10 C 142/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Lukášem Kučerou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno za níž jedná Jméno žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení 100 000 Kč s příslušenstvím,

I. Zamítá se žaloba na zaplacení částky 100 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od , datum, do zaplacení.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 900 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala, aby žalované byla uložena povinnosti zaplatit žalobkyni částku 100 000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od , datum, do zaplacení z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce kompenzačního řízení. Žalobu odůvodnila tím, že v řízení vedeném u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , anonymizováno, vystupovala žalobkyně jako žalobkyně. Soudní řízení bylo zahájeno uplatněním nároku u žalované dne , datum, a bylo skončeno dne , datum, , kdy bylo žalobkyni doručeno usnesení Ústavního soudu pod sp. zn. , anonymizováno, . Žalobkyně je toho názoru, že řízení bylo jednoduché. Žalobkyně svůj nárok uplatnila u žalované dne , datum, . Žalovaná žalobkyni finanční kompenzaci neposkytla, poskytla jí toliko kompenzaci v podobě omluvy.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Učinila nesporným, že žalobkyně u ní dne , datum, uplatnila nárok ve výši 100 000 Kč. Dále uvedla, že žádosti bylo částečně vyhověno a byla žalobkyni poskytnuta písemná omluva a dále bylo žalovanou konstatováno porušení práva žalobkyně na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Celková délka řízení činila 4 roky a 9 měsíců, ve věci bylo rozhodováno na 3 stupních soudní soustavy a Ústavním soudem, z toho 1krát soudem 1. stupně, 2krát soudem odvolacím, 2krát Nejvyšším soudem a 1krát Ústavním soudem. Žalovaná dále uvedla, že nárok žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy z uvedeného řízení sp. zn. , anonymizováno, byl již žalobkyní jednou uplatněn, když byl projednán u Obvodního soudu pro , adresa, v řízení vedeném pod sp. zn. , anonymizováno, , v němž se žalobkyně domáhala po žalované částky 200 000 Kč. Rozsudkem ze dne , datum, bylo konstatováno, že v posuzovaném řízení sp. zn. , anonymizováno, došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, dále byla žaloba o zaplacení 200 000 Kč s příslušenstvím zamítnuta. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne , datum, bylo rozhodnutí soudu I. stupně potvrzeno. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne , datum, bylo dovolání žalobkyně odmítnuto a usnesením Ústavního soudu ze dne , datum, , č. j. , anonymizováno, byla ústavní stížnost žalobkyně odmítnuta. Žalovaná má tak za to, že žalobkyni nemohla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky posuzovaného řízení nemajetková újma takové intenzity, že by zde byla namístě finanční satisfakce. K tomu žalovaná dále uvedla, že nelze odhlédnout od skutečnosti, že dovolání žalobkyně podané dne , datum, bylo Nejvyšším soudem odmítnuto dne , datum, , stejně tak ústavní stížnost byla dne , datum, odmítnuta jako zcela neopodstatněná. Žalovaná tak má za to, že se jednalo o účelově prodlužované řízení, resp. bezúspěšné uplatňování práva, a to v období od prosince , Anonymizováno, do července , Anonymizováno, . Žalovaná rovněž poukázala na to, že konstatování porušení práva je plnohodnotnou formou zadostiučinění, kterou není na místě žádným způsobem bagatelizovat.

3. Ze shodných tvrzení stran má soud za zjištěné, že žalobkyně žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnila dne , datum, a dále, že žalovaná žalobkyni poskytla omluvu a konstatovala porušení práva.

4. Ze spisu vedeného Obvodním soudem pro , adresa, pod sp. zn. , anonymizováno, soud zjistil následující: , adresa5. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. , anonymizováno, -286, bylo zjištěno, že dovolání žalobkyně bylo odmítnuto. Dovolání bylo podáno z důvodu, že žalobkyně má za to, že základní částka za rok trvání řízení upravené ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. Cpjn 206/2010 by měla být valorizována s ohledem na dobu, která od jejich stanovení uplynula. Nejvyšší soud dovolání odmítl s tím, že neshledal žádný důvod se od své dosavadní judikatury odchýlit, a to ani s ohledem na žalobkyní předestřenou argumentaci, kdy Nejvyšší soud setrval na své konstantní judikatuře týkající se valorizace základní částky.

6. Z rozsudku Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , č. j. , anonymizováno, -48 bylo zjištěno, , adresa, .

7. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, -60, bylo zjištěno, že , datum, .

8. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, -73, bylo zjištěno, že , Anonymizováno, .

9. Z usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , anonymizováno, , bylo zjištěno, že , datum, .

10. Ze stanoviska žalované ze dne , datum, bylo zjištěno, že , adresa, .

11. Soud k důkazu neprováděl rozhodnutí a stanoviska žalované předložená žalobkyní, neboť se jedná toliko o podporu právní argumentace žalobkyně a není tím prokazován žádný skutkový stav.

12. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení:Podle ustanovení § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.Podle ustanovení § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.Podle ustanovení § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.Podle ustanovení § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.Podle ustanovení § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem.Podle ustanovení § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 citovaného ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.Podle ustanovení § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ustanovení odst. 3 citovaného § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.Ustanovení § 15 odst. 2 citovaného zákona pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

13. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně svůj nárok u žalované předběžně uplatnila ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

14. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

15. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, neboť pro rozhodnutí v této věci není stanovena zákonem žádná lhůta ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé OdpŠk. Pro toto řízení není obecně stanovena ani žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen „ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

16. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

17. Jelikož předmětem tohoto řízení je „dožalování“ újmy žalobkyně způsobené dalším trváním řízení vedeného Obvodním soudem pro , adresa, pod sp. zn. , anonymizováno, , a to konkrétně v období od , datum, do , datum, , zabýval se soud nejprve principy odškodnění za část naříkaného řízení navazující na již dříve odškodněnou část naříkaného řízení.

18. Soud v tomto směru vyšel zejména ze závěrů formulovaných v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2328/2015. Poskytnuté zadostiučinění by se nemělo výrazně lišit v závislosti na tom, požádal-li poškozený o jeho poskytnutí jednorázově po skončení naříkaného řízení, či žádal-li o zadostiučinění již za trvání řízení a žádá-li po jeho skončení o zadostiučinění za jeho dosud neodškodněnou část. Nelze uzavřít, že by odškodněním došlo ke skončení újmy a že by poškozený další trvání naříkaného řízení vnímal jako řízení nově započaté. Možnost požadovat zadostiučinění za újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení ještě za trvání naříkaného řízení nesmí vést k zneužívání práv. Vícenásobné uplatňování náhrady újmy za trvání naříkaného řízení dovolací soud pokládá za zdůvodnitelné jen za výjimečných situací, v nichž i po vyhlášení pravomocného rozsudku v kompenzačním řízení vykazuje naříkané řízení opětovně zjevně nepřiměřenou délku, nebo jsou dány jiné konkrétní okolnosti případu; nebude-li však v okamžiku, kdy bude rozhodovat soud v kompenzačním řízení, probíhající řízení trvat opětovně zjevně nepřiměřeně dlouhou dobu, zamítne soud žalobu - pro tentokrát. Pokud poškozený uplatňuje opětovně nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou naříkaného řízení poté, kdy naříkané řízení skončilo, prosadí se závěr, že pokud řízení trvalo nepřiměřeně dlouho v okamžiku rozhodnutí o poskytnutí původního zadostiučinění, trvá nepřiměřeně dlouho i v dalším svém průběhu, čímž i zásadně působí újmu; nevyžaduje se tedy, aby i v samotném dalším průběhu bylo jeho trvání nepřiměřené.

19. V obecné rovině tak tedy soud v této věci musí nejprve posoudit přiměřenost délky celého naříkaného řízení, přičemž pro účely případného finančního odškodnění by soud poté při stanovení základní částky zadostiučinění vycházel pouze z dosud neodškodněné části řízení.

20. Soud je zároveň povinen zohlednit právě i ty konkrétní okolnosti případu, jež se projevily v nyní, nově odškodňované fázi naříkaného řízení jako nové skutečnosti ve smyslu další délky posuzovaného řízení, a odůvodnit, jaké bylo jejich působení v této fázi. Následně soud vyhodnotí podle těchto kritérií nárok na finanční odškodnění, jako by rozhodoval v jediném odškodňovacím řízení (po jeho konci jako celku), přičemž od nároku na zadostiučinění za řízení jako celek soud odečte to, co bylo poškozenému již plněno, resp. přiznáno. Toto je projevem skutečnosti, že jedině po úplném skončení posuzovaného řízení lze v úplnosti posoudit míru naplnění jednotlivých rozhodných kritérií, přičemž právě významnou roli mohou hrát skutečnosti, které nastaly až v navazující fázi posuzovaného řízení.

21. Pro účely rozhodnutí o další části zadostiučinění přitom platí, že kritéria, která byla posouzena, k již posouzenému úseku, nelze (pro rei iudicatae) posoudit jinak, s výjimkou toho, co se následně změnilo, typicky dalšího trvání průtažného řízení (clausula rebus sic stantibus). Jestliže v předchozím řízení o dílčí části zadostiučinění soudy shledaly uplatněnou dílčí část nároku zcela důvodnou, resp. měly za to, že přiměřeným zadostiučiněním by již v té době byla částka dokonce vyšší, pak uplatnil-li nyní žalobce další část nároku na zadostiučinění, je namístě, aby soudy i při vázanosti rozsudkem o první dílčí části nároku (§ 159a o. s. ř.) zohlednily nejen další trvání průtažného řízení, ale i předchozí dobu trvání průtažného řízení, vyplývá-li z rozsudku o první dílčí části nároku, že podle stavu v době rozhodování nebylo výrokem rozsudku (s ohledem na vázanost žalobou) přiznáno zadostiučinění v plně adekvátní výši. Dojde-li k odškodnění újmy způsobované průtažným řízením již v jeho průběhu, může sice dojít k tomu, že míra strádání (úzkosti, duševního stresu a nejistoty z očekávaného výsledku sporu atp.) poklesne, nelze ovšem uzavřít, že by došlo ke skončení újmu působící situace a že by poškozený další trvání průtažného řízení vnímal jako řízení nově započaté (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 2328/2015). Uvedené samozřejmě neznamená, že v dalším průběhu trvání průtažného řízení nemohou nastat nové skutečnosti, které mohou ovlivnit posouzení i jiných kritérií než jenom kritéria celkové délky řízení, stejně jako se v důsledku toho může měnit poměr, v jakém se jednotlivé okolnosti (kritéria) podílela na celkové délce řízení, opět s respektem k tomu, o čem bylo již dříve závazně rozhodnuto. Nelze tak např. zohledňovat skutečnosti, které nastaly již v průběhu prvně posuzované části průtažného řízení, avšak účastníci je opomenuli uplatnit, ani takové skutečnosti bez změny skutkového stavu v dalším období opětovně soudem posuzovat (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 3442/2022).

22. Soud dále vyšel ze závěrů Nejvyššího soudu přijatých ve věci sp. zn. 30 Cdo 1084/2017, dle nichž při posuzování odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení, je v případě řízení, jehož předmětem byl nárok, který bylo třeba předběžně uplatnit podle ustanovení § 14 a 15 OdpŠk, nutno do celkové délky řízení započítat i dobu tohoto předběžného projednání, maximálně však dobu 6 měsíců (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

23. Soud proto posoudil znovu celkovou délku naříkaného řízení. Naříkané řízení jako celek tak trvalo vůči žalobkyni ode dne , datum, (kdy byl nárok předběžně uplatněn u žalované) do dne , datum, (rozhodnutí Ústavního soudu), tedy řízení trvalo 5 let a 3 měsíce. Toto je doba s ohledem na veškeré dále uvedené okolnosti případu nepřiměřená, přičemž k uvedenému závěru vede soud vyhodnocení kritérií § 31a odst. 3 OdpŠk.

24. Jak je uvedeno výše o odškodnění za újmu za předchozí období naříkaného řízení od jeho počátku do dne rozhodnutí odvolacím soudem bylo již rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , č. j. , anonymizováno, -48 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, -60, oboje v právní moci dne , datum, , kdy následné dovolání bylo odmítnuto jako nedůvodné, rovněž jako nedůvodná byla odmítnuta ústavní stížnost žalobkyně.

25. Soud proto posoudil navazující část naříkaného řízení, když pro účely rozhodnutí o další části zadostiučinění platí, že kritéria, která byla posouzena, k již posouzenému úseku, nelze (pro rei iudicatae) posoudit jinak, s výjimkou toho, co se následně změnilo, typicky dalšího trvání průtažného řízení (clausula rebus sic stantibus). Soud tak posuzoval období od , datum, do , datum, . V této části naříkaného řízení nastaly pro posouzení trvající újmy žalobkyně následují skutečnosti, byl dne , datum, rozeslán v pořadí druhý rozsudek odvolacího soudu, proti rozsudku došlo dovolání žalobkyně, kdy spis s dovoláním byl Nejvyššímu soudu předložen dne , datum, . Usnesením ze dne , datum, Nejvyšší soud dovolání žalobkyně odmítl. Následně usnesením Ústavního soudu ze dne , datum, , č. j. , anonymizováno, , byla odmítnuta ústavní stížnost žalobkyně jako nedůvodnou. Tedy v dosud neodškodněné části řízení nastala skutečnost běžně řazená pod kritérium § 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk – složitost řízení a počet soudních instancí.

26. Obecně platí postulát, že každé řízení má být vedeno k co možná nejrychlejšímu rozhodnutí ve věci samé, a to při zachování principů zákonnosti a spravedlivosti řízení. V tomto ohledu kompenzační řízení není výjimkou a není tedy ani možné činit závěry, že by takové řízení mělo skončit dříve (nebo naopak později) oproti řízením jiným. Kompenzační řízení nelze postavit na roveň řízení ve věcech trestních, opatrovnických, pracovněprávních, osobního stavu, sociálního zabezpečení, či týkajících se zdraví nebo života, jež mají pro své účastníky zvýšený význam. Řečeno jinými slovy, pro posouzení přiměřenosti délky kompenzačního řízení platí zásadně stejná pravidla, jako pro posouzení přiměřenosti délky jiných řízení. Dovolací soud již dříve vyslovil (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 1355/2012), že k porušení práva na přiměřenou délku soudního řízení ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a tím i k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění zák. č. 160/2006 Sb. (dále jen „OdpŠk“), nedochází tehdy, není-li věc projednána v ideální době, ve které by projednána být mohla, ale teprve tehdy, není-li projednána v době odpovídající její složitosti a významu předmětu řízení pro poškozeného (viz § 31a odst. 3 písm. b/ a e/ OdpŠk), přičemž důvody, proč k tomu došlo, spočívají v postupu orgánu veřejné moci (viz § 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk), a to buď zcela nebo v míře významně převažující podíl poškozeného (viz § 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk) na celkové délce projednávání věci. Zároveň musí být celková délka řízení nepřijatelná (zásah do uvedených základních práv poškozeného musí mít nezbytnou intenzitu), tj. působící poškozenému újmu spojenou s nejistotou ohledně výsledku řízení, kterou nelze v právním státě, založeném na úctě k právům a svobodám člověka (viz čl. 1 odst. 1 Ústavy), tolerovat.

27. Ve věci je dán z důvodů uvedených výše v souladu s rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , č. j. , anonymizováno, -48 odpovědnostní titul ve formě nepřiměřené délky naříkaného řízení.

28. K tomu soud tedy uvádí, že vyšel ze závěrů uvedených v pravomocném rozsudku Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. 30 Co 374/2022-60 ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , č. j. , anonymizováno, -48, na které odkazuje, a to konkrétně na body 5 a 6 tohoto rozsudku.

29. K tomu soud dále uvádí, že na celkovou délku mělo samozřejmě vliv podané dovolání a Ústavní stížnost žalobkyní. Podání dovolání i ústavní stížnosti je přitom zcela legitimním právem žalobkyně, nicméně nemůže být kladeno k tíži státu, že o dobu nutnou pro vyřízení dovolání a ústavní stížnosti se délka naříkaného řízení prodlouží. Z obsahu naříkaného řízení se přitom nepodává, že by Nejvyšší soud a Ústavní soud rozhodl o podáních žalobkyně v době nepřiměřeně dlouhé. Soud pak dále uvádí, že se závěry ohledně přiznané formy zadostiučinění v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. , anonymizováno, ztotožňuje, když hlavním důvodem, proč soud neposkytl kompenzaci v penězích je ta skutečnosti, že ve stejné věci probíhalo řízení u Obvodního soudu pro , adresa, sp. zn. , Anonymizováno, , kde soud rozhodl dne , datum, a žalobkyně tak mohla očekávat, že i v její věci bude rozhodnuto stejně, tj. že i její žaloba bude úspěšná. A to poté, kdy rozhodl Nejvyšší soud, že částka tam přiznaná 39 639,60 Kč bude obdobnou částkou, kterou obdrží i v této věci, neboť se jedná o zcela identickou věc, tedy v té době již nebyla v nejistotě, jak bude její věc rozhodnuta. Dále soud poukazuje na to, že zadostiučinění žalobkyni bylo přiznáno v penězích a s tím i úrok z prodlení ve výši 10 % ročně, což je také nezanedbatelná částka. Tím chce soud jen podotknout, že délka řízení mohla být z tohoto pohledu pro žalobkyni „výhodná“. Soud také při posouzení délky řízení a stanovení přiměřeného zadostiučinění zohlednil to, že řízení probíhalo v období pandemie Covid 19, kdy i soudy pracovaly v omezeném provozu. Soud pak dále doplňuje, že žalobní tvrzení žalobkyně jsou značně strohá a nelze u žalobkyně dovodit újmu vyšší než zanedbatelnou. Je sice pravdou, že žalobkyně soudu předkládá rozsáhlou judikaturu, nicméně k ní nedoplňuje žádné konkrétní relevantní skutečnosti. K tomu soud dále uvádí, že nelze odhlédnout od skutečnosti, že dovolání žalobkyně podané dne , datum, bylo Nejvyšším soudem odmítnuto dne , datum, , stejně tak ústavní stížnost byla odmítnuta, a to dne , datum, , kdy v obou případech soudy shledaly, že podání žalobkyně jsou nedůvodná. Soud tak má za to, že jediným záměrem bylo účelové prodlužování řízení, a to v období od prosince , Anonymizováno, do července , Anonymizováno, , když se právě jedná o období, za které doposud žalobkyně nebyla „odškodněna“. K tomu je třeba dodat, že žalobkyně si musela být vědoma, že s dovoláním nebude úspěšná, když dovolání bylo podáno z důvodu, že žalobkyně má za to, že základní částka za rok trvání řízení upravené ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. Cpjn 206/2010 by měla být valorizována s ohledem na dobu, která od jejich stanovení uplynula. Nejvyšší soud dovolání odmítl s tím, že neshledal žádný důvod se od své dosavadní judikatury odchýlit, a to ani s ohledem na žalobkyní předestřenou argumentaci, kdy Nejvyšší soud setrval na své konstantní judikatuře týkající se valorizace základní částky. Z čehož je patrné, že žalobkyně chtěla toliko prodloužit řízení, a to při vědomí, že za druhé dovolání již ani nebude vybírán soudní poplatek. Ze všech výše uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že dostačující forma kompenzace je konstatování porušení práva žalobkyně na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, které žalobkyni poskytla již žalovaná, která se jí rovněž i omluvila.

30. Ze všech výše uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že je dostačující forma kompenzace ve formě konstatování porušení práva, které již žalobkyni poskytla sama žalovaná. Soudu tak nezbylo nic jiného než žalobu zamítnout.

31. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) Žalovaná, vůči které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, byla plně procesně úspěšná, proto jí soud přiznal nárok na náhradu nákladů ve výši tří úkonů nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o. s. ř., konkrétně ve výši 900 Kč, za úkon vyjádření ve věci, účast na soudním jednání a přípravu na něj. Jejich úhradu uložil soud žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.