10 C 178/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 27 500 Kč I) Zamítá se žaloba na úhradu 27 500 Kč. II) Žalovaná je povinna uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 14 342 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá částky ve výši 68 750 Kč jakožto finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce uvádí, že řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, konkrétně 5 let a 7 měsíců. Vyjmenovává konkrétní průtahy a zdůrazňuje význam řízení pro žalobce. Pokud jde o vyčíslení požadovaného zadostiučinění, žalobce vychází z roční částky odškodnění ve výši 15 000 Kč, a dospívá k žalobou požadované částce 68 750 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním z 15. 1. 2021. V tomto uvádí, že ve věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení, zmiňuje konkrétní průtahy, které v řízení nastaly, a vychází z roční částky odškodnění ve výši 15 000 Kč, kterou ponižuje o 20% s ohledem na složitost věci a o 20% s ohledem na nízký význam předmětu řízení pro žalobce. Žalovaná tak dospívá k finančnímu zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 41 250 Kč.

3. Žalobce v návaznosti na poskytnuté zadostiučinění vzal žalobu v rozsahu 41 250 Kč zpět, a soud proto řízení v této části usnesením ze dne 8. 2. 2021 zastavil.

4. Mezi stranami bylo nesporným, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnil a to konkrétně dne 5. 5. 2020.

5. Ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující: Řízení bylo zahájeno žalobou podanou dne 18. 8. 2014. Žalobce [celé jméno žalobce] vystupoval v naříkaném řízení rovněž v pozici žalobce. Žaloba byla podána proti [jméno] [příjmení], a předmětem řízení byl nárok na slevu z kupní ceny nemovitosti, když žalobce tvrdil, že nemovitost, kterou zakoupil od zemřelého manžela žalované, měla skryté vady, konkrétně spočívající v nevyvložkování komína, přičemž žalobce na opravu komína vynaložil právě 29 650 Kč, které žalobou požaduje k úhradě. Usnesením ze dne 19. 3. 2015 byl žalobce vyzván k úhradě soudního poplatku. 17. 4. 2015 vyzývá soud k vyjádření žalovanou. Tato se vyjadřuje 28. 4. 2015. Pokynem z 10. 6. 2016 zasílá vyjádření soud žalobci k vyjádření. Jednání ve věci se koná 2. 12. 2016, jsou prováděny listinné důkazy a jednání je odročeno na 3. 3. 2017. Žalobce doplňuje svá tvrzení 22. 12. 2016. Žalobce žádá o odročení jednání nařízeného na březen 2017, soud toto odročuje na 4. 4. 2017. Jednání se koná 4. 4. 2017, jsou slyšeni svědci a čteny listinné důkazy. Jednání je odročeno za účelem přednesu závěrečných návrhů na 26. 5. 2017. Jednání se koná 26. 5. 2017. Na tomto soud vyhlašuje usnesení, že bude pokračovat v důkazním řízení, s ohledem na nutnost poučit žalobce ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. k prokázání existence vad na nemovitosti v době převzetí nemovitosti. Jednání je odročeno na 11. 8. 2017 za tímto účelem. Žalobce se vyjadřuje 17. 7. 2017 v návaznosti na dané poučení, a jednání se koná 11. 8. 2017. Zde je vyhlášeno usnesení ve smyslu § 118a odst. 3, a stanovena žalobci lhůta 10 dnů k označení důkazů. Žalobce označuje 2 svědky. Jednání je odročeno na 15. 9. 2017. Soud volá svědky a jednání se koná 15. 9. 2017. Zde je slyšen svědek [příjmení], a jednání je odročeno na 28. 11. 2017 za účelem výslechu svědky [příjmení]. Obecný zmocněnec žalované podáním z 10. 10. 2017 upozorňuje na nesrovnalosti ve výpovědi svědků a žalobce. Jednání se koná 28. 11. 2017. Je slyšen svědek [příjmení] a svědkyně [příjmení]. Jednání je odročeno za účelem výslechu dalšího svědka [příjmení] na 9. 2. 2018. Toto jednání se koná a je slyšen svědek [příjmení]. Na tomto jednání je vyhlášen rozsudek, kterým je žaloba zamítnuta. Rozsudek [název soudu] ze dne 9. 2. 2018 je založen pod č. l. 112, a soud tímto zamítl žalobu na úhradu částky 29 650 Kč, a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Rozsudek byl vypraven 12. 3. 2018. Žalobce proti tomu podává odvolání 22. 3. 2018, a toto doplňuje 29. 3. 2018. Soud následně řeší problémy s doručováním obecnému zmocněnci žalované. Žalobce je vyzván usnesením z 24. 5. 2018 k úhradě soudního poplatku. Žalobce tak činí. Soud kontaktuje 31. 5. 2018 žalovanou s dotazem, zda ji nadále zastupuje obecný zmocněnec. Tato pak sděluje soudu přípisem z 12. 6. 2018, že ji obecný zmocněnec již nezastupuje. Soud vyzývá přímo žalovanou 12. 6. 2018 k vyjádření k podanému odvolání. Žalovaná se vyjadřuje 26. 6. 2018. Věc je předložena odvolacímu soudu 9. 8. 2018 [název soudu] ve věci rozhodl usnesením ze dne 11. 9. 2018, a to tak, že zrušil rozsudek soudu prvého stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu se podává, že soud prvé instance neprovedl všechny žalobcem navržené důkazy a i přesto zamítl žalobu pro neunesení břemene důkazního, což je v rozporu s judikaturou právě k poučovací povinnosti dle § 118a odst. 3 o. s. ř. Odvolací soud rovněž nesouhlasil s právním závěrem, že žalobce po úmrtí prodávajícího nemohl uplatnit své právo vůči právnímu nástupci původního prodávajícího, a rovněž soudu vytkl nesprávné hodnocení 2 důkazů, konkrétně odlišných svědeckých výpovědí, když soud vyšel pouze z výpovědi jedné, aniž rozpory se pokusil vysvětlit či odstranit. Rozhodnutí odvolacího soudu je rozesláno pokynem z 3. 10. 2018. Pokynem z 26. 3. 2019 pak soud nařídil jednání na 14. 6. 2019. Toto jednání je pak odročeno z důvodu kolize na 25. 6. 2019. Jednání se koná 25. 6. 2019. Je slyšen svědek [příjmení], je vyslechnut žalobce i žalovaná. Jednání je pak odročeno na 13. 9. 2019. Toto je pak odročeno na 29. 10. 2019 z důvodu nového obeslání svědka. Jednání se koná 29. 10. 2019 a je odročeno na 29. 11. 2019 opětovným obesláním svědka, který se nedostavil. Jednání se koná 29. 11. 2019. Zde je slyšen svědek [příjmení] [příjmení], jsou předneseny závěrečné návrhy a jednání je odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí na 6. 12. 2019. Soud poté vyhlásil rozsudek na jednání konaném dne 6. 12. 2019, a to tak, že žalobce vyhověl. Lhůta pro písemné vyhotovení rozsudku je řádně prodloužena do 6. 3. 2020. Rozsudek je rozeslán pokynem z 27. 2. 2020. Rozsudek Okresního soudu v Ústní nad Labem ze dne 6. 12. 2019 je pak založen pod č. l. 203, a tímto soud rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 29 650 Kč, a dále náhradu nákladů řízení ve výši 44 136 Kč. Na tomto rozsudku je vyznačena doložka právní moci 18. 3. 2020. Řízení tak ve vztahu k žalobci trvalo od 18. 8. 2014 do 18. 3. 2020.

6. Ve věci byly splněny podmínky § 115a o.s.ř. pro rozhodnutí o věci bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem souhlasili.

7. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

8. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

9. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

10. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

11. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen„ ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

12. Předmětné řízení tak trvalo ve vztahu k žalobci od 18. 8. 2014 (podání žaloby) do 18. 3. 2020 (právní moc posledního rozhodnutí ve věci), tj. 5 let a 7 měsíců, což je doba s ohledem na veškeré dále uvedené okolnosti případu nepřiměřená.

13. Soud dospěl k závěru o nepřiměřenosti celkové délky řízení vyhodnocením kritéria dle § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk, konkrétně postupu soudu prvé instance. Ve věci nastaly dva zásadní průtahy, konkrétně v období od podání žaloby do výzvy k uhrazení soudního poplatku, když žaloba byla podána 18. 8. 2014 a žalobce byl vyzván k zaplacení soudního poplatku až usnesením z 19. 3. 2015, tedy soudu trvalo 7 měsíců vyzvat žalobce k úhradě soudního poplatku. Dále lze dílčí průtah shledat v období od 17. 4. 2015, kdy soud vyzval usnesením žalovanou k vyjádření k žalobě, která tak následně učinila, avšak soud toto vyjádření zaslal žalobci až dne 10. 6. 2016, tedy po více než roce. Soud tedy pro tyto dva zásadní dílčí průtahy v řízení dospěl k závěru o nepřiměřenosti celkové délky řízení. Tento závěr nevyvrací ani kritéria ostatní, tj. kritérium složitosti řízení, která byla sice vyšší, ale neodůvodňuje takto dlouhou dobu trvání řízení, neodůvodňuje to dále ani jednání poškozeného, který svým jednáním k délce řízení negativně nepřispěl, a nelze ani dospět k závěru, že řízení, by co do svého významu bylo natolik marginálním, že by celkovou dobu řízení bylo pro malý význam řízení ještě možno považovat za přiměřenou.

14. V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě tomuto vznikla nemajetková újma (presumovaný vznik újmy žalovaná nevyvracela), kterou je nutno odškodnit v penězích, neboť žádné okolnosti, pro něž by bylo na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2828/2011), žalovaná netvrdila a ani soud je neshledal.

15. Postup při určení přiměřené výše peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení stanovil ve své ustálené judikatuře Nejvyšší soud. Zdůraznil, že pro zachování jednotnosti rozhodování ve věcech odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je nezbytné, aby soudy ve svých rozsudcích podrobně vysvětlily, z jaké základní částky odškodnění vyšly a jakým způsobem, včetně procentního vyjádření, zohlednily kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk při určení konečné výše odškodnění (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). Na závěru o výši zadostiučinění by se měla kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk projevit ve stejném poměru, v jakém se podílela na celkové délce řízení; zásadně vhodnou formou tohoto projevu je procentní modifikace základní částky odškodnění za (celé) řízení (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1710/2012). Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu (viz např. rozsudky ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4889/2009 nebo ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4540/2009) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení.

16. Za posuzované řízení v délce trvání 5 let a 7 měsíců tak soud přiznal žalobci základní částku ve výši 68 750 Kč, když vycházel z částky 15 000 Kč za první dva roky řízení (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná), a z částky 15 000 Kč za každý další rok řízení, tj. z částky 1 250 Kč za každý další měsíc řízení. Tuto částku zvolil soud s ohledem na to, že celková délka řízení nebyla sice přiměřená, ale zároveň neshledal soud důvody pro závěr, že je ve věci na místě vyjít z vyšší částky základního ročního odškodnění, když toto je dle ustálené judikatury přiznáváno až za řízení přesahující dobu 10 let dobu trvání řízení nebo za řízení, kde toto odůvodňuje výjimečné vyhodnocení některého z kritérií dle 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk., což zde soud neshledal.

17. Tuto částku pak je nutno upravit, a to (předně) v důsledku demonstrativně vypočtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím k : b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného: -) V rámci posouzení složitosti řízení je třeba zohlednit skutkovou, právní i procesní stránku řízení a počet soudních instancí (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk) – Soud dospěl k závěru, že řízení bylo nadstandardně složité po stránce skutkové. Předmětem řízení bylo zjištění, zda na nemovitostech, které žalobce zakoupil od manžela žalované, který v mezidobí zemřel, se nacházely skryté vady v podobě vad komína, které žalobce následně odstranil. Bylo tak třeba zpětně zjišťovat, jaký byl stav nemovitosti v době jeho koupě, a za účelem tohoto musel soud vyslechnout několik svědků. Soud z tohoto důvodu uzavírá, že řízení bylo skutkově nadstandardně složitým a základní částku odškodnění proto ponížil o 10%. Soud dále přistoupil k ponížení základní částky odškodnění pro procesní složitost věci, a to o 5%, neboť vzhledem k množství svědků se vyskytly komplikace s jejich obesíláním a zajištěním jejich účasti na nařízeném jednání, konkrétně nastaly problémy s obesíláním svědka [jméno] [příjmení], a dále procesní složitost komplikovalo i doručování straně žalované, jejíž obecný zmocněnec byl po část řízení nekontaktním, což je rovněž skutečnost, kterou nelze přičítat k tíži státu. Soud dále přistoupil k modifikaci základní částky odškodnění o dalších 5% pro právní složitost věci, a to pro samotnou povahu žalobou uplatněného nároku, tedy nároku, který se odvíjí od existence skryté vady na nemovitosti, což je právní problematika obecně složitější. Pro složitost věci tak soud v souhrnu modifikoval základní částku odškodnění snížením o 20%. Pro počet soudních instancí soud základní částku odškodnění dále nesnižoval, když počet soudních instancí byl ovlivněn nedostatky v dokazování soudu prvé instance. -) Jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, resp. zda poškozený využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk). - Pro jednání poškozeného soud základní částku odškodnění nemodifikoval, neboť žalobce nepřispěl k délce řízení ani pozitivně, ani negativně. -) Kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk) – Pokud jde o kritérium postupu soudu v průběhu naříkaného řízení, pak pro toto kritérium soud dospěl k závěru o existenci odpovědnostního titulu ve formě nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení. V kombinaci se zvýšenou složitostí věci, zejména skutkovou, tak má soud za to, že výše citované dva dílčí průtahy, které v řízení nastaly, jsou plně vyčerpány tím, že soud pro ně dospěl k závěru o existenci tohoto odpovědnostního titulu, přičemž další pochybení na straně soudu soud neshledal, a soud proto uzavírá, že pro toto kritérium základní částku odškodnění dále nemodifikuje. -) Významu předmětu řízení pro poškozeného (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk) - Evropský soud pro lidská práva předmětný typ řízení neřadí mezi řízení, kterým přisuzuje zvýšený význam pro účastníky (za řízení se zvýšeným významem pro účastníky jsou považována zejména řízení trestní, opatrovnická, pracovněprávní, o osobním stavu, ve věcech sociálního zabezpečení a týkající se zdraví nebo života). Pokud jde o subjektivní význam řízení, pak soud dospěl k závěru, že tento byl pro žalobce snížený. Předmětem řízení byl nárok na slevu z kupní ceny ve výši 29 650 Kč, což je částka, s ohledem na celkovou kupní cenu nemovitostí (1 800 000 Kč) dokládající nižší význam řízení čistě svou výší - předmětem řízení tak bylo dořešení z pohledu celku kupované nemovitosti fakticky nikoli zásadní vady této nemovitosti spočívající v konkrétních vadách komína, které žalobce následně odstranil. Soud tak uzavírá, že nelze přisvědčit závěru žalobce, že toto řízení pro něj mělo zásadní význam, a naopak vychází z významu sníženého, když jak sama výše částky nedosahující ani 30 000 Kč, tak ani povaha samotného nároku, tj. slevy vážící se pouze k - z pohledu celku ceny nemovitosti - nikoli zásadním vadám této nemovitosti svědčí o tom, že řízení mělo pro žalobce význam spíše nižší. Soud proto dospěl k závěru o subjektivně sníženém významu řízení pro žalobce. I z judikatury dovolacího soudu se podává, že toto kritérium je pro zhodnocení výše finančního zadostiučinění jedním z nejzásadnějších. Obecně se z této judikatury podává, že poškozeným nemá být přiznáváno zadostiučinění, které by svou výší zásadně přesahovalo předmět řízení, kterým co do jistoty v tomto případě byla právě částka 29 650 Kč. Soud však zohlednil i skutečnost, že to, co pro žalobce v řízení bylo v sázce, byly i náklady řízení, které byly v posledku vyčísleny na částku 44 136 Kč, která byla žalobci rovněž přiznána, a proto soud nemůže uzavřít, že by souhrnem předmětu řízení bylo možno finanční zadostiučinění limitovat pouze na částku 29 650 Kč. Proto tedy soud přistoupil k tomu, že základní částku odškodnění modifikoval, a to o 30% s ohledem na výše popsaný o nižší význam řízení pro žalobce.

18. Základní odškodnění je tak po zohlednění shora provedených procentních modifikací na místě snížit celkem o 50 % na výsledných 34 375 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný žalobci již poskytl, jakožto finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení částku vyšší, konkrétně 41 250 Kč, soud ve zbytku žalobního požadavku žalobu co do částky 27 500 Kč zamítl.

19. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobcům jakoukoliv újmu.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1, § 146 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř. V souzeném případě byl žalobce z pohledu nákladů řízení zcela úspěšný, proto má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu (nebo dojde k plnění dobrovolnému po podání žaloby a uplynutí lhůty pro předběžné projednání, pro které je jinak důvodně uplatněný nárok vzat zpět a řízení v dané části zastaveno), lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/2014).

21. Žalobci, který byl v řízení právně zastoupen, vznikly v řízení náklady v celkové výši 14 342 Kč, která je tvořena: -) soudní poplatek ve výši 2.000 Kč; -) 3x odměna právního zástupce za 3 úkony právní služby á 3.100 Kč bez DPH (převzetí zastoupení; žaloba; podání ve věci), tj. celkem 9.300 Kč bez DPH a 11.253 Kč s DPH (dle § 6,7, 9/4a) AT; tarifní hodnota 50 000 Kč dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013); -) paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce za 3 úkony právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč, tj. celkem 900 Kč bez DPH a 1.089 Kč s DPH.