10 C 15/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Lukášem Kučerou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalované: Anonymizováno za níž jedná Anonymizováno - Jméno žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení 100 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 100 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 100 000 Kč od , datum, do zaplacení se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 1 Žalobce se podanou žalobou u soudu dne , datum, ve znění jejího doplnění ze dne , datum, a ze dne , datum, domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 100 000 Kč s příslušenstvím, která mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky řízení vedeného u Vězeňské služby ČR pod č. j. VS-, var. symbol, -, Anonymizováno, -801500. Žalobu odůvodnil tím, že řízení bylo zahájeno dne , datum, a pravomocně skončeno dne , datum, . Žalobce pak dne , datum, uplatnil u žalované svůj nárok.2 Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne , datum, , ve kterém vznesla námitku promlčení, současně navrhla, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl. Námitku promlčení pak zopakovala i při jednání dne , datum, . Dále uvedla, že namítané řízení bylo pravomocně skončeno dne , datum, . Dne , datum, žalobce uplatnil svůj nárok u žalované a až dne , datum, byla podána žaloba u soudu. Žalovaná učinila nesporným, že žalobce u ní svůj nárok uplatnil dne , datum, . Řízení o uplatnění nároku na jednorázové odškodnění ve věci služebního poměru u příslušného služebního funkcionáře ředitele Věznice , adresa, bylo zahájeno podáním žádosti dne , datum, a pravomocně skončeno dne , datum, . Dále uvedla, že do délky řízení nelze dle zákona č. 361/2003 Sb. o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, započítat rozhodování o nákladech řízení, viz § 177 odst. 1 „… náklady řízení, které vznikly účastníkovi řízení nese účastník“ ve spojení s ustanovením § 177 odst. 2 „přičemž se nejednalo o rozhodnutí v řízení o odvolání, rozkladu …“. Z toho vyplývá, že je nárok na náhradu nákladů ex lege vyloučen. Žalobce tyto náklady začal uplatňovat až později (mimo samotné meritorní rozhodování) a bylo o nich rozhodováno samostatně., právnická osoba, podání stran je nesporné, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnil dne , datum, .4 Ze stanoviska žalované ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobci nepřiznala ničeho ve vztahu k nároku na nepřiměřenou délku řízení vedeného u Vězeňské služby ČR pod č. j. VS-, var. symbol, -71/, Anonymizováno, , když tento nárok shledala promlčeným.5 Z rozhodnutí ředitele Vazební věznice , adresa, ve věcech služebního poměru ze dne , datum, , č. j. VS-, var. symbol, -, Anonymizováno, , bylo zjištěno, že žalobci bylo přiznáno jednorázové odškodnění ve výši 297 381 Kč včetně příslušenství. Rozhodnutí nabylo právní moci dne , datum, .6 Z rozhodnutí ředitele Vazební věznice , adresa, ve věcech služebního poměru ze dne , datum, , č. j. VS-, var. symbol, -, Anonymizováno, , bylo zjištěno, že žalobci nebyly přiznány náklady řízení vedeného pod č. j. , Anonymizováno, , ve kterém bylo dne , datum, vydáno rozhodnutí služebního funkcionáře pod č. j. VS-, var. symbol, -71/, Anonymizováno, v I. stupni vedeného řízení, neboť podle § 171 odst. 1 zákona o služebním poměru náklady řízení, které vznikly účastníkovi řízení, nese účastník, přičemž se nejednalo o rozhodnutí v řízení o odvolání, rozkladu, v obnoveném nebo přezkumném řízení podle § 171 odst. 2 zákona o služebním poměru.7 Z rozhodnutí ředitele Vazební věznice , adresa, ve věcech služebního poměru ze dne , datum, , č. j. VS-, var. symbol, -, Anonymizováno, , bylo zjištěno, že bylo opraveno rozhodnutí služebního funkcionáře ze dne , datum, , č. j. VS-, var. symbol, -, Anonymizováno, , a to ve výrokové části rozhodnutí, kdy číslovka „171“ byla nahrazena za číslovku „177“ a obdobně pak i v části odůvodnění rozhodnutí.8 Z rozhodnutí generálního ředitele , právnická osoba, ve věcech služebního poměru ze dne , datum, , č. j. VS-, var. symbol, -41/, Anonymizováno, , bylo zjištěno, že odvolání žalobce proti rozhodnutí ředitele Vazební věznice , adresa, ve věcech služebního poměru ze dne , datum, , č. j. VS-, var. symbol, -, Anonymizováno, , ve znění opravného usnesení ze dne , datum, , č. j. VS-, var. symbol, -, Anonymizováno, , bylo zamítnuto a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. Rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že rozhodnutím ředitele Vazební věznice , adresa, ve věcech služebního poměru ze dne , datum, , č. j. VS-, var. symbol, -, Anonymizováno, nebyly žalobci přiznány náklady řízení vedeného pod č. j. VS-, var. symbol, /, Anonymizováno, , ve kterém bylo dne , datum, vydáno rozhodnutí služebního funkcionáře pod č. j. VS-, var. symbol, -, Anonymizováno, v I. stupni řízení. Odvolací orgán při posouzení otázky, jež byla předmětem tohoto rozhodnutí, tedy zda žalobci, poté co mu meritorním rozhodnutím ředitele věznice bylo jednorázové odškodnění přiznáno má nebo nemá nárok na náhradu nákladů řízení, s odkazem na ustanovení § 117 zákona o služebním poměru dospěl odvolací orgán k závěru, že žalobci nenáleží náhrada nákladů řízení.9 Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. Vzhledem ke vznesené námitce promlčení jsou tato zjištění postačující pro právní posouzení předmětu sporu a soud proto nerozvádí jiná zjištění.10 Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení:Podle ustanovení § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.Podle ustanovení § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.Podle ustanovení § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.Podle ustanovení § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.Podle ustanovení § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 citovaného ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.Podle ustanovení § 32 OdpŠk (1) se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Podle odst. 2 nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Podle odst. 3 se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.Podle ustanovení § 35 odst. 1 Odpšk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.Podle ustanovení § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem („o. z.“).Podle ustanovení § 14 odst. 1 citovaného zákona se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 citovaného § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.Ustanovení § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.11 Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně skončení naříkaného soudního řízení, tedy kdy bylo pravomocně skončeno. Naříkané řízení bylo pravomocně skončeno dne , datum, , kdy do celkové délky řízení nelze dle zákona č. 361/2003 Sb. o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, započítat rozhodování o nákladech řízení, viz § 177 odst. 1 „… náklady řízení, které vznikly účastníkovi řízení nese účastník“ ve spojení s ustanovením § 177 odst. 2 „přičemž se nejednalo o rozhodnutí v řízení o odvolání, rozkladu …“. Dále soud učinil závěr o datu předběžného uplatnění nároku, kdy nárok žalobce uplatnil u žalované dne , datum, , což ostatně bylo mezi účastníky řízení nesporné. Samotná žaloba pak byla podána u soudu dne , datum, . Žalovaná pak stanoviskem ze dne , datum, na daný nárok nepřiznala ničeho, neboť dospěla k závěru, že nárok žalobce je promlčený.12 V řízení tedy bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).13 Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.14 Žalovaná však vznesla ve vztahu k uplatněnému nároku námitku promlčení. Soud se proto nejprve zabýval důvodností této námitky promlčení a zda není v rozporu s dobrými mravy.15 Výslovně formulované ustanovení § 26 OdpŠk určuje vztah OdpŠk k občanskému zákoníku – jde o vztah speciality založený na tom, že zvláštní úprava se uplatní tam, kde speciální předpis stanoví něco jiného oproti úpravě obecné, přičemž obecnou úpravu je možno použít tam, kde speciální předpis její aplikaci nevylučuje výslovným zákazem anebo tím, že nestanoví něco jiného. To je odůvodněno tím, že právní vztah, který za podmínek stanovených zákonem č. 82/1998 Sb. mezi poškozeným a státem či územním samosprávným celkem vzniká, je občanskoprávním vztahem odpovědnosti za škodu. Není tak vyloučeno, že podle této legislativní konstrukce se ve sporech o náhradu škody způsobené veřejné moci podpůrně užijí některá občanskoprávní ustanovení k řešení zákonem č. 82/1998 Sb. neupravených dílčích otázek.16 Podle ustanovení § 32 OdpŠk se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona promlčí v subjektivní promlčecí lhůtě tří let ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá a je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží subjektivní promlčecí lhůta ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí; nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě. Podle odst. 3 se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.17 V ustanovení § 32 odst. 3 věta druhá OdpŠk je tak modifikován konec běhu subjektivní i objektivní promlčecí lhůty v případech, kdy je újma způsobená nesprávným úředním postupem spočívajícím v nedodržení zákonné či přiměřené lhůty pro učinění úkonu nebo vydání rozhodnutí. Vydáním rozhodnutí se přitom má na mysli vydání takového rozhodnutí, kterým se určité řízení končí. V případě předvídaném ve větě druhé odst. 3 neskončí běh promlčecí doby dříve než šest měsíců od konce řízení, jehož nezákonnou nebo nepřiměřenou délkou měla být způsobena nemajetková újma.18 Rozhodnou skutečností pro určení počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty tak je v tomto případě den, kdy nabylo právní moci konečné rozhodnutí ve věci, což je rozhodnutí ředitele Vazební věznice , adresa, ve věcech služebního poměru ze dne , datum, , č. j. VS-, var. symbol, -, Anonymizováno, , které dle doložky nabylo právní moci dne , datum, . K tomu soud dále odkazuje na zákon č. 361/2003 Sb. o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, kdy nelze započítat rozhodování o nákladech řízení do celkové délky řízení, viz § 177 odst. 1 „… náklady řízení, které vznikly účastníkovi řízení nese účastník“ ve spojení s ustanovením § 177 odst. 2 „přičemž se nejednalo o rozhodnutí v řízení o odvolání, rozkladu …“.19 Podle ustanovení § 35 odst. 1 OdpŠk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.20 V obou případech se jedná o lhůtu počítanou dle občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.), tedy lhůtu hmotněprávní (viz IŠTVÁNEK, František, Pavel SIMON a František KORBEL. Zákon o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci: Komentář – ustanovení § 35 - [Systém ASPI]).21 Podle ustanovení § 26 OdpŠk a § 605 odst. 2 o. z. konec lhůty nebo doby určené podle měsíců připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá skutečnost, od níž se lhůta nebo doba počítá.22 V posuzovaném případě tak žalobci vznikala nemajetková újmy způsobená délkou trvání řízení již v průběhu tohoto řízení, tedy právě tím, že řízení bylo stále vedeno a nebylo v tomto rozhodnuto. Toto se jednoznačně podává i ze žalobních tvrzení. Žalobce tak o vzniku nemajetkové újmy (dle žalobních tvrzení) a o tom, že za tuto odpovídá stát, věděl již v průběhu řízení. Nejpozději se pak o vzniklé újmě a o tom, kdo za tuto odpovídá, dozvěděl okamžikem konečné pravomocného rozhodnutí, což je dne , datum, , kdy nelze započítávat do celkové délky řízení nákladové řízení, neboť tyto žalobce začal uplatňovat až později (mimo samotné meritorní řízení) a bylo o nich rozhodováno samostatně (srov. rozhodnutí Krajského soudu v , adresa, – pobočka v Liberci ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, -36, ze kterého vyplývá, že úprava § 177 odst. zákona o služebním poměru se netýká řízení před služebním funkcionářem I. stupně, kdy služebnímu funkcionáři I. stupně zákon nedává pravomoc dodatečně rozhodovat o náhradě nákladů odvolacího řízení). K tomu je třeba i zmínit, že i sám žalobce vyvozoval svoji nejistotu s celkovou délkou naříkaného řízení k okamžiku vydaní rozhodnutí ředitele Vazební věznice , adresa, ve věcech služebního poměru ze dne , datum, , č. j. VS-, var. symbol, -, Anonymizováno, .23 Řízení vedené u Vězeňské služby ČR pod č. j. VS-, var. symbol, -, Anonymizováno, tedy skončilo vůči žalobci dne , datum, , kdy nabylo právní moci. Tento den je nutno považovat za konec naříkaného řízení pro účely kompenzačního řízení. Subjektivní promlčecí lhůta na náhradu nemajetkové újmy tak počala běžet fakticky dnem , datum, . Žalobce následně dne , datum, svůj nárok z nepřiměřené délky řízení uplatnil u žalované, kdy po dobu 6 měsíců byl běh promlčecí doby přerušen, nicméně žaloba byla u zdejšího soudu podána až dne , datum, . žaloba tak byla podána po uplynutí promlčecí lhůty a nárok uplatněný žalobcem je tedy promlčen.24 Soud se dále zabýval tím, zda námitka promlčení není v rozporu s dobrými mravy. Soud v tomto směru odkazuje na judikaturu dovolacího soudu, v rámci níž dovolací soud uvedl k otázce možné aplikace korektivu dobrých mravů na žalovanou vznesenou námitku promlčení, že dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, sp. zn. 21 Cdo 486/2002; sp. zn. 25 Cdo 2905/99; sp. zn. 33 Cdo 1864/2000; sp. zn. 25 Cdo 484/99 nebo sp. zn. 21 Cdo 992/1999). Je přitom nutno zdůraznit, že tyto okolnosti by musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2905/99).25 Soud dále odkazuje na závěry přijaté dovolacím soudem ve věci sp. zn. 30 Cdo 2651/2010, kde tento uzavřel, že uplatnění námitky promlčení ze strany státu či územního celku lze posuzovat z hlediska souladu takového právního úkonu s dobrými mravy, přičemž uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil, neboli pokud by se jednalo o tzv. šikanózní výkon práva, kdy hlavní nebo alespoň převažující motivací k výkonu práva založeného zákonem je úmysl poškodit či znevýhodnit jiného.26 Soud tedy v tomto případě dospěl k závěru, že žalovanou uplatněná námitka promlčení v rozporu s dobrými mravy není.27 Nárok žalobce uplatněný žalobou v částce 100 000 Kč s příslušenstvím je tak promlčen a soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.28 O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.29 V souzeném případě tak byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 3 režijních paušálů po 300 Kč dle ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za písemné vyjádření k žalobě, přípravu na jednání a účast na jednání. Jejich zaplacení uložil soud neúspěšnému žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle ustanovení § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.