10 C 198/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr Tomášem Bělohlávkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 200 000 Kč s příslušenstvím I) Řízení se částečně, co do požadavku žalobce na zaplacení částky 86 125 Kč, zastavuje. II) Žalovaná je povinna uhradit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,25% p.a. z částky 86 125 Kč ode dne 30. 11. 2020 do 10. 2. 2021, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku. III) Zamítá se žaloba ve zbývajícím žalobním požadavku na zaplacení 113 875 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 30. 11. 2020 do zaplacení. IV) Žalovaná je povinna uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 14 342 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou 1. 12. 2020 domáhá po žalované úhrady částky 200 000 Kč s příslušenstvím, jakožto finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky řízení vedeného u [anonymizována dvě slova] [obec] – [anonymizováno], pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce uvádí, že předmětem naříkaného řízení bylo vypořádání zaniklého společného jmění manželů a že toto řízení bylo zahájeno 25. 1. 2010 a skončilo schválením smíru 6. 12. 2019. Řízení tak trvalo téměř 10 let, žalobce na délce řízení neměl žádný podíl a délka řízení jej poškodila, neboť předmětem vypořádání byly mimo jiné nemovité věci účastníků řízení a v průběhu doby došlo ke snížení jejich hodnoty.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním z 12. 2. 2021. V tomto konstatovala, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení a žalobci poskytla zadostiučinění ve výši 86 125 Kč. Žalovaná uvádí, že k průtahu došlo zejména v období od 15. 7. 2016, kdy žalobce podal odvolání, do 8. 2. 2019, kdy došlo ke zrušení rozsudku soudu prvé instance pro nepřezkoumatelnost. Žalovaná vyšla ze základní částky odškodnění 15 000 Kč ročně a tuto ponížila o 20% z důvodu skutkové složitosti, o 10% z důvodu procesní složitosti a o 5% z důvodu podílu žalobce na délce řízení.

3. Ze shodných tvrzení účastníků má soud za zjištěné, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnil, a to dne 29. 5. 2020.

4. Podáním ze dne 7. 5. 2021 vzal žalobce žalobu částečně zpět, neboť 10. 2. 2021 mu byla žalovanou uhrazena na tomto finančním zadostiučinění částka 86 125 Kč. Soud proto v rozsahu této částky řízení výrokem I. zastavil.

5. Ze spisu vedeného [anonymizována dvě slova] [obec] – [anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující. Řízení bylo zahájeno žalobou datovanou 23. 1. 2020, odeslanou e-mailem právním zástupcem žalobce dne 25. 1. 2010. Žalobce [celé jméno žalobce] vystupoval v naříkaném řízení v pozici žalobce, žalovanou byla [jméno] [příjmení]. Předmětem řízení bylo vypořádání zaniklého společného jmění manželů, přičemž předmětem vypořádání bylo zejména 7 nemovitých věcí, dále 17 věcí movitých, dále smlouvy o důchodovém pojištění pro každého z účastníků a dále 8 závazků převzatých za trvání manželství. Dne 11. 2. 2020 soud vyzývá žalobce ke sdělení, zda na podané žalobě trvá, na toto reaguje žalobce 25. 2. 2010 s tím, že žaloba byla podána již 25. 1. 2010, což je potvrzeno IT administrátorem soudu, a tedy na žalobě trvá. Usnesením z 6. 5. 2010 je žalobce vyzván k úhradě soudního poplatku a pokynem z 8. 6. 2010 je vyzván žalobce soudem ke specifikaci listin, které mají být vyžádány soudem. 23. 6. 2020 je doručena žaloba k vyjádření žalované a tato se pak vyjadřuje prostřednictvím zástupce 19. 7. 2010. Pokynem z 10. 9. 2010 zasílá vyjádření žalované soud žalobci k vyjádření a tento reaguje 21. 7. 2010 vyjádřením. Pokynem z 10. 11. 2010 pak soud vyzývá žalobce, aby doplnil právně relevantní skutková tvrzení k námitkám žalované, ohledně nabytí majetku a závazků do SJM. Rovněž je vyzývána strana žalovaná. Žalobce nereaguje, a proto je 22. 11. 2010 vyzván znovu a poté opakovaně 10. 3. 2011. Žalobce vyjádření nezaslal a soud poté pokynem z 8. 4. 2011 nařizuje jednání na 16. 5. 2011. Žalovaná zasílá vyjádření 11. 5. 2011 včetně rozsáhlých listinných příloh. Soud jednání odročuje na 18. 7. 2011 a to z důvodu předvolání svědků, které označila ve svém podání žalovaná. Zároveň žalovanou soud vyzývá k přesnému označení adres svědků. Žalovaná doplňuje adresy svědků 25. 5. 2011, jedná se o celkem 4 svědky. Ohledně zbývajících svědků pokynem z 15. 6. 2011 soud vyzývá žalobce, nechť doplní adresy svědků, jež mají být známi žalobci. Dne 14. 7. 2011 pak žalobce kontaktuje soud, že pro zdravotní obtíže se jednání nařízeného na 18. 7. 2011 účastnit nemůže a žádá o odročení, neboť trvá na osobní účasti. Soud proto jednání odročuje. Dne 16. 8. 2011 dotazuje soud žalobce, kdy bude schopen účasti na jednání. Žalobce nereaguje, proto soud dotaz opakuje 16. 9. 2011. Přípisem z 24. 10. 2011 žalobce sděluje, že mu již jeho zdravotní stav nebrání účasti u jednání. Soud proto pokynem z 31. 10. 2011 nařizuje jednání na 23. 1. 2012. Žalovaná sděluje 2. 12. 2011 že nebyla uzavřena mimosoudní dohoda a 23. 1. 2012 kontaktuje soud žalovaná s tím, že žádá o odročení jednání. Žalobce zasílá soudu vyjádření 18. 1. 2012 Soudní jednání se koná 23. 1. 2012, na tomto je zamítnut návrh na odročení jednání a jsou prováděny listinné důkazy. Soud rovněž zamítá návrh na přerušení řízení do pravomocného skončení řízení vedeného u [anonymizována dvě slova] [obec] – venkov pod sp. zn. [spisová značka]. Na jednání soud slyší celkem 6 svědků a jednání je odročeno za účelem vypracování znaleckého posudku ohledně hodnoty movitých i nemovitých věcí. Soud v mezidobí připojuje přílohové spisy, a to pokynem z 23. 1. 2012. Usnesením soudu z 23. 1. 2012 je pak ustanoven znalec [titul]. [anonymizováno], za účelem ocenění nemovitostí. Dále je usnesením z 23. 1. 2012 ustanoven znalec za účelem ocenění hodnoty movitých věcí. Soud v mezidobí činí součinnostní dotazy na banku a zdravotní pojišťovnu a věřitele manželů. Žalobce se vyjadřuje 15. 2. 2012, předtím podáním z 23. 1. 2012 žádá žalovaná o ustanovení zástupce a dokládá své majetkové poměry, o čemž soud rozhoduje usnesením ze dne 22. 2. 2012 tak, že tuto žádost zamítá. V průběhu února 2012 zasílají oslovení věřitelé, případně jejich právní zástupci, odpovědi na dotazy soudu ohledně závazků manželů. Dne 12. 3. 2012 zasílá znalecký posudek znalec [příjmení], i v průběhu března 2012 odpovídají soudu oslovení věřitelé, případně státní orgány, například Finanční úřad ve Svitavách. Přípisem z 18. 9. 2012 pak soud urguje znalecký posudek na věci nemovité, tento je soudu dodán 24. 9. 2012, 25. 9. 2012 kontaktuje soud znalec [příjmení] s tím, že spis obdržel až 20. 8. 2012 a posudek zaslal již 21. 9. 2012, tedy lhůtu dodržel. Soud nařizuje poté jednání pokynem z 2. 11. 2012 na 17. 12. 2012 a žalobce žádá o odročení tohoto jednání z důvodu kolize. 26. 11. 2012 se vyjadřuje žalovaná a rovněž žalobce téhož dne sděluje soudu námitky proti vypracovanému znaleckému posudku. Jednání je odročeno na 14. 1. 2013 z důvodu žádosti žalobce. Znalec se vyjadřuje k námitkám 12. 12. 2012, žalobce žádá o odročení jednání nařízeného na 14. 1. 2013 podáním z 9. 1. 2013. K tomuto návrhu se připojuje žalovaná 9. 1. 2013, neboť mají probíhat mimosoudní jednání. Jednání je tedy odročeno na 18. 2. 2013, podáním z 8. 2. 2013 žalovaná sděluje, že k dohodě nedošlo. Jednání se koná 18. 3. 2013, je slyšen znalec [příjmení], účastníci označují další důkazy, zejména další spisy, konkrétně exekuční, a jednání je odročeno na 15. 5. 2013 za účelem schválení smíru, případně za účelem pokračování v řízení, pokud by účastníci sdělili, že smír uzavřen nebyl. Žalovaná žádá o prodloužení lhůty ke sdělení ohledně výsledků smírných jednání, soud připojuje označené spisy na jednání k 15. 5. 2013. Žalobce žádá o odročení jednání nařízeného na 15. 5. 2013 přípisem ze 7. 5. 2013, a to z důvodu kolize. Soud poté jednání k žádosti stran znovu odročuje, neboť tyto mimosoudně jednají. Žalovaná sděluje 25. 7. 2013 soudu, že stále trvají mimosoudní jednání účastníků, což potvrzuje 31. 7. 2013 i žalobce. 7. 8. 2013 dotazuje soud účastníky ohledně stavu mimosoudních jednání, vzhledem k tomu, že účastníci nesdělili, že by došlo k dohodě, soud pak nařizuje jednání na 16. 9. 2013. Zároveň činí součinnostní dotazy na subjekty, které mají informace k obsahu vypořádaného společného jmění manželů. V průběhu srpna obdrží soud informace od dotazovaných subjektů, přípisem z 28. 8. 2013 kontaktuje soud žalovaná s tím, že zasílá i nepodepsaný text dohody o vypořádání SJM a řadu listinných příloh. Jednání se koná 16. 9. 2013, jsou slyšeni dva svědci a řízení je přerušeno do pravomocného skončení řízení ve věci vedené u [anonymizována dvě slova] [obec] – [anonymizováno], pod sp. zn [spisová značka]. Usnesení o přerušení řízení ze dne 16. 9. 2013 je založeno na čl.

387. Důvodem přerušení je, že v tamním řízení je rozhodováno o závazku manželů v celkové výši přesahující 1 350 000 Kč a výsledku tohoto řízení je tak zapotřebí pro to, aby byla postavena existence tohoto závazku najisto. Žalobce se proti tomuto usnesení o přerušení řízení odvolává 8. 10. 2013 a soud jej usnesením z 10. 10. 2013 vyzývá k doplnění odvolání. Věc je předložena odvolacímu soudu 3. 1. 2014 a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec], usnesením ze 7. 1. 2014 odmítá podané odvolání. Soud poté průběžně kontroluje stav řízení, do jehož skončení je naříkané řízení přerušeno, konkrétně 4. 4. 2014, 30. 6. 2014, 10. 7. 2014, 30. 10. 2014, 12. 1. 2015, 30. 3. 2015, 1. 4. 2015, 17. 6. 2015, 15. 10. 2015, 15. 12. 2015, 25. 1. 2016, 10. 4. 2016 a do spisu jsou poté založena rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [obec] – [anonymizováno] č. j. [číslo jednací] a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec] č. j. [číslo jednací], kterými soud ukládá [celé jméno žalobce] povinnost, zaplatit částku 700 000 Kč s příslušenstvím a oběma manželům pak částku 660 484 Kč s příslušenstvím věřiteli [titul]. [příjmení]. Usnesením z 11. 4. 2016 pak rozhodl soud o tom, že vzhledem k pravomocnému skončení řízení pod sp. zn. [spisová značka] se v naříkaném řízení pokračuje. Soud nařizuje jednání na 20. 5. 2016, žalobce žádá o jeho odročení 3. 5. 2016, soud jednání odročuje na 25. 5. 2016 a toto jednání se koná. Na tomto jsou sdělena stanoviska stran, předneseny závěrečné návrhy a jednání je odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí. K tomuto dochází 30. 5. 2016. Písemné vyhotovení rozsudku z 30. 5. 2016 je založeno pod č. j. [číslo jednací], a tímto soud rozhodl o konkrétním způsobu vypořádání nemovitých a movitých věcí účastníků řízení tak, jak je specifikováno ve výrocích tohoto rozhodnutí. Žalobce se proti tomuto odvolává 15. 7. 2016 a soud jej vyzývá usnesením z 25. 7. 2016 k doplnění náležitostí odvolání. Žalobce doplňuje odvolání 6. 9. 2016 a soud jej vyzývá 7. 9. 2016 k úhradě soudního poplatku. K podanému odvolání se vyjadřuje žalovaná 24. 10. 2016 a věc je předložena soudu odvolacímu 10. 11. 2016. Pokynem ze 14. 9. 2018 nařizuje odvolací soud jednání na 3. 10. 2018. Toto je poté odročeno na 31. 10. 2018. Jednání odvolacího soudu se koná 31. 10. 2018 a za účelem jednání účastníků o mimosoudním vypořádání se odročuje na neurčito. Další jednání je nařízeno na 6. 2. 2019, toto se koná a je odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí na 8. 2. 2019 a na tomto pak soud vyhlašuje usnesení, kterým ruší rozhodnutí soudu prvé instance a věc mu vrací k dalšímu řízení. Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu se podává, že rozsudek soudu prvé instance je nepřezkoumatelný, proto tento byl zrušen. Z odůvodnění rozsudku soudu prvé instance nevyplývá, z jakých konkrétních důkazů svá skutková zjištění dovodil, učiněná skutková zjištění jsou nekonkrétní, v několika případech dokonce v rozporu s obsahem spisu. Navíc soud vyšel z toho, že mezi stranami jsou nesporné skutečnosti, které strany nespornými neučinily. Odvolací soud má dále i výhrady k rozsahu zjištěných závazků, když soud prvé instance neodůvodnil, který konkrétně z manželů daný konkrétní závazkový vztah převzal, a má za něj nadále tedy odpovídat. Rovněž má odvolací soud výhrady k otázce vnosů, když má za to, že tyto nebyly učiněny předmětem řízení ve lhůtě 3 let od zániku společného jmění manželů. Odvolací soud tak uzavírá, že mu nezbylo, než napadené rozhodnutí zrušit. Soud prvé instance poté nařizuje jednání na 29. 3. 2019 a toto se koná, a je odročeno na 26. 4. 2019 za účelem výslechu svědkyně. Jednání se koná 26. 4. 2019, je slyšena svědkyně a žalovaná a jednání je odročeno na 31. 5. 2019 za účelem předložení smíru ke schválení. Žalobce poté žádá o odročení jednání nařízeného na 31. 5. 2019 z důvodu posunu v mimosoudních jednáních. Soud jednání odročuje na 27. 6. 2019. Jednání se koná 27. 6. 2019 a toto je odročeno na 9. 8. 2019 za účelem schválení smíru, případně provedení jednání za účelem rozhodnutí ve věci. Žalobce žádá o odročení jednání 8. 8. 2019 a soud tomuto vyhovuje a odročuje jednání na 27. 9. 2019, důvodem jsou pokračující mimosoudní jednání účastníků řízení. Dne 26. 9. 2019 sděluje žalobce, že došlo k dohodě o textu smíru a proto žádá o odročení jednání. Soud odročuje jednání na 29. 10. 2019, návrh na schválení smíru zasílá 29. 10. 2019 žalovaná a rovněž žalobce. Jednání se koná 29. 10. 2019 a na tomto soud schvaluje účastníky předjednaný smír. Písemné vyhotovení usnesení, kterým se schvaluje smír ze dne 29. 10. 2019 je založeno na čl. 550, na tomto je vyznačena doložka k 3. 12. 2019, pokud jde o výrok I., a k 6. 12. 2019, pokud jde o výroky II., III., IV. a V.

6. Ve věci byly splněny podmínky § 115a o.s.ř. pro rozhodnutí o věci bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem souhlasili.

7. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

8. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

9. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

10. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

11. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen„ ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

12. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

13. Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobci od 25. 1. 2010 (podání žaloby; datum nakonec stvrzeno IT administrátorem soudu) do 6. 12. 2019 (právní moc usnesení o schválení smíru), tj. 9 let a 10 měsíců (z posledního měsíce uplynula méně než polovina, proto jej soud nezahrnuje), což je doba s ohledem na veškeré dále uvedené okolnosti případu nepřiměřená.

14. K uvedenému závěru vede soud vyhodnocení kritérií dle § 31a odst. 3 odškodňovacího zákona, konkrétně vyhodnocení kritéria dle písmene d) - postup orgánů veřejné moci během řízení. Soud dospěl k závěru, že v řízení došlo k období dílčího průtahu, a to v období od 10. 11. 2016, kdy byla po rozhodnutí soudu prvé instance věc předložena soudu odvolacímu, až do dne 14. 9. 2018, kdy odvolací soud až po jednom roce a deseti měsících nařídil ve věci jednání odvolacího soudu. Dalším důvodem pro závěr o tom, že celková délka řízení je pro kritérium postupu orgánu veřejné moci během řízení nepřiměřenou, je skutečnost, že rozsudek soudu prvé instance z 30. 5. 2016 byl usnesením soudu odvolacího ze dne 8. 2. 2019 zrušen pro nepřezkoumatelnost, neboť z tohoto rozhodnutí nebylo patrné, z jakých konkrétních důkazů soud prvé instance vycházel, učiněná zjištění jsou navíc nekonkrétní a částečně v rozporu s obsahem spisu; dále soud prvé instance vzal za nesporné skutečnosti, které účastníci nespornými neučinili, a rovněž nesprávně vyhodnotil otázku vnosů do SJM, když tyto nebyly učiněny předmětem řízení v zákonem stanovené lhůtě. Jakkoli nelze konstatovat, o jakou dobu přesně tato nepřezkoumatelnost rozhodnutí soudu prvé instance celkovou délku řízení prodloužila, je nutno učinit závěr, že pro tuto nepřezkoumatelnost došlo k prodloužení délky řízení. Vzhledem k těmto skutečnostem dospěl soud k závěru o nesprávném úředním postupu ve formě nepřiměřené délky řízení – soud se proto dále detailněji nezabýval přerušením řízení v době od 17. 1. 2014 do 11. 4. 2016, když se jinak z obsahu naříkaného spisu podává, že naříkané řízení bylo přerušeno do řízení vedeného u [anonymizována dvě slova] [obec] – [anonymizováno], pod sp. zn. [spisová značka], přičemž co do věcné stránky věci, bylo řízení přerušeno účelně, neboť v tomto jiném řízení byla skutečně řešena otázka existence závazků za manžely, která byla zásadní pro naříkané řízení, neboť vstupovala jako jedna z položek na straně pasiv do vypořádání SJM. Soud tedy pro kritérium postupu orgánu veřejné moci dospěl k závěru o tom, že celkovou délku řízení je třeba považovat za nepřiměřenou. Toto kritérium nepřeváží ani kritérium složitosti řízení, která byla sice vyšší, jak soud uvádí níže, nicméně celkovou délku řízení ještě neodůvodňuje, ani jednání poškozeného, který se částečně na délce řízení podílel, nicméně nelze konstatovat, že převažující měrou. Kritérium významu předmětu řízení pak hovoří spíše o závěru opačném, tedy že délka řízení je skutečně nepřiměřenou.

15. V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě tomuto vznikla nemajetková újma (presumovaný vznik újmy žalovaná nevyvracela), kterou je nutno odškodnit v penězích, neboť žádné okolnosti, pro něž by bylo na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2828/2011), žalovaná netvrdila a ani soud je neshledal.

16. Postup při určení přiměřené výše peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení stanovil ve své ustálené judikatuře Nejvyšší soud. Zdůraznil, že pro zachování jednotnosti rozhodování ve věcech odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je nezbytné, aby soudy ve svých rozsudcích podrobně vysvětlily, z jaké základní částky odškodnění vyšly a jakým způsobem, včetně procentního vyjádření, zohlednily kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk při určení konečné výše odškodnění (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). Na závěru o výši zadostiučinění by se měla kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk projevit ve stejném poměru, v jakém se podílela na celkové délce řízení; zásadně vhodnou formou tohoto projevu je procentní modifikace základní částky odškodnění za (celé) řízení (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1710/2012). Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu (viz např. rozsudky ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4889/2009 nebo ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4540/2009) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení.

17. Za posuzované řízení v délce trvání 9 let a 10 měsíců tak soud přiznal žalobci základní částku ve výši 132 500 Kč, když vycházel z částky 15 000 Kč za první dva roky řízení (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná), a z částky 15 000 Kč za každý další rok řízení, tj. z částky 1 250 Kč za každý další měsíc řízení. Tuto částku zvolil soud s ohledem na to, že celková délka řízení nebyla sice přiměřená, ale zároveň neshledal soud důvody pro závěr, že je ve věci na místě vyjít z vyšší částky základního ročního odškodnění, když toto je dle ustálené judikatury přiznáváno až za řízení přesahující dobu 10 let dobu trvání řízení nebo za řízení, kde toto odůvodňuje výjimečné vyhodnocení některého z kritérií dle 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk., což zde soud neshledal.

18. Tuto částku pak je nutno upravit, a to (předně) v důsledku demonstrativně vypočtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím k : b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného: -) V rámci posouzení složitosti řízení je třeba zohlednit skutkovou, právní i procesní stránku řízení a počet soudních instancí (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk) – Řízení bylo nadstandardně složitým po stránce skutkové; předmětem naříkaného řízení bylo vypořádání společného jmění manželů, které zahrnovalo 7 nemovitých věcí, 17 věcí movitých, dále majetkové vztahy související s důchodovým pojištěním a zejména 8 závazků. Skutková složitost řízení se tak na délce zásadně promítla, neboť soud musel nechat vypracovat 2 znalecké posudky, jeden na cenu movitých věcí, jeden na cenu nemovitostí. Soud dále činil řadu součinnostních dotazů, zejména na věřitele manželů, a připojoval i spisy za účelem zjištění rozsahu závazků obou manželů. Ve věci bylo dále slyšeno i větší množství svědků (celkem 8). Pro skutkovou složitost věci proto soud základní částku odškodnění snižuje o 20%. Věc byla dále složitější i po stránce právní, a pro tuto právní složitost věci proto soud dále ponižuje základní částku odškodnění o 10%. Zvýšená právní složitost je dána samotným předmětem řízení, kterým je vypořádání SJM, kdy musel soud zejména ohledně jednotlivých závazků, kterých bylo v řízení několik, činit závěry o tom, zda tyto patří do SJM či nikoli, a dále se vypořádávat s cenou majetku, který měl tvořit SJM a otázkami jeho nabytí, jakož i právně komplikovanou otázkou vnosů do SJM. Řízení bylo i přes větší počet svědků po procesní stránce standardně složitým, a proto soud pro toto kritérium základní částku dále nemodifikoval. Rovněž soud nemodifikoval základní odškodnění pro počet soudních instancí, když bylo rozhodováno pouze 2x soudem prvé instance a 1x soudem odvolacím, přičemž podruhé šlo u soudu prvé instance o schválení soudního smíru. -) Jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, resp. zda poškozený využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk). - Soud pro kritérium jednání žalobce jakožto poškozeného snížil základní částku odškodnění v souhrnu o 10%. Z průběhu naříkaného řízení se podává, že zásadním faktorem pro délku řízení byla skutečnost, že mezi účastníky probíhala celou dobu mimosoudní jednání a soud několikráte jednání odročoval právě pro to, že jsou vedena tato mimosoudní jednání, a účastníci předpokládají uzavření smíru. Řada soudních jednání končila tím, že soud odročoval za účelem schválení smíru nebo sdělení, že smír uzavřen nebyl a že má v řízení soud pokračovat. Pokud jde o konkrétní jednání žalobce v tomto směru, pak soud odkazuje na to, že žalobce byl soudem vyzván 10. 11. 2010, aby se vyjádřil k námitkám žalované, žalobce tak neučinil, soud jej musel opakovaně urgovat 10. 3. 2011, a jelikož ani i přes tuto urgenci žalobce nereagoval, pak soud nařídil jednání na 16. 5. 2011. Dále žalobce žádal opakovaně o odročení jednání například dne 14. 7. 2011 pro zdravotní problémy na své straně a soud jednání odročil, dále soud musel urgovat žalobce ohledně sdělení jeho zdravotního stavu přípisem z 10. 9. 2011, zda je již možno nařídit ve věci jednání, dále žalobce žádal o odročení dne 26. 11. 2012 a soud nařízené jednání odročil, dále žalobce žádal o odročení dne 9. 1. 2013 a soud nařízené jednání odročil, dále žalobce žádal o odročení jednání dne 7. 5. 2013 a soud jednání odročil, dále žalobce žádal o odročení jednání 3. 5. 2016 a soud jednání odročil, dále žalobce žádal o odročení jednání 31. 5. 2019 a soud jednání odročil, dále žalobce žádal o odročení jednání 8. 8. 2019 a soud jednání odročil a naposledy žalobce žádal o odročení jednání 26. 9. 2019 a soud jednání rovněž odročil. Na základě těchto skutečností tak má soud za to, že žalobce přispěl negativně k celkové délce řízení, a proto soud základní částku odškodnění pro chování žalobce jakožto poškozeného ponížil o uvedených 10%. -) Kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk) - Soud uvádí, že se na celkové délce řízení negativně promítl průtah u soudu odvolacího a nepřezkoumatelnost prvého rozhodnutí soudu prvé instance (jak je uvedeno výše). Tuto skutečnost však soud spatřuje dostatečně zohledněnou již tím, že soud ve věci shledal pro tyto skutečnosti nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce soudního řízení, a dále stanovením peněžité formy zadostiučinění. Hodnocení uvedeného kritéria je tím tedy vyčerpáno a toto nezakládá ani další navýšení, ani snížení hodnoty odškodnění. -) Významu předmětu řízení pro poškozeného (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk) - Evropský soud pro lidská práva předmětný tento typ řízení neřadí mezi řízení, kterým přisuzuje zvýšený význam pro účastníky (za řízení se zvýšeným významem pro účastníky jsou považována zejména řízení trestní, opatrovnická, pracovněprávní, o osobním stavu, ve věcech sociálního zabezpečení a týkající se zdraví nebo života). I subjektivní význam předmětu řízení pro žalobce pak soud shledal jakožto běžný, když tento žalobce odůvodňoval právě typovou povahou předmětu řízení, kterým bylo vypořádání SJM, tato je však jak uvedeno výše, standardní. Soud pro toto kritérium proto základní částku odškodnění nemodifikoval.

19. Základní odškodnění je tak po zohlednění shora provedených procentních modifikací na místě snížit o celkem 40 % na výsledných 79 500 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný žalobci již poskytl, jakožto finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení částku vyšší, konkrétně 86 125 Kč, pak soud žalobu ve zbytku žalobního požadavku, co do částky 113 875 Kč (200 000 – 86 125) zamítl.

20. Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona. Soud pokud jde o úroky z prodlení vyšel z toho, že žalovaná dobrovolně uhradila částku v celkové výši 68 125 Kč, tedy ve smyslu § 2054 odst. 2 o.z. uznala i důvodnost příslušenství takto uhrazené částky. Soud proto přiznal žalobci nárok na úroky z prodlení z dobrovolně plněné částky, a to v žalobcem požadované výši, když tato nekoliduje s výší zákonnou.

21. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobcům jakoukoliv újmu.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1, § 146 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř. V souzeném případě byl žalobce fakticky zcela úspěšný, proto má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, v plné výši, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/2014). Toto platí i za zdejší situace, kdy soud řízení částečně zastavil pro zpětvzetí žaloby žalobcem pro dobrovolné plnění žalovanou na část žalovaného nároku, který byl jinak uplatněn co do základu důvodně.

23. Žalobci, který byl v řízení právně zastoupen, vznikly v řízení náklady v celkové výši 14 342 Kč, která je tvořena: -) soudní poplatek ve výši 2.000 Kč; -) 3x odměna právního zástupce za 3 úkony právní služby á 3.100 Kč bez DPH (převzetí zastoupení; žaloba; podání ve věci), tj. celkem 9.300 Kč bez DPH a 11.253 Kč s DPH (dle § 6,7, 9/4a) AT; tarifní hodnota 50 000 Kč dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013); -) paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce za 3 úkony právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč, tj. celkem 900 Kč bez DPH a 1.089 Kč s DPH.