10 C 197/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr Tomášem Bělohlávkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 113 333 Kč s příslušenstvím I) Řízení se částečně, co do požadavku žalobce na zaplacení 33 000 Kč, zastavuje. II) Žalovaná je povinna uhradit žalobci 10 174,08 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 30. 7. 2020 do zaplacení, a dále zákonný úrok z prodlení z částky 33 000 Kč ve výši 8,25 % ročně od 30. 7. 2020 do 19. 1. 2021, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. III) Zamítá se žaloba ve zbývajícím žalobním požadavku na zaplacení 70 158,92 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 30. 7. 2020 do zaplacení. IV) Žalovaná je povinna uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 14 342 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou dne 30. 11. 2020 domáhá po žalované úhrady částky ve výši 113 333 Kč s příslušenstvím, jakožto finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu, způsobenou nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky řízení, které bylo vedeno u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce uvádí, že předmětem řízení byla pohledávka, kterou po něm vymáhalo SVJ, a poukazuje na průtahy, které v řízení nastaly. Žalobce uvádí, že prvé jednání ve věci bylo nařízeno až po roce od podání žaloby a po postoupení spisu Krajskému soudu v Ústí nad Labem toto trvalo více než čtyři a půl roku. Rovněž poukazuje na to, že spis byl 9 měsíců na Vrchním soudu v Praze. Žalobce považuje celkovou délku řízení za nepřiměřenou, uvádí, že věc nebyla složitou, sám délku řízení nikterak nezapříčinil a má za to, že řízení pro něj mělo velký význam, neboť bylo zasaženo do sousedských vztahů, došlo k narušení vztahů v domě a v posledku se musel žalobce odstěhovat. Žalobce vychází ze základní částky ročního odškodnění 20 000 Kč a dospívá k žalované částce.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním z 18. 1. 2021. V tomto uvedla, že v naříkaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a za tento poskytla finanční zadostiučinění ve výši 33 000 Kč. Žalovaná uvádí, že v řízení lze shledat zásadní průtahy, dále, že namítané řízení trvalo 6 let a 6 měsíců, nicméně poskytnutí zadostiučinění limituje význam řízení daný předmětem naříkaného řízení, kterým byla částka ve výši 21 530 Kč, tedy částka nikoliv objektivně vysoká. Z tohoto důvodu tak má žalovaná za to, že poskytnuté zadostiučinění ve výši 33 000 Kč je dostačujícím.

3. Ze shodných tvrzení účastníků má soud za zjištěné, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnil, a to dne 29. 1. 2021.

4. Na základě stanoviska z 15. 1. 2021 poskytla žalovaná žalobci zadostiučinění ve výši 33 000 Kč, které bylo žalobci uhrazeno na jeho účet dne 19. 1. 2021. Jelikož žalobce vzal v tomto rozsahu žalobu zpět, soud žalobu v této části výrokem I. částečně zastavil.

5. Ze spisu, vedeného [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující. Žaloba byla podána 22. 3. 2013 žalobcem [příjmení] [anonymizováno 6 slov] [ulice a číslo], [obec], proti žalovanému [titul] [celé jméno žalobce]. V naříkaném řízení tak zdejší žalobce vystupoval v pozici žalovaného. Předmětem řízení byl nárok SVJ vůči žalovanému na náhradu ceny za výměnu oken, které neměly být hrazeny z fondu oprav, konkrétně byla žalována částka 21 530 Kč s příslušenstvím. Žalovanému byla žaloba doručena dne 9. 5. 2013. Usnesením z 14. 6. 2013 [název soudu] je žalovaný vyzván k tomu, aby se k žalobě vyjádřil, žalovaný tak činí 17. 7. 2013. Dne 31. 7. 2013 je vyjádření žalovaného zasláno žalobci. Jednání ve věci je nařízeno na 24. 4. 2014 pokynem z října 2013. Usnesením ze 14. 2. 2014 soud vyrozumívá účastníky o tom, že má za to, že není dána věcná příslušnost okresních soudů. Věc je postoupena vrchnímu soudu 5. 3. 2014 a vrchní soud rozhoduje usnesením z 23. 10. 2014, že věcně příslušný jsou krajské soudy a že spis má být postoupen [název soudu]. Spis je [název soudu] postoupen [datum] [název soudu] pak nařizuje jednání až na 21. 1. 2019. Jednání se koná 21. 1. 2019 a na tomto účastníci uzavírají smír. Soud poté usnesením ze dne 21. 11. 2019 smír schválil. Tímto smírem se žalovaný zavázal uhradit žalobci částku 11 530 Kč a dále částku 10 000 Kč a strany se vzdaly nároků na náhradu nákladů řízení. Toto rozhodnutí nabylo právní moci 2. 12. 2019, což je právní moc posledního rozhodnutí ve věci samé v naříkaném řízení.

6. Ve věci byly splněny podmínky § 115a o.s.ř. pro rozhodnutí o věci bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem souhlasili.

7. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu naříkaného soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. Soud ve věci nehodnotil informace o průběhu naříkaného řízení, když k důkazu provedl naříkaný spis celý, jakož ani duplicitně nehodnotil listiny, týkající se průběhu tohoto řízení. Soud dále nehodnotil výpis z katastru nemovitostí, neboť z naříkaného řízení bylo prokázáno, že žalobce byl vlastníkem předmětného bytu a soud se rovněž nezabýval ani hodnocením zápisu ze schůze z 16. 5. 2013, neboť tato listina neměla význam pro posouzení nesprávného úředního postupu, ani pro otázku významu řízení pro žalobce, neboť předmětem tohoto byla úhrada finanční částky, resp. tvrzené pohledávky ze strany SVJ. Pokud pak tento tvrzený dluh měl vliv na vztahy v SVJ, nelze tyto přičítat soudnímu řízení, ale samotné skutečnosti, že žalobce tvrzenou pohledávku neuhradil, což právě mělo vést ke zhoršení vztahů, nikoliv to, že se o tomto vede řízení.

8. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

9. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

10. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

11. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen„ ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

12. Předmětné řízení tak trvalo ve vztahu k žalobci od 9. 5. 2013 (doručení žaloby) do 2. 12. 2019 (právní moc posledního rozhodnutí ve věci). Tedy trvalo 6 let a 7 měsíců, což je doba s ohledem na veškeré dále uvedené okolnosti případu nepřiměřená.

13. K uvedenému závěru vede soud právě již vyhodnocení kritérií § 31a odst. 3 odškodňovacího zákona, zejména pak vyhodnocení kritéria písmene d), tj. postupu soudů v daném řízení. Ve věci nastal zcela zásadní průtah v období od 14. 1. 2015, kdy byla po rozhodnutí o věcné příslušnosti krajských soudů věc předložena [název soudu], do 21. 11. 2019, kdy se ve věci teprve konalo prvé jednání, tedy krajskému soudu trvalo 4 roky a 10 měsíců od postoupení spisu, než ve věci nařídil jednání. Tento zcela zásadní průtah odůvodňuje závěr o tom, že ve věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení, když tento nepřeváží ani vyhodnocení ostatních kritérií, tj. ani složitost řízení, která nebyla zvýšená, ani jednání poškozeného, který svým jednání k délce řízení nepřispěl, ani význam předmětu řízení, který nebyl natolik marginální, aby bylo možno takovouto délku řízení akceptovat.

14. Soud tak dospěl k závěru, že vzhledem k těmto jednotlivým průtahům došlo v posuzovaném soudním řízení k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení.

15. Žalovaná poskytla žalobci zadostiučinění ve formě finanční, a to ve výši 33 000 Kč s odkazem na limitovaný význam řízení pro žalobce, daný hodnotou předmětu řízení.

16. Soud se tak předně zabýval obecně otázkou významu řízení pro žalobce.

17. V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě tomuto vznikla nemajetková újma (presumovaný vznik újmy žalovaná nevyvracela), kterou je nutno odškodnit v penězích, neboť žádné okolnosti, pro něž by bylo na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2828/2011), žalovaná netvrdila a ani soud je neshledal.

18. Pokud jde o význam řízení, soud vyšel z rozsudku NS sp. zn. 30 Cdo 3412/2011. Z tohoto se podává, že při posouzení kritéria významu řízení pro poškozeného podle § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk je třeba přihlédnout ke všemu, co je pro účastníka "v sázce" (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009), jako nejdůležitějšímu kritériu pro stanovení formy a případné výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené době. Nejvyšší soud k tomuto doplnil, že zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení se poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je pro něho význam předmětu řízení (viz i nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1320/10). Z toho důvodu nelze při posuzování významu předmětu řízení pro poškozeného odhlédnout ani od příslušenství plnění, které je předmětem řízení a jeho případně narůstající výše v průběhu řízení (typicky úrok z prodlení a náklady řízení). K tomuto pak Nejvyšší soud doplnil, že má-li poskytované odškodnění kompenzovat stav nejistoty, ve které byl poškozený nepřiměřeně dlouhým řízením udržován a újmě spojené s touto nejistotou má odpovídat forma a případná výše odškodnění, musí výše zadostiučinění především odpovídat významu předmětu řízení pro poškozeného (v dovolacím soudem posuzované věci reprezentované výší po žalobkyni požadované částky s příslušenstvím) s tím, že je-li předmětem řízení peněžité plnění, není obecně důvodné, aby ji zadostiučinění přiznané v penězích svou výší přesahovalo, nadto několikanásobně, jak to žádá žalobkyně, leda by pro mimořádnou výši zadostiučinění svědčilo některé z kritérií uvedených v § 31a odst. 3 písm. a) až d) OdpŠk.

19. Podle § 513 o.z. jsou příslušenstvím pohledávky úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

20. Význam řízení pro žalobce je tak limitován tím, co bylo v tomto smyslu pro něj„ v sázce“, tedy částkou 43 174,08 Kč sestávající z: -) jistina žalované částky 21 530 Kč -) úrokem z prodlení z částky 21 530 Kč od 1.11.2012 do konce řízení – řízení skončilo pravomocně dne 2.12.2019; kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ze žalované částky za takto vymezené období činí 11 444,08 Kč -) náhrada nákladů řízení, která žalobci v případě prohry s ohledem na dosavadní průběh naříkaného řízení hrozila ve výši celkem 10 200 Kč – výpočet dle AT: SoP 1 080 Kč; 4x odměna PZ žalobce za úkon právní služby á 1 980 Kč bez DPH (převzetí zastoupení; upomínka; žaloba; ÚJ dne 21.12.2019); 4x paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce; vše bez DPH (v naříkaném spise doklad o registraci k DPH založen není)

21. V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě tomuto vznikla nemajetková újma, kterou je nutno odškodnit v penězích, neboť soud – viz výše - neshledal okolnosti, pro něž by bylo na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva. S odkazem na výše uvedené však soud uzavírá, že výše finančního zadostiučinění je v tomto případě limitována částkou 43 174,08 Kč – viz výše.

22. Soud se proto dále zabývá tím, jaká by byla jinak – nelimitovaná - výše finančního zadostiučinění za tento nesprávný úřední postup, a tuto poté porovná s maximální možnou výší zadostiučinění shledanou výše.

23. Postup při určení přiměřené výše peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení stanovil ve své ustálené judikatuře Nejvyšší soud. Zdůraznil, že pro zachování jednotnosti rozhodování ve věcech odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je nezbytné, aby soudy ve svých rozsudcích podrobně vysvětlily, z jaké základní částky odškodnění vyšly a jakým způsobem, včetně procentního vyjádření, zohlednily kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk při určení konečné výše odškodnění (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). Na závěru o výši zadostiučinění by se měla kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk projevit ve stejném poměru, v jakém se podílela na celkové délce řízení; zásadně vhodnou formou tohoto projevu je procentní modifikace základní částky odškodnění za (celé) řízení (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1710/2012). Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu (viz např. rozsudky ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4889/2009 nebo ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4540/2009) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení.

24. Za posuzované řízení v délce trvání 6 let a 7 měsíců by tak soud přiznal žalobci základní částku ve výši 83 750 Kč, když vycházel z částky 15 000 Kč za první dva roky řízení (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná), a z částky 15 000 Kč za každý další rok řízení, tj. z částky 1 250 Kč za každý další měsíc řízení. Tuto částku zvolil soud s ohledem na to, že celková délka řízení nebyla sice přiměřená, ale zároveň neshledal soud důvody pro závěr, že je ve věci na místě vyjít z vyšší částky základního ročního odškodnění, když toto je dle ustálené judikatury přiznáváno až za řízení přesahující dobu 10 let dobu trvání řízení nebo za řízení, kde toto odůvodňuje výjimečné vyhodnocení některého z kritérií dle 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk., což zde soud neshledal.

25. Tuto částku pak je nutno upravit, a to (předně) v důsledku demonstrativně vypočtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím k : b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného: -) V rámci posouzení složitosti řízení je třeba zohlednit skutkovou, právní i procesní stránku řízení a počet soudních instancí (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk) – Řízení bylo běžně složitým po stránce skutkové, procesní i právní. Předmětem řízení byl nárok související s výměnou oken, které realizovalo SVJ, když bylo odsouhlaseno, že vlastníci bytů tyto náklady budou hradit sami. Ve věci fakticky dokazování prováděno nebylo, neboť účastníci na prvém jednání uzavřeli smír, nicméně po skutkové stránce bylo navrhováno provedení důkazů k tomu, co bylo ohledně úhrady výměny oken dojednáno, a kdo je povinen cenu výměny hradit. V řízení vystupoval běžný počet účastníků a i právní posouzení předmětu věci lze hodnotit jakožto standardní. Fakticky bylo ve věci rozhodováno na jedné soudní instanci. Soud tedy pro kritérium složitosti řízení a počet soudních instancí základní částku odškodnění nemodifikoval. -) Jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, resp. zda poškozený využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk) - Soud v řízení nezjistil jednání, kterým by se žalobce, v naříkaném řízení v pozici žalovaného, svým chováním zapříčinil o prodloužení, či zkrácení délky řízení, proto ani pro toto kritérium soud základní částku odškodnění nemodifikoval. -) Kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk) – Soud pro toto kritérium dospěl k závěru o nesprávném úředním postupu ve formě nepřiměřené délky řízení. Vzhledem k zcela zásadnímu průtahu, který nastal v době od předložení věci krajskému soudu, do doby nařízení jednání, není ani konstatováním nesprávného úředního postupu toto kritérium vyčerpáno a soud by pro tento zásadní průtah základní částku odškodnění navyšoval, a to o 50%. -) Význam předmětu řízení pro poškozeného (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk) - Evropský soud pro lidská práva tento typ řízení neřadí mezi řízení, kterým přisuzuje zvýšený význam pro účastníky (za řízení se zvýšeným významem pro účastníky jsou považována zejména řízení trestní, opatrovnická, pracovněprávní, o osobním stavu, ve věcech sociálního zabezpečení a týkající se zdraví nebo života). Význam předmětu řízení pro žalobce tak soud shledal jakožto typově běžný. Pokud jde o subjektivní význam řízení, pak soud nezohlednil tvrzení žalobce, že došlo k neshodám s ostatními vlastníky bytů, jakožto důsledek tohoto řízení, neboť pravou příčinou je fakt, že žalobce neuhradil částku za výměnu oken a ostatní vlastníci tak učinili, což bylo pravou příčinou sporů. Soud by rovněž zohlednil právě relativně nízkou částku, která je předmětem řízení a která se na nemajetkové újmě, vznikající žalobci, výrazně podílela tím, že by částku základního odškodnění pro takto snížený subjektivní význam v souhrnu snížil o 50%. Pro úplnost soud uvádí, že toto kritérium je nutno vyhodnotit i v rámci tohoto postupu pro porovnání s výše uvedenou limitací náhrady nemajetkové újmy, danou významem předmětu řízení obecně, dle judikatury Nejvyššího soudu.

26. Základní odškodnění by tak po zohlednění shora provedených procentních modifikací bylo namístě ponechat nemodifikované, tj. ve výši 83 750 Kč.

27. Vzhledem k tomu, že soud – viz výše – dospěl s ohledem na vyhodnocení kritéria významu řízení pro žalobce k limitu tohoto odškodnění ve výši 43 174,08 Kč a vzhledem k tomu, že jinak nelimitované odškodnění tuto výši odůvodňuje (bylo by vyšší, tj. limitované odškodnění není nedůvodně vysoké), přiznal soud žalobci, s ohledem na již poskytnuté zadostiučinění ve výši 33 000 Kč, dále částku finančního zadostiučinění ve výši 10 174,08 Kč a ve zbytku (70 158,92 Kč) soud žalobu zamítl.

28. Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona. Úroky z prodlení pak soud přiznal z částky finančního zadostiučinění, kterou shledal, z důvodů uvedených výše, za přiměřenou. Soud přiznal úroky z prodlení ve výši požadované žalobcem, když tato nekoliduje s výší zákonnou.

29. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobcům jakoukoliv újmu.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1, § 146 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

31. V souzeném případě byl žalobce zcela úspěšný, proto má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, v plné výši, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/2014). Žalovaný žalobci plnil dobrovolně po podání žaloby, tedy jinak důvodně zahájené řízení bylo pro chování žalované částečně zastaveno, a dále soud poskytl žalobci další finanční zadostiučinění nad rámec plnění žalované. Žalobce byl proto v řízení co do základu zcela úspěšný.

32. Žalobci, který byl v řízení právně zastoupen, vznikly v řízení náklady v celkové výši 14 342 Kč, která je tvořena: -) soudní poplatek ve výši 2.000 Kč; -) 3x odměna právního zástupce za úkon právní služby á 3.100 Kč bez DPH (převzetí zastoupení; žaloba; podání ve věci), tj. celkem 9.300 Kč bez DPH a 11.253 Kč s DPH (dle § 6,7, 9/4a) AT; tarifní hodnota 50 000 Kč dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013); -) paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce za 3 úkony právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč, tj. celkem 900 Kč bez DPH a 1.089 Kč s DPH.