10 C 147/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem, v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně anonymizována dvě slova údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované jednající anonymizováno 7 slov , IČO , anonymizováno adresa o zaplacení 379 979,07 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba na úhradu částky 379 979,07 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 900 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhá náhrady škody v celkové výši 379 979,07 Kč. Žalobce uvádí, že v řízení vedeném Městským soudem v Brně pod sp. zn. [spisová značka] podal společně se žalobou dne [datum] návrh na vydání předběžného opatření, a to proti společnosti [právnická osoba], neboť se obával o budoucí vymahatelnost své pohledávky z důvodu špatné finanční situace tohoto žalovaného. Žalobce uvádí, že [datum] došlo k zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření, proti čemuž se žalobce odvolal [datum] a [datum] odvolací soud rozhodnutí soudu prvé instance zrušil, neboť toto bylo vydáno asistentem soudce, což možné není. Žalobce uvádí, že dne [datum] byl prohlášen konkurs na tamního žalovaného, proto žalobce vzal návrh zpět, neboť o tomto nebylo včas rozhodnuto. Žalobce tak namítá, že ve věci došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, kterým je chybné rozhodnutí o zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření. Dále namítá, že došlo k nezákonnému postupu při vydání tohoto rozhodnutí na straně soudu, když nebyly pravdivé důvody pro zamítnutí návrhu, neboť žalobce podklady potřebné pro prokázání důvodnosti návrhu na vydání předběžného opatření založil, a dále, když rozhodnutí vydal chybně asistent soudce. Dále pak žalobce namítá, že soud prvé instance několik týdnů ve věci nerozhodl poté, co ve věci došlo k rozhodnutí odvolacího soudu. Žalobce se jakožto škody domáhá částky, kterou žaloval po tamním žalovaném a která je nyní nevymahatelná, tj. jistiny této částky ve výši 330 673,07 Kč, a dále nákladů, které v naříkaném řízení zbytečně vynaložil, ve výši 1 000 Kč za soudní poplatek a 48 206 Kč za náklady právního zastoupení.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila zejména podáním z [datum]. Žalovaná předně namítala, že ve věci není dán odpovědností titul, když nejsou splněny předpoklady pro shledání existence nezákonného rozhodnutí, neboť namítané zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření nenabylo právní moci, a dále v činnosti soudů nelze shledat ani jiný nesprávný úřední postup, neboť se jedná typicky o činnost, která se promítne v obsahu samotného rozhodnutí. Žalovaná dále namítala, že je i přetržena příčinná souvislost, neboť žalobce podal návrh na vydání předběžného opatření na počátku [anonymizováno] roku [rok] a již v [anonymizováno] roku [rok] je rozhodnuto o konkursu tamního žalovaného, tedy není reálným, že by se žalobce takto své pohledávky fakticky skutečně domohl.

3. Ze shodných tvrzení účastníků má soud za zjištěné, že žalobce žalobou uplatněné nároky u žalované předběžně uplatnil, a to dne [datum].

4. Ze spisu Městského soudu v Brně, sp. zn. [spisová značka], soud zjistil následující. Dne [datum] podal žalobce, tj. [právnická osoba] [anonymizována tři slova] k Městskému soudu v Brně návrh na nařízení předběžného opatření dle § 74 odst. 1 o. s. ř. Tímto se domáhal, aby soud uložil žalovanému zákaz nakládat s prostředky na jeho účtech, které jsou specifikovány. Žalovaným je subjekt [právnická osoba] Téhož dne je rovněž podána žaloba proti témuž žalovanému, kterou se žalobce domáhá vydání rozsudku na jistinu částky 330 673,07 Kč s příslušenstvím. Jistota za návrh na řízení předběžného opatření byla složena [datum]. Žalobce je soudem vyzván [datum] k úhradě soudního poplatku za podaný návrh na vydání předběžného opatření ve výši 1 000 Kč, a dále usnesením, č. j. [číslo jednací] je vyzván k úhradě soudního poplatku za podanou žalobu ve výši 16 534 Kč. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], je zamítnut návrh na vydání předběžného opatření, toto usnesení je podepsáno asistentkou soudce. Žalobce podává odvolání [datum], téhož dne je doručeno soudu. Žalobce je [datum] vyzván k úhradě soudního poplatku za podané odvolání proti zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření. Tento soudní poplatek žalobce hradí [datum]. Žalobce poté informuje soud [datum], že bylo zahájeno insolvenční řízení proti tamnímu žalovanému. Ve spise založen detail insolvenčního řízení proti [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] s datem zahájení insolvenčního řízení k [datum]. Rovněž je zde insolvenční vyhláška. Věc je předložena odvolacímu soudu [datum] Městský soud v Brně rozhoduje usnesením ze dne [datum rozhodnutí] pod čj. [číslo jednací] tak, že rozhodnutí soudu prvé instance zrušuje a věc mu vrací k dalšímu řízení. Z odůvodnění se podává, že se tak stalo z důvodu, že toto bylo vydáno asistentem soudce, což dle procesních předpisů možné není. Napadené usnesení je tak stiženo zmatečnostní vadou. Toto rozhodnutí je doručeno Městskému soudu v Brně k rozeslání [datum]. Soud se poté dotazuje účtárny Městského soudu v Brně, zda byl uhrazen soudní poplatek za podanou žalobu, a to [datum]. Ve spise je záznam, že účtárna [datum] sděluje, že do [datum] tento soudní poplatek zaplacen nebyl. Žalobce zasílá [datum] soudu podání v tom směru, že bere návrh na vydání předběžného opatření zpět, žádá o navrácení složené jistoty. Ve spise je dále založen detail insolvenčního řízení [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], z kterého se podává, že [datum] bylo vydáno usnesení o úpadku spojené s prohlášením konkursu. Toto usnesení je rovněž založeno ve spise. Městský soud v Brně poté usnesením ze dne [datum] řízení o návrhu na vydání předběžného opatření zastavuje s tím, že rozhoduje o tom, že žalobci bude vrácena složená jistota, k zastavení tohoto řízení dochází dle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř., tj. pro zpětvzetí tohoto návrhu. Dále Městský soud v Brně vydává rovněž [datum] usnesení, kterým řízení zastavuje pod č. j. [číslo jednací], a to z důvodu neuhrazení soudního poplatku, když lhůta k zaplacení soudního poplatku marně uplynula dnem [datum]. Na tomto rozhodnutí je doložka právní moci k [datum], tímto naříkané řízení končí.

5. Z důkazů výše citovaných byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

6. Toto se týká zejména obsahu naříkaného řízení, pokud jde o soudem shledaný okamžik podání návrhu na vydání předběžného opatření, data rozhodování soudů a výzev k zaplacení soudního poplatku, jak jsou tyto blíže citována výše.

7. Soud ve věci nepřipojil spis insolvenčního řízení vedeného proti společnosti [právnická osoba], neboť jednak tento důkazní návrh žalobce na jednání konaném [datum] formuloval jakožto podmíněný, tedy k tomuto nelze přihlížet, k čemuž soud doplňuje, že i tak by tohoto důkazu nebylo pro rozhodnutí ve věci třeba, neboť jak uvedeno níže, má za to, že ve věci není dán odpovědnostní titul, respektive je přetržena příčinná souvislost.

8. Soud posoudil věc po právní stránce podle výše uvedených ustanovení: Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Dle odst. 2 byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Dle odst. 3 nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 tohoto ustanovení pak právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 OdpŠk pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

9. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

10. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

11. Žalobce po stránce skutkových tvrzení tvrdil, že ve věci došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, kterým je usnesení Městského soudu v Brně z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým soud prvé instance zamítl návrh na vydání předběžného opatření. Dále žalobce namítal, že ve věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu v tom směru, že soud nesprávně vyhodnotil podklady pro vydání usnesení ze dne [datum] v tom směru, že uzavřel, že žalobce nedoložil obavu o budoucí výkon rozhodnutí, když nepředložil podklady odůvodňující neuhrazení faktur ze strany žalovaného, což však nebylo pravdou, neboť žalobce tyto do spisu založil. Rovněž je nesprávnost tohoto rozhodnutí a pochybení na straně státu spatřována v tom, že rozhodnutí vydal asistent soudce, což dle procesních předpisů možné není. Konečně žalobce namítá, že poté, co odvolací soud věc vrátil Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení, tj. od [datum], soud prvé instance nekonal ve lhůtách, které jsou určeny pro vydání předběžného opatření, což je nutno rovněž shledat jakožto nesprávný úřední postup na straně státu.

12. Úkolem žalobce je pochybení na straně státu skutkově tvrdit, právní kvalifikace je věcí soudu.

13. Úprava nezákonného rozhodnutí pak stojí především na předpokladech § 7 a § 8 odst. OdpŠk, kdy je upraveno, že za nezákonné lze mít obecně, s výjimkami, pouze rozhodnutí pravomocné, které bylo právě pro nezákonnost zrušeno nebo změněno, a kterému se měl poškozený, rovněž nikoliv bezvýjimečně, procesně bránit. Výjimka z požadavku právní moci zrušeného rozhodnutí je v zákoně výslovně upravena pro ta rozhodnutí, která jsou vykonatelná bez ohledu na právní moc. Judikatura pak vymezuje případy, kdy není nutné trvat na požadavku využití opravných prostředků. Rozhodnutím příslušných orgánů je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Je přitom bezvýznamné, zda zrušené rozhodnutí bylo rozhodnutím ve věci samé z důvodů skutkových nebo pro nesprávné právní posouzení, či zda šlo o nezákonné rozhodnutí procesní povahy, jímž byla způsobena škoda či nemajetková újma ([spisová značka]). [příjmení] bylo možno rozhodnutí pokládat za nezákonné, musí tedy jít o rozhodnutí pravomocné nebo vykonatelné bez ohledu na právní moc a zároveň musí být zrušeno nebo změněno pro nezákonnost v době, kdy mělo zamýšlené právní účinky ve smyslu právní moci nebo vykonatelnosti ([spisová značka]).

14. Soud v návaznosti na komentářovou literaturu k OdpŠk (Vojtek, P., Bičák, V.; Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, str. 146, 147) konstatuje, že s výjimkou § 13 odst. 1 věty druhé a třetí není nesprávný úřední postup v OdpŠk blíže definován, jde ostatně o úmysl zákonodárce, neboť podle důvodové zpráva výstižnou definici nesprávného úředního postupu nelze pro jeho mnohotvárnost podat. Je tedy třeba se opřít zejména o výklady tohoto pojmu podávané právní teorií a o závěry rozhodovací praxe soudů, které vycházejí z toho, že jde o ty případy vzniku škod, které byly vyvolány jinou činností státních orgánů než rozhodovací. Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. Ačkoliv není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát odpovídá, byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Z obsahu tohoto pojmu i z výkladu zákona vyplývá, že podle konkrétních okolností může jít o jakoukoli činnost spojenou s výkonem pravomocí státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (srov. stanovisko bývalého Nejvyššího soudu ČSSR ze dne [datum], sp. zn. Plsf [číslo], publikované pod [číslo] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník [rok]; viz k tomu též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], publikovaný v časopise Soudní judikatura pod [číslo]). Protože zpravidla není možné úřední postup předpisem upravit natolik detailně, aby pokrýval všechny představitelné dílčí kroky, které je třeba při výkonu pravomocí učinit, musí být správnost úředního postupu poměřována i hlediskem účelu, k jehož dosažení postup státního orgánu směřuje (viz teze rozsudku zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

15. Soud se proto nejprve zabýval otázkou existence odpovědnostního titulu v posuzovaném případě.

16. Soud předně uzavírá, že ve věci nedošlo k vydání nezákonného rozhodnutí. Usnesení Městského soudu v Brně z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] nikdy nenabylo právní moci a toto ani není předběžně vykonatelným, neboť dle § 76d o. s. ř. jsou předběžně vykonatelným pouze usnesení, kterým se předběžné opatření nařizuje, nikoliv zamítá. Nejsou tak naplněny předpoklady § 8 odst. 1 odškodňovacího zákona, a i přesto, že toto prvoinstanční rozhodnutí bylo zrušeno, toto není nezákonným rozhodnutím ve smyslu odškodňovacího zákona. Tento odpovědností titul tak dán není.

17. Žalobce se dále domáhal toho, že nesprávný úřední postup je třeba shledat v tom, že soud nesprávně vyhodnotil skutečnost, že žalobce nedoložil důkazy svá tvrzení o obavách ohledně budoucí vykonatelnosti pohledávky, když tyto listiny založeny byly, soud je však ve spise přehlédl. Dále žalobce namítal, že došlo k pochybení na straně státu v tom směru, že rozhodnutí vydala asistentka soudce, nikoliv soudce. I v tomto ohledu soud uzavírá, že se nejedná o nesprávný úřední postup ve smyslu odškodňovacího zákona. Jak vyhodnocení podkladů pro vydání soudního rozhodnutí, takto, která osoba toto rozhodnutí vydá, jsou totiž typicky činnosti, které se odrazí v obsahu takto vydaného rozhodnutí. Pojmově se tak o nesprávný úřední postup nemůže jednat. Procesní předpisy stanoví pravidla pro to, jak se lze takto vadně vydaným rozhodnutím bránit, což je v daném případě právě podání odvolání. Podaným odvoláním byla tato pochybení zhojena, tedy neprojevila se v rozhodnutí, které by nabylo právní moci. Odškodňovací zákon proto konstruuje nesprávný úřední postup tak, že se nemůže jednat o činnosti, které bezprostředně předcházejí či se odráží v obsahu vydaného rozhodnutí - v takovém případě by muselo dojít k vydání nezákonného rozhodnutí, které by bylo právě pro tyto vady nezákonným shledáno a zrušeno či změněno. Toto však pro výše uvedené v daném řízení nenastalo, když tyto vady byly v procesu řádných opravných prostředků zhojeny. Ani tento odpovědnostní titul není dán.

18. Konečně žalobce se domáhá nesprávného úředního postupu spočívajícího fakticky v průtazích v naříkaném řízení, kdy žalobce uvádí, že poté, co ve věci rozhodl Krajský soud v Brně jakožto soud odvolací svým usnesením z [datum] a rozhodnutí soudu prvé instance zrušil, pak soud prvé instance o návrhu na vydání předběžného opatření nerozhodl bez průtahů, neboť nebylo rozhodnuto až do [datum]. Takto tvrzený odpovědnostní titul je nutno posoudit jakožto zohlednění průtahů v naříkaném řízení, které vedly ke vzniku faktické škody.

19. Jelikož se žalobce domáhá náhrady škody, která měla vzniknout nesprávným úředním postupem v podobě průtahů v řízení, vyšel soud zejm. ze závěrů přijatých Nejvyšším soudem ve věci sp. zn. [spisová značka] nebo sp. zn. [spisová značka] ([spisová značka]), kdy dovolací soud dospěl k závěru, že odpovědnost státu za majetkovou škodu je nutno odlišit od odpovědnosti za porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk a z něj odvozovaného nároku na zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu dle § 31a OdpŠk. a uvedl:„ (O) dpovědnost státu za škodu způsobenou průtahy v restitučním sporu by mohla být dána jen tehdy, kdyby nečinnost soudu v tomto sporu byla rozhodující příčinou, pro kterou oprávněná osoba přišla o možnost uspokojení nároku na náhradu škody způsobené porušením povinnosti vydat věc vůči povinné osobě. Stát v takovém případě odpovídá osobě oprávněné v restitučním vztahu za to, že nepostupoval tak, aby jí poskytl ochranu práva, tedy za doby nečinnosti, případně průtahů. V takové době řízení odpovídá za škodu vzniklou oprávněnému stát.“ V usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] tento závěr již Nejvyšší soud výslovně vysvětlil tak, že„ v případě takového nároku na náhradu škody spočívá nesprávný úřední postup (§ 13 odst. 1 věta první OdpŠk) nikoli v nepřiměřené délce řízení jako celku, ale v průtazích v řízení, tj. v nečinnosti na straně soudu.“ V rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], následně shrnul:„ (P) ro zjištění, zda stát odpovídá za poškozeným tvrzenou škodu spočívající ve ztrátě pohledávky v důsledku průtahů v řízení, je třeba odečíst relevantní období nečinnosti soudu od celkové délky řízení a takto stanovit, v jaké době mohlo reálně ke skončení řízení dojít. I zde však platí, že se zohledňují jen taková období nečinnosti soudu, která neodpovídají běžnému průběhu soudního řízení a péči, jíž je soud povinen za účelem rychlé a účinné ochrany práv věci věnovat. Nelze mechanicky odečítat jednotlivé dny, které mezi úkony soudu ve věci uběhly.“ 20. Pro posouzení nároku na náhradu majetkové škody může být zvažována příčinná souvislost pouze s nesprávným úředním postupem spočívajícím v průtazích v řízení. Ústavní soud v nálezu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález] dospěl k závěru, že prodloužení soudního řízení v důsledku uplatnění opravných prostředků a rozdílnosti právních názorů mezi soudy je přirozenou – byť v přehnané míře nežádoucí – součástí soudního procesu. Ústavní soud se tak ztotožnil s názorem, podle něhož za„ průtahy“ pro účely posouzení vzniku nároku na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem nelze samy o sobě považovat situace, kdy v průběhu řízení došlo k vydání rozhodnutí, které bylo později zrušeno, neboť ani existence ustálené judikatury publikované ve sbírce soudních rozhodnutí nevylučuje, aby soudy nižších stupňů v projednávané věci rozhodly odlišně. Také v takovém případě je vyjádření rozdílného právního názoru či poukaz na odlišné skutkové okolnosti přirozenou součástí soudního řízení, již nelze považovat za průtah ani tehdy, když se vyšší soudní instance s daným závěrem neztotožní a rozhodnutí z důvodu odklonu od ustálené judikatury zruší.

21. Obecně pak soud vyšel z toho, že za porušení zásady rychlosti řízení, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci. Není přitom podstatné, zda průtahy mají původ v činnosti (nečinnosti) jurisdikční či správní složky, tedy zda byly způsobeny neodpovědným (liknavým) přístupem soudce (důvody subjektivní) nebo nedostatečným personálním či materiálním vybavením soudu (důvody objektivní). Oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti či dokonce záměrným působením ze strany účastníků či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudů a jejich institucionálním a organizačním vybavení.

22. Žalobce je povinen v takovém případě dle judikatury dovolacího soudu tvrdit konkrétní průtahy, které v řízení nastaly, a soud poté posoudí, zda se skutečně jedná o období průtahů a případně takto sám stanoví dobu, kdy řízení mělo řádně skončit a k tomuto okamžiku zhodnotí, zda by škoda na straně žalobce v takovém případě vznikla či nikoli.

23. Žalobce se v tomto směru domáhal toho, že soud prvé instance poté, co Městský soud v Brně dne [datum] zrušil rozhodnutí soudu prvé instance, se věci dostatečně nevěnoval a několik týdnů ve věci stále nerozhodl. Dále se z podání žalobce podává, že za nepřiměřeně dlouhé považuje celé období řízení o podání návrhu na vydání předběžného opatření právě z důvodu chyb, které shledává v prvoinstančním zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření.

24. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], příčinná souvislost mezi jednáním či opomenutím škůdce a vznikem škody je jedním ze základních předpokladů odpovědnosti za škodu. Otázka existence příčinné souvislosti je předně otázkou skutkovou, neboť v řízení se zjišťuje, zda protiprávní úkon škůdce a vzniklá škoda na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku. Příčinná souvislost se nepředpokládá, nýbrž musí být prokázána, a v tomto směru jde o otázku skutkových zjištění. Příčinná souvislost je dána, vznikla-li škoda v důsledku protiprávního jednání škůdce, tedy za pravidelného průběhu věcí by bez škůdcova jednání vůbec nenastala. Škoda musí být nezprostředkovaným následkem protiprávního jednání, které je její hlavní příčinou, nesmí jít o příčinu jen vedlejší, popř. příčinu zkoumanou jen v obecné rovině bez rozboru jednotlivých prvků konkrétní situace. Pokud dojde k řetězení jednotlivých příčin a následků, musí škoda bezprostředně vzejít z jednání škůdce. Právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována.

25. Je přitom běžné, že se kauzálního děje účastní více skutečností, které vedou ke vzniku škody. Mezi takovými skutečnostmi je však třeba identifikovat právně relevantní příčinu vzniku škody. Z celého řetězce všeobecné příčinné souvislosti (v němž každý jev má svou příčinu, zároveň však je příčinou jiného jevu) je třeba sledovat jen ty příčiny, které jsou důležité pro odpovědnost za škodu. Musí jít o skutečnosti podstatné, bez nichž by ke vzniku škody nedošlo. Pro existenci kausálního nexu je nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. To znamená, aby prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou a ta případně příčinu další. K přerušení příčinné souvislosti dochází, jestliže nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která vyvolala vznik škody bez ohledu na původní škodnou událost. Zůstala-li původní škodná událost tou skutečností, bez níž by k následku nedošlo, příčinná souvislost se nepřerušuje (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]).

26. Pro splnění podmínky příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody je pak významné, zda v případě insolventnosti dlužníka bylo splnění závazku reálné, tj. bylo-li je možno při obvyklém průběhu událostí očekávat, pokud by k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo.

27. Soud v tomto směru uzavírá, že ani tento odpovědnostní titul není dán. Jak se podává z výše citované judikatury, délka řízení zaviněná tím, že soudy činily úkony průběžně, avšak došlo k vydání rozhodnutí, které bylo revidováno soudem nadřízeným, není důvodem, který by bylo v tomto ohledu nutno považovat za průtah. Tedy samotné vydání prvoinstančního rozhodnutí, které je následně zrušeno soudem odvolacím, průtah nezakládá. Pokud se pak žalobce domáhá toho, že soud prvé instance nerozhodl včas poté, co bylo rozhodnutí soudu prvé instance zrušeno soudem odvolacím, pak z obsahu naříkaného spisu soud zjistil, že soudu prvé instance bylo usnesení Městského soudu v Brně z [datum] doručeno soudem odvolacím [datum]. Dále soud zjistil, že [datum], tj. 7 dnů po doručení tohoto odvolacího rozhodnutí soud prvé instance, je zjištěn úpadek a prohlášen konkurs na tamního žalovaného společnost [právnická osoba] Tímto dochází ve smyslu § 140a insolvenčního zákona k přerušení naříkaného soudního řízení, a to ze zákona k okamžiku tomuto rozhodnutí o úpadku. Jelikož tak bylo řízení od [datum] přerušeno, nelze pak shledat průtah ani v tom, že o návrhu na vydání předběžného opatření nebylo dodatečně soudem prvé instance rozhodováno.

28. Pro absenci odpovědnostního titulu tak soud oba škodní nároky, tj. nárok na náhradu škody tvořené jak jistinou původně žalované částky ve výši 330 67,07 Kč, tak nárok na náhradu nákladů řízení tvořených soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč a náklady právního zastoupení ve výši 48 206 Kč v plném rozsahu zamítl.

29. Soud dále uvádí, že dalším plnohodnotným důvodem pro zamítnutí obou škodních nároků je přetržení příčinné souvislosti.

30. Pokud jde o škodu tvořenou jistinou částky žalované v tamním řízení ve výši 330 673,07 Kč, pak žalobce po skutkové stránce tvrdí, že se nedomohl tohoto plnění po žalované proto, že nebylo vydáno předběžné opatření k jeho návrhu z [datum]. Po stránce právní je tak třeba vyhodnotit, zda skutečně je dána příčinná souvislost, ať už mezi tím, že došlo k zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření nebo k pochybení při vydání tohoto rozhodnutí nebo v obecné rovině v průtazích v naříkaném řízení, a takto tvrzenou škodou. Soud v tomto směru uzavírá, že příčinnou souvislost má za vyvrácenou, respektive přetrženou. Předpokladem pro to, aby žalobci tato škoda nevznikla, totiž není jen nařízení předběžného opatření, které je jen institutem, který zajišťuje majetek povinného, ale dalším z nutných předpokladů je úspěch v samotném nalézacím řízení. Samotné předběžné opatření je totiž jen institutem zajišťujícím faktický výkon rozhodnutí na tomto majetku, zajišťuje až to, že se žalobci podaří skutečně domoci na základě exekučního titulu faktického plnění. Z obsahu naříkaného řízení se však podává, že žalobce společně s návrhem na vydání předběžného opatření podal téhož dne, tj. [datum], žalobu, kterou se domáhal přiznání částky 330 673,07 Kč vůči žalovanému. Usnesením Městského soudu v Brně z [datum rozhodnutí], pod čj. [číslo jednací], pak byl žalobce mimo jiné vyzván k tomu, aby uhradil poplatek za takto zahájené řízení - ve výši 16 534 Kč, a to ve lhůtě 15 dnů. Toto rozhodnutí bylo právnímu zástupci žalobce doručeno [datum], tedy žalobce byl povinen soudní poplatek uhradit do [datum]. Toto se však nestalo a již [datum] tak nevratně nastala situace, kdy samotné nalézací řízení muselo být zastaveno. Pozdní úhradu soudního poplatku nelze zhojit, vede nutně k zastavení řízení, a k tomuto, po dořešení otázek týkajících se předběžného opatření a úpadku tamního žalovaného, nakonec skutečně dochází, když soud řízení usnesením ze dne [datum] zastavuje (toto nabývá právní moci [datum]). Je tak nutno uzavřít, že již od [datum] nebyla reálně žalobcem žalovaná jistina vymahatelná nikoliv proto, že by soud nenařídil předběžné opatření, ale proto, že žalobce zavinil tím, že nezaplatil soudní poplatek, zastavení řízení, tedy sám zavinil, a to již dne [datum] nemožnost vydání exekučního titulu, který jediný mohl být podkladem pro faktické vymožení částky po tamním žalovaném, v čemž žalobce škodu spatřuje. Příčinná souvislost je tak přetržena.

31. Jako druhé složky škody se pak žalobce domáhá náhrady nákladů řízení ve výši 1 000 Kč na soudním poplatku a 48 206 Kč na nákladech právního zastoupení. I v tomto ohledu je příčinná souvislost přetržena. Důvodem, pro který žalobci nebyla přiznána náhrada nákladů řízení v naříkaném řízení, nejsou skutečnosti, které žalobce klade k tíži státu, ať už jde o zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření či pochybení při vydání zamítavého rozhodnutí soudu prvé instance nebo délka řízení. Pravou příčinou toho, proč žalobci nebyla přiznána náhrada nákladů řízení je to, že soud usnesením z [datum rozhodnutí] řízení pod č. j. [číslo jednací] zastavuje pro nezaplacení soudního poplatku, které nabývá právní moci [datum], a z něhož se jednoznačně podává, že žalobce ve smyslu § 146 odst. 2 o. s. ř. zastavení řízení zavinil a je tedy sám povinen hradit náhradu nákladů řízení. I v tomto smyslu je tedy příčinná souvislost ve vztahu k druhé složce škody přetržena.

32. Jelikož soud nemá za naplněnou podmínku existence odpovědnostního titulu ani příčinné souvislosti, soud se blíže nezabýval otázkou odůvodněnosti tvrzené výše škody.

33. V souzeném případě tak byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 3x režijního paušálu 300 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za písemné vyjádření k žalobě, přípravu na soudní jednání a účast na něm. Jejich zaplacení uložil soud neúspěšnému žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.