10 C 192/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Lukášem Kučerou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 , Anonymizováno Datum narození zainteresované osoby 0/0 Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: IČO zainteresované společnosti 0/0 Adresa zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení 165 000 Kč,

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalované úhrady částky 650 000 Kč.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 1 Žalobkyně se podanou žalobou dne 13. 10. 2023 domáhá zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 165 000 Kč (bez příslušenství), která jí měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky řízení vedeného před Okresním soudem v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, . Žalobkyně v předmětném řízení vystupovala jako žalovaná. Žalobkyně dne 17. 7. 2023 uplatnila u žalované svůj nárok. Stanoviskem ze dne 12. 10. 2023 jí žalovaná ničeho nepřiznala s tím, že nárok je promlčen, což odůvodnila tím, že účast žalobkyně v předmětném řízení byla ukončena usnesením ze dne 12. 1. 2022, když žalobkyně navrhla, aby prvostupňový soud s odkazem na ustanovení § 107a odst. 1 o.s.ř. připustil změnu na straně pasivně legitimované, tak že namísto původní žalované (v daném řízení žalobkyně) vstoupí do řízení noví účastníci. Žalobkyně s tímto závěrem nesouhlasí, když uvedla, že promlčecí doba běží od okamžiku, kdy naříkané řízení skončí jako celek, tudíž ve vztahu k žalobkyni nemohlo dojít k promlčení nároku.2 Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 20. 11. 2023, ve kterém uvedla, že stanoviskem ze dne 12. 10. 2023 žalobkyni ničeho nepřiznala z důvodu promlčení nároku, když vůči žalobkyni jako žalované bylo předmětné řízení skončeno dne 12. 2. 2022, kdy nabylo právní moci usnesení ze dne 12. 1. 2022 o připuštění změny účastníků na straně žalované. S ohledem na tuto skutečnost namítla žalovaná promlčení nároku.3 Při jednání právní zástupce žalobkyně uvedl, že námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy, když uvedl, že v případě, že by žalobkyně byla v naříkaném řízení úspěšná, tak by původní žalované (v daném řízení žalobkyni) vznikla škoda, kdy současně uvedl, že odškodňovací zákon hovoří o tom, že až konečným rozhodnutím ve věci začíná běh promlčecí lhůty, nikoliv od okamžiku ukončení účasti žalobkyně.4 Z podání stran je nesporné, že žalobkyně žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnila dne 17. 7. 2023. Dále je mezi stranami nesporné, že účast žalobkyně v naříkaném řízení skončila na základě usnesení ze dne 12. 1. 2022 o připuštění změny účastníků na straně žalované, které nabylo právní moci dne 12. 2. 2022.5 Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně počátku běhu naříkaného soudního řízení a jeho pravomocného ukončení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Dále soud učinil závěr o datu předběžného uplatnění nároku. Samotná žaloba pak byla podána dne 13. 10. 2023. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. Vzhledem ke vznesené námitce promlčení jsou tato zjištění postačující pro právní posouzení předmětu sporu a soud proto nerozvádí jiná zjištění.6 Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení:Podle ustanovení § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.Podle ustanovení § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.Podle ustanovení § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.Podle ustanovení § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.Podle ustanovení § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 citovaného ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.Podle ustanovení § 32 OdpŠk (1) se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Podle odst. 2 nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Podle odst. 3 se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.Podle ustanovení § 35 odst. 1 Odpšk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.Podle ustanovení § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem („o. z.“).Podle ustanovení § 14 odst. 1 citovaného zákona se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 citovaného § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.Ustanovení § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.7 V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně svůj nárok u žalované předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).8 Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.9 Žalovaná však vznesla ve vztahu k uplatněnému nároku námitku promlčení. Soud se proto nejprve zabýval důvodností této námitky promlčení a zda není v rozporu s dobrými mravy, jak namítala žalobkyně po předestření judikatury při jednání, kterou soud v daném řízení aplikoval (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1724/2017).10 Výslovně formulované ustanovení § 26 OdpŠk určuje vztah OdpŠk k občanskému zákoníku – jde o vztah speciality založený na tom, že zvláštní úprava se uplatní tam, kde speciální předpis stanoví něco jiného oproti úpravě obecné, přičemž obecnou úpravu je možno použít tam, kde speciální předpis její aplikaci nevylučuje výslovným zákazem anebo tím, že nestanoví něco jiného. To je odůvodněno tím, že právní vztah, který za podmínek stanovených zákonem č. 82/1998 Sb. mezi poškozeným a státem či územním samosprávným celkem vzniká, je občanskoprávním vztahem odpovědnosti za škodu. Není tak vyloučeno, že podle této legislativní konstrukce se ve sporech o náhradu škody způsobené veřejné moci podpůrně užijí některá občanskoprávní ustanovení k řešení zákonem č. 82/1998 Sb. neupravených dílčích otázek.11 Podle ustanovení § 32 OdpŠk se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona promlčí v subjektivní promlčecí lhůtě tří let ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá a je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží subjektivní promlčecí lhůta ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí; nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě. Podle odst. 3 se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.12 V ustanovení § 32 odst. 3 věta druhá OdpŠk je tak modifikován konec běhu subjektivní i objektivní promlčecí lhůty v případech, kdy je újma způsobená nesprávným úředním postupem spočívajícím v nedodržení zákonné či přiměřené lhůty pro učinění úkonu nebo vydání rozhodnutí. Vydáním rozhodnutí se přitom má na mysli vydání takového rozhodnutí, kterým se určité řízení končí. V případě předvídaném ve větě druhé odst. 3 neskončí běh promlčecí doby dříve než šest měsíců od konce řízení, jehož nezákonnou nebo nepřiměřenou délkou měla být způsobena nemajetková újma.13 Na základě dosavadní judikatury lze pak učinit závěr, že okamžik skončení řízení ve smyslu § 32 odst. 3 věty druhé OdpŠk. nemusí pro poškozeného nastat až nabytím právní moci posledního rozhodnutí, jímž se posuzované řízení končí ve vztahu k jinému účastníku, nýbrž nastane již okamžikem právní moci rozhodnutí, jehož vydání (objektivně) ukončilo účast poškozeného v posuzovaném řízení, a proto i jeho nejistotu ohledně výsledku řízení.14 K tomu soud dále uvádí, že podle ustanovení § 107a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti, popřípadě ten, kdo převzal výkon vlastnického práva k majetku, o nějž v řízení jde, vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107 (odst. 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odst. 2). Ustanovení § 107 odst. 4 platí obdobně (odst. 3). Podle § 107 odst. 4 o. s. ř. ten, kdo nastupuje do řízení na místo dosavadního účastníka řízení, musí přijmout stav řízení, jaký tu je v době jeho nástupu do řízení.15 Připustí-li, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka, soud pokračuje po právní moci usnesení v řízení s tímto novým účastníkem řízení (Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I,

II. Praha: C. H. Beck, 2009, komentář k § 107a).16 Právní mocí usnesení o procesním nástupnictví vydaného podle ustanovení § 107a o. s. ř. účastenství dosavadní žalované (v daném řízení žalobkyně) v řízení končí, ve vztahu k ní se jedná o konečné rozhodnutí a v řízení dále o hmotných ani procesních právech žalované již není rozhodováno. Tím končí i její veškerá případná nejistota spojená s konečným výsledkem řízení a v souvislosti s dalším trváním řízení (jeho délkou) tak již žádnou nemajetkovou újmu ve smyslu ustanovení § 31a OdpŠk. nemůže pociťovat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1724/2017).17 Rozhodnou skutečností pro určení počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty tak je v tomto případě den, kdy nabylo právní moci usnesení, kterým byla připuštěna změna účastníka na straně žalované, čímž byla ukončena účast žalované (nyní žalobkyně) v naříkaném řízení, tedy datem 12. 2. 2022. V případě újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení přitom vzniká újma již v průběhu tohoto řízení, neboť právě to zasahuje do práva účastníka řízení na rozhodnutí v přiměřené době (je vystaven trvající nejistotě ohledně výsledku řízení). Jelikož předpokladem pro uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení je pravomocné ukončení věci (ukončení účasti účastníka), počíná běžet subjektivní promlčecí lhůta ode dne, kdy nabylo právní moci poslední rozhodnutí vztahující se k tomuto účastníkovi.18 Podle ustanovení § 35 odst. 1 OdpŠk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.19 V obou případech se jedná o lhůtu počítanou dle občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.), tedy lhůtu hmotněprávní /viz IŠTVÁNEK, František, Pavel SIMON a František KORBEL. Zákon o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci: Komentář - ustanovení § 35 - [Systém ASPI]/.20 Podle ustanovení § 26 OdpŠk a § 605 odst. 2 o. z. konec lhůty nebo doby určené podle měsíců připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá skutečnost, od níž se lhůta nebo doba počítá.21 V posuzovaném případě tak žalobkyni vznikala nemajetková újmy způsobená délkou trvání řízení již v průběhu tohoto řízení, tedy právě tím, že řízení bylo stále vedeno a nebylo v tomto rozhodnuto. Toto se jednoznačně podává i ze žalobních tvrzení. Žalobkyně tak o vzniku nemajetkové újmy (dle žalobních tvrzení) a o tom, že za tuto odpovídá stát, věděla již v průběhu řízení. Nejpozději se pak o vzniklé újmě a o tom, kdo za tuto odpovídá, dozvěděla okamžikem doručení posledního rozhodnutí, kdy byla ukončena její účast na řízení.22 Řízení vedené Okresním soudem v , adresa, sp. zn. , spisová značka, skončilo vůči žalobkyni dne 12. 2. 2022, a to nabytím právní moci usnesení o ukončení její účasti v naříkaném řízení. Tento den je nutno považovat za konec naříkaného řízení pro účely kompenzačního řízení. Subjektivní promlčecí lhůta na náhradu nemajetkové újmy tak počala běžet fakticky dnem 13. 2. 2022. Promlčení lhůta pak marně uplynula dne 13. 8. 2022, tedy ještě před samotným uplatněním nároku u žalované, který u ní uplatnila dne 17. 7. 2023. Žaloba podaná dne 13. 10. 2023 tak byla podána po uplynutí promlčecí lhůty a nárok jí uplatněný je promlčen.23 Soud se dále zabýval tím, zda námitka promlčení není v rozporu s dobrými mravy. Soud v tomto směru odkazuje na judikaturu dovolacího soudu, v rámci níž dovolací soud uvedl k otázce možné aplikace korektivu dobrých mravů na žalovanou vznesenou námitku promlčení, že dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, sp. zn. 21 Cdo 486/2002; sp. zn. 25 Cdo 2905/99; sp. zn. 33 Cdo 1864/2000; sp. zn. 25 Cdo 484/99 nebo sp. zn. 21 Cdo 992/1999). Je přitom nutno zdůraznit, že tyto okolnosti by musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2905/99).24 Soud dále odkazuje na závěry přijaté dovolacím soudem ve věci sp. zn. 30 Cdo 2651/2010, kde tento uzavřel, že uplatnění námitky promlčení ze strany státu či územního celku lze posuzovat z hlediska souladu takového právního úkonu s dobrými mravy, přičemž uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil, neboli pokud by se jednalo o tzv. šikanozní výkon práva, kdy hlavní nebo alespoň převažující motivací k výkonu práva založeného zákonem je úmysl poškodit či znevýhodnit jiného.25 Soud tedy v tomto případě dospěl k závěru, že žalovanou uplatněná námitka promlčení v rozporu s dobrými mravy není.26 Nárok žalobkyně uplatněný žalobou je tak promlčen a soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.27 O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.28 V souzeném případě tak byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 2 režijních paušálů po 300 Kč dle ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za písemné vyjádření k žalobě a účast na jednání. Jejich zaplacení uložil soud neúspěšné žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle ustanovení § 160 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.