10 C 131/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem, v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 330 986,19 Kč s příslušenstvím I) Řízení se částečně, co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 147 688 Kč zastavuje. II) Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni 40 729 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 7. 7. 2021 do zaplacení, a dále úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 147 688 Kč od 7. 7. 2021 do 8. 11. 2021, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. III) Zamítá se žaloba ve zbývajícím žalobním požadavku na zaplacení 142 569,19 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 7. 7. 2021 do zaplacení. IV) Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 18 456 Kč, a to k rukám právního zástupce do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně (dále též i jen„ žalobce“) se žalobou podanou dne 15. 7. 2021 domáhá finančního zadostiučinění za nesprávný úřední postup ve formě nepřiměřené délky řízení vedeného u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 41C 3/2009. Žalobkyně uvádí, že naříkané řízení trvalo 12 let a 12 dnů a výslovně požaduje odškodnění pouze za dobu od podání žaloby, do pravomocného ukončení sporu, nikoli již za navazující dovolací řízení. Žalobkyně akcentuje význam řízení, daný tím, že šlo o spor o náhradu její mzdy, navíc s bývalým zaměstnavatelem, kterým byla společnost, jejímž společníkem a jediným jednatelem byl její manžel, se kterým v té době procházela rozvodovým řízením. Žalobkyně proto navyšuje základní částku ročního odškodnění o 50% pro význam řízení na 30 000 Kč ročně a dospívá k požadovanému odškodnění ve výši 330 986,19 Kč s přísl.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 20. 10. 2021. Uvedla, že ve věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení. Žalobkyni poskytla odškodnění ve výši 147 688 Kč na základě stanoviska ze dne 18. 10. 2021. Žalovaná vyšla ze základní částky ročního odškodnění ve výši 15 000 Kč, kterou ponížila o 30% pro složitost řízení, o 15% pro počet soudních instancí a navýšila o 20 % pro význam řízení.

3. Žalovaná uhradila dne 8. 11. 2021 žalobkyni na žalovaný nárok odškodnění ve výši 147 688 Kč, žalobkyně proto vzala žalobu podáním ze dne 9. 11. 2021 v tomto rozsahu zpět a soud v návaznosti na toto s odkazem na § 96 o.s.ř. řízení v této části výrokem I. částečně zastavil.

4. Ze shodných tvrzení účastníků má soud za zjištěné, že žalobkyně žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnila, a to dne 6. 1. 2021.

5. Ze spisu vedeného Okresním soudem v Teplicích pod sp. zn. 41 C 3/2009 soud zjistil následující. Žaloba byla podána dne 6. 8. 2008, žalobkyní [celé jméno žalobce], proti žalovanému [právnická osoba], předmětem žaloby je náhrada mzdy z neplatně ukončeného pracovního poměru u žalovaného. Žalována je částka ve výši 421 498,50 Kč. Žalobkyně žádá rovněž osvobození od soudního poplatku. Žaloba byla podána k Obvodnímu soudu pro Prahu 5 Obvodní soud pro Prahu 5 nařídil jednání na 10. 9. 2008. Toto se konalo. K jednání byl předvolán žalovaný, respektive jeho jednatel, a soud zjišťuje sídlo žalované. Soud pak na jednání vydal usnesení, kterým vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že věc postupuje Okresnímu soudu v Teplicích. Žalobkyně se proti tomuto odvolává podáním doručeným 15. 10. 2008. Ve spise jsou založeny listiny k žalobě o neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, které je vedeno Okresním soudem v Teplicích pod sp. zn. 41 C 37/2005, mezi týmiž účastníky. Žalobkyně pak doplňuje své odvolání proti místní nepříslušnosti 16. 10. 2008. Věc je předložena Městskému soudu v Praze 11. 12. 2008 Městský soudu v Praze usnesením ze dne 18. 12. 2008 potvrzuje postoupení věci Okresnímu soudu v Teplicích. Spis je předán Okresnímu soudu v Teplicích 5. 2. 2009 9. 2. 2009 soud vyzývá žalobkyni k doložení formuláře na osvobození od soudních poplatků. Tento žalobkyně zakládá 4. 3. 2009. Usnesením z 5. 3. 2009 je přiznáno žalobkyni osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu, toto nabývá právní moci. Okresní soud v Teplicích poté žádá o dožádání Obvodní soud pro Prahu 3 za účelem předvolání žalobkyně a provedení jeho výslechu ohledně jejich majetkových poměrů, a to 21. 4. 2009. Předvolání je realizováno 3. 6. 2009. Ve spise je založen protokol o provedení důkazu dožádaným soudem 3. 6. 2009, týká se výslechu žalobkyně k jejím majetkovým poměrům. Soud poté 19. 6. 2009 vyzývá žalobkyni, zda navrhuje delegaci vhodnou. Žalobkyně reaguje podáním z 5. 8. 2009, navrhuje přerušení řízení do pravomocného skončení řízení vedeného Obvodním soudem pro Prahu 5 pod sp. zn. 9 C 295/2007, týkající se určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru. Jednání se koná 12. 8. 2009, na tomto je vyhlášeno usnesení, že řízení se přerušuje do právní moci rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ve věci sp. zn. 9 C 295/2007. Žalobkyně rozšiřuje žalobu podáním ze 7. 9. 2009 o pracovně právní nároky do února 2007, celkově tak žádá částku 723 066,90 Kč Okresní soud v Teplicích kontaktuje Obvodní soud pro Prahu 5 s dotazem na stav řízení ve věci určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru, přípisem z 16. 11. 2009. Zároveň jsou učiněny součinnostní dotazy ohledně žalobkyně na Úřad práce a Katastrální úřad, apod. 16. 12. 2009 zasílá Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudek ve věci určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru. 6. 1. 2010 dokládá žalobkyně nový formulář k osvobození od soudních poplatků, který je soudem vyžádán. 23. 2. 2010 žalobkyně podává návrh na pokračování řízení. Soud vyzývá přípisem z 25. 2. 2010 stranu žalovanou, zda s ohledem na výsledek řízení o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru, kdy bylo žalobkyni vyhověno, nemá zájem na mimosoudním řešení předmětu sporu. Tutu žádost urguje soud 13. 4. 2010. Usnesením z 14. 5. 2010 soud ukládá žalovanému, aby se vyjádřil k žalobě. Žalobkyně dotazuje soud na stav řízení, přípisem z 26. 5. 2010. Soud nařizuje jednání na 6. 8. 2010. Dne 17. 6. 2010 žalobkyně znovu rozšiřuje žalobu o nároky do října 2007, znovu žádá o osvobození od soudního poplatku, a celkově nárok na částku 1 211 719,40 Kč. Žalovaná žádá o odročení jednání nařízeného na 6. 8. 2010, rovněž tak žalobkyně. Soud jednání odročuje na neurčito a kontaktuje strany ohledně termínu v září 2010, kdy by se mohlo konat jednání. Žalovaný se vyjadřuje ve věci 1. 7. 2010. Žalovaná reaguje na žádost o rozdělení termínu 20. 7. 2010. Žalobkyně žádá o nařízení jednání až v říjnu 2010. Soud nařizuje jednání na 5. 10. 2010. Žalovaná se vyjadřuje 10. 8. 2010 k rozšíření žaloby. Jednání se koná 5. 10. 2010, soud se pokouší strany usmířit, stranám je dán prostor 30 dnů k doplnění důkazních návrhů, jednání odročeno na 24. 11. 2010. Žalobkyně dále rozšiřuje žalobu podáním z 15. 10. 2010 za období do února 2008, celkově na částku 1 454 649,50 Kč a žádá o osvobození od soudního poplatku. Žalovaný se vyjadřuje 16. 11. 2010. Žalobkyně 22. 11. 2010. Jednání se koná 24. 11. 2010, jsou čteny listinné důkazy, zejména pokut jde o majetkové poměry žalobkyně, strany se vyjadřuje, a jednání je odročeno na neurčito s tím, že bude vyžádán originál listiny týkající se výpovědi. Soud poté kontaktuje žalobkyni za účelem zajištění originálu této listiny, která jí měla být zaslána. Žalovaná navrhuje doplnit dokazování podáním ze 14. 2. 2011. Žalobkyně poté znovu rozšiřuje žalobu podáním 28. 2. 2011, žaluje celkem částku 1 694 787,30 Kč a to za období do 30. 6. 2008. Soud nařizuje poté jednání na 30. 3. 2011. Žalovaná žádá o odročení tohoto jednání pro kolizi. Jednání odročeno na neurčito. Soud poté nařizuje jednání na 13. 5. 2011. Žalovaný zasílá vyjádření 3. 5. 2011. Jednání se koná 13. 5. 2011, soud rozhoduje o připuštění rozšíření žaloby, soud provádí dokazování, řízení koncentruje dle § 119a o. s. ř., kdy jsou předneseny závěrečné návrhy, a ve věci je vyhlášen rozsudek. Okresní soud v Teplicích pak rozsudkem z 13. 5. 2011 pod č. l. 187 rozhodl tak, že žalobu na zaplacení 1 694 787,30 Kč zamítl. Žalobkyně se odvolává 17. 6. 2011 a žádá o osvobození od soudního poplatku. Žalovaný se vyjadřuje k odvolání 8. 8. 2011. Věc je předložena odvolacímu soudu 10. 8. 2011. Žalobkyně podává 15. 8. 2011 návrh na vydání předběžného opatření. Okresní soud rozhoduje usnesením 22. 8. 2011 tak, že nařizuje předběžné opatření vůči žalovanému, toto se týká zákazu dispozice s nemovitými věcmi. Žalobkyně dotazuje odvolací soud na stav řízení, 10. 12. 2012 Krajský soud v Ústní nad Labem, jakožto soud odvolací ve věci rozhoduje usnesením ze 14. 12. 2012 a tímto zrušuje rozsudek Okresního soudu a věc mu vrací k dalšímu řízení. Odvolací soud v odůvodnění zejména uvádí, že na projednávanou věc je třeba nadále použít zákon č. 65 z roku 1965 Sb., tj. tehdejší zákoník práce, a to zejména, pokud jde o otázku vyhodnocení doručení předmětné výpovědi, tedy soud prvé instance se zaměří zejména na § 266a zákoníku práce na řádné doručení výpovědi z pracovního poměru zaměstnavatelem, a v návaznosti na to znovu posoudí okamžik skončení pracovního poměru, a tedy i vlastní nárok žalobkyně na náhradu mzdy. Žalovaný se vyjadřuje k rozhodnutí odvolacího soudu 21. 5. 2013. Jednání se koná 22. 5. 2013, strany se vyjadřují, soud vyslýchá žalobkyni za účelem osvobození od soudního poplatku, jednání je odročeno na 24. 7. 2013 s tím, že účastníci mají lhůtu k doplnění důkazních návrhů. Žalobkyně se vyjadřuje 20. 6. 2013. Žalovaná 27. 6. 2013. Jednání se koná 24. 7. 2013, soud řeší majetkové poměry žalobkyně s ohledem na tvrzené dřívější platby ze zahraničí a movité věci, které má vlastnit. Jednání je odročeno na neurčito za účelem rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků. Usnesením ze dne 3. 10. 2013 pak Okresní soud v Teplicích odňal osvobození žalobkyně od soudních poplatků, a to se zpětnou účinností a nepřiznal osvobození od soudního poplatku ve vztahu k dřívějším žádostem. Toto odůvodnil vlastnictvím domu v [země], který vlastnila žalobkyně již od počátku soudního řízení. Žalobkyně se proti odvolává 21. 10. 2013. Věc je předložena odvolacímu soudu 6. 11. 2013, tento rozhoduje usnesením 26. 3. 2014 tak, že potvrzuje usnesení Okresního soudu o odnětí osvobození a jeho nepřiznání ve vztahu k placení soudních poplatků. Žalovaný zakládá listiny o spisu 14. 5. 2014. Žalobkyně podává dovolání proti usnesení Krajského soudu z 26. 3. 2014 a to dne 23. 6. 2014. Věc je předložena dovolacímu soudu 22. 7. 2014, a tento rozhoduje usnesením z 21. 1. 2015 tak, že ruší usnesení Krajského soudu a Okresního soudu, pokud jimi bylo rozhodnuto, že žalobkyni se odnímá osvobození od soudních poplatků se zpětnou účinností. V tomto rozsahu věc vrací soudu prvé instance k dalšímu řízení. Dovolací soud k tomu uvádí, že důvodem pro odnětí osvobození nemůže být pouhá změna v hodnocení poměrů žadatele, které se jinak nezměnily, nebo nebyly jinak zjištěny. Soudy se zejména nezabývaly tím, zda poměry žalobkyně z dřívější doby skutečně neodůvodňovaly přiznání osvobození od soudních poplatků alespoň z části, nebo pro některé úkony. Dovolací soud rovněž nesouhlasil se závěrem odvolacího soudu, že stižená likvidita nemovitostí v Kanadě, není problém pro přiznání osvobození. Soud nařídil jednání na 15. 4. 2015. Žalobkyně žádá o odročení jednání. Žalovaný se vyjadřuje 18. 4. 2015. Jednání odročeno na 14. 5. 2015. Žalobkyně pak žádá vrácení soudního poplatku podáním 15. 5. 2014 Okresní soud rozhoduje usnesením ze dne 14. 4. 2015 tak, že se žalobkyni vrací soudní poplatek ve výši 67 800 Kč. Jednání se koná 14. 5. 2015, jsou čteny listinné důkazy, je provedena rekapitulace dle § 119 odst. 3, předsedkyně senátu sděluje záměr rozhodnout ve věci mezitímním rozsudkem a jednání je odročeno na 19. 6. 2015. Žalobkyně se ještě před tím vyjadřuje 13. 5. 2015. Žalovaná se vyjadřuje 12. 6. 2015. Žalovaná navrhuje provedení důkazu 17. 6. 2015. Soud usnesením z 19. 6. 2015 vyzývá žalovanou k vylíčení rozhodných skutečností týkajících se obrany žalované proti nároku žalobkyně za období do června 2008, a k označení důkazů. Žalovaná žádá o prodloužení lhůty 25. 6. 2015. Svá stanoviska shrnuje žalovaná 15. 7. 2015. Žalobkyně podává pot é 13. 8. 2015 návrh na vydání předběžného opatření. Usnesením z 21. 8. 2015 se návrh na vydání předběžného opatření zamítá. Jednání se koná 26. 8. 2015, jsou čteny listinné důkazy, slyšeni účastníci, slyšeni svědci, jednání je odročeno na 1. 10. 2015 s tím, že je žalobkyni stanovena lhůta k označení důkazů do 4. 9. 2015. Žalobkyně se vyjadřuje 27. 8. 2015. Usnesením z 31. 8. 2015 vyzývá soud žalovanou k předložení originálu pracovní smlouvy. Žalobkyně doplňuje své vyjádření 3. 9. 2015 25. 9. 2015 žalobkyně žádá o možnost výslechu svědka na dálku videokonferencí. 24. 9. 2015 žalovaná navrhuje provedení důkazu. Jednání se koná 1. 10. 2015, strany se vyjadřují, strany jsou opětovně poučeny dle § 118a odst. 3 o. s. ř., a soud opakovaně vyzývá účastníky, aby svá písemná vyjádření zasílali soudu alespoň 5 pracovních dnů před jednáním. Jednání je odročeno z důvodu kolize předsedkyně senátu s vazební službou na 18. 11. 2015. Žalovaný se vyjadřuje 14. 10. 2015. Odročené jednání se koná 18. 11. 2015, je pokračováno čtením listinných důkazů, je dáno poučení dle § 119a o. s. ř., strany přednáší závěrečné návrhy a jednání je odročeno na 20. 11. 2015 za účelem vyhlášení mezitímního rozsudku. Toto jednání se koná 20. 11. 2015 a mezitímní rozsudek je vyhlášen. Písemné vyhotovení mezitímního rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 20. 11. 2015 je založeno na č. l. 528, a co do základu nároku tímto soud rozhodl tak, že je žalobní nárok ve svém právním základu opodstatněn, a to z důvodu neplatného rozvázání pracovního poměru, a to za období od 1. 1. 2006 do 30. 6. 2008. Žalovaná se odvolává 16. 1. 2016. Žalovaná navrhuje zrušení předběžného opatření z 20. 4. 2016. Žalobkyně se vyjadřuje k podanému odvolání 28. 4. 2016. Věc je předložena odvolacímu soudu 3. 5. 2016. Žalobkyně žádá o sdělení stavu řízení 1. 3. 2017 Odvolací soud nařizuje jednání, žalovaná žádá o jeho odročení pro kolizi. Žalobkyně žádá o změnu času konání tohoto jednání, nařízeného poté na 5. 4. 2017. Jednání před odvolacím soudem se poté koná 19. 5. 2017, jednání je odročeno na 24. 5. 2017 za účelem vyhlášení rozhodnutí. Toto je vyhlášeno s tím, že odvolací soud rozsudkem ze dne 24. 5. 2017 potvrdil rozsudek soudu prvé instance. Rozsudek je pod č. l.

589. Jednání před soudem prvé instance se poté koná 11. 10. 2017. Žalovaná je opakovaně poučena podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., a jednání je odročeno na 15. 11. 2017. Žalovaná podává dovolání 12. 10. 2017, a to proti rozsudku Krajského soudu z 24. 5. 2017. Žalovaná pak navrhuje provedení důkazu 20. 10. 2017 Okresní soud rozhoduje usnesením 24. 11. 2017 tak, že zamítá návrh na zrušení předběžného opatření žalované. Věc je předložena dovolacímu soudu 7. 12. 2017. Dovolací soud usnesením z 13. 2. 2018 odmítl dovolání žalovaného proti potvrzení mezitímního rozsudku. Žalovaná se odvolává proti zamítnutí návrhu na zrušení předběžného opatření, soud odstraňuje vady tohoto podání usnesením z 16. 3. 2018. Nato reaguje žalovaná 27. 3. 2018. Žalovaná je vyzvána k zaplacení soudního poplatku 4. 4. 2018. Věc je předložena odvolacímu soudu 30. 4. 2018, a tento usnesením z 22. 5. 2018 potvrdil rozhodnutí Okresního soudu o zamítnutí návrhu na zrušení předběžného opatření. Soud vyzývá žalovanou k upřesnění návrhu na dokazování a žalovaná reaguje 15. 10. 2018 žádostí o prodloužení lhůty k tomuto. Své návrhy doplňuje 25. 10. 2018. Žalobkyně souhlasí s poskytnutím údajů ze zdravotní dokumentace 9. 11. 2018. Jednání se koná 10. 1. 2019. Strany se vyjadřují, jsou čteny listinné důkazy, jsou předneseny vyjádření stran, jednání je odročeno za účelem vyhlášení rozsudku. Rozsudek je vyhlášen 18. 1. 2019. Písemné vyhotovení je pod č. l.

722. Tímto bylo uloženo žalované zaplatit žalobkyni 1 463 026,40 Kč se specifikovaným příslušenstvím, co do částky 231 760,90 Kč byla žaloba zamítnuta. Žalovaná se odvolává 1. 4. 2019. Je vyzvána soudem 26. 4. 2019 k odstranění vad podaného odvolání. Žalovaná odůvodňuje podané odvolání 13. 5. 2019. Věc je předložena odvolacímu soudu 20. 5. 2019. Žalobkyně se vyjadřuje 3. 7. 2019 k podanému odvolání. Žalobkyně dotazuje soud, o sdělení stavu řízení 27. 1. 2020. Soud odpovídá, že bude rozhodnuto do března 2020. Jednání odvolacího soudu je nařízeno na 20. 3. 2020. Toto je však poté odročeno na neurčito z důvodu uzavření budovy pro corona krizi. Jednání je nařízeno na 29. 5. 2020, toto se koná, a je poté odročeno na 5. 6. 2020. Rozhodnutí poté vyhlašuje odvolací soud 5. 6. 2020. Písemné vyhotovení rozsudku odvolacího soudu z 5. 6. 2020 je založeno pod č. l.

771. Rozsudek soudu prvé instance byl změněn tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 147 496,50 Kč se specifikovaným příslušenstvím, a žaloba se zamítá co do částky 315 529,90 Kč. Na rozsudku je vyznačena doložka právní moci k 18. 8. 2020. Žalovaná podává dovolání 12. 10. 2020. Věc je předložena dovolacímu soudu 27. 11. 2020. Tento rozhoduje usnesením z 23. 3. 2021, s právní mocí k 1. 4. 2021, pod č. l. 797 tak, že dovolání žalovaného odmítá.

6. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

7. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

8. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

9. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

10. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen„ ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

11. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

12. Soud vyšel při právním posouzení věci dále z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1437/2019 a ze závěrů v něm učiněných. Při posuzování přiměřenosti délky řízení je tak nezbytné nejprve určit počátek a konec doby, kterou lze ve smyslu § 31a odst. 3 písm. a) OdpŠk považovat za celkovou dobu řízení. Vždy je přitom třeba vycházet z celkové délky řízení, nikoli jen z délky jednotlivých průtahů ve smyslu období nečinnosti soudu. Zásadně je tedy třeba do celkové doby řízení započítávat i dobu, po níž bylo řízení přerušeno. Pro účely posouzení, zda v řízení, které bylo přerušeno nebo ve kterém nebylo možno z jiného důvodu pokračovat, došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk, je třeba zkoumat, zda ve vedlejším řízení, které si nečinnost v původním řízení vynutilo, byla věc projednána v přiměřené lhůtě. Pokud tomu tak je, nelze učinit závěr o tom, že by z důvodu jeho nepokračování byla délka původního řízení nepřiměřená. Jestliže však délka vedlejšího řízení přiměřená není, a to z důvodů přičitatelných státu, tj. došlo-li ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk k porušení práva účastníků vedlejšího řízení na projednání věci v přiměřené lhůtě, promítá se tato skutečnost i do závěru o nepřiměřené délce původního řízení.

13. Předmětné řízení tak trvalo ve vztahu k žalobci od 6. 8. 2008 (podání žaloby) do 1. 4. 2021 (právní moc rozhodnutí dovolacího soudu), tj. trvalo 12 let a 8 (započatých) měsíců. V tomto ohledu je třeba pro účely posouzení přiměřenosti celkové délky řízení vyjít z délky řízení skutečně celkové, tedy zahrnující i dovolací řízení, bez ohledu na to, že žalobkyně se domáhá odškodnění za období kratší (toto bude zohledněno fakticky odškodněnou dobou řízení). Soud přitom uzavírá, že celková doba naříkaného řízení je doba s ohledem na veškeré dále uvedené okolnosti případu nepřiměřená.

14. K uvedenému závěru vede soud vyhodnocení kritérií § 31a odst. 3 odškodňovacího zákona, zejm. kritéria písm. d) - postupu orgánů veřejné moci během řízení. V postupu soudu lze shledat dva dílčí průtahy, konkrétně v období od 10. 8. 2011, kdy byla věc předložena odvolacímu soudu s odvoláním proti rozsudku, do 14. 12. 2012, kdy odvolací soud rozhodl usnesením o zrušení tohoto rozsudku, tedy kdy odvolacímu soudu trvalo 1 rok a 4 měsíce, než vydal rozhodnutí. Dále pak období od 3. 5. 2016, kdy byla odvolacímu soudu předložena věc s odvoláním proti mezitímnímu rozsudku soudu prvé instance, do 24. 5. 2017, kdy odvolacímu soudu trvalo 1 rok, než vydal rozhodnutí, kterým rozsudek soudu prvé instance potvrdil. Dalším důvodem pro závěr o nesprávném úředním postupu pak je skutečnost, že usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem z 26. 3. 2014 a usnesení Okresního soudu v Teplicích z 3. 10. 2013 byla zrušena usnesením Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2015 v části, kdy bylo odňato žalobkyni osvobození od soudních poplatků se zpětnou účinností. Nesprávný úřední postup odůvodňuje zejména skutečnost, že soud prvé instance i odvolací soud ve spojení s dovolacím soudem 1 rok a 3 měsíce rozhodovaly o otázce osvobození od soudních poplatků, přičemž dovolací soud toto rozhodnutí ve zmíněné části shledal v rozporu s judikaturou dovolacího soudu, zejména v tom směru, že účastník nemůže být nucen ke zpeněžování svého majetku, a v tom směru, že za situace, kdy soud již začal jednání bez zaplacení soudního poplatku, pak měl o poplatkové povinnosti rozhodovat v rozsudku a rovněž v tom směru, že nebyly komplexně zhodnoceny majetkové poměry žalobkyně, zejména co do možnosti jejího částečného osvobození od soudního poplatku. Jakkoli nelze přesně vyčíslit, nakolik tyto vady rozhodnutí soudu prvých dvou instancí řízení časově zatížily, je nepochybné, že se negativně na celkové délce řízení promítly.

15. Ani vyhodnocení ostatních kritérií pak nepřeváží závěr o tom, že celkovou dobu řízení je třeba považovat za nepřiměřenou. Jak soud uvádí níže, řízení bylo sice složitější, nicméně toto celkovou délku řízení ještě neospravedlňuje, v jednání žalobkyně nelze shledat důvody, pro kterou by celkovou délku řízení bylo možno ještě akceptovat, a význam předmětu řízení naopak hovoří pro závěr o existenci tohoto nesprávného úředního postupu.

16. Odpovědnostní titul tak je dán.

17. Soud si je vědom skutečnosti, že řízení bylo přerušeno do doby řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 ve věci sp. zn. 9 C 295/2007, a to usnesením z 12. 8. 2009. Soud tuto skutečnost vyhodnotil v rámci nároku uplatněného žalobkyní tak, že i dobu tohoto přerušení řízení v souladu s judikaturou dovolacího soudu zahrnul do odškodňované délky naříkaného řízení, nicméně soud se blíže nezabývá průběhem tohoto vloženého řízení, neboť jak uvedeno výše, dospěl k závěru o existenci nesprávného úředního postupu již v samotném řízení naříkaném, čímž je pro podanou žalobu podmínka existence odpovědnostního titulu splněna a dokazování samotným průběhem vloženého řízení by tak bylo nadbytečným.

18. V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě tomuto vznikla nemajetková újma (presumovaný vznik újmy žalovaná nevyvracela), kterou je nutno odškodnit v penězích, neboť žádné okolnosti, pro něž by bylo na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2828/2011), žalovaná netvrdila a ani soud je neshledal.

19. Postup při určení přiměřené výše peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení stanovil ve své ustálené judikatuře Nejvyšší soud. Zdůraznil, že pro zachování jednotnosti rozhodování ve věcech odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je nezbytné, aby soudy ve svých rozsudcích podrobně vysvětlily, z jaké základní částky odškodnění vyšly a jakým způsobem, včetně procentního vyjádření, zohlednily kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk při určení konečné výše odškodnění (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). Na závěru o výši zadostiučinění by se měla kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk projevit ve stejném poměru, v jakém se podílela na celkové délce řízení; zásadně vhodnou formou tohoto projevu je procentní modifikace základní částky odškodnění za (celé) řízení (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1710/2012). Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu (viz např. rozsudky ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4889/2009 nebo ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4540/2009) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení.

20. Žalobkyně v podané žalobě výslovně požaduje odškodnit jen dobu řízení od podání žaloby (6. 8. 2008) do právní moci rozhodnutí ve věci samé (18. 8. 2020), tedy dobu 12 let a 1 (započatého) měsíce. Takto vymezeným obdobím je pak soud vázán pro účely posouzení žalobou uplatněné výše odškodění a soud proto bude v tomto ohledu vycházet z takto vymezené odškodňované délky naříkaného řízení.

21. Za posuzované řízení v odškodňované délce trvání 12 let a 1 měsíce tak soud přiznal žalobci základní částku ve výši 188 417 Kč, když vycházel z částky 17 000 Kč za první dva roky řízení (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná), a z částky 17 000 Kč za každý další rok řízení, tj. z částky 1 417 Kč za každý další měsíc řízení. Tuto částku zvolil soud s ohledem na to, že celková délka řízení přesáhla dobu 12 let, tedy je namístě vyjít z částky vyšší než základní (15 000 Kč), nicméně celková doba trvání řízení ani výjimečné vyhodnocení některého z kritérií dle 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk. neodůvodňuje použití základní částky vyšší; horní hranice judikaturou daného rozmezí (20 000 Kč) je přiznávána až za řízení dosahující hranice 20 let a zmiňovaná kritéria v souzeném případě nedosahují svým hodnocením (viz níže) závažnosti, která by použití výší základní částky odůvodňovala.

22. Tuto částku pak je nutno upravit, a to (předně) v důsledku demonstrativně vypočtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím k : b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného: -) V rámci posouzení složitosti řízení je třeba zohlednit skutkovou, právní i procesní stránku řízení a počet soudních instancí (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk) – Řízení bylo složitějším po skutkové stránce a soud proto pro skutkovou složitost řízení základní částku odškodnění ponížil o 10%. Skutková složitost předmětu řízení, která měla vliv na celkovou délku řízení, se projevila zejména v tom, že soud musel rozsáhle a opakovaně, a to i součinnostními dotazy na dožádané soudy, zjišťovat majetkové poměry žalobkyně, a to včetně nemovitostí a účtů vedených v zahraničí, konkrétně v [země]. Dále byla skutková složitost naříkaného řízení dána samotným meritem sporu, kdy soud rozhodoval o náhradě mzdy za dlouhé časové období, tedy musel zjišťovat odůvodněnost nároku ve vztahu k jednotlivým měsícům, a to za situace, kdy žalobkyně opakovaně předmět řízení rozšiřovala, což skutkovou složitost řízení zvyšovalo. Soud dále ponížil základní částku odškodnění o 10% pro procesní složitost naříkaného řízení, což je odůvodněno zejména tím, že soud rozhodoval o opakovaných žádostech o osvobození od soudních poplatků, když žalobkyně celkem 4x podala návrh na rozšíření žaloby, který spojila vždy se žádostí o osvobození od soudních poplatků, o kterém musel soud rozhodovat. Respektive, jak uvedeno výše, toto vedlo poté i k řízení dovolacímu ve věci osvobození žalobkyně od placení soudních poplatků a zrušení tohoto osvobození. Snížení základní částky odškodnění pro procesní složitost dále odůvodňuje i opakované rozšiřovaní žaloby žalobkyní, kdy soud musel o tomto rozšíření rozhodovat, a dále pro tento závěr hovoří i skutečnost, že soud musel 2x rozhodovat o návrhu na vydání předběžného opatření, a 1x o návrhu na zrušení nařízeného předběžného opatření. Soud základní částku nemodifikoval pro právní složitost věci, kterou shledal běžnou a rovněž nemodifikoval základní částku odškodnění pro stupně soudních řízení, když ve věci sice rozhodoval 3x soud prvé instance a 3x soud odvolací, nicméně jednou muselo být rozhodnutí zrušeno pro nikoli správné závěry ohledně doručení výpovědi, a podruhé odvolací soud rozhodoval o mezitímním rozsudku. Ve věci rozhodoval rovněž 2x soud dovolací, nicméně jednou tomu bylo ve věci zrušení osvobození od soudních poplatků se zpětnou účinností, a dovolací soud musel částečně rušit rozhodnutí soudu obou instancí, což nelze přičítat k tíži žalobkyně. Pokud jde o rozhodnutí dovolacího soudu ve věci samé, pak žalobkyně se již odškodnění za dobu dovolacího řízení, které vyvolala strana žalovaná, odškodnění nedomáhala. -) Jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, resp. zda poškozený využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk). - Soud zvýšil základní částku odškodnění pro chování žalobkyně v naříkaném řízení, neboť žalobkyně opakovaně kontaktovala soudy, ať už s návrhem na pokračování v řízení, s dotazem na stav řízení, nebo ve fázi odvolacího řízení s dotazem na předpokládané datum rozhodnutí. Lze přitom konstatovat, že fakticky tyto urgence přispěly k urychlení řízení, zejména ve fázi odvolacího řízení. Soud proto základní částku pro toto kritérium navyšuje o 10%. -) Kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk) - Soud uvádí, že se na celkové délce řízení negativně promítly průtahy (jak je uvedeno výše). Tuto skutečnost však soud spatřuje dostatečně zohledněnou již tím, že soud ve věci shledal nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce soudního řízení a stanovením peněžité formy zadostiučinění. Hodnocení uvedeného kritéria tedy nezakládá ani navýšení, ani snížení hodnoty odškodnění. Nad rámec výše uvedeného pak lze konstatovat, že řízení probíhalo plynule, nelze v něm shledat jiné, další, ani dílčí průtahy. A to ani v namítané skutečnosti, že soud ve věci rozhodnul mezitímním rozsudkem, neboť navazující část řízení byla o tuto mezitímním rozsudkem vyřešenou část řízení následně fakticky urychlena. Soud proto tedy pro postup soudu během řízení dále základní částku odškodnění nemodifikuje. -) Významu předmětu řízení pro poškozeného (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk) - Evropský soud pro lidská práva tento typ řízení řadí mezi řízení, kterým přisuzuje zvýšený význam pro účastníky (za řízení se zvýšeným významem pro účastníky jsou považována zejména řízení trestní, opatrovnická, pracovněprávní, o osobním stavu, ve věcech sociálního zabezpečení a týkající se zdraví nebo života). Význam předmětu řízení pro žalobce soud proto shledal jakožto typově zvýšený, a základní částku odškodnění proto soud zvýšil o 10%. Soud neshledal ve věci zvýšený subjektivní význam na straně žalobkyně, neboť její tvrzení se v tomto směru odvíjela právě od typového významu řízení, tedy že se jednalo o příjmy z pracovní činnosti, které pro ni byly zásadní, jakožto zdroj příjmů, což je právě projevem toho, že jde o pracovně právní spor.

23. Základní odškodnění je tak po zohlednění shora provedených procentních modifikací na místě ponechat nemodifikované (součet 0%), tedy na původní částce 188 417 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný žalobci již poskytl, jakožto finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení částku 147 688 Kč, soud žalobci přiznal nárok na zbývající část finančního zadostiučinění ve výši 40 729 Kč (188 417 – 147 688) a ve zbytku žalobního požadavku co do částky 142 569,19 Kč (330 986,19 – 147 688 – 40 729) soud žalobu zamítl.

24. Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona. Úroky z prodlení pak soud přiznal z částky finančního zadostiučinění, kterou shledal, z důvodů uvedených výše, za přiměřenou, a z částky žalovanou dobrovolně uhrazené. Soud přiznal úroky z prodlení ve výši požadované žalobcem, když tato nekoliduje s výší zákonnou.

25. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobci jakoukoliv újmu.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

27. V souzeném případě byl žalobce zcela úspěšný, proto má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, v plné výši, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/2014).

28. Žalobci, který byl v řízení právně zastoupen, vznikly v řízení náklady v celkové výši 18 456 Kč, která je tvořena: -) soudní poplatek ve výši 2.000 Kč; -) 4x odměna právního zástupce za úkon právní služby á 3.100 Kč bez DPH (převzetí zastoupení; žaloba; podání ze dne 9.11.2021 /částečné zpětvzetí žaloby/; účast na ÚJ; soud nepřiznal odměnu za předběžné uplatnění nároku dle § 31/4 OdpŠk a nepřiznal odměnu za podání ze dne 10.12.2021 /soud nežádal vyjádření žalobkyně ve věci a nesouhlas s rozhodnutím bez jednání, které soud žádal, není vyjádřením ve věci/), tj. celkem 15.004 Kč s DPH (dle § 6,7, 9/4a) AT; tarifní hodnota 50 000 Kč dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013); -) paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce za 4 úkony právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč, tj. celkem 1.452 Kč s DPH.