10 C 150/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 80 250 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba na úhradu 80 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 8. 2020 do zaplacení.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 300 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 80 250 Kč s příslušenstvím, která mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky řízení vedeného před [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka].

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 30.11.2020, ve kterém nárok odškodnit odmítla s tím, že tento je promlčen.

3. Z podání stran je nesporným, že naříkané řízení bylo zahájeno podáním žaloby dne 30. 12. 2012 a toto bylo pravomocně ukončeno dne 19. 6. 2018, kdy nabyl právní moci rozsudek [anonymizována tři slova] [obec] ze dne 29. 5. 2018, č. j. [číslo jednací]. Žalobce toto uvádí na str. 3 žaloby, žalovaný na str. 2 vyjádření ze dne 30.11.2020.

4. Z předběžného uplatnění nároku podaného právním zástupcem žalobce ze dne 25.2.2020 a z dodejky do datové schránky žalované soud zjistil, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnil dne 28.2.2020.

5. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně počátku běhu naříkaného soudního řízení a jeho pravomocného ukončení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. Vzhledem ke vznesené námitce promlčení jsou tato zjištění postačující pro právní posouzení předmětu sporu a soud proto nerozvádí zjištění učiněná z důkazů dalších (zejm. založených listin z průběhu naříkaného řízení).

6. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 32 OdpŠk (1) se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Podle odst. 2 nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Podle odst. 3 se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. Podle § 35 odst. 1 Odpšk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

7. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

8. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

9. Žalovaný však vznesl ve vztahu k uplatněnému nároku námitku promlčení. Soud se proto nejprve zabýval důvodností této námitky promlčení.

10. Výslovně formulované ustanovení § 26 OdpŠk určuje vztah OdpŠk k občanskému zákoníku - jde o vztah speciality založený na tom, že zvláštní úprava se uplatní tam, kde speciální předpis stanoví něco jiného oproti úpravě obecné, přičemž obecnou úpravu je možno použít tam, kde speciální předpis její aplikaci nevylučuje výslovným zákazem anebo tím, že nestanoví něco jiného. To je odůvodněno tím, že právní vztah, který za podmínek stanovených zákonem č. 82/1998 Sb. mezi poškozeným a státem či územním samosprávným celkem vzniká, je občanskoprávním vztahem odpovědnosti za škodu. Není tak vyloučeno, že podle této legislativní konstrukce se ve sporech o náhradu škody způsobené veřejné moci podpůrně užijí některá občanskoprávní ustanovení k řešení zákonem č. 82/1998 Sb. neupravených dílčích otázek.

11. Podle § 32 OdpŠk se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona promlčí v subjektivní promlčecí lhůtě tří let ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá a je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží subjektivní promlčecí lhůta ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí; nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě. Podle odst. 3 se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

12. V ust. § 32 odst. 3 věta druhá OdpŠk je tak modifikován konec běhu subjektivní i objektivní promlčecí lhůty v případech, kdy je újma způsobená nesprávným úředním postupem spočívajícím v nedodržení zákonné či přiměřené lhůty pro učinění úkonu nebo vydání rozhodnutí. Vydáním rozhodnutí se přitom má na mysli vydání takového rozhodnutí, kterým se určité řízení končí. V případě předvídaném ve větě druhé odst. 3 neskončí běh promlčecí doby dříve než šest měsíců od konce řízení, jehož nezákonnou nebo nepřiměřenou délkou měla být způsobena nemajetková újma. Za okamžik skončení řízení je přitom třeba považovat právní moc posledního rozhodnutí, které bylo v řízení vydáno (NS Cpjn 206/2010).

13. Rozhodnou skutečností pro určení počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty tak je tak v tomto případě den, kdy nabylo právní moci poslední rozhodnutí v naříkaném řízení. V případě újmy způsobené nepřiměřenou délku řízení přitom vzniká újma již v průběhu tohoto řízení, neboť právě to zasahuje do práva účastníka řízení na rozhodnutí v přiměřené době (je vystaven trvající nejistotě ohledně výsledku řízení).

14. Jelikož předpokladem pro uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení je pravomocné ukončení věci, počíná běžet subjektivní promlčecí lhůta ode dne, kdy nabylo právní moci poslední rozhodnutí ve věci (obecně k počátku běhu promlčení lhůty viz NS 30 Cdo 2371/2009 a NS 30 Cdo 962/2012). Podle § 35 odst. 1 OdpŠk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců. V obou případech se jedná o lhůtu počítanou dle občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.), tedy lhůtu hmotněprávní /viz [příjmení], [jméno], [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení]. Zákon o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci: Komentář - ustanovení § 35 - (Systém ASPI) /.

15. Podle § 26 OdpŠk a § 605 odst. 2 občanského zákoníku konec lhůty nebo doby určené podle měsíců připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá skutečnost, od níž se lhůta nebo doba počítá.

16. V posuzovaném případě tak žalobci vznikala nemajetková újmy způsobená délkou trvání řízení již v průběhu tohoto řízení, tedy právě tím, že řízení bylo stále vedeno a nebylo v tomto rozhodnuto. Toto se jednoznačně podává i ze žalobních tvrzení. Žalobce tak o vzniku nemajetkové újmy dle žalobních tvrzení a o tom, že za tuto odpovídá stát, věděl již v průběhu řízení. Nejpozději se pak o vzniklé újmě a o tom, kdo za tuto odpovídá, dozvěděl okamžikem doručení posledního rozhodnutí ve věci (jeho právní mocí).

17. Relevantní je tak pro počátek běhu promlčecí lhůty otázka právní moci posledního rozhodnutí ve věci, neboť dle § 32 odst. 3 OdpŠk za situace, kdy o újmě a odpovědné osobě žalobce věděl již před právní mocí konečného rozhodnutí, je posledním relevantním okamžikem pro počátek běhu promlčecí lhůty právní moc skončení řízení, neboť nemajetková újma v tomto případě neskončí dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

18. Řízení vedené [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] přitom skončilo rozsudkem [anonymizována tři slova] [obec] ze dne 29. 5. 2018, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 19. 6. 2018. Subjektivní promlčecí lhůta na náhradu nemajetkové újmy tak počala běžet fakticky dnem 20. 6. 2018. Promlčení lhůta pak marně uplynula dne 19. 12. 2018 (to byla středa, nedošlo tedy k dalšímu posunu konce lhůty). Běh této lhůty nebyl přerušen předběžným uplatněním nároku, k němuž došlo až dne 28. 2. 2020, tedy po uplynutí promlčení lhůty. Rovněž žaloba podaná dne 25. 9. 2020 byla podána po uplynutí promlčecí lhůty.

19. Žalobce v podání ze dne 13. 1. 2021 argumentoval ve vztahu ke vznesené námitce promlčení v tom směru, že se úprava § 32 odst. 3 OdpŠk nepoužije, neboť její aplikaci vylučuje později přijatý o.z. (zák. č. 89/2012 Sb.), který tuto úpravu nahradil. Žalobce pak rovněž namítal neústavnost délky promlčení lhůty dle § 32 odst. 3 OdpŠk v rozsahu pouhých 6 měsíců s tím, že není zachována rovnost stran a stát je výrazně zvýhodňován.

20. Soud v tomto směru odkazuje na závěry přijaté Ústavním soudem v nálezu sp. zn. I. ÚS 3391/15:„ Nejde navíc jen o ne zrovna přehlednou zákonnou úpravu uplatnění nároku, v jejímž rámci platí dvojí režim – předběžné uplatnění nároku u„ úřadu“ jednajícího jménem státu a uplatnění nároku u soudu, ale zejména o délku lhůt samotných, jejichž (ne) přiměřenost se nachází na samé hranici ústavnosti. V případě subjektivní lhůty pro uplatnění nároku na náhradu imateriální újmy platí paradoxně - právě vzhledem k povaze této újmy - mimořádně krátká šestiměsíční subjektivní lhůta, byť„ orámovaná“ desetiletým objektivním limitem. Neznamená to nic jiného, než že poškozený musí být mimořádně bdělý (vigilantibus iura ad absurdum), zatímco stát nabude vůči jedinci i ve svých vnitřních poměrech takřka extrémně brzy právní jistotu, že zaváhání poškozeného jednoduše„ odklidí“ formálně správně vznesenou námitkou promlčení“.

21. I z těchto závěrů se tak podává, že úprava § 32 odst. 3 OdpŠk je nadále speciální úpravou běhu promlčení lhůty i po nabytí účinnosti o.z., a dále že sama její délka v rozsahu 6 měsíců protiústavní není (jakkoli je slovy Ústavního soudu na hranici ústavnosti).

22. Nárok žalobce uplatněný žalobou je tak promlčen a soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když úspěšně žalované přiznal náhradu nákladů řízení spočívajících v 1x režijním paušálu á 300 Kč dle ust. § 151 odst. 3, a to za vyjádření k žalobě. Lhůta k plnění ve výroku o náhradě nákladů řízení byla stanovena ve lhůtě 3 dnů dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal důvod pro stanovení lhůty delší, či plnění ve splátkách.