10 C 170/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Lukášem Kučerou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o určení splátky jistiny dluhu,

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá určení, že žalobkyně je povinna vzhledem k absolutně neplatné smlouvě o spotřebitelském úvěru č. , smlouva, ze dne , datum, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou uhradit žalované částku 7 000 Kč ve 14měsíčních splátkách po 500 Kč, a to vždy k 25. dni v měsíci počínaje kalendářním měsícem následujícím po právní moci rozsudku, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 11 519 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobkyně se domáhala, aby soud určil, že žalobkyně je povinna vzhledem k absolutně neplatné smlouvě o spotřebitelském úvěru č. , smlouva, ze dne , datum, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou uhradit žalované částku 7 000 Kč ve 14měsíčních splátkách po 500 Kč, a to vždy k 25. dni v měsíci počínaje kalendářním měsícem následujícím po právní moci rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že dne , datum, z pozice spotřebitele uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalovaná zavázala, že žalobkyni poskytne v její prospěch peněžní prostředky (jistinu) do výše 7 000 Kč a žalobkyně se zavázala jí poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit žalované úroky, a to vše na základě smlouvy. Výše úrokové sazby byla stranami v souladu s čl. II.2. písm. a) domluvena na 36 % ročně v případě jednorázové výše splátky, přičemž roční procentní sazba nákladů (RPSN) odpovídá roční sazbě ve výši 4329.31 %. Při překročení doby splatnosti (písm. b) potom jednorázový výše splátky odpovídá dokonce RPSN ve výši 9056,91 %, který v sobě nadto obsahuje položky smluvního úroku z jistiny Úvěru, poplatek za sjednání Úvěru a další poplatky vyplývající z přiloženého sazebníku. Dne , datum, zaslala žalobkyně žalované přípis s názvem „neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku pro rozpor s dobrými mravy“, ve kterém žalovanou vyzývá k tomu, aby došlo ke smírnému řešení mezi stranami a vzhledem k tvrzené neplatnosti podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (ke které soud přihlédne i bez návrhu), aby došlo k vrácení doposud nesplacené jistiny dluhu. Na tento přípis reagovala žalovaná dne 12 .8. 2024 a , datum, , ve kterém sice odmítá závěry žalobkyně o tvrzené neplatnosti uzavřené smlouvy, nicméně přesto navrhuje (v přípisu z , datum, ), aby došlo k úhradě zbývající dlužné částky ve výši 12 000 Kč, ačkoliv není jasné, z jaké částky je tato částka spočítána, kdy zbývající jistina dluhu činí výše uvedených 7 000 Kč, resp. částky 9 000 Kč, v přípisu ze dne , datum, , a nikterak nereflektuje účelně vynaložené náklady na právní zastoupení žalobkyně. Na takovouto nabídku reagovala žalobkyně přípisem ze dnů , datum, a , datum, , ve kterém žalobkyně odkázala na skutečnost, že žalovanou tvrzená „úvěryschopnost posuzovaná zásadně z dokumentů předložených klientem“ je v přímém rozporu se smyslem a účelem předmětného § 86 tykajícího se posuzování úvěruschopnosti dlužníka, a s postupem žalované nesouhlasila, a navrhla toliko vrácení částky odpovídající nesplacené jistině dluhu, a to ve splátkách 500 Kč měsíčně, jelikož v souladu s § 87 odst 1) ZSÚ je „spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ Žalovaná sice nakonec zaslala návrh dohody o narovnání, který již sice obsahoval předmětnou částku jistiny ve výši 7 000 Kč, nicméně ani nadále nijak nereflektovala účelně vynaložené náklady na právní zastoupení žalobkyně. Proto Žalobkyně zaslala dne , datum, poslední výzvu, ve které žádá toliko o vrácení jistiny dluhu, v souladu s předmětným §87 odst. 1 ZSÚ. Vzhledem k tomu, že i přes opakované urgence žalobkyně do dnešního dne k dohodě mezi stranami nedošlo, nezbylo žalobkyni než podat žalobu na určení splátek jistiny dluhu soudem, ve které budou reflektovány mimo jiné i závěry týkající se platnosti či neplatnosti uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Uvedla, že s žalobkyní uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , smlouva, ze dne , datum, Na základě smlouvy žalobkyni poskytla částku 7 000 Kč. Žalobkyně v zastoupení , tituly před jménem, , jméno FO, zaslala žalované námitku neplatnosti smlouvy. V té namítala neplatnost Smlouvy, neboť dle jejího tvrzení žalovaná porušila některé své povinnosti věřitele ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Současně požadovala uhrazení nákladů právního zastoupení v celkové výši 5 400 Kč. Žalovaná na námitku neplatnosti reagovala dne , datum, nesouhlasným vyjádřením ohledně neplatnosti smlouvy, nicméně navrhla žalobkyni smírné řešení spočívající v uhrazení celkové částky ve výši 12 000 Kč. Žalobkyně v odpovědi ze dne , datum, odmítla návrh smírného řešení, požádala o návrh splátkového kalendáře na uhrazení poskytnuté jistiny a trvala na svém požadavku úhrady nákladů na právní zastoupení. Žalovaná v odpovědi ze dne , datum, navrhla jako smírné řešení spočívající v uhrazení celkové částky ve výši 9 000 Kč prostřednictvím splátek. Žalobkyně následně zaslala dne , datum, žalované předžalobní výzvu, ve které odmítla návrh smírného řešení a požadovala stanovení měsíční splátky poskytnuté jistiny ve výši 500 Kč spolu s uhrazením nákladů na právní zastoupení. Žalovaná v odpovědi ze dne , datum, zaslala Žalobkyni návrh dohody o narovnání, čímž plně vyhověla požadavku na stanovení měsíční splátky poskytnuté jistiny ve výši 500 Kč. Úhradu nákladů na právní zastoupení však Žalobkyně odmítla jako neodůvodněnou s odkazem na to, že žalobkyně měla možnost situaci řešit bez právního zastoupení a obrátit se na žalovanou přímo nebo prostřednictvím finančního arbitra. Žalovaná přitom měla zájem Žalobkyni vyjít vstříc a dohodnout se na smírném řešení sporu. Žalobkyně dále s žalovanou nekomunikovala a žalované byla doručena dne , datum, žaloba na určení splátky jistiny dluhu. Dále žalovaná namítala, že žalobkyně neprokázala naléhavý právní zájem na určení splátky jistiny dluhu.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , smlouva, ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně jakožto spotřebitelem uzavřela se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalovaná žalobkyni poskytla úvěr ve výši 7 000 Kč s roční úrokovou sazbou 36 %, doba splatnosti byla 30 dnů od odeslání finančních prostředků. Celková částka ke splacení byla 9 559,02 Kč. Při překročení splatnosti činí roční procentní sazba nákladů (RPSN) 9056,91 %.

4. Z přípisu právní zástupkyně žalobkyně ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou vyzývá k tomu, aby došlo ke smírnému řešení mezi stranami vzhledem k tvrzené neplatnosti podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (ke které soud přihlédne i bez návrhu), aby došlo k vrácení doposud nesplacené jistiny dluhu a zároveň požadovala náhradu nákladů na právní zastoupení.

5. Z odpovědi žalované ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaná nesouhlasí s tvrzeními uvedenými v přípise ze dne , datum, , nicméně žalovaná je ochotna vyjít vstříc a navrhuje k zaplacení částku 12 000 Kč, když eviduje celkový dluh ve výši 16 356,66 Kč.

6. Z přípisu právní zástupkyně žalobkyně ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně odkázala na skutečnost, že žalovanou tvrzená úvěryschopnost posuzovaná zásadně z dokumentů předložených klientem je v přímém rozporu se smyslem a účelem předmětného § 86 tykajícího se posuzování úvěruschopnosti dlužníka, a s postupem žalované nesouhlasila, a navrhla toliko vrácení částky odpovídající nesplacené jistině dluhu, a to ve splátkách 500 Kč měsíčně a současně požadovala náhradu nákladů na právní zastoupení.

7. Z odpovědi žalované ze dne , datum, bylo zjištěno, že navrhují smírné řešení, kdy žalobkyně zaplatí částku 9 000 Kč ve splátkách.

8. Z přípisu právní zástupkyně žalobkyně ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně odkázala na skutečnost, že žalovanou tvrzená úvěryschopnost posuzovaná zásadně z dokumentů předložených klientem je v přímém rozporu se smyslem a účelem předmětného § 86 tykajícího se posuzování úvěruschopnosti dlužníka, a s postupem žalované nesouhlasila, a navrhla toliko vrácení částky odpovídající nesplacené jistině dluhu, a to ve splátkách 500 Kč měsíčně a současně požadovala náhradu nákladů na právní zastoupení. Současně uvedla, že se jedná o poslední výzvu před podáním žaloby.

9. Z dohody o narovnání bylo zjištěno, že žalovaná v rámci dohody navrhla, aby žalobkyně splatila částku 7 000 Kč ve splátkách po 500 Kč, a to vždy k 29. dni v měsíci.

10. Soud pak při jednání podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) poučil žalobkyni, aby uvedla, v čem konkrétně spatřuje naléhavý právní zájem na určení splátky jistiny ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , smlouva, a předložila k tomu důkazy.

11. V reakci na výzvu soudu žalobkyně uvedla, že má za to, že se nejedná o obecnou určovací žaloby, kdy zákon o spotřebitelském úvěru v ustanovení § 86 a 87 obsahuje speciální úpravu. Dále uvedla, že má několik úvěrů, které nedokázala splácet a úvěr u žalované je jejím 6 úvěrem.

12. Další navržené důkazy soud pro nadbytečnost neprováděl, když shora popsaná zjištění považoval pro právní posouzení věci (viz dále) za zcela dostačující.

13. Na základě provedeného dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, a po přihlédnutí ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, dospěl soud k závěru o skutkovém a právním stavu:

14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoníku, v pozdějším znění (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 75 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

16. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle ustanovení § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

19. Na pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení pravidelně dopadá obecná právní úprava času plnění podle § 1958 odst. o. z., podle něhož neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú. je však spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené svým možnostem․ Jistina spotřebitelského úvěru vyjadřuje, oč se spotřebitel na úkor poskytovatele bezdůvodně obohatil přijetím peněžních prostředků na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, jejíž neplatnost poskytovatel způsobil porušením povinnosti náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

20. Pravidlo o času plnění povinnosti spotřebitele vrátit věřiteli peněžní prostředky přijaté od poskytovatele spotřebitelského úvěru, který porušil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo před významným zvýšením spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele, podle zvláštní právní úpravy se proto uplatní jen tam, kde věřitel vyzval ke splnění pohledávky na vydání takto získaného bezdůvodného obohacení a není přiměřené možnostem spotřebitele, aby uvedenou pohledávku splnil bez zbytečného odkladu po doručení této výzvy, popř. v delším čase než bez zbytečného odkladu, který věřitel spotřebiteli jako dlužníku ve výzvě určil.

21. V daném řízení ze strany žalobkyně nebylo tvrzeno, že by ji věřitel (žalovaná) vyzval ke splnění pohledávky, jak je uvedeno v předcházejícím odstavci, tudíž pravidlo uvedené v § 87 odst. 2 z. s. ú. se v daném případě nepoužije, neboť splatnost pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení nemůže předcházet výzvě věřitele ke splnění pohledávky. K tomu je i nutné dodat, že mezi žalobkyní a žalovanou není žádný spor o splatnost, když sama žalovaná před započetím daného řízení předložila žalobkyni dohodu o narovnání, která řešila výši bezdůvodného obohacení i splatnost ve formě splátek, jak se žalobkyně v daném řízení domáhá. Pro úplnost soud dodává, že pravidla času plnění mají hmotněprávní povahu a je třeba je odlišit od lhůty k plnění stanovené rozhodnutí soudu, jejíž povaha je procesní.

22. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobkyni vyzval, aby v daném řízení tvrdila naléhavý právní zájem na určení splátky jistiny dluhu, když určení splátek, jak se jich domáhá žalobkyně nespadá v daném případě pod § 87 odst. 2 z. s. ú. Žalobkyně k tomu toliko uvedla, že se nejedná o obecnou určovací žaloby, kdy zákon o spotřebitelském úvěru v ustanovení § 86 a 87 obsahuje speciální úpravu. Dále uvedla, že má několik úvěrů, které nedokázala splácet a úvěr u žalované je jejím 6 úvěrem. V daném však nelze spatřovat naléhavý právní zájem. Soud odkazuje např. na závěry Nejvyššího soudu v rozhodnutí ze dne 28. 2. 2011, sp. zn. 23 Cdo 5054/2008, že „[n]aléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tehdy, kdy by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Jestliže však k porušení práva již došlo, a je tedy možno žalovat na splnění povinnosti, která z porušení práva vyplývá, nemá preventivní ochrana poskytovaná jinak podle ustanovení § 80 písm. c) o. s. ř. žádného smyslu. Proto žaloba domáhající se určení podle tohoto ustanovení nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti podle ustanovení § 80 písm. b) o. s. ř. Vyslovený předpoklad však nelze chápat obecně. Prokáže-li žalobce, že má právní zájem na tom, aby bylo určeno určité právo nebo právní poměr, přestože by mohl žalovat přímo na splnění povinnosti, nelze mu určovací žalobu odepřít. Za nedovolenou – při možnosti žaloby na plnění – lze považovat určovací žalobu jen tam, kde by nesloužila potřebám praktického života, nýbrž by vedla jen ke zbytečnému rozmnožování sporů. Jestliže se určením, že tu právní vztah nebo právo je či není, vytvoří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu (a předejde se tak žalobě o plnění), nebo jestliže žaloba na plnění neřeší a ani nemůže řešit celý obsah a dosah sporného právního vztahu nebo práva, je určovací žaloba přípustná i přesto, že je možná také žaloba na splnění povinnosti podle ustanovení § 80 písm. b) o. s. ř“.“ Soud dospěl k závěru, že na určení výše splátek není naléhavý právní zájem, když není nezbytné, aby soud posuzoval celou záležitost, zkoumal posuzování úvěruschopnosti a určil, zda smlouva je či není neplatná. I pokud by soud shledal neplatnost Smlouvy, tak by to na právním postavení žalobkyně ničeho nezměnilo, resp. výsledek by byl stejný, jako pokud by žalobkyně podepsala dohodu o narovnání, ve které se zaváže k úhradě stejných splátek, kterých se domáhá tímto soudním řízením. Je zde tedy efektivnější způsob, jak celou záležitost vyřešit, stačilo by, pokud by žalobkyně poskytla žalované dostatečnou součinnost pro uzavření dohody o narovnání nebo pro jiné závazné stanovení splátkového kalendáře, zahájení soudního řízení tak není nezbytné, natož aby byl dán naléhavý právní důvod pro určení existence či neexistence právního vztahu.

23. Na základě shora uvedeného žalobu zcela zamítl.

24. Soud pro úplnost dodává, že s ohledem na to, že v daném případě na určení splátky jistiny dluhu neaplikoval ustanovení § 87 odst. 2 z. s. ú. nezabýval se ani tím, zda smlouva o spotřebitelském úvěru č. , smlouva, je platná/neplatná, neboť to nemělo významu v daném řízení, pročež ani k tomu neprováděl dokazování. Ostatně neprováděl ani dokazování k samotným možnostem žalobkyni splatit úvěr, a to ze stejných důvodů, jak je uvedeno shora.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce po zaokrouhlení 11 519 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze tří úkonů (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, účast na jednání dne , datum, ) uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada 4 119,49 Kč za 414 ujetých km v částce 3 119,49 Kč (38,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,0 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 10 × 30 minut v částce 1 000 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 519,49 Kč ve výši 1 999,09 Kč. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonná pro peněžité plnění. Platební místo bylo stanoveno podle § 149 odst. 1 o. s. ř.