10 C 15/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupen advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 30 250 Kč s příslušenstvím I) Žalovaná je povinna uhradit žalobci úroky z prodlení z částky 46 250 Kč ve výši 8,25% ročně od 15. 1. 2021 do 27. 1. 2021 do 15 dnů od právní moci rozsudku. II) Zamítá se žaloba ve zbývajícím žalobním požadavku na zaplacení 30 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 15. 1. 2021 do zaplacení. III) Žalobce je povinen uhradit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá nároku v celkové výši 76 500 Kč s příslušenstvím. Žalobou uplatněný nárok sestává ze dvou samostatných požadavků na finanční zadostiučinění za nesprávný úřední postup ve formě nepřiměřené délky řízení. V prvém případě se jedná o naříkané řízení vedené [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], k němuž žalobce uvádí, že toto trvalo šest let a šest měsíců, nesouhlasí s postupem tamního soudu, když v rámci jeho činnosti shledává průtahy, a na odškodnění za toto řízení žádá celkově částku 82 500 Kč, přičemž před podáním žaloby žalovaný žalobce odškodnil částkou 66 000 Kč, proto se v tomto řízení žalobce domáhá zbývající části odškodnění ve výši 16 500 Kč. Druhým naříkaným řízením je pak řízení vedené [název soudu] pod. sp. zn. [spisová značka], k tomuto žalobce uvádí, že toto trvalo pět let a na odškodnění za délku tohoto řízení žádá částku ve výši 60 000 Kč s tím, že ke dni podání žaloby odškodněn nebyl.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 23. 2. 2021. V tomto uvedla, že v obou naříkaných řízeních došlo k nesprávnému úřednímu postupu s tím, že žalobci bylo poskytnuto finanční zadostiučinění za řízení vedené [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] ve výši 66 00 Kč a za řízení vedené pod spisovou značkou [spisová značka] ve výši 46 250 Kč. Pokud jde o řízení vedené [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], pak žalovaná základní částku odškodnění ponížila z důvodu složitosti řízení a projednání věci na třech stupních soudní soustavy a naopak základní částku navýšila z důvodu významu řízení pro žalobce a dospěla tak k poskytnuté výši zadostiučinění. Pokud jde o řízení vedené [název soudu] pod sp. zn. [číslo], pak žalovaná ponížila základní částku odškodnění z důvodu složitosti řízení a tuto naopak navýšila z důvodu významu řízení pro žalobce a dospěla k poskytnutému zadostiučinění. V obou případech žalovaná vycházela ze základní částky ročního odškodnění ve výši 15 000 Kč.

3. Z předběžných uplatnění nároků na finanční zadostiučinění za obě naříkaná řízení, jakož i z vyjádření žalované má soud za zjištěné, že žalobce žalobou uplatněné nároky před podáním žaloby u žalované předběžně uplatnil, a to dne 13. 7. 2020.

4. Dne 27. 1. 2021 žalovaná poskytla žalobci na odškodnění za řízení vedené [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] odškodnění v částce 46 250 Kč a žalobce podáním z 27. 1. 2021 vzal proto žalobu v této části zpět. Soud proto usnesením ze dne 8. 2. 2021 řízení co do této částky zastavil.

5. Ze spisu vedeného [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující. Žalobce [celé jméno žalobce] podal dne 20.12.2013 žalobu proti žalované [příjmení] [anonymizována dvě slova] o zaplacení 116 218 Kč s příslušenstvím. Podstatou žalovaného nároku byla skutečnost, že žalovaná pojišťovna hradila žalobci až do roku 2011 pravidelně z titulu povinného pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla náhradu za zvýšenou námahu, kterou žalobce musel v důsledku nehody vynakládat a to ve výši 20 % jeho hrubého výdělku. Za rok 2012 však již pojišťovna odmítla tuto náhradu poskytnout a žalobce se tak této náhrady domáhá soudně. Dne 16.1.2014 pak žalobce rozšířil svou žalobu celkově na částku 174 403 Kč. Soud vyzval žalobce usnesením z 3.2.2014 k zaplacení soudního poplatku a zaslal žalobu k vyjádření k žalované. Žalovaná se vyjadřuje 11.2.2014. Žalobce na toto reaguje podáním doručeným 17.3.2014. K usnesení 28.3.2014 soud připouští rozšíření žaloby a 9.5.2014 žádá soud zapůjčení přílohového spisu a nařizuje jednání na 9.7.2014. Jednání se koná 9.7.2014 a na tomto soud vyhlásil rozsudek, kterým žalobu zamítl. Písemné vyhotovení rozsudku z 9.7.2014 je založeno na čl.

33. Žalobce podává odvolání 11.8.2014. Žalovaná je 18.8.2014 vyzvána k vyjádření, činí tak 25.8.2014. Věc je předložena odvolacímu soudu 2.9.2014 Odvolací soud nařizuje jednání na 13.11.2014, toto se koná a na tomto je vyhlášen rozsudek, který odvolací soud rozhodnutí soudu prvé instance potvrdil. Písemné vyhotovení rozsudku odvolacího soudu z 13.11.2014 je založeno pod čl.

53. Žalobce podává dovolání dne 13.1.2015, usnesením z 19.1.2015 je vyzván k založení plné moci a úhrady soudního poplatku, 30.1.2015 činí žalobce dodatek k dovolání a podává námitky proti usnesení z 19.1.2015, usnesením z 20.2.2015 soud k podaným námitkám zrušil usnesení ze dne 19.1.2015 a to jak v části výzvy k předložení plné moci, tak pokud jde o výzvu k úhradě soudního poplatku. Dne 9.3.2015 byla žalovaná vyzvána k vyjádření k dovolání. Žalovaná tak činí 17.3.2015. Věc je předložena dovolacímu soudu 30.3.2015. Dne 19.11.2015 doplňuje dovolatel argumentaci k podanému dovolání. Dále dne 23.2.2016 zasílá žalobce Nejvyššímu soudu druhý dodatek k dovolání. Dovolací soud poté vyhlašuje rozsudek 23.2.2017. Rozsudek dovolacího soudu z 23.2.2017 je založen pod čl. 105 a tímto Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudu obou instancí a věc vrátil soudu prvé instance k dalšímu řízení. Z odůvodnění rozhodnutí dovolacího soud se podává, že tento zrušil obě rozhodnutí z důvodu odlišného právního posouzení, konkrétně otázky promlčení žalobou uplatněných nároků, které se dle dovolacího soudu neposuzují dle § 106 o. z., ale podle § 110 odst. 3 o. z., jakožto opětující se plnění. Dovolací soud tak rozhodnutí zrušil výlučně pro nesprávné právní posouzení. Soudu prvé instance bylo rozhodnutí dovolacího soudu doručeno 5.4.2017 a soud prvé instance rozesílá rozhodnutí dovolacího soudu 11.4.2017 a dne 27.4.2017 nařizuje ústní jednání na 10.7.2017. Žalobce doplňuje 11.5.2017 důkazní návrhy a dále 11.5.2017 soud důrazně žádá žalovanou, aby jednala s žalobcem o mimosoudním řešení předmětu sporu. Jednání se koná 10.7.2017 na tomto byl žalobce poučen ve smyslu § 118 a odst. 1 o. s. ř. a za účelem doplnění je mu poskytnuta lhůta 30 dnů a jednání je odročeno na 16.10.2017. Na toto soud reaguje přípisem z 15.8.2017 tak, že vyzývá žalobce, aby k doplněným tvrzením doplnil důkazní návrhy. Žalobce označuje důkazní návrhy 18.8.2017. Soud poté opakovaně 23.8.2017 vyzývá žalobce k doplnění důkazů k tvrzením zásadním pro předmět řízení, když se tak stále nestalo. Žalobce na toto reaguje podáním doručení 28.8.2017 jednání se koná 16.10.2017 na tomto je slyšen žalobce a svědci. Jednání je odročeno na neurčito za účelem vypracování znaleckého posudku. Soud poté 27.10.2017 kontaktuje znalce s dotazem, zda tento vypracuje znalecký posudek, následně usnesením z 2.11.2017 znalce ustanovuje. Dne 7.11.2017 zasílá žalovaná dotazy pro znalce a důkazní návrhy, spis je poté odeslán znalci 5.12.2017. Soud poté urguje zaslání posudku 23.2.2018 a soud poté opakovaně urguje a to telefonicky 5.4.2018 dodání znaleckého posudku. Znalecký posudek je poté předložen soudu 9.4.2018. Zároveň znalec zasílá soudu vyúčtování odměny. Soud rozesílá stranám znalecký posudek 18.4.2018 s tím, že se k tomuto mají vyjádřit do 20 dnů. Žalovaná se vyjadřuje 7.5.2018, žalobce 9.5.2018. Usnesením ze dne 10.5.2018 přiznal soud znalci odměnu ve výši 2 550 Kč. Žalobce doplňuje potřetí důkazní návrhy 29.5.2018 konáním 26.5.2018 se žalobce vyjadřuje ke znaleckému posudku. Dne 29.5.2018 se pak žalobce odvolal do znalečného přiznaného znalci ve výši 2 550 Kč. Věc je předložena odvolacímu soudu 12.6.2018, žalobce pak doplňuje ještě odvolání 28.6.2018 [název soudu] jakožto soud odvolací rozhodl ve věci usnesením z 1.8.2018, kterým usnesení soudu prvého stupně o výši znalečného potvrdil. Soud prvé instance poté nařídil ústní jednání na 12.12.2018 a to pokynem z 12.10.2018 přičemž zároveň vyzval strany k sdělení dotazu na znalce předem. Žalovaná poté žádá 30.11.2018 o odročení nařízeného jednání a soud toto odročuje na 20.2.2019. Důvodem odročení je kolize pracovníka žalované. Dne 3.12.2018 zasílá žalobce další důkazní návrhy soudu. Dále žalobce zasílá 7.2.2019 stanovisko ke znaleckému posudku s dalšími důkazními návrhy. Jednání se koná 20.2.2019, je slyšen znalec, dále žalobce a soud ve věci vyhlásil poté rozsudek. Písemné vyhotovení rozsudku soudu prvé instance z 20.2.2019 je založeno pod čl. 235 a tímto byla žaloba na zaplacení požadované částky zamítnuta. Na tomto rozsudku je vyznačena doložka právní moci k 2.9.2019. Dne 26.3.2019 podává žalobce odvolání a toto odůvodňuje 5.4.2019. Věc je předložena odvolacímu soudu 7.5.2019 tento nařizuje jednání na 13.6.2019. Žalovaná však žádá odročení tohoto jednání u odvolacího soudu a odvolací soud odročuje jednání na 20.6.2019. Žalovaná žádá i o odročení tohoto dalšího termínu a po komunikaci se stranou žalovanou nakonec odvolací soud jednání odročuje na 8.8.2019. Na 11.7.2019 oznamuje žalobce změnu právního zastoupení. Jednání odvolacího soudu se koná 8.8.2019 a na tento odvolací soud rozhodl. Rozhodnutí Městského soudu v Praze z 8.8.2019 je založeno pod čl. 268 a je na něm doložka právní moci k 2.9.2019. Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvé instance. Žalobce podává dovolání 14.10.2019. Soud vyzývá novou právní zástupkyni žalobce k doložení plné moci pro dovolací řízení 17.10.2019. Plná moc je založena po vzájemné komunikaci 23.10.2019. Věc je předložena Nejvyššímu soudu 20.11.2019 a Nejvyšší soud poté rozsudkem ze dne 28.5.2020 rozhodl tak, že dovolání se zamítá. Rozhodnutí dovolacího soudu nabylo právní moci 26.6.2020.

6. Ze spisu vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující. Žalobce [celé jméno žalobce] podal dne 11.6.2015 žalobu proti [obec] [anonymizována dvě slova]. Žalobce se žalobou domáhá nároku souvisejících se zraněním, které utrpěl při dopravní nehodě v roce 1996, konkrétně nároku souvisejících se zvýšenou námahou, které musí v důsledku tohoto úrazu vynakládat, aby dosáhl výdělku ve svém zaměstnání. Žalobce uvádí, že tato byla znalcem určena v rozsahu 20 % jeho hrubého výdělku a žalobce se touto žalobou domáhá této náhrady za zvýšenou námahu, kterou vyčísluje za rok 2014, právě na částku 47 984 Kč. Usnesením ze dne 25.6.2015 vyzývá soud žalovanou k vyjádření k žalobě, tato tak činí 7.7.2015. Podáním z 18.8.2015 žalobce rozšiřuje žalobní návrh a navrhuje přistoupení [právnická osoba] do řízení. Usnesením z 10.9.2015 soud připouštění dalšího účastníka [právnická osoba] do řízení. Proti tomuto se odvolává [ulice] [anonymizováno] 2.10.2015. Věc je předložena odvolacímu soudu 24.11.2015, žalobce se vyjadřuje 20.11.2015 k odvolání a odvolací soud usnesením ze dne 7.12.2015 potvrzuje usnesení, kterým byl připuštěn na straně žalované další účastník [právnická osoba] Rozhodnutí je rozesláno 22.1.2016 a dne 19.2.2016 je nařízené jednání na 24.5.2016. Jednání se koná 24.5.2016, soud připouští změnu žalobního petitu zahrnující změnu v tom směru, že oba žalovaní jsou povinni uhradit žalovanou částku společně a nerozdílně a zároveň soud rozhoduje o přerušení jednání. Písemné vyhotovení usnesení o přerušení jednání je založeno pod číslem listu 42 a soud přerušil jednání dle § 110 o.s.ř., tedy žádosti všech účastníků řízení. Dne 11.5.2017 je podán návrh na pokračování řízení a rozšíření žalobního návrhu ze strany žalobce. Žalobce pak dokládá 10.4.2017 důkazní návrhy a soud nařizuje ústní jednání dne 15.5.2017 na 25.7.2017 [ulice] [anonymizováno] žádá o odročení jednání. Soud tomuto vyhoví a jednání odročuje na 29.8.2017. Jednání se koná 29.8.2017, soud zamítá návrh na přerušení řízení do skončení řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] a připouští změnu žalobního návrhu. Jsou čteny listinné důkazy, včetně znaleckého posudku. Strany se vyjadřují a jednání je odročeno za účelem poskytnutí prostoru oběma stranám k doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů, jakož i za účelem smírného jednání na 14.12.2017 [ulice] [anonymizováno] se vyjadřuje 15.9.2017. Žalobce doplňuje adresu svědků 18.9.2017. Usnesením ze dne 19.9.2017 pak soud ustanovuje znalce z oboru zdravotnictví, za účelem posouzení odborné stránky žalobou uplatněného nároku na vynakládání zvýšené námahy k dosažení výdělku žalobce. Soud poté vyzývá 20.9.2017 žalobce k doplatku soudního poplatku. Žalobce se podáním z 26.9.2017 domáhá toho, aby byl v rámci znaleckého zkoumání vyšetřen. Usnesením z 18.10.2017 ukládá soud znalci, aby provedl i osobní vyšetření žalobce. Z důvodu zpracování znaleckého posudku, je jednání nařízené na 14.12.2017 odročeno a soud dotazuje znalce 8.12.2017 ohledně stavu vypracování znaleckého posudku. Jelikož znalec nereaguje, soud znovu kontaktuje znalce přípisem z 11.1.2018. Znalec pak reaguje 23.1.2018, že k dokončení znaleckého posudku je třeba vyšetření žalobce, a tento je k tomuto objednán na 31.1.2018, poté bude posudek zaslán. Ohledně osobního vyšetření žalobce u znalce, poté komunikuje soudce s právním zástupcem žalobcem i přímo emailem. Soud poté ještě usnesením z 23.1.2018 ukládá znalci povinnost vrátit spis a předložit vypracovaný znalecký posudek nejpozději do 1.2.2018. Posudek je znalcem dodán 31.1.2018. Soud rozhoduje o znalečném 1.2.2018 a vyzývá strany ke sdělení, zda požadují výslech znalce při jednání, a to 5.2.2018. Žalovaní sdělují 16.2.2018, že na výslechu netrvají. Dne 22.2.2018 se žalobce odvolává do usnesení o znalečném z 1.2.2018 a rovněž zasílá vyjádření žalobce ke znaleckému posudku. Dne 22.2.2018 zasílá vyjádření ke znaleckému posudku i odvolání soud znalci. Dne 27.2.2018 se právní zástupce žalobce dotazuje, kdy lze předpokládat nařízení jednání. Přípisem z 22.3.2018 soud urguje vyjádření znalce k odvolání a k námitkám k posudku. Jelikož znalec nereaguje, ukládá mu soud poté usnesením z 9.4.2018 pořádkovou pokutu. Znalec téhož dne 9.4.2018 zasílá požadovaná vyjádření soudu. Žalobce zasílá 25.4.2018 druhé vyjádření ke znaleckému posudku a soud toto 30.4.2018 opětovně přeposílá znalci k dalšímu vyjádření k těmto novým námitkám. Znalec zasílá 18.5.2018 stanovisko číslo 2 k vyjádření žalobce k jeho posudku. Soud toto rozesílá pokynem z 22.5.2018 stranám. Žalobce poté zasílá stanovisko žalobce ke znaleckému posudku a k vyjádřením znalce 29.5.2018. Toto soud rozesílá 13.6.2018 stranám i znalci. Věc je poté předložena 26.6.2018 odvolacímu soudu k rozhodnutí o znalečném. Žalobce poté doplňuje údaje 28.6.2018. Usnesením [název soudu] z 13.8.2018 je pak usnesení [anonymizována dvě slova] o znalečném změněno tak, že odměna znalce činí 3 600 Kč, na místo přiznaných 4 500 Kč. Soud toto usnesení rozesílá 31.8.2018, znalečné je proplaceno 26.9.2018. Soud poté nařizuje 8.10.2018 jednání na 13.11.2018. Ve spise je záznam, že dne 12.11.2018 je pracovnicí advokátní kanceláře omluven právní zástupce žalobce, z důvodu jeho hospitalizace, z jednání konaného 13.11.2018. Soud po tomto informuje znalce a na jednání konaném 13.11.2018 konstatuje, že jednání nemůže být zahájeno, neboť právní zástupce žalobce je hospitalizován. Konstatuje to, že se dostavil znalec, avšak jednání musí být odročeno za účelem doplňujícího výslech znalce na 10.1.2019. Právní zástupce žalobce se poté ještě jednou omlouvá soudu za neúčast z důvodu hospitalizace a žádá, aby jednání bylo nařízeno nejdříve na prosinec, kdy předpokládá, že již bude moci pracovat. Dne 18.12.2018 zasílá žalobce důkazní návrhy. Soud tyto přeposílá stranám. Jednání se koná 10.1.2019. Je slyšen znalec [příjmení] [příjmení] a jednání je odročeno za účelem rozhodnutí o odměně znalce 26.3.2019. Dne 7.2.2019 zasílá žalobce stanovisko ve věci z dalšími důkazními návrhy. Soud toto přeposílá stranám. Soud poté součinností zjišťuje adresu svědků 27.2.2019. Usnesením ze dne 22.3.2019 přiznává soud znalci odměnu ve výši 700 Kč. Jednání se pak koná 26.3.2019. Na tomto jsou slyšeni svědci a soud zamítá zbývající důkazní návrhy a řízení koncentruje dle § 119a o.s.ř. a poskytuje účastníkům lhůtu k předložení písemných závěrečných návrhů. Jednání je pak odročeno na 14.5.2019. Žalobce zasílá závěrečný návrh 5.4.2019 [ulice] pojišťovna jej zasílá 25.4.2019. Žalobce se ještě vyjadřuje k závěrečnému návrhu 3.5.2019. Soud toto rozesílá, jednání se koná 14.5.2019 a soud na tomto vyhlašuje rozsudek. Písemné vyhotovení rozsudku ze dne 14.5.2019 je založeno pod číslem listu 251 a na tomto je vyznačena doložka právní moci k 26.6.2020. Tímto rozsudkem soud zamítl žalobu na úhradu částky ve výši 144 874 Kč s příslušenstvím, tedy částky, kterou žalobce žaloval po připuštěných rozšíření žaloby o další roky, až do roku 2016. Soud v odůvodnění konstatuje, že žalobce sice trpí v důsledku předmětné dopravní nehody určitými zdravotními následky, pro které je považován za osobu zdravotně znevýhodněnou, ovšem nebylo prokázáno, že by právě v souvislosti s těmito následky byl omezen ve výkonu své pracovní pozice v relevantním období, natož pak v konkrétních pracovních úkonech, kde že by vynakládal zvýšenou námahu a že by se toto vcelku nějak projevovalo v jeho pracovním výdělku. Žalobce podává odvolání 14.6.2019. Soud toto rozesílá stranám k vyjádření a vyzývá k úhradě soudního poplatku, a to dne 1.7.2019. Soud poté řeší komplikace s doručováním do datové schránky právního zástupce žalobce, která je nepřístupná a dne 11.7.2019 oznamuje [anonymizováno] [jméno] [příjmení], že převzala právní zastoupení žalobce po původním zástupci [anonymizováno] [příjmení]. S tím, že [anonymizováno] [příjmení] uzavřel advokátní kancelář 30.6.2019. Soud tedy zasílá předmětné písemnosti novému právnímu zástupci v průběhu července 2019. Právní zástupce žalobce podává námitku proti usnesení, kterým je vyměřen soudní poplatek a soud usnesením z 8.8.2019 návrh na zrušení usnesení, kterým se vyměřuje soudní poplatek za odvolání zamítá. Žalobce proti tomuto podává dne 2.9.2019 odvolání a soud vyzývá usnesením z 25.9.2019 k odstranění vad takto podaného odvolání, když toto neobsahuje zákonné náležitosti. Žalobce zdůvodňuje své odvolání 23.10.2019. Věc je předložena odvolacímu soudu 21.11.2019 [název soudu] rozduje poté usnesením z 3.12.2019, že usnesení soudu prvé instance z 8.8.2019 se mění tak, že povinnost zaplatit soudní poplatek za odvolání se neukládá. Soud prvé instance poté usnesením ze dne 7.1.2020 ruší usnesení, kterým uložil povinnost k úhradě soudního oplatku a věc je předložena Městskému soudu v Praze s odvoláním ve věci samé 28.1.2020. [anonymizována dvě slova] nařizuje jednání na 1.7.2020, žalobce žádá o jeho odročení, odvolací soud této žádosti nevyhověl, což je sděleno 13.3.2020 i právní zástupkyni žalobce. Jednání odvolacího soudu je nakonec odročeno na 27.5.2020, avšak z důvodu vyhlášeného nouzového stavu. Jednání odvolacího soudu se poté koná 27.5.2020 a na tomto odvolací soud vyhlásil rozsudek. Písemné vyhotovení rozsudku ze dne 27.5.2020 je založeno pod číslem listu 326, je na něm vyznačena doložka právní moci k 26.6.2020 a tímto je potvrzen rozsudek soudu prvé instance.

7. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudních řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. Soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel.

8. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

9. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

10. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

11. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v řízení vedeném Obvodním soudem pro Prahu 4 pod sp. zn. 10C 375/2013 v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen„ ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

12. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

13. Řízení vedené u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] trvalo od 20. 12. 2013 (podání žaloby) do dne 26. 6. 2020 (právní moc rozhodnutí dovolacího soudu), tedy 6 let a 6 měsíců a tuto dobu je nutno považovat ještě za přiměřenou.

14. Pokud jde o toto řízení vedené u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], pak soud dospěl k závěru, že v tomto nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení, a to komplexním vyhodnocením všech kritérií dle § 31a odst. 3 odškodňovacího zákona. Pokud jde o kritérium § 31a odst. 3 písm. b) odškodňovacího zákona pak soud uzavírá, že řízení bylo nadstandardně složitým jak po stránce skutkové, tak právní, tak i procesní. Předmětem řízení byly nároky žalobce vůči pojišťovně uplatněné z titulu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti v důsledku škody na zdraví, která u žalobce nastala v minulosti. Po skutkové stránce se tak soud musel zabývat vyhodnocením toho, zda zdravotní omezení, která u žalobce přetrvávají od nehody, která nastala již v roce 1996, mají nadále aktuální projev i v roce 2011, za který již pojišťovna odmítla žalobci ztrátu na výdělku uhradit, tj. soud musel vyhodnotit, zda žalobce skutečně, fakticky v důsledku tohoto zdravotního handicapu musí vynakládat ve svém zaměstnání i nadále aktuálně vyšší pracovní úsilí, nebo zda se naopak tento zdravotní handicap v jeho aktuálním zaměstnání neprojeví. Za tímto účelem pak musel být vypracován i znalecký posudek, což nadstandartní skutkovou složitost podtrhuje. Zvýšenou procesní složitost pak zakládá právě to, že ve věci byl ustanoven znalec, z jehož závěru pak soud vycházel. Pokud jde o zvýšenou složitost právní, pak tato je dána zejména komplikovaností vyhodnocení povahy samotného žalobou uplatněného nároku, což se projevilo i v rozhodnutí soudu dovolacího, který právě pro odlišné právní hodnocení povahy nároku a z toho plynoucí otázky promlčení rozhodnutí soudů obou instancí zrušil. Dalším důvodem pro závěr, že celková délka řízení je ještě přiměřená, je počet soudních instancí, kteréžto kritérium spadá pod složitost řízení, když ve věci rozhodoval dvakrát soud prvé instance, dvakrát soud druhé instance, a dvakrát soud dovolací. Pohledem kritéria složitosti řízení tak soud jednoznačně dospívá k závěru, že celková délka řízení je ještě přiměřenou. Pokud jde o kritérium § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk., tj. postupu orgánů veřejné moci během řízení, pak i vyhodnocením tohoto kritéria soud dospívá k závěru, že celkovou délku řízení je ještě možno považovat za přiměřenou. Z obsahu naříkaného řízení se totiž podává, že úkony soudu prvé i druhé instance byly činěny velmi rychle, plynule a ve snaze dosáhnout rychlého rozhodnutí ve věci. V postupu soudu prvé instance i druhé instance nelze shledat období ani dílčích průtahů, přičemž nelze k tíži soudu přičítat to, pokud bylo jednání odročeno k žádosti některé ze stran, zejména pro kolize s jinými dříve nařízenými jednáními. Jak uvedeno, věc byla dvakrát předložena i soudu dovolacímu, poprvé byl spis u Nejvyššího soudu České republiky od 30.3.2015 a tento ve věci rozhodl dne 20.2.2017, nicméně soud ani toho období nevyhodnotil jakožto období průtahu, neboť úkolem soudu dovolacího je posuzovat právně komplikované právní otázky a sjednocovat tak judikaturu; jedná se přitom o řízení o opravném prostředku mimořádném, a toto vše tak s sebou nutně nese delší dobu nezbytnou pro rozhodnutí dovolacího soudu. Tedy i rozhodnutí dovolacího soudu v této věci v takto označených termínech je možno ještě považovat za přiměřené. Pokud jde o kritérium § 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk., pak ani jeho vyhodnocením nedospívá soud k závěru, že by celková doba řízení byla již nepřiměřenou. Žalobce v řízení nečinil úkony, kterými by se snažil řízení urychlit a nelze tak uzavřít, že by přes jeho pozitivní aktivitu soud řízení jakkoliv protahoval. Byl to naopak žalobce, kdo využíval četně svých procesních práv, přičemž v tomto směru soud poukazuje zejména na opakovaná doplnění ať skutkových tvrzení či důkazních návrhů nebo na skutečnost, že to byl žalobce, který se odvolával proti znalečnému ve výši 2 550 Kč, což samozřejmě je obojí právem žalobce, nicméně nelze skutečnost, že pro toto trvalo řízení déle přičítat k tíži státu, když využití těchto procesních práv žalobce sebou nutně nese to, že se toto na délce řízení projeví v jeho delší době trvání. Všechna tato tři kritéria § 31a odst. 3 písm. b), c), a d) odškodňovacího zákona pak jednoznačně hovoří pro závěr, že celkovou délku řízení je nutno ještě považovat za přiměřenou. Tento závěr pak nepřeváží ani vyhodnocení posledního z kritérií § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk., významu předmětu řízení. Zde soud zohlednil i to, že podstatou uplatněného nároku byly nároky související s náhradami, které mají původ v škodě na zdraví, nicméně je třeba zohlednit i to, že se nejednalo přímo o primární řešení nároku vyplývajících ze škody na zdraví, ale šlo o nárok opakující se v důsledku původní škody na zdraví, která nastala již v roce 1996, tedy jednalo se svou povahou o opětující se plnění poskytované dříve žalobci pojišťovnou dobrovolně, po dobu zhruba patnácti let. Soud tak uzavírá, že význam řízení pro žalobce byl sice zvýšený, nicméně sám tento zvýšený význam nepřeváží výše zmíněná kritéria složitosti řízení, jednání poškozeného a postupu orgánů veřejné moci - soud tak kombinací všech těchto kritérií dospívá k závěru, že celkovou délku řízení je možno ještě považovat za přiměřenou.

15. Žalobce se za řízení vedené [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] domáhal touto žalobou doplatku zadostiučinění ve výši 16 500 Kč, když před podáním žaloby mu žalovaná na tomto finančním zadostiučinění již uhradila částku 66 000 Kč. Předmětem řízení tak byla pouze částka 16 500 Kč s příslušenstvím a vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o absenci odpovědnostního titulu, tak soud v této části žalobu zamítl.

16. Soud se dále zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v řízení vedeném [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Soud přitom postupoval způsobem popsaným výše.

17. Řízení vedené u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] trvalo od 11. 6. 2015 (podání žaloby) do 26. 6. 2020 (právní moc rozhodnutí ve věci samé), tedy toto naříkané řízení trvalo 5 let a 1 měsíc a tuto dobu je nutno považovat ještě za přiměřenou.

18. K závěru o tom, že i celkovou dobu tohoto řízení je třeba ještě považovat za přiměřenou soud vede rovněž komplexní vyhodnocení kritérií § 31a odst. 3 písm. b) až e) odškodňovacího zákona O přiměřenosti celkové délky řízení hovoří zejména kritérium písm. d), tedy postup orgánů veřejné moci během řízení. Neboť jak se podává z obsahu naříkaného řízení, v činnosti soudu nelze shledat ani dílčí průtah, zejména pak soud prvé instance činil úkony průběžně ve snaze dospět rychle k rozhodnutí ve věci samé. Nelze přisvědčit ani námitce žalobce, že řízení bylo neúčelně přerušeno, když k přerušení řízení došlo skutečně dne 24.5.2016, a toto přerušení trvalo necelý rok, nicméně soud tak učinil za souhlasu všech zúčastněných dle § 110 o.s.ř.; tedy všichni účastníci s tímto přerušením souhlasili, navrhli jej a nelze tak klást k tíži státu, že sami účastníci projevili vůli, aby řízení nebylo po dobu tohoto jednoho roku vedeno. Rovněž pak období od ustanovení znalce, tj. od 19.9.2017, do předložení znaleckého posudku, tj. do 31.1.2018, nelze považovat za období průtahu, neboť soud zejména znalce průběžně kontaktoval s dotazem ohledně stavu vypracování znaleckého posudku, a opakovaně toto urgoval a nakonec i stanovil znalci konečnou lhůtu za účelem zajištění, že znalecký posudek bude skutečně po vyšetření žalobce předložen. I následná komunikace se znalcem byla komplikovanější, nicméně soud i zde nepochybil, se znalcem se snažil aktivně komunikovat a tohoto k součinnosti nutil i uloženou pořádkovou pokutou. Soud tak uzavírá, že vyhodnocením kritéria postupu orgánu veřejné moci nelze dospět k závěru, že by celková doba byla nepřiměřenou, neboť soud postupoval kontinuálně s cílem věc rozhodnout a v jeho konání nelze shledat ani dílčí průtahy. O posouzení celkové délky řízení, jakožto ještě přiměřené, svědčí i kritérium složitosti řízení, v tomto případě konkrétně i složitosti skutkové. Předmětem řízení zde bylo posouzení toho, zda žalobce v důsledku zdravotních omezení, kterými trpí od nehody v roce 1996, je aktuálně i v letech 2014 až 2016 skutečně omezen, pokud jde o dosahování jeho výdělku. Tedy bylo nutno po skutkové stránce vyřešit otázku, jakou konkrétní práci žalobce vykonává, z čeho tato konkrétně sestává a zda při jejím výkonu je žalobce omezen zdravotními následky nehody z roku 1996 nebo zda se tyto při jeho v té době aktuálně pracovní činnosti již neprojevují. Soud za tímto účelem musel slyšet několik svědků a zejména ustanovit znalce, který se po odborné stránce k tomuto vyjádřil. Vynecháme-li dobu přerušení řízení po dobu jednoho roku, kdy řízení bylo přerušeno na žádost všech účastníků řízení, pak zejména skutková složitost předmětu řízení odůvodňuje zbývající dobu řízení před soudem prvé instance, která pak trvala (právě při zohlednění doby přerušení) necelé 3 roky, což skutkové složitosti věci odpovídá. Rovněž i právní složitost věci byla zvýšená, nicméně v tomto konkrétním případě má soud za to, že se na délce řízení neprojevila. Pokud jde o procesní složitost věci, pak i tato částečně odůvodňuje závěr o přiměřenosti celkové délky řízení, neboť soud musel jednak shánět adresy svědků a tyto kontaktovat, poté se musel vypořádávat se znalečným a odvoláními, které byly podány proti rozhodnutí o znalečném, a rovněž musel opakovaně rozesílat vyjádření ke znaleckému posudku, konkrétně dvoje námitky žalobce vůči závěrům znaleckého posudku, a poté ještě stanovisko k vyjádření znalce k těmto předchozím dvojím námitkám žalobce. I tato procesní složitost věci tak odůvodňuje celkovou délku řízení. Pokud jde o kritérium počtu soudních instancí, i toto hovoří pro závěr o tom, že celková doba řízení je ještě přiměřená. Ve věci samé bylo rozhodováno sice pouze jednou na prvé instanci a jednou na instanci druhé, nicméně v průběhu řízení rozhodoval odvolací soud o výši znalečného, a dále i v otázce soudních poplatků, tedy i toto četnější nemeritorní rozhodování na vícero instancích odůvodňuje celkovou dobu řízení ještě jako přiměřenou. Pokud jde o kritérium jednání poškozeného, pak soud neshledal, že by se žalobce podílel svým jednáním negativně na celkové délce řízení, nelze však ani konstatovat, že by se na této podílel pozitivně, tedy že by se snažil o urychlení řízení. Žalobce v řízení uplatňoval rozsáhle svá procesní práva, opakovaně rozšiřoval žalobní návrh, opakovaně doplňoval skutková tvrzení či důkazní návrhy a podával opravné prostředky. Toto vše je zajisté právem žalobce a jeho postup byl v tomto směru legitimním, nicméně všechny tyto úkony se logicky projevují i v tom, že celková délka řízení je o to delší a nelze tak z tohoto důvodu dospět k závěru, že by delší doba trvání řízení z těchto příčin byla přičitatelná právě státu, neboť tento za takto prodlouženou dobu řízení neodpovídá. Jedná se o prostý důsledek uplatnění práv žalobce, se kterými se soud musel vypořádat. Soud tak souhrnně uzavírá, že celková doba řízení odpovídá jak složitosti řízení, tak postupu soudu během řízení i jednání poškozeného, jak je uvedeno výše. Zbývajícím kritériem je pak opět kritérium významu předmětu řízení pro poškozeného. V tomto směru soud odkazuje na to, co uvedl výše u řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], když svou povahou byly uplatněné nároky shodnými. Předmětem řízení byly i zde nároky, které mají svůj původ ve škodě na zdraví, kterou žalobce utrpěl již v roce 1996, nicméně nelze uzavřít, že by zde byl zásadně zvýšený význam řízení, z důvodu příčin vzniku těchto nároků, tj. poškození zdraví žalobce, neboť fakticky předmětem řízení byly opětující se nároky žalobce na náhradu za zvýšené úsilí, které musí vynakládat trvale při výkonu (v té době aktuální) pracovní činnosti. Nejedná se tedy primárně o nárok na náhradu škody na zdraví, ale o opakující se dávky z důvodu dříve nastalých zdravotních omezení, které nastaly na straně žalobce více než 19 let před zahájením naříkaného řízení. Řízení tak bylo pro žalobce bezpochyby významným, nicméně nelze uzavřít, že by se jednalo o přímý nárok na náhradu škody na zdraví a že by samo toto kritérium převážilo předchozí tři kritéria; tedy ani pohledem kritéria významu řízení soud nedospívá k závěru o nepřiměřenosti celkové délky tohoto řízení.

19. Žalobce se domáhal finančního odškodnění za délku tohoto naříkaného řízení v celkové výši 60 000 Kč. Po podání žaloby žalovaná uhradila žalobci (dne 27. 1. 2021) částku 46 250 Kč a soud řízení v této části usnesením z 8. 2. 2021 zastavil. Předmětem řízení tak zůstala na zadostiučinění za toto naříkané řízení částka 13 750 Kč, a jelikož soud dospěl k závěru o absenci odpovědnostního titulu ve vztahu k tomuto nároku, pak soud žalobu co do zbývající částky 13 750 Kč zamítl.

20. Soudem přiznaný úrok z prodlení je odůvodněn § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona. Soud proto žalobci přiznal nárok na úrok z prodlení z částky, kterou žalovaná dobrovolně hradila, tj. z částky 46 250 Kč, a to i přesto, že jinak soud dospěl k závěru o absenci odpovědnostního titulu co do základu tohoto nároku, neboť dle § 2054 odst. 2 o.z. žalovaná dobrovolnou úhradou tohoto zadostiučinění uznala i důvodnost příslušenství z takto uhrazené částky; soud pak přiznal úroky ve výši zákonné, a to od požadovaného data 15. 1. 2021 (když bylo možné tyto žádat již ode dne 14. 1. 2021) do dne úhrady, tj. 27. 1. 2021.

21. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobcům jakoukoliv újmu.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1, § 146 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř. Ohledně obou souzených nároků soud dospěl k závěru o absenci odpovědnostního titulu, tedy shledal žaloby nedůvodnými. Pokud jde o nárok uplatněný v souvislosti s naříkaným řízením Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 10C 375/2013, pak byl žalovaný plně úspěšný ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. Pokud jde o druhý nárok uplatněný v souvislosti s naříkaným řízením Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 18C 226/2015, pak soud řízení částečně zastavil a zbytek nároku zamítl, tedy žalovaný byl v zamítnuté části úspěšný a v části zastavené nejsou splněny podmínky § 146 odst. 2 věty druhé o.s.ř. pro přiznání nároku na nákladu řízení žalobci, když sice žalobce vzal návrh zpět pro chování žalobce po podání žaloby, ale samotný nárok nebyl co do základu důvodným (soud neshledal odpovědnostní titul); tedy procesně zavinil zastavení řízení žalobce a je proto povinen hradit náklady řízení.

23. V souzeném případě tak má plný nárok na náhradu nákladů řízení žalovaná, proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 1 režijního paušálu 300 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za písemné vyjádření k žalobě. Jejich zaplacení uložil soud neúspěšnému žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.