10 C 174/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Mgr. Lukášem Kučerou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno - Nové Město za níž jedná Jméno žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení 199 054,97 Kč s příslušenstvím, I Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 80 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 80 000 Kč od , datum, do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12 % % ročně z částky 157 361,53 Kč od , datum, do , datum, , a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.II Zamítá se žaloba na zaplacení částky 119 054,97 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 119 054,97 Kč od , datum, do zaplacení.III Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 62 988 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se domáhal žalobou podanou u soudu dne , datum, po žalované náhrady újmy/škody v celkové výši 356 416,5 Kč s příslušenstvím z titulu nezákonného trestního stíhání, které bylo proti žalobci vedeno na základě usnesení Policie ČR, Krajské ředitelství policie Královéhradeckého kraje, oddělení obecné kriminality ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, (usnesení o zahájení trestního stíhání č. , hodnota, ), a to pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví podle ustanovení § 145 odst. 1 ve stádiu pokusu dle § 21 odst. 1. trestního zákoníku. Usnesení o zahájení trestního stíhání č. , hodnota, bylo zrušeno usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , kterým však bylo zároveň policejnímu orgánu uloženo, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Dne , datum, policejní orgán vydal nové usnesení o zahájení trestního stíhání č. j. , Anonymizováno, (usnesení o zahájení trestního stíhání č. , hodnota, ), a to opět pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví dle ustanovení § 145 odst. 1 ve stádiu pokusu dle § 21 odst. 1 trestního zákoníku. Trestní stíhání bylo skončeno usnesením Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , anonymizováno, , které nabylo právní moci téhož dne, kterým bylo rozhodnuto tak, že podle § 222 odst. 2 tr. řádu se trestní věc žalobce postupuje k projednání Magistrátu města , adresa, , neboť by se mohlo jednat o přestupek. Žalobce v souvislosti s tímto trestním stíháním uplatnil škodu v podobě nákladů na právní zastoupení ve výši 129 216,50 Kč a náklady vynaložené na vypracování znaleckých posudků ve výši 40 000 Kč. Dále žalobce uplatnil nemajetkovou újmu ve výši 187 200 Kč, když trestní stíhání se jej citelně dotklo v jeho osobním životě. Žalobce je zemědělec a osobně se musí starat o četné polnosti, statky a zvířata, v případě, že by mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, o jeho hospodářství by neměl, kdo pečovat. Uvedená hrozba jej vystavovala stresu a nejistotě, a to nejen o výsledek trestního řízení, nýbrž i o zdroj obživy svojí a své rodiny. Žalobce byl i podrážděný, což se projevilo i v rámci jeho rodinných vztahů. Žalobce se přestal i stýkat se svými přáteli. Došlo ke zhoršení spánku, u žalobce se projevily problémy s příjmem potravy, resp. se zažíváním, když u žalobce se objevil chronický zánět jícnu, který bývá spojen se stresem. Žalobce nárok u žalované uplatnil dne , datum, , nicméně žalovaná do dne podání žaloby o nároku žalobce nijak nerozhodla.

2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě učinila nesporným, že žalobce u ní nárok uplatnil dne , datum, . Ke dni podání žaloby žalovaná neprojednala nárok žalobce, kdy nárok žalobce projednala až dne , datum, , kdy vydala dodatečné stanovisko společně s opravným stanoviskem, kterým žalobci přiznala náhradu nákladů trestního řízení v celkové výši 157 361,53 Kč. Žalovaná neplnila na tyto úkony: nahlížení do spisu dne , datum, , když tento úkon je nutno podřadit pod úkon příprava a převzetí obhajoby, podnět k dohledu nad činností dozorujícího státního zástupce, když na tento úkon žalovaná plnila ve výši ½, rovněž na úkony ze dne , datum, – návrh na doplnění vyšetřování, ze dne , datum, – žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu, ze dne , datum, – podnět k dohledu nad činností dozorujícího státního zástupce žalovaná plnila ve výši ½, na úkon ze dne , datum, – další porada s klientem – pak žalovaná neplnila ničeho, když daná porada nepřesáhla 1 hodinu. K samotné nemajetkové újmě žalobce žalovaná uvedla, že v dané věci byla vydána dvě usnesení o zahájení trestního stíhání, kdy ve vztahu k prvnímu vznesla námitku promlčení. Ve vztahu k druhému usnesení o zahájení trestního stíhání uvedla, že je na žalobci, aby prokázal, že tvrzená újma je v příčinné souvislosti právě s tímto druhým trestním stíháním, pročež žalobci dobrovolně na tento nárok ničeho neplnila, když tvrzenou újmu nemá za prokázanou.

3. Žalobce při jednání konaném dne , datum, upřesnil, že nárok z nemajetkové újmy uplatňuje výhradně z druhého trestního stíhání, tedy z usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne , datum, , když první usnesení o zahájení trestního stíhání hrálo marginální roli, neboť bylo v krátké době zrušeno usnesením dozorujícího státního zástupce.

4. Usnesením ze dne , datum, , č. j. 10 C 174/2025-222, soud ohledně částky 157 361,53 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 157 361,53 Kč od , datum, do zaplacení představující část nárok na náhradu nákladů obhajoby a náhradu nákladů na vypracování znaleckého posudku řízení zastavil, neboť žalobce podáním ze dne , datum, vzal v tomto rozsahu žalobu zpět a žalovaná se zpětvzetím v tomto rozsahu souhlasila. Usnesení nabylo právní moci dne , datum, .

5. Účastníci řízení učinili na jednání konaném dne , datum, nesporným, že žalobce uplatnil nárok u žalované dne , datum, a že žalovaná žalobci vyplatila dne , datum, částku 157 361,53 Kč.

6. Účastníci řízení dále učinili nesporným průběh trestního řízení, a to konkrétně, že trestní stíhání žalobce bylo zahájeno usnesením Policie ČR, Krajské ředitelství policie , Anonymizováno, kraje, územní odbor, oddělení obecné kriminality ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, (usnesení o zahájení trestního stíhání č. , hodnota, ), pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví dle § 145 odst. 1 ve stádiu pokusu dle § 21 odst. 1 trestního zákoníku. Usnesení o zahájení trestního stíhání si žalobce převzal dne , datum, . Usnesení o zahájení trestního stíhání bylo ke stížnosti žalobce zrušeno a policejnímu orgánu bylo uloženo, aby o věci znovu jednal a rozhodl, a to usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v , adresa, ze dne , datum, , č. j. 1 , Anonymizováno, -10. Dané usnesení došlo policejnímu orgánu dne , datum, . Usnesením Policie ČR, Krajské ředitelství policie Královéhradeckého kraje, územní odbor, oddělení obecné kriminality ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, (usnesení o zahájení trestního stíhání č. , hodnota, ), bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví dle § 145 odst. 1 ve stádiu pokusu dle § 21 odst. 1 trestního zákoníku. Usnesení o zahájení trestního stíhání č. , hodnota, si žalobce převzal dne , datum, . Proti usnesení o zahájení trestní stíhání č. , hodnota, si žalobce podal stížnost, která byla jako nedůvodná zamítnuta. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v , adresa, podal obžalobu doručenou k soudu dne , datum, , na základě, které byl žalobce obžalován ze spáchání zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví dle § 145 odst. 1 ve stádiu pokusu dle § 21 odst. 1 trestního zákoníku. V řízení před Okresním soudem v , adresa, proběhlo hlavní líčení ve dnech , datum, a , datum, , kdy usnesením Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , anonymizováno, -480, bylo rozhodnuto tak, že podle § 222 odst. 2 trestního řádu se trestní věc žalobce postupuje magistrátu města , adresa, , neboť by se mohlo jednat o přestupek. Usnesení nabylo právní moci dne , datum, .

7. Z obžaloby ze dne , datum, bylo zjištěno, že Okresní státní zástupce v , adresa, podal obžalobu na žalobce pro zvlášť závažný zločin těžkého ublížení na zdraví dle § 145 odst. 1 ve stádiu pokusu dle § 21 odst. 1 trestního zákoníku. Žalobce nemá žádný záznam v opisu rejstříku trestů ani přestupků. V případě uznání viny bylo navrhováno, aby žalobci byl uložen trest odnětí svobody v trvání 3 let s podmíněným odložením na zkušební dobu v trvání 40 měsíců.

8. Z plné moci ze dne , datum, bylo zjištěno, že , Jméno advokáta, převzal obhajobu žalobce.

9. Z rozhodnutí o registraci k dani z přidané hodnoty bylo zjištěno, že , Jméno advokáta, je plátcem DPH.

10. Z faktury č. , Anonymizováno, ze dne , datum, bylo zjištěno, že obhájce žalobci vyúčtoval právní služby na částku 127 050 Kč.

11. Z příjmových dokladů č. , hodnota, -2024 ze dne , datum, a č. , hodnota, -2024 ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobce obhájci zaplatil 2krát částku 42 350 Kč.

12. Z výpisu z bankovního účtu obhájce bylo zjištěno, že žalobce mu dne , datum, uhradil částku 42 350 Kč.

13. Ze záznamu o nahlédnutí do trestního spisu ze dne , datum, bylo zjištěno, že obhájce žalobce dne , datum, nahlížel do trestního spisu.

14. Z podnětu k dohledu nad činností ze dne , datum, bylo zjištěno, že obhájce žalobce podal ke Krajskému státnímu zastupitelství v , adresa, podnět k provedení dohledu nad činností Okresního státního zastupitelství v , adresa, .

15. Z návrhu na doplnění vyšetřování ze dne , datum, bylo zjištěno, že obhájce žalobce podal policejnímu orgánu návrhy na doplnění dokazování.

16. Ze žádosti o přezkoumání postupu policejního orgánu ze dne , datum, bylo zjištěno, že obhájce žalobce podal k Okresnímu státnímu zastupitelství v , adresa, žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu dle ustanovení § 157a tr. řádu.

17. Z podnětu k dohledu nad činností ze dne , datum, bylo zjištěno, že obhájce žalobce podal ke Krajskému státnímu zastupitelství v , adresa, podnět k provedení dohledu nad činností Okresního státního zastupitelství v , adresa, .

18. Ze záznamu z porady uskutečněné dne , datum, bylo zjištěno, že se dne , datum, mezi žalobcem a jeho obhájcem uskutečnila porada, která trvala od 8:30 do 9:15hodin.

19. Ze zprávy Ústavu klinické biochemie a diagnostiky Fakultní nemocnice , adresa, ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobce má snížené hodnoty cholesterolu.

20. Ze zprávy laboratoře , právnická osoba, ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobce má zvýšené hodnoty cholesterolu a snížené hodnoty sedimentace. Ze zprávy laboratoře , Anonymizováno, ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobce má snížené hodnoty cholesterolu a zvýšené hodnoty triacylglycerolů. Ze zprávy laboratoře , právnická osoba, ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobce má zvýšené hodnoty cholesterolu a snížené hodnoty sedimentace.

21. Ze zprávy z Fakultní nemocnice , adresa, ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobce dříve trpěl občasným pálením žáhy, kdy před 5 lety byl na gastroskopii, kde byla vyloučena eozinofilní ezofagitida. Dne , datum, byl žalobce znovu vyšetřen se závěrem, že trpí refluxní ezofagitidou a byla mu předepsána medikace.

22. Ze zprávy z Fakultní nemocnice , adresa, ze dne , datum, bylo zjištěno, že došlo ke zlepšení ohledně refluxní ezofagitidy.

23. Ze zprávy z Fakultní nemocnice , adresa, ze dne , datum, bylo zjištěno, že došlo ke zhojení refluxní ezofagitidy.

24. Ze zprávy , tituly před jménem, , jméno FO, (matka žalobce) ze dne , datum, bylo zjištěno, že zdravotní potíže u žalobce začaly během trestního stíhání a po celou dobu se stupňovaly. Žalobce měl vysoký krevní tlak, trpěl poruchami spánku a chronickou únavou, trpěl zažívacími potížemi, bolestmi při polykání a přibýval na váze. V současné době zdravotní komplikace postupně odeznívají, kdy hodnota triglyceridů se upravila pár týdnů po skončení trestního stíhání, kdy medikamentózní léčba refluxní choroby jícnu pokračuje a při kontrolní gastroskopii byl prokázán ústup zánětu. Zvýšená hladina triglyceridů byla způsobena poruchou životosprávy v důsledku dlouhotrvajícího stresu, což vedlo ke vzniku nadváhy. Zvýšená hladina triglyceridů v krvi znamená vážný rizikový faktor pro vznik kardiovaskulární choroby.

25. Z výslechu žalobce bylo zjištěno, že když začalo jeho trestní stíhání, tak byl ve značném šoku, musel na to pořád myslet, nedokázal nic dělat. Proti prvnímu usnesení o zahájení trestního stíhání podal jeho advokát stížnost, která byla úspěšná, což ho uklidnilo. Nicméně celý tento proces nebyl ukončený a on byl znovu trestně stíhán, což pro něj byl zlý sen, cítil velkou beznaděj. Druhé trestní stíhání tak na něj výrazněji dolehlo, když již nevěřil ve spravedlnost, byl ve značném stresu. Nemohl se soustředit na práci. Je soukromým zemědělcem a potřebuje zajišťovat krmení pro zvířata a starat se o polnosti, nicméně toho nebyl vůbec schopný. Měl obavu, že v případě, že bude odsouzen, nikdo nebude schopen se postarat o hospodářství a rodina přijde o obživu, když o celé hospodářství se převážně stará on sám. Trestní stíhání mělo dopad i na jeho rodinu, děti. Manželka si stěžovala, že zapomínal na věci ohledně chodu domácnosti, vše tak musela vyřizovat jeho manželka. Byl nepříjemný na děti, což ho doteď trápí. V době trestního stíhání byl syn hodně malý a dcera se připravovala na přijímačky na gymnázium. S manželkou se i doma často hádali, pročež dávali i děti k jeho rodičům, aby nebyly vystaveny hádkám. Začal mít bolesti žaludku, často říhal, pročež podstoupil i vyšetření u své matky, které je lékařka a ve fakultní nemocnici na gastro oddělení. Dříve takovéto problémy neměl. Ukázalo se, že má chronický zánět žaludku a reflux, kdy v důsledku tohoto se zhoršil i jeho celkově fyzický stav. Neměl chuť k jídlo, přes den skoro nejedl a v noci se přejídal nezdravými potravinami, pročež přibral i na váze a zvýšila se mu hladina cukru v krvi. Bral léky na uklidnění, např. Neurol, protože bez něj by se ani nevyspal. S ohledem na to, že si pronajímá i některé polnosti, tak někteří mu odmítli pronajmout pole, a to z toho důvodu, že je trestně stíhaný a nechtějí s ním mít nic společného. Stranil se přátelům a rodinným oslavám, nechtěl nikam chodit. Dříve jezdil s kamarády pravidelně na hory, nicméně v průběhu trestního stíhání na to neměl myšlenky. Žil jen trestním stíháním, na nic jiného neměl myšlenky.

26. Z výslechu svědkyně , jméno FO, bylo zjištěno, že je manželkou žalobce. Její manžel byl v dané věci opakovaně trestně stíhán, kdy první trestní stíhání skončilo zastavením. První trestní stíhání manžel snášel mnohem lépe, kdy až v důsledku druhého trestního stíhání se u manžela objevily zdravotní problémy. Manžel měl žaludeční problémy, bolesti na hrudníku, svůj zdravotní stav konzultoval se svojí matkou, která je doktorka. Manžel i navštívil gastroenterologickou kliniku ve fakultní nemocnici. Manžel hodně říhal, na což si opakovaně stěžoval. Manžel i špatně spal. Dříve žádné takové zdravotní problémy neměl. V důsledku trestního stíhání se hodně stranil, s nikým se moc nebavil, nikam ani nechodil s kamarády. Řešil pořád jen svoje trestní stíhání. Ani dětem se pořádně nevěnoval. Manžel je zemědělec, kdy v rámci hospodářství zastává veškerou práci, na práci však nebyl schopen se soustředit, byl ve stresu a nebýt tchána, který mu v dané době s hospodářstvím pomáhal, tak by ani o prázdninách nesklidili úrodu. Tchýně zase vypomáhala s dětmi.

27. Z výslechu , jméno FO, bylo zjištěno, že je matkou žalobce. Její syn byl ve stejné věci dvakrát trestně stíhán, kdy první trestní stíhání bylo krátké a nic zásadního se v něm neudálo, zlomové bylo až druhé trestní stíhání, které velmi zasáhlo do rodiny žalobce. Syn nebyl schopen se soustředit na práci, trpěl těžkou nespavostí, byl vznětlivý, nervózní, začal si stěžovat na bolesti na hrudi, měl zvýšený krevní tlak. Syn pracuje jako zemědělec, má hospodářství se zvířaty a polnostmi a v případě jeho odsouzení měl obavu co bude s hospodářstvím. Začal i přibírat na váze, kdy se v nočních hodinách začal přejídat v důsledku stresu. Měl žaludeční problémy, kdy hodně říhal. Podstoupil vyšetření na gastroskopii ve Fakultní nemocnici v , adresa, , kde mu byla zjištěna refluxní ezofagitida, pročež začal užívat Helicid. Měl zvýšenou hladinu triglyceridu v krvi, což může vyvolat zánět slinivky, způsobit diabetes. Zvýšená hladina trygliceridu je způsobena nesprávnou stravou. Dříve žádné takové zdravotní problémy neměl. Po trestním stíhání se jeho zdravotní stav výrazně zlepšil. Syn má dvě děti, kdy v době trestního stíhání se snažili s manželem pomáhat s péčí o děti, kdy si je i k sobě pravidelně brali na přespání, tak aby děti měly klid. Syn se stranil více rodině a přátelům, nikam s nimi nechodil.

28. Z výslechu , jméno FO, bylo zjištěno, že je otcem žalobce. Jeho syn byl ve stejné věci dvakrát trestně stíhán, kdy první trestní stíhání skončilo zastavením. Druhé trestní stíhání trvalo delší dobu a výrazně dopadlo na psychiku jeho syna. Syn trpěl nespavostí, přes den nejedl a v noci se přejídal, kdy celé noci nespal. Bál se o výsledek trestního stíhání. Měl žaludeční problémy, hodně říhal. Dříve žádné takovéto zdravotní problémy neměl. Do té doby žili v pohodě, až trestní stíhání tuto pohodu narušilo, začali si i brát vnoučata k sobě, vozili je do školy, protože syn byl značně nervózní, křičel i na děti. Stranil se okolí, nikam nechodil. Nebyl schopen ani zvládat svoji každodenní práci zemědělce, pročež mu i vypomáhal. Do té doby vše převážně zvládal sám.

29. Soud k důkazu zamítl provést čestná prohlášení jednotlivých svědků, neboť ta byla nahrazena jejich výslechy, kdy účastníkům bylo i umožněno svědkům klást otázky. Současně soud k důkazu zamítl provést důkazy, které měly být prováděny k náhradě škody, které již ze strany žalované bylo částečně hrazeno.

30. Na základě provedeného dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, a po přihlédnutí ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, dospěl soud k závěru o skutkovém a právním stavu:

31. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Toto se týká zejm. průběhu trestního řízení. Pokud jde o zásahy vyvolané trestním řízením (nezákonným rozhodnutím) do osobnostní sféry žalobce, soud tyto blíže rozvádí v rámci právního posouzení těchto nároků níže. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění plně postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku.

32. Soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel.

33. Soud posoudil věc po právní stránce podle těchto ustanovení:Podle ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.Podle ustanovení § 2 citovaného zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.Podle ustanovení § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.Podle ustanovení § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.Podle ustanovení § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.Podle ustanovení § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.Podle ustanovení § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 3 téhož ustanovení náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení a zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.Podle ustanovení § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.Podle ustanovení § 32 OdpŠk se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen.Podle ustanovení§ 35 odst. 1 OdpŠk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.Podle ustanovení § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem („o. z.“).Podle ustanovení § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.Ustanovení § 15 odst. 2 OdpŠk pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.Podle ustanovení § 32 odst. 3 věta první OdpŠk nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen.

34. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

35. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

36. Usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). V daném případě byl žalobce stíhán na základě dvou usnesení o zahájení trestního stíhání, přičemž obě usnesení o zahájení trestního stíhání byla odklizena, ostatně toto bylo i mezi účastníky řízení nesporné, čímž je dána odpovědnost žalované za újmu vzniklou žalobci z titulu vydání nezákonného rozhodnutí dle § 7 odst. 1 OdpŠk. Nezákonnými rozhodnutími tak jsou usnesení Policie ČR, Krajské ředitelství policie Královéhradeckého kraje, územní odbor, oddělení obecné kriminality ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, (usnesení o zahájení trestního stíhání č. , hodnota, ), pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví dle § 145 odst. 1 ve stádiu pokusu dle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, a dále usnesení Policie ČR, Krajské ředitelství policie Královéhradeckého kraje, územní odbor, oddělení obecné kriminality ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, (usnesení o zahájení trestního stíhání č. , hodnota, ), bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví dle § 145 odst. 1 ve stádiu pokusu dle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, ve kterém policejní orgán opravil vady vytknuté státním zástupcem.

37. Náklady vynaložené na obhajobu v trestním řízení jsou náklady, které byly vynaloženy na zrušení nezákonného rozhodnutí (§ 31 odst. 1 OdpŠk). Zahrnují pouze účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování, přičemž výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně, kterým je vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen „a. t.“ (§ 31 odst. 3 OdpŠk).

38. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce se domáhá odškodnění za úkony právní služby, které byly všechny realizovány za účinnosti o. z. (po , datum, ), soud s odkazem na ustanovení § 26 OdpŠk a § 2952 o. z. uvádí, že není nutné se zabývat jakožto podmínkou vzniku tohoto nároku tím, zda skutečně došlo k úhradě odměny, resp. nákladů právních služeb žalobcem jeho právnímu zástupci, když postačuje samotný vznik dluhu. Samotný vznik dluhu pak má soud za prokázaný z předloženého vyúčtování odměny advokáta.

39. Náklady musejí být přitom vynaloženy přímo na odstranění nezákonného rozhodnutí. Nepostačuje, pokud byly vynaloženy v souvislosti s nezákonným rozhodnutím (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 594/2013). Obecně sice platí, že advokát je vázán pokyny a přáními svého klienta, nicméně toto ještě nezakládá účelnost a důvodnost všech realizovaných úkonů (vč. porad) a přiznání vícero dalších porad by mělo být jen výjimečné, vždy odůvodněné konkrétními okolnosti vyžadujícími nezbytnost toho konkrétního úkonu za účelem odstranění nezákonného rozhodnutí. O účelně vynaložené náklady právního zastoupení nejde tehdy, jestliže zastoupení nesleduje svůj hlavní účel, tj. poskytování ochrany porušeným nebo ohroženým skutečným subjektivním právům a právem chráněným zájmům (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3190/2014). Zásadní je tedy to, že náklady lze považovat za odškodnitelné jen v případě, kdy šlo o náklady vynaložené účelně a účelnost vynaložení nákladů řízení je třeba posoudit podle okolností konkrétního případu.

40. V posuzovaném případě bylo žalobci sděleno v obou případech obvinění ze zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví dle § 145 odst. 1 trestního zákoníku. V souladu s ustanovením § 10 odst. 3 písm. b) a. t. se za tarifní hodnotu považuje částka ve výši 10 000 Kč. V souladu s ustanovením § 10 odst. 3 písm. c), ve spojení s ustanovením § 7 za jeden úkon právní služby náleží odměna ve výši 2 300 Kč a 300 Kč režijní paušál podle ustanovení § 13 odst. 4 a. t. účinného do , datum, .

41. Žalobce se žalobou po částečném zpětvzetí žaloby domáhal částky 11 854,97 Kč představující škodu v podobě nákladů na obhajobu. K tomu soud uvádí, že daný nárok na náhradu škody není promlčen, neboť nárok na náhradu hmotné škody se promlčí za 3 roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá (§ 32 odst. 1 OdpŠk). Toto soud uvádí z důvodu rozptýlení pochybností, kdyby žalovaná namítala, že vnesla námitku promlčení i ve vztahu k hmotné škodě z titulu nezákonného trestního stíhání č. , hodnota, . Soud pro přehlednost uvádí, že předmětem žaloby zůstaly tyto náklady, kdy soud ke každé jednotlivé položce učiní právní závěr.Úkony právní služby:- , datum, – nahlížení do spisu – daný úkon nebyl učiněn na výzvu orgánů činných v trestním řízení. Navíc se jedná o úkon, který je nutno podřadit pod úkon převzetí a příprava obhajoby (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. IV. ÚS 2285/18). Dále se obdobně takto vyjadřuje Ústavní soud ve svém usnesení ze dne , datum, , č. j. II. ÚS 2121/22, kdy se jedná přímo o nahlížení bezprostředně navazující na přípravu a převzetí věci.- , datum, – podnět k dohledu nad činností dozorujícího státního zástupce – žalovaná dobrovolně plnila z ½, přičemž odměna přiznaná ve výši ½ je v souladu s advokátním tarifem, a to dle § 11 odst. 2 písm. d), odst. 3 a. t., pročež soud ničeho nad rámec toho, co plnila žalovaná žalobci přiznal.- , datum, – Návrh na doplnění vyšetřování – žalovaná dobrovolně plnila z ½, přičemž odměna přiznaná ve výši ½ je v souladu s advokátním tarifem, a to dle § 11 odst. 2 písm. d), odst. 3 a. t., pročež soud ničeho nad rámec toho, co plnila žalovaná žalobci přiznal.- , datum, – Žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu – žalovaná dobrovolně plnila z ½, přičemž odměna přiznaná ve výši ½ je v souladu s advokátním tarifem, a to dle § 11 odst. 2 písm. d), odst. 3 a. t., pročež soud ničeho nad rámec toho, co plnila žalovaná žalobci přiznal.- , datum, – Podnět k dohledu nad činností dozorujícího státního zástupce – žalovaná dobrovolně plnila z ½, přičemž odměna přiznaná ve výši ½ je v souladu s advokátním tarifem, a to dle § 11 odst. 2 písm. d), odst. 3 a. t., pročež soud ničeho nad rámec toho, co plnila žalovaná žalobci přiznal.- , datum, – Další porada s klientem – Za danou poradu odměna dle § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu nenáleží, neboť probíhala v čase od 8:30 do 9:15, tedy nepřesáhla jednu hodinu.

42. Soud tak žalobci na obhájném nad rámec toho, co mu žalovaná přiznala dobrovolně, nepřiznal ničeho.

43. Žalobce se dále domáhal nároku na náhradu nemajetkové újmy vyvolané vydanými nezákonnými rozhodnutí, když při jednání konaném dne , datum, upřesnil, že nárok z nemajetkové újmy uplatňuje výhradně z druhého trestního stíhání, tedy z usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne , datum, , když první usnesení o zahájení trestního stíhání hrálo marginální roli, neboť bylo v krátké době zrušeno usnesením dozorujícího státního zástupce. Žalovaná žalobci dobrovolně ničeho na daný nárok neplnila, přičemž ve vztahu k prvnímu nezákonnému trestnímu stíhání vznesla námitku promlčení, kterou soud shledal důvodnou. Nicméně je zároveň třeba dodat, že žalobce celý nárok po upřesnění uplatňoval až z druhého nezákonného trestního stíhání.

44. Usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). V daném případě byl žalobce stíhán na základě dvou usnesení o zahájení trestního stíhání, přičemž obě usnesení o zahájení trestního stíhání byla odklizena, ostatně toto bylo i mezi účastníky řízení nesporné, čímž je dána odpovědnost žalované za újmu vzniklou žalobci z titulu vydání nezákonného rozhodnutí dle § 7 odst. 1 OdpŠk.

45. Soud nejprve uvádí, že dojde-li k opakovanému zahájení a zrušení trestního stíhání, je třeba takováto trestní stíhání posuzovat samostatně, k tomu soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2266/2021.

46. Soud se tak dále zabýval nemajetkovou újmou žalobce ve vztahu k druhému nezákonnému trestnímu stíhání.

47. V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk [k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný pod číslem 67/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].

48. Při stanovení formy či výše zadostiučinění soud vychází především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédne i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 nebo ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod číslem 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

49. Povahou trestní věci se má na mysli zejména závažnost trestného činu, kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části trestního zákoníku).

50. Žalobce byl stíhán pro podezření ze zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví podle ustanovení § 145 odst. 1 ve stádiu pokusu dle § 21 odst. 1. trestního zákoníku, přičemž mu hrozila trestní sazba 3 až 10 let. Žalobce nebyl zadržen, ani vazebně stíhán. Trestní stíhání žalobce skončilo usnesením Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , anonymizováno, -480, kterým bylo rozhodnuto tak, že podle § 222 odst. 2 trestního řádu se trestní věc žalobce postupuje magistrátu města , adresa, , neboť by se mohlo jednat o přestupek. Usnesení nabylo právní moci dne , datum, . Povaha trestné činnosti s sebou nese zvýšené společenské odsouzení, neboť daný trestný čin směřuje proti životu nebo zdraví. Soud s povahou trestné činnosti v rámci porovnání pracoval tak, že vyšel z případů poškozených, kteří byli stíháni pro stejnou či obdobnou trestnou činnost co do povahy trestné činnosti.

51. Délka trestního řízení zohledňuje zejména to, po jak dlouhou dobu zásah do osobnostních složek jednotlivce v důsledku proti němu vedeného trestního řízení trval. Je však na místě porovnávat vliv tohoto kritéria s ostatními a nečinit z něj mechanicky určující hledisko, neboť trvání trestního stíhání může způsobovat jak kontinuální nárůst újmy projevující se v osobnosti člověka, tak i uvadající zájem společenského prostředí o daný případ, tedy pokles zásahů do sféry poškozeného.

52. Předmětné trestní stíhání žalobce (trestní stíhání č. , hodnota, ) trvalo od , datum, , kdy si žalobce převzal usnesení o zahájení trestního stíhání č. , hodnota, , do , datum, , kdy nabylo usnesení Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , anonymizováno, -480, právní moci. Trestní stíhání žalobce tak trvalo cca 1 rok. Věc nebyla medializována. Věc byla vedena i před soudem prvního stupně, kdy žalobce v dané věci nebyl ani jednou nepravomocně odsouzen. Pokud jde o průběh trestního řízení a postup orgánů činných v trestním řízení, lze konstatovat, že řízení probíhalo plynule.

53. Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby zohledňují individuálních následky trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných výše. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení její profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) - mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být zahájením a vedením trestního stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit.

54. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění „liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08). Toto samo je však (bohužel) průvodním jevem každého takového trestního stíhání, tedy nelze pouze z těchto skutečností dovozovat nárok na zadostiučinění každého poškozeného za tvrzenou nemajetkovou újmu, ale právě naopak je třeba konkrétně u každého poškozeného individuálně zkoumat zásahy do jeho osobnostní sféry a jejich konkrétní projevy.

55. Žalobce tvrdil, že vydáním nezákonného rozhodnutí ve formě usnesení o zahájení trestního stíhání č. , hodnota, byl zasažen v tom směru, že trestní stíhání se jej citelně dotklo v jeho osobním životě. Žalobce je zemědělec a osobně se musí starat o četné polnosti, statky a zvířata, v případě, že by mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, o jeho hospodářství by neměl, kdo pečovat. Uvedená hrozba jej vystavovala stresu a nejistotě, a to nejen o výsledek trestního řízení, nýbrž i o zdroj obživy svojí a své rodiny. Žalobce byl i podrážděný, což se projevilo i v rámci jeho rodinných vztahů. Žalobce se přestal i stýkat se svými přáteli. Došlo ke zhoršení spánku, u žalobce se projevily problémy s příjmem potravy, resp. se zažíváním, když u žalobce se objevil chronický zánět jícnu, který bývá spojen se stresem.

56. Soud i bez výslechu žalobce, jeho manželky a rodičů, a to pouze na základě obsahu trestního spisu uvěřil tomu, že trestní stíhání bylo pro žalobce stresující a že žil v nejistotě a obavách z výsledku trestního stíhání, když trpěl i nespavostí.

57. Soud pak i uvěřil žalobci v rámci jeho účastnického výslechu žalobce a výpovědí jeho manželky a rodičů, že převážná část újmy u žalobce vznikla až v důsledku druhého trestního stíhání, když první trestní stíhání trvalo po krátkou dobu, a to konkrétně od , datum, do , datum, , kdy v důsledku druhého trestní stíhání se u žalobce projevila beznaděj a začal přestávat věřit ve spravedlnost. Soud pak má dále za prokázané, že se v důsledku druhého nezákonného trestního stíhání narušil jeho osobní život, když v rámci rodiny docházelo k hádkám, když žalobce byl vznětlivý a nepříjemný na své děti. Žalobce se nemohl soustředit na práci, když měl obavu, že v případě, že bude odsouzen, nikdo nebude schopen se postarat o hospodářství a rodina přijde o obživu, když o celé hospodářství se převážně stará on sám. K tomu je však nutné zároveň dodat, že žalobci nehrozil nepodmíněný trest, když státní zástupce v rámci obžaloby jako netrestané osobě navrhoval podmíněný trest v případě prokázání viny. S manželkou se i žalobce doma často hádal, pročež dávali i děti k jeho rodičům, aby nebyli vystaveny hádkám. Začal mít bolesti žaludku, často říhal, pročež podstoupil i vyšetření u své matky, které je lékařka a ve fakultní nemocnici na gastro oddělení. Dříve takovéto problémy neměl. Ukázalo se, že má refluxní ezofagitidu, kdy v důsledku tohoto se zhoršil i jeho celkově fyzický stav, jak ostatně i vyplývá z lékařských zpráv. Neměl chuť k jídlo, přes den skoro nejedl a v noci se přejídal nezdravými potravinami, pročež přibral i na váze a zvýšila se mu hladina cukru v krvi. Bral léky na uklidnění, protože bez nich by se ani nevyspal. Stranil se přátelům a rodinným oslavám, nechtěl nikam chodit. Dříve jezdil s kamarády pravidelně na hory, nicméně v průběhu trestního stíhání na to neměl myšlenky. Žil jen svým trestním stíháním, na nic jiného neměl myšlenky.

58. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 pak uzavřel, že „Výše zadostiučinění přiznaného podle ustanovení § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“59. Soud předestřel srovnávací judikaturu označenou žalobcem:

60. Z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 6. 2013, č. j. 57 Co 1032/2012-117. Tamní žalobce byl stíhán pro trestný čin těžké újmy na zdraví s následkem smrti. Tamní žalobce byl nejprve odsouzen na dobu 10let se zařazením do věznice s ostrahou, po zrušení tohoto rozhodnutí byl následně odsouzen na dobu 4 let se zařazením do věznice s ostrahou a teprve až na potřetí byl obžaloby pro daný skutek zproštěn, když soud dospěl, že šlo o sebeobranu žalobce. Tamní žalobce střídavě pobýval ve vazbě, výkonu trestu a na svobodě, což mělo neblahý vliv na jeho psychiku a sociální postavení. Ve vazbě a výkonu trestu byl celkem 520 dní. Tamní žalobce má poškozené zdraví, když u něj byla diagnostikována posttraumatická stresová porucha, straní se lidem a je omezen jeho pracovní potencionál. Hlavní příčina, která vedla ke vzniku posttraumatické poruchy žalobce, byla sice skutečnost, že způsobil smrt jiného člověka, nicméně dalším významným a podstatným faktorem vedoucím k rozvoji daného onemocnění byl pobyt žalobce ve vazbě a výkonu trestu. Trestní stíhání tamního žalobce trvalo 3 roky a 8 měsíců. Tamnímu žalobci bylo přiznáno odškodnění ve výši 300 000 Kč, když tato částka byla vypočtena z částky 580 Kč na den trestního stíhání. Soud z daného rozhodnutí nevycházel, když dané trestní stíhání trvalo nepoměrně delší dobu a v dané věci byl i tamní žalobce opakovaně odsouzen, když ve vazbě a výkonu trestu strávil celkem 520 dní. Z daného je tak zřejmé, že tato srovnávací judikatura není vhodná.

61. Z rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 9. 9. 2015, č. j. 59 Co 165/2015-140. Tamní žalobce byly stíhán pro trestný čin těžkého ublížení na zdraví s následkem smrti podle § 145 odst. 1 a 3 trestního zákona. Tamní žalobce byl nejprve zproštěn obžaloby, nicméně k odvolání byl daný rozsudek zrušen, v pořadí druhým rozsudkem byl rovněž zproštěn obžaloby, když nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl žalobce stíhán. Tamní žalobce byl krátce omezen na osobní svobodě, a to od 11. 7. 2011 od 6:00 hod do 12. 7. 2011 do 15:00 hod. Trestní stíhání trvalo cca 14 měsíců. Daná věc byla medializována, byla zveřejněna i fotografie žalobce, včetně jeho celého jména. Tamní žalobce musel čelit útokům ze strany spoluobčanů, kdy měl popsaná domovní vrata s textem, že je vrah, byly mu zasílány výhružné SMS z neznámých telefonních čísel. Žalobci se rozpadl tehdejší vztah s přítelkyní, která psychicky nezvládla tlak okolí a obávala se, že její bývalý manžel se bude snažit získat jejich syny do své péče, čímž jí vyhrožoval z důvodu, že „žila s vrahem“. Došlo ke zhoršení vztahů tamního žalobce s jeho bývalou manželkou, která mu zakazovala styk se synem. Došlo k rozpadu rodinných vztahů s nejbližší rodinou. Přišel o řadu přátel. Došlo k přerušení jeho spolupráce jako osoby samostatně výdělečné činné s obchodními partnery z důvodu negativní publicity. Došlo ke zhoršení zdravotního stavu jeho sestry a matky, která se léčila na psychiatrii. U žalobce rovněž došlo ke zhoršení zdravotního stavu, když byl opakovaně vyšetřován pro zažívací potíže, poruchy spánku, depresivní stavy, přičemž klinická vyšetření byla negativní a jeho potíže byly přičítány stresové situaci v souvislosti s trestním stíháním. Tamnímu žalobci bylo přiznáno odškodnění ve výši 339 000 Kč, kdy soud vyšel z částky 1 000 Kč za den trestního stíhání. Soud z daného rozhodnutí rovněž nevycházel, když dané trestní stíhání sice trvalo podobnou dobu jako u žalobce a tamní žalobce měl rovněž zdravotní problémy, nicméně u tamního žalobce došlo k dalším závažným dopadům, když se mu rozpadl vztah, okolí jej nazývalo vrahem, došlo ke zhoršení vztahu s jeho bývalou manželkou, která mu i zakazovala styk se synem. Došlo k přerušení jeho spolupráce jako osoby samostatně výdělečné činné s obchodními partnery z důvodu negativní publicity. Došlo ke zhoršení zdravotního stavu jeho sestry a matky, která se léčila na psychiatrii.

62. Z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 6. 2019, č. j. 44 Co 91/2018-176. Trestní stíhání tamní žalobkyně trvalo 34 měsíců. Tamní žalobkyně trpěla stresem, strachem z odsouzení, narušení klidu na výchovu dětí, tehdy ve věku 13 a 15 let, narušení klidu rodinného prostředí, o pocitu ponížení v souvislosti s trestním stíháním umocněném medializací případu, kdy byla přímo medializována z lavice obžalovaných v jednací síni s uvedením celého jména žalobkyně. Žalobkyně byla trestně stíhána pro nedbalostní trestný čin s poměrně nízkou horní hranicí trestní sazby, avšak s možností uložení i trestu zákazu činnosti, když z daného rozsudku není zřejmé, pro jaký trestný čin byla žalobkyně stíhána. Tamní žalobkyni bylo přiznáno odškodnění ve výši 200 000 Kč. Soud ani nevyšel z daného rozhodnutí, když dané trestní stíhání trvalo delší dobu, a to konkrétně 34 měsíců, případ tamní žalobkyně na rozdíl od žalobce byl medializován, kdy byla přímo medializována z lavice obžalovaných v jednací síni s uvedením celého jména žalobkyně.

63. Ve věci vedení u Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 16 C 33/2023, o které následně rozhodoval Městský soud v Praze pod sp. zn. 18 Co 272/2024. Tamní žalobce byl stíhán pro podezření ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 tr. zák. Trestní stíhání trvalo 4 roky a 4 měsíce. Žalobce byl shledán vinným a pravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody na 1 rok s podmíněným odkladem na 18 měsíců a k trestu zákazu řízení motorových vozidel na 18 měsíců; po zrušení odsuzujícího rozsudku Nejvyšším soudem byl žalobce v dalším řízení zproštěn obžaloby podle § 226 písm. c) tr. ř., když nebylo shledáno, že se daný skutek stal. Odsouzení k trestu zákazu řízení motorových vozidel mělo nepříznivý dopad do rodinného a citového života žalobce, neboť v této době žalobcův otec umíral na rakovinu a žalobce jej nemohl osobně vozit do nemocnice. Žalobce byl místostarostou města Žatec, vedení trestního stíhání a trestní odsouzení mělo i veřejnou rovinu a rovněž zasáhlo do finanční sféry žalobce. Soud tamnímu žalobci přiznal částku 100 000 Kč. Soud pak ani nevyšel z posledního rozhodnutí označeného žalobcem, když dané trestní stíhání trvalo mnohonásobně delší dobu, tamní žalobce byl i shledán vinným a byl i pravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody na 1 rok s podmíněným odkladem na 18 měsíců a k trestu zákazu řízení motorových vozidel na 18 měsíců. Odsouzení k trestu zákazu řízení motorových vozidel mělo nepříznivý dopad do rodinného a citového života žalobce, neboť v této době žalobcův otec umíral na rakovinu a žalobce jej nemohl osobně vozit do nemocnice. Žalobce byl místostarostou města Žatec, vedení trestního stíhání a trestní odsouzení mělo i veřejnou rovinu a rovněž zasáhlo do finanční sféry žalobce64. Soud dále provedl srovnávací judikaturu, kterou sám vyhledal:

65. Ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 72/2021 byl tamní žalobce stíhán pro trestný čin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku a trestný čin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku s trestní sazbou 3–10 let. Trestní stíhání trvalo 550 dnů. Tamní žalobce byl soudem I. stupně uznán vinným a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců s podmíněným odkladem na 12 měsíců, proti kterému si podal odvolání a následně byl zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) tr. řádu. Žalobce byl bezúhonný a trestním stíháním bylo značně zasaženo do jeho osobního a pracovního života a rovněž i do jeho činnosti v mysliveckém spolku a dobrovolném hasičském sboru. Žalobci byl z důvodu trestního stíhání zajištěn zbrojní průkaz společně s kulovnicí a brokovnicí. Žalobce byl vyšetřován pro nutnou obranu proti podnapilé osobě a své obvinění vnímal zvlášť úkorně, neboť se týkalo společenského života v malé obci, když k incidentu došlo během hodů a kvůli obvinění utrpěl na malé obci ostudu. Hůře spal a stres přenášel i do osobního života, on sám i jeho těhotná přítelkyně se obávali jeho odsouzení k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, známí a kamarádi měli nejapné připomínky, což mu bylo nepříjemné. Bylo mu přiznáno odškodnění ve výši 40 000 Kč. Soud pak ani nevyšel z daného rozhodnutí, které si soud sám vyhledal, když trestní stíhání trvalo delší dobu než v případě žalobce. Tamní žalobce byl i odsouzen k podmíněnému trestu.

66. Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 226/2016. V tamním případě byl tamní poškozený stíhán po dobu 13 měsíců pro těžké ublížení na zdraví s hrozící sazbou až 10 let. Tamní poškozený podnikal v pohostinství, vlastnil restauraci a hotel v Alpách, v důsledku trestního stíhání bylo toto podnikání negativně zasaženo, byl nervózní, nebyl schopen se na svou práci tak kvalitně soustředit jako předtím. Do práce se nedostavoval, neboť řešil své, nikoliv pracovní, záležitosti související s trestním stíháním. U tamního poškozeného byly shledány zdravotní zásahy ve formě nervozity, úzkosti a zásahy rodinné, neboť došlo k narušení partnerského soužití. Tamní poškozený byl aktivním sportovcem, což musel opustit, neboť se obával reakce ostatních sportovců. Tamní poškozený byl osobou bezúhonnou a byl nepravomocně odsouzen. Tamnímu poškozenému se dostalo odškodnění 50 000 Kč. Soud pak vyšel z daného rozhodnutí, když tamní žalobce byl stíhán po obdobně dlouhou dobu jako žalobce, kdy trestní stíhání zasáhlo negativně do jeho podnikání, když shodně jako žalobce byl nervózní a nebyl schopen se pořádně soustředit na práci. Tamní žalobce byl rovněž nervózní z výsledku jeho trestního stíhání. Došlo k zásahům v rodinně a partnerském soužití, kdy i u žalobce došlo k narušení vztahů v rodině, kdy docházelo k hádkám a byl nepříjemný na děti. Přestal se i setkávat s přáteli. U žalobce pak došlo i ke zdravotním problémům, kdy měl zažívající problémy, refluxní ezofagitidu a zvýšené hodnoty triglyceridů a cukru v krvi, nicméně po skončení trestního stíhání se tyto hodnoty vrátily do normálu a žalobce v současné době nemá ani závažnější zdravotní komplikace, kdy i došlo k zaléčení refluxní ezofagitidy. S ohledem na závažnější dopady do zdraví u žalobce, a i s ohledem na to, že dané rozhodnutí je staršího data, soud dospěl k závěru, že přiměřené odškodnění za nezákonné trestní stíhání v pořadí druhé je ve výši 80 000 Kč a ve zbytku žalobu ohledně tohoto nároku zamítl.

67. Soud pak žalobci přiznal příslušenství, a to od , datum, do zaplacení, přičemž úrok z prodlení je odůvodněn ustanoveními § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne , datum, , sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle ustanovení § 14 zákona. Žalobce nárok u žalované uplatnil dne , datum, , žalovaná se tedy v prodlení ocitla od , datum, . Soud pak dále uvádí, že ohledně částky 157 361,53 Kč přiznal úrok z prodlení od , datum, do , datum, , kdy žalovaná dobrovolně tuto částku plnila.

68. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 3 a § 151 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) V souzeném případě byl předmět řízení v tarifní hodnotě 249 216,50 Kč (80 000 Kč za nemajetkovou újmu dle § 9a odst. 2 písm. a) advokátního tarifu + 169 216,50 Kč za škodu). Žalobce byl z pohledu nákladů řízení tarifně úspěšný co do částky 237 361,53 Kč, přičemž tato částka představuje 90,48 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 95,24 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 4,76 %). Soud tak přiznal žalobci plnou náhradu nákladů řízení, když dospěl k závěru, že jeho neúspěch byl toliko v nepatrné části, když podle konstantní judikatury se považuje za nepatrný neúspěch ve věci neúspěch okolo 10 %. Soud tak přiznal žalobci náhradu nákladů řízení v částce po zaokrouhlení ve výši 62 988 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 249 216,50 Kč sestávající z částky 9 300 Kč za každý z pěti úkonů (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, účast na jednání dne , datum, a , datum, , vyjádření k výzvě soudu včetně částečného zpětvzetí žaloby) uvedených v ustanovení § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 48 750 Kč ve výši 10 237,50 Kč, když advokát žalobce je plátcem této daně (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobce.

69. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobci jakoukoliv újmu.