10 C 152/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Lukášem Kučerou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované A , narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované B o 17 819,56 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 005,67 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 629 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 17 819,56 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , a žalovanou došlo dne , datum, k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru a Smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru. Dále uvedla, že právní předchůdce žalobkyně, jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, posoudil před jeho poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalované požadovaný úvěr splácet. Při posouzení úvěruschopnosti vzal právní předchůdce žalobkyně v potaz sociální a demografická data, informace z interních databází a externích registrů (tj. ověření závazků žalované v bankovním a nebankovním registru klientských informací). Dále právní předchůdce žalobkyně zkontroloval bonitu a udržitelnost příjmů žalované, kterou žalovaná prokázala předložením dokladů právnímu předchůdci, a to zejména doložením výpisu z bankovního účtu nebo zpřístupněním náhledu do bankovního účtu. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované možnost čerpat bezúčelový úvěr opakovaně až do sjednané výše 15 000 Kč (dále jen „úvěr“ nebo „jistina“), a to bezhotovostně na bankovní účet uvedený ve Smlouvě (v Osobních podmínkách). Na základě uvedeného žalovaná čerpala úvěr v souladu se Smlouvou. Žalovaná vyčerpala celkem 15 000 Kč. Žalovaná dlužnou částku nezaplatila a úvěr byl v souladu se Smlouvou a s čl. 11.3 Smluvních podmínek zesplatněn ke dni , datum, . Žalovaná od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku 994,33 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným jí doporučeně. Za období od podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobkyni uhrazeno ničeho. Žalobkyně tedy požaduje po žalované zaplacení dlužné jistiny ve výši 14 699,33 Kč, dlužný poplatek ve výši 900 Kč, dlužný úrok z jistiny do zesplatnění , datum, ve výši 2 220,23 Kč, kapitalizovaný úrok od , datum, do , datum, ve výši 1 829,33 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení od , datum, do , datum, ve výši 1 380,54 Kč, dále žalobce požaduje rovněž zaplacení úroků ve výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 14 699,33 Kč od , datum, do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky ve výši 15.599,33 Kč, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 14 699,33 Kč a dlužného poplatku ve výši 900 Kč. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána předžalobní výzvou, ale ani přes tuto výzvu ničeho na žalovanou částku neuhradil.

2. Žalovaná se k jednání nedostavila, ač byla řádně a včas předvolána. Soud tak věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“).

3. Z předložených listinných důkazů má soud ohledně uzavření žalobkyní tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru a poskytnutí peněžních prostředků za prokázané následující pro posouzení věci rozhodné skutečnosti: Dne , datum, původní věřitel společnost , právnická osoba, se žalovanou uzavřel Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnou částku až do výše 15 000 Kč (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ). Předchůdkyně žalobkyně dne , datum, bezhotovostním převodem poskytla žalované částku v celkové výši 15 000 Kč na účet č. , č. účtu, , přičemž majitelem tohoto účtu byla žalovaná (prokázáno potvrzením o transakcích). V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaná zavázala hradit ve prospěch právního předchůdce žalobkyně minimální měsíční platby, a to vždy do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku. Informace o konkrétní výši, počtu a četnosti plateb, které byla žalovaná povinna hradit, byla žalované sdělen každý kalendářní měsíc prostřednictvím rozpisu plateb, který byl žalované dostupný online na účtu , Anonymizováno, www., Anonymizováno, .cz. Za poskytnutý úvěr se žalovaná zavázala hradit právnímu předchůdci žalobce smluvní úrok ve výši sjednané ve Smlouvě (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ). Předchůdkyně žalobkyně v souladu s čl. 11.

3. Smluvních podmínek zaslala žalované výzvu k úhradě dlužné částky po splatnosti. Žalovaná dlužnou částku nezaplatila a úvěr byl v souladu se Smlouvou zesplatněn ke dni , datum, (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , smluvními podmínky ke Smlouvě a zesplatnění úvěru). Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyně jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně (prokázáno: Smlouva o postoupení pohledávek včetně přílohy č. , hodnota, , potvrzení o zaplacení úplaty, oznámení o postoupení pohledávky vč. dokladu o odeslání). Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky, ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena (prokázáno předžalobní výzvou včetně dokladu o odeslání).

4. Soud při dokazování provedl výhradně listinné důkazy, neboť jiné důkazy nebyly stranami navrženy. Provedené důkazy spolu obsahově korespondují, vzájemně na sebe navazují a poskytují ucelený základ pro závěr o skutkovém stavu věci tak, jak je popsán výše, a současně v řízení nevyplynuly najevo žádné skutečnosti, které by věrohodnost těchto důkazů snižovaly.

5. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující právní úpravu a učinil následující právní závěry:

6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoníku, v pozdějším znění (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle ustanovení § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle ustanovení § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

12. Podle ustanovení § 87 odst. 3 zákona spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

13. Účastníci uzavřeli smlouvu, kterou soud vzhledem k jejímu obsahu právně posoudil jako smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., neboť žalobkyně se na jejím základě zavázala poskytnout peníze, které se žalovaná zavázala sjednaným způsobem vrátit a zaplatit smluvní úrok. Vzhledem k tomu, že žalovaná je spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z., jedná se o úvěr spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú.

14. Předmětem činnosti původního věřitele (společnost , právnická osoba, ) je nebankovní poskytování spotřebitelských úvěrů ve smyslu § 9 z. s. ú. Vzhledem k tomu byla žalobkyně podle § 75 odst. 1 z. s. ú. povinna při posuzování úvěruschopnosti konkrétního žadatele o spotřebitelský úvěr postupovat s odbornou péčí. Nejvyšší správní soud v rámci své činnosti vyložil pojem odborné péče poskytovatele spotřebitelského úvěru v rozsahu jeho povinnosti posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr tak, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, který se vztahoval k § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného do 30. 11. 2016, avšak lze jej aplikovat i ve vztahu k obsahově shodnému § 86 odst. 1 z. s. ú.). Z uvedeného plyne, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen při posuzování nejen vyžadovat od konkrétního žadatele o úvěr údaje o jeho majetkových a výdělkových poměrech, ale tyto údaje i náležitě, po obsahové stránce prověřit. Teprve na základě takového náležitého prověření lze učinit závěr o tom, zda je žadatelova úvěruschopnost dostatečná či nikoli.

15. Žalobkyně byla ještě před nařízením jednání vyzvána usnesením ze dne , datum, , č. j. 10 C 152/2025-23, aby uvedla, jakým způsobem poskytovatel úvěru ověřil před uzavřením smlouvy se žalovanou schopnost žalované úvěr splácet, přičemž veškerá tvrzení je nutné doložit listinnými důkazy. Na danou výzvu soudu žalobkyně reagovala podáním ze dne , datum, , ve kterém uvedla, že právní předchůdce žalobkyně vzal při posuzování úvěruschopnosti žalované v potaz sociální a demografická data, informace z interních databází a externích registrů a dále uvedl, že právní předchůdce zkoumal výpisy z bankovního účtu nebo zpřístupněním náhledu do bankovního účtu žalované. Stejnou výzvu pak soud zopakoval při jednání dne , datum, podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. a poučil ji o následcích nedoplnění. Právní zástupce žalobkyně na danou výzvu reagoval tak, že ničeho nového tvrdit nebude a žádné nové důkazy navrhovat nebude.

16. Soud dospěl k závěru, že předchůdce žalobkyně řádně nezkoumal úvěruschopnost žalované, když vycházela pouze ze souhrnných či dílčích údajů o příjmech, o nákladech a o výdajích osob žijících ve společné domácnosti uvedených žadatelem o úvěr v žádosti, aniž tyto údaje jakkoliv ověřovala, když k důkazu nepředložila, že by příjmy a výdaje ověřila z účtu žalované, toto pouze v řízení tvrdila a z předložených důkazů nicméně toto nevyplývá, přičemž přes výzvu soudu toto nijak nedoplnila. Bez ověřených údajů o příjmech a o skutečných nákladech žadatele a o výdajích (všech) osob žijících s ním ve společné domácnosti (včetně doložení jejich výše) lze těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost splácet. Bez významu je zjištění, že poskytovatel úvěru využil interní a externí datové zdroje a statistický model, že „vzal do úvahy“ (ovšem pouze dílčí a neověřené) údaje uvedené žalovanou v žádosti o úvěr a že počítal i s výdaji na domácnost a na živobytí vypočtenými podle ekonomického modelu (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024). Protože žalobkyně neprokázala, že by s odbornou péčí posuzovala schopnost spotřebitele (žalované) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr dle § 86 odst. 1 z. s. ú., tudíž neunesla své procení břemeno důkazní, je třeba smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 z. s. ú. hodnotit jako neplatnou. K tomu soud uvádí, že žalobkyně soudu nepředložila důkazy, ač byla soudem k tomu písemně vyzvána. Soud k neplatnosti této smlouvy přihlédl i bez námitky žalované z úřední povinnosti, neboť její uzavření odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek a je tedy absolutně neplatná ve smyslu ustanovení § 588 o. z. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či nález Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18).

17. Z rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 dále vyplývá, že v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru dané nedostatečným zkoumáním úvěruschopnosti, má spotřebitel povinnost vrátit jistinu v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 z. s. ú.). Splatným stává se takto založený dluh buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu, který (dle § 87 odst. 2 z. s. ú.) určí dobu na návrh některého z účastníků podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Následkem neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú., je tedy pouze povinnost žalovaného vrátit žalobkyni peníze, které mu byly na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru poskytnuty, a to v době přiměřené jeho možnostem. To, že má žalovaný peníze vrátit v době přiměřené jeho možnostem, odlišuje postavení žalovaného jako spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy, jak je upraveno obecným ustanovením § 2993 o. z. Splatnost dluhu žalovaného tak není vázána na výzvu věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalovaného jako dlužníka (§ 1968 o. z.) a nelze žalobkyni přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.). K určení přiměřené doby soudem může dojít na návrh některého z účastníků nejen v samostatném řízení o žalobě na určení doby plnění, nýbrž i v rámci řízení o žalobě, kterou se věřitel domáhá zaplacení pohledávky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru příp. vrácení jistiny spotřebitelského úvěru.

18. Žalované byla na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyní poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by žalobkyni dluh splnila, že jí povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Žalobkyně pak sama uvedla, že žalovaná od uzavření Smlouvy uhradila částku 994,33 Kč, kterou soud od shora uvedené částky odečetl. Soud proto žalované uložil povinnosti zaplatit částku 14 005,67 Kč a co do zbývající částky žalobu zamítl. S ohledem na to, že na straně žalované prodlení dosud nenastalo, nemá žalobkyně nárok ani na zaplacení zákonného úroku z prodlení (§ 1970 o. z.). Soud žalobu tedy jako nedůvodnou zamítl i v této části.

19. Lhůtu pro plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. s přihlédnutím k § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú. v délce tří dnů jako obecnou pariční lhůtu, neboť žalovaná ke svým současným sociálním a majetkovým poměrům, které by odůvodňovaly určení lhůty jiné, ničeho netvrdila ani neprokazovala. Žalovaná není tedy v prodlení s plněním dluhu 14 005,67 Kč (§ 1968 o. z.), a žalobkyně proto nemá nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. z této přiznané částky. Proto soud žalobu zamítl co do uplatněného nároku na zákonný úrok z prodlení i z této přiznané částky.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce po zaokrouhlení 629 Kč, přičemž tato částka představuje 10,94 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 55,47 % a úspěchu žalované v rozsahu 44,53 %, když soud zkapitalizoval veškeré příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku, tedy vše, co bylo pro žalovanou v sázce). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 251,23 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva) a z částky 2 140 Kč za jeden úkon (účast na jednání) uvedený v ustanovení § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 090 Kč ve výši 858,90 Kč, když advokát žalobkyně je plátcem této daně (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).

21. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonná pro peněžité plnění. Platební místo bylo stanoveno podle § 149 odst. 1 o. s. ř.