10 C 157/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce anonymizována dvě slova údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované jednající anonymizováno 7 slov , IČO , anonymizováno adresa o 6 922 089 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 589 894,77 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v části, kterou se žalobce domáhá zaplacení 6 332 194,23 Kč.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 3 395 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum], podanou téhož dne, domáhal po žalované úhrady částky v celkové výši 9 622 089 Kč. Žalobce své nároky odvozoval od nezákonného trestního stíhání vedeného Okresním soudem v Lounech pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce se žalobou domáhal újmy vzniklé výkonem trestu odnětí svobody v období od [datum] do [datum] ve výši 1 200 000 Kč; ušlého zisku (ze společnosti [právnická osoba]) ve výši 842 400 Kč; nákladů na právní zastoupení celkem třemi právními zástupci ve výši 62 449 Kč, 39 756 Kč a 48 201 Kč, náhrady škody za platby poškozeným, které žalobce učinil v průběhu trestního řízení, v celkové výši 4 414 257 Kč, a cestovného žalobce ve výši 15 026 Kč. Dále se žalobce domáhal souhrnného odškodnění nemajetkové újmy ve výši 3 000 000 Kč, které po skutkové stránce specifikoval jako odškodnění za to, že řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu a že vůbec bylo trestní stíhání zahájeno.

2. Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] žalobu v části požadavku na finanční zadostiučinění ve výši 3 000 000 Kč odmítl, žalobce v rámci odvolacího řízení vady podání částečně odstranil a usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] odvolací soud odmítnutí žaloby potvrdil jen co do částky 200 000 Kč (právní moc ke dni [datum]) s tím, že žalobce upřesnil, že se domáhá finančního zadostiučinění ve výši 300 000 Kč za nemajetkovou újmu vyvolanou nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky řízení a zadostiučinění ve výši 2 500 000 Kč za nemajetkovou újmu vyvolanou vydáním nezákonného rozhodnutí.

3. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] soud řízení částečně, co do požadavku na zaplacení částky 2 500 000 Kč, jakožto požadavku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu vyvolanou vydáním nezákonného rozhodnutí, zastavil pro nezaplacení soudního poplatku.

4. Žalovaný se k žalobě vyjádřil, přičemž žalobou uplatněné nároky neuznal. Pokud jde o nárok na náhradu zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup ve formě nepřiměřené délky řízení, pak žalovaná uzavřela, že v naříkaném trestním řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu a tento nárok neodškodnila. Pokud jde o zbývající nároky, jejichž základem co do odpovědnostního titulu je vydání nezákonného rozhodnutí, pak žalovaná namítala, že není splněna podmínka § 8 odst. 3 odškodňovacího zákona, neboť žalobce nepodal odvolání proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvé instance. Žalovaná pak dále odmítla v obecné rovině odpovědnost státu s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu, kdy žalovaná dovozovala, že jsou naplněny předpoklady § 12, který je možno analogicky na situaci žalobce použít, neboť žalobce fakticky svým chováním zapříčinil zastavení trestního stíhání za situace, kdy v návaznosti na rozhodnutí Nejvyššího soudu nemohly orgány činné v trestním řízení zjistit skutkový stav ohledně možného úpadku společnosti [právnická osoba], tedy nastala situace, kdy žalobce se dopustil jednání jinak podřaditelného dané skutkové podstatě trestného činu, ovšem v důsledku jeho jednání nastala situace, kdy nebylo možno o jeho trestní odpovědnosti rozhodnout. Tedy nárok na náhradu škody vůči státu je tímto vyloučen. Žalovaná se pak vyjádřila k jednotlivým úkonům právní služby, pokud jde o škodu tvořenou obhajným a rovněž se vyjádřila k cestovním výdajům žalobce. Pokud jde o zadostiučinění za újmu vyvolanou výkonem trestu odnětí svobody, pak žalovaná odkázala na judikatorně dané rozmezí pro odškodnění těchto nároků, a dále pokud jde o žalobcem nárokovaný ušlý zisk, pak žalovaná namítala, že se jedná o ušlý zisk na straně akciové společnosti, nikoliv žalobce jakožto fyzické osoby. Pokud jde o poslední z nároků tvořených škodou složených z částek, které žalobce uhradil jednotlivým poškozeným subjektům, pak žalovaná namítala, že je přetržena příčinná souvislost, když to byl žalobce, kdo ze své vlastní vůle tuto částku jakožto škodu poškozeným subjektům uhradil; tedy není dána příčinná souvislost s nezákonným rozhodnutím.

5. Mezi stranami bylo nesporným, že žalobce u žalované nároky předběžně uplatnil, a to dne [datum].

6. Ze spisu vedeného Okresním soudem v Lounech pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující. Dne [datum] bylo Policií České republiky vydáno usnesení, kterým bylo zahájeno trestní stíhání mimo jiné žalobce, dále [jméno]. [příjmení] a společnosti [právnická osoba] Pokud jde o žalobce, pak tento byl stíhán pro neodvedení daně pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby dle § 241 odst. 1,2 trestního zákoníku. Žalobce následně podává stížnost do tohoto usnesení a usnesením státního zástupce je tato stížnost zamítnuta. V přípravném řízení poté následují výslechy obviněného [příjmení], dále žalobce. Je založen listinný materiál zejména ze [anonymizována tři slova] [obec] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] a dále i od další [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [obec] [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova]. V rámci přípravného řízení poté policie vyslýchá 13 svědků, dalších 5 osob podává vysvětlení a následně jsou do spisu založeny ještě listinné materiály od [anonymizována tři slova]. V rámci přípravného řízení policie vyhodnocuje jednotlivé výpisy od [anonymizována dvě slova] [obec] [anonymizována čtyři slova] a rovněž vyhodnocuje materiál sdělení od insolvenčních správců. Do spisu jsou založeny i kopie z insolvenčního řízení společnosti [právnická osoba] Dále korporátní dokumenty této společnosti. Dne [datum] je pak podán návrh na podání obžaloby. [datum] Okresní státní zastupitelství v Lounech vrací věc Policii České republiky s tím, že po [datum] byl jediným členem statutárního orgánu tedy jedinou osobou odpovídající za vedení předmětné společnosti právě žalobce a z tohoto důvodu bude nutné přepočítat jednotlivého odvody u příslušných institucí. Policie poté vydává usnesení [datum], kterým podle § 160 odst. 1,5 tr. řádu zahajuje trestní stíhání žalobce jakožto obviněného ze spáchání dílčích útoků pokračujícího zločinu dle § 241 odst. 1 odst. 3 tr. zákoníku. Jedná se o skutky, které nastaly v období od [datum] do [datum]. Žalobce podává stížnost, a tato je zamítnuta. Je umožněno obviněným a jejich zástupcům nahlédnout do policejního spisu, a poté je podán návrh na podání obžaloby [datum], obžaloba je podána [datum], a to na [anonymizováno] [příjmení], společnost [právnická osoba], a právě na žalobce. Hlavní líčení je nařízeno na [datum], právní zástupce společnosti žádá o odročení tohoto hlavního líčení. Hlavní líčení je odročeno na [datum]. Právní zástupce společnosti opětovně žádá o odročení hlavního líčení z důvodu kolize. Hlavní líčení je odročeno na [datum], zde žádá o odročení zástupce [anonymizováno] [příjmení]. Hlavní líčení je odročeno na [datum] s tím, že termín soud ověřuje u všech tří obhájců. Obviněná společnost podává návrh na předběžné projednání obžaloby [datum], poté žalobce žádá o odročení hlavního líčení [datum]. Soud v mezidobí komunikuje s poškozenými. Vyžádává od nich potřebné podklady, tyto jsou poté ve spisu založeny, jedná se například o podklady od [anonymizována tři slova] (celkově je přílohových balíků k tomuto trestnímu spisu cca 3 plné přepravky). Hlavní líčení je odročeno z [datum] s tím, že soud kontaktuje všechny zástupce, zda je možné líčení odročit na [datum] nebo na [datum]. Zástupce společnosti sděluje, že ani jeden termín nemůže. Reagují i ostatní zástupci, hlavní líčení je pak nařízeno na [datum] po konzultaci se všemi zástupci. Soud obesílá rovněž všechny poškozené. Soud poté prověřuje z důvodu závady v doručování adresu žalobce. Společnost poté žádá o odročení jednání podáním doručeným [datum] s tím, že má v úmyslu postupovat dle § 242 tr. zákoníku, tedy ve smyslu účinné lítosti. Soud sděluje účastníkům, že jednání bude konáno [datum], jelikož se žalobce nedaří předvolat, žádá soud [datum] obvodní oddělení policie o jeho předvedení. Z nařízeného hlavního líčení se omlouvá zástupce společnosti pro rodinné potíže. Policie poté sděluje, že se [datum] jí podařilo žalobce kontaktovat a doručit písemnosti. Žalobce žádá o konání hlavního líčení v nepřítomnosti, a to [datum], hlavní líčení se koná [datum], žalobce se tohoto neúčastní. Jsou slyšení svědci v počtu čtyř osob. Hlavní líčení je odročeno za účelem dokazování na [datum] a zároveň na [datum]. Svědkům, kteří se nedostavili, soud ukládá pořádkovou pokutu. Svědci se proti uložené pořádkové pokutě odvolávají, předvolaný svědek [příjmení] se omlouvá z nařízeného hlavního líčení. Rovněž svědkyně [příjmení] se omlouvá, žalobce žádá o konání hlavního líčení v nepřítomnosti [datum], hlavní líčení se koná [datum], žalobce se jej neúčastní. Jsou slyšeni svědci, a to 12 osob, je konstatováno, že hlavní líčení bylo zároveň odročeno na [datum]. Soud vyžádává mezitím informace od bankovních institucí a insolvenčního správce. Tyto součinnostní dotazy a odpovědi na ně jsou založeny ve spise. Soud ukládá pokutu svědkovi [příjmení], který se nedostavil, tento proti tomuto podává stížnost. Na líčení nařízené na [datum] soud volá celkem 4 svědky. Soud poté kontaktuje obžalovaný [příjmení] s tím, že uhradil poškozeným škodu a následně soud součinnostními dotazy dotazuje poškozené, zda tato škoda byla skutečně uhrazena, a to dne [datum]. Soud kontaktuje 9 poškozených subjektů. Z nařízeného jednání se omlouvá svědkyně [příjmení], žalobce žádá o konání hlavního líčení v nepřítomnosti dne [datum], rovněž tak obžalovaný [příjmení] Hlavní líčení se koná [datum], žalobce se jej neúčastní. Jsou slyšeni 2 svědci, za účelem výslechu zbývající dvou svědků soud odročuje hlavní líčení na [datum]. Ve spise jsou založena pak vyjádření poškozených k úhradě škody ze strany obžalovaného [anonymizováno] [příjmení]. Věc je předložena odvolacímu soudu [datum], a to v souvislosti se stížnostmi proti uložení pořádkových pokut. Krajský soud v Ústí nad Labem o těchto rozhoduje usnesením z [datum], a to tak, že všechny 3 stížnosti samostatnými usneseními zamítá. Ve spise jsou poté založeny reakce poškozených ve vztahu k platbám škody obžalovaného [příjmení] a dokumenty, které toto dokládají. Jedná se o desítky listin. Policie ČR sděluje [datum], že požadovanou písemnost se žalobci doručit nepodařilo. Soud žádá právního zástupce, aby obžalovanou informoval o hlavním líčení nařízeném na [datum], když došlo k pochybení bylo v čísle popisném na straně soudu. Hlavní líčení se koná [datum], je slyšena svědkyně, zbývající svědek [příjmení] se omlouvá. Jednání je odročeno na [datum], avšak na tomto hlavním líčení soud vyhlásil rozsudek dle § 226 písm. e) tr. řádu, kterým obžalovaného [jméno]. [jméno] [příjmení] obžaloby zprostil. Písemné vyhotovení tohoto rozsudku je na číslo listu [anonymizováno], je na něm doložka právní moci k [datum]. Soud si vyžádá spis Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka], soud vymáhá uložené pořádkové pokuty po svědcích. Ve spise je založen rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] z [datum rozhodnutí], tímto byl žalobce [celé jméno žalobce] uznán vinným přečinem nadržování podle § 366 odst. 1 trestního zákoníku; na tomto rozsudku je doložka právní moci ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne [datum] ke dni [datum], následuje pak rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], kterým je zrušen rozsudek Městského soudu v Praze z [datum] a znovu rozhodnuto tak, že mimo jiné žalobce je vinný tím, že se dopustil dle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku zločinu zkrácení daně poplatků a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1,3 tr. zákoníku a žalobce je odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let s podmíněným odkladem na zkušební dobu trvání pěti let. Zároveň je uložen peněžitý trest celkem ve výši 200 000 Kč Hlavní líčení v tomto řízení se koná [datum], žalobce se jednání nedostavil, hlavní líčení, tak muselo být odročeno, neboť se ani neomluvil, a to na [datum], žalobce poté žádá [datum] z důvodu doložení úhrad škody s odkazem na účinnou lítost a odročení hlavního líčení. Toto se tedy vztahuje ještě k hlavnímu líčení nařízenému na [datum], soud informuje žalobce, že vyhodnotil jako neomluvenou jeho neúčast u hlavního líčení [datum] a informuje jej, že hlavní líčení je nařízeno na [datum]. Soud v mezidobí komunikuje s poškozenými, nový právní zástupce žalobce poté informuje [datum] soud o tom, že provedl na úhradu škody částku ve výši 1 999 980 Kč. Žalobce zasílá své stanovisko soudu [datum], soudu se omlouvá z jednání zbývající svědek [příjmení] Hlavní líčení se koná [datum], soud vyslýchá svědkyni [příjmení]. Této ukládá pořádkovou pokutu, neboť odmítá vypovídat, hlavní líčení je odročeno na [datum], soud doručuje žalobci písemnosti prostřednictvím policie a o odročení hlavního líčení žádá právní zástupce žalobce z důvodu kolize. Svědkyně [příjmení] podává stížnost proti uložené pořádkové pokutě, soud po konzultaci s Obvodním soudem pro Prahu 2, kde se má konat kolidující jednání, sděluje právnímu zástupci žalobce, že jednání odročeno nebude. Žalobce poté zasílá soudu doklady [datum] o provedených platbách k uvedené výši 2 005 000 Kč Hlavní líčení se koná [datum], nedostavil se však zmocněnec obžalované společnosti pro závadu na vozidle a hlavní líčení je odročeno na [datum]. Žalobce zasílá [datum] doklad o úhradě další části škody ve výši 41 000 Kč, ve spise jsou poté založeny listiny z insolvenčního řízení obžalované společnosti, dále jsou do spisu založeny: závěrečný návrh obžalované společnosti i žalobce. Hlavní líčení se koná [datum], soud rozhoduje, že zbývajícího svědka [příjmení] vyslýchat nebude, a na tomto jednání je poté vyhlášen rozsudek. Písemné vyhotovení rozsudku je na čísle listu [číslo], tímto byl obžalovaný [jméno] [celé jméno žalobce] uznán vinným tím, že spáchal zločin neodvedení daně pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle § 241 odst. 1,3 trestního zákoníku a obžalovaná společnost [právnická osoba] spáchala tentýž zločin s tím, že žalobci byl uložen trest souhrnného trestu odnětí svobody v délce trvání tří let, jakožto trest souhrnný, podmíněně odložený na zkušební dobu v trvání pěti let, dále byla uložena povinnost nahradit způsobenou škodu, peněžitý trest ve výši 200 000 Kč a trest zákazu činnosti, obžalované společnosti je uložen peněžitý trest 500 000 Kč. Dle rozsudku je škrtnuta doložka právní moci k [datum]. Žalobce podává odvolání [datum], ve spise jsou založeny i reakce poškozených pokud jde o výši škody a jednotlivé platby, rovněž obžalovaná společnost podává odvolání, a to [datum], věc je předložena odvolacímu soudu [datum], veřejné zasedání je nařízeno na [datum] Odvolací soud zakládá do spisu opis rejstříku trestu ve vztahu k žalobci. Z tohoto se podává odsouzení ve věci vedené Městským soudem v Praze sp. zn. [spisová značka] Odvolací soud opakovaně dotazuje poškozené ohledně výše zůstatku škod a jednotlivých plateb. Tito zasílající své reakce. Ve spise úřední záznam k [datum], že obžalovaný, [jméno] [celé jméno žalobce] dosud peněžitý trest neuhradil. Insolvenční správce sděluje soudu, že nelze uvolnit předmětné finanční prostředky pro úhradu zbývající části škody, pokud jde o finance této společnosti, jakožto dlužníka. Ve spise jsou pak založeny dokumenty z insolvenčního řízení. Soud se poté zabýval, a to v součinnosti s insolvenčním soudem, jemuž byly dány pokyny k výkonu dohledu nad insolvenčním řízení tím, zda je řádný postup správce, který nechce uvolnit finanční prostředky za účelem přednostního uhrazení škod, o něž v předmětném řízení jde jednotlivým poškozeným. Insolvenční soud dospěl k závěru, že přednostním uhrazením by došlo k upřednostnění věřitele. Veřejné zasedání se koná [datum], a na tomto odvolací soud vyhlašuje rozsudek, písemné vyhotovení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum] je založeno pod číslem listu [číslo]. Z podnětu odvolání státního zástupce je zrušen napadený rozsudek ohledně žalobce ve výroku o trestu tím, že se znovu rozhoduje tak, že žalobce se za zločiny neodvedení daně, pojistného a sociálního zabezpečení a podobné povinné platby podle § 241 odst. 1,3 tr. zákoníku a za sbíhající pomoc k zločinu dle § 240 odst. 1, kterým byl uznán vinný rozsudkem Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] odsuzuje k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 3 let, a to ve věznici s ostrahou ukládá se mu peněžitý trest ve výši 200 000 Kč a trest zákazu činnosti po dobu šesti let. Odvolání obžalované společnosti je zamítnuto. Rozsudek doručuje soud za součinnosti policie. Ve spise je pak uvedeno, že ve vztahu k žalobci nabyla obě rozhodnutí právní moci [datum] s poznámkou, že podané dovolání bylo odmítnuto. Žalobci byla uložena povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši 4 000 Kč. Rovněž ve vztahu k obžalované společnosti nabyl rozsudek právní moci [datum], rovněž v této společnosti jsou uloženy náklady řízení ve stejné výši. Žalobce podává dovolání [datum] a rovněž toho dne podává návrh na odklad výkonu trestu. Soud poté nařizuje nástup k trestu do tří pracovních dnů ode dne převzetí výzvy, a to dne [datum]. Ze zprávy o nastoupení trestu se pak podává, že žalobce nastoupil trest [datum]. Dovolání podává rovněž [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], a to [datum], toto je doloženo celou řadou listinných důkazů týkajících se zejména jednotlivých plateb. Žalobce zasílá doplnění dovolání [datum], společnost zakládá plnou k zastoupení v dovolacím řízení [datum], ve spise je záznam o složení částky 200 000 Kč žalobcem [datum]. Jedná se o platbu peněžitého trestu. Ve spise je poté založeno doplnění dovolání rovněž datované [datum]. Soud poté činí úkony soudu prvé instance v rámci dovolacího řízení, zejména odstraňuje vady podaných dovolání či nedostatky správních zastoupení. Věc je poté předložena Nejvyššímu soudu [datum], a to jak s dovoláním žalobce, tak společnosti. Věc je vrácena Nejvyšším soudem bez věcného vyřízení [datum] s tím, že Nejvyšší soud potřebuje pro rozhodnutí o dovolání rovněž připojit spis Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka], tento je vyžádán okresním soudem. Věc je znovu předložena dovolacímu soudu [datum] Nejvyšší soud usnesením ze dne [datum] odmítá dovolání žalobce a dále zrušuje rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem z [datum] ve výroku o zamítnutí odvolání obviněné společnosti proti výroku o trestu z rozsudku soudu prvoinstančního z [datum] a zrušuje i ve výroku o trestu rozsudek Okresního soudu v Lounech [datum]. Rovněž se zrušují veškerá rozhodnutí obsahově navazující. Okresnímu soudu v Lounech se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Důvodem je skutečnost, že Okresní soud v Lounech, ani odvolací soud se nezabývaly otázkou dobytnosti peněžitého trestu po společnosti [právnická osoba] Řízení je tedy dále vedeno, nikoliv ohledně žalobce, ale ohledně zrušené části rozhodnutí ve vztahu ke společnosti [právnická osoba] Hlavní líčení je nařízeno na [datum], společnost žádá o odročení hlavního líčení a hlavní líčení je přeodročeno na [datum]. Hlavní líčení se koná [datum], na tomto soud vyhlašuje rozsudek, tento je založen pod č.l. 2599 a rozsudkem okresního soudu v Lounech ze dne [datum], je uložen společnosti trest uveřejnění rozsudku v celostátním tištěném deníku a v jeho elektronické mutaci ve znění, které je uvedeno v rozsudku. [právnická osoba] podává [datum] ústavní stížnost, a to proti usnesení Nejvyššího soudu ze [datum] [datum] podává společnost rovněž odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Lounech [datum]. Soud odstraňuje vady podaného odvolání. Společnost odvolání doplňuje [datum], spis je zapůjčen Ústavnímu soudu ČR, tento jej pak vrací [datum] Ústavní soud poté ve věci rozhoduje nálezem spisové značky [ústavní nález] ze dne [datum] Ústavní soud dospěl k závěru, že usnesením Nejvyššího soudu ze [datum] bylo porušeno ústavně zaručené právo společnosti na soudní ochranu a ruší usnesení Nejvyššího soudu ze [datum] a rozhodnutí související zejména rozsudek Okresního soudu v Lounech z [datum]. Důvodem je neprovedení důkazu v podobě účetnictví stěžovatelky nedostatečným odůvodněním, že toto nebylo vydáno, ani se jej nepodařilo obstarat, což však nemohlo být přičítáno k tíži stěžovatele. Nejvyšší soud poté nařizuje neveřejné zasedání na [datum], následně toto odročuje na [datum]. Nejvyšší soud poté usnesením z [datum rozhodnutí] pod č.j. [číslo jednací], a to sice tak, že se k dovolání společnosti [právnická osoba] zrušuje v části týkající se této obviněné rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem z [datum] a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Lounech z [datum], tyto rozsudky se pak podle § 265 k odst. 2 s přiměřeným použitím § 261 tr. řádu zrušují i v části týkající se obviněného [jméno] [celé jméno žalobce]. Rovněž se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušení na rozhodnutí navazující. Rovněž se přikazuje Okresnímu státnímu zastupitelství v Lounech, aby věc potřebné rozsahu znovu projednal. Rozhoduje se rovněž tak, že [jméno] [celé jméno žalobce] se nebere do vazby. Dovolací soud ke svému rozhodnutí uvedl, že se ani soud prvé instance, ani soud odvolací nezabývaly otázkou dobytnosti peněžitého trestu, proto shledal námitku společnosti za důvodnou, zrušil tedy oba napadené rozsudky a dospěl k závěru, že důvod pro zrušení prospívá i obviněnému [jméno] [celé jméno žalobce] jako jednateli právnické osoby v předmětném období s tím, že bude třeba znovu zkoumat, jakého trestného činu jsem v daném období dopustil. I se zohledněním toho, že trestný čin dle § 223 je méně trestný, než dle § 241 odst. 1,2 tr. zákoníku. Ve spise je pak založen příkaz k propuštění z výkonu trestu odnětí svobody [datum]. Z hlášení změn Vězeňské služby České republiky se pak podává, že žalobce byl propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody [datum], následně jsou rozesílána rozhodnutí dovolacího soudu. Soud informuje všechny zúčastněné subjekty, žalobce žádá o navrácení peněžitého trestu a uhrazení nákladů soudních řízení, a to [datum], na toto reaguje soud ještě téhož dne. Spis je vrácen Okresnímu státnímu zastupitelství v Lounech, které věc předává [datum] Policii České republiky k plnění. Státní zastupitelství poté ukládá v návaznosti na osobní konzultaci policejnímu orgánu, aby oslovil insolvenční správkyni společnosti [právnická osoba] a vyžádal od ní účetnictví za roky [rok] a [rok], případně aspoň listiny, pokud účetnictví není k dispozici, které by měly význam pro posouzení majetkové situace této společnosti. Dále je třeba vyžádat sdělení, zda jejímu předchůdci byla poskytnuta ze strany společnosti součinnost, zejména předloženy listiny, které orgánům činným v trestním řízení poskytnuty nebyly a dále zjistit, zda byly aktuálně zaplaceny předmětné dlužné odvody. Po získání těchto informací má policie oslovit soudního znalce s dotazem, zda lze na základě těchto listin se vyjádřit v otázce úpadku společnosti. Insolvenční správce reaguje [datum], sděluje, že účetnictvím nedisponuje, že v areálu dlužníka byl realizován [datum] úkon ze strany policie. Nicméně to v předmětném období účetnictví dohledáno nebylo, pokud jde úhrady, to mohou být částečně uhrazeny. Nicméně jedná se o období před zahájením úpadku nezaplacené výše odvodů, ta lze dovodit z přihlášek jednotlivých poškozených, kterými jsou [anonymizována tři slova], [ulice] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [datum] byl poté doručen policii protokol o prohlídce jiných prostor a pozemků, která se konala [datum] v prostorách této společnosti. Je konstatováno, že nebyl zajištěn žádný relevantní materiál k období, které má policie zkoumat, jsou osloveny jednotlivé poškozené subjekty, tyto zasílají výpočet zbývajících plateb, zejména [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizována tři slova], rovněž tak činí oslovené [anonymizováno]. Většinově se podává, že část odvodům uhrazena nebyla. K tomuto jsou ve spise založeny desítky listin s opatřením z [datum]. Je přibrán do řízení znalec [jméno]. [jméno] [příjmení] s dotazem, zda lze na základě listin, které jsou k dispozici konstatovat, zda došlo k úpadku společnosti, a kdy k tomuto došlo. Posudek je vypracován [datum], znalec uzavírá, že na základě předložených podkladů nelze stanovit, zda došlo k úpadku společnosti, a kdy se tak mělo stát. Policie podává [datum] návrh na zastavení trestního stíhání a okresní státní zastupitelství následně [datum] rozhoduje tak, že se podle § 172 odst. 1 písm. b) tr. řádu trestní stíhání proti obviněnému [jméno] [celé jméno žalobce] zastavuje, neboť skutek není trestným činem a není důvod k postoupení věci. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí se podává, že okresní státní zastupitelství uzavřelo, že zaměstnancům obviněné obchodní společnosti byly dle mzdových listů a výplatních pásek sraženy povinné odvody. Tato společnost však za zaměstnance příslušných institucí platby neodvedla, zastupitelství konstatuje, že [jméno] [celé jméno žalobce] o těchto odvodech a o tom, že částky jsou strhávány, avšak nejsou vypláceny, věděl, má toto za nepochybné, konstatuje, že byl jediným členem představenstva, a že jeho odpovědností bylo zajistit plnění těchto povinností. Dále uzavírá, že však nelze s ohledem na absenci účetnictví společnosti stanovit okamžik jejího úpadku, neboť účetnictví nebylo vydáno a nebylo vydáno ani insolvenční správkyni a zajištěno ani policií. Nelze tedy vyhodnotit, v jaké finanční kondici obviněná společnost byla, tedy nelze učinit ani podložený závěr o tom, zda obviněná společnost měla dostatek finančních prostředků na realizaci těchto odvodů. V souhrnu tak nelze kvalifikovaně uzavřít, zda byl obviněným [jméno] [celé jméno žalobce] spáchán trestný čin neodvedení daně pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle § 241 tr. zákoníku, nebo zda byl spáchán trestný čin zvýhodnění věřitele dle § 223 tr. zákoníku. Proto byla věc zastavena s tím, že předmětný skutek není trestným činem, když není důvod k postoupení věci. Na předmětném usnesení je doložka právní moci [datum].

7. Z technických průkazů vozidel [registrační značka] a [registrační značka] zjistil soud údaje relevantní pro výpočet cestovních náhrad žalobce. Z technického průkazu vozidla [registrační značka] soud zjistil údaje relevantní pro výpočet cestovních nákladů [jméno]. [jméno] [příjmení]. Z technického průkazu k vozidlu [registrační značka] pak soud zjistil údaje pro výpočet cestovních nákladů [jméno]. [jméno] [příjmení] a z technického průkazu k vozidlu [registrační značka] soud zjistil údaje potřebné pro výpočet cestovních náhrad [jméno]. [příjmení]. V podrobnostech soud odkazuje na vyčíslení těchto nákladů níže.

8. Ze stanoviska žalované z [datum] soud zjistil, že žalovaná odmítla žalobce odškodnit, neboť má obecně za to, že nárok na náhradu újmy plynoucí z nezákonného rozhodnutí žalobci nevznikl s ohledem na § 12, respektive § 8 odst. 3 odškodňovacího zákona, a dále že neshledala délku naříkaného trestního řízení nepřiměřenou.

9. Z článků s názvem„ [anonymizováno 6 slov], [název soudu] [anonymizována tři slova]“, dále z článku„ [anonymizováno 6 slov] [anonymizována tři slova]“, dále z článku„ [anonymizována dvě slova] [role v řízení], [anonymizováno 6 slov] [částka]“, dále z článku„ [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno], [anonymizována tři slova]“, dále z článku„ [anonymizováno 6 slov], [název soudu] [anonymizována tři slova]“, dále z článku„ [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova]“, dále z článku„ [název soudu] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [celé jméno žalobce] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova]“ a dále z článku„ [anonymizováno 6 slov] [anonymizována tři slova]“ soud zjistil, že předmětem medializace byla obecně informace o tom, že společnost [právnická osoba] neplnila své platební povinnosti vůči [anonymizována dvě slova], [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] a že z tohoto důvodu jsou stíháni její manažeři a statutární orgány, mimo jiné právě žalobce, a že je rovněž stíhána sama společnost. Předmětem medializace byla i skutečnost, že vůči společnosti je zahájeno insolvenční řízení a soud zjistil, že v článcích je výslovně uváděna i osoba žalobce s tím, že byl statutárním orgánem a za tento stav odpovídá - tedy, že je stíhán za situace, kdy předmětná společnost neuhradila [anonymizována tři slova] cca 40 000 000 Kč. Média rovněž informovala o tom, že žalobce byl odsouzen k výkonu trestu odnětí svobody. Soud z předmětných článků nezjistil, že by se v rámci medializace negativně vyjadřovaly orgány činné v trestním řízení, či že by porušily presumpci neviny nebo jiným způsobem porušily trestní řád. Soud tak má z těchto článků obecně za zjištěnou skutečnost, že trestní stíhání i majetkový stav společnosti, která neodváděla své povinné platby, byli předmětem medializace, a to včetně role žalobce jako statutárního orgánu této společnosti v předmětném období.

10. Ze smlouvy o spolupráci uzavřené mezi [právnická osoba] a [právnická osoba] soud zjistil, že společnost [právnická osoba] vykonávala prostřednictvím žalobce od [datum] pro [právnická osoba] činnosti výslovně vyjmenované v této smlouvě s tím, že byla sjednána měsíční odměna ve výši 80 000 Kč. Z faktury [číslo] [rok] a [anonymizováno] [rok] soud zjistil, že za období [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] [rok] vyúčtovala společnost [právnická osoba] [právnická osoba] částku cca 80 000 Kč měsíčně a z faktur [číslo] soud zjistil, že mezi těmito společnostmi proběhla fakturace za konzultační a poradenskou činnost za měsíc [anonymizováno] [rok] ve výši 85 500 Kč a za měsíc [anonymizována tři slova] ve výši 171 000 Kč, tedy rovněž 85 500 Kč na měsíc.

11. Z prohlášení společnosti [právnická osoba] z [datum] soud zjistil, že v rámci spolupráce této společnosti se společností [právnická osoba] vykonával činnost za tohoto dodavatele žalobce s tím, že má soud z výše uvedených důkazů za zjištěné, že mezi těmito společnostmi byla hrazena měsíčně částka minimálně ve výši 80 000 Kč. Z tohoto dokumentu však nebylo možno zjistit, jaký konkrétní ušlý zisk vznikl žalobci, jakožto fyzické osobě.

12. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba] a z výpisu z insolvenčního rejstříku soud zjistil, že proti této společnosti je vedeno insolvenční řízení, konkrétně je prohlášen konkurs, přičemž insolvenční řízení je vedeno již od roku [rok].

13. Z rozsudku Městského soudu v Praze z [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] a z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že žalobce byl uznán vinným tím, že ve formě pomoci dle § 24 odst. 1 písmene c) tr. zákoníku napomohl ke spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1,3 tr. zákoníku, a že mu byl uložen trest odnětí svobody v rozsahu tří let s podmíněným odkladem na zkušební dobu pěti let a dále peněžitý trest 200 000 Kč s náhradním trestem odnětí svobody v době trvání tří měsíců a trest zákazu činnosti týkající se výkonu funkce statutárního orgánu. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum].

14. Z potvrzení. [jméno]. [jméno] [příjmení], datovaného [datum], má soud za zjištěné, že tento právní zástupce vykonal v rámci právního zastupování žalobce porady dne [datum] a [datum], s místem konání v advokátní kanceláři právního zástupce, a dále porady [datum] a [datum], s místem konání ve [anonymizováno]. V kombinaci s účastnickou výpovědí žalobce - kdy žalobce věrohodně soudu sdělil, že v postavení osoby, které hrozí uložení vysokého trestu odnětí svobody, resp. osoby, které již byl takovýto nezákonný trest uložen, je zcela logické, že měl potřebu se o možnostech právní obrany opakovaně s právním zástupcem radit – soud uvěřil tomu, že se tyto porady skutečně konaly.

15. Z potvrzení [jméno] [titul]. [jméno] [příjmení], [anonymizováno], z [datum] soud zjistil, že žalobce uhradil tomuto právnímu zástupci za právní služby, poskytnuté v souvislosti s naříkaným trestním řízením, částku 60 023 Kč včetně DPH.

16. Z potvrzení [jméno]. [jméno] [příjmení], [anonymizováno], z [datum] má soud zjištěné, že žalobce uhradil tomuto právnímu zástupci na nákladech za právní zastoupení v naříkaném trestním řízení částku 39 756 Kč s DPH.

17. Z věstníku České advokátní komory, částka 2, ročník [rok], a částka 3, ročník [rok], soud zjistil, že žalobci byl pozastaven výkon advokacie ke dni [datum] a že byl vyškrtnut ze seznamu advokátů k [datum]. Vzhledem k tomu, že v paralelně vedeném trestním řízení Městským soudem v Praze, sp. zn. [spisová značka], byl žalobce prvoinstančně již [datum] odsouzen za trestný čin napomáhání ke spáchání zločinu zkrácení daně poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 trestního zákoníku, pak soud nemá za prokázané, že by jak pozastavení advokátní činnosti či vyškrtnutí žalobce ze seznamu advokátů bylo v důsledku naříkaného trestního řízení, neboť odsouzení v rámci trestního řízení předchozího tomuto pozastavení i vyškrtnutí časově přesně předchází.

18. Z doplnění odvolání ze [datum] soud zjistil, že žalobce tohoto dne doplnil své dříve podané odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem z [datum].

19. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil, že pokud jde o zásahy v osobnostní sféře vyvolané u žalobce výkonem trestu odnětí svobody, pak tyto se projevily zejména v tom, že žalobce se nemohl stýkat se svými dcerami, které měly v té době [anonymizováno] let a [anonymizováno] let. Zejm. pak se nemohl účastnit důležitých okamžiků jejich života jako je [anonymizováno 6 slov]. Soud rovněž žalobci uvěřil, že výkonem trestu odnětí svobody byly narušeny manželské vztahy s manželkou žalobce a že se tyto již následně nepodařilo obnovit. Z účastnické výpovědi žalobce má obecně soud za potvrzené, že žalobce obtížně snášel výkon trestu odnětí svobody právě v souvislosti s tím, že byl nezákonně vězněn, což bylo prostředí zcela odlišné od toho, ve kterém se pohyboval do té doby jakožto bývalý advokát. Z účastnické výpovědi žalobce má soud rovněž za potvrzené, že žalobce se nacházel v důsledku výkonu trestu odnětí svobody v nedobrém psychickém stavu, trpěl [anonymizováno 6 slov]. Obecně má soud za zjištěné, že žalobce zasáhl výkon trestu odnětí svobody na jeho cti a důstojnosti právě tím, že byl nucen nezákonný trest odnětí svobody vůbec vykonat. Z účastnické výpovědi žalobce dále soud zjistil, že žalobce není přesně schopen vyčíslit, jaké částky si v roce [rok] vyplatil jakožto jediný akcionář společnosti [právnická osoba] - k čemuž soud doplňuje, že žalobní tvrzení žalobce ohledně ušlého zisku byla v koncentrační lhůtě vystavěna na tom, že žalobci ušel zisk jakožto akcionáři společnosti [právnická osoba], nikoliv z toho titulu, že s ním nebyl uzavřen pracovní poměr. Část výpovědi žalobce, která se týkala jeho tvrzení o tom, že s ním měl být uzavřen pracovní poměr na mzdu 100 000 Kč/měsíc, tak soud v tomto směru nehodnotí, neboť není jakého skutkového tvrzení touto částí výpovědi prokazovat. V tomto ohledu soud tedy uzavírá, že z účastnické výpovědi žalobce nebylo možno získat relevantní informace, pokud jde o výši ušlého zisku na straně žalobce. Pokud jde o částky, které žalobce hradil [anonymizováno] [anonymizováno 6 slov], tak z účastnické výpovědi žalobce soud zjistil, že žalobce tyto částky hradil dobrovolně, fakticky v obavě o to, aby mu nebyl uložen příliš vysoký trest odnětí svobody, respektive v naději na uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody v naříkaném řízení, to vše v návaznosti na to, že byl v dané době již pravomocně odsouzen za předchozí trestnou činnost, a to v roce [rok]. Část výpovědi žalobce týkající se újmy za délku řízení soud nehodnotil, neboť v tomto směru bylo relevantní pouze to, že žalobce negativně vnímal délku řízení, což je však újma presumovaná a ve zbytku soud vycházel z obsahu naříkaného spisu. Z účastnické výpovědi žalobce pak má soud za zjištěné, respektive žalobci soud uvěřil v tom směru, že se konaly porady, jak tyto žalobce vyúčtoval v rámci nároku na náhradu škody, neboť žalobce věrohodně soudu prezentoval svou potřebu častěji se radit s právním zástupcem za situace, kdy byl již v minulosti trestně odsouzen a obával se vysokého trestu odnětí svobody, anebo se již nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody a snažil se svou nepříznivou situaci zvrátit.

20. Soud ve věci neprovedl důkaz výslechem manželky žalobce, když žalobce na tomto důkazu netrval. Soud dále neučinil dotaz na [anonymizována dvě slova], když žalobce na tomto rovněž netrval. Soud ve věci nehodnotil duplicitně listiny z trestního řízení, které byly založeny žalobcem k důkazu, neboť k důkazu byl proveden spis celý, a dále předběžné uplatnění nároku žalobcem, když strany shodně tvrdily, kdy k tomuto došlo.

21. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Toto se týká zejm. průběhu trestního řízení a úkonů v něm učiněných. Pokud jde o zásahy vyvolané výkonem trestu odnětí svobody u žalobce do jeho osobnostní sféry, pak soud tyto blíže rozvádí v rámci právního posouzení těchto nároků níže. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění plně postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku. Soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel.

22. Soud posoudil věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Dle odst. 3 nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. Podle § 10 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o trestu má ten, na němž byl zcela nebo zčásti vykonán trest, jestliže v pozdějším řízení byl obžaloby zproštěn nebo bylo-li proti němu trestní stíhání zastaveno ze stejných důvodů, pro které soud v hlavním líčení rozhodne zprošťujícím rozsudkem. Dle § 12 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody nemá ten: a) kdo si vazbu, odsouzení nebo uložení ochranného opatření zavinil sám; nebo b) kdo byl zproštěn obžaloby nebo bylo proti němu trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost anebo že trestný čin byl amnestován; dle odst. 2 pak právo na náhradu škody dále nevznikne, pokud: a) v řízení nebylo možno pokračovat z důvodů uvedených ve zvláštním předpisu; b) bylo trestní stíhání podmíněně zastaveno a nastaly účinky zastavení trestního stíhání; c) výrok o zastavení trestního stíhání byl součástí rozhodnutí o narovnání; d) trestní stíhání bylo zastaveno z důvodů uvedených ve zvláštním předpisu. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 30 OdpŠk se náhrada ušlého zisku poskytuje v prokázané výši; není-li to možné, pak za každý započatý den výkonu vazby, trestu odnětí svobody, ochranné výchovy, zabezpečovací detence nebo ochranného léčení náleží poškozenému náhrada ušlého zisku ve výši 170 Kč. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 3 téhož ustanovení náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení a zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 OdpŠk pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

23. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

24. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

25. Žalobce se domáhá jednoho nároku založeného na odpovědnostním titulu ve formě nesprávného úředního postupu ve formě nepřiměřené délky trestního řízení, zbývající nároky jsou, pokud jde o odpovědnostní titul, založeny na existenci nezákonného rozhodnutí.

26. Pokud jde o nároky založené na odpovědnostním titulu nezákonného rozhodnutí, pak soud předně uvádí, že nemá za naplněné předpoklady § 12 odškodňovacího zákona, který obecně stanoví, ve kterých případech poškozený právo na náhradu škody nemá. Předně nenastala žádná ze skutečností definovaných v odst. 2 tohoto ustanovení. Pokud jde o § 12 odst. 1 OdpŠk pak ani zde nelze uzavřít, že by si žalobce odsouzení zavinil sám, ani že by byl obžaloby zproštěn jenom proto, že není za spáchaný trestný čin odpovědný. Žalovaná v tomto směru odkazovala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], nicméně soud uzavírá, že tato judikatura není na případ žalobce použitelnou. Ve zdejším případě nedošlo k zániku trestnosti činu, jako je tomu v odkazovaném judikátu, což je zásadní skutečnost, pro kterou tento není aplikovatelný. Pod ustanovení § 12 odst. 1 OdpŠk nelze přitom ani podřadit situaci, kdy v důsledku rozhodnutí Nejvyššího soudu byly orgány činné v trestním řízení nuceny zastavit trestní stíhání žalobce za situace, kdy nebylo možno pro absenci účetních podkladů učinit relevantní závěr o tom, zda společnost [právnická osoba] byla v době předmětného skutku v úpadku či nikoliv. Jakkoliv se z trestního spisu podává, že žalobce je za tento stav (absence účetnictví společnosti) odpovědný jakožto statutární orgán této společnosti, pak nelze již uzavřít, že by z důvodu toho, že pro toto chování žalobce nebyly orgány činné v trestním řízení schopny, resp. neměly možnost zjistit skutkový stav v takovém rozsahu, který by umožňoval rozhodnout o odsouzení žalobce, spatřovat skutečnost, pro kterou by byla vyloučena odpovědnost na straně státu. Tento závěr nelze přijmout zejména proto, že je právě úkolem státu v rámci trestního řízení zjistit skutkové okolnosti relevantní pro vedení trestního řízení a rozhodnutí o vině a trestu a nelze tak - aplikací § 12 odst. 1 písm. a) OdpŠk. - ani v kompenzačním řízení žalobce, v pozici poškozeného, dodatečně sankcionovat tím, že vytvořil, či měl vytvořit po skutkové stránce komplikace (absence účetnictví), znesnadňující orgánům činným v trestním řízení zjištění skutkového stavu v plném rozsahu, resp. znemožňující orgánům činným v trestním řízení toto řízení proti žalobci dále vést.

27. Pokud jde o nároky, založené co do odpovědnostního titulu na existenci nezákonného rozhodnutí, pak soud vyšel při posouzení splnění podmínky § 8 odst. 3 odškodňovacího zákona ze závěrů přijatých Nejvyšším soudem v rozsudku sp. zn. [spisová značka], ze kterého se jednoznačně podává, že nepodal-li poškozený odvolání proti odsuzujícímu rozsudku, který však byl v jeho prospěch zrušen v důsledku odvolání podaného jiným obžalovaným, pak jde o případ zvláštního zřetele hodný ve smyslu § 8 odst. 3 odškodňovacího zákona, tedy není nutné trvat na využití tohoto opravného prostředku jako podmínky vzniku nároku na náhradu škody. Z tohoto rozhodnutí se rovněž podává, že stát by neodpovídal naopak v situaci, kdyby zde byly důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady škody, tedy jinak pokud by existovaly takovéto mimořádné okolnosti, za kterých by v daném konkrétním případě bylo nutno na žalobce klást požadavek i v této situaci, aby odvolání podal.

28. Soud proto v tomto směru poučil žalovanou ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. na jednání konaném dne [datum] a žalovaná k tomuto zopakovala, že okolnosti zvláštního zřetele hodné spatřuje právě v tom, že žalobce po skutkové stránce, jakožto statutární orgán společnosti [právnická osoba], vytvořil situaci, kdy pro absenci účetnictví, které nebylo dobrovolně vydáno a ani nebylo dohledáno v rámci trestního či insolvenčního řízení, nebylo možno učinit relevantní závěr o tom, zda předmětná společnost je v úpadku, tedy zda žalobce se mohl dopustit trestného činu. Soud tak uzavírá, že ani po tomto doplnění nejsou naplněny předpoklady pro aplikaci § 8 odst. 3 odškodňovacího zákona. Nadále trvá stav, kdy rozhodnutí bylo i ve prospěch žalobce zrušeno - v tomto případě konkrétně v posledku v důsledku ústavní stížnosti, kterou podala pouze poškozená společnost -, když na jejím základě Ústavní soud nálezem z [datum] zrušil rozhodnutí Nejvyššího soudu ze [datum], což následně vedlo k rozhodnutí Nejvyššího soudu z [datum], který již ruší rozsudky obou trestních soudů, a to i ve vztahu k žalobci. Žalobce tak tedy nevyužil ke své obraně pouze ústavní stížnosti (dovolání podal, toto bylo odmítnuto) a jakkoliv tuto podala pouze poškozená společnost, pak je nutno tuto situaci podřadit právě pod případ zvláštního zřetele hodný ve smyslu citované judikatury Nejvyššího soudu - neboť nebyly žalovanou ani k poučení soudu dotvrzeny mimořádné okolnosti, které by toto vyvracely - a dovodit, že podmínky § 8 odst. 3 odškodňovacího zákona v obecné rovině žalobce naplnil.

29. Žalobce se podanou žalobou domáhal zadostiučinění za nesprávný úřední postup ve formě nepřiměřené délky řízení ve výši 300 000 Kč. Žalovaná tento nárok žalobce dobrovolně neodškodnila.

30. Soud se tak nejprve zabýval otázkou, zda orgány činné v trestním řízení vydaly rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí zákona. Pro soudní řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen„ ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 zákona, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Tato kritéria se pak použijí i na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]).

31. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

32. Předmětné trestní řízení trvalo ve vztahu k žalobci od [datum] (doručení usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum]) do dne [datum] (právní moc usnesení OSZ v [obec] ze dne [datum], kterým bylo trestní řízení zastaveno). Tedy celková délka řízení ve vztahu k žalobci činila 5 let a 10 měsíců, což je doba s ohledem na veškeré dále rozvedené okolnosti přiměřená.

33. Pro úplnost soud uvádí, že do délky naříkaného řízení ve vztahu k žalobci soud zahrnul celkovou dobu vedení trestního řízení, jak je uvedeno výše, tedy i období od [datum], kdy nabyl právní moci odsuzující rozsudek vůči žalobci, do [datum], kdy Nejvyšší soud v návaznosti na rozhodnutí Ústavního soudu ruší rozsudek soudu prvé i druhé instance i ve vztahu k žalobci. Důvodem je skutečnost, že žalobce byl bývalým statutárním orgánem společnosti [právnická osoba], tedy soud vychází z toho, že věděl o vedení trestního řízení ve vztahu k této společnosti a tedy byl nadále vystaven nejistotě o výsledku trestního řízení, když se mohl, byť i jen teoreticky, domnívat, že příznivý výsledek pro tuto společnost bude příznivým i pro něj. Toto soud dovozuje i z požadavku žalobce na odškodnění za celou délku řízení. Žalovaná přitom v řízení netvrdila, že by v této době žalobce délku řízení negativně nevnímal, a soud tak není oprávněn sám tuto skutečnost do řízení vnášet. Soud tedy posuzuje celkovou délku trestního řízení, jak uvedeno výše.

34. Závěr soudu o tom, že celkovou délku řízení je třeba ještě shledat přiměřenou, odůvodňuje souhrnné vyhodnocení kritérií § 31a odst. 3 písmene b), c) a d), přičemž vyhodnocení kritéria písmene e) tento závěr nevyvrací.

35. Pokud jde o kritérium složitosti řízení, pak soud uzavírá, že řízení bylo nadstandardně skutkově složitým. Toto se podává zejména ze značného množství listinných důkazů, které musel soud vyhodnotit,; jenom listinné přílohy od poškozených, na základě nichž bylo třeba činit závěr o tom, zda obžalovaní plnili své povinnosti ve vztahu k [anonymizováno 7 slov] čítají několik tisíc stran. Samotná skutková složitost věci tedy odůvodňuje to, že řízení se vedlo delší dobu. Skutková složitost věci se přitom projevila zejména ve fázi přípravného řízení, kdy usnesení o zahájení trestního stíhání je poprvé vydáno [datum] a návrh na podání obžaloby je poprvé podán v [anonymizováno] [rok], tedy 1 rok a 3 měsíce po zahájení trestního stíhání, když v mezidobí právě policie musela vyhodnotit tisíce stran listinných důkazů a vyslechnout desítky svědků a od dalších osob vyžádat vysvětlení, a dále žádat součinností podklady zejména od bankovních ústavů. Na skutkové složitosti věci se rovněž podílelo to, že orgány činné v trestním řízení musely skutkový stav zjišťovat právě od desítek svědků a rovněž součinností s celou řadou orgánů. Rovněž ve věci bylo nutno provést znalecké zkoumání k majetkovému stavu společnosti. Skutková složitost věci tak tedy odůvodňuje celkovou dobu trvání řízení.

36. Celkovou dobu trvání řízení jakožto přiměřenou odůvodňuje i procesní složitost věci. Jak uvedeno, soud musel opatřovat celou řadu listinných důkazů součinnostními dotazy a mj. soud opakovaně kontaktoval celkem 9 poškozených v souvislosti s tím, jak obžalovaný [příjmení] hradil svou škodu v rámci účinné lítosti a později, jak tak činil sám žalobce. Vyšší procesní složitost věci odůvodňuje i to, že ve věci byly slyšeny desítky svědků, soud tyto musel v několika případech opakovaně předvolávat a ukládat pořádkové pokuty za jejich neúčast či neochotu vypovídat, tito svědci podávali stížnosti proti uloženým pořádkovým pokutám, což řízení rovněž procesně zatížilo. Na procesní složitosti věci se v závěru řízení rovněž projevila i nutnost zadat znalecké zkoumání k majetkovému stavu společnosti [právnická osoba] v předmětném období. Po procesní stránce pak řízení komplikovaly zejména opakované žádosti, jak žalobce, tak ostatních obžalovaných, o odročení jednání, kdy zejména v začáteční fázi soudního řízení, jak soud blíže rozebírá níže, bylo nutno hlavní líčení opakovaně odročovat, a to i přesto, že se soud snažil předchozími konzultacemi s právními zástupci dohodnout vhodný termín; tedy i přesto nastávaly nenadálé komplikace, které účast zejména právních zástupců znemožňovaly, a soud musel jednání odročovat. Po procesní stránce rovněž komplikovalo řízení to, že žalobci se nedařilo soudu doručovat, soud musel žádat jednou o jeho předvedení, což nakonec realizováno nebylo, a opakovaně žalobci doručoval prostřednictvím policie, což řízení rovněž komplikovalo. Rovněž procesní složitost věci tak celkovou délku řízení odůvodňuje jako přiměřenou.

37. Celkovou délku řízení jakožto přiměřenou pak odůvodňuje i právní složitost věci, neboť, jak se podává z obsahu naříkaného řízení, až soud ústavní a v návaznosti na něj soud dovolací dospěli k odlišnému právnímu hodnocení skutkově zjištěného stavu, konkrétně k závěru, že je třeba se po právní stránce zabývat tím, jaké byly konkrétně povinnosti žalobce, jakožto statutárního orgánu předmětné společnosti v relevantním období, a to ve vztahu k zjištění, zda předmětná společnost se nacházela či nenacházela v úpadku. Takovéto zjištění pak mělo relevanci právě pro právní závěr, zda se žalobce mohl dopustit trestněprávně relevantního jednání a případně jak jeho jednání právně kvalifikovat. Odlišné právní vyhodnocení nutnosti zjišťovat skutkový stav společnosti [právnická osoba] v rozhodném období pak nakonec vedlo k tomu, že rozhodnutí soudu prvé i druhé instance Nejvyšší soud svým usnesení z [datum] zrušil, a to i ve vztahu k žalobci, jakkoliv tento se ústavní stížností, která byla podkladem pro toto rozhodnutí Nejvyššího soudu, nebránil. Což v posledku vedlo k tomu, že Okresní státní zastupitelství v Lounech řízení dne [datum] zastavilo, neboť pro nemožnost dostatečně objasnit skutkový stav dospělo k závěru, že ve věci nedošlo ke spáchání trestného činu. Rovněž právní složitost věci tedy celkovou délku řízení odůvodňuje jako přiměřenou.

38. Celkovou délku řízení rovněž odůvodňuje poslední z kritérií spadající pod složitost řízení, a to počet soudních instancí. Ve věci rozhodoval jak soud prvé instance, a to dne [datum], tak Krajský soud v Ústí nad Labem dne [datum] a následně v dovolacím řízení Nejvyšší soud usnesením ze [datum]. Poté ve věci rozhodoval znovu okresní soud, avšak pouze o otázce trestu ve vztahu k společnosti rozsudkem z [datum], následně pak rozhodl Ústavní soud nálezem z [datum] o ústavní stížnosti společnosti a v návaznosti na to rozhodl Nejvyšší soud usnesením z [datum] tak, že zrušil prvoinstanční i druhoinstanční rozsudek, jak ve vztahu k této společnosti, tak právě i ve vztahu k žalobci. Věc je poté předána zpět do přípravného řízení Okresnímu státnímu zastupitelství Louny, které předává věc policii k došetření a po vrácení věci a provedení nezbytných úkonů, kterými policii státní zastupitelství pověřilo, pak rozhoduje státní zastupitelství usnesením z [datum] o zastavení řízení. Ze sledu těchto rozhodnutí se tak podává, že celková doba řízení je odůvodněna jako přiměřená i počtem soudních instancí obecných soudů i tím, že ve věci rozhodoval soud ústavní, a že ve věci v posledku rozhodlo i státní zastupitelství, přičemž nelze uzavřít, že by počet soudních instancí byl dán procesními vadami nebo jinými zásadními pochybeními, ale primárně právě právní i skutkovou složitostí věci.

39. Celkovou délku řízení pak odůvodňuje i chování žalobce a ostatních účastníků řízení v naříkaném trestním řízení. Soud v tomto směru odkazuje zejména na opakované žádosti o odročení jednání, které zejména v začátku soudní fáze řízení vedly k tomu, že soud musel řízení opakovaně odročovat, a toto mělo zcela jednoznačně na řízení negativní vliv. V tomto směru odkazuje, pokud jde o žalobce, soud na žádost o odročení hlavního líčení žalobce z [datum], dále na skutečnost, že žalobce se bez omluvy nedostavil sám ani jeho právní zástupce k hlavnímu líčení nařízenému na [datum] a jednání muselo být z tohoto důvodu odročeno, dále na žádost o odročení žalobce ze [datum]; rovněž se na celkové délce řízení promítly i žádosti dalších obžalovaných mimo jiné z předmětné společnosti, jejímž byl žalobce v předmětném období jediným statutárním orgánem, kdy na propojenost s touto společností odkazoval v tomto řízení sám žalobce - na délce řízení se tak negativně promítly žádosti o odročení společnosti z [datum], [datum], žádost o odročení obžalovaného [příjmení] z [datum], žádost společnosti o odročení z [datum], žádost společnosti o odročení z [datum] nebo žádost společnosti o odročení jednání z [datum]. Tedy i kritérium jednání žalobce, jakož i dalších obžalovaných, odůvodňuje celkovou délku řízení jako ještě přiměřenou.

40. Pokud jde o kritérium postupu orgánu veřejné moci během řízení, pak soud i vyhodnocením tohoto kritéria dospívá k závěru, že celková délka řízení je přiměřenou. Z průběhu nařízeného řízení se podává, že postup jak policie, tak státního zastupitelství, tak obecných soudů, tak soudu ústavního byl plynulý a rozhodováno bylo v krátkých lhůtách, jednotlivé úkony na sebe logicky navazovaly a spěly k rozhodnutí ve věci samé. Soud v řízení neshledal období nečinnosti žádného z těchto orgánů a nelze ani uzavřít, že by došlo k jinému pochybení, pro které by bylo třeba uzavřít, že nastal nesprávný úřední postup ve formě nepřiměřené délky řízení. Pokud došlo nakonec ke zrušení rozhodnutí soudu prvé a druhé instance, pak se tak stalo nikoliv pro pochybení, které by bylo třeba vyhodnotit jakožto nesprávný úřední postup, ale pro odlišný právní závěr o tom, zda lze společnosti [právnická osoba] vůbec uložit peněžitou pokutu za situace, kdy je tato společnost v úpadku, což následně vedlo k tomu, že byl zrušen celý rozsudek soudu prvé instance i druhé instance, a to nejen ve vztahu k této společnosti, ale i ve vztahu k žalobci s tím, že měly být znovu důkladně zkoumány majetkové poměry této společnosti. I po zrušení těchto rozhodnutí pak byly úkony státního zastupitelství i policie plynulé a v krátké době bylo řízení zastaveno poté, co bylo (i znalecky) zjištěno, že absence účetnictví společnosti [právnická osoba], které tato společnost dobrovolně nevydala, a které se nepodařilo dohledat, ani policii, ani insolvenčnímu správci, neumožňuje učinit skutkový závěr o tom, zda se žalobce či společnost trestněprávně relevantního jednání dopustili. Tedy i toto kritérium odůvodňuje celkovou dobu řízení, jakožto přiměřenou.

41. Zbývajícím kritériem je pak kritérium významu řízení, přičemž se jednalo o řízení trestní, jehož význam je typově zvýšený. Samotný fakt, že vůči žalobci bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, které vedlo k tomu, že žalobce byl nezákonně ve výkonu trestu odnětí svobody, soud hodnotí samostatně v rámci nároku na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné odnětí svobody. Jakkoliv by tedy význam předmětu řízení, daný typem tohoto řízení, tj. řízení trestního, vedl obecně k závěru o tom, že takovéto řízení má být ukončeno co nejrychleji, pak toto kritérium v tomto případě nepřeváží kritéria předchozí a i přes zvýšený typový význam řízení soud uzavírá, že celkovou dobu řízení je ještě nutno shledat přiměřenou, neboť jakkoliv se jednalo o řízení trestní, pak celkovou dobu jeho trvání v délce 5 let a 10 měsíců odůvodňují jak všechny prvky složitosti řízení, tak chování účastníků řízení, tak postup orgánů, které se na vedení řízení podílely.

42. Soud tak dospěl k závěru, že ve věci není dán odpovědnostní titul nesprávného úředního postupu ve formě nepřiměřené délky řízení a soud proto žalobu v části požadavku na úhradu 300 000 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou délkou řízení zcela zamítl.

43. Zbývající nároky žalobce jsou založeny na odpovědnostním titulu nezákonného rozhodnutí.

44. Usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). V daném případě bylo trestní stíhání žalobce zastaveno usnesením Okresního státního zastupitelství v Lounech ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], a to dle § 172 odst. 1 písm. b) tr.ř., tedy že skutek není trestným činem a není důvodu k postoupení věci. Tímto je dána v obecné rovině odpovědnost žalované za škodu a nemajetkovou újmu vzniklou žalobci z titulu vydání nezákonného rozhodnutí dle § 7 odst. 1 OdpŠk. Pro účely posouzení odpovědnostního titulu je pak relevantním to, že trestní řízení bylo zastaveno z důvodu § 172 odst. 1 písm. b), což je důvod, pro který jinak soud v hlavním líčení rozhodne o zproštění obžaloby, a to dle § 226 písm. b) tř).

45. Nezákonným rozhodnutím jsou tak usnesení PČR ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro zločin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby dle § 241 odst. 1, odst. 2 tr.z. a usnesení PČR ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], kterým bylo dále zahájeno trestní stíhání žalobce pro dílčí útoky pokračujícího zločinu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby dle § 241 odst. 1, odst. 3 tr.z. (za období [datum] do [datum]).

46. Nezákonným rozhodnutím je dále rozsudek Okresního soudu v Lounech z [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], neboť tato rozhodnutí ve vztahu k žalobci nabyla právní moci, a to dne [datum], a následně byla pro nezákonnost zrušena usnesením Nejvyššího soudu z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], když nezákonnost rozhodnutí byla spatřována právě v tom, že obě tato rozhodnutí nedostatečně zjistila skutkový stav ohledně majetkové situace společnosti [právnická osoba] v době relevantní pro neodvedení plateb finančnímu úřadu, správě sociálního zabezpečení či zdravotním pojišťovn.

47. Pro úplnost soud uvádí, že nezákonným rozhodnutím je i usnesení Nejvyššího soudu ze [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], neboť toto rovněž nabylo právní moci a bylo zrušeno nálezem Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. [ústavní nález], když nezákonnost byla rovněž spatřována v tom, že nebyla dostatečně zkoumána majetková situace společnosti [právnická osoba] Z tohoto nezákonného rozhodnutí však žalobce žádné nároky v tomto řízení neuplatňuje.

48. Žalobce se dále domáhal zadostiučinění za vykonaný trest odnětí svobody (žalobce nebyl ve vazbě) ve výši 1 200 000 Kč. Žalovaná tento nárok žalobce dobrovolně neodškodnila.

49. Pokud jde o nezákonný výkon trestu odnětí svobody a nároky z něj vyplývající, pak je podmínka odpovědnostního titulu splněna, přičemž nezákonným rozhodnutím je ve vztahu k žalobci rozsudek Okresního soudu v Lounech z [datum] a Krajského soudu v Ústí nad Labem z [datum]. Z trestního spisu se podává, že obě tato rozhodnutí nabyla právní moci, byla pro nezákonnost zrušena a právě na jejich základě byl žalobce ve výkonu trestu odnětí svobody (příčinná souvislost).

50. Z trestního spisu dále soud zjistil, že žalobce nastoupil výkon trestu odnětí svobody dne [datum] a byl propuštěn dne [datum], tedy soud uzavírá, že žalobce nezákonně strávil výkonem trestu odnětí svobody dobu 401 dnů.

51. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. [spisová značka], publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, [anonymizována dvě slova], [číslo] [rok], str. [anonymizováno] mj. uvedl, že soudy v České republice nejsou - ani za současné právní úpravy - ve výši odškodnění vázány žádnými pravidly a ani pevnými částkami. Ustanovení § 31a odst. 2 zákona je zjevným případem normy s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. To platí tím spíše, jsou-li soudy povolány k přímé aplikaci čl. 5 odst. 5 Úmluvy. Z toho nepochybně plyne, že je toliko na uvážení soudu, aby v každém jednotlivém případě při zvážení jeho individuálních skutkových okolností stanovil adekvátní výši odškodnění nemajetkové újmy vzniklé protiprávním zadržením a vykonáním vazby. Ve prospěch tohoto závěru svědčí i slova ESLP, že„ úplné reparaci (restitutio in integrum) brání vlastní povaha bezpráví, které záleží ve zbavení svobody v rozporu s čl. 5 odst. 1 Úmluvy“. Co se týče relevantních kritérií, těmi základními zpravidla jsou: povaha trestní věci, celková délka omezení osobní svobody, následky v osobní sféře poškozené osoby. Povahu trestní věci je možno interpretovat zejména jako typovou závažnost trestného činu, pro který byla osoba poškozená stíhána. Ohledně kritéria celkové délky omezení osobní svobody vychází Nejvyšší soud z toho, že časové okolnosti omezení osobní svobody jsou objektivně vyjádřitelným kritériem pro posouzení celkové výše odškodnění. Pro účely odůvodnění výše poskytnutého odškodnění je zjevně vhodné - podobně jako ve většině evropských států - vycházet ze sazby stanovené za jeden den odnětí svobody. Judikatura ESLP však neskýtá žádné pevné vodítko a ani referenční rámec co do výše peněžního odškodnění. Nejvyšší soud proto, vycházeje z úrovně odškodnění jednotlivých evropských států, jakož i ze životní úrovně v České republice, dospívá k závěru, že adekvátním odškodněním je částka v rozmezí 500 až 1 500 Kč za jeden den trvání odnětí svobody, v jejímž rámci soud promítne jiné, zde uvedené a popřípadě neuvedené okolnosti svého posuzování. K tomuto rozmezí je však nutno přistupovat pouze jako k orientačnímu s tím, že podléhá toliko úvaze soudu v konkrétním případě, k jaké částce dospěje. Nejvyšší soud ji na tomto místě uvádí jen z důvodů zabránění extrémnímu poskytování zcela zjevně neodůvodnitelně nepřiměřeně nízkých či naopak zcela zjevně nepřiměřeně vysokých odškodnění.

52. Pokud jde o povahu trestné činnosti, pro kterou byl žalobce vzat do vazby, pak sama povaha trestné činnosti spočívající v neodvedení plateb státu či zdravotním pojišťovn neodůvodňuje to, že by výkon trestu odnětí svobody byl pro žalobce čistě pro povahu trestného činu, kterým byl shledán vinným, obtížnější. Nejedná se o delikt, který by byl společností zvýšenou měrou odsuzován, jako je tomu například u deliktů sexuální či trestných činů směřujících proti dětem, zdraví, životu a podobně. Povaha trestného činu tak svědčí pro přiznání odškodnění ve středové výši.

53. Pokud jde o délku trvání zásahu na straně žalobce, pak tato je jednoznačně vymezena délkou trvání výkonu trestu odnětí svobody a jak uvedeno výše tento ve vztahu k žalobci trval od [datum] do [datum], tedy 401 dnů. Délka trvání účinku nezákonného rozhodnutí se pak projevila tím, že za každý den soud žalobci přiznal odškodnění uvedené níže.

54. Pokud jde o zásahy vyvolané u žalobce výkonem trestu odnětí svobody, pak žalobce tvrdil, že bylo zasaženo do jinak funkčního manželství, které se v důsledku výkonu trestu odnětí svobody rozpadlo a fakticky je před rozvodem; dále, že byl zasažen tím, že nemohl trávit společné chvíle se svými dvěma dcerami, zejména [anonymizováno 8 slov] a podílet se na jejich výchově v době, kdy jej potřebovaly. Obecně pak žalobce uvádí, že výkon trestu odnětí svobody pro něj byl dehonestující, byl v neustálém tlaku a špatně snášel podmínky výkonu trestu odnětí svobody. Dále žalobce obecně uváděl, že má [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno 8 slov] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno]. Rovněž žalobce uváděl, že byl dotčen tím, že vykonával pozici advokáta, což mu bylo výkonem trestu odnětí svobody znemožněno. Žalobce poukazoval rovněž na medializaci kauzy. Dále žalobce podáním z [datum] pouze zopakoval zásahy vyvolané výkonem trestu odnětí svobody, nad rámec tohoto uvedl, že měl být zasažen zavrženíhodnou povahou trestné činnosti, pro kterou byl odsouzen, a tím, že byl umístěn do výkonu trestu odnětí svobody s osobami, které se skutečně nebezpečné trestné činnosti dopustily.

55. Po provedeném dokazování má soud za zjištěné na straně žalobce zásahy v souvislosti s výkonem trestu odnětí svobody spočívající v zásahu do rodinného života, kdy soud uvěřil žalobci, že se v důsledku výkonu trestu odnětí svobody definitivně rozpadlo jeho manželství, resp. byl nevratně započat proces jeho rozvratu, a že se nemohl účastnit po dobu 401 dnů výchovy svých dvou dcer, přičemž přišel i o možnost [anonymizováno 7 slov]. Obecně pak soud má za prokázané, že žalobce se dotkla skutečnost, že byl nezákonně ve výkonu trestu odnětí svobody, což je však samotnou podstatou vzniku této újmy a základem předmětu odškodnění, a soud uvěřil tomu, že byl žalobce vystaven nedobrému psychickému stavu v důsledku výkonu trestu odnětí svobody a obavám v souvislosti s tím, že byl právník a osoba odsouzená za majetkovou trestnou činnost. Rovněž má soud za zjištěné, že v obecné rovině bylo trestní stíhání žalobce, vč. jeho výsledku, tj. i výkonu trestu žalobcem, medializováno. Soud nemá za zjištěné, že by zásadním způsobem utrpěla čest žalobce v důsledku vydání nezákonných rozhodnutí, neboť žalobce byl již předtím (v návaznosti na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne [datum]) pravomocně odsouzen za trestný čin zkrácení daně poplatku a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1,3 trestního zákoníku, tedy trestné činnosti podobného charakteru, a nelze tak uzavřít, že by sama povaha trestné činnosti, pro kterou byl nyní nezákonně odsouzen, vedla k dalším zvýšeným zásahům do cti žalobce. Rovněž soud nemá za prokázané, že by toto nezákonné rozhodnutí vedlo k zásahům do advokátní činnosti na straně žalobce, pokud jde o jeho čest a důvěryhodnost, když pro trestnou činnost stejného charakteru byl žalobce předtím pravomocně odsouzen již dříve. Soud tak má v tomto ohledu pouze za prokázané, že žalobce se z důvodu výkonu trestu odnětí svobody nemohl podílet na výdělečné činnosti, což je však předmětem nároku samostatného (ušlý zisk). Obecně má soud za prokázané, že kauza byla medializována, nicméně, nikoliv způsobem přičitatelným státu, kdy nebylo prokázáno, že by se orgány činné v trestním řízení na této medializaci negativně podílely, či tuto vyvolaly.

56. S ohledem na výše uvedené tak soud dospěl k závěru, že adekvátní výší zadostiučinění ve vztahu k žalobci je částka 1 200 Kč za 1 den výkonu nezákonného trestu odnětí svobody. Soud shledal na jedné straně důvody, které hovoří pro přiznání odškodnění na nižší než středové hranici, konkrétně spočívající v předchozím pravomocném odsouzení žalobce za stejnou trestnou činnost již v roce [rok], tyto důvody jsou však dle závěru soudu převáženy zásahy na straně žalobce do jeho osobnostní sféry; konkrétně zásahy rodinnými, zejména pokud jde o nemožnost stýkat se po dobu další jednoho roku s nezletilými dcerami a zásahy do manželského soužití, a dále zásahy zdravotními ([anonymizována tři slova]). Zbývající zásahy do osobnostní sféry (dehonestace za situace předchozího pravomocného odsouzení) jsou spíše obecného charakteru a odůvodňovaly by přiznání zadostiučinění středové (1 000 Kč/den). Právě pro převažující zásahy ve sféře rodinné (děti; manželka) a zdravotní pak tedy soud dospěl k závěru, že žalobci by se mělo dostat odškodnění vyššího, než je ve středové hladině, a soud proto zvolil částku 1 200 Kč/den.

57. Újma u žalobce vyvolaná výkonem trestu odnětí svobody je pak nepochybně v příčinné souvislosti s tím, že žalobce byl na základě nezákonných rozhodnutí ve výkonu trestu odnětí svobody.

58. Soud proto žalobci přiznal nárok na odškodnění nemajetkové újmy za nezákonný výkon trestu odnětí svobody ve výši 481 200 Kč (401× 1200) a co do zbytku tohoto žalobního požadavku, tj. co do částky 718 800 Kč soud žalobu zamítl.

59. Žalobce se dále žalobou domáhal náhrady škody tvořené vynaloženými náklady na obhajobu, sestávajících z odměny za úkony právní služby, cestovné a náhrady za promeškaný čas, a to vše ve výši 62 449 Kč, 39 756 Kč a 48 201 Kč, podle jednotlivých právních zástupců. Žalovaná tento nárok žalobce dobrovolně neodškodnila.

60. Odpovědnostním titulem, pokud jde o nároky založené na nákladech na odstranění nezákonného rozhodnutí, je v tomto případě usnesení o zahájení trestního stíhání z [datum] a ze [datum]. Žalobce totiž činil všechny úkony primárně právě k odstranění toho, že byl nezákonně trestně stíhán, a to jak ve fázi do vydání odsuzujícího rozhodnutí odvolacího soudu a do právní moci tohoto rozhodnutí, tak poté, co byla rozhodnutí soudu prvé a druhé instance zrušena Nejvyšším soudem. Primární snahou žalobce totiž bylo vždy dosáhnout odstranění usnesení o zahájení trestního stíhání (což platí i pro úkon dovolání, které sice brojí proti pravomocným rozhodnutím ve věci, nicméně s cílem tyto zvrátit a dosáhnout odstranění usnesení o zahájení trestního stíhání).

61. Soud se předně zabýval částí této škody, tvořenou odměnou za úkony právní služby, vč. paušální náhrady hotových výdajů a náhrady za promeškaný čas v souvislosti s realizací úkonů (nikoli cest).

62. Náklady vynaložené na obhajobu v trestním řízení jsou náklady, které byly vynaloženy na zrušení nezákonného rozhodnutí (§ 31 odst. 1 OdpŠk). Zahrnují pouze účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování, přičemž výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně, kterým je vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále i jen„ AT“ (§ 31 odst. 3 OdpŠk).

63. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce se domáhá odškodnění za úkony právní služby, které byly všechny realizovány za účinnosti o.z. (po [datum]), soud s odkazem na § 26 OdpŠk a § 2952 o.z. uvádí, že není nutným se zabývat jakožto podmínkou vzniku tohoto nároku tím, zda skutečně došlo k úhradě odměny, resp. nákladů právních služeb žalobcem jeho právnímu zástupci, když postačuje samotný vznik dluhu. Samotný vznik dluhu pak má soud za prokázaný z prohlášení [jméno]. [jméno] [příjmení], který žalobce zastupuje i v řízení tomto (vznik závazku potvrdil v nárokované výši na jednání konaném dne [datum]), dále z potvrzení [jméno]. [titul]. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] co do částky 60 023 Kč, a dále z potvrzení [jméno]. [jméno] [příjmení], [anonymizováno] ze dne [datum] co do částky 39 756 Kč. Prokázaný vznik závazku ve vztahu ke každému ze zástupců je dostačující pro nároky, které byly žalobci soudem přiznány.

64. Náklady musejí být přitom vynaloženy přímo na odstranění nezákonného rozhodnutí. Nepostačuje, pokud byly vynaloženy v souvislosti s nezákonným rozhodnutím (NS sp. zn. [spisová značka]). Obecně sice platí, že advokát je vázán pokyny a přáními svého klienta, nicméně toto ještě nezakládá účelnost a důvodnost všech realizovaných úkonů (vč. porad) a přiznání vícero dalších porad by mělo být jen výjimečné, vždy odůvodněné konkrétními okolnosti vyžadujícími nezbytnost toho konkrétního úkonu za účelem odstranění nezákonného rozhodnutí. O účelně vynaložené náklady právního zastoupení nejde tehdy, jestliže zastoupení nesleduje svůj hlavní účel, tj. poskytování ochrany porušeným nebo ohroženým skutečným subjektivním právům a právem chráněným zájmům (NS sp. zn. [spisová značka]). Zásadní je tedy to, že náklady lze považovat za odškodnitelné jen v případě, kdy šlo o náklady vynaložené účelně a účelnost vynaložení nákladů řízení je třeba posoudit podle okolností konkrétního případu.

65. Ke konání dalších porad pak soud doplňuje, že pro naplnění požadavku účelnosti takové další porady ve vztahu k odstranění nezákonného rozhodnutí je pro závěr, že konání další porady je úkonem dle § 11 odst. 1 písm. c) AT nutné prokázat konkrétní, individuální nezbytnosti takovéto porady pro další postup ve věci, většinou spojený s nějakou dříve neznámou skutečností. Za poradu s klientem přesahující jednu hodinu náleží přitom obhájci odměna za jeden úkon právní služby bez ohledu na to, jak byla porada dlouhá a o jakou dobu přesáhla stanovenou minimální délku (Vrchní soud v Praze sp. zn. [spisová značka]; [spisová značka]).

66. Ohledně úkonů vykonaných obhájcem [jméno] [titul]. [jméno] [příjmení] pak má na základě shodných tvrzení účastníků (čl. I. odst. 4 žaloby a vyjádření žalovaného ze dne [datum]) soud za zjištěné, že právní zástupce žalobce realizoval účelně tyto úkony právní služby, a to v následujícím rozsahu (v závorce je připojeno č.l. trestního spisu dokládající realizaci daného úkonu): Převzetí a příprava obhajoby [datum] – 1 úkon Stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání [datum] ([číslo listu]) – 0,5 úkonu Účast při výslechu obviněného [datum] od [číslo] do [číslo] hod ([číslo listu]) – 1 úkon Účast při výslechu sv. [příjmení] (žalovaná pouze chybně uvádí, že šlo o výslech obviněného; jinak uznává) [datum] od [číslo] do [číslo] hod ([číslo listu]) – 1 úkon Účast při výslechu sv. [příjmení] žalovaná pouze chybně uvádí, že šlo o výslech obviněného; jinak uznává) [datum] od [číslo] do [číslo] hod ([číslo listu]) – 1 úkon Prostudování spisu po skončení vyšetřování [datum] od [číslo] do [číslo] hod ([číslo listu]) - 1 úkon Stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání [datum] ([číslo listu]) – 0,5 úkonu Účast při výslechu obviněného [datum] od [číslo] do (pozn. soudu: neuvedeno v protokolu, nicméně výslech byl evidentně krátký) [číslo listu]) – 1 úkon Prostudování spisu po skončení vyšetřování [datum] od [číslo] do [číslo] hod ([číslo listu]) - 1 úkon Účast na hlavním líčení [datum] – od [číslo] do [číslo] hod ([číslo listu]) – 2 úkony Účast na hlavním líčení [datum] – od [číslo] do [číslo] hod ([číslo listu]) – 2 úkony 67. Ze shodných tvrzení účastníků tak soud zjistil, že žalobci náleží náhrada škody odpovídající 11x odměně za úkony právní služby tohoto zástupce dle § 11/1 AT a 2x ½ odměny za úkon právní služby dle § 11/2 AT - z toho do [datum] byl realizován 5x úkon dle § 11/1 AT a 1x úkon dle § 11/2 AT a po [datum] byl realizován 6x úkon dle § 11/1 AT a 1x úkon dle § 11/2 AT.

68. Spornými zůstaly tyto úkony právní služby vykonané obhájcem [jméno] [titul]. [jméno] [příjmení]: Porada s klientem [datum] – ve stejný den došlo k převzetí právního zastoupení, což je úkonem dle § 11/1 a) AT a tento odškodněn byl; převzetí a příprava zastoupení může trvat několik hodin, ba dokonce i dnů, jde-li o velmi složitou věc; přesto má advokát nárok na odměnu za tento úkon pouze jednou – nejedná se o odškodnitelný úkon Společný úkon účast při výslechu svědků [datum]: o) sv. [příjmení] od [číslo] do [číslo] hod ([číslo listu]) o) sv. [příjmení] od [číslo] do [číslo] hod ([číslo listu]) o) sv. [příjmení] od [číslo] do [číslo] hod ([číslo listu]) o) sv. [příjmení] od [číslo] do [číslo] hod ([číslo listu]) o) sv. [anonymizováno] od [číslo] do [číslo] hod ([číslo listu]) úkony byl realizován v časech uvedených výše; žalovaná realizaci ani účelnost nesporuje; celkem úkony trvaly 169 min. (23+43+30+36+37) tj. 2 hod. a 49 min.; tedy jde o 2 x úkon dle § 11/1 g) AT; k tomu 12x nárok na náhradu promeškaného času dle § 14/1,3 AT (počet započatých ½ hod. mezi jednotlivými výslechy dle jejich časového sledu: 4+3+3+2); přestávka trvající maximálně 30 minut se započítává jako úkon (tedy včítá se do úkonu; je-li přerušení mezi dvěma úkony delší než 30 minut, nezapočítává se přerušená doba do úkonu, ale jde o promeškaný čas, který se účtuje podle § 14 částkou 100 Kč za každou započatou půlhodinu (srov. usnesení VSPH sp. zn. [spisová značka]) – žalobci náleží odměna za 2x úkon dle § 11/1 AT + 12x nárok na náhradu promeškaného času dle § 14/1,3 AT Další porada s klientem [datum] – žalovaný sporuje provedení a sporuje účelnost úkonu; realizaci úkonu má soud za prokázanou z potvrzení tohoto zástupce ze dne [datum]; soud má poradu za účelnou, neboť tato navazovala na prostudování policejního spisu téhož dne, tedy šlo o poradu ohledně nových, dříve neznámých skutečnostech - žalobci náleží odměna za 1x úkon dle § 11/1 c) AT Další porada s klientem [datum] – žalovaný sporuje provedení a sporuje účelnost úkonu; realizaci úkonu má soud za prokázanou z potvrzení tohoto zástupce ze dne [datum]; soud má poradu za účelnou, neboť tato porada souvisela s hlavním líčením konaným téhož dne, tedy šlo o poradu ohledně nových, dříve neznámých skutečnostech - žalobci náleží odměna za 1x úkon dle § 11/1 c) AT 69. Dále tedy žalobci náleží náhrada škody odpovídající 4x odměně za úkony právní služby tohoto zástupce dle § 11/1 AT - z toho do [datum] byl realizován 3x úkon dle § 11/1 AT a po [datum] byl realizován 1x úkon dle § 11/1 AT. Dále žalobci náleží náhrada škody ve výši 12 nároku na náhradu promeškaného času dle § 14/1,3 AT.

70. Ohledně úkonů vykonaných obhájcem [jméno]. [jméno] [příjmení], [anonymizováno] pak má na základě shodných tvrzení účastníků (čl. I odst. 5 žaloby a vyjádření žalovaného ze dne [datum]) soud za zjištěné, že právní zástupce žalobce realizoval účelně tyto úkony právní služby, a to v následujícím rozsahu (v závorce je připojeno č.l. trestního spisu dokládající realizaci daného úkonu): Převzetí právního zastoupení [datum] – 1 úkon Účast na hlavním líčení [datum] – od [číslo] do [číslo] hod ([číslo listu]) – 1 úkon Účast na hlavním líčení [datum] – od [číslo] do [číslo] hod; od [číslo] do [číslo] hod ([číslo listu]) - 1 úkon 71. Ze shodných tvrzení účastníků tak soud zjistil, že žalobci náleží náhrada škody odpovídající 3x odměně za úkony právní služby tohoto zástupce dle § 11/1 AT. Všechny úkony byly realizovány po [datum].

72. Spornými zůstaly tyto úkony právní služby vykonané obhájcem [jméno]. [jméno] [příjmení], [anonymizováno]: Další porada s klientem [datum] – žalovaný sporuje provedení a sporuje účelnost úkonu; realizaci úkonu má soud za prokázanou z potvrzení tohoto zástupce ze dne [datum]; soud má poradu za účelnou, neboť tato porada navazovala na hlavní líčení konané předchozího dne, tedy šlo o poradu ohledně nových, dříve neznámých skutečnostech - žalobci náleží odměna za 1x úkon dle § 11/1 c) AT Účast na hlavním líčení [datum] – z protokolu o hlavním líčení ([číslo listu]) se podává, že se nedostavil ani žalobce ani jeden z jeho tehdejších právních zástupců; úkon nebyl tedy vykonán - žalobce nenáleží odškodnění 73. Žalobci náleží náhrada škody odpovídající 1x odměně za úkon právní služby tohoto zástupce dle § 11/1 AT. Všechny úkony byly realizovány po [datum].

74. Ohledně úkonů vykonaných obhájcem [jméno]. [jméno] [příjmení] pak má na základě shodných tvrzení účastníků (č. 6/ žaloby a vyjádření žalovaného ze dne [datum]) soud za zjištěné, že právní zástupce žalobce realizoval účelně tyto úkony právní služby, a to v následujícím rozsahu (v závorce je připojeno č.l. trestního spisu dokládající realizaci daného úkonu): Převzetí právního zastoupení [datum] – 1 úkon Stanovisko obžalovaného [datum] ([číslo listu]) – 1 úkon Účast na hlavním líčení [datum] od [číslo] do [číslo] hod ([číslo listu]) – 1 úkon Dovolání [datum] ([číslo listu]) – 1 úkon 75. Ze shodných tvrzení účastníků tak soud zjistil, že žalobci náleží náhrada škody odpovídající 4x odměně za úkony právní služby tohoto zástupce dle § 11/1 AT. Všechny úkony byly realizovány po [datum].

76. Spornými zůstaly tyto úkony právní služby vykonané obhájcem [jméno]. [jméno] [příjmení]: Účast na hlavním líčení [datum] od [číslo] do [číslo] hod – dle protokolu o hlavním líčeno bylo jednání odročeno bez projednání věci (nedostavil se zmocněnec druhého obžalovaného; [číslo listu]) - dle § 14/2 AT náleží žalobci odměna ve výši ½ odměny Další porada s klientem [datum] – žalovaný sporuje provedení a sporuje účelnost úkonu; realizaci úkonu má soud za prokázanou z potvrzení tohoto zástupce ze dne [datum]; soud má poradu za účelnou, neboť tato porada předcházela hlavnímu líčení konanému následujícího dne, tedy šlo o poradu ohledně nových, dříve neznámých skutečnostech - žalobci náleží odměna za 1x úkon dle § 11/1 c) AT Účast při hlavním líčení [datum] – hlavní líčení se konalo dle protokolu od [číslo] do [číslo] hod a od [číslo] do [číslo] hod ([číslo listu]); celkem tak úkon trval 110 min. (80+30) tj. 1 hod. a 50 min.; tedy jde o 1 x úkon dle § 11/1 g) AT; k tomu 2x nárok na náhradu promeškaného času dle § 14/1,3 AT (přerušení trvalo 2x započatou ½ hod.); přestávka trvající maximálně 30 minut se započítává jako úkon (tedy včítá se do úkonu; je-li přerušení mezi dvěma úkony delší než 30 minut, nezapočítává se přerušená doba do úkonu, ale jde o promeškaný čas, který se účtuje podle § 14 částkou 100 Kč za každou započatou půlhodinu (srov. usnesení VSPH sp. zn. [spisová značka]) – žalobci náleží odměna za 1x úkon dle § 11/1 AT + 2x nárok na náhradu promeškaného času dle § 14/1,3 AT Vyjádření k odvolání nedatované – úkon se netýká věci samé ve smyslu § 11/1 d) AT, jde pouze o reakci, resp. vyjádření k úkonu jiného účastníka řízení, toto není odškodnitelným úkonem – žalobci nenáleží odškodnění Další porada s klientem [datum] - žalovaný sporuje provedení a sporuje účelnost úkonu; realizaci úkonu má soud za prokázanou z potvrzení tohoto zástupce ze dne [datum]; soud má poradu za účelnou, neboť tato porada předcházela veřejnému zasedání konanému následujícího dne, tedy šlo o poradu ohledně nových, dříve neznámých skutečnostech - žalobci náleží odměna za 1x úkon dle § 11/1 c) AT Účast při veřejném zasedání odvolacího soudu [datum] – jednání se konalo od [číslo] do [číslo] hod a od [číslo] do [číslo] hod ([číslo listu]) – celkem tak úkon trval 106 min. (82+24) tj. 1 hod. a 46 min.; tedy jde o 1 x úkon dle § 11/1 g) AT; k tomu 2x nárok na náhradu promeškaného času dle § 14/1,3 AT (přerušení trvalo 2x započatou ½ hod.); přestávka trvající maximálně 30 minut se započítává jako úkon (tedy včítá se do úkonu; je-li přerušení mezi dvěma úkony delší než 30 minut, nezapočítává se přerušená doba do úkonu, ale jde o promeškaný čas, který se účtuje podle § 14 částkou 100 Kč za každou započatou půlhodinu (srov. usnesení VSPH sp. zn. [spisová značka]) – žalobci náleží odměna za 1x úkon dle § 11/1 AT + 2x nárok na náhradu promeškaného času dle § 14/1,3 AT Doplnění dovolání [datum] a [datum] – úkon se netýká věci samé ve smyslu § 11/1 d) AT; žalobce doplňuje dovolání, které původně podal neúplné, nelze uznat jako účelně vynaložený úkon dle § 11/1 d) AT; nelze klást k tíži žalované, že žalobce původní dovolání nepodal úplné – žalobci nenáleží odškodnění Návrh na odklad výkonu trestu ze dne [datum] ([číslo listu]) – žalovaný nesporuje provedení ani účelnost úkonu; nejedná se o písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11/1 d) AT; jde o žádost o odklad výkonu trestu v souvislosti s podaným dovoláním; jedná se dle § 11/3 AT o úkon dle § 11 odst. 2 písm. d) AT – žalobci náleží poloviční odměna za úkon dle § 11/2 AT Další porada s klientem [datum] – žalovaný sporuje provedení a sporuje účelnost úkonu; realizaci porady má soud za prokázanou z potvrzení tohoto zástupce ze dne [datum]; soud však nemá poradu za účelnou, žalobce tvrdí, že šlo o poradu v souvislosti s podáním dovolání, toto však bylo podáno již v [anonymizováno] a doplněno v [anonymizováno] [rok] – žalobci nenáleží odškodnění Ústavní stížnost [datum] – žalovaný sporuje provedení, sporuje právní kvalifikaci; soud nemá úkon za prokázaný, žalobce tento neprokázal ani po poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. na jednání konaném dne [datum] (žalobce ničeho nedoplnil) – žalobci odškodnění nenáleží Porada s klientem ve věci ústavní stížnosti [datum] – žalovaný sporuje provedení a právní kvalifikaci; realizaci porady má soud za prokázanou z potvrzení tohoto zástupce ze dne [datum]; soud však nemá poradu za účelnou, žalobce tvrdí, že šlo o poradu v souvislosti s podáním ústavní stížnosti, tato však podána žalobcem nebyla (resp. toto žalobce neprokázal) - žalobci nenáleží odškodnění 77. Žalobci náleží náhrada škody odpovídající 4x odměně za úkony právní služby tohoto zástupce dle § 11/1 AT; 2x dle (resp. ve výši) § 11/2 AT. Všechny úkony byly realizovány po [datum]. Dále žalobci náleží náhrada škody ve výši 4x nároku na náhradu promeškaného času dle § 14/1,3 AT.

78. V součtu tedy žalobci náhrada škody odpovídající: 8x odměně za úkony právní služby dle § 11/1 AT realizované do [datum] 1x odměna za úkony právní služby dle § 11/2 AT realizované do [datum] 19x odměně za úkony právní služby dle § 11/1 AT realizované po [datum] 3x odměna za úkony právní služby dle § 11/2 AT realizované po [datum] 31x paušální náhrady hotových výdajů (ke každému z výše uvedených úkonů) 16x ve výši nároku na náhradu promeškaného času dle § 14/1,3 AT 79. Obecně pro vyčíslení škody platí: - Proti žalobci bylo zahájeno nejprve dne [datum] trestní stíhání žalobce pro zločin dle § 241 odst. 1, odst. 2 tr.z., za který hrozil žalobci trest odnětí svobody až ve výši 5 let. Podle § 10 odst. 3 písm. b) AT, nejde-li o věci podle odstavce 2, se při obhajobě v takovém trestním řízení považuje za tarifní hodnotu částka 10 000 Kč. Podle § 7 AT pak sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby dle § 11 odst. 1 AT činí z této tarifní hodnoty částku 1 500 Kč bez DPH, tj. 1 815 Kč s DPH a odměna za úkon dle § 11 odst. 2 AT částku 750 Kč bez DPH, tj. 907,50 Kč s DPH. - Následně dne [datum] bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání dle § 241 odst. 1, odst. 3 tr.z., kdy žalobci hrozil trest odnětí svobody až 8 let. Podle § 10 odst. 3 písm. c) AT, nejde-li o věci podle odstavce 2, se při obhajobě v takovém trestním řízení považuje za tarifní hodnotu částka 30 000 Kč. Podle § 7 AT pak sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby dle § 11 odst. 1 AT činí z této tarifní hodnoty částku 2 300 Kč bez DPH, tj. 2 783 Kč s DPH a odměna za úkon dle § 11 odst. 2 AT částku 1 150 Kč bez DPH, tj. 1 391,50 Kč s DPH. - Všichni zástupci byli plátci DPH (ověřeno z vyúčtování a přes ARES) - Podle § 13 odst. 1, 4 AT, nedohodl-li se advokát s klientem na jiné paušální částce jako náhradě výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné, činí tato částka 300 Kč na jeden úkon právní služby, tj. 363 Kč s DPH. - Podle § 14 odst. 1, 3 AT advokátu náleží náhrada za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby, přičemž není-li dohodnuto jinak, náhrada činí 100 Kč za každou i jen započatou půlhodinu.

80. Za úkony do [datum] tak žalobci náleží náhrada škody (odměna za úkony právní služby a paušální náhrada hotových výdajů): Tarifní hodnota na 1 právní úkon:; 10 000,00 Počet úkonů (§ 11/1):; 8 Počet úkonů (§ 11/2):; 1 Výpočet jednotlivých nákladů právního zastoupení Položka; Sazba úkon; Výsledek; DPH; Celkem Náklady - § 11/1; 1 500,00; 12 000,00; 2 520,00; 14 520,00 Náklady - § 11/2; 750,00; 750,00; 157,50; 907,50 RP dle; 300,00; 2 700,00; 567,00; 3 267,00 Celkem; 15 450,00; 3 244,50; 18 694,50 81. Za úkony po [datum] tak žalobci náleží náhrada škody (odměna za úkony právní služby a paušální náhrada hotových výdajů): Tarifní hodnota na 1 právní úkon:; 30 000,00 Počet úkonů (§ 11/1):; 19 Počet úkonů (§ 11/2):; 3 Výpočet jednotlivých nákladů právního zastoupení Položka; Sazba úkon; Výsledek; DPH; Celkem Náklady - § 11/1; 2 300,00; 43 700,00; 9 177,00; 52 877,00 Náklady - § 11/2; 1 150,00; 3 450,00; 724,50; 4 174,50 RP dle; 300,00; 6 600,00; 1 386,00; 7 986,00 Celkem; 53 750,00; 11 287,50; 65 037,50 82. Za promeškaný čas náleží žalobci náhrada ve výši 16x 100 Kč, tedy 1 600 Kč bez DPH, tj. 1 936 Kč s DPH.

83. Celkem tak je tento škodní požadavek – sestávající z nákladů na právní služby, paušální náhrady hotových výdajů a náhradou za ztrátu času (jen u úkonů nikoli u cest) - žalobce důvodným v součtu co do částky 85 668 Kč.

84. Žalobce se v rámci tohoto nároku dále domáhá jakožto škody náhrady výdajů právních zástupců sestávající z náhrady jejich cestovních výdajů k jednotlivým úkonům právní služby a související náhrady za promeškaný čas.

85. Odškodnění tohoto škodního nároku se řídí AT, a to § 13 odst. 1, 5 a § 14 odst. 1, 3 AT. Konkrétní nárok na cestovní výdaje daného právního zástupce pak soud tedy vypočetl na základě délky cesty právního zástupce za cestu jeho vozidlem ze sídla tohoto právního zástupce do místa úkonu (soud zjistil dle www.mapy.cz; viz níže); ceny PHM a amortizace zjištěné dle v dané době platné a účinné vyhlášky; přičemž soud vyšel ze spotřeby vozidla daného právního zástupce (viz níže). Dále soud přiznal nárok na náhradu za promeškaný čas za každou cestu do místa úkonu a zpět po 100 Kč dle § 14 advokátního tarifu, tedy za každou započatou ½ hod.. To vše vč. DPH, jehož byli všichni právní zástupci plátci.

86. Vzdálenost [obec] – [obec] činí 64 km, cestovní doba 1 hod. a 10 min (tj. 3x započatých ½ hod.); vzdálenost [obec] – [obec] činí 90 km a cestovní doba 1 hod. 8 min (tj. 3x započatých ½ hod). Žalobce nárokuje za pomeškaný čas za jednu cestu tam a zpět u většiny jízd vždy 4x ½ hod. celkem, tedy soud vychází z tohoto žalobního požadavku (důvodným by jinak bylo na jednu cestu tam a zpět vždy 6x ½ hod.), tam kde žádá náhradu 6x soud vychází z tohoto vyčíslení – viz vyčíslení na [číslo listu], [anonymizováno] a [anonymizováno].

87. Obecně pak pro závěr o tom, zda se úkon konal a zda jej soud považuje za účelně vynaložený a odškodnitelný – tedy zda lze přiznat i cestovní výdaje k tomuto - soud odkazuje na výše uvedené závěry ohledně jednotlivých úkonů.

88. Konkrétně žalobce nárokuje náhrady související s cestami [jméno] [titul] [jméno] [příjmení]. Tento právní zástupce užíval k cestám vozidlo [registrační značka]; spotřeba 7,9 BA/100 km (3. hodnota dle TP; metodika ES 2004).

89. Tento právní zástupce vykonal tyto cesty, přičemž soud připojuje závěr o důvodnosti žalobních požadavků: Datum; Úkon; Nárokovaná cestovní náhrada + náhrada za promeškaný čas; Výpočet soudu (cestovné + náhrada za promeškaný čas); Závěr soudu [datum]; Výslech obviněného v [obec]; 1 178,80 Kč + 4x náhrada; 1 496,31 Kč; přiznáno 1 496,31 Kč [datum]; Výslech 5 svědků v [obec]; 1 178,80 Kč + 4x náhrada; 1 496,31 Kč; přiznáno 1 496,31 Kč [datum]; Výslech svědka v [obec]; 1 178,80 Kč + 4x náhrada; 1 496,31 Kč; přiznáno 1 496,31 Kč [datum]; Výslech svědka v [obec]; 1 178,80 Kč + 4x náhrada; 1 496,31 Kč; přiznáno 1 496,31 Kč [datum]; Prostudování spisu v [obec]; 1 189,31 Kč + 4x náhrada; 1 435,94 Kč; přiznáno 1 435,94 Kč [datum]; Účast při výslechu obviněného; 1 189,31 Kč + 4x náhrada; žalobce v doplnění tvrzení ze dne [datum] již nežádá; úkon se konal v [obec]; nenáleží odškodnění [datum]; Prostudování spisu v [obec]; 1 189,31 Kč + 4x náhrada; 1 435,94 Kč; přiznáno 1 435,94 Kč [datum]; Účast při hlavním líčení v [obec]; 1 189,31 Kč + 4x náhrada; 1 435,94 Kč; přiznáno 1 435,94 Kč [datum]; Účast při hlavním líčení v [obec]; 1 189,31 Kč + 4x náhrada; 1 448,98 Kč; přiznáno 1 448,98 Kč 90. Celkem tak žalobci náleží na tomto nároku na náhradě škody 11 742,04 Kč.

91. Dále žalobce nárokuje náhrady související s cestami [jméno]. [jméno] [příjmení] [jméno]. Tento [anonymizováno] zástupce užíval k cestám vozidlo [registrační značka]; spotřeba 8,5 NM/100 km (metodika 630/ 2012; tedy relevantní je aritmetický průměr).

92. Tento právní zástupce vykonal tyto cesty, přičemž soud připojuje závěr o důvodnosti žalobních požadavků: Datum; Úkon; Nárokovaná cestovní náhrada + náhrada za promeškaný čas; Výpočet soudu (cestovné + náhrada za promeškaný čas); Závěr soudu [datum] [rok]; Účast při hlavním líčení v [obec]; 919 Kč + 4x náhrada (1 403 Kč); 1 464,55 Kč; přiznáno 1 403 Kč (toto žalobce nárokuje) [datum]; Účast při hlavním líčení v [obec]; 919 Kč + 4x náhrada (1 403 Kč); 1 464,55 Kč; přiznáno 1 403 Kč (toto žalobce nárokuje) [datum]; Účast při hlavním líčení v [obec]; 919 Kč + 4x náhrada; právní zástupce se úkonu neúčastnil; nenáleží odškodnění 93. Celkem tak žalobci náleží na tomto nároku na náhradě škody 2 806 Kč.

94. Dále žalobce nárokuje náhrady související s cestami [jméno]. [jméno] [příjmení]. Tento právní zástupce užíval k cestám vozidlo [registrační značka]; spotřeba 5,7 NM/100 km (3. hodnota dle TP; metodika ES 692/).

95. Tento právní zástupce vykonal tyto cesty, přičemž soud připojuje závěr o důvodnosti žalobních požadavků: Datum; Úkon; Nárokovaná cestovní náhrada + náhrada za promeškaný čas; Výpočet soudu (cestovné + náhrada za promeškaný čas); Závěr soudu [datum]; Účast při hlavním líčení v [obec]; 991 Kč + 4x náhrada; 1 340,52 Kč; přiznáno 1 340,52 Kč [datum]; Účast při hlavním líčení v [obec]; 991 Kč + 6x náhrada; 1 582,52 Kč; přiznáno 1 582,52 Kč [datum]; Účast při hlavním líčení v [obec]; 991 Kč + 4x náhrada; 1 340,52 Kč; přiznáno 1 340,52 Kč [datum]; Účast na jednání odvolacího soudu KS [obec]; 1 256 Kč + 6x náhrada (1 982 Kč); 1 967,16 Kč; přiznáno 1 967,16 Kč 96. Celkem tak žalobci náleží na tomto nároku na náhradě škody 6 230,72 Kč.

97. Na škodě tvořené cestovními výdaji právních zástupců žalobce, vč. související náhrady za ztrátu času, je tak žaloba důvodná co do částky 20 778,76 Kč (6 230,72 + 2 806 + 11 742,04).

98. Tedy souhrnně vyjádřeno - žalobce nárokuje na nákladech na obhajobu, sestávajících z odměny za úkony právní služby, cestovné právních zástupců a veškeré jejich náhrady za promeškaný čas (úkony + cesty), celkem 150 406 Kč (62 449 Kč + 39 756 Kč + 48 201 Kč). Soud shledal tento nárok důvodným co do výše 106 446,76 Kč (85 668 + 20 778,76). V tomto rozsahu proto soud žalobě vyhověl a ve zbytku na tomto nároku soud žalobu co do částky 43 959,24 Kč (150 406 – 106 446,76) zamítl.

99. Žalobce se dále žalobou domáhá náhrady vlastních cestovních nákladů ve výši 15 026 Kč. Žalovaná žalobce na tomto nároku neodškodnila.

100. Žalobce se konkrétně domáhá nároku na náhradu škody tvořenou jeho vlastními cestovními náklady, a to na trase z bydliště žalobce tj. z [obec] k jednotlivým úkonům právní služby, jak tyto specifikuje v čl. 11) podané žaloby.

101. Žalovaná neuznala důvodnost žádné z těchto cest, navíc u cest ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] sporuje, že by tyto žalobce vykonal (neúčastnil se úkonů nebo tyto se konaly v [obec]). U zbytku žalovaný dále namítá, že žalobci by příslušel nejvýše nárok na cestovné veřejnými dopravními prostředky.

102. Mezi náklady podle § 31 odst. 1 OdpŠk bezpochyby patří náklady žalobce na vlastní cestovné k úkonům konaným v rámci trestního řízení. Tyto náklady jsou pak vynaloženy v příčinné souvislosti s úsilím o odstranění nezákonného rozhodnutí (usnesení o zahájení trestního stíhání – viz výše), neboť umožnily žalobci proti nezákonnému rozhodnutí brojit. Rovněž nemá soud pochyb o tom, že náklady vynaložil přímo žalobce, když to byl on, kdo k úkonům cestoval.

103. Pokud jde o náhradu cestovného žalobce v podobě výdajů na náklady na cestu osobním automobilem, pak soud uzavírá, že tyto žalobce může požadovat i bez předchozího souhlasu orgánů činných v trestním řízení k použití vlastního osobního motorového vozidla. V tomto směru soud uvádí, že trestní řízení neupravuje otázku náhrady nákladů řízení účastníkům, kteří byli v řízení úspěšní - tedy jinak, kteří byli obžaloby zproštěni nebo jejichž řízení bylo zastaveno. Jedná se o škodní nárok, který je podřazen právní úpravě zákona 82/1998 Sb. Nelze tak vycházet z obecné právní úpravy § 30 vyhlášky 37/1992 Sb. Ministerstva spravedlnosti ČR o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, když tato právní úprava upravuje problematiku náhrady nákladů řízení za situace, kdy je tato náhrada nákladů řízení na procesní úrovni právními předpisy upravena. V tomto případě se však nejedná o náhradu nákladů řízení jako takovou, ale o škodní nárok. Osoba, proti které bylo vedeno nezákonně trestní stíhání tak je v jiném postavení než účastník např. civilního řízení nebo svědek či znalec. Tento závěr podtrhuje typická situace, kdy osoba nezákonně trestně stíhaná musí čelit úkonům orgánů činných v trestním řízení a měla by od těchto orgánů, které jsou přesvědčeni o tom, že je daný poškozený vinen, předem žádat souhlas k použití osobního motorového vozidla. Takovýto požadavek by byl přehnaně formalistickým, nelogickým a nespravedlivým.

104. Žalobci pak náleží náhrada škody určená ve výši náhrad za cesty k úkonům trestního řízení, které má soud za prokázané, jak je uvedeno níže. Náhrada škody žalobci tedy náleží ve výši vypočtené jakožto násobek počtu ujetých kilometrů a spotřeby vozidla a tehdy aktuálních vyhláškových cen PHM (tedy bez amortizace a bez DPH).

105. Vzdálenost [obec] – [obec] činí 64 km; vzdálenost [obec] – [obec] činí 90 km.

106. Žalobce užíval k přepravě dvě vozidla: -) Hyundai Terracan 2.9; [registrační značka]; při určení spotřeby vozidla je nutno vyjít ze spotřeby kombinované (v TP je kombinovaná spotřeba uvedena již dle normy ES 1999 /100, tedy se vychází z této a nikoli aritmetického průměru všech tří údajů ohledně spotřeby); tato kombinovaná spotřeba činí dle technického průkazu vozidla 8,6 litrů NM/100 km -) BMW 320 D; [registrační značka]; při určení spotřeby vozidla je nutno vyjít z aritmetického průměru všech tří spotřeb uvedených v TP (v TP je spotřeba uvedena dle normy ES 566/, tedy se vychází z aritmetického průměru všech tří údajů ohledně spotřeby); takto určená spotřeba činí 4,6 litrů NM/100 km 107. V rámci cestovních výdajů žalobce není možné zohlednit amortizaci vozidla ani DPH. Amortizace představuje synonymum pro pojem odpis, který se používá u většiny položek dlouhodobého majetku a vyjadřuje opotřebení takového majetku v důsledku používání (fyzický odpis) nebo nepoužívání – zastarávání (fyzický odpis) tohoto majetku a nelze ji podřadit pod pojem skutečné škody, neboť se jedná o fiktivní částku sloužící pouze pro účely účetnictví (viz např. Městský soud v Praze sp. zn. [spisová značka]). Žalobce přitom byl stíhán jako fyzická osoba, nikoli jako podnikající subjekt. Žalobce rovněž nebyl stíhán jako plátce DPH.

108. Nárok na náhradu škody je tak tvořen náklady na spotřebované pohonné hmoty dle použitého vozidla a platné vyhlášky v den cesty.

109. Žalobce konkrétně nárokuje cestovní výdaje za cestu k těmto úkonům trestního řízení s tím, že soud připojuje i závěr o odůvodněnosti konkrétních nároků: Datum; Úkon; Žalobcem nárokovaná cestovní náhrada; Vozidlo; Závěr soudu [datum]; výslech obviněného v [obec]; 992,00 Kč; BMW 320d; cestu žalobce k úkonu žalovaná nesporuje; náleží odškodnění 212,56 Kč [datum]; Přítomnost při prostudování spisu (166 odst. 2 tř); 992,00 Kč; BMW 320d; nenáleží odškodnění; žalobce se dle záznamu na [číslo listu] nedostavil [datum]; výslech obviněného v [obec]; 992,00 Kč; BMW 320d; nenáleží odškodnění; výslech se dle protokolu na [číslo listu] konal v kanceláři [jméno] [titul]. [příjmení] v [obec] [datum]; Přítomnost při prostudování spisu (166 odst. 2 tř); 992,00 Kč; BMW 320d; nenáleží odškodnění; žalobce se dle záznamu na [číslo listu] nedostavil [datum]; Účast při hlavním líčení v [obec]; 1 221,00 Kč; Huynday terracan; nenáleží odškodnění; žalobce se dle protokolu na [číslo listu] nedostavil [datum]; Účast při hlavním líčení v [obec]; 1 221,00 Kč; Huynday terracan; nenáleží odškodnění; žalobce se dle protokolu na [číslo listu] nedostavil [datum]; Účast při hlavním líčení v [obec]; 1 221,00 Kč; Huynday terracan; nenáleží odškodnění; žalobce se dle protokolu na [číslo listu] nedostavil [datum]; Účast při hlavním líčení v [obec]; 1 221,00 Kč; Huynday terracan; cestu žalobce k úkonu žalovaná nesporuje; náleží odškodnění 314,83 Kč [datum]; Účast při hlavním líčení v [obec]; 1 221,00 Kč; Huynday terracan; cestu žalobce k úkonu žalovaná nesporuje; náleží odškodnění 314,83 Kč [datum]; Účast při hlavním líčení v [obec]; 1 221,00 Kč; Huynday terracan; cestu žalobce k úkonu žalovaná nesporuje; náleží odškodnění 314,83 Kč [datum]; Účast při hlavním líčení v [obec]; 1 221,00 Kč; Huynday terracan; cestu žalobce k úkonu žalovaná nesporuje; náleží odškodnění 314,83 Kč [datum]; Účast při hlavním líčení v [obec]; 1 221,00 Kč; Huynday terracan; cestu žalobce k úkonu žalovaná nesporuje; náleží odškodnění 314,83 Kč [datum]; Účast při odvolacím jednání v [obec]; 1 290,00 Kč; Huynday terracan; cestu žalobce k úkonu žalovaná nesporuje; náleží odškodnění 461,30 Kč Celkem; 15 026,00 Kč; 2 248,01 Kč 110. Soud proto na tomto nároku žalobě vyhověl co do částky 2 248,01 Kč a žalobu co do zbytku 12 777,99 Kč zamítl.

111. Žalobce se dále domáhal ušlého zisku ve výši 842 400 Kč. Žalovaná žalobce na tomto nároku neodškodnila.

112. Žalobce se konkrétně domáhá náhrady ušlého zisku ve výši 842 400 Kč, přičemž žalobce tento nárok specifikoval jakožto zdaněný příjem žalobce z jeho dividend jakožto stoprocentního akcionáře společnosti [právnická osoba], a to ze zisku získaného touto společností ze spolupráce se společností [právnická osoba] cca ve výši 80 000 Kč měsíčně. Přičemž žalobce uvádí, že mu ušel takto zisk za 13 měsíců a částka 842 400 Kč je částkou zahrnující výplatu zisku z této společnosti za těchto 13 měsíců po zohlednění daně z příjmů ve výši 19 % (zisk 80 000 Kč, činí po odečtení 19% daně z dividend 64 800 Kč, násobeno 13 činí 842 400 Kč).

113. Soud se předně zabýval otázkou, zda takto vyčíslená škoda je skutečně škodou, jež žalobci vnikla. Soud v tomto ohledu odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze kterého se podává, že ušlý zisk musí být vždy specifikován konkrétně a jeho budoucí eventuální dosažení musí být v podstatě nepochybným. Tedy nemůže se jednat pouze o hypotetickou namítanou možnost dosažení zisku. Navíc je-li pak ušlým ziskem majetková újma způsobená jen tím, že škodní událost zasáhla do průběhu děje, vedoucího k určitému zisku, pak nelze o ušlém zisku hovořit.

114. Soud v tomto směru odkazuje i na další rozhodnutí Nejvyššího soudu, zejména sp. zn. [spisová značka] nebo sp. zn. [spisová značka], z nichž se v souhrnu podává, že pravděpodobnost zvýšení majetkového stavu poškozeného v budoucnu musí být postavena najisto, tedy že nebýt protiprávního jednání či škodní události, pak by se majetek poškozeného bezpochyby zvýšil.

115. V souzeném případě soud uzavírá, že žalobcem předložená tvrzení k vzniku škody ve formě takto formulovaného ušlého zisku nejsou dostatečnými a že žalobce v tomto směru povinnost tvrzení neunesl, a to i přes poučení, které se žalobci dostalo na jednání konaném dne [datum] ve smyslu § 118a odst. 1 o.s.ř.

116. Žalobce totiž k poučení soudu pouze doplnil, že společnost [právnická osoba], jejímž je jediným akcionářem, měla zajištěny pravidelné měsíční příjmy ve výši 80 000 Kč od společnosti [právnická osoba], z čehož pak žalobce bezprostředně tvrdí, že tato celá částka tvořila zisk této společnosti, který byl jakožto dividenda vyplácen žalobci, po stržení daně z příjmů na straně žalobce. Již jen z těchto tvrzení žalobce se podává, že takto vyčíslený ušlý zisk není tvrzen dostatečně určitě, neboť minimálně na straně společnosti [právnická osoba] při inkasu měsíční částky 80 000 Kč musely vznikat další náklady k dosažení zisku, minimálně ve formě nákladů na zřízení sídla a běžné fungování této společnosti a rovněž žalobce nikterak nezohlednil to, že inkasované příjmy touto společností nejsou bez dalšího ziskem určeným pro akcionáře, když minimálně na straně této společnosti tato společnost takto získané prostředky musí sama zdanit předtím, než bude možno přistoupit k výplatě případných dividend akcionářům.

117. I přes poučení soudu pak tedy žalobce nesplnil povinnost tvrdit vznik škody ve formě ušlého zisku tak, aby tento byl relevantní a přezkoumatelný soudem a soud uzavírá, že žalobce neunesl v tomto směru povinnost tvrzení. Žalobce totiž netvrdí ušlý zisk na úrovni bezpochybného majetkového příjmu žalobce jakožto fyzické osoby, který mu ušel, ale i po doplnění tvrzení se stále jedná o teoretickou, hypoteticky vyčíslenou částku, nezohledňující ani základní výdajové položky samotné společnosti. Tedy již pro absenci relevantních skutkových tvrzení nelze dospět k závěru, že by nepochybně takovýto ušlý zisk žalobci, jakožto fyzické osobě, skutečně ušel. Není tak tvrzena existence očekávatelné škody ve formě ušlého zisku.

118. Dále soud žalobce poučil na jednání konaném dne [datum], dle § 118a odst. 3 o.s.ř., že neunáší ani povinnost důkazní i k jinak neurčitému tvrzení, že měsíčně společnost [právnická osoba] před zahájením trestního stíhání žalobci na dividendách skutečně vyplácela částku 80 000 Kč, tedy že příjem žalobce činil měsíčně jím tvrzenou částku 64 800 Kč čistého. Žalobce k tomuto poučení ničeho nedoplnil. Tedy žalobce neprokázal ani své tvrzení, že společností [právnická osoba] inkasované prostředky ze spolupráce se společností [právnická osoba] byly skutečně žalobci vypláceny a že tyto nezůstaly v dispozici této společnosti jakožto právně odlišného subjektu, jehož případná škoda nemůže být přímo škodou žalobce.

119. Soud se tedy z výše uvedených důvodů dále nezabýval otázkou příčinné souvislosti a žalobní požadavek na úhradu částky 842 400 Kč v celém rozsahu zamítl.

120. Konečně se žalobce domáhal nároku na náhradu škody ve výši 4 414 257 Kč. Žalovaná žalobce na tomto nároku neodškodnila.

121. Žalobce v žalobě uvádí, že se jedná o částky, které uhradil v rámci trestního řízení, jakožto škodu poškozeným subjektům, kterým škoda v této výši vznikla neodvedením daní, pojistného na sociální zabezpečení a obdobných plateb. Žalobce k tomuto uvedl, že tyto částky hradil v úmyslu dosáhnout pro sebe příznivějšího rozhodnutí v trestním řízení, čímž projevoval účinnou lítost.

122. K poučení soudu, kterého se žalobci ve smyslu § 118a o.s.ř. dostalo na jednání konaném [datum] pak žalobce doplnil konkrétní specifikaci, jakým subjektům jednotlivé částky hradil. Z tohoto se podává, že žalobce hradil tyto finanční prostředky jednak zdravotním pojišťovn na neodvedené platby na zdravotní pojištění, dále finančnímu úřadu na plnění nesplněných daňových povinností a dále okresní správě sociálního zabezpečení na plnění neuhrazených plateb na sociální zabezpečení. K tomuto žalobce doplnil, že veškeré takto uhrazené finanční prostředky byly poskytnuty státu, České republice, neboť tato svými organizačními složkami vybírá daně a plní úkoly v oblasti sociálního zabezpečení, což platí ve vztahu k finančnímu úřadu a okresní správě sociálního zabezpečení, a dále fakticky žalobce plnil rovněž České republice, pokud plnil pojišťovnám, neboť i zajištění zdravotního pojištění spadá pod úkoly státu. Žalobce dále namítal, že všechny tyto subjekty přihlásily své pohledávky i v insolvenčním řízení proti společnosti [právnická osoba], a to bez ponížení o částky, které žalobce těmto subjektům uhradil. Škoda 4 414 257 Kč je tvořena souhrnem žalobcem realizovaných plateb ve prospěch těchto subjektů.

123. Odpovědnostním titulem ve vztahu k tomuto nároku může být pouze nezákonné rozhodnutí zahajující předmětné stíhání žalobce, a to konkrétně usnesení o zahájení trestního stíhání z [datum], respektive ze [datum]. Žalobce totiž všechny platby realizoval předtím, než bylo ve věci rozhodnuto prvým rozsudkem Okresního soudu Louny z [datum]. Odpovědnostní titul je dán, neboť obě usnesení jsou nezákonnými rozhodnutími.

124. Soud však uzavírá, že předně není naplněna další nezbytná podmínka pro vznik tvrzeného škodního nároku, a to podmínka příčinné souvislosti tvrzené škody s těmito odpovědnostními tituly.

125. Otázka příčinné souvislosti – vztahu mezi škodnou událostí a vznikem škody – je otázkou skutkovou, nikoli právní. Právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

126. Soud se předně zabýval otázkou, zda takto vyčíslená škoda může být v příčinné souvislosti s tím, jaký odpovědností titul žalobkyně tvrdí a prokazuje. Pokud jde o příčinnou souvislost, odkazuje soud na judikované závěry (např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]), ze kterých vyplývá, že je běžné, že se kauzálního děje účastní více skutečností, než které vedou ke vzniku škody; mezi těmito je však třeba identifikovat právně relevantní příčinu vzniku škody, přičemž z celého řetězce všeobecné příčinné souvislosti, v němž každý má svou příčinu a zároveň je příčinou jiného jevu, je třeba sledovat jen ty příčiny, které jsou důležité pro odpovědnost za škodu. Musí se tak jednat o skutečnosti podstatné, bez nichž by ke vzniku škody nedošlo. Aby byla dána příčinná souvislost, pak je nezbytné, aby řetězec postupně navazujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen, že již z prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku, tj. že první příčina musí bezprostředně vyvolat jako následek příčinu jinou, a ta případně další apod. K přerušení příčinné souvislosti však dochází, jestliže nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která vyvolala vznik škody bez ohledu na původní vzniklou událost.

127. Po právní stránce pak tedy soud otázku příčinné souvislosti vyhodnotil tak, že by musela tato po stránce skutkové být prokázána mezi některým z těchto nezákonných rozhodnutí - usnesení o zahájení trestního stíhání - a žalobci hrazenými částkami. Z průběhu naříkaného řízení se však podává, že žalobce tyto částky uhradil nikoliv proto, že by mu jejich úhradu ukládalo některé z těchto nezákonných rozhodnutí, ale proto, že se ve smyslu § 242 tr. zákoníku snažil dosáhnout zániku trestné odpovědnosti pro účinnou lítost, a to zejména v souvislosti s tím, že byl předtím již pravomocně v roce [rok] odsouzen v řízení vedeném Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka] za trestný čin obdobného charakteru dle § 240 odst. 1 a 3 tr. zákoníku. Pravou příčinou toho, proč žalobce předmětné částky všem těmto subjektům uhradil, tak nebylo tedy vydání nezákonného rozhodnutí (usnesení o zahájení trestního stíhání), ale to, že žalobce se sám rozhodl, že s ohledem na průběh trestního řízení je pravděpodobným, že bude shledán vinným, a jelikož chtěl dosáhnout pro sebe příznivějšího trestu, či zproštění pro účinnou lítost, pak sám ze svého rozhodnutí uhradil tyto částky poškozeným subjektům, a to za společnost [právnická osoba], jejímž byl statutárním orgánem, přičemž se jedná o společnost, která právě pod vedením žalobce tyto povinné platby, ať už finančnímu úřadu, orgánům sociálního zabezpečení či zdravotním pojišťovn nehradila. Nelze tak uzavřít, že příčinou tvrzené škody by bylo vydání nezákonných rozhodnutí, ale hlavní a dominantní příčinou je samotné rozhodnutí žalobce uhradit za společnost [právnická osoba] částky, které tato společnost zcela evidentně nehradila, ač měla. Toto rozhodnutí žalobce je přitom ve smyslu výše uvedené judikatury samo o sobě postačující pro realizaci plateb, tedy je příčinou dominantní a přetrhává příčinnou souvislost ve vztahu k oběma usnesením o zahájení trestního stíhání.

128. S ohledem na tyto závěry pak dospěl soud k závěru, že v posuzovaném případě není splněna podmínka příčinné souvislosti mezi tvrzeným odpovědnostním titulem a tvrzenou škodou/ušlým ziskem.

129. Soud se dále zabýval i otázkou existence škody.

130. Pokud jde o podmínku vzniku škody na straně žalobce, pak soud zdůrazňuje judikované závěry, dle nichž i u objektivní odpovědnosti státu za škodu způsobenou výkonem veřejné moci je nezbytnou podmínkou právě i vznik škody na straně poškozeného. O takový případ nejde tam, kde v souvislosti s výkonem veřejné moci sice došlo k odčerpání peněžních prostředků poškozeného, avšak poškozenému současně jako věřiteli vzniklo právo vůči jeho dlužníku, které může úspěšně uplatnit, resp. uspokojit. Nastala-li v důsledku výkonu veřejné moci taková situace, že mezi poškozeným a jinou osobou existují práva a povinnosti, která nejsou plněna, vzniká újma odškodnitelná podle zákona č. 82/1998 Sb. až tehdy, jestliže v právním vztahu těchto osob není možno dosáhnout plnění. Pouze v případě, že pohledávku poškozeného (oprávněného) nelze jako přímý nárok uspokojit, vzniká oprávněnému majetková újma (škoda) spočívající ve ztrátě majetku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

131. Nejvyšší soud toto dále rozvedl tak (např. NS sp zn. [spisová značka]), že nárok na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím může být vůči státu úspěšně uplatněn tedy pouze tehdy, jestliže by poškozený nedosáhl uspokojení své pohledávky vůči tomu, kdo by k němu byl jinak povinen (viz rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu SR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]; z aktuální judikatury pak např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Tedy jinak, svědčí-li poškozenému jako věřiteli právo vůči jeho dlužníku, které může (úspěšně) uplatnit, resp. uspokojit, nevzniká mu dosud vůči státu nárok na náhradu škody způsobené výkonem veřejné moci, tj. pouze v případě, že pohledávku oprávněného nelze jako přímý nárok uspokojit, vzniká oprávněnému škoda spočívající ve ztrátě majetku.

132. Dovolací soud přitom dále opakovaně dovodil, že za situace, kdy jedním z předpokladů úspěšného uplatnění nároku na náhradu škody vůči osobě, jejíž protiprávní jednání zapříčinilo vznik bezdůvodného obohacení třetí osoby na úkor žalobce, je nemožnost uspokojit žalobcův nárok na vydání bezdůvodného obohacení vůči této třetí osobě, pak žalobce (poškozený) volbu nemá a musí uplatnit své právo na vydání bezdůvodného obohacení vůči tomu, kdo se na jeho úkor obohatil, a pouze tehdy, je-li zřejmé, že toto právo nebude možno uspokojit, přichází v úvahu úspěšné uplatnění práva na náhradu škody (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

133. Judikatura Nejvyššího soudu se dále ustálila na tom, že k prokázání vzniku škody (tj. k prokázání nemožnosti dosáhnout plnění dlužníkem) není vždy zcela nezbytné, aby poškozený nejprve vymáhal svou pohledávku vůči dlužníkovi v soudním řízení, a aby tak byl znám jeho negativní výsledek. Vždy tak není nepřekročitelnou podmínkou, aby zde byl zamítavý rozsudek soudu, u něhož byl nárok uplatněn, a to za situace, kdy je z okolností případu zřejmé, že žaloba by nemohla uspět - pak může soud rozhodující ve sporu o náhradu škody sám jako otázku předběžnou řešit úspěšnost žaloby a uspokojení nároku, aniž by poškozený byl nucen samostatný soudní spor podstoupit (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Vznik škody na své straně je však poškozený povinen prokázat.

134. V souzeném případě pak není naplněna s ohledem na výše citované ani podmínka vzniku škody, za kterou by odpovídal stát, jakožto poslední dlužník.

135. Předně je třeba vyjít z toho, že žalobce dobrovolně uhradil v rámci institutu účinné lítosti dle § 242 tr. zák. předmětné částky za společnost [právnická osoba], ať už finančnímu úřadu, orgánům sociálního zabezpečení či zdravotním pojišťovn, neboť si byl vědom toho, že tato společnost tyto platby nerealizovala, ač zaměstnancům odvody na tyto platby strhávala, a to právě za období, kdy žalobce jako statutární orgán byl plně odpovědný za plnění těchto odvodových povinností ze strany této společnosti. Z obsahu naříkaného spisu se pak podává, že společnost si byla vědoma těchto plateb ze strany žalobce i ze strany obžalovaného [příjmení] a je tak nutno uzavřít, že žalobce hradil těmto orgánům předmětné částky s vědomím této společnosti (insolvenční správce byl např. žádán o uvolnění financí na doplatek zbytku dluhů apod.). Primárním dlužníkem ve vztahu k žalobci je tak společnost [právnická osoba] Z provedeného dokazování se podává, že tato společnost je však v insolvenčním řízení a nelze uzavřít, že by měla majetek, z kterého by pohledávky žalobce v tomto směru bylo možno uspokojit. Ani tato situace však nevede k závěru, že by nebylo po primárním dlužníkovi možno pohledávku žalobce uspokojit, když to byl právě žalobce, který zavinil, že společnost [právnická osoba] se dostala do situace insolvence, tedy nemožnost vymoci pohledávku po primárním dlužníkovi zavinil sám žalobce svým jednáním. Za této situace, tak nezbývá než uzavřít, že nemůže nastoupit stát jakožto poslední dlužník, když primární dlužník sice nemůže žalobci plnit, avšak právě pro pochybení samotného žalobce jakožto osoby odpovědné za řádné fungování tohoto primárního dkužníka. Odpovědnost státu tak tedy z tohoto důvodu není dána.

136. Pro úplnost soud uvádí, že i v případě odlišného závěru, že primárním dlužníkem by byl přímo finanční úřad či orgány správy sociálního zabezpečení nebo samotné zdravotní pojišťovny není splněna podmínka toho, že žalobce se nemůže po těchto primárních dlužnících svých pohledávek domoci. Nelze předně akceptovat argumentaci žalobce, že se jedná o plnění ve prospěch České republiky, a že je jedno, po jaké jeho organizační složce žalobce plnění žádá. Jak předpisy veřejného práva upravující daňové povinnosti jednotlivých subjektů, tak právo sociálního zabezpečení, tak problematika zdravotního pojištění totiž obsahuje konkrétní instituty a instrumenty, jak se plátci mohou v případě nikoliv řádně provedených plateb po jednotlivých orgánech, domáhat navrácení přeplatků, či částek nedůvodně hrazených. Tyto instrumenty žalobce dle svých tvrzení ani ve vztahu k finančnímu úřadu, ani ve vztahu k orgánům sociálního zabezpečení, ani ve vztahu k zdravotním pojišťovn nevyužil a soudu rovněž nezbývá než uzavřít, že žalobce rezignoval na vymáhání jím tvrzených neoprávněných plateb ve prospěch těchto subjektů a nesplnil tak povinnost primárně vymáhat svou pohledávku po takovýchto primárních dlužnících. K tomuto soud doplňuje, že v případě, že by nároky žalobce byly skutečně odůvodněnými, pak by tyto subjekty byly povinny žalobci částky vrátit, tedy žalobci by škoda nevznikla; a pokud by tyto subjekty naopak žádosti žalobce odmítly například s odůvodněním, že bylo plněno řádně za společnost [právnická osoba], pak by škoda na straně žalobce vůči státu nevznikla a nebyla tedy ani odškodnitelné po státu, ale právě po této společnosti. Obecně pak k tomuto soud doplňuje, že jak na straně finančního úřadu, tak orgánu sociálního zabezpečení, tak zdravotních pojišťoven nelze vycházet z toho, že by uplatnění pohledávek po těchto primárních dlužnících bylo předem odsouzeno k nezdaru, když se ve všech těchto případech jedná o subjekty zcela jistě bonitní, po kterých by v případě existence exekučního titulu žalobce fakticky své pohledávky reálně snadno vymohl.

137. Soud tak uzavírá, že ve vztahu k tomuto žalobcem uplatněnému nároku není splněna ani podmínka vzniku škody, ani existence příčinné souvislosti a soud proto žalobní požadavek na úhradu částky 4 414 257 Kč v celém rozsahu zamítl.

138. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobkyni jakoukoliv újmu.

139. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2, § 146 odst. 2 a § 151 odst. 1 o.s.ř. V souzeném případě byl předmět řízení v tarifní hodnotě 5 572 089 Kč (3x 50 000 Kč za 3x nemajetkovou újmu; dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] + 5 422 089 Kč za majetkovou škodu). Žalobce byl z pohledu nákladů řízení tarifně úspěšný co do částky 158 694,77 Kč - 1x 50.000 Kč za nemajetkovou újmu vyvolanou nezákonným výkonem trestu odnětí svobody (neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši /k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]) + přiznaný nárok na náhradu škody ve výši 106 446,76 Kč a 2 248,01 Kč; ve zbytku byla žaloba zamítnuta nebo řízení zastaveno z viny žalobce. Převážně tak byl v řízení úspěšný žalovaný rozsahu 94,3% a v tomto rozsahu mu tak soud náhradu nákladů řízení přiznal.

140. V souzeném případě tak soud přiznal žalované náhradu nákladů řízení ve výši 12 režijních paušálů po 300 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za písemné vyjádření k žalobě ze dne [datum], [datum] a [datum]; účast na jednání soudu [datum], [datum] (2 úkony), [datum] a [datum] a 4x přípravu na jednání soudu. Celková výše nákladů řízení tak činí 3 600 Kč, toho činí přiznaných 94,3% částku 3 395 Kč. Jejich zaplacení uložil soud neúspěšnému žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.