10 C 178/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Lukášem Kučerou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno za níž jedná Jméno žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení 127 958 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba na zaplacení částky 127 958 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 127 958 Kč od , datum, do zaplacení se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal, aby žalované byla uložena povinnosti zaplatit žalobci částku 127 958 Kč s příslušenstvím z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce civilního řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , anonymizováno, . Žalobu odůvodnil tím, že dne , datum, podala žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , s tehdejším sídlem , adresa, (jež zanikla výmazem z obchodního rejstříku dne , datum, , přičemž v soudním řízení došlo k procesnímu nástupnictví na straně žalobkyně nejprve na společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , a následně na aktuální žalobkyni společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , proti žalované společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , s tehdejším sídlem , adresa, (jež zanikla výmazem z obchodního rejstříku dne , datum, , přičemž procesními nástupci byli mimo jiné žalobci), k Městskému soudu v Brně žalobu o určení vlastnického práva k budově č. p. , Anonymizováno, , bytový dům, stojící na pozemcích p. č. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a jednotky č. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, (tedy i jednotky č. , Anonymizováno, ) v této budově se nacházející, vše v k. ú. , adresa, , obci , adresa, , a domáhala se určení, že žalobkyně a žalovaná jsou spoluvlastníci těchto nemovitostí, kdy velikost jejich spoluvlastnických poměrů odpovídá poměru, v jakém je z vlastních zdrojů vytvořili. Městský soud v Brně zahájil o žalobě řízení vedené pod sp. zn. , anonymizováno, . Žalobce má ve svém výlučném vlastnictví jednotku č. , Anonymizováno, , způsob využití byt, vymezenou v budově č. p. , adresa, , byt. dům, to vše v k. ú. , adresa, , obci , adresa, , na základě smlouvy kupní o převodu vlastnictví jednotky ze dne , datum, , kdy právní účinky vkladu jejich vlastnického práva nastaly dne , datum, . , jméno FO, žádost žalobkyně byla v katastru nemovitostí u jednotky zapsaná poznámka o podané žalobě dne , datum, a poznámka spornosti dne , datum, s účinností ke dni , datum, . Žalobce je přesvědčen, že měl být účastníkem předmětného soudního řízení ode dne nabytí vlastnického práva k jednotce. Společnost , právnická osoba, od tohoto data nebyla pasivně věcně legitimovaná ve vztahu k jednotce a žaloba byla ve vztahu k jednotce vadná a neprojednatelná. Ve způsobu, jakým Městský soud v Brně vedl předmětné soudní řízení, lze spatřovat nesprávný úřední postup a vícero pochybení na straně Městského soudu v Brně, jež vyústily ve vydávání opravných usnesení a rušení usnesení Městského soudu v Brně odvolacím soudem, a ve výsledku ve zcela nepřiměřené průtahy celého řízení. Ač pro žalobce předmětné soudní řízení dne , datum, skončilo, Městský soud v Brně v dané věci stále meritorně nerozhodl. Městský soud v Brně dodnes ani nezahájil dokazování, neboť na jednání dne , datum, toliko usnesením rozhodl o procesním nástupnictví u dvou žalovaných osob, o kterých opomenul rozhodnout dříve, a následně odročil jednání na neurčito za účelem doručení usnesení o záměně účastníkům na straně žalovaných. Žalobce uvádí, že se soudním řízením o určení vlastnictví k nemovitosti dostal do právní nejistoty, kdy nebylo postaveno na jisto, zda má předmětnou bytovou jednotku v hodnotě několika milionů korun českých ve svém vlastnictví, či nikoliv (ač on sám se znalostí obsahu soudního spisu měl nedůvodnost a šikanóznost žaloby za očividnou, právní nejistota veřejnosti, včetně potenciálních zájemců o jednotku, vidící poznámku spornosti zapsanou v katastru nemovitostí byla značná). V uvedené věci je zcela zjevné, že Městský soud v Brně nevydal rozhodnutí ve lhůtě přiměřené, když nevydal žádné meritorní rozhodnutí za dobu 14 let. Současně je také vhodné poukázat na mnohá rozhodnutí Nejvyššího soudu, kde tento uvedl, v souladu s rozhodovací praxí Evropského soudu, že porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je nesprávným úředním postupem, samo o sobě zakládá vyvratitelnou domněnku, že jím byla způsobena dotčeným osobám imateriální újma, za kterou jim náleží přiměřené zadostiučinění. , jméno FO, základě výše uvedeného je nesporné, že žalobce má nárok na přiměřené zadostiučinění nemajetkové újmy, která byla způsobena při výkonu veřejné moci nesprávným úředním postupem. Náhradu v požadované výši žalobce vyčísluje v souladu se stále aktuální judikaturou Nejvyššího soudu a v souladu s principy odškodňování, jež jsou v obdobných případech aplikovány Evropským soudem pro lidská práva a zejména stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. Cpjn 206/2010. S ohledem na tyto skutečnosti má žalobce za to, že by měla být stanovena základní částka zadostiučinění za jeden rok řízení ve výši 20 000 Kč. Žalobce zároveň navrhl zvýšení celkové částky s ohledem na postup soudu během řízení, dále s ohledem na složitost řízení, kdy řízení nebylo skutkově ani právně složité, dále vzhledem ke skutečnosti, že žalobce svým jednáním nikterak nepřispěl k průtahům v řízení, naopak to byl on, kdo dvakrát urgoval postup v řízení o určení vlastnictví žádostmi o nařízení jednání a také s ohledem na význam předmětu řízení, neboť předmět řízení pro něj měl značný význam, a to zejména s ohledem na vysokou hodnotu jednotky, která je v hodnotě několika milionů korun českých. S přihlédnutím ke všem konkrétním okolnostem případu žalobce navrhl základní částku za jeden rok řízení zvýšit o 40 %. Žalobce tak nárokoval celkem částku ve výši 149 333 Kč (tj. 5 let x 28 000 Kč + 9 333 Kč za 4 měsíce šestého roku). Žalovaná však žalobci poskytla pouze částku 21 375 Kč. Žalobce tuto částku považuje za nedostačující, a to i s odkazem na inflaci.

2. Žalovaná nárok žalobce neuznala. Zrekapitulovala průběh řízení a zopakovala své stanovisko, které poskytla již ve fázi předběžného uplatnění nároku, že celkovou délku řízení je nutné posuzovat v době, kdy byl žalobce účastníkem samotného řízení, tedy od , datum, do , datum, , tj. 1 rok a 7 měsíců. Uvedenou délku lze hodnotit jako nepřiměřenou a představovala tak nesprávný úřední postup. Žalovaná při stanovení odškodnění vycházela z částky 15 000 Kč za rok trvání řízení s odkazem na stanovisko Nejvyššího soudu s tím, že z důvodu složitosti věci základní částku snížila o 5 %. Význam řízení hodnotila jako standardní. Základní částku dále snížila z titulu sdílené újmy. Žalovaná tedy poskytla žalobci finanční zadostiučinění ve výši 21 375 Kč. Tuto formu kompenzace považuje žalovaná za dostačující.

3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, vzal za svá skutková zjištění i nesporná tvrzení účastníků a takto zjistil a vzal za prokázané níže uvedené skutečnosti:

4. Žalobce uplatnil u žalované dne , datum, svůj nárok na peněžité zadostiučinění ve výši 149 333 Kč (nesporná tvrzení účastníků, stanovisko žalované z , datum, ). Dne , datum, vyhotovila žalovaná ve věci stanovisko, v němž s odkazem na rekapitulaci posuzovaného řízení a relevantní tuzemskou i zahraniční judikaturu konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení a tím k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. Dále pak žalovaná uvedla, že poskytnutí finančního zadostiučinění ve výši 21 375 Kč představuje odpovídající formu odškodnění. Ve zbytku byl proto uplatněný nárok žalobce shledán nedůvodným (stanovisko žalované ze dne , datum, ).

5. Ze spisu vedeného Městským soudem v Brně pod sp. zn. , anonymizováno, soud zjistil následující: , právnická osoba, .

6. Ze spisu vedeného Krajským soudem v Brně pod sp. zn. , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, soud zjistil následující: , datum, .

7. Z návrhu na zápis poznámky spornosti ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně (v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , anonymizováno, ) podala ke Katastrálnímu úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, návrh na zápis poznámek spornosti, a to mj. k bytové jednotce č. , Anonymizováno, .

8. Z výpisu z katastru nemovitostí LV , Anonymizováno, pro obec , adresa, , k. ú. , adresa, , , právnická osoba, pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, bylo zjištěno, že vlastnické právo k bytové jednotce č. , Anonymizováno, svědčí žalobci, a to na základě kupní smlouvy ze dne , datum, s právními účinky vkladu ke dni , datum, . U jednotky byla zapsaná poznámka o podané žalobě a poznámka spornosti dne , datum, s právními účinky vkladu ke dni , datum, .

9. Soud vyzval žalobce podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, aby doplnil relevantní skutková tvrzení ke skutečnosti, jakým konkrétním způsobem byl žalobce omezen poznámkou spornosti v katastru nemovitostí a k požadovaným skutkovým tvrzením označil důkazy. Současně byl poučen, že pokud zůstane procesně nečinný či pokud řádně nenavrhne důkazy, případně svá tvrzení neprokáže, může to pro něj znamenat neúspěch ve sporu. Právní zástupce žalobce v reakci na výzvu soudu uvedl, že k důkazu navrhuje provést kupní smlouvu ze dne , datum, , kdy na předmět koupě žádal hypotéku, která mu nebyla poskytnuta v důsledku poznámky spornosti, přičemž žalobce nedisponuje žádnou komunikací mezi ním a bankou.

10. Z kupní smlouvy ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobce jakožto kupující koupil od prodávající společnosti , právnická osoba, . spoluvlastnický podíl ve výši id. , Anonymizováno, na jednotce č. , Anonymizováno, , jiný nebytový prostor, parkovací stání, na LV č. , hodnota, , přičemž s vlastnictvím tohoto podílu je spojeno užívací garážové stání, k jednotce přináležejícího spoluvlastnického podílu náleží podíl ve výši id. , Anonymizováno, na společných částech budovy , adresa, , byt. dům, LV , Anonymizováno, , podíl ve výši id. , RČ, na společných částech budovy , adresa, /271 a , Anonymizováno, , LV , Anonymizováno, a dále podíl ve výši id. 2/10 na podílu prodávajícího ve výši id. , RČ, na pozemku p.č. , Anonymizováno, , a to vše za kupní cenu 998 000 Kč, přičemž kupní cena bude uhrazena z vlastních zdrojů kupujícího (čl. V. bod I. smlouvy).

11. Soud z provedeného důkazu kupní smlouvou ze dne , datum, neměl za prokázané tvrzené skutečnosti, pročež žalobce opětovně vyzval podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř., na danou výzvu právní zástupce žalobce reagoval tak, že další důkazy k prokázání svých skutkových tvrzení nemá a tedy další důkazy nenavrhuje.

12. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující – z tohoto důvodu tak soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel.

13. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení:Podle ustanovení § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.Podle ustanovení § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.Podle ustanovení § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.Podle ustanovení § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.Podle ustanovení § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem.Podle ustanovení § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 citovaného ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.Podle ustanovení § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ustanovení odst. 3 citovaného § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.Ustanovení § 15 odst. 2 citovaného zákona pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

14. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

15. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

16. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, neboť pro rozhodnutí v této věci není stanovena zákonem žádná lhůta ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé OdpŠk. Pro toto řízení není obecně stanovena ani žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen „ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

17. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

18. V posuzovaném řízení bylo mezi účastníky především sporu o tom, jak vymezit ve vztahu k žalobci počátek a konec období, za nějž mu mohla vznikat případná újma, a mohl by tedy za takové období požadovat odškodnění. Zdejší soud má přitom ve shodě se žalovanou za to, že počátek řízení ve vztahu k žalobci je nutno posuzovat nikoliv od podání žaloby, nýbrž až od jeho vstupu do řízení. Jak vyplývá z obsahu spisu, žaloba byla dne , datum, podána žalobcem , právnická osoba, proti žalované společnosti , právnická osoba, Až usnesením, které nabylo právní moci dne , datum, pak do řízení vstoupili zdejší žalobci jako žalovaní, a to na návrh žalobce s tím, že v mezidobí od podání žaloby došlo ke změně vlastníků předmětných bytových jednotek. Ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne , datum, , Cpjn 206/2010 jednoznačně vyplývá, že „při úvaze o celkové délce řízení je nutno přihlížet i k té jeho části, v níž jako účastník vystupoval právní předchůdce osoby, která vstoupila do řízení jako jeho dědic a která se nyní domáhá poskytnutí přiměřeného zadostiučinění… poněkud jiný je případ osob, které přistoupily do řízení vlastním jménem. Z rozsudku senátu druhé sekce ESLP ze ne , datum, , ve věci Klepetář proti České republice, stížnost č. 19621/02, odst. 35 a 36, vyplývá, že ESLP vzal v potaz jen tu dobu řízení, která počala okamžikem, kdy stěžovatel přistoupil vlastním jménem do již probíhajícího řízení, nikoliv tedy od chvíle, kdy řízení jako takové bylo zahájeno podáním žaloby.“ Nejvyšší soud tak jasně vymezil pravidla pro určení počátku řízení ve vztahu k osobám, které do řízení vstoupili až po podání žaloby, a to rozličně v případě dědiců od případu osob, jež do řízení vstoupili vlastním jménem na základě jiných právních skutečností.

19. Po zjištěném skutkovém stavu věci vyšel soud z toho, že řízení trvalo od pravomocného vstupu žalobce do řízení dne , datum, do pravomocného zastavení řízení dne , datum, . Řízení tedy trvalo 1 roky a 7 měsíců.

20. Soud tedy hodnotil, zda délka 1 roky a 7 měsíců je nepřiměřená, přičemž dospěl k závěru, že tato délka nepřesáhla rámec přiměřené doby trvání řízení.

21. Posuzovaný spor vykazoval vyšší míru složitosti, a to jak skutkovou, tak právní (hmotněprávní, tak i procesněprávní), když se jednalo o spor o určení spoluvlastnického práva, soud musel opakovaně ve značném množství reagovat na částečná zpětvzetí žaloby, přičemž ve věci musel jednat s velkým počtem účastníků na straně žalované. V průběhu řízení rozhodoval i odvolací soud.

22. Posuzované řízení, jak vyplývá ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne , datum, , Cpjn 206/2010, nelze typově zařadit mezi ta, která mají zvýšený význam pro účastníky, jako jsou řízení trestní, vazební či řízení o osobnostních nebo pracovněprávních nárocích. Předmětem řízení bylo sice určení spoluvlastnictví k bytovým jednotkám, nejednalo se však o spory bezprostředně související s výkonem bytové potřeby žalobce a žalobce nebyl po celou dobu nijak omezen v nakládání s bytovou jednotkou. Ohledně tvrzení, že poznámka spornosti byla zapsána v katastru nemovitostí nezákonně, soud uvádí, že předmětem tohoto řízení byl nesprávný úřední postup, a to nepřiměřenou délkou řízení, kdy žalobce ani netvrdil, že by se nemajetkové újmy domáhal z jiného titulu, a to právě například nezákonným rozhodnutím o poznámce spornosti. K zápisu poznámky spornosti navíc došlo v roce 2016, tedy před tím, než se žalobce stal účastníkem samotného řízení, přičemž soud nedospěl k závěru, že by samotný zápis poznámky spornosti v katastru přispěl ke zvýšení významu předmětu řízení pro žalobce, když žalobce k výzvě soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. toliko doplnil, že mu banka na předmět koupě dle kupní smlouvy ze dne , datum, neposkytla úvěr, přičemž toto ani z předmětné kupní smlouvy nevyplývá, když z dané smlouvy toliko vyplývá, že žalobce kupní cenu hradil ze svých finančních zdrojů. Jiné důkazy žalobce nenavrhoval provést, neboť jinými důkazy žalobce nedisponuje. Ostatně i kdyby danou skutečnost žalobce prokázal, tak soud v daném nespatřuje zvýšený význam, když žalobce disponoval dostatečnými finančními zdroji, ze kterých mohl uhradit předmět koupě (parkovací stání). Z daného pak rovněž i vyplývá, že se nejednalo o předmět koupě, ve kterém by žalobce mohl uspokojovat své bytové potřeby, když předmětem koupě bylo parkovací stání.

23. Co se týče kritéria jednání poškozeného, žalobce se na délce řízení negativně nepodílel, ale ani urychlení řízení neurgoval, resp. netvrdil, že by na průtahy v řízení podal stížnost či návrh na určení lhůty. Po dobu účasti žalobce v řízení byl sice podán návrh na nařízení ústního jednání, přičemž v časném nenařízení jednání ze strany soudu pak lze spatřovat jistý průtah, tento průtah však s ohledem na postup v řízení neměl žádný vliv na celkovou délku řízení vůči žalobci, vůči kterému řízení následně skončilo pro zpětvzetí žaloby zastavením řízení.

24. Pokud jde o postup městského a odvolacího soudu, musí zdejší soud konstatovat, že tyto postupovaly bez průtahů a úkony činily v přiměřených lhůtách. Jak soud uvedl výše, lze spatřovat až přílišnou liknavost Městského soudu v Brně při nenařízení ústního jednání ve věci. V mezidobí však bylo rozhodováno o vstupu dalších účastníků do řízení a změně žaloby.

25. Vzhledem k výše popsaným kritériím, tedy ke složitosti věci, významu řízení pro žalobce a postupu soudů, soud vyhodnotil celkovou dobu řízení jako přiměřenou, přičemž z tohoto důvodu se tak nezabýval ani námitkou žalobce o nutnosti navýšit odškodnění, mimo jiné i s ohledem na inflaci. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku a žalobu v celém rozsahu zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za každý z úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (vyjádření k žalobě, příprava na jednání a účast u jednání).

27. Uloženou povinnost k náhradě nákladů řízení je žalobce povinnen splnit ve lhůtě, které byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.