10 C 181/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Lukášem Kučerou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno za níž jedná Jméno žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení 200 000 Kč s příslušenstvím + omluvu,

I. Zamítá se žaloba na zaplacení částky 200 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od , datum, do zaplacení.

II. Zamítá se žaloba v žalobním požadavku na uložení povinnosti žalované zaslat žalobci písemnou omluvu, datovanou a podepsanou odpovědnou osobou tohoto znění: „, Anonymizováno, se omlouvá panu , tituly před jménem, , jméno FO, , nar. , Datum narození žalobce, , za újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce trestního řízení, které bylo vedeno Policií ČR pod sp. zn. , Anonymizováno, a následně i Okresním soudem v , Anonymizováno, pod sp. zn. , anonymizováno, , kdy v důsledku nesprávného úředního postupu došlo k porušení práva na projednání jeho věci v přiměřené lhůtě dle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.“III. Zamítá se žaloba v žalobním požadavku na uložení povinnosti žalované zveřejnit omluvu na stránkách žalované www., Anonymizováno, .cz tohoto znění: „, Anonymizováno, se omlouvá panu , tituly před jménem, , jméno FO, , ročník narození , Anonymizováno, , za újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce trestního řízení, které bylo vedeno Policií ČR pod sp. zn. , Anonymizováno, a následně i Okresním soudem v Chomutově pod sp. zn. , anonymizováno, , kdy v důsledku nesprávného úředního postupu došlo k porušení práva na projednání jeho věci v přiměřené lhůtě dle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.“IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 900 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. 1 Žalobce se po žalované domáhal finančního zadostiučinění ve výši 200 000 Kč s příslušenstvím a omluvy specifikované ve výroku II. a III. tohoto rozsudku za nesprávný úřední postup ve formě nepřiměřené délky trestního řízení, které bylo vedeno u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. , anonymizováno, . Žalobce vystupoval v naříkaném řízení v pozici poškozeného a oznamovatele trestného činu. Žalobce se domáhá odškodnění za nepřiměřenou délku celého trestního stíhání, neboť se stal účastníkem řízení v okamžiku oznámení trestného činu. Žalobce uplatnil nárok u žalované dne , datum, , přičemž žalovaná stanoviskem ze dne , datum, dospěla k závěru, že nárok žalobce je nedůvodný. Žalobce se však s tímto závěrem neztotožňuje a nadále na svém nároku trvá.2 Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že dospěla k závěru, že ve věci nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky řízení. Žalovaná uvedla, že naříkané trestní řízení bylo plynulé a bez průtahů. Žalobce v řízení vystupoval v pozici poškozeného, pročež řízení mělo pro něj snížený význam.3 Soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti žalobce, který se k jednání nedostavil a z jednání se ani neomluvil, přestože byl jeho právní zástupce k jednání řádně a včas předvolán, podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a provedených důkazů4 Z předběžného uplatnění nároku žalobcem u žalované včetně doručenky má soud za zjištěné, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnil dne , datum, .5 Ze stanoviska žalované ze dne , datum, má soud za zjištěné, že žalovaná žalobci neposkytla dobrovolně žádné plnění, když dospěla k závěru, že v daném případě není dán odpovědností titul.6 Soud na jednání konaném dne , datum, vyzval žalovanou podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby tvrdila rozhodné skutečnosti a navrhla důkazy ke tvrzenému sníženému významu řízení pro žalobce v daném řízení. Soud současně žalovanou poučil, že pokud řádně nedoplní svá tvrzení, popř. nenavrhne k prokázání důkazy, může to mít význam na výsledek daného sporu.7 Žalovaná ke sníženému významu řízení pro žalobce znovu uvedla, že sama skutečnost, že žalobce v daném řízení vystupoval v pozici poškozeného a nikoli v pozici obviněného, má snížený význam, neboť trestní řízení na něj nedopadá jako na osobo obžalovanou.8 Ze spisu Okresního soudu v Chomutově vedeného pod sp. zn. , anonymizováno, soud zjistil následující: dne , datum, podal , Jméno žalobce, (v postavení žalobce před zdejším soudem) trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu křivého obvinění a křivé výpovědi. , adresa9 Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.10 Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení:Podle ustanovení § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.Podle ustanovení § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.Podle ustanovení § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.Podle ustanovení § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.Podle ustanovení § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem („o. z.“).Podle ustanovení § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.Podle ustanovení§ 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ustanovení odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.Ustanovení § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.11 V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).12 Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.13 Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen „ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.14 Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 35/2012).15 Při zvažování, zda je trestní řízení pro poškozeného, jenž po zahájení trestního stíhání vůči obviněnému uplatnil požadavek na náhradu škody, nepřiměřeně dlouhé, a zda má být, proto shledáno nesprávným úředním postupem ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, soud zohledňuje až dobu od uplatnění požadavku na náhradu újmy (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 31 Cdo 1434/2025).16 Předmětné řízení tak trvalo ve vztahu k žalobci od , datum, , kdy uplatnil požadavek na náhradu újmy v trestním řízení, do , datum, , kdy nabyl právní moci trestní příkaz, kterým bylo rozhodnuto o nároku žalobce, a to tak že byl se svým nárokem odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Dané řízení tak ve vztahu k žalobci ani netrvalo 1 měsíc, což je doba s ohledem na veškeré dále uvedené okolnosti případu zjevně přiměřená, když již dne , datum, soud v dané vydal trestní příkaz, č. j. , anonymizováno, -1678.17 K tomu soud dále uvádí, že právo na projednání věci v přiměřené době plyne z čl. 6 odst. 1 Úmluvy, dle kterého každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků anebo, v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti. Právo poškozeného na odčinění újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým trestním řízením, v němž se projednává jeho požadavek na náhradu újmy způsobené trestným činem, se podává i z § 13 odst. 1 věta třetí OdpŠk.18 V případě práva poškozeného na náhradu újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým trestním řízením, v němž se projednává požadavek na náhradu újmy způsobené trestným činem, jde o ochranu práva poškozeného na včasné projednání jeho požadavku na náhradu újmy vůči osobě, která se měla dopustit trestného činu, jenž měl založit právo poškozeného na náhradu této újmy, a to v rámci trestního řízení (v tzv. adhezním řízení).19 V okolnostech projednávaného případu se tento fakt projeví tak, že při zvažování, zda je trestní řízení pro poškozeného, jenž po zahájení trestního stíhání vůči obviněnému uplatnil požadavek na náhradu škody, nepřiměřeně dlouhé, a zda má být proto shledáno nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, soud zohledňuje až dobu od uplatnění požadavku na náhradu újmy.20 Soud dospěl k závěru, že ve věci nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení, a to komplexním vyhodnocením kritérií § 31a odst. 3 písm. b) až e) odškodňovacího zákona.21 K tomu soud dodává, že i kdyby nehodnotil úsek od , datum, , kdy žalobce uplatnil požadavek na náhradu újmy v trestním řízení, do , datum, , kdy nabyl právní moci trestní příkaz, kterým bylo rozhodnuto o nároku žalobce, a to tak že byl se svým nárokem odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních, tak by rovněž dospěl ke stejnému závěru, tedy že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení.22 K závěru o absenci odpovědnostního titulu ve formě nesprávného úředního postupu pak vede soud zejména vyhodnocení kritéria písm. b) ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. složitost řízení. Z provedeného dokazování se totiž podává, že věc byl složitá, kdy v jednom spise byly řešeny 2 podezřelé osoby pro vícero skutků vůči 2 poškozeným osobám. Pro urychlení věci byly vyloučeny některé skutky k samostatnému řízení. Složitost byla i ovlivněna nutností přibrání znalce. Jednalo se o věc složitější i z hlediska skutkové i osobností komplikovanosti prověřování a vyšetřování. I z procesního hlediska byla věc složitá, když byly podávány opravné prostředky vůči rozhodnutím policejního orgánu, které byly opakovaně doplňovány, což mělo rovněž podstatný vliv na celkovou délku řízení.23 O závěru, že celkovou dobu řízení je třeba považovat za přiměřenou, svědčí i vyhodnocení kritéria písmena d) ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. postupu orgánů veřejné moci. Úkony orgánů činných v trestním řízení byly činěny plynule a úkony byly činěny ve lhůtách přiměřených projednávané věci. Nelze tak dospět k závěru, že by orgány činné v trestním řízení svou činností či nečinností (průtahy) celkovou délku řízení zapříčinily. Naopak, jak soud uvádí, úkony byly plynulé.24 Závěr o absenci odpovědnostního titulu pak nevyvrací ani vyhodnocení kritérií zbývajících, pokud jde o kritérium jednání poškozeného, pak soud v řízení neshledal úkony, kterými by se žalobce na řízení negativně či pozitivně podílel.25 Posledním kritériem pak je kritérium významu řízení. Typově se nejedná o řízení se zvýšeným významem, když předpoklad zvýšeného významu řízení pro účastníka se neuplatní, domáhal-li se účastník nároku na náhradu škody/ újmy jako poškozený v adhezním řízení, jak vyplývá z konstantní judikatury Nejvyššího soudu. Soud pak ani nepřisvědčil názoru žalované, že v daném řízení byl dán snížený význam z důvodu, že žalobce v naříkaném řízení vystupoval jako poškozený, když je rovněž možné vyjít z konstantní judikatury, které říká, že význam adhezního řízení pro poškozenou osobu je zásadně standardní: u adhezního řízení se sice neprosadí předpoklad typově zvýšeného významu předmětu řízení, jak se jinak děje například ve věcech pracovněprávních sporů nebo věcí týkajících se zdraví nebo života (srov. Stanovisko nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 2542/2014), ale ani se význam řízení o majetkovém nároku poškozené bez dalšího nesnižuje jen kvůli tomu, že daný nárok byl uplatněn v adhezním řízení. K tomu např. srov rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 5091/2017.26 Vyhodnocením všech těchto kritérií tak soud tedy dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (§ 13 odst. 1 věta třetí OdpŠk), a soud tak žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl, neboť zde není odpovědností titul.27 O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 za použití ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V souzeném případě byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 3 režijních paušálů á 300 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř. (vyhláška č. 254/2015 Sb.), a to za písemné vyjádření k žalobě, přípravu k jednání a účast u jednání. Jejich zaplacení uložil soud žalobci, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle ustanovení § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.