez DPH (převzetí zastoupení; žaloba; podání ve věci – částečně zpětvzetí žaloby), tj. celkem 9.300 Kč bez DPH a 11.253 Kč s DPH (dle § 6,7, 9/4 a), 11/1 a),d)) AT; tarifní hodnota 50 000 Kč dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013); -) paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce za 3 úkony právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč, tj. celkem 900 Kč bez DPH a 1.089 Kč s DPH.