10 C 203/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Lukášem Kučerou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno za níž jedná Jméno žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení 117 061 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna uhradit žalobci 12 178 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba ve zbývajícím žalobním požadavku na zaplacení částky 104 883 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou dne , datum, domáhal po žalované náhrady újmy/škody v celkové výši 117 061 Kč s příslušenstvím vzniklé v souvislosti s trestními stíháními, které byly proti žalobci vedeny Generální inspekcí bezpečnostních sborů. Žalobu odůvodnil tím, že trestní stíhání žalobce bylo zahájeno usnesením , právnická osoba, , oddělení , adresa, ze dne , datum, , č. j. , anonymizováno, -842011 (dále jen „usnesení o zahájení trestního stíhání č. , hodnota, “) pro podezření z přečinu porušení služební povinnosti příslušníka bezpečnostního sboru podle § 398 odst. 2 alinea 1 trestního zákoníku spáchaného jako pokračování v trestném činu podle § 116 trestního zákoníku. Proti usnesení o zahájení trestního stíhání č. , hodnota, podal žalobce dne , datum, stížnost, která byla doplněna dne , datum, a následně dne , datum, . Usnesení o zahájení trestního stíhání č. , hodnota, bylo usnesením státního zástupce Městského státního zastupitelství v , jméno FO, ze dne , datum, , č. j. , anonymizováno, zrušeno a policejnímu orgánu bylo státním zástupcem uloženo, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Usnesení bylo právnímu zástupci žalobce doručeno dne , datum, . Dne , datum, bylo usnesením , právnická osoba, , oddělení , adresa, č. j. , anonymizováno, -842011 (dále jen „usnesení o zahájení trestního stíhání č. , hodnota, “) opětovně zahájeno trestní stíhání žalobce pro spáchání totožného přečinu, tedy porušení služební povinnosti příslušníka bezpečnostního sboru podle § 398 odst. 2 alinea 1 trestního zákoníku spáchaného jako pokračování v trestném činu podle § 116 trestního zákoníku. I proti usnesení o zahájení trestního stíhání č. , hodnota, podal žalobce dne , datum, stížnost, která byla doplněna podáním ze dne , datum, . I usnesení o zahájení trestního stíhání č. , hodnota, bylo usnesením státního zástupce Městského státního zastupitelství v , jméno FO, ze dne , datum, , č. j. , anonymizováno, -60 zrušeno a současně bylo rozhodnuto tak, že trestní věc žalobce se odkládá, neboť ve věci nejde o podezření z trestného činu a není na místě věc vyřídit jinak. Žalobce v souvislosti s těmito nezákonnými trestními stíhání uplatnil náhradu škody v podobě obhajného ve výši 32 670 Kč, kdy tyto jednotlivé úkony právní služby jsou specifikovány v žalobě. Současně uvedl, že žalovaná částečně dobrovolně na tento nárok plnila, přičemž tak požaduje uhradit rozdíl, který činí částku 17 061 Kč, a to za tyto úkony právní služby: porada s klientem ze dne , datum, , účast na nahlížení do spisu, písemné podání ze dne , datum, – doplnění stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání č. , hodnota, , podání ze dne , datum, – doplnění stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání č. , hodnota, , porada s žalobcem ze dne , datum, , podání ze dne , datum, - doplnění stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání č. , hodnota, , porada s žalobcem ze dne , datum, . Vedle toho se domáhal nemajetkové újmy za nezákonná trestní stíhání v celkové výši 100 000 Kč, kterou rozdělil na 2 části po 50 000 Kč k jednotlivým trestním stíháním – usnesení o zahájení trestního stíhání č. , hodnota, a usnesení o zahájení trestního stíhání č. , hodnota, . K samotné nemajetkové újmě žalobce uvedl, že trestní stíhání se jej negativně a hluboce dotýkalo a dosud dotýká. Samotné trestní stíhání bylo pro žalobce mimořádně stresující a vyčerpávající, když trestního stíhání bylo faktickým důsledkem dlouhodobých snah znechutit žalobci výkon jeho služby u bezpečnostního sboru jako bývalého vedoucího poříčního oddělení Krajského ředitelství policie hl. m. , jméno FO, , v důsledku čehož byl nucen dobrovolně opustit bezpečností sbor. Žalobce má za to, že se stal obětí tzv. bossingu. O enormní snaze poškodit žalobce na jeho právech a dehonestovat jeho osobu, společenskou pověst a práci, kterou jako dlouholetý člen bezpečnostního sboru vykonával, svědčí i skutečnost, že dne , datum, byl v tištěné podobě deníku Právo zveřejněn článek s názvem „, Anonymizováno, “. Předmětem článku je sdělení, že vůči žalobci, který je v daném článku ztotožněn i svým jménem a příjmením, bylo zahájeno trestní stíhání kvůli opakovanému zneužití služebních aut a v říjnu ho nadřízení propustili do civilu. Článek tak obsahuje zcela zavádějící informace ohledně okolností jeho propuštění ze služebního poměru, když z článku zcela zřejmě vyplývá záměr navodit dojem, že žalobce byl propuštěn do civilu v souvislosti se zahájením předmětného stíhání. Toto přímo vyplývá i z předmětného sdělení mluvčího , jméno FO, . V souvislosti se zveřejněním shora uvedeného článku žalobce dále uvedl, že dosud neznámá osoba vyhotovila kopie předmětného článku a tyto rozmístila do poštovních schránek v místě bydliště žalobce. K publikaci informací o trestním stíhání žalobce pak došlo opakovaně, když článek o daném trestním stíhání se objevil i na serveru novinky.cz. Publikování tohoto druhého článku pak mělo přímý vliv i na to, že s žalobcem byl ukončen pracovní poměr ve zkušební době, který v danou dobu vykonával na základě pracovní smlouvy uzavřené s , Anonymizováno, . , jméno FO, ze dne , datum, . Na základě pracovní smlouvy měl vykonávat pozici zkušební komisař – referent. Tento pracovní poměr však byl s žalobcem ukončen na základě listiny: zrušení pracovního poměru ve zkušební době ze dne , datum, . Důvodem skončení pracovní poměru ve zkušební době bylo zveřejnění novinového článku na serveru novinky.cz, kdy k jeho publikaci došlo dne , datum, a , datum, pak byl s žalobcem zrušen pracovní poměr. K tomu dále žalobce uvedl, že po rozhovoru s panem , jméno FO, , vedoucím oddělení zkušebních komisařů , anonymizováno, . , jméno FO, , mu bylo sděleno, že po zveřejnění předmětného článku a faktické hrozbě toho, že žalobce bude uznán vinným z trestného činu, byl jeho pracovní poměr ukončen ve zkušební době. , anonymizováno, . , jméno FO, neměl v zájmu s žalobcem pracovní poměr zrušit, ale naopak v něm pokračovat svědčí skutečnost, že ještě dne , datum, bylo vyhověno žádosti žalobce s výkonem jiné výdělečné činnosti. Daný nárok u žalované uplatnil žalobce dne , datum, .

2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě učinila nesporným, že žalobce u ní svůj nárok uplatnil dne , datum, . Žalovaná v rámci mimosoudního projednání shledala požadavek žalobce na náhradu škody spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení důvodným co do částky 15 609 Kč. Žalovaná dobrovolně neplnila na tyto úkony právní služby: porada s klientem ze dne , datum, z důvodu, že tento úkon byl součástí přípravy a převzetí zastoupení, účast na nahlížení do spisu, když se nejednalo o prostudování spisu ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) a. t., písemné podání ze dne , datum, – doplnění stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání č. , hodnota, , když se nejednalo o samostatný úkon a odměna za stížnost byla žalovanou přiznána, podání ze dne , datum, – doplnění stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání č. , hodnota, , když se nejednalo o samostatný úkon a odměna za stížnost byla žalovanou přiznána, porada s žalobcem ze dne , datum, , jelikož není důvod pro přiznání, když předchozí porady proběhly v tyto dny: , datum, , , datum, , , datum, a další porada byla uskutečněna dne , datum, (tj. po zahájení 2. trestního stíhání, podání ze dne , datum, - doplnění stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání č. , hodnota, , když se nejednalo o samostatný úkon a odměna za stížnost byla žalovanou přiznána, porada s žalobcem ze dne , datum, , jelikož není důvod pro přiznání, když předchozí porady proběhly v tyto dny: , datum, , , datum, . K nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím žalovaná uvedla, že celková doba trestního stíhání žalobce trvala nízké jednotky měsíců, přičemž z hlediska účinného zahájení trestního stíhání je určující datum doručení usnesení obviněnému. Usnesení o zahájení trestního stíhání č. , hodnota, bylo žalobci doručeno dne , datum, a k jeho zrušení došlo usnesením státního zástupce dne , datum, , trestní stíhání tak trvalo bez jednoho dne 2 měsíce. Druhé usnesení o zahájení trestního stíhání si žalobce převzal dne , datum, a k jeho zrušení došlo usnesením státního zástupce dne , datum, , tj. trestní stíhání trvalo cca 5 týdnů. Na celkové délce trestního stíhání se pak negativně podepsal faktor ležící mimo moc orgánů činných v trestním řízení, konkrétně doba, po kterou bylo třeba vyčkat na odůvodnění blanketních stížností žalobce proti oběma usnesením o zahájení trestního stíhání, kdy u usnesení č. , hodnota, trvalo odůvodnění stížnosti od , datum, do , datum, a usnesení č. , hodnota, od , datum, do , datum, . Dále uvedla, že žalobce opustil svoji práci u poříčního oddělení Krajského ředitelství policie hl. m. , jméno FO, z důvodu, že vstoupil do politické strany s vědomím neslučitelnosti těchto dvou funkcí, což sám potvrdil i médiím v novinovém článku. V návaznosti na výše uvedené žalovaná shledala, že konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a poskytnutí omluvy je dostatečné. Při jednání pak žalovaná vznesla námitku promlčení ve vztahu k nemajetkové újmě plynoucí z nezákonného trestního stíhání na základě usnesení o zahájení trestního stíhání č. , hodnota, .

3. Účastníci řízení při jednání konaném dne , datum, učinili nesporným průběh trestních řízení, a to konkrétně, že dne , datum, bylo vydáno Generální inspekcí bezpečnostních sborů usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce č. j. , anonymizováno, -842011 pro přečin porušení služební povinnosti příslušníka bezpečnostního sboru podle § 398 odst. 2 alinea 1 trestního zákoníku pokračování v trestném činu podle § 116 trestního zákoníku. Toto usnesení bylo doručeno žalobci dne , datum, . Žalobce měl opakovaně neoprávněně užívat služební vozidlo k soukromým účelům v nejméně ve 14 případech v rozporu s interními akty Policie ČR. Proti usnesení o zahájení trestního stíhání podal žalobce dne , datum, blanketní stížnost, která byla odůvodněna dne , datum, . Dne , datum, bylo vydáno usnesení státního zástupce Městského státního zastupitelství v , jméno FO, č. j. , anonymizováno, -16, kterým bylo usnesení zrušeno podle § 149 odst. 1 ve spojení s § 149 odst. 1 písm. b) trestního řádu a , právnická osoba, bylo uloženo, aby o věci znovu jednala a rozhodla. Dne , datum, bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání , právnická osoba, , oddělení , adresa, , č. j. , anonymizováno, -842011 pro totožný skutek, ve kterém opravila vady vytknuté státním zástupcem. Usnesení o zahájení trestního stíhání bylo doručeno žalobci dne , datum, . Proti němu podal žalobce dne , datum, blanketní stížnost. Dne , datum, policejní orgán stanovil žalobci lhůtu k doplnění blanketní stížnosti v délce 20 dní od data doručení blanketní stížnosti policejnímu orgánu. Stížnost byla odůvodněna dne , datum, . Žalobce pokaždé odmítl ve věci vypovídat a pouze uvedl, že se jedná o účelové trestní stíhání s cílem ho zničit. Dne , datum, bylo vydáno usnesení státního zástupce Městského státního zastupitelství v , jméno FO, č. j. , anonymizováno, -60, kterým bylo usnesení zrušeno, a podle § 159a odst. 1 TŘ se věc odložila, neboť nejde o podezření z trestného činu a není na místě vyřídit věc jinak. Státní zástupce v tomto usnesení uvedl, že důkazní materiál odůvodňuje závěr, že je dáno důvodné podezření, že se žalobce dopustil skutku popsaného v usnesení o zahájení trestního stíhání, nicméně s ohledem na aplikaci zásady subsidiarity trestní represe podle § 12 odst. 2 tr. řádu je potřeba uzavřít, že se jedná o bagatelní trestný čin, který vykazuje nižší míru společenské škodlivosti, když i obviněný je bezúhonnou osobou. Podle státního zástupce bylo možné věc vyřídit jako kázeňský přestupek, z důvodu subsidiarity trestní represe byla věc odložena.

4. Dále účastníci řízení na jednání konaného dne , datum, učinili nesporným, že žalovaná žalobci dobrovolně na základě stanoviska ze dne , datum, plnila na obhajném částku 15 609 Kč, o kterou je snížena žalovaná částka, přičemž na nemajetkovou újmu poskytla žalobci konstatování vydání nezákonných rozhodnutí a omluvu.

5. Z plné moci ze dne , datum, bylo zjištěno, že obhájce , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , převzal právní zastoupení žalobce v jeho trestní věci.

6. Z údajů o subjektech DPH bylo zjištěno, že , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, je plátcem této daně.

7. Z oznámení o převzetí obhajoby, stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne , datum, bylo zjištěno, že obhájce žalobce podal blanketní stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne , datum, . V blanketní stížnosti uvedl, že stížnost odůvodnění v přiměřené lhůtě poté, co se žalobce a jeho obhájce seznámí se spisovým materiálem.

8. Ze záznamu o nahlédnutí do trestního spisu bylo zjištěno, že obhájce žalobce dne , datum, v čase od 13:00 do 14:20 hodin nahlížel do trestního spisu, kdy si pořídil fotokopii kompletního spisového materiálu, zároveň mu byla poskytnuta data z elektronických nosičů (CD, DVD, flash disky apod.), které jsou součástí spisového materiálu.

9. Z doplnění stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne , datum, bylo zjištěno, že obhájce žalobce doplnil blanketní stížnost o odůvodnění proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne , datum, (usnesení o zahájení trestního stíhání č. , hodnota, ).

10. Z opětovného doplnění stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne , datum, bylo zjištěno, že obhájce žalobce opětovně doplnil blanketní stížnost o odůvodnění proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne , datum, (usnesení o zahájení trestního stíhání č. , hodnota, ).

11. Ze stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne , datum, (usnesení o zahájení trestního stíhání č. , hodnota, ) bylo zjištěno, že obhájce žalobce podal blanketní stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne , datum, . V blanketní stížnosti uvedl, že stížnost odůvodnění v přiměřené lhůtě.

12. Z odůvodnění stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne , datum, bylo zjištěno, že obhájce žalobce odůvodnil blanketní stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne , datum, (usnesení o zahájení trestního stíhání č. , hodnota, ).

13. Z potvrzení o poradě s právním zástupcem ze dne , datum, bylo zjištěno, že dne , datum, proběhla mezi žalobcem a jeho obhájcem porada přesahující 1 hodinu.

14. Z potvrzení o poradě s právním zástupcem ze dne , datum, bylo zjištěno, že dne , datum, proběhla mezi žalobcem a jeho obhájcem porada přesahující 1 hodinu.

15. Z potvrzení o poradě s právním zástupcem ze dne , datum, bylo zjištěno, že dne , datum, proběhla mezi žalobcem a jeho obhájcem porada přesahující 1 hodinu.

16. Z potvrzení o poradě s právním zástupcem ze dne , datum, bylo zjištěno, že dne , datum, proběhla mezi žalobcem a jeho obhájcem porada přesahující 1 hodinu.

17. Z potvrzení o poradě s právním zástupcem ze dne , datum, bylo zjištěno, že dne , datum, proběhla mezi žalobcem a jeho obhájcem porada přesahující 1 hodinu.

18. Z potvrzení o poradě s právním zástupcem ze dne , datum, bylo zjištěno, že dne , datum, proběhla mezi žalobcem a jeho obhájcem porada přesahující 1 hodinu.

19. Z faktury č. P20231594 ze dne , datum, bylo zjištěno, že obhájce žalobci vyúčtoval právní služby za září , Anonymizováno, ve výši 25 410 Kč včetně DPH, a to konkrétně za 14hodin po á 1 500 Kč. Současní faktury je i seznam provedených činností, kdy konkrétně v rámci trestního řízení vyúčtoval žalobci v rozsahu 5:35hodin, zbývající úkony byly žalobci vyúčtovány za disciplinární řízení.

20. Z faktury č. P20231759 ze dne , datum, bylo zjištěno, že obhájce žalobci vyúčtoval právní služby za říjen , Anonymizováno, ve výši 28 888 Kč včetně DPH, a to konkrétně za 15:55hodin po á 1 500 Kč. Současní faktury je i seznam provedených činností, kdy konkrétně v rámci trestního řízení vyúčtoval žalobci v rozsahu 14:40hodin, zbývající úkony byly žalobci vyúčtovány za disciplinární řízení.

21. Z faktury č. P20231927 ze dne , datum, bylo zjištěno, že obhájce žalobci vyúčtoval právní služby za listopad , Anonymizováno, ve výši 27 830 Kč včetně DPH, a to konkrétně za 15:20hodin po á 1 500 Kč. Současní faktury je i seznam provedených činností, kdy konkrétně v rámci trestního řízení vyúčtoval žalobci v rozsahu 15:05hodin, zbývající úkony byly žalobci vyúčtovány za disciplinární řízení.

22. Z faktury č. P20240045 ze dne , datum, bylo zjištěno, že obhájce žalobci vyúčtoval právní služby za prosinec , Anonymizováno, ve výši 8 318 Kč včetně DPH, a to konkrétně za 4:35hodin po á 1 500 Kč. Současní faktury je i seznam provedených činností.

23. Z faktury č. P20240407 ze dne , datum, bylo zjištěno, že obhájce žalobci vyúčtoval právní služby za leden , Anonymizováno, ve výši 2 722 Kč včetně DPH, a to konkrétně za 1:30hodin po á 1 500 Kč. Současní faktury je i seznam provedených činností.

24. Z faktury č. P20240571 ze dne , datum, bylo zjištěno, že obhájce žalobci vyúčtoval právní služby za únor , Anonymizováno, ve výši 10 436 Kč včetně DPH, a to konkrétně za 5:45hodin po á 1 500 Kč. Současní faktury je i seznam provedených činností.

25. Z faktury č. P20240804 ze dne , datum, bylo zjištěno, že obhájce žalobci vyúčtoval právní služby za březen , Anonymizováno, ve výši 10 436 Kč včetně DPH, a to konkrétně za 5:45hodin po á 1 500 Kč. Současní faktury je i seznam provedených činností.

26. Z usnesení Městského státního zastupitelství v , jméno FO, ze dne , datum, , č. j. , anonymizováno, -60, bylo zjištěno, že usnesení o zahájení trestního stíhání č. , hodnota, bylo zrušeno a podle § 159a odst. 1 trestního řádu se věc odložila, neboť nejde o podezření z trestného činu a není na místě vyřídit věc jinak. Státní zástupce v tomto usnesení uvedl, že důkazní materiál odůvodňuje závěr, že je dáno důvodné podezření, že se žalobce dopustil skutku popsaného v usnesení o zahájení trestního stíhání, nicméně s ohledem na aplikaci zásady subsidiarity trestní represe podle § 12 odst. 2 trestního řádu je potřeba uzavřít, že se jedná o bagatelní trestný čin, který vykazuje nižší míru společenské škodlivosti, když i obviněný je bezúhonnou osobou. Podle státního zástupce bylo možné věc vyřídit jako kázeňský přestupek, z důvodu subsidiarity trestní represe byla věc odložena.

27. Z oznámení žalobce ze dne , datum, adresované Krajskému ředitelství policie hl. m. , jméno FO, bylo zjištěno, že žalobce informuje o tom, že se stal řadovým členem politické strany , Anonymizováno, , což dokládá oznámením o přijetí do strany s tím, že s ohledem na tuto skutečnost očekává, že bude propuštěn ze služebního poměru z důvodu uvedeného v ustanovení § 42 odst. 1 písm. f) zákona č. 361/2003 Sb., zákon u služebním poměru.

28. Z pracovní smlouvy ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobce byl u , anonymizováno, . , jméno FO, zaměstnán na pozici zkušební komisař – referent s nástupem do pracovního poměru dne , datum, , s tím že pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou se zkušební dobou v délce 3 měsíce.

29. Ze zprávy , anonymizováno, . , jméno FO, ze dne , datum, bylo zjištěno, že , anonymizováno, . , jméno FO, vyhověl žádosti žalobce ve smyslu § 16 odst. 4 zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků, a udělil mu souhlas s výkonem jiné výdělečné činnosti: na základě dohody o provedení práce se , jméno FO, – , jméno FO, , IČO , IČO, , na pozici řidič silničních motorových vozidel.

30. Ze zrušení pracovního poměru ve zkušební době ze dne , datum, bylo zjištěno, že byl zrušen pracovní poměr žalobce ve zkušební době u , anonymizováno, . , jméno FO, na základě pracovní smlouvy ze dne , datum, . Pracovní poměr byl zrušen ze strany , Anonymizováno, . Ve zrušení pracovního poměru byl žalobce vyzván, aby se dostavil dne , datum, na oddělení péče o zaměstnance odboru personálního s vyplněným výstupním listem a k převzetí potvrzení o zaměstnání. Zrušení pracovního poměru ve zkušební době si žalobce osobně převzal dne , datum, v 9:05 hodin.

31. Z nahrávky puštěné při jednání dne , datum, bylo zjištěno, že na záznamu je zachyceno předání výpovědi žalobce ve zkušební době, kdy v nahrávce se uvádí, že výpověď byla převzata v čase 9:05 hodin, kdy na záznamu jsou slyšet hlasy 3 osob – 2 mužské hlasy a 1 ženský hlas, přičemž jeden hlas patří žalobci a druhý mužský hlas patří vedoucímu odboru , Anonymizováno, . Důvod výpovědi ve zkušební době byl žalobci sdělen takový, že neinformoval o tom, že je znovu trestně stíhán, kdy toto bylo zjištěno až z medií. Výpověď ve zkušební době byla dána z obavy, že hrozí nebezpečí, že může být žalobce odsouzen za úmyslný trestný čin.

32. Ze sdělení Krajského ředitelství policie hl. m. , jméno FO, ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobce byl zařazen na překážky ve službě na straně bezpečnostního sboru, a to vzhledem k tomu, že dne , datum, bylo se žalobcem zahájeno řízení ve věcech služebního poměru o zproštění výkonu služby podle ustanovení § 40 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, neboť žalobce byl podezřelý ze spáchání kázeňského přestupku se zvlášť škodlivým následkem a ponechání žalobce ve službě, konkrétně na služebním místě vedoucího , Anonymizováno, oddělení odboru služby pořádkové policie Krajského ředitelství hl. m. , jméno FO, , by mohlo mít vliv na chování a výkon služby podřízených policistů. Po dobu zařazení na překážky náležel žalobci služební příjem podle ustanovení § 124 odst. 8 zákona o služebním poměru.

33. Z žádosti o stanovisko služebního funkcionáře k neudělování odměn ze dne , datum, bylo zjištěno, že se žalobce dotazoval, proč již ¾ roku nedostal žádnou odměnu.

34. Z odpovědi na žádost o stanovisko služebního funkcionáře ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobci bylo sděleno, že způsob a udělování odměn je zcela v pravomoci služebního funkcionáře, přičemž nebylo zjištěno, že by došlo k nerovnému přístupu k žalobci.

35. Z žádosti o povolení jiné výdělečné činnosti adresované Krajskému ředitelství policie hl. m. , jméno FO, ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobce o povolení jiné výdělečné činnosti, a to o řidiče silničních motorových vozidel, které by vykonával na dohodu.

36. Ze stanoviska k žádosti o povolení jiné výdělečné činnosti ze dne , datum, bylo zjištěno, že bylo vydáno negativní stanovisko s tím, že s ohledem na akceschopnost bezpečnostního sboru a tím každého policisty a vedoucího policisty zejména, kdy ne vždy je dopředu známa nutnost nasazení toho, kterého policisty do výkonu služby a u vedoucího policisty navíc nutnost případné okamžité přítomnosti na útvaru či místě mimořádné události této žádosti nedoporučuji vyhovět.

37. Z novinového článku , Anonymizováno, v deníku Právo ze dne , datum, bylo zjištěno, že v článku je zmíněno jméno žalobce. V článku se konkrétně uvádí, že společně s kolegy měl hlídat bezpečnost a dodržování předpisů v , jméno FO, na Vltavě. Sám se ale dostal do křížku se zákonem, nikoli však na vodě, nýbrž na českých silnicích. Řeč je podle zjištění Práva o nyní již bývalém šéfovi poříčního oddělení pražské policie , adresa, . Ten si letos v září vyslechl obvinění kvůli opakovanému zneužití služebních aut a v říjnu ho nadřízení propustili do civilu. V článku se dále uvádí, mohu potvrdil, že , právnická osoba, v září tohoto roku obvinila jednoho příslušníka Policie ČR z trestného činu porušení služební povinnosti příslušníka bezpečnostního sboru, sdělil Právu mluvčí pražských městských žalobců , jméno FO, . Dále se v článku uvádí, že mohu sdělit, že pracovníci Odboru vnitřní kontroly pražské policie zjistili svou činností u jednoho z policistů pochybení, které mělo znaky trestného činu, proto věc předali , právnická osoba, , uvedl mluvčí pražské policie , jméno FO, . Právu potvrdil, že obviněný už u sboru skončil.

38. Z článku , Anonymizováno, uveřejněného na serveru novinky.cz dne , datum, bylo zjištěno, že v článku je zmíněno jméno žalobce. V článku se konkrétně uvádí, že , Jméno žalobce, , bývalý šéf , Anonymizováno, policistů, tvrdí, že se ho nadřízení i někteří podřízení snaží vyštvat do civilu. Vyšetřovatelé z , právnická osoba, ho ale v lednu už podruhé obvinili kvůli zneužití služebního auta. Obvinění Novinkám potvrdil sám , jméno FO, i mluvčí Městského státního zastupitelství v , jméno FO, , jméno FO, . Dále je v článku uvedeno, že podle , jméno FO, je kauza účelová, nepravdivá, kdy se někdo snaží jej poškodit a zničit jak v osobním, tak pracovním životě, kdy se stal pro krajské ředitelství nepohodlným a chtějí se ho zbavit. Doplnil, že šikana vůči němu se projevila například tím, že čtvrtstoletí u policii a deseti letech ve vedení , Anonymizováno, oddělení jej nadřízení poslali na studijní pobyt k policistům řešícím dopravní nehody. Nutili ho prý jít také na psychotesty, a protože odmítl, vedli s ním i kázeňské řízení. Nakonec ho úplně odstavili ze služby kvůli takzvané překážce na straně zaměstnavatele. Loni v říjnu pak byl , jméno FO, propuštěn do civilu. Důvodem však podle něj není trestní stíhání, ale skutečnost, že vstoupil do politické strany , Anonymizováno, , která sdružuje bývalé policisty. A členství ve straně je neslučitelné s prací u policejního sboru, proto jej nadřízený se všemi výsluhami i odchodným propustil. Sám dále uvedl, že veškeré úkony vůči němu už byly tak silné, že je nemohl snést. Tak vstoupil do politické strany na nadřízený měl povinnost ho propustit ze služebního poměru.

39. Z článku , Anonymizováno, na serveru irozhlas.cz dne , datum, bylo zjištěno, že v článku je zmíněno jméno žalobce. V článku je uvedeno, že ministerstvo spravedlnosti se expolicistovi za nezákonné stíhání omluvilo dopisem. Dále je v článku uvedeno, že Krajské ředitelství pražské policie žaluje bývalého šéfa poříčního oddělení , adresa, korun. Má jít o škodu, kterou , jméno FO, způsobil tím, že používal služební auto k soukromým účelům. , jméno FO, tvrdí, že jeho stíhání i vymáhání škody je účelové, protože se dostal do sporu s vedením pražské policie a byla snaha ho od sboru dostat a pomstít se mu. V článku je dále uvedeno, že v rozhodnutí o zastavení trestní stíhání se píše, že se , jméno FO, skutečně dopustil zneužití služebního auta, ale právě pro nízkou škodlivost by ho šlo řešit jako přestupek a předat jeho nadřízenému. Jenže ještě před vydáním tohoto rozhodnutí vstoupil , jméno FO, do politické strany , Anonymizováno, , a musel tak u policie skončit, protože členství ve straně a služební poměr se vylučují. Jak sám , jméno FO, říká, rozhodl se preventivně, protože nevěděl, kam může tlak proti němu dojít. Zároveň se netají tím, že využil skulinu v zákoně, jak odejít a zachovat si po třiceti letech služby nárok na výsluhy, o které by jinak mohl přijít. Každopádně tím, že , jméno FO, od sboru odešel, tak už nemá nadřízeného, který by se mohl případem zabývat. Zůstává tak pouze spor o to, zda skutečně spáchal škodu za šest tisíc korun a jestli ji má, nebo nemá zaplatit.

40. Z výslechu žalobce bylo zjištěno, že u policie sloužil 23 let z toho 9 let na pozici vedoucího, předtím byl na pozici zástupce vedoucího. Práce u policie byla jeho snem a chtěl ji vykonávat až do důchodu. Samotnému trestnímu stíhání předcházely různé tlaky od vedení, jeho nadřízených, když si dovolil v určitých věcech odporovat, kdy jej např. nutili k úkonům, které dle jeho názoru odporovaly zákonu. V důsledku tohoto se stal nepohodlným. Tyto tlaky byly cca 1,5 – 2 roky před trestním stíháním. Od policie odešel sám, když vstoupil do politické strany , Anonymizováno, , a to z důvodu, že na něj byl vyvíjen velký tlak. Do politické strany vstoupil i z toho důvodu, že věděl, že od policie bude propuštěn rychleji, než kdyby dával výpověď. Od policie odešel se všemi výsluhami i odchodným. Poté co odešel od policie byl bez práce cca 3 měsíce. V případě, že by byl odsouzen tak by přišel o výsluhu a odchodné platy. Než odešel od policie byl na překážkách ze strany zaměstnavatele s tím, že po celou dobu měl 100 % plat. Rád by se vrátil k policii, ale s ohledem na současný stav u policii a jeho vedení se nevrátí, neboť by se mu mstili. V důsledku trestních stíhání byl pod psychickým tlakem, byl nervózní doma, křičel na děti i své rodiče. Špatně spal, neustále se budil. O tom, že je o něm psáno v novinách se dozvěděl od svých rodičů, když se jej jeho matka zeptala, zda něco udělal, protože o něm četla v novinách. Byla z toho nešťastná, brečela, v důsledku čehož byl nešťastný i on. O novinovém článku se dozvědělo i jeho okolí, když jej někdo vložil do poštovních schránek sousedů. V důsledku novinového článku o jeho trestním stíhání pak byl i propuštěn ve zkušební době u nového zaměstnavatele na , anonymizováno, . , jméno FO, , což mu i řekl vedoucí pan , jméno FO, . Když nastupoval do nového zaměstnání na , anonymizováno, . , jméno FO, , tak novému zaměstnavateli neoznamoval, že je trestně stíhán, neboť toto považoval za osobní věc. Následně pak byl cca 3 měsíce bez práce, než si našel novou práci.

41. Z výslechu svědkyně , adresa, bylo zjištěno, že je manželkou žalobce. Uvedla, že její manžel rád pracoval u policie, byl to jeho sen. Před samotným trestním stíháním nutili manžela jeho nadřízení k věcem, které sám nechtěl dělat. Zhoršila se i finanční stránka rodiny, když cca od roku , Anonymizováno, přestal její manžel v práci dostávat odměny. Trestní stíhání manžela bylo pro rodinu velmi psychicky náročné a nepříjemné, v důsledku toho byl manžel vznětlivý, špatně spal, v noci se často budil. Mají dva syny, kteří se jich ptali, proč je jejich otec trestně stíhán, přičemž toto se jim snažili vysvětlit. Daná věc byla i medializována, což začali i řešit jejich příbuzní a sousedé. O medializaci se dozvěděli od matky manžela, která za nimi přišla s novinovým článkem. Oni do té doby o medializaci nevěděli. Synové i jezdili na tábory od policie, ale v okamžiku, kdy její manžel začal být trestně stíhán, tak je přestali zvát na tyto tábory. Její manžel u policie skončil, neboť vstoupil do politické strany.

42. Soud k důkazu zamítl provést: pokyn k vyslání na psychologické vyšetření, přehled pokut uložených za období , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , datum, -, datum, a , datum, – , datum, , rozkaz o vyslání na studijní pobyt ze dne , datum, , rozkaz o prodloužení studijního pobytu ze dne , datum, , metodický návod k zajištění jednotného postupu při vyslání příslušníka na studijní pobyt, metodická příručka k udělování souhlasu s výkonem jiné výdělečné činnosti ze dne , datum, , článek na serveru novinky.cz ze dne , datum, : , jméno FO, , článek na serveru euro.cz ze dne , datum, : , Anonymizováno, , výslech , jméno FO, , výslech , jméno FO, , svědka , jméno FO, , znalecký posudek a faktura za vypracování znaleckého posudku, a to z důvodu nadbytečnosti, když soud měl dostatečně zjištěn skutkový stav a to v takovém rozsahu, který byl nutný pro rozhodnutí v dané věci.

43. Na základě provedeného dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, a po přihlédnutí ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, dospěl soud k závěru o skutkovém a právním stavu:

44. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Toto se týká zejm. průběhu trestního řízení. Pokud jde o zásahy vyvolané trestním řízením (nezákonným rozhodnutím) do osobnostní sféry žalobce, soud tyto blíže rozvádí v rámci právního posouzení těchto nároků níže. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění plně postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku.

45. Soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel.

46. Soud posoudil věc po právní stránce podle těchto ustanovení:Podle ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.Podle ustanovení § 2 citovaného zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.Podle ustanovení § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.Podle ustanovení § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.Podle ustanovení § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.Podle ustanovení § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.Podle ustanovení § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 3 téhož ustanovení náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení a zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.Podle ustanovení § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.Podle ustanovení § 32 OdpŠk se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen.Podle ustanovení§ 35 odst. 1 OdpŠk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.Podle ustanovení § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem („o. z.“).Podle ustanovení § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.Ustanovení § 15 odst. 2 OdpŠk pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.Podle ustanovení § 32 odst. 3 věta první OdpŠk nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen.

47. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

48. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

49. Usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). V daném případě byl žalobce stíhán na základě dvou usnesení o zahájení trestního stíhání, přičemž obě usnesení o zahájení trestního stíhání byla odklizena, ostatně toto bylo i mezi účastníky řízení nesporné, čímž je dána odpovědnost žalované za újmu vzniklou žalobci z titulu vydání nezákonného rozhodnutí dle § 7 odst. 1 OdpŠk. Nezákonnými rozhodnutími tak jsou usnesení , právnická osoba, , oddělení , adresa, ze dne , datum, , č. j. , anonymizováno, -842011 (usnesení o zahájení trestního stíhání č. , hodnota, ), kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro podezření z přečinu porušení služební povinnosti příslušníka bezpečnostního sboru podle § 398 odst. 2 alinea 1 trestního zákoníku spáchaného jako pokračování v trestném činu podle § 116 trestního zákoníku, a dále usnesení o zahájení trestního stíhání , právnická osoba, , oddělení , adresa, , , datum, , č. j. , anonymizováno, -842011 pro totožný skutek, ve kterém opravila vady vytknuté státním zástupcem.

50. Náklady vynaložené na obhajobu v trestním řízení jsou náklady, které byly vynaloženy na zrušení nezákonného rozhodnutí (§ 31 odst. 1 OdpŠk). Zahrnují pouze účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování, přičemž výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně, kterým je vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen „a. t.“ (§ 31 odst. 3 OdpŠk).

51. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce se domáhá odškodnění za úkony právní služby, které byly všechny realizovány za účinnosti o. z. (po , datum, ), soud s odkazem na ustanovení § 26 OdpŠk a § 2952 o. z. uvádí, že není nutné se zabývat jakožto podmínkou vzniku tohoto nároku tím, zda skutečně došlo k úhradě odměny, resp. nákladů právních služeb žalobcem jeho právnímu zástupci, když postačuje samotný vznik dluhu. Samotný vznik dluhu pak má soud za prokázaný z předložených vyúčtování průběžných odměn advokáta.

52. Náklady musejí být přitom vynaloženy přímo na odstranění nezákonného rozhodnutí. Nepostačuje, pokud byly vynaloženy v souvislosti s nezákonným rozhodnutím (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 594/2013). Obecně sice platí, že advokát je vázán pokyny a přáními svého klienta, nicméně toto ještě nezakládá účelnost a důvodnost všech realizovaných úkonů (vč. porad) a přiznání vícero dalších porad by mělo být jen výjimečné, vždy odůvodněné konkrétními okolnosti vyžadujícími nezbytnost toho konkrétního úkonu za účelem odstranění nezákonného rozhodnutí. O účelně vynaložené náklady právního zastoupení nejde tehdy, jestliže zastoupení nesleduje svůj hlavní účel, tj. poskytování ochrany porušeným nebo ohroženým skutečným subjektivním právům a právem chráněným zájmům (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3190/2014). Zásadní je tedy to, že náklady lze považovat za odškodnitelné jen v případě, kdy šlo o náklady vynaložené účelně a účelnost vynaložení nákladů řízení je třeba posoudit podle okolností konkrétního případu.

53. V posuzovaném případě bylo žalobci sděleno v obou případech obvinění z přečinu porušení služební povinnosti příslušníka bezpečnostního sboru podle § 398 odst. 2 alinea 1 trestního zákoníku. V souladu s ustanovením § 10 odst. 3 písm. b) a. t. se za tarifní hodnotu považuje částka ve výši 10 000 Kč. V souladu s ustanovením § 10 odst. 3 písm. b), ve spojení s ustanovením § 7 za jeden úkon právní služby náleží odměna ve výši 1 500 Kč a 300 Kč režijní paušál podle ustanovení § 13 odst. 4 a. t. účinného do , datum, .

54. Žalobce se žalobou domáhal částky 17 061 Kč představující škodu v podobě nákladů na obhajobu. K tomu soud uvádí, že daný nárok na náhradu škody není promlčen, neboť nárok na náhradu hmotné škody se promlčí za 3 roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá (§ 32 odst. 1 OdpŠk). Toto soud uvádí z důvodu rozptýlení pochybností, kdyby žalovaná namítala, že vnesla námitku promlčení i ve vztahu k hmotné škodě z titulu nezákonného trestního stíhání č. , hodnota, . Soud pro přehlednost uvádí, že předmětem žaloby byly tyto náklady, kdy soud ke každé jednotlivé položce učiní právní závěr.Úkony právní služby:- porada s žalobcem přesahující jednu hodinu ze dne , datum, – soud za tento úkon žalobci nepřiznal ničeho, jelikož je součástí úkonu přípravy a převzetí zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., které bezprostředně předcházela tomuto úkonu- účast na nahlížení do spisu u policejního orgánu dne , datum, v čase od 13:00 do 14:20hod – soud tento úkon shledal důvodným, a to s ohledem na rozsah spisového materiálu, když nahlédnutí do trestního spisu bylo nutné k další účelné obraně žalobce v dané věci, když v souladu s nálezem sp. zn. I. ÚS 3906/17 ze dne , datum, – úkon nahlížení do spisu může být považován za samostatný úkon právní služby, za který náleží náhrada podle ustanovení § 11 odst. 3 a. t., neboť se svou povahou kvalitativně blíží úkonu podle § 11 odst. 1 písm. f) a. t.. Soud tak za tento úkon přiznal žalobci částku 1 500 Kč představující odměnu a 300 Kč představující režijní paušál a DPH z těchto částek, když obhájce žalobce je plátcem této daně,- písemné podání ze dne , datum, - doplnění stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání č. , hodnota, - soud za tento úkon žalobci nepřiznal ničeho, jelikož se nejednalo o samostatný úkon a odměna za stížnost již byla přiznána a žalobci ničeho nebránilo, aby podal již odůvodněnou stížnost, kterou by nebylo třeba doplňovat,- písemné podání ze dne , datum, - doplnění stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání č. , hodnota, - soud za tento úkon žalobci nepřiznal ničeho, jelikož se nejednalo o samostatný úkon a odměna za stížnost již byla přiznána a žalobci ničeho nebránilo, aby podal již odůvodněnou stížnost, kterou by nebylo třeba doplňovat,- porada s žalobcem přesahující jednu hodinu ze dne , datum, - soud za tento úkon žalobci nepřiznal ničeho, jelikož není důvod pro přiznání, když předchozí porady proběhly v tyto dny: , datum, , , datum, , , datum, a další porada byla uskutečněna , datum, (tj. po zahájení druhého trestního stíhání), jedná se tak o neúčelné navyšování nákladů řízení,- písemné podání ze dne , datum, - doplnění stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání č. , hodnota, - soud za tento úkon žalobci nepřiznal ničeho, jelikož se nejednalo o samostatný úkon a odměna za stížnost již byla přiznána a žalobci ničeho nebránilo, aby podal již odůvodněnou stížnost, kterou by nebylo třeba doplňovat.- porada s žalobcem přesahující jednu hodinu ze dne , datum, - soud za tento úkon žalobci nepřiznal ničeho, jelikož není důvodu pro přiznání, když předchozí porady proběhly v tyto dny: , datum, , , datum, , jedná se tak o neúčelné navyšování nákladů řízení.

55. Soud tak žalobci na obhájném nad rámec toho, co mu žalovaná přiznala dobrovolně, přiznal částku 2 178 Kč, jak je popsáno v odst. 55 tohoto rozsudku.

56. Žalobce se dále domáhal nároku na náhradu nemajetkové újmy vyvolané vydanými nezákonnými rozhodnutí ze dne , datum, a , datum, , kterými došlo k zahájení trestního stíhání vůči žalobci, přičemž žalobce za každé z těchto nezákonných trestních stíhání požadoval nemajetkovou újmu ve výši 50 000 Kč, tedy celkem 100 000 Kč.

57. Žalovaná na tomto nároku žalobci dobrovolně přiznala konstatování porušení práva a omluvu, finanční odškodnění žalobci nepřiznala, přičemž toto žalobci sdělila stanoviskem ze dne , datum, .

58. Usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). V daném případě byl žalobce stíhán na základě dvou usnesení o zahájení trestního stíhání, přičemž obě usnesení o zahájení trestního stíhání byla odklizena, ostatně toto bylo i mezi účastníky řízení nesporné, čímž je dána odpovědnost žalované za újmu vzniklou žalobci z titulu vydání nezákonného rozhodnutí dle § 7 odst. 1 OdpŠk.

59. Nezákonnými rozhodnutími tak jsou usnesení , právnická osoba, , oddělení , adresa, ze dne , datum, , č. j. , anonymizováno, -842011 (usnesení o zahájení trestního stíhání č. , hodnota, ), kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro podezření z přečinu porušení služební povinnosti příslušníka bezpečnostního sboru podle § 398 odst. 2 alinea 1 trestního zákoníku spáchaného jako pokračování v trestném činu podle § 116 trestního zákoníku, a dále usnesení o zahájení trestního stíhání , právnická osoba, , oddělení , adresa, , , datum, , č. j. , anonymizováno, -842011 pro totožný skutek, ve kterém opravila vady vytknuté státním zástupcem.

60. Žalovaná pak ve svém závěrečném návrhu vznesla námitku promlčení ve vztahu k prvnímu nezákonnému trestnímu stíhání. Soud se tak nejprve zabýval touto vznesenou námitkou promlčení ve vztahu k usnesení o zahájení trestního stíhání č. , hodnota, . První usnesení o zahájení trestního stíhání bylo zrušeno usnesením státního zástupce ze dne , datum, , kterým bylo , právnická osoba, uloženo, aby o věci znovu jednala a rozhodla. Usnesení bylo právnímu zástupci žalobce doručeno dne , datum, , ostatně toto bylo i mezi účastníky řízení nesporné, když žalovaná toto tvrzení žalobce nikterak nesporovala (žalobcem uváděno přímo v žalobě). Druhé usnesení o zahájení trestního stíhání bylo vydáno dne , datum, a doručeno žalobci dne , datum, a zrušeno usnesením Městského státního zastupitelství v , jméno FO, ze dne , datum, , č. j. , anonymizováno, -60,61. Soud nejprve uvádí, že dojde-li k opakovanému zahájení a zrušení trestního stíhání, je třeba takováto trestní stíhání posuzovat samostatně, k tomu soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2266/2021.

62. Žalobce své nároky z nezákonných trestních stíhání shodně uplatnil u žalované dne , datum, , což ostatně bylo mezi účastníky nesporné, přičemž žalobu ke zdejšímu soudu podal dne , datum, . První trestní stíhání žalobce bylo skončeno usnesením státního zástupce ze dne , datum, , přičemž bylo právnímu zástupci žalobce doručeno dne , datum, . K tomu soud dále uvádí, že po dobu 6 měsíců od uplatnění nároku u žalované dne , datum, byl přerušen běh promlčení lhůty dle § 35 odst. 1 OdpŠk, kdy následně běh promlčecí lhůty znovu pokračoval.

63. Podle ustanovení § 26 OdpŠk a § 605 odst. 2 o. z. konec lhůty nebo doby určené podle měsíců připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá skutečnost, od níž se lhůta nebo doba počítá.

64. Z daného je tak patrné, že nárok žalobce ve vztahu k nemajetkové újmě z prvního nezákonného trestního stíhání je promlčen, když promlčecí lhůta započala běžet od doručení zrušujícího usnesení obhájci žalobce dne , datum, . Soud dává žalobci za pravdu, že svůj nárok u žalované uplatnil včas, nicméně opomněl, že v této 6měsíční lhůtě musí i následně nárok uplatnit i u soudu, když toliko po dobu 6 měsíců od uplatnění nároku u žalované neběží promlčecí lhůta.

65. Soud se dále zabýval tím, zda námitka promlčení není v rozporu s dobrými mravy. Soud v tomto směru odkazuje na judikaturu dovolacího soudu, v rámci níž dovolací soud uvedl k otázce možné aplikace korektivu dobrých mravů na žalovanou vznesenou námitku promlčení, že dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, sp. zn. 21 Cdo 486/2002; sp. zn. 25 Cdo 2905/99; sp. zn. 33 Cdo 1864/2000; sp. zn. 25 Cdo 484/99 nebo sp. zn. 21 Cdo 992/1999). Je přitom nutno zdůraznit, že tyto okolnosti by musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2905/99).

66. Soud dále odkazuje na závěry přijaté dovolacím soudem ve věci sp. zn. 30 Cdo 2651/2010, kde tento uzavřel, že uplatnění námitky promlčení ze strany státu či územního celku lze posuzovat z hlediska souladu takového právního úkonu s dobrými mravy, přičemž uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil, neboli pokud by se jednalo o tzv. šikanózní výkon práva, kdy hlavní nebo alespoň převažující motivací k výkonu práva založeného zákonem je úmysl poškodit či znevýhodnit jiného.

67. Soud tedy v tomto případě dospěl k závěru, že žalovanou uplatněná námitka promlčení v rozporu s dobrými mravy není.

68. Nárok žalobce uplatněný žalobou v částce 50 000 Kč ve vztahu k prvnímu nezákonnému trestnímu stíhání je tak promlčen a soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítl.

69. Soud se dále zabýval nemajetkovou újmou žalobce ve vztahu k druhému nezákonnému trestnímu stíhání.

70. V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk [k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný pod číslem 67/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].

71. Soud se tak zabýval tím, zda je dostačujícím zadostiučiněním konstatování nezákonnosti rozhodnutí a poskytnutí omluvy nebo zda žalobci náleží zadostiučinění v penězích (§ 31a odst. 2 OdpŠk). Při stanovení formy či výše zadostiučinění soud vychází především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédne i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 nebo ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod číslem 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

72. Povahou trestní věci se má na mysli zejména závažnost trestného činu, kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části trestního zákoníku).

73. Žalobce byl stíhán pro podezření ze spáchání přečinu porušení služební povinnosti příslušníka bezpečnostního sboru podle § 398 odst. 2 alinea 1 trestního zákoníku spáchaného jako pokračování v trestném činu podle § 116 trestního zákoníku, přičemž mu hrozila trestní sazba až na tři léta odnětí svobody, zákaz činnosti nebo propadnutí věci. Žalobce nebyl zadržen, ani vazebně stíhán. Trestní stíhání žalobce skončilo již v přípravném řízení, kdy na žalobce nebyla ani podána obžaloba. Povaha trestné činnosti s sebou nenese zvýšené společenské odsouzení, jako je tomu například u trestných činů směřujících proti životu nebo zdraví či se sexuálním podtextem. Soud s povahou trestné činnosti v rámci porovnání pracoval tak, že vyšel z případů poškozených, kteří byli stíháni pro stejnou či obdobnou trestnou činnost co do povahy trestné činnosti. Trestní stíhání žalobce bylo částečně medializováno, jak bude popsáno níže.

74. Délka trestního řízení zohledňuje zejména to, po jak dlouhou dobu zásah do osobnostních složek jednotlivce v důsledku proti němu vedeného trestního řízení trval. Je však na místě porovnávat vliv tohoto kritéria s ostatními a nečinit z něj mechanicky určující hledisko, neboť trvání trestního stíhání může způsobovat jak kontinuální nárůst újmy projevující se v osobnosti člověka, tak i uvadající zájem společenského prostředí o daný případ, tedy pokles zásahů do sféry poškozeného.

75. Předmětné trestní stíhání žalobce trvalo cca 5 týdnů. Věc byla toliko vedena v rámci řízení přípravného. Pokud jde o průběh trestního řízení a postup orgánů činných v trestním řízení, lze konstatovat, že řízení probíhalo plynule. Soud se pak ani blíže nezabýval námitkami ze strany žalobce ohledně šikanózního jednání ze strany jeho zaměstnavatele (policie), když žalobce se v daném řízení domáhal nezákonného trestního stíhání.

76. Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby zohledňují individuálních následky trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných výše. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení její profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) - mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být zahájením a vedením trestního stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit.

77. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění „liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. II. ÚS 590/08). Toto samo je však (bohužel) průvodním jevem každého takového trestního stíhání, tedy nelze pouze z těchto skutečností dovozovat nárok na zadostiučinění každého poškozeného za tvrzenou nemajetkovou újmu, ale právě naopak je třeba konkrétně u každého poškozeného individuálně zkoumat zásahy do jeho osobnostní sféry a jejich konkrétní projevy.

78. Žalobce tvrdil, že vydáním nezákonného rozhodnutí ve formě usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne , datum, byl zasažen v tom směru, že dané trestní stíhání mělo dopad na celou jeho rodinu, tedy i manželku a jeho syny. Trestní stíhání se jej negativně a hluboce dotýkalo a dosud dotýká. Samotné trestní stíhání bylo pro žalobce mimořádně stresující a vyčerpávající, když trestního stíhání bylo faktickým důsledkem dlouhodobých snah znechutit žalobci výkon jeho služby u bezpečnostního sboru jako bývalého vedoucího , Anonymizováno, oddělení Krajského ředitelství policie hl. m. , jméno FO, , v důsledku čehož byl nucen dobrovolně opustit bezpečností sbor. Žalobce má za to, že se stal obětí tzv. bossingu. V souvislosti se zveřejněním shora uvedeného článku žalobce dále uvedl, že dosud neznámá osoba vyhotovila kopie předmětného článku a tyto rozmístila do poštovních schránek v místě bydliště žalobce. K publikaci informací o trestním stíhání žalobce pak došlo opakovaně, když článek o daném trestním stíhání se objevil i na serveru novinky.cz. Publikování tohoto druhého článku pak mělo přímý vliv i na to, že s žalobcem byl ukončen pracovní poměr ve zkušební době, který v danou dobu vykonával na základě pracovní smlouvy uzavřené s , Anonymizováno, hl. m. , jméno FO, dne , datum, . Na základě pracovní smlouvy měl vykonávat pozici zkušební komisař – referent. Tento pracovní poměr však byl s žalobcem ukončen na základě listiny zrušení pracovního poměru ve zkušební době ze dne , datum, . Důvodem skončení pracovní poměru ve zkušební době bylo zveřejnění novinového článku na serveru novinky.cz, kdy k jeho publikaci došlo dne , datum, a , datum, pak byl s žalobcem zrušen pracovní poměr. K tomu dále žalobce uvedl, že po rozhovoru s panem , jméno FO, , vedoucím oddělení zkušebních komisařů , anonymizováno, . , jméno FO, , mu bylo sděleno, že po zveřejnění předmětného článku a faktické hrozbě toho, že žalobce bude uznán vinným z trestného činu, bylo jeho pracovní poměr ukončen ve zkušební době. , anonymizováno, . , jméno FO, neměl v zájmu s žalobcem pracovní poměr zrušit, ale naopak v něm pokračovat svědčí skutečnost, že ještě dne , datum, bylo vyhověno žádosti žalobce s výkonem jiné výdělečné činnosti.

79. Soud uvádí, že žalobce nevyzýval, aby odlišil způsobené újmy z prvního a druhého nezákonného trestní stíhání, a to s odkazem na rozhodnutí Městského soudu v , jméno FO, sp. zn. 25 Co 275/2021, ze kterého vyplývá, že žalobce není schopen vždy zcela jednoznačně rozlišit dopady jednotlivých trestních řízení do jeho života. Nicméně toto nelze zcela paušalizovat a je namístě každý jednotlivý případ posuzovat individuálně, a to i z pohledu toho, co skutečně to, které trestní stíhání způsobilo a zda skutečně případně tím dalším (druhým) trestním stíháním došlo k nějakému závažnějšímu či zásadnějšímu prohloubení již případně existujících potíží či nikoli. Soud v daném případě zohlednil zejména vzrůstající stres, nespavost u žalobce, kdy soud má za to, že žalobce není schopen přesně odlišit, z jakého trestního stíhání mu vznikla konkrétní míra stresu a určitá psychická nepohoda.

80. Soud i bez výslechu žalobce, jeho manželky, a to pouze na základě obsahu trestního spisu uvěřil tomu, že trestní stíhání bylo pro žalobce stresující a že žil v nejistotě a obavách z výsledku trestního stíhání, když částečně trpěl i nespavostí.

81. Soud pak i uvěřil žalobci v rámci jeho účastnického výslechu žalobce a výpovědi jeho manželky, že se v důsledku nezákonného trestního stíhání narušil jeho osobní život, když v rámci rodiny docházelo k hádkám, když žalobce byl vznětlivý a nepříjemný na své děti, popř. své rodiče. O trestním stíhání žalobce se pak dozvěděli i sousedé, když neznámá osoba hodila novinový článek o stíhání žalobce do jejich schránek. Je pravdou, že se jednalo o článek z prvního trestního stíhání, nicméně soud je toho názoru, že i díky tomu se sousedé zajímali i o druhé trestní stíhání žalobce, které rovněž bylo medializováno. Nicméně je třeba zdůraznit, že státu nelze přičítat k tíži, že neznámá osoba novinový článek rozmístila do schránek sousedů žalobce. Soud má rovněž za prokázané, že v důsledku trestního stíhání žalobce přestali jeho syny zvát na tábory, na které dříve jezdili. Soud však nemá za prokázané, že v důsledku trestního stíhání žalobce došlo ke zhoršení finanční situace rodiny, když žalobce přestal dostávat odměny již před prvním nezákonným trestním stíhání, a to v cca v roce , Anonymizováno, . Rovněž ukončení pracovního poměru žalobce u policie nelze přičítat nezákonnému trestnímu stíhání, když žalobce se dobrovolně rozhodl vstoupit do politické strany , Anonymizováno, , pročež byl ukončen jeho pracovní poměr u policie. K tomu je třeba i uvést, že od policie odešel se všemi výsluhami a odstupným. Nicméně v průběhu trestního stíhání měl žalobce důvodné obavy, že v případě, že by byl odsouzen, tak by přišel o výsluhu a odchodné platy. Rovněž do příčinné souvislosti nelze dávat skutečnost, že žalobce byl po nějakou dobu nezaměstnaný, když se sám dobrovolně rozhodl odejít od policie. Tvrzený bossing pak rovněž nelze dávat do přímé souvislosti s nezákonným trestním stíháním, neboť v rámci této žaloby se toliko odškodňují následky tohoto nezákonného trestní stíhání. Co se týče zjištění ohledně trestního stíhání žalobce jeho rodiči, je třeba uvést, že tyto nepříjemné zážitky se primárně vztahují k prvnímu nezákonnému trestnímu stíhání, nicméně soud je toho názoru, že rodiče žalobce snášeli úkorně obě trestní stíhání žalobce, pročež k tomuto bylo rovněž soudem přihlédnuto. Soud pak má rovněž za prokázané, že v důsledku druhého trestního stíhání, kdy vyšel novinový článek byl ukončen pracovní poměr žalobce ve zkušební době, což má soud za prokázané i z audionahrávky, která byla provedena k důkazu, které koresponduje s písemným vyhotovením výpovědi ve zkušební době, který se časově shodu s audionahrávkou, ve které je uváděn čas 9:05 hodin. K tomu soud dále uvádí, že do té doby , anonymizováno, . , jméno FO, neměl v zájmu s žalobcem pracovní poměr zrušit, ale naopak v něm pokračovat o čemž svědčí skutečnost, že ještě dne , datum, bylo vyhověno žádosti žalobce s výkonem jiné výdělečné činnosti.

82. Co se týče samotné medializace případu soud uvádí, že novinový článek v deníku Právo ze , datum, s názvem , Anonymizováno, se jednoznačně týkal prvního trestního stíhání žalobce, neboť druhé trestní stíhání žalobce bylo zahájeno až usnesením ze dne , datum, , je tak zřejmé že daný článek předcházel druhému trestnímu stíhání. Soud se tak ve vztahu k tomuto článku nezabýval námitkami žalobce ohledně toho, že tento článek byl na objednávku policejního orgánu a že v článku se objevují nepravdivé údaje, které poškozují žalobce. Ze zbylých článků pak má soud za prokázané, že bylo informováno o trestním stíhání žalobce a že žalobce již nepracuje u policie, neboť vstoupil do politické strany , Anonymizováno, a členství ve straně je neslučitelné s prací u policejního sboru, ostatně toto i sám žalobce sdělil novinářům. Současně v článku ze dne , datum, je pak i uvedeno, že ministerstvo spravedlnosti se expolicistovi za nezákonné stíhání omluvilo dopisem.

83. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 pak uzavřel, že „Výše zadostiučinění přiznaného podle ustanovení § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“84. Soud případ žalobce porovnal s věcí projednávanou u zdejšího soudu pod sp. zn. 12 C 73/2014 (a následně u , právnická osoba, pod sp. zn. 14 Co 361/2016), kdy se jednalo o odškodňování trestního stíhání pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Poškozený v této věci byl obdobně jako žalobce stíhán pro skutek související s výkonem zaměstnání – šlo rovněž o policistu. V dané věci nebylo prokázáno, že se skutek stal, došlo zde k dotčení poškozeného v zaměstnání, byla zde medializace nepřičitatelná státu. Trestní stíhání trvalo 1 rok a 11 měsíců. Byl ohrožen trestní sazbou 6 měsíců až 3 roky nebo zákazem činnosti. Poškozený v porovnávané věci byl na dobu trestního stíhání postaven mimo službu, a došlo tak k výraznějšímu krácení na platu a dotčení ekonomické situace rodiny. V porovnávané věci byly přímo prokázány odsudky kolegů, rodiny, přátel. Věc probíhala i před soudem. Přiznáno bylo v této porovnávané věci odškodnění v částce 100 000 Kč.

85. Soud dále věc porovnal s věcí projednávanou u zdejšího soudu pod sp. zn. 11 C 30/2018 (a následně MS pod sp. zn. 30 Co 387/2019), kdy se jednalo o odškodňování trestního stíhání pro přečin porušení povinnosti dozorčí nebo jiné služby podle § 390 odst. 1, 2 trestního zákoníku. Poškozený v této věci byl obdobně jako žalobce stíhán pro skutek související s výkonem zaměstnání – šlo o dozorce ve věznici. Trestní stíhání trvalo 11 měsíců, když věc byla v uvedené době pravomocně vyřízena na dvou stupních soudní soustavy. Byl ohrožen trestní sazbou 6 měsíců až 3 roky nebo zákazem činnosti. Byl ohrožen trestem odnětí svobody až 2 roky, nicméně byl bezúhonný a nepodmíněný trest odnětí svobody mu tedy zjevně nehrozil. Do té doby byl označován za vynikajícího příslušníka věznice, došlo ke značnému poklesu jeho autority v očích odsouzených. Funkci dozorce tak nemohl na stejném místě nadále vykonávat a byl převeden na jiné místo. Žalobce trpěl zvýšeným stresem a psychickou nepohodou, stejně jako mírnými zdravotními komplikacemi. Tento stres a psychická nepohoda se pak přenášely i do rodinných vztahů, vztahů s manželkou, což muselo být s ohledem na těhotenství manželky, kdy naopak od žalobce byla vyžadována zvýšená pomoc a podpora, obzvláště frustrující. Stejné pak platí pro obavy o materiální zabezpečení rodiny, když žalobci, jak výše uvedeno, reálně hrozila ztráta zaměstnání. Případ žalobce byl medializován, kdy v předložených článcích bylo přímo uváděno i celé jméno a příjmení žalobce. Medializace nebyla ve vztahu k žalobci jen negativní (média informovala i o zproštění žalobce obžaloby). Přiznáno bylo v této porovnávané věci odškodnění v částce 50 000 Kč.

86. Soud tak uzavírá, že v daném případě žalobci náleží finanční odškodnění, když soud má za to, že omluva není dostatečnou satisfakcí, která se má dostat žalobci. K samotné výši nemajetkové újmy soud uvádí, že žalobci nehrozil reálně nepodmíněný trest odnětí svobody, případ žalobce skončil již v přípravné fázi, kdy jeho trestní stíhání trvalo cca 5 týdnů. Věc byla medializována, nicméně v jednom případě bylo i informováno o tom, že ministerstvo spravedlnosti se omluvilo žalobci za nezákonné trestní stíhání. Soud i uvěřil žalobci, že mohlo na pracovišti žalobce před zahájením trestního stíhání docházet k určitému diskomfortu ze strany jeho tehdejšího zaměstnavatele, kdy na něj byl vyvíjen určitý nátlak, nicméně toto nelze dávat do přímé souvislosti s nezákonným trestním stíháním. Žalobce ani v důsledku nezákonného trestního stíhání nebyl krácen nijak na platu, když byl na překážkách ze strany zaměstnavatele, tak po celou tuto dobu pobírat plný plat, přičemž odměny mu již nebyly vypláceny před zahájením trestního stíhání, a to již cca od roku , Anonymizováno, . Od policie pak odešel dobrovolně, když vstoupil do politické strany, přičemž toto členství nebylo slučitelné s výkonem povolání policisty. Žalobce pak rovněž prožíval své trestní stíhání úkorně, trpěl nespavostí, což se odrazilo na jeho psychickém stavu. Trestní stíhání pak se žalobcem prožívala jeho nejužší rodina, kdy se jej i jeho synové vyptávali na to, proč je trestně stíhán. Samotné trestní stíhání pak pociťovali sami i jeho synové, když v důsledku toho již nebyli zváni na tábory, které byly pořádány policií. Dopady do pracovní sféry pak u žalobce nebyly z větší části prokázány, když toliko soud má za prokázané, že v důsledku trestního stíhání byl propuštěn u nového zaměstnavatele ve zkušební době, když v novém zaměstnání se dozvěděli o jeho případu díky medializaci jeho trestní věci. Soud pak rovněž přihlédl k tomu, že daná rozhodnutí jsou staršího data, kdy výše nemajetkové újmy má odpovídat ekonomické realitě České republiky a tomu co by obecně bylo vnímáno jako spravedlivé. S ohledem na shora uvedené, kdy soud neshledal tak závažné dopady jako ve shora zmíněných případech a při přihlédnutí k tomu, že u žalobce druhé trestní stíhání trvalo krátkou dobu a skončilo již v přípravné fázi, při zohlednění medializace případu v důsledku čehož přišel i o novou práci, dospěl soud k závěru, že přiměřené odškodnění za nezákonné trestní stíhání v pořadí druhé je ve výši 10 000 Kč a ve zbytku žalobu ohledně tohoto nároku zamítl.

87. Soud pak z přiznaných částek přiznal žalobci příslušenství, a to od , datum, do zaplacení, přičemž úrok z prodlení je odůvodněn ustanoveními § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle ustanovení § 14 zákona. Žalobce nárok u žalované uplatnil dne , datum, , žalovaná se tedy v prodlení ocitla od , datum, .

88. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 a § 151 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) V souzeném případě byl předmět řízení v tarifní hodnotě 117 061 Kč (2krát 50 000 Kč za nemajetkovou újmu – 2 nezákonná trestní stíhání; dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013) + 17 061 Kč za škodu, to vše dle a. t. do , datum, , a to s ohledem na to, že žaloba byla podána před tímto datem. Žalobce byl z pohledu nákladů řízení tarifně úspěšný co do částky 52 178 Kč, přičemž tato částka představuje 10,86 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 55,43 % a úspěchu žalobce v rozsahu AT44,57 %). S ohledem na to, že žalobce v dané věci měl nepatrný úspěch, když podle konstantní judikatury se považuje za nepatrný úspěch ve věci úspěch okolo 10 %, rozhodl soud o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

89. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobci jakoukoliv újmu.