10 C 16/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Lukášem Kučerou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení 230 937 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 26 562 Kč s úrokem z prodlení z částky 26 562 Kč ve výši 14,75 % ročně od 12. 3. 2024 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba na úhradu částky 204 375 Kč s úrokem z prodlení z částky 204 375 Kč ve výši 14,75 % ročně od 12. 3. 2024 do zaplacení, a dále v požadavku na úhradu zákonných úroků z prodlení z částky 230 937 Kč za období od 23. 1. 2024 do 11. 3. 2024.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 10 228 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně. 1 Žalobkyně se domáhala na žalované částky ve výši 230 937 Kč se zákonným úrokem z prodlení ode dne podání žaloby, tedy od 23. 1. 2024, do zaplacení představující odškodnění nemajetkové újmy způsobené žalobkyni nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky řízení, které bylo vedeno u Krajského soudu v , adresa, , Anonymizováno, (dále i jen „KS“) pod sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, jako soudem I. stupně v řízení o náhradu škody, v němž žalobkyně byla v postavení žalované. Žalobkyně uvedla, že žaloba o zaplacení náhrady škody ve výši 500 000 Kč byla podána dne 20. 10. 2015 u Okresního soudu v , Anonymizováno, , po rozhodnutí Vrchního soudu v , Anonymizováno, , že věcně příslušnými k projednání věci jsou krajské soudy, byl spis dne 9. 1. 2018 doručen Krajskému soudu v , adresa, , Anonymizováno, . Od podání žaloby do nařízení prvního jednání trvalo řízení soudu téměř 2,5 roku. Odvolací řízení u Vrchnímu soudu v Olomouci trvalo více než 1 rok. Po částečně zrušujícím výroku odvolacího soudu KS rozhodoval rovněž v době delší 1 roku. Na jednání konaném dne 18. 10. 2021 byl vyhlášen rozsudek, kterým bylo žalobě částečně vyhověno. Obě strany podaly odvolání a spis byl dne 8. 2. 2022 předložen odvolacímu soudu, kdy odvolací řízení trvalo až do vyhlášení rozsudku dne 27. 7. 2023, tedy opětovně téměř 2 roky. Řízení u soudu v této věci ve vztahu k žalobkyni trvalo 8 let a 1 měsíc. I žalovaná po provedeném šetření konstatovala, že délka posuzovaného řízení je nepřiměřená. Celé toto řízení a průtahy v něm navíc ovlivňovaly osobní život žalobkyně, která po celé toto období žila v nejistotě, celé řízení pak bylo pro žalobkyni i značnou finanční zátěží.2 Žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobkyně dne 11. 9. 2023 (žádostí ze dne 29. 8. 2023) uplatnila nárok ve výši 300 000 Kč, a to nárok na zadostiučinění za nesprávný úřední postup v podobě nepřiměřené délky soudního řízení. Žádost žalobkyně byla ze strany žalované projednána ve stanovisku ze dne 20. 12. 2023, žalovaná žádost shledala částečně důvodnou a poskytla žalobkyni odškodnění ve výši 69 063 Kč. Žalovaná dále stručně popsala průběh řízení. Ve vztahu k tvrzené nepřiměřené délce řízení uvedla, že celková délka činila 8 let a přibližně 1 měsíc. V postupu KS ve věci nebyly zjištěny žádné prodlevy ve smyslu neodůvodněné nečinnosti soudu, veškeré úkony byly činěny v navazujících pravidelných lhůtách. Prodlevy byly žalovanou zjištěny v postupu odvolacího soudu, kdy k nařízení jednání došlo s několikaměsíčním odstupem od předložení spisu. Žalovaná poukazovala na skutkovou a procesní složitost řízení, kterými především byla dána délka řízení. Jeho dosavadní délku však s ohledem na zjištěné průtahy u odvolacího soudu žalovaná nezhodnotila jako přiměřenou. S ohledem na částečné vyhovění žádosti žalovaná uvedla, že je poskytnuté zadostiučinění přiměřené, a proto navrhla zamítnutí žaloby i přes to, že namítané řízení doposud není skončeno.3 Z nesporných tvrzení účastníků ve spojení s listinnými důkazy (tj. stanovisko žalované ze dne 20. 12. 2023) vzal soud za prokázané, že žalobkyně nárok u žalované uplatnila dne 11. 9. 2023. Ze stanoviska žalované soud dále zjistil, že žádosti žalobkyně bylo částečně vyhověno, když jí žalovaná přiznala peněžité zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení ve výši 69 063 Kč.4 Ze spisu vedeného u Krajského soudu v , adresa, , Anonymizováno, pod sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, soud zjistil následující skutečnosti (vypočteny jsou jen nejpodstatnější úkony či rozhodnutí soudu a podání účastníků řízení): Žaloba byla podána dne 20. 10. 2015 u Okresního soudu v , Anonymizováno, , žalobkyně v naříkaném řízení vystupovala v procesním postavení žalované. Výzva k zaplacení soudního poplatku pro žalobkyni ze dne 26. 10. 2015. Složení soudního poplatku dne 30. 10. 2015. Vydání platebního rozkazu dne 4. 11. 2015, žalované byl doručen 14. 11. 2015. Žalovaná podala odpor proti platebnímu rozkazu dne 25. 11. 2015. Žalovaná doplnila svůj odpor dne 10. 12. 2015, který byl žalobkyni přeposlán dne 16. 12. 2015. Z důvodu úpadku žalobkyně zjištěným usnesením Krajského soudu v , adresa, , Anonymizováno, ze dne 3. 2. 2016 se soud dotazuje dne 25. 4. 2016 insolvenční správkyně žalobkyně, zdali trvá na žalobě nebo navrhuje pokračování v přerušeném řízení. Dne 2. 6. 2016 soud opakuje dotaz na insolvenční správkyni. Dne 7. 6. 2016 odpovídá insolvenční správkyně, že žádá o prodloužení lhůty o další 2 měsíce, neboť je nutné zjistit rozhodné skutečnosti v projednávané věci. Dne 9. 8. 2016 byl učiněn soudem dotaz na insolvenční správkyni ohledně trvání na žalobě či pokračování v přerušeném řízení. Dne 13. 9. 2016 insolvenční správkyně žalobkyně sděluje, že trvá na pokračování v přerušeném řízení. Dne 23. 9. 2016 se soud dotazuje insolvenční správkyně, z jakého důvodu trváno a navrhuje pokračování v řízení, když ze zápisu z druhé schůze věřitelů konané dne 22. 7. 2016 vyplývá, že v soudních řízeních nebude pokračováno. Dne 29. 9. 2016 insolvenční správkyně odpovídá soudu, že nový nabyvatel pohledávky má zájem na pokračování soudního sporu. Dne 7. 10. 2016 soud vyzývá žalobkyní k odstranění vad žaloby. Dne 12. 10. 2016 požádala žalobkyně o prodloužení lhůty do 25. 10. 2016. Dne 24. 10. 2016 žalobkyně doplnila žalobu. Dne 1. 11. 2016 soud vyzval žalovanou k vyjádření se k podání žalobkyně – odstranění vad žaloby ve lhůtě 10 dnů. Žalovaná se vyjádřila dne 25. 11. 2016. Dne 2. 12. 2016 soud nařizuje jednání na 16. 1. 2017. Dne 6. 12. 2016 požádala žalobkyně, respektive podala návrh na změnu účastníka vzhledem k postoupení pohledávky, a dále požádala dne 16. 1. 2017 o odročení jednání, neboť o předchozí žádosti nebylo doposud rozhodnuto. Protokol o jednání ze dne 16. 1. 2017, jednání se odročuje na neurčito za účelem rozhodnutí o právním nástupnictví. Usnesení ze dne 16. 1. 2017, ve kterém soud připouští, aby namísto původní žalobkyně vstoupil do řízení nový žalobce. Do tohoto usnesení podala žalovaná odvolání dne 2. 2. 2017. Odvolání bylo ostatním účastníkům zasláno dne 10. 2. 2017 a věc byla předložena k rozhodnutí o odvolání ze dne 3. 3. 2017. Dne 9. 3. 2017 Krajský soud v , adresa, , Anonymizováno, , postupuje spis Krajskému soudu v , adresa, , neboť se ve věci jedná o specializovanou odvolací agendu, a to ve věcech pracovních. Dne 27. 3. 2017 se spis předkládá předsedkyni soudu k posouzení otázky, zda se jedná o specializovanou odvolací agendu ve věcech pracovních či nikoliv. Dne 29. 3. 2017 se vrací spis KS s tím, že nejde o věc pracovní, tudíž je třeba věc zapsat do všeobecné agendy občanskoprávní. Dne 19. 5. 2017 vrací odvolací soud (KS) spis bez věcného vyřízení, neboť odvoláním napadnuté usnesení nebylo řádně doručeno. Okresní soud dané usnesení řádně doručil žalobkyni dne 31. 5. 2017 s následným zasláním odvolání dne 6. 6. 2017. Dále okresní soud předložil věc k rozhodnutí o odvolání odvolacímu soudu dne 15. 6. 2017. Rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 27. 6. 2017, usnesení okresního soudu se potvrzuje. , jméno FO, usnesení rozesláno účastníkům dne 31. 7. 2017. Dne 28. 8. 2017 vyzývá soud účastníky k vyjádření případných námitek na názor soudu, že se jedná o spor mezi spolkem jako korporací a členem jejího statutárního orgánu týkajícího se výkonu funkce člena statutárního orgánu, a tak projednání věci je tedy příslušný v prvním stupni Krajský soud v , adresa, , Anonymizováno, . Účastníci se ve lhůtě nevyjádřili, a proto věc byla předložena k rozhodnutí o věcné příslušnosti Vrchnímu soudu v , Anonymizováno, dne 11. 10. 2017. Usnesení Vrchního soudu v , Anonymizováno, ze dne 16. 11. 2017, k projednání a rozhodnutí ve věci je příslušný krajský soud a věc bude postoupena k dalšímu řízení Krajskému soudu v , adresa, . Účastníkům rozesláno dne 12. 12. 2017, právní moci nabylo dne 18. 12. 2017, a proto následně dne 3. 1. 2018 je spis postoupen Krajskému soudu v , adresa, . Dne 15. 1. 2018 soud vyzval KS žalobce k opravě a doplnění své žaloby. Žalobce na výzvu soudu doplňuje dne 22. 1. 2018, dne 23. 1. 2018 soud vyzývá žalovaného k vyjádření, dále žádán Okresní soud v , Anonymizováno, o zapůjčení spisu, dotazuje se společnosti , právnická osoba, . ohledně pronájmu prostorů, vyzývá žalobce, nechť řádně označí bydliště dvou označovaných svědků a vyzývá k předložení důkazů k některým tvrzením. Dne 5. 2. 2018 se žalovaná vyjadřuje k žalobě. Dne 6. 2. 2018 soud nařídil jednání na 20. 2. 2018 a dále opětovně požádal žalobce o sdělení bydliště dvou označovaných svědků a vyzval ho k předložení některých navrhovaných důkazů. Dne 13. 2. 2018 žalobkyně doplňuje skutečnosti na výzvu soudu. Dne 14. 2. 2018 na základě podaných informací soud dopředvolává zbylé 2 svědky. Protokol o jednání ze dne 26. 2. 2018, vydána 4 usnesení s výzvou ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., jednání se odročuje na 26. 3. 2018 za účelem pokračování v dokazování. Dne 18. 3. 2018 žalovaná doplňuje skutková tvrzení na výzvu soudu. Toto doplnění zasláno 20. 3. 2018 žalobkyni s výzvou k vyjádření a doložení určitých skutečností. Žalobkyně doplňuje dne 19. 3. 2018 skutková tvrzení a důkazní návrhy. Dne 20. 3. 2018 žádá soud Finanční úřad v , Anonymizováno, o účetní závěrky. Protokol o jednání ze dne 26. 3. 2018, výslech svědků, odročeno na 11. 4. 2018 za účelem pokračování dokazování. Dne 11. 4. 2018 protokol o jednání, výzva k odstranění vad neurčitého podání žaloby, výzva žalovaného k předložení jím označovaným důkazům, pokračováno dokazování, výzva ve smyslu § 118a o. s. ř. určena žalované, odročení na 23. 4. 2018 za účelem pokračování dokazování. S tím i soud předvolává 3 svědky, dotazuje se dvou společností ohledně skutečností. Dne 19. 4. 2018 doplnil žalobce podáním na výzvu soudu. Protokol o jednání ze dne 23. 4. 2018, usnesení odročení za účelem vyhlášení rozsudku na 2. 5. 2018. Dne 2. 5. 2018 vyhlášen rozsudek, žalobkyně částečně úspěšná, avšak z naprosté většiny neúspěšná. Rozsudek má 52 stran. Dne 17. 5. 2018 podala žalovaná odvolání do rozsudku do výroku o povinností a akcesorického výroku o nákladech řízení. Dne 18. 5. 2018 podala žalobkyně odvolání do výroků II. a III. rozsudku. Dne 28. 5. 2018 byli oba účastníci vyzváni k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Věc byla předložena k rozhodnutí o odvolání dne 27. 6. 2018. Dne 12. 4. 2019 nařídil odvolací soud jednání na 23. 5. 2019. Protokol o jednání před odvolacím soudem dne 23. 5. 2019, jednání se odročuje dále na neurčito za účelem dalšího dokazování s tím, že soud si vyžádá rejstříkový spis právního předchůdce současného žalobce, případně i současného žalobce v naříkaném řízení. Dne 24. 5. 2019 soud vyžádal rejstříkový spis. Ten je zapůjčen dne 29. 5. 2019. Dne 27. 6. 2019 jsou urgovány výzvy, žalobkyně odpověděla dne 3. 7. 2019. Dne 10. 7. 2019 nařízeno jednání na 25. 7. 2019. Z důvodů žádostí žalobce i žalované soudní jednání odročeno na 12. 9. 2019. Protokol jednání před odvolacím soudem dne 12. 9. 2019, odročení za účelem vyhlášení rozhodnutí na 19. 9. 2019. Dne 19. 9. 2019 vyhlášen rozsudek, částečně potvrzen, v převážně zbývající částí se rozsudek zrušuje a věc se vrací soudu I. stupně k dalšímu řízení. Dle odvolacího soudu se KS v důsledku svého nesprávného právního názoru nezabýval podstatnými otázkami věci a navíc po seznámení se s názorem odvolacího soudu navrhli účastníci řadu důkazů, o které je třeba dokazování doplnit. Rozsudek rozeslán 21. 10. 2019. Dne 17. 12. 2019 nařízeno ústní jednání na den 29. 1. 2020, dále vyzván žalobce k předložení dokumentů a výzva pěti právnickým osobám. Dne 19. 12. 2019 požádala žalobkyně o prodloužení lhůty do 15. 1. 2020 na vyjádření na výzvu. Následně požádala ještě o prodloužení do 20. 1. 2020. Protokol o jednání před soudem prvého stupně dne 29. 1. 2020, jsou prováděny důkazy, vyzvána žalobkyně k navržení důkazů podle ustanovení § 118b odst. 3 o. s. ř., odročeno na neurčito za účelem zpracování znaleckého posudku. Žalovaná doplňuje svá tvrzení dne 26. 2. 2020, žalobkyně doplnila svá tvrzení dne 28. 2. 2020. Dne 19. 3. 2020 úřední záznam, nemůže z důvodu opatření vlády prozatím být nařízeno jednání ani ustanoven znalec – COVID-19. Usnesením ze dne 2. 6. 2020 soud ustanovuje znalce a úkolem znalce je stanovit obvyklou cenu nájemného. Na náklady znalci složena dne 12. 6. 2020 záloha, spis odeslán znalci dne 3. 7. 2020. Dne 29. 7. 2020 vrací znalec spis s odůvodněním, že by mohl být podjatý. Den 31. 7. 2020 soud vyzývá znalce, aby rozvedl důvody své podjatosti. Znalec se vyjádřil dne 14. 8. 2020. Usnesení ze dne 27. 8. 2020, znalec není vyloučen. Dne 29. 9. 2020 znalec vrací spis a žádá o zproštění vypracování znaleckého posudku, neboť ho není schopen vypracovat z důvodu jeho nedostatečných podkladů a jeho neznalostí konkrétní specifické komodity nájemného přednáškový a školicích prostorů. Dne 13. 11. 2020 soud zaslal přípis Ministerstvu spravedlnosti ČR s dotazem ohledně znaleckého úkolu a oborů znalecké činnosti s odkazem na odmítnutí vypracování znaleckého posudku znalcem. Dne 13. 11. 2020 odpovídá ministerstvo KS tak, že stanovení ceny obvyklého nájemného nebytových prostor je v současné době samostatnou specializací spadající pod obor ekonomika. Dne 1. 12. 2020 zaslání doplňujícího dotazu na Ministerstvo spravedlnosti ČR, pod obor, jaké konkrétní znalecké činnosti patřilo stanovení obvyklé ceny nájemného nebytových prostor před vytvořením specializace. Dne 22. 12. 2020 urgence na Ministerstvo spravedlnosti. Usnesení ze dne 27. 1. 2021, zproštění znalce , tituly před jménem, , jméno FO, . Dne 27. 1. 2021 ustanoven znalec , tituly před jménem, , jméno FO, . Dne 4. 2. 2021 sděluje znalec , Anonymizováno, , jméno FO, informace, které by mohly vést k jeho podjatosti. Dne 5. 2. 2021 dotaz na účastníky řízení, zdali namítají podjatost znalce. Obě strany dne 22. 2. 2021 se vyjadřují tak, že by měl být ustanoven znalec nový. Usnesení ze dne 1. 3. 2021 výzva znalci, zdali má k orgánům, účastníkům, jejich zástupcům nějaký poměr či nikoliv, neboť předchozí zpracování znaleckého posudku ohledně ocenění jiné nemovitostí jednoho z účastníků řízení obecně není důvodem pro vyloučení znalce. Dne 9. 3. 2021 se znalec vyjádřil, usnesení ze dne 11. 3. 2021, znalec není vyloučen. Dne 22. 4. 2021 zaslán znalci spis k vypracování znaleckého posudku. Znalecký posudek zaslán soudu dne 23. 6. 2021. Dne 29. 6. 2021 bylo znalci přiznáno znalečné. Dne 29. 6. 2021 znalecký posudek zaslán účastníkům a výzva k vyjádření. Dne 14. 7. 2021 se vyjádřila žalovaná. Dne 23. 7. 2021 nařízeno jednání na 22. 9. 2021. Dne 2. 8. 2021 proplacení znalečného. Dne 29. 7. 2021 požádala žalovaná o odročení nařízeného jednání z důvodu účasti u jiného soudního jednání. Dne 12. 8. 2021 odročeno jednání na 6. 10. 2021. Dne 16. 9. 2021 dotaz na vícero právnických osob nebo orgánů státu. Protokol z jednání ze dne 6. 10. 2021, pokračováno dokazování, odročení na 18. 10. 2021 za účelem závěrečných návrhů a vyhlášení rozhodnutí. Protokol o jednání ze dne 18. 10. 2021, vyhlášen rozsudek. Žádost prodloužení lhůty pro doručení rozhodnutím ze dne 12. 11. 2021, žádost povolena předsedou KS. Opakovaná žádost o prodloužení lhůty pro obsáhlost věci ze dne 2. 12. 2021, lhůta povolena do 14. 12. 2021. Rozsudek vypraven dne 14. 12. 2021, rozsah je 54 stran. Dne 16. 12. 2021 podala žalovaná odvolání do výroků I., III., V. napadeného rozhodnutí. Dne 29. 12. 2021 podala odvolání též žalobkyně, odvolání vzhledem k probíhajícím svátkům odůvodní do 14. 1. 2022. Soud vyzývá žalobkyni k odstranění vad odvolání ve lhůtě 15 dnů. Dne 21. 1. 2022 doplnila žalobkyně své odvolání. Odvolání vzájemně přeposlána soudem dne 27. 1. 2022, předložení věci odvolacímu soudu dne 2. 2. 2022, doručeno 8. 2. 2022. Dne 24. 11. 2022 nařizuje odvolací soud jednání na 16. 2. 2023. Dne 25. 11. 2022 předložení věci předsedovi odvolacího soudu ohledně vyloučení soudce ve věci. Dne 12. 1. 2023 se vyjádřila žalobkyně k odvolání žalované. Dne 14. 2. 2023 doplnila žalovaná své odvolání. Dne 15. 2. 2023 žádá žalobkyně o odročení nařízeného jednání z důvodu, že neměla možnost se seznámit s doručeným doplněním odvolání, a tedy připravit se na jednání ve věci. Dne 15. 2. 2023 odročeno jednání na 30. 3. 2023. Dále dne 24. 2. 2023 žádáno soudem po žalobkyni o doplnění faktur. Dne 27. 3. 2023 podala žalobkyně návrh na změnu žaloby, rozšíření žalovaného nároku. Dne 30. 3. 2023 odvoláno nařízené soudní jednání z důvodu návrhu žalobkyně a nemožnosti seznámení se se návrhem ze strany žalované. Dne 30. 3. 2023 soud opakovaně vyzývá žalobkyni k doložení faktur. Usnesením ze dne 6. 4. 2023 vyzývá soud společnost , právnická osoba, . k doložení faktur ve lhůtě 5 dnů. Soudem vyžádané faktury po společnosti , právnická osoba, . jsou doloženy žalovanou dne 12. 4. 2023. Dne 10. 5. 2023 nařízeno jednání na 20. 7. 2023. Protokol o jednání dne 20. 7. 2023, odročení na 27. 7. 2023 za účelem porady senátu a vyhlášení rozhodnutí. Dne 27. 7. 2023 vyhlášen rozsudek. Rozsudek vypraven 25. 8. 2023. Dne 25. 10. 2023 podáno dovolání ze strany žalobce. Dne 30. 11. 2023 žádá KS spis zpět od Ministerstva spravedlnosti ČR z důvodu podaného dovolání a nutností učinit neprodleně úkony. Spis doručen krajskému soudu dne 9. 1. 2024. Dne 10. 1. 2024 žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku za dovolání, poplatek složen dne 18. 1. 2024. Dne 20. 1. 2024 zasláno dovolání žalované k vyjádření, vyjádření žalované zasláno dne 2. 2. 2024. Spis doručen Nejvyššímu soudu dne 7. 2. 2024. Dne 18. 3. 2024 doručen na žádost spis Obvodnímu soudu pro , adresa, .5 Soud dospěl na základě provedeného dokazování k závěru o skutkovém stavu, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.6 Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.Podle ustanovení § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.Podle ustanovení § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.Podle ustanovení § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.Podle ustanovení § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.Podle ustanovení § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem.Podle ustanovení § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 citovaného ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.Podle ustanovení § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ustanovení odst. 3 citovaného § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.Ustanovení § 15 odst. 2 citovaného zákona pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.7 V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně svůj nárok u žalované předběžně uplatnila ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).8 Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.9 Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen „Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.10 Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4. 2011, je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.11 S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu posuzovaného řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se tak soud (ve světle judikatury ESLP i Nejvyššího soudu ČR) zabýval jednak celkovou délkou daného řízení, resp. rozhodným obdobím, a jednak tím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům.12 Rozhodné období posuzovaného řízení začalo ve vztahu k žalobkyni běžet dne 14. 11. 2015, kdy byla žaloba žalované v naříkaném řízení společně s platebním rozkazem doručena. Konec rozhodného období doposud nenastal, neboť posuzované řízení sice bylo pravomocně skončeno rozsudkem odvolacího soudu ze 27. 7. 2023, ale v řízení se pokračuje v dovolacím řízení. Celková doba posuzovaného řízení, resp. rozhodného období ve vztahu k nemajetkové újmě žalobkyně, tedy činila 8 let a 6 měsíců, přičemž konec rozhodného období není určen, neboť namítané řízení doposud ukončeno nebylo.13 Posuzované řízení probíhalo ve věci samé opakovaně na třech stupních soudní soustavy. Soud I. stupně rozhodoval ve věci samé meritorně dvakrát, soud II. stupně ve věci samé dvakrát, soud dovolací nyní poprvé. Mimo to původní soud I. stupně byl Okresní soud v , Anonymizováno, , až později bylo určeno, že pro danou věc je příslušný v I. stupně soud krajské úrovně. Soud II. stupně o odvolání do procesních rozhodnutí rozhodoval jednou, a to o odvolání žalované ze dne 2. 2. 2017 v naříkaném řízení do usnesení, ve kterém soud připouští, aby namísto původní žalobkyně vstoupil do řízení nový žalobce. V dané souvislosti soud konstatuje, že již samo vedení řízení u několika stupňů soudní soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky posuzovaného řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010). Dále z důvodu úpadku žalobkyně v naříkaném řízení zjištěným usnesením Krajského soudu v , adresa, , Anonymizováno, ze dne 3. 2. 2016, bylo řízení do konce září 2016 ze zákona přerušeno.14 Po skutkové i procesní stránce byla věc dle soudu velmi složitá. Dokazovalo se několikerými svědeckými výpověďmi, ohledně kterých byla několikrát vyzývána žalobkyně v naříkaném řízení k označení bydliště dvou svědků. Bylo též nutné vyhotovit ve věci znalecký posudek. Samotné dokazování bylo velmi složité, a proto se konalo velké množství ústních jednání (sedm před soudem I. stupně, čtyři před odvolacím soudem), neboť nebylo reálné provést dokazování na jediném ústním jednání. Soud musel několikrát ústní jednání odročit za účelem doplnění tvrzení a důkazů (výzvy podle § 118a o. s. ř převážně vůči žalobkyni v naříkaném řízení, ale též i vůči žalobkyni v tomto řízení). Co se týče procesní složitosti, mimo meritorní rozhodování soud rozhodoval procesními usneseními o ustanovení znalce, zproštění znalce, odměně znalce, musel se vypořádat s přerušením řízení v důsledku úpadku žalobkyně, rozhodovat o připuštění právního nástupce. Po právní stránce věc byla složitá, neboť soud se vypořádával s přechodnými ustanovení předpisů, námitkami promlčení, vícero návrhů žalobkyně vůči žalované v naříkaném řízení (nepřiměřenost odměny, nepřiměřenost nájmu). Soud věc hodnotí jako mírně složitější po procesní stránce, mimořádně složitou po hmotněprávní stránce a složitou z hlediska právní složitosti. V souhrnu (především z hlediska stránky skutkové a právní) však šlo o řízení velmi složité.15 Dále je třeba konstatovat, že žalobkyně se na celkové délce posuzovaného řízení mírně podílela, když sice využila svého práva podávat opravné prostředky (do procesního rozhodnutí, ve kterém soud připouští, aby namísto původní žalobkyně vstoupil do řízení nový žalobce, přičemž rozhodnutí o vstupu bylo potvrzeno, a dále do prvního rozsudku, přičemž byla úspěšná a rozsudek byl částečně zrušen), ale nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem. Žalobkyně se podílela na prodloužení délky sporu neúplnými tvrzeními a důkazními návrhy, na základě kterých byl soud nucen ji vyzvat k doplnění (např. skutková tvrzení na ústním jednání dne 26. 2. 2018, na ústním jednání dne 11. 4. 2018), avšak oproti nutnosti vyzývat žalobce z naříkaného řízení šlo o mírné prodloužení sporu. Dne 29. 7. 2021 požádala žalobkyně v naší věci o odročení nařízeného jednání z důvodu účasti u jiného soudního jednání, následně dne 12. 8. 2021 odročeno jednání na 6. 10. 2021. Nelze vinit žalobkyni, že byla účastníkem řízení v jiné věci, avšak i naopak KS nijak nezavinil toto prodloužení sporu o cca 2 měsíce. Žalobkyně mírně prodloužila řízení žádostí od odročení jednání ze dne 25. 7. 2021 na 12. 9. 2019, avšak i bez žalobkyně v našem řízení žalobce z naříkaného řízení žádal o odročení. Dále žalobkyně prodloužila řízení tím, že dne 14. 2. 2023 doplnila své odvolání, tedy dva dny před ústním jednán. Dne 15. 2. 2023 požádala žalobkyně v naříkaném řízení o odročení nařízeného jednání z důvodu, že neměla možnost se seznámit s doručeným doplněním odvolání, a tedy připravit se na jednání ve věci, jednání bylo odročeno na 30. 3. 2023. Soud se rozhodl částku přiměřeného odškodnění procentuálně částečně modifikovat.16 Pokud jde o význam řízení, soud konstatuje, že vzhledem k druhové stránce namítaného řízení, resp. jeho předmětu (tj. civilněprávní spor – žaloba o zaplacení náhrady škody ve výši 500 000 Kč), se jedná o řízení se standardním významem (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4. 2011). Evropský soud pro lidská práva předmětný typ řízení neřadí mezi řízení, kterým přisuzuje zvýšený význam pro účastníky (za řízení se zvýšeným významem pro účastníky jsou považována zejména řízení trestní, opatrovnická, pracovněprávní, o osobním stavu, ve věcech sociálního zabezpečení a týkající se zdraví nebo života). Riziko uložení zaplacení částky ve výši 500 000 Kč je samo o sobě bezpochyby stresující, avšak činnost žalobkyně v našem řízení v daném spolku byla dlouhodobá a zahrnovala manipulaci s vysokými obnosy peněz, tudíž je logické, že případné riziko kontroly v podobě soudního sporu nemůže být pouze v řádu desetitisíců korun.17 Konečně pokud se jedná o postup soudů jakožto jedno z klíčových kritérií pro posouzení přiměřenosti doby řízení, soud shledal průtahy v posuzovaném řízení. Žalovaná v naříkaném řízení doplnila svůj odpor dne 10. 12. 2015, který byl žalobkyni přeposlán dne 16. 12. 2015. Z důvodu úpadku žalobkyně zjištěným usnesením Krajského soudu v , adresa, , Anonymizováno, , ze dne 3. 2. 2016, se soud dotazuje dne 25. 4. 2016 insolvenční správkyně žalobkyně (průtah 4 měsíce). Dále soud zjišťoval od insolvenční správkyně, zdali bude chtít pokračovat ve sporu, přičemž finální souhlas byl dán 13. 9. 2016 s potvrzením dne 29. 9. 2016. Sice soud poskytl delší lhůtu pro seznámení se insolvenční správkyně s věcí a insolvenční správkyně byla laxní s odpovědí, nelze považovat soud I. stupně za nečinný, ale bylo nutné důsledněji urgovat k dosažení dřívější odpovědi než více než 7,5 měsíce po přerušení řízení ze zákona. Dále 7. 10. 2016 soud vyzývá žalobkyni k odstranění vad žaloby, což je úkon, který měl být učiněn po podání žaloby takřka o rok dříve. Dále dne 6. 12. 2016 žalobkyně podala návrh na změnu účastníka vzhledem k postoupení pohledávky, a dále požádala dne 16. 1. 2017 o odročení jednání, neboť o předchozí žádosti nebylo doposud rozhodnuto. Na jednání ze dne 16. 1. 2017 soud rozhodl, že se jednání odročuje na neurčito za účelem rozhodnutí o právním nástupnictví. Nařízené jednání tedy bylo naprosto zbytečné, neboť soud v období více než jednoho měsíce nerozhodl o návrhu žalobkyně. Řešení odvolacího soudu ohledně zápisu věci, zdali se jedná o pracovněprávní věc, byla činěna v přiměřené době, byť samozřejmě prodloužila celkovou dobu řízení. Dále odvolací soud vrátil spis bez věcného vyřízení soudu I. stupně dne 19. 5. 2017, neboť nebylo napadené usnesení řádně doručeno všem účastníků, takže předložení spisu odvolacímu soudu bylo předčasné. Řádně soud doručil až 31. 5. 2017 (průtah 4 měsíce). Dne 28. 8. 2017 vyzývá soud účastníky ke vyjádření případných námitek na názor soudu, že se jedná o spor mezi spolkem jako korporací a členem jejího statutárního orgánu týkajícího se výkonu funkce člena statutárního orgánu, a tak projednání věci je tedy příslušný v prvním stupni KS, věc byla předložena k rozhodnutí o věcné příslušnosti Vrchnímu soudu v Olomouci dne 11. 10. 2017. Opět tuto úvahu měl soud I. stupně učinit na počátku řízení o cca 1 rok a 8 měsíců dříve. Obecně do postoupení spisu KS dne 3. 1. 2018 byl postup soudu I. stupně ne zcela koncentrovaný. Dne 15. 1. 2018 vyzval KS k odstranění vad žaloby, tedy se jedná o úkon, který měl být řádně učiněn původním soudem prvního stupně. KS vedl řízení koncentrovaně, jediné pochybení lze nalézt při zrušení jeho prvního rozsudku odvolacím soudem. Dne 2. 6. 2020 byl ustanoven znalec, znalecký posudek byl doručen až dne 29. 6. 2021. V mezidobí soud řešil podjatost u dvou znalců (první byl zproštěn), postupoval jednotlivými kroky k vyřešení situace promptně. V postupu Vrchního soudu v Olomouci vznikl průtah před nařízením ústního jednání. Spis byl doručen soudem prvního stupně dne 8. 2. 2022, až dne 24. 11. 2022 se nařizuje jednání (9,5 měsíce). V daném ohledu soud doplňuje, že jistá prodleva kvůli pandemii covid-19 není přičitatelná státu. To se týkalo prodlevy s nařízením jednání i ustanovením znalce v první půlce roku 2020.18 Soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu, a s přihlédnutím k uvedeným skutkovým okolnostem a k relevantním zákonným ustanovením dospěl k závěru, že celková délka posuzovaného řízení byla nepřiměřeně dlouhá. Z uvedených důvodů soud uzavřel, že v dané věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu, který vedl k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě.19 V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobkyni nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá (jde o vyvratitelnou právní domněnku). Porušení práva na přiměřeně dlouhé řízení je tedy bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové újmy. Bylo tudíž na žalované, aby vznik újmy vyvracela, která tak však nečinila, a naopak žalobkyni sama odškodnila, byť nikoli v celé požadované výši.20 S ohledem na shora uvedené a na skutečnost, že byly splněny shora uvedené kumulativní podmínky (srov. bod 8), soud dospěl k závěru, že požadavek žalobkyně na zaplacení přiměřeného zadostiučinění v penězích je co do základu oprávněný, když samotné konstatování porušení práva (k němuž sám ESLP nepřistupuje často) se soudu nejeví jako zcela dostatečné.21 Soud na základě kritérií stanovených shora citovaným § 31a odst. 3 zákona (k nimž se v konkrétních souvislostech v dané věci vyjádřil podrobněji již výše) shledal přiměřeným odškodnit nemajetkovou újmu žalobkyně vzniklou porušením práva na projednání věci v přiměřené lhůtě částkou 112 500 Kč. Při stanovení dané částky soud vycházel (v souladu se Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010) ze sazby 15 000 Kč za první dva roky řízení a 15 000 za každý další rok řízení (tj. 105 000 Kč), a dále z částky 1 250 Kč za každý další měsíc řízení (tj. 7 500 Kč). Soud má za to, že skutkové okolnosti posuzovaného řízení neodůvodňují stanovení vyšší částky, než je základní částka ve výši 15 000 Kč, která by mohla být přiznána v případě extrémně dlouhých řízení, který typicky výrazně přesahují 10 let, což není případ posuzovaného soudního řízení.22 Vypočtená základní částka ve výši 112 500 Kč byla ponížena o 10 %, neboť řízení probíhalo ve věci samé opakovaně na třech stupních soudní soustavy a bylo po 7 měsíců přerušeno, o 5 % z důvodu podílu žalobkyně na délce řízení, o 25 % z důvodu celkové (tj. procesní, hmotněprávní i skutkové) složitosti věci. Naopak vypočtená částka byla navýšena o 25 % z důvodu postupu soudu. Co se týče ostatních základních kritérií, byť se jedná o jejich demonstrativní výčet, soud neshledal žádná další způsobilá kritéria uvedenou částku zvýšit či naopak ponížit. Ve výsledku tedy došlo k modifikaci základní částky jejím ponížením o 15 %, tj. na výslednou částku 95 625 Kč. S odečtením již žalovanou poskytnuté částky v rámci mimosoudního uplatnění nároku (69 063 Kč) soud přiznal částku ve výši 26 562 Kč výrokem I., zbývající požadovanou částku ve výši 204 375 Kč (230 937 - 26 562 = 204 375) výrokem II. zamítl.23 Úrok z prodlení je odůvodněn ustanoveními § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle ustanovení § 14 zákona. Žalobkyně nárok u žalované uplatnila dne 11. 9. 2023, žalovaná se tedy v prodlení ocitla od 12. 3. 2024. Úrok z prodlení pak soud přiznal z částky finančního zadostiučinění, kterou shledal, z důvodů uvedených výše, za přiměřenou, a to od 12. 3. 2024 a ve zbývajícím rozsahu jej zamítl.24 O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.25 V souzeném případě byla žalobkyně zcela úspěšná, proto má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, v plné výši, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/2014).26 Soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 228 Kč. Náklady řízení zcela úspěšné žalobkyně se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 2 000 Kč a dále odměny za právní zastoupení dle § 7 bod č. 5 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2014 sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), kdy tak za jeden úkon právní služby přísluší částka 3 100 Kč (z tarifní hodnoty 50 000 Kč). V daném případě byly provedeny 2 úkony právní služby; konkrétně se jednalo o následující úkony právní služby dle § 11 advokátního tarifu: (i) převzetí věci a (ii) podání žaloby, (tj. 6 200 Kč), a dále 2 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu (tj. 600 Kč), tj. celkem 6 800 Kč, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 800 Kč ve výši 1 428 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), když advokátka žalobkyně je plátcem této daně. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).27 O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobkyni jakoukoliv újmu.