10 C 182/2017

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Lukášem Kučerou ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno – Jméno žalované A, IČO IČO žalované A sídlem Adresa žalované A sídlem anonymizováno Adresa žalované B o zaplacení 1 042 446,30 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 885 719,21 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 885 719,21 Kč ve výši 8,05 % ročně od datum do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se žaloba na úhradu částky 156 727,09 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 156 727,09 Kč od datum do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 187 080 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

IV. Žalovaná je povinna nahradit České republice na účet Obvodního soudu pro adresa,97 % nákladů řízení, které Česká republika vynaložila v souvislosti s tímto řízením a jejichž výše bude určena v samostatném usnesení, a to do 15 dnů od právní moci samostatného usnesení.

V. Žalobce je povinen nahradit České republice na účet Obvodního soudu pro adresa,03 % nákladů řízení, které Česká republika vynaložila v souvislosti s tímto řízením a jejichž výše bude určena v samostatném usnesení, a to do 15 dnů od právní moci samostatného usnesení.

1. Žalobce se domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu škody ve výši 1 042 446,30 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z této částky od datum do zaplacení s odůvodněním, že dne datum právní předchůdce žalobce přihlásil svoji vykonatelnou pohledávku ve výši 1 345 448,09 Kč zajištěnou zástavním právem k nemovitostem v katastrálním území adresa u anonymizováno do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v anonymizováno pod sp. zn. KSPL 65 insolvenční spisová značka na majetek dlužníků jméno FO a jméno FO. Usnesením Krajského soudu v anonymizováno ze dne datum, č. j. KSPL 65 insolvenční spisová značka-právnická osoba, bylo nařízeno předběžné opatření, kterým soud povolil soudnímu exekutorovi tituly před jménem jméno FO, Exekutorský úřad adresa, aby prodal v rámci exekučního řízení nemovitosti dlužníků v katastrálním území adresa u anonymizováno a výtěžek z prodeje po odpočtu nákladů exekuce vydal insolvenčnímu správci. Dlužníci podali proti usnesení odvolání a usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne datum, č. j. 2 VSPH 2361/2014-A-43, bylo usnesení soudu prvního stupně změněno tak, že se návrh na nařízení předběžného opatření zamítá. Vrchní soud v Praze se dopustil nesprávného úředního postupu, když rozhodnutí nevydal v zákonné dvouměsíční lhůtě, ale až po více než osmi měsících po uplynutí lhůty k vydání předmětného usnesení. Kdyby odvolací soud rozhodl o odvolání proti předběžnému opatření v zákonné lhůtě, tedy nejpozději do dvou měsíců poté, co mu bylo odvolání předloženo soudem prvního stupně, tj. do datum, nedošlo by k prodání nemovitostí dne datum soudním exekutorem tituly před jménem jméno FO pod cenou. Žalobci v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem vznikla škoda, která je rozdílem mezi jím přihlášenou pohledávkou a vyplaceným plněním ze zpeněžení zajištěného majetku ve výši 303 001,79 Kč. Pokud by odvolací soud rozhodl včas, k dražbě nemovitostí v rámci exekuce by nedošlo, došlo by k ní v rámci insolvenčního řízení na základě předloženého posudku dlužníky, kdy obvyklá cena nemovitostí přesahovala 2 000 000 Kč a žalobce, jakožto zajištěný věřitel první v pořadí, by tak byl uspokojen v plné výši své pohledávky. Nesprávným úředním postupem došlo k zániku zástavního práva žalobce k nemovitostem vydáním rozvrhového usnesení soudním exekutorem a ani v případě skončení insolvenčního řízení se dále nemůže domáhat své neuspokojené pohledávky. Neuspokojená část pohledávky žalobce se pro něj stala nedobytnou.

2. Rozsudkem ze dne datum, č. j. 10 C 182/2017-122, Obvodní soud pro adresa rozhodl o žalobním návrhu, když žalobu zamítl, rozhodnutí obvodního soudu bylo rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne datum, č. j. 35 Co 45/2020-233 potvrzeno. Rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne datum, č. j. 29 Cdo 3924/2020-256 bylo nicméně rozhodnutí obvodního a městského soudu zrušeno a bylo vráceno obvodnímu soudu k dalšímu řízení.

3. Soud prvního stupně podle závazného názoru dovolací soudu musí zkoumat otázku vzniku a výše škody, tedy, zda by v insolvenčním řízení bylo dosaženo jiného (vyššího) výtěžku zpeněžení nemovitostí a jaký by to s sebou neslo konečný závěr o rozsahu uspokojení pohledávky žalobce, když výše případné škody se odvíjí od rozdílu tvrzeného rozsahu uspokojení v porovnání s tím, co na svou pohledávku žalobce (resp. právní předchůdce žalobce) obdržel. Dovolací soud dále uvedl, že cenu, za níž byly nemovitosti prodány v exekuční dražbě, nelze považovat bez dalšího zkoumání a dokazování za cenu obvyklou (k tomu odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3588/14), neboť při prodeji nemovitostí v exekuční dražbě jsou potlačeny tržní vlivy. Stejnou optikou nelze bez dalšího označit za cenu obvyklou ani cenu dosaženou při zpeněžení majetkové podstaty insolvenčním správcem, neboť i zde jsou tržní vlivy do určité míry potlačeny nebo upozaděny, na druhou stranu v situaci, kdy zpeněžení řídí svými pokyny zajištěný věřitel, který může například zvolit způsob zpeněžení prodejem mimo dražbu nejvyšší nabídce při komerčním prodeji prostřednictvím inzerce realitních kanceláří, bude se takový způsob prodeje běžnému obchodování na trhu s nemovitostmi blížit. Je tedy na žalobci, aby prokázal, za jakou cenu bylo reálné zpeněžit v insolvenčním řízení nemovitosti, dospěje-li soud po provedeném dokazování k závěru, že (doposud) navrženými důkazy svou povinnost důkazní nesplnit, poučí jej v tomto duchu podle ustanovení § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Teprve tehdy, bude-li mít soud za to, že jde o výjimečný případ, kdy je na žalobce uvaleno nesplnitelné důkazní břemeno, avšak základ nároku je dán, může soud postupovat ve smyslu nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1430/13 a určit výši škody podle spravedlivého uvážení jednotlivých okolností případu.

4. Podle ustanovení § 243g odst. 1 o. s. ř. jestliže dovolací soud zruší rozhodnutí odvolacího soudu (rozhodnutí soudu prvního stupně), jedná dále o věci soud, jemuž byla věc vrácena nebo postoupena k dalšímu řízení; ustanovení § 226 zde platí obdobně. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci.

5. Podle ustanovení § 226 odst. 1 o. s. ř. bylo-li rozhodnutí zrušeno a byla-li věc vrácena k dalšímu řízení, je soud prvního stupně vázán právním názorem odvolacího soudu. Odvolací soud může vyslovit závazný právní názor, i pokud jde o to, jaké důkazy je třeba v dalším řízení před soudem prvního stupně provést.

6. Soud v rozsudku blíže nerozvádí skutečnosti, které byly již zjištěny v předchozích rozhodnutích, když pro stručnost na předešlá rozhodnutí toliko odkazuje.

7. Pokud jde o prokazování vzniku škody a její výše, pak soud vyšel z odůvodnění rozhodnutí dovolacího soudu (odst. 52), které je založeno na tom, že žalobce ohledně vzniku škody svou povinnost tvrzení unáší, viz odst. 45 a 30, a že je úkolem soudu prvé instance tato tvrzení podrobit dokazování s tím, že má soud postupovat podle § 118a odst. 3 o. s. ř. a teprve tehdy dojde-li soud k závěru, že jde o výjimečný případ, kdy by na žalobce kladl nesplnitelné důkazní břemeno, pak by mohl soud postupovat podle spravedlivého uvážení okolností případu.

8. Soud z provedeného dokazování neučinil relevantní skutková zjištění, pokud jde o to, zda a jakým způsobem by žalobce, resp. původní žalobce, v roce Anonymizováno či letech následujících insolvenčnímu správci dával pokyn ke zpeněžení předmětných nemovitostí jakožto zajištěný věřitel, ani soud neučinil relevantní zjištění v tom směru, zda by se anonymizováno konkrétní zájemce a tento se o nemovitost ucházel a za kolik by tato nemovitost byla tomuto prodána. Soud v tomto směru vycházel ze závěru dovolacího soudu a s přihlédnutím k tomu, že řízení se koná v roce 2024 (resp. nyní by měl žalobce v tomto smyslu poučovat k doplnění dokazování), přičemž předmětné události se udály v roce Anonymizováno, dospěl k závěru, že by na žalobce kladl nesplnitelné důkazní břemeno, aby za hypotetické situace, že nemovitost není prodána v exekuci v únoru Anonymizováno, označil přesně osobu kupujícího či zájemce, který by v insolvenčním prodeji nemovitosti, který navíc nenastal, o tuto projevil zájem a za kolik by nemovitost zakoupil. Soud proto tyto závěry učinil v rámci své úvahy sám, jak se podává níže, nikoli na základě provedeného dokazování.

9. Nad rámec tohoto pak soud uvádí, že ani s odkazem na žalovanou citovanou judikaturu dovolacího soudu NS sp. zn. 20 Cdo 1858/2020 není v tomto řízení soud v rámci kompenzačního řízení oprávněn zkoumat zákonnost původního exekučního titulu, který vedl k nařízení exekuce, resp. který se v požadavku na náhradu škody vůči státu projevil v pohledávce přihlášené v rámci insolvenčního řízení. Soud v tomto směru musí vycházet ze skutkového děje tak, jak tento je prokázán a jak byl žalobcem tvrzen. Žalobcem tvrzená škoda je postavena na tom, že přihlásil do insolvenčního řízení svou pohledávku ve výši 1 345 448,09 Kč a že tato pohledávka nebyla popřena ani zčásti a že měl postavení zajištěného věřitele. Zbývající tvrzení žalobce se pak odvíjejí od toho, že právě toto postavení zajištěného věřitele s takto zjištěnou pohledávkou, která nebyla v rámci insolvenčního řízení popřena, vedlo ke vzniku škody, když nemovitost byla prodána nikoli v insolvenčním řízení efektivněji, ale naopak v řízení exekučním neefektivně, čímž vznikla tvrzená škoda 1 042 446,30 Kč. Jakkoli může mít soud pochyby o platnosti původního exekučního titulu vyplývajícího ze smlouvy o úvěru, pak v řízení je prokázáno, že po skutkové stránce se původní žalobce skutečně dostal do pozice insolvenčního věřitele, jehož pohledávka ve výši 1 345 448,09 Kč byla v insolvenčním řízení skutečně zjištěna, nebyla popřena a jako taková byla uspokojována. Nelze ani v řízení kompenzačním nad rámec tohoto činit závěry, že v insolvenčním řízení měla být pohledávka správně popírána, příp. kým, a jak by toto incidenční řízení následně skončilo. Soud je v rámci kompenzačního řízení v tomto směru vázán tím, jak insolvence skutečně proběhla a jak je prokázána, což, jak je uvedeno, je stav, že původní žalobce byl v pozici věřitele se zjištěnou pohledávkou, která nebyla ani částečně popřena ve výši 1 345 448,09 Kč a toto nikterak nezpochybňují námitky mířící do případné neplatnosti původní úvěrové smlouvy i jako celku či do jejího příslušenství.

10. Ze spisu sp. zn. KSPL 65 insolvenční spisová značka bylo zjištěno, že pohledávka předchůdce žalobce byla přihlášena jakožto zajištěná, kdy žalobci již nebylo plněno ničeho z ostatních výtěžků insolvenčního řízení, ostatně toto ani nebylo mezi účastníky řízení sporné. Ze zprávy insolvenčního správce o stavu řízení ze dne datum a soupisu majetkové podstaty včetně seznamu přihlášek bylo zjištěno, že pohledávky, které byly přihlášeny jako zajištěné ve vztahu k předmětným, jsou pouze pohledávky věřitele č. hodnota (právní předchůdce žalobce) a pohledávka věřitele č. hodnota, když předmětem zajištění u pohledávky věřitele č. hodnota nebyly předmětné nemovité věci. Součet zajištěných pohledávek přihlášených a zjištěných v insolvenčním řízení zajištěných zástavním právem k předmětným nemovitým věcem činí částku 1 464 682 Kč s tím, že pohledávka věřitele č. hodnota je 1. v pořadí. Z usnesení ze dne datum, č. j. KSPL 65 insolvenční spisová značka-B-12 bylo zjištěno, že insolvenční soud udělil insolvenčnímu správci souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení družstvu ve výši 303 001,79 Kč, když zároveň rozhodl o přednostním uspokojení pohledávky spočívající v odměně insolvenčního správce ve výši 37 028 Kč. Z usnesení Krajského soudu anonymizováno ze dne datum, č. j. KSPL 65 insolvenční spisová značka–B-33 bylo zjištěno, že insolvenční soud vzal na vědomí splnění oddlužení v insolvenční věci dlužníka jméno FO a dlužnice jméno FO 11. Ze spisu Exekutorského úřadu adresa, sp. zn. anonymizováno soud zjistil, že v tomto exekučním řízení byl vypracován znalecký posudek na obvyklou cenu předmětných nemovitých věcí ze dne datum (viz odst. 12 tohoto rozsudku), který k datu datum určil obvyklou cenu předmětných nemovitostí na částku 760 000 Kč. V tomto exekučním řízení byla původně určena hodnota nemovitých věcí pro účely dražby právě na 760 000 Kč a dražební jednání bylo nařízeno na datum, toto však nebylo úspěšné a následně bylo vydáno usnesení o nařízení opakované dražby, která se konala datum s nejnižším podáním ve výši 380 000 Kč, přičemž toto dražební jednání ve formě elektronické dražby proběhlo a nejvyšší podání učinila jméno FO ve výši 430 000 Kč. Usnesením exekutorského úřadu ze dne datum pak byl udělen vydražiteli jméno FO příklep právě oproti nejvyššímu podání 430 000 Kč. Náklady exekutora související s vedením exekučního řízení a prodejem předmětné nemovitosti činily částku 91 719,21 Kč a exekutor vydal do insolvenčního řízení jakožto výtěžek z prodeje předmětné nemovitosti částku 338 280,79 Kč. Dále exekutor vydal do insolvence plnění získané jinak než prodejem nemovitosti ve výši 1 749 Kč. Exekutor tedy celkem do insolvence vydal plnění ve výši 340 029,79 Kč, ostatně toto i vyplývá z usnesení insolvenčního soudu KSPL 65 insolvenční spisová značka-B-12.

12. Ze znaleckého posudku číslo 6909/75–Anonymizováno jméno FO bylo zjištěno, že stanovil obvyklou cenu nemovitostí na částku 760 000 Kč, a to k datu datum, kdy k určení obvyklé ceny provedl výpočet věcné hodnoty, což je metoda, která není pro stanovení obvyklé ceny relevantní podle platných oceňovacích předpisů. Věcná hodnota bývá využívána pro účely zjištění pořizovacích nákladů na stavbu, nikoli pro stanovení obvyklé ceny. Z daného důvody byl tento znalecký posudek na určení obvyklé ceny nepoužitelný.

13. Soud v tomto směru dále dospěl k závěru, že je po stránce důkazních návrhů zcela relevantním po žalobci požadovat, aby prokázal svá tvrzení v tom směru, že hodnota předmětných nemovitostí umožňovala v rámci insolvenčního řízení zpeněžení v insolvenčním řízení v částce přesahující 2 000 000 Kč, a to s ohledem na hodnotu nemovitostí v době realizace jejich prodeje a dále, že by z tohoto důvodu došlo k takovému prodeji, že by pohledávka žalobce přihlášená ve výši 1 345 448,09 Kč byla uspokojena zcela a že prodej v rámci exekuce v porovnání s jiným možným prodejem v rámci insolvenčního řízení s ohledem na obvyklou cenu nemovitých věcí byl značně neefektivní.

14. Soud neučinil pro toto řízení relevantní závěry ani ze znaleckého posudku č. hodnota-Anonymizováno, vypracovaného dne datum znalcem jméno FO, a to ani v kombinaci s výslechem tohoto znalce. Ze znaleckého posudku se podávají rozpory ohledně obvyklé ceny zjištěné znalcem ve výši 2 300 000 Kč k datu datum. Ani výslechem znalce tyto rozpory nebyly odstraněny. Tyto rozpory se podávají zejména z toho, že pro určení obvyklé ceny tímto znalcem znalec vyšel ze 3 porovnávaných nemovitostí, konkrétně označených na str. 14 a 15 znaleckého posudku, nicméně přílohy, v nichž je zobrazena inzerce, z nichž znalec vycházel, jsou nečitelné, respektive nikoli natolik čitelné, aby mohl tyto soud podrobit dalšímu zkoumání, a jak znalec potvrdil, bohužel ani on sám nemá tyto k dispozici. Nelze tak ověřit, že znalec vycházel skutečně z inzerce, která v dané době reálně byla zveřejněna. Znalec pak hodnověrně neosvětlil, ze znaleckého posudku se toto rovněž nepodává, jakým způsobem pracoval právě s těmito 3 srovnávanými nemovitostmi. Rozpory se podávají zejména z toho, že znalec jakožto dominantní faktor označil užitnou plochu oceňované nemovitosti, na kterou přepočítával cenu nemovitostí srovnávaných, a jejím prostřednictvím poté určil cenu obvyklou. Jedním z faktorů, ze kterého znalec vycházel při porovnávání srovnatelných nemovitostí, pak byl i pozemek, na kterém se nacházejí. U druhé ze srovnávaných nemovitostí pak činí výměra pozemku 6 062 m2, přičemž vliv tohoto pozemku není při srovnání této nemovitosti nikterak zohledněn, koeficient je 1,0, přitom u oceňované nemovitosti celková plocha pozemku je výrazně menší, a to sice 547 m2. U 3. z oceňovaných nemovitostí pak činí výměra souvisejícího pozemku 3 075 m2, koeficient vlivu pozemku je mírně navýšen na 1,05, nicméně i zde je tento pozemek několikanásobně větší, než je tomu u srovnávané nemovitosti. Rovněž zde koeficient činí 1,0. U prvé z nemovitostí, kde výměra pozemku činí 493 m2, je koeficient vlivu pozemku rovněž 1,0, když u tohoto lze hovořit o porovnatelné výměře s nemovitostí porovnávanou, kde plocha pozemku činí 547 m2. Ze znaleckého posudku ani z výpovědi znalce se nepodává, proč znalec tato kritéria nijak nezohlednil a s těmito nepracoval při tom, když vycházel ze zjištěné ceny porovnávaných nemovitostí. Znalec k tomuto fakticky uvedl, že velikost pozemku nezohledňoval, případně že se jedná o chybu v psaní. Velikost souvisejícího pozemku s prodávanou nemovitostí přitom je jistě jedním z dominantních faktorů, které určují cenu celku nemovitostí, tj. stavby i pozemku, a pokud tyto nejsou zohledněny a znalec toto není schopen vysvětlit, proč tak neučinil, nelze z jeho závěrů vycházet, neboť tyto nejsou odůvodněny. K výpovědi znalce se navíc podává, že tento měl vycházet z tzv. přímého porovnání, tedy nepřímo z výpovědi znalce vyplývá, že cílil minimálně na nějakou částku obvyklé ceny posuzované nemovitosti, kterou považoval za správnou, a touto optikou vybíral srovnávané nemovitosti. Znalec k dotazu soudu nebyl schopen vysvětlit, co míní přímým porovnáním nad rámec toho, že jde o nemovitosti ve stejné lokalitě či vybavenosti a proč by u takovýchto nemovitostí nemělo být pracováno s koeficienty, které by právě vyjádřily odlišnost těchto srovnávaných nemovitostí s nemovitostí posuzovanou. Soud tak uzavírá, že závěry znaleckého posudku o obvyklé ceně těchto nemovitých věcí nejsou věrohodně obhájeny, a to ani výslechem znalce. Pro toto řízení tak soud z tohoto znaleckého posudku nemohl vycházet, to vše v kombinaci s tím, že tento znalecký posudek byl vypracován k datu datum, přičemž k prodeji nemovitosti v rámci exekučního řízení dochází až o 9 měsíců později, dne datum. V rámci své výpovědi se znalec sice k tomuto vyjádřil v tom směru, že si k předběžnému dotazu soudu učinil interní rešerši pro svoje potřeby a že dospěl k závěru, že by cena nemovitosti rostla až na částku 2 500 000 Kč, nicméně ke konkrétním dotazům, jaké nemovitosti porovnával, uváděl, že pravděpodobně v obci adresa, možná v anonymizováno, že si již není jistý a že toto nemůže soudu doložit, neboť potřebné podklady s sebou k soudu nepřinesl. Tedy ani v tomto směru nebylo možné z výpovědi tohoto znalce učinit relevantní závěry, konkrétně jaká byla obvyklá cena oceňovaných nemovitostí na počátku roku Anonymizováno, kdy jsou tyto prodány v rámci exekuce. Soud tak uzavírá, že nemohl z tohoto znaleckého posudku ani výslechu znalce učinit odborně podložené a odůvodněné závěry, které by byly použitelné pro toto řízení. Posudek a závěry znalce nebyly obhájeny a nebyla vysvětlena jejich logika. Písemné vyhotovení posudku tak, jak bylo žalobcem založeno na jednání konaném dne datum neobsahuje přílohy a vyhotovení posudku, které bylo opatřeno z insolvenčního rejstříku sice přílohy obsahuje, avšak tyto jsou nečitelné zrovna v nejdůležitější pasáži, týkající se inzerce srovnávaných nemovitostí, přičemž znalec sám potvrdil, že tyto přílohy již nemá a jinak tyto opatřit nelze. Soud tedy ze závěru tohoto znalce a jím vypracovaného znaleckého posudku nemohl vycházet co do zde podávaných odborných závěrů.

15. Soud proto dospěl k závěru, že těmito důkazy tato tvrzení prokázána nejsou. Soud proto žalobce poučil ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. o tom, že neunáší v tomto směru důkazní povinnost a žalobce navrhl vypracování revizního znaleckého posudku.

16. Ze znaleckého posudku č. č. účtu ze dne datum vypracovaného znalcem tituly před jménem jméno FO, znalcem z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí bylo zjištěno, že ke dni datum činila obvyklá cena pozemku parcely p. č. st. Anonymizováno, jehož součástí je budova č. p. Anonymizováno, parcely p. č. hodnota a p. č. hodnota, včetně příslušenství, to vše zapsané na listu vlastnictví č. hodnota v katastrálním území adresa, obec adresa, částku 1 680 000 Kč. Znalec vyšel z předmětného spisu, z místního šetření ze dne datum, ze znaleckých posudků vypracovaných jméno FO a jméno FO a srovnáním 4 podobných nemovitostí včetně uvedené realizované ceny. Znalec stanovil cenu zjištěnou a dále pro analýzu dat byla použita porovnávací metoda. Porovnávací způsob je založen na úsudku a erudici znalce a na základě toho, že nebyla provedena vnitřní prohlídka a zaměření rodinného domu. Znalec vyšel z technických údajů ze znaleckého posudku znalce jméno FO a jejich úpravou. Vzhledem k vybraným rodinným domům bylo zvoleno porovnání za 1m2 plochy podlahové užitné, případně (započitatelné) plochy rodinného domu. Jednotlivé cenotvorné prvky byly vyhodnoceny a zohledněny pomocí korekčních koeficientů. Porovnatelné nemovitosti jsou v lokalitě obchodovány a inzerovány v cenách cca 650 000 Kč až 1 700 000 Kč v závislosti na poloze, velikosti, stavebně technickému stavu a vybavení nemovitosti, velikosti a stavu příslušenství, když po rekonstrukci jsou ceny do 1 800 000 Kč. Obecně pak lze předpokládat, že obvyklá cena ke konci roku Anonymizováno by byla stejná odhadem o cca 1% vyšší, tedy do výše 1 700 000 Kč. K posudku znalce jméno FO znalec uvedl, že nebyl proveden výpočet užitné podlahové plochy, když je uvedena pouze celková užitná plocha, ve výpočtu porovnávací hodnoty jsou pouze uvedeny inzerované ceny, když porovnávané inzerované nemovitosti nelze blíže identifikovat. Cena zjištěná měla být vypočtena porovnávacím způsobem, kdy tato je podstatně nižší. K posudku znalce jméno FO znalec uvedl, že ocenění bylo provedeno pouze venkovní prohlídkou a venkovním zaměřením. Stavba je po rekonstrukci, když opotřebení ve výši 50 % je velmi vysoké. Ve výpočtu porovnávací hodnoty jsou pouze inzerované ceny, když jedna nabídka je až ve vzdálenosti cca 40 km. Ve stanovení obvyklé ceny je uveden silný převis nabídky, kdy nebylo zjištěno, že byl silný převis. Posudek a závěry znalce nebyly obhájeny a nebyla vysvětlena jejich logika, ani při jeho výslechu, když znalec využívá zjištěnou cenu (administrativní), která není použitelná pro stanovení obvyklé ceny, pročež znalecký posudek nemohl obstát. K tomu soud dále odkazuje na podrobnější argumentaci uvedenou v následujícím odstavci tohoto rozsudku.

17. Soudu tak nezbylo než v daném řízení nechat zpracovat další znalecký posudek, a to vypracovaný znaleckou kanceláří.

18. Ze znaleckého posudku č. č. účtu ze dne datum vypracovaného znaleckou kanceláří právnická osoba, znalecká kancelář z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí bylo zjištěno, že ke dni datum činila obvyklá cena pozemku parcely p. č. st. 264, jehož součástí je budova č. p. 277, parcely p. č. hodnota a p. č. hodnota, včetně příslušenství, to vše zapsané na listu vlastnictví č. hodnota v katastrálním území adresa, obec adresa, částku 1 200 000 Kč. právnická osoba při zpracování znaleckého posudku vyšla z místního šetření učiněného dne datum za účasti pana jméno FO, který odmítl součinnost, účastníci řízení ač byli znaleckou kanceláří vyrozuměni, tak se místního šetření nezúčastnili, nepředložili stavebně technickou ani jinou dokumentaci, dále znalecká kancelář vyšla z fotografií ze serveru mapy.cz ze dne datum, z katastrálních map, z katastru nemovitostí ohledně realizovaných prodejů a znaleckých posudků tituly před jménem jméno FO a jméno FO, kdy soud v tomto odkazuje na znalecký posudek znalecké kanceláře, a to konkrétně na bod 2.

2. Oceňovaná nemovitost včetně jejího okolí je podrobně popsaná ve znaleckém posudku, kdy znalecká kancelář vyšla z dat z katastru nemovitostí, z místního šetření a z aplikací třetích stran (mapové podklady, územní plán atd.). právnická osoba pak na základě svých odborných znalostí vybrala srovnávací nemovité věci, u kterých jsou uvedené realizované ceny, které upravila za pomoci koeficientů: lokalita, výměra pozemku, velikost, stav atd. (koeficienty K2-K7, které jsou podrobně popsány v bodě 4.2.). právnická osoba tak na základě vyhodnocení kritérií nalezla v katastru nemovitostí 4 srovnatelné realizované transakce, jak jsou popsány v části 4.

2. K posuzované nemovitosti uvedla, že se jedná o samostatně stojící, z malé části podsklepený, přízemní rodinný dům s obytným podkrovím. Konstrukce budovy je smíšená a její stavebně-technický stav je odpovídající průměrné údržbě. Dle získaných informací byla na domě prováděna rekonstrukce od roku 2007 průběžně. Fasáda domu není zateplená, okna a dveře jsou plastová. K domu patří oplocená zahrada, na které stojí dřevěná kůlna. Přístup k nemovité věci je po místní zpevněné komunikaci. V suterénu rodinného domu se nachází 2 sklepní místnosti a schodiště do 1. NP. V 1. NP se nachází zádveří, chodba se schodištěm do podkroví a sklepa, kuchyně, obývací pokoj, 2 pokoje, technická místnost, koupelna s WC. jméno FO rodinný dům v jeho jižní části navazuje nezapsaná přístavba v katastru nemovitostí, kde se nachází hlavní vstup do budovy. V severní části na dům navazuje dřevěný objekt. V podkroví domu je chodba a 2 pokoje. Nemovitost je napojena na veškeré přípojky, odpady jsou svedeny do žumpy. Tyto informace byly převzaty z veřejného dálkového přístupu ČÚZK a z předchozích znaleckých posudků. Celková plocha pozemku je 547 m2, kdy zastavěná plocha, včetně zádveří činí 100 m2. Příslušenstvím nemovité věci jsou kůlna, dřevěný objekt navazující na rodinný dům a oplocení. Tyto skutečnosti byly znaleckou kanceláří zohledněny v celkové obvyklé ceně. Jednotlivé srovnávací nemovitosti jsou popsány v bodě 4. 2., kdy znalecká kancelář cenu upravila pomocí koeficientů. Obvyklá cena tedy byla stanovena porovnávací metodou na základě přímého porovnání, a to na základě přepočtu přes cenu obdobných nemovitých věcí. Porovnání bylo provedeno na základě subjektivního vyhodnocení shodných parametrů porovnávaných nemovitých věcí, které se mohou lišit, kdy znalecká kancelář tyto parametry modifikovala pomocí koeficientů. V daném případě nebyla k dispozici užitná plocha srovnávaných nemovitých věcí a také nebyla ověřena řádně u oceňovaného objektu, což je běžná situace v případě, když je předmět ocenění zatížený exekucí apod. Vzhledem k tomu, že nebyly k dispozici podrobné stavební výkresy ani nebyl umožněn přímý vstup do objektu, byla velikost nemovitých věcí posuzována podle zastavěné plochy. Přímé porovnání se používá standardně u stanovení obvyklé ceny jakýchkoliv staveb. Při stanovení porovnávací hodnoty znalecká kancelář vycházela z údajů uvedených v katastru nemovitostí a aplikací třetích stran (Anonymizováno.cz). V databázi anonymizováno srovnatelné porovnávací nemovité věci, z nichž vybrali ty, které nejvíce odpovídaly oceňované nemovité věci co do lokality, velikosti, stáří a celkového stavu, tyto porovnávací nemovité věci byly následně použity pro výpočet obvyklé ceny. Dále znalecká kancelář uvedla, že vývoj cen rodinných domů v roce Anonymizováno zaznamenal celkově růst, zejména ve druhé polovině roku. V oblasti anonymizováno se ceny nemovitostí, stejně jako v dalších částech ČR, postupně zvyšovaly. Podle HB Indexu Hypoteční banky byl růst cen rodinných domů v roce mírně stoupající a meziročně vzrostl o zhruba 1,9 %. Většina bank v druhém pololetí Anonymizováno lehce i zvýšila úrokové sazby. jméno FO základě těchto skutečností a provedené analýzy znalecká kancelář stanovila obvyklou cenu ke konci roku Anonymizováno na částku 1 224 000 Kč. Ohledně samotného zpeněžení předmětné nemovité věci znalecká kancelář uvedla, že zpeněžení nemovitosti v rámci insolvenčního řízení by bylo reálné, ale za nižší ceny, než kterých by bylo možné dosáhnout v oblastech s vyšší poptávkou. Prodej nemovité věci z volné ruky by umožňoval dosažení vyšší ceny než při dražbě, neboť by byla nemovitost lépe prezentována na trhu a cílová skupina by byla širší. V tomto případě by cena mohla být blíže odhadnuté obvyklé ceně, cena by mohla dosahovat až 95-100 % obvyklé ceny, pokud by prodejní proces nebyl ovlivněn časovým tlakem. Ke znaleckému posudku č. hodnota-Anonymizováno, který vypracoval jméno FO, znalecká kancelář uvedla, že znalec provedl výpočet obvyklé ceny na základě užitné plochy nemovité věci, avšak toto nelze ověřit, když není zřejmé, jakým způsobem tuto užitnou plochu stanovil. Výpočet je tak neúplný a vede k tomu, že obvyklá cena mohla být nadhodnocena. Znalecký posudek je zkreslený a nemůže sloužit jako relevantní poklad pro rozhodování. Závěry znaleckého posudku jsou nepřezkoumatelné, posudek i obsahuje řadu jiných chyb. Ke znaleckému posudku č. 6909/75-Anonymizováno, který vypracoval jméno FO, znalecká kancelář uvedla, že přestože znalec vycházel z dostupných podkladů a informací, provedl výpočet věcné hodnoty, což je metoda, která není pro stanovení obvyklé ceny relevantní podle platných oceňovacích předpisů. Věcná hodnota bývá využívána pro účely zjištění pořizovacích nákladů na stavbu, nikoli pro stanovení obvyklé ceny. Ke znaleckému posudku č. č. účtu, který vypracoval tituly před jménem jméno FO, znalecká kancelář uvedla, že znalec v posudku využívá zjištěnou cenu (administrativní), která se běžně používá pro daňové účely, není použitelná pro stanovení obvyklé ceny. Znalec však vyhledal správně realizované prodeje v místě a čase, které použil do porovnání, avšak způsob, jakým přistoupil k výpočtu užitné plochy je nesprávný, když bez přezkumu přejal údaje o užitné ploše nemovité věci ze znaleckého posudku č. hodnota-Anonymizováno, což může být zásadní problém při stanovení ceny obvyklé. Znalec pak nedostatečně vyhodnotil velikostní rozdíly mezi oceňovanou nemovitou věcí (188 m2) a srovnávacími vzorky (105, 110, 125 a 233 m2), kdy měl být zohledněn vyššími srážkami (a to v rozsahu 20-30 %), namísto použití nízkých srážek (2-3 %), což vedlo k nesprávné úpravě obvyklé ceny. Závěr znalecká kancelář uvedla, že nad rámec znaleckého úkolu provedli nezávislé porovnání s realizovanými prodeji v místě a čase a stanovili obvyklou cenu ke dni vydání znaleckého posudku, na základě realizovaných prodejů, na základě tohoto porovnání stanovili obvyklou cenu nemovité věci ke dni vydání posudku na částku 1 770 000 Kč. Tato obvyklá cena je nižní než cena uvedená v posudku z roku Anonymizováno. Dle znaleckého posudku č. č. účtu je prakticky totožná s cenou z revizního posudku vypracovaného v roce Anonymizováno, ale ke stanovení ceny k roku Anonymizováno. Nicméně dle provedené analýzy fotodokumentace z různých období se objekt jeví prakticky v obdobném stavu. Ceny stanové výše uvedenými znaleckými posudky, ale neodpovídají reálnému vývoji na trhu nemovitých věcí v dané oblasti. jméno FO trhu nemovitých věcí od roku Anonymizováno do současnosti došlo k celkovému růstu, což potvrzují dostupné statistiky a analýza trhu (např. Anonymizováno.cz). Odhadovaná obvyklá cena nemovité věci, která byla v roce Anonymizováno oceněna znaleckou kanceláří na částku 1 200 000 Kč, vykazuje podle trendů z HB Indexu a dalších zdrojů významný růst cen nemovitých věcí v průběhu let, kdy průměrný roční růst hodnoty rezidenčních nemovitých věcí byl v rozmezí 3-5 % ročně. S ohledem na tento růst a další regionální cenové indexy by se obvyklá cena nemovité věci původně oceněné na 1 200 000 Kč v roce Anonymizováno mohla do roku Anonymizováno zvýšit přibližně o 30-40 %. To by znamenalo, že aktuální odhadovaná obvyklá cena dané nemovitosti by mohla činit přibližně 1 650 000 až 1 800 000 Kč, a to v závislosti na konkrétních podmínkách trhu, jako je místní poptávka a stav trhu s nemovitými věcmi v daném regionu. jméno FO základě tohoto je nepravděpodobné, že by obvyklá cena oceňované nemovité věci v roce Anonymizováno by byla vyšší než současná. 19. právnická osoba se následně vyjádřila k námitkám účastníků řízení, a to písemně a při výslechu zástupců znalecké kanceláře, kteří se podíleli na zpracování znaleckého posudku. právnická osoba k volbě koeficientů a jejich výši uvedla, že tyto nejsou právně upraveny, když zákon je nezná. Srovnávací prvky, včetně velikosti srážek a přirážek, jsou vždy voleny na základě subjektivního hodnocení, které u znalecké kanceláře vychází z více jak 14leté praxe v oboru a zpracování tisíce znaleckých posudků. Obecně lze říci, je-li oceňovaná nemovitá věc lepší je provedena přirážka, tedy koeficient je větší než 1, naopak je-li horší je provedena srážka a koeficient je volen menší než 1. Jednotlivé parametry jsou mezi sebou vynásobeny, je tedy použit součin, a na základě toho je vypočítán celkový koeficient, o který je srovnávací nemovitá věc (realizovaná cena) upravena. K námitce ohledně velikosti nemovité věci označené rodinný dům adresa znalecká kancelář odkázala na katastr nemovitostí, kde je zastavěná plocha 66 m2, k čemuž přiložila i printscreen z dané stránky. K námitce ohledně velikosti posuzované nemovitosti znalecká kancelář uvedla, že předmětnou nemovitost nepřeměřovali, tudíž užitnou plochu ve znaleckém posudku neuvádí. Dále uvedli, že zastavěná plocha a užitná plocha jsou rozdílné údaje, kdy pravděpodobně znalec jméno FO do zastavěné plochy započítal i dřevěný přístřešek, kdy znalecká kancelář vycházela z údajů z katastru nemovitostí. K námitce, že znalci používají nepřiléhavé srovnatelné nemovité věci, znalecká kancelář uvedla, že v přímém okolí města adresa došlo k realizaci minimálně 19 prodejů, které se realizovaly v intervalu od 125 000 Kč do 1 100 000 Kč, kdy znalecká kancelář vycházela z databáze společnosti valuo.cz, která přímo spolupracuje s katastrem nemovitostí a je s ní vzájemně propojená. V těchto realizovaných prodejích jsou zahrnuty cenotvorné faktury, a to převážně stavebně-technický stav, velikost stavby, velikost pozemku, případně i rodinné vztahy, převod mezi příbuznými. Dále je nutné také podotknout, že od roku Anonymizováno došlo ke změně povinnosti zpracovávat znalecký posudek pro účely výpočtu daně z převodu nemovitosti. U běžných převodů již nebylo nutné předkládat znalecký posudek. V minulosti se často stávalo, že prodávající a kupující nemovitostí uváděli v kupních smlouvách nižší cenu, než byla skutečně dohodnutá. Tento postup měl za cíl snížit daňovou povinnost. Volba srovnávacích vzorků je pak výhradně na volbě znalce, kdy se jedná o subjektivní měřítko. Žalovaná dále poukázala na prodej nemovitých věcí, které lze použít ke srovnání, když část z nich byla provedena v rámci exekučního řízení, část z nich v insolvenčním řízení, k tomu znalecká kancelář uvedla, že je zarážející, že ve výčtu chybí nemovité věci ve střední a horní části cenového intervalu. právnická osoba pak jednotlivé nemovité věci popsala, a to na čl. 616-617 spisu, kdy souhrnně uvedla, že předložené stavy nemovitých vějí jsou dle databáze pořízené z dubna Anonymizováno. Některé uvedené nemovité věci svých rozsahem, typem zásadně neodpovídají srovnávací nemovité věci. U některých vzorů lze odhadnout, že jejich stavebně technický stav je odpovídající havarijnímu stavu, demolici nebo kompletní rekonstrukci. Z těchto důvodů předložené srovnávací vzorky předložené žalovanou nebyly použity do výpočtu. Dále znalecká kancelář uvedla, že na samotnou výši ceny má vliv výskyt výrazné romské menšiny v dané oblasti.

20. Při výslechu znalci uvedli, že mj. vycházeli z předchozích znaleckých posudků, ve kterých je zachycen stav posuzované nemovité věci, z fotografií je částečně zřejmý i stav interiéru nemovité věci. Dále uvedli, že na výslednou cenu má výrazný vliv i zvýšeny výskyt romské menšiny, když znalecká kancelář vychází ze své dlouholeté praxe, když do dané lokality jezdí opakovaně. Proto u jednotlivých realizovaných prodejů může být i značný cenový rozptyl, který je dán i tímto demografickým zatížením. Nicméně posuzovaná nemovitost je na okraji města, víceméně na samotě, současně však není zase tak vzdálena od centra dané oblasti, což má vliv na to, že obvyklá cena posuzované nemovité věci je vyšší, neboť není takto výrazně demograficky zatížena. V oblasti, kde byla oceňovaná nemovitá věc nebyl zaznamenán výskyt romské menšiny. Nicméně v okolních částech je tato zátěž vyšší. Dále znalecká kancelář uvedla, že žádný koeficient typu demografická zátěž nebyl použit, když toto se odráží již v samotné realizované ceně. právnická osoba pak vyšla ze zastavěné plochy, když nebyla v posuzované nemovitosti, tak ani ve srovnávacích nemovitostech, kdy může do jisté míry dojít k nepatrné odchylce 5–10 %. K tomu znalecká kancelář doplnila, že v případě, kdyby znala užitné plochy všech nemovitých věcí, tak by výsledná obvyklá cena byla obdobná s tím, že by se toliko zpřesnil popis objektu. právnická osoba tak vycházela ze zastavěné plochy jednotlivých podlaží, kdy rovněž tedy zohledňovala to, zda je nemovitosti jednopodlažní či vícepodlažní. U předmětné nemovité věci znalecká kancelář vyšla ze zastavěné plochy 100 m2, když k rodinnému domu je provedena přístavba, kterou zohlednila do zastavěné plochy, která však není zapsána v katastru nemovitostí. Srovnávací nemovitosti pak byly vybrány v okruhu 5 km, a to vzdušnou čarou, nikoliv dojezdovou vzdáleností. Případné přejaté informace z předchozích znaleckých posudků si znalecká kancelář ověřovala pomocí katastru nemovitostí, Google street map atd. K samotným redukcím ohledně velikosti pozemků znalecká kancelář uvedla, že při použití koeficientu vycházela ze svých odborných znalostí, kdy uvedla, že 100 metrů je 1 % nahoru, popř. dolů. K tomu dále uvedla, že zákonodárce stanovil, že obvyklá cena se stanovuje na základě porovnání z realizovaných cen, nicméně neurčil přesný postup, použití konkrétních koeficientů atd. Celkový stav posuzovaných nemovitostí znalecká kancelář hodnotila na základě zevnějšku, příp. fotografií, kdy znalecké kanceláři nebyl umožněn vstup do nemovitostí a na základě subjektivního uvážení dospěli k výsledné částce, kdy vycházeli z toho, že když je opraven vnější plášť, tak bude alespoň částečně opraven i vnitřek nemovité věci, což se i odráží v realizovaných prodejních cenách, když zrekonstruovaná nemovitost nebude mít hodnotu 100 000 Kč.

21. Soud k důkazu zamítl návrhy na výslech svědků, kteří uzavírali jednotlivé kupní smlouvy a dále návrhy na výpisy z katastru nemovitostí, když tyto důkazy měly sloužit k určení obvyklé ceny. Soud tyto důkazy zamítl z důvodu, že pro určení obvyklé ceny byl v dané věci ustanoven znalec/znalecká kancelář, která na rozdíl od soudu disponuje odbornými znalostmi, na základě kterých je schopna určit obvyklou cenu.

22. Ustanovení § 132 o. s. ř. platí pro hodnocení důkazů vůbec, a tedy i pro hodnocení důkazu znaleckým posudkem, přesto však je tu při hodnocení důkazu určitý rozdíl, který je vyvolán některými zvláštnostmi tohoto důkazu, neboť soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znalce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 30 Cdo 3450/2017). Soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění jeho závěrů a soulad s ostatními provedenými důkazy. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. 25 Cdo 583/2001).

23. Předmětný znalecký posudek znalecké kanceláře vyhodnotil soud jako přesvědčivý co do úplnosti, když obsahuje logické odůvodnění znaleckého posudku, kdy tyto závěry znalecká kancelář obhájila i při výslechu zástupců znalecké kanceláře, a proto závěry tohoto posudku byly použity pro závěr ohledně obvyklé ceny. Předchozí znalecké posudky, a to konkrétně jméno FO, jméno FO a tituly před jménem jméno FO jsou pro určení obvyklé ceny nepoužitelné, a to z důvodů výše uvedených. V daném případě se jednalo o odbornou otázku, kterou si soud nemohl na základě svého laického uvážení posoudit sám, neboť nedisponuje odbornými znalostmi jako znalec z oboru ekonomika, specializace ceny a odhady nemovitostí. právnická osoba zodpověděla otázku, resp. zadání soudu, a to s určitým a srozumitelným závěrem, který doplnila při svém písemném vyjádření k námitkám účastníků a ozřejmila při svém výslechu. Ze znaleckého posudku pak plyne jednoznačný závěr, tedy jaká by byla obvyklá cena k datu datum, potažmo při zpeněžení v období roku Anonymizováno, kdy k datu datum dospěla k závěru, že obvyklá cena by byla 1 200 000 Kč a na konci roku Anonymizováno by mohlo dojít k nárustu kupní ceny cca o 2 %, tedy na částku 1 224 000 Kč. právnická osoba se rovněž vyjádřila k tomu, jaká by byla cena při prodeji tzv. z volné ruky, kdy dospěla k závěru, že cena by byla obdobná, blížící se 100 % obvyklé ceny. právnická osoba i logicky ozřejmila, z jakého důvodu vycházela ze zastavěné plochy, a nikoliv z užitný plochy, toto bylo odůvodněno tím, že znalecké kanceláři nebyly poskytnuty žádné podklady o předmětné nemovitosti a ani jim nebyl umožněn vstup do předmětné nemovité věci, rovněž ozřejmila, proč bylo vycházeno z jiného údaje ohledně zastavěné plochy, než který je zapsán v katastru nemovitostí, když byla i zohledněna přístavba k domu, která není zanesena v katastru nemovitostí. K tomu je nutné uvést, že zákonodárce stanovil, že obvyklá cena se stanovuje na základě porovnání z realizovaných cen, nicméně neurčil přesný postup, což znalecká splnila, když porovnávala srovnatelné nemovité věci, které si vybrala na základě svého odborného subjektivního hlediska, pročež nemůže ani obstát námitka žalované, že znalecká kancelář si vybrala nahodile srovnávací nemovité věci, když pro daný výběr není žádný konkrétní klíč. Soud dále uvádí, že s ohledem na to, že nemá potřebné odborné znalosti a znalecká kancelář ozřejmila svůj výběr srovnávacích nemovitostí, který se soudu jeví jako logický, tak soud nemá žádné pochyby o závěrech znalecké kanceláře ohledně obvyklé ceny předmětné nemovité věci 24. Z důkazů provedených při jednání dne datum pak nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti pro dané řízení. Tyto důkazy směřovali k prokázání obvyklé ceny, resp. ke sporování závěrů učiněných znaleckou kanceláří, kdy žalovaná konkrétně sporovala selektivní výběr srovnávaných nemovitostí, proto sama žalovaná označila soubor nemovitostí, které zapadají do kritérií stanovených v předmětném znaleckém posudku pro výběr srovnávaných nemovitostí a zároveň z nich vyplývají diametrálně odlišné realizované ceny. Z těchto nemovitostí znalecká společnost vyloučila pouze dvě, další již nevyloučila. K tomu soud znovu uvádí, že soud a ani účastníci řízení nedisponují odbornými znalostmi, na základě, kterých jsou schopni určit obvyklou cenu, pročež byla ustanovena znalecká kancelář, která své závěry obhájila i při výslechu zástupců znalecké kanceláře. Z daného důvodu soud z těchto důkazů nevycházel, když např. se mohlo jednat o ceny nižší, jak uváděl zástupce žalobce (prodej mezi příbuznými, prodej v exekuci atd.)

25. Pokud jde o zbývající žalobní tvrzení žalobce ke vzniku škody a její výši, pak soud dospěl k závěru, že ve smyslu nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1430/13 by na žalobce bylo uvaleno nesplnitelné důkazní břemeno, tedy že jde o ten výjimečný případ, kdy soud určí výši škody podle spravedlivého uvážení okolností případu, neboť má jinak za prokázané, že základ nároku je dán.

26. Základ nároku je dán právě z důvodu uvedených výše, tedy z důvodu, že soud ve věci dospěl k závěru o existenci odpovědnostního titulu ve formě nesprávného úředního postupu spočívajícího v nevydání rozhodnutí v zákonem k tomu stanovené lhůtě a že je i naplněna podmínka příčinné souvislosti. V obecné rovině pak má soud za prokázaný i vznik škody, když má za prokázané, že obvyklá cena nemovitých věcí k realizaci jejich prodeje v exekuci byla vyšší než částka dosažená ve výši 430 000 Kč a následně vyplacená žalobci ve výši 303 001,79 Kč.

27. Soud tak nevyzýval žalobce k doplnění dalších důkazních návrhů, pokud jde o prokázání vzniku škody v tom směru, že by žalobce jakožto zajištěný věřitel skutečně dával insolvenčnímu správci pokyn k zpeněžení předmětných nemovitostí, nimž měl sjednáno zajištění, a rovněž soud nepoučoval žalobce ani v tom směru, aby prokázal, že by se dožadoval prodeje mimo dražbu. Soud rovněž nepožadoval po žalobci prokázat, že by se anonymizováno konkrétní kupec, který by v roce Anonymizováno či letech následujících v rámci insolvence skutečně nemovitosti koupil a za jakou částku a za jakých podmínek. Pokud jde o prvá dvě tvrzení, pak soud uzavírá, že není důvodu žalobci nevěřit, že jako zajištěný věřitel, navíc za situace, kdy se domáhá škody, která mu tímto byla způsobena, by neměl zájem na tom, aby nemovitosti byly prodány jím zvoleným způsobem za účelem co nejvyšší výtěžnosti tak, aby byla uhrazena i jeho pohledávka v celé výši. Soud tak nepochybuje, že by původní žalobce jakožto zajištěný věřitel postupoval iniciativně, dával pokyny insolvenčnímu správci a ze samotného insolvenčního zákona se podává (§ 293 odst. 1 a § 286 odst. 1 insolvenčního zákona), že insolvenční správce byl vázán pokyny žalobce jakožto zajištěného věřitele. Za situace, kdy nedošlo k tomu, aby předmětné nemovitosti byly prodávány v rámci insolvence, považoval soud za nesplnitelné důkazní břemeno pro žalobce, aby prokázal, že by původní věřitel skutečně takto postupoval, navíc za situace, kdy z logiky věci toto bylo v zájmu tohoto původního žalobce. Pokud jde o zbývající tvrzení, že by se v rámci insolvenčního řízení skutečně anonymizováno zájemce, který by nemovitosti koupil za cenu obvyklou nebo této se blížící, pak i v tomto směru soud uzavírá, že bylo pro žalobce co do důkazní situace nemožným prokázat, že by se anonymizováno konkrétní kupec na koupi nemovitosti v rámci insolvenčního řízení za situace, kdy k prodeji nemovitosti v rámci insolvenčního řízení pro pochybení na straně státu vůbec dojít nemohlo. Soud proto v tomto směru uzavřel za situace, kdy se z provedeného dokazování podává, že nemovitost byla nemovitostí obvyklou, na trhu běžně obchodovatelnou, s běžně stanovitelnou obvyklou cenou, že by tato prodána byla. Pokud jde o výši takto utržené kupní ceny, pak tuto soud podrobil úvaze, blíže uvedené níže.

28. Z průběhu insolvenčního i exekučního řízení soud zjistil, pokud jde o částky relevantní pro určení výše škody, následující skutečnosti. Předchůdce žalobce přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku z titulu úvěru ve výši 1 345 448,09 Kč, a to jakožto pohledávku zajištěnou. V rámci exekučního řízení byla prodána předmětná nemovitost dlužníků v dražbě za částku 430 000 Kč. Náklady exekutora související s vedením exekučního řízení a prodejem předmětné nemovitosti činily částku 91 719,21 Kč a exekutor vydal do insolvenčního řízení jakožto výtěžek z prodeje předmětné nemovitosti částku 338 280,79 Kč. Dále exekutor vydal do insolvence plnění získané jinak než prodejem nemovitosti ve výši 1 749 Kč. V rámci insolvenčního řízení pak bylo rozhodnuto o tom, že žalobci se vyplácí jakožto výtěžek z prodeje nemovitosti, na nichž byla jeho pohledávka zajištěna, částka 303 001,79 Kč. V rámci insolvenčního řízení byla vyčíslena odměna správce v souvislosti s prodejem předmětných nemovitostí ve výši 37 028 Kč. Nicméně z výše uvedeného má soud za zjištěné, že exekutorem byla jakožto výtěžek z prodeje předmětných nemovitostí vydána do insolvenčního řízení částka 338 280,79 Kč (tedy bez zohlednění částky 1 749 Kč) a žalobci bylo vyplaceno jakožto výtěžek získaný zpeněžením částka 303 001,79 Kč. Fakticky tak žalobci nebylo ze zpeněžení uhrazena částka 35 279 Kč, a to z titulu strhnuté odměny správce, jakkoliv tato odměna byla insolvenčním soudem vyčíslena v částce vyšší, a to ve výši 37 028 Kč (pravděpodobně došlo k zohlednění i plnění, které byly exekutorem vydány a byly získány jinak než prodejem předmětných nemovitostí, tj. částky 1 749 Kč).

29. Žalobce inkasoval v rámci insolvenčního řízení jakožto výtěžek vydaný do tohoto insolvenčního řízení exekutorem fakticky částku 303 001,79 Kč. Tato částka se do žalované sumy fakticky nijak nepromítá, neboť žalobce přihlásil do insolvenčního řízení částku 1 345 448,09 Kč a žaluje právě částku o 303 001,79 Kč nižší, tedy právě částku 1 042 446,30 Kč.

30. Soud však dále ponížil částku (v podrobnostech soud odkazuje na zrušující rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3924/2020, zejména na odst. 36), kterou by jinak shledal důvodnou jakožto škodu na straně žalobce, o částku 35 279 Kč. Z provedeného dokazování se totiž podává, že v rámci exekučního řízení byly předmětné nemovitosti prodány za částku 430 000 Kč a do insolvenčního řízení, po odečtení odměny exekutora, byla vydána částka 338 280,79 Kč. Tato částka však nebyla celá vyplacena původnímu žalobci jakožto zajištěnému věřiteli, když z této bylo nadále strženo fakticky 35 279 Kč na odměně insolvenčního správce a žalobci jakožto zajištěnému věřiteli je vyplacena pouze částka 303 001,79 Kč. Pro úplnost soud uvádí, že odměna insolvenčního správce byla sice vyčíslena ve výši 37 028 Kč, fakticky však tato byla stržena pouze ve výši 35 279 Kč, což je škoda, která je přičitatelná k tíži žalobce. Z odůvodnění rozhodnutí dovolacího soudu z této věci se však podává, že i dle judikatury Nejvyššího soudu bylo uzavřeno, že v případě, že je do majetkové podstaty vydáván výtěžek zpeněžení z exekučního řízení, pak již insolvenčnímu správci dlužníka nenáleží odměna za zpeněžení předmětu zajištění, kterou by si jinak mohl dle § 298 odst. 2 insolvenčního zákona odečíst o výtěžku zpeněžení (např. usnesení Nejvyššího soud sp. zn. 29 Cdo 180/2017). Pokud tedy si za situace v souzeném případě insolvenční správce od výtěžku prodeje nemovitosti v exekučním řízení ve výši 338 280,79 Kč odečetl ještě odměnu 35 279 Kč, jednalo se o postup, který byl rozporný s ustálenou judikaturou, a bylo věcí původního žalobce, aby se bránil opravnými prostředky takovémuto postupu, a vzniku této škody zabránil. Původní žalobce tak však neučinil a je tedy jeho zaviněním, že částka 35 279 Kč mu vyplacena nebyla.

31. Co do částky 35 279 Kč, je tak přetržena příčinná souvislost mezi porušením povinnosti na straně státu, jak toto soud shledal, a vznikem škody co do této částky, neboť tato částka se do dispozice původního žalobce nedostala pro jeho pochybení tím, že se nebránil zásadou zákazu dvojí odměny (srovnej zrušující rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3924/2020), tedy tomu, že si insolvenční správce strhává odměnu za nemovitosti zpeněžené v rámci exekuce, když insolvenčnímu správci tato odměna právě ve výši 35 279 Kč nenáleží.

32. Žalobce v řízení sice neprokázal, že předmětná nemovitost měla hodnotu 2 000 000 Kč, nicméně ze znaleckého posudku znalecké kanceláře má soud za prokázané, že hodnota v roce 2015 činila částku v rozmezí 1 200 000 Kč až 1 224 000 Kč. Soud tak vyšel z částky, které by dosahovala obvyklá cena na konci roku, tj. částky 1 224 000 Kč, kdy by pravděpodobně došlo k prodeji předmětných nemovitých věcí. Do insolvenčního řízení byla přihlášena částka 1 345 448,09 Kč, žalobce inkasoval částku 303 001,79 Kč, tato částka se do žalované sumy fakticky nijak nepromítá, neboť žalobce přihlásil do insolvenčního řízení částku 1 345 448,09 Kč a žaluje právě částku o 303 001,79 Kč nižší, tedy právě částku 1 042 446,30 Kč, od dané částky pak bylo potřeba odečíst částku 35 279 Kč, kde je přetržená příčinná souvislost. jméno FO základě tohoto pak soud dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná co do částky 885 719,21 Kč a do zbytku žalobu zamítl, tj. do částky 156 729,09 Kč.

33. Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne datum, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona. Nárok byl u žalované uplatněn dne datum, žalovaná se tak v prodlení ocitla od datum. Úrok z prodlení pak soud přiznal z částky, kterou shledal důvodnou, a to z důvodů uvedených výše, a to od prvého dne po uplynutí stanovené lhůty, ve zbytku soud požadavek na přiznání tohoto příslušenství zamítl.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce po zaokrouhlení 187 080 Kč, přičemž tato částka představuje 69,94 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 84,97 % a úspěchu žalované v rozsahu 15,03 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 20 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 042 446,30 Kč sestávající z částky 12 500 Kč za každý ze 13 úkonů (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, účast na jednání dne datum, odvolání proti rozsudku I. stupně, nemeritorní dovolání, účast před odvolacím soudem, dovolání meritorní, účast u jednání dne datum, datum, datum, datum, datum a datum) uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 6 250 Kč za každý ze 3 úkonů (přezkoumání vyměření výše soudního poplatku za odvolání, odvolání proti zastavení řízení pro neuhrazení soudního poplatku, odvolání do znalečného) uvedených v § 11 odst. 2 a. t. včetně 12 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., účinného do datum, a 4 paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., účinného od datum, cestovní náhrada v celkové výši 18 184,61 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne datum náhrada 1 587,88 Kč za 226 ujetých km v částce 1 287,88 Kč (29,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 463/2017 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,7 l/100 km a 4 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 463/2017 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 3 × 30 minut v částce 300 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne datum náhrada 1 730,10 Kč za 238 ujetých km v částce 1 430,10 Kč (31,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,7 l/100 km a 4,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 3 × 30 minut v částce 300 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne datum náhrada 2 043,30 Kč za 226 ujetých km v částce 1 743,30 Kč (44,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,7 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 3 × 30 minut v částce 300 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne datum náhrada 2 043,30 Kč za 226 ujetých km v částce 1 743,30 Kč (44,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,7 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 3 × 30 minut v částce 300 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne datum náhrada 2 064,13 Kč za 226 ujetých km v částce 1 764,13 Kč (38,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,7 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 3 × 30 minut v částce 300 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne datum náhrada 2 064,13 Kč za 226 ujetých km v částce 1 764,13 Kč (38,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,7 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 3 × 30 minut v částce 300 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne datum náhrada 2 207,81 Kč za 226 ujetých km v částce 1 757,81 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,7 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 3 × 30 minut v částce 450 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne datum náhrada 2 221,98 Kč za 226 ujetých km v částce 1 771,98 Kč (35,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,7 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 3 × 30 minut v částce 450 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne datum náhrada 2 221,98 Kč za 226 ujetých km v částce 1 771,98 Kč (35,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,7 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 3 × 30 minut v částce 450 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 204 534,61 Kč ve výši 42 952,27 Kč, když advokát žalobce je plátcem této daně (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Soud pak žalobci nepřiznal náklady řízení za tyto úkony: předžalobní výzva, doplnění nemeritorního odvolání, doplnění otázek ke znaleckému posudku, doplnění návrhů na dokazování a nahlížení do spisu, když tyto neshledal důvodnými, k samotné předžalobní výzvě soud uvádí, že předběžné uplatnění nároku u žalované se nepočítá dle konstantní judikatury jako úkon dle advokátního tarifu.

35. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobcům jakoukoliv újmu.

36. Výroky IV. a V. jsou odůvodněny tím, že podle ustanovení § 148 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Ani u jednoho z účastníků nejsou splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, kdy soud každého z účastníků řízení zavázal k náhradě dle jejich úspěchu ve věci s tím, že lhůtu plnění určil ve stejné délce, a to s ohledem na odstavec předcházející, když se soudu jeví jako spravedlivé, aby účastníci řízení měli shodnou délku ke splnění shodné povinnosti. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání k Městskému soudu v Praze do patnácti dnů od jeho doručení prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se domáhat nuceného splnění povinnosti návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.