10 C 204/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem, v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované za níž jedná anonymizováno 8 slov adresa pro zaplacení 42 825,60 Kč I) Zamítá se žaloba na zaplacení 42 825,60 Kč. II) Žalobce je povinen uhradit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zadostiučinění za nesprávný úřední postup ve formě nepřiměřené délky řízení, které bylo vedeno u název soudu pod sp. zn. spisová značka. Žalobce uvádí, že předmětem naříkaného řízení byla pohledávka na úhradu ceny díla a smluvní pokuty za neuhrazenou cenu díla, přičemž původní cena díla byla sjednána ve výši 1 634 875 Kč. Žaloba byla podána 6. 3. 2007, řízení se vleklo a skončilo pravomocně až 12. 12. 2020. V průběhu řízení na sebe podal žalovaný insolvenční návrh a vymáhaná pohledávka fakticky ztratila na své bonitě. Žalobce proto požaduje přiznat zadostiučinění ve výši 288 408 Kč, nárokuje navýšení základní částky odškodnění s ohledem na proběhlou inflaci a zohlednění výrazného významu řízení pro žalobce. Nárok žalobce předběžně uplatnil, žalovaná jej však odškodnila pouze do částky 183 600 Kč, a to před podáním žaloby dne 9. 7. 2021. Žalobce se tak domáhá rozdílu požadovaného zadostiučinění ve výši 42 825,60 Kč bez příslušenství.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 6. 1. 2022. Uvedla, že v naříkaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení, a žalobce odškodnila částkou 183 600 Kč. Vycházela z částky ročního odškodnění 18 000 Kč a tuto ponížila o 10 % pro složitost řízení a o 10 % z důvodu podílu stěžovatele na délce řízení. Poskytnuté odškodnění a omluvu považuje žalovaná za zadostiučinění dostačující.

3. Ze shodných tvrzení účastníků má soud za zjištěné, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnil, a to dne 8. 2. 2021.

4. Z opisu vybraných údajů z daňového přiznání fyzických osob žalobce za roky 2006 až 2009 soud zjistil, že částka 1 634 875 Kč jakožto cena díla byla pro žalobce částkou zásadní, a pokud se tak žalobce původně podanou žalobou domáhal uhrazení 1 410 010,87 Kč, mělo řízení pro žalobce zvýšený význam právě s ohledem na výši takto vymáhané částky, když tato částka byla zcela dominantní k jinak žalobcem vykazovaným příjmům.

5. Ze spisu vedeného u název soudu pod sp. zn. spisová značka soud zjistil následující. Dne 6. 3. 2007 podal žalobce celé jméno žalobce žalobu proti žalované právnická osoba, předmětem žaloby je zaplacení částky 1 410 010,87 Kč, a to jako pohledávky ze smlouvy o dílo. Usnesením ze 14. 3. 2007 je vyzván žalobce k úhradě soudního poplatku. Dne 2. 4. 2007 vydává název soudu platební rozkaz. Dne 12. 4. 2007 žalovaný podává odpor. Jak žaloba, tak podaný odpor jsou doloženy celou řadou listinných důkazů, jedná se o desítky listin. Jednání je nařízeno na 29. 5. 2007. Žalobce žádá o jeho odročení, neboť strany vstoupily do mimosoudního jednání. Jednání se koná 29. 5. 2007, konstatuje se omluva žalobce se žádostí o odročení, jednání odročeno na 23. 8. 2007, aby byl stranám dán prostor k mimosoudnímu jednání. Dne 29. 6. 2007 doručil žalobce soudu změnu žaloby. Toto rozšíření žaloby pak doplňuje žalobce 2. 8. 2007. Do spisu jsou pak založeny další listiny, které se týkají realizace díla a tvrzeným zápočtům. Jednání se koná 23. 8. 2007, soud připouští změnu žaloby, jsou čteny listinné důkazy a jednání odročeno na 13. 11. 2007 za účelem pokračování v dokazování, a za účelem doplnění důkazních návrhů na žádost stran. Další jednání se koná 13. 11. 2007, strany zakládají rozsáhlé listinné důkazy, týkající se fakturace a realizace díla, a jednání je odročeno na 12. 2. 2008 za účelem pokračování k důkazu účastnickým výslechem a výslechem svědků. Soud volá navržené svědky, jejichž výslech nezamítl. Dne 11. 12. 2007 žalobce zakládá stavební deník k důkazu. Někteří svědci se nařízeného jednání pomlouvají. Žalobce poté žádá o odročení jednání z důvodu nemoci právního zástupce. K dotazu soudu pak žalobce 19. 2. 2008 sděluje, že souhlasí s výslechem svědka dožádaným soudem, jde o výslech pana příjmení. Žalovaný naopak s tímto dožádání, nesouhlasí. Jednání nařízeno na 17. 4. 2008, a nadto jsou voláni znovu svědci. Jednání se koná 17. 4. 2008, na tomto je konstatováno, že před jednáním v ranních hodinách požádal o odročení žalobce s tím, že onemocněl, a jednání je tak odročeno na 19. 6. 2008. Soud znovu volá svědky. Žalovaní zakládají nové listinné důkazy 18. 4. 2008, jedná se o komunikaci stran. Do spisu jsou dále založeny desítky listin, týkajících se realizace díla. Právní zástupce žalobce poté žádá o odročení jednání, které je nařízeno na 19. 6. 2008, a to z důvodu zahraniční dovolené. Soud tedy jednání odročuje na 15. 7. 2008, a znovu volá všechny svědky. Jednání se poté koná 15. 7. 2008, soud pokračuje v provádění listinných důkazů a slyší svědky. Jednání je odročeno na 23. 10. 2008 za účelem předvolání dalších svědků a pokračování v dokazování. Žalobce zasílá další návrh na provedení důkazu 23. 9. 2008, tento zahrne 4 další svědky. Soud tyto svědky na nařízené jednání volá. Nařízené jednání je odročeno na 13. 11. 2008, a to z důvodu nemoci soudkyně. Soud zjišťuje bydliště svědka příjmení prostřednictvím policie v říjnu 2008. Jednání se koná 13. 11. 2008, soud slyší svědky, a jednání je odročeno na 10. 2. 2009 za účelem pokračování v dokazování. V mezidobí soud rozhoduje o svědečném a volá další svědky na odročené jednání. Jednání se koná 10. 2. 2009, jsou slyšeni svědci, a jednání odročeno na 24. 3. 2009 za účelem pokračování v dokazování s tím, že žalovaná sdělí další důkazní návrhy nejpozději do 22. 2. 2009 O odročení nařízeného jednání žádá strana žalovaná z osobních důvodů. Jednání je odročeno na 21. 5. 2009, toto jednání se koná, je provedeno dokazování a jednání je odročeno na 6. 8. 2009 za účelem přednesu závěrečných návrhů. Tyto jsou písemné podobě založeny do spisu. Jednání se koná 6. 8. 2009, a na tomto soud vyhlašuje rozsudek. P písemné vyhotovení rozsudku je založeno pod číslem listu anonymizováno. Žaloba na zaplacení částky 1 218 480,21 Kč s úrokem z prodlení a smluvní pokutou je zamítnuta. Dále je zastaveno řízení o zaplacení původní částky ve výši 1 240 015,80 Kč jako ceny provedeného díla. Soud rozhoduje o svědečném. Žalobce podává odvolání dne 17. 9. 2009, toto pak doplňuje 24. 9. 2009. Soud vyzývá k úhradě soudního poplatku za podané odvolání 1.10.2009, poplatek je složen. Žalovaná se vyjadřuje k odvolání 19. 10. 2009. Věc je předložena název soudu jakožto soudu odvolacímu 22. 10. 2009. Jednání odvolacího soudu je nařízeno na 28. 4. 2010, toto jednání odvolacího soudu se koná, strany sdělují, že se pokusí vyřešit předmětný spor smírnou cestou a žádají o odročení jednání. Soud odročil jednání 19. 5. 2010. Žalovaný poté sděluje soudu 14. 5. 2010, že strany se domluvily na mimosoudním jednání ve věci, a žádají tak o odročení jednání. Odvolací soud proto odročil jednání na 30. 6. 2010. Toto jednání odvolacího soudu se koná, právní zástupce žalobce se na to nedostavil, doručení je vykázáno. Žalovaný sděluje, že nedošlo k smírnému vyřešení věci, a na tomto jednání je pak vyhlášeno usnesení odvolacího soudu. Toto usnesení je pod číslem listu 343 a rozsudek název soudu se ve výrocích I., II. a III. zrušuje a věc se vrací soudu I. stupně k dalšímu řízení. Jsou tak zrušeny výroky, kterým soud I. instance zamítl žalobní návrh na úhradu částky, a dále výroky nákladové. Nedotčen je výrok o zastavení řízení. Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu se podává, že soud I. instance se nevypořádal s tím, jaké nároky vznáší žalovaný ke své obraně k zápočtu, pokud jde o náhradu nákladů vynaložených žalobcem na odvracení hrozící škody, a dále o náhradu škody za vynaloženou smluvní pokutu. Je třeba se přesně zabývat rozčleněním těchto nároků žalovaného a dále řešit otázku součinnosti žalovaného, neboť jeho nesoučinnost se může podílet na vzniku škody. Na posouzení vlivu nedostatků v realizaci díla žalobce a nedostatku součinnosti žalovaného je třeba nechat vypracovat znalecký posudek, jde o otázku odbornou. Jednání soudu I. instance je pak nařízeno na 11. 11. 2010 O odročení tohoto jednání žádá žalovaný, žalobce s tímto vyslovuje souhlas, a soud jednání odročuje na 1.2. 2011. Toto jednání se koná, jsou rekapitulovány závěry odvolacího soudu a další postup v řízení, a strany jsou vyzvány k doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů. Žalobce žádá o prodloužení poskytnuté lhůty 16. 2. 2011, rovněž tak o prodloužení lhůty žádá strana žalovaná. Žalobce doplňuje skutková tvrzení a důkazní návrhy 7. 3. 2011. Podání je doplněno desítkami listin, týkajících se realizace díla, komunikace stran a existence vzájemných pohledávek. Ze zdravotních důvodů pak žádá o odročení nařízeného jednání žalovaný a rovněž právní zástupce žalobce z důvodu onemocnění. Nařízené jednání je tak odročeno na 2. 6. 2011. Toto jednání se koná, soud probírá se stranami důkazní návrhy a odročuje jednání za účelem předvolání svědků na 11. 8. 2011. Žalobce zasílá poté změnu žaloby 27. 7. 2011. Soud toto doručuje k vyjádření protistraně a vyzývá žalobce k úhradě soudního poplatku. Nařízené jednání je odročeno z důvodu na straně soudu na 6. 10. 2011. Soud žádá přípisem o vyjádření strany ke konkrétním dotazům. Jednání se koná 6. 10. 2011, soud připouští změnu návrhu a vyslýchá svědky. Jednání odročeno na 15. 11. 2011, strana žalovaná soudu sdělí, zda trvá na výslechu svědků, a soud bude urgovat součinnost třetích stran. Nařízené jednání je pak odročeno na neurčito, neboť nelze získat součinností nezbytnou zprávu od právnická osoba. Tato společnost poté reaguje 29. 11. 2011. Soud nařizuje jednání na 27. 3. 2012. Nařízené jednání dne 27. 3. 2012 se koná, soud však předem telefonicky omlouvá účast zástupců, neboť bude nařízeno znalecké zkoumání v návaznosti na zprávu právnická osoba. Jednání je tedy odročeno na neurčito za účelem zpracování znaleckého posudku, který byl navržen zástupcem žalobce. Strany jsou vyzvány soudem k specifikaci otázek pro znalce. Znalec je ustanoven usnesením ze 6. 8. 2012. Úkolem znalce je posoudit, zda specifikované vady v části díla existují, určit jejich hodnotu a náklady na odstranění vad. Znalecký posudek je dodán soudu 10. 12. 2012, je založen pod číslem listu 464. Předtím ještě znalec žádá zpřístupnění dalších podkladů od soudu, a to 13. 11. 2012, a v návaznosti na to žádá o prodloužení termínu pro vypracování znaleckého posudku. Soud rozhoduje o znalečném 28. 12. 2012. Žalovaný sdělil, že netrvá na výslechu znalce. Žalobce poté zasílá soudu další změnu žaloby datovanou 14. 1. 2013, je vyzván soudem k úhradě soudního poplatku 16. 1. 2013. Žalobce poté sděluje soudu, že trvá na výslechu znalce 23. 1. 2013. Jednání je nařízeno na 19. 4. 2013, toto jednání se koná, je připuštěna změna žaloby a je slyšen znalec. Jednání je pak odročeno na neurčito z důvodu ustanovení nového znalce a zpracování znaleckého posudku tak, aby to odpovídalo potřebám řízení, s tím, že soud bude znovu hledat kvalifikovaného znalce pro daný obor. Důvodem nutnosti vypracování nového znaleckého posudku je skutečnost, že bude zapotřebí, aby znalec pracoval i s projektovou dokumentací a zkoumal věc na místě samém, což stávající znalec neučinil. Soud poté ustanovil nového znalce usnesením ze 16. 7. 2013, a znovu ukládá posouzení vad části díla, hodnotu těchto částí díla a nákladů na odstranění vad. Usnesení o ustanovení znalce je žalobci doručeno 2. 8. 2013. Ustanovený znalec jméno příjmení informuje 14. 1. 2014 soud, že spis vrátí koncem ledna 2014, neboť mu stále nebyly zaslány materiály. Ve spise je pod číslem listu 551 založen znalecký posudek tohoto znalce, který je datován 8. 4. 2016. V návaznosti na sdělení znalce z ledna 2014 soud tohoto kontaktuje 22. 1. 2015 ohledně prověření stavu vypracování znaleckého posudku, a urgence jeho vypracování. Dne 23. 2. 2015 pak soud opakovaně urguje zaslání vypracovaného znaleckého posudku s tím, že spis je u znalce již od 4. 9. 2013. Znovu je znalec důrazně urgován 26. 3. 2015. Soud poté 26. 3. 2015 rovněž informuje znalce, že jeho liknavost se odrazí ve výši znalečného dne. Dne 4. 4. 2016 pak znalec přislíbil zaslání znaleckého posudku dne 11. 4. 2016. Dne 30. 1. 2014, tedy v mezidobí, žalobce činí změnu žaloby číslo. Soud ještě 4. 4. 2014 urguje zaslání znaleckého posudku po znalci příjmení. Žalobce zasílá poté změnu žaloby číslo datovanou 29. 1. 2015, a poté změnu žaloby číslo datovanou 27. 1. 2016. Znalec poté sdělil 28. 4. 2016, že nebude žádat znalečné za vypracovaný posudek. příjmení posudek byl tedy vypracován 8. 4. 2016, soud tento rozesílá stranám k vyjádření 30. 5. 2016, a 11. 7. 2016 vyměřuje soudní poplatek za rozšíření žaloby. Usnesením 22. 7. 2016 soud připouští navržené změny žaloby, a dále nařízeno jednání na 15 11 2016. Žalovaný žádá o odročení tohoto jednání, neboť bylo ukončeno zastoupení s právním zástupcem, a soud nařízené jednání odročuje. Ve spise je pak založeno usnesení o zjištění úpadku ve věci žalovaného právnická osoba z 26. 11. 2016. Soud informuje strany 8. 12. 2016 o přerušení řízení s odkazem na § 140a IZ. Soud poté znovu vyrozumívá strany o přerušení řízení vzhledem na probíhající insolvenční řízení, vyrozumění z 20. 9. 2017. Žalobce činí 15. 10. 2017 návrh na pokračování v přerušeném řízení. Insolvenční soud vydává 1. 6. 2018 usnesení, kterým rozhoduje tak, že v naříkaném řízení bude pokračováno. Jednání je nařízeno na 6. 12. 2018. V řízení na straně žalované vystupuje insolvenční správce původního žalovaného právnická osoba Tento žádá o odročení nařízeného jednání za účelem přípravy na dané jednání. Jednání odročeno na 26. 2. 2019, i o odročení tohoto jednání žádá žalovaná. O odročení jednání poté žádat i žalobce, a to s ohledem na mimosoudní jednání stran. Jednání nařízené na 26. 2. 2019 je tak odročeno. Žalobce sděluje 13. 5. 2019, že k mimosoudní dohodě nedošlo. Dne 6. 9. 2019 pak žalobce sděluje, že jednání pokračují, tato však stále nevyústila v uzavření finální dohody. Mimosoudní jednání však úspěšně pokračují. Soud, poté dotazuje přípisem z listopadu 2019 strany za účelem sdělení, zda byl uzavřen smír. Žalobce sděluje 5. 12. 2019, že mimosoudní jednání stále nevyústila v uzavření dohody a jednání pokračují. Soud žádá poté účastníky v únoru 2020 o sdělení výsledku mimosoudních jednání. Žalobce sděluje 17. 3. 2020, že mimosoudní jednání stále probíhají, nebyla dosažena stále dohoda. Soud, opakovaně dotazuje v květnu 2020 strany ohledně výsledků mimosoudních jednání. Žalobce sděluje 29. 5. 2020, že účastníci nalezli shodu na konkrétním způsobu řešení v podobě dohody o narovnání. Dne 5. 6. 2020 pak žalobce bere žalobu částečně zpět, a to v návaznosti na uzavřenou dohodu o narovnání, která je datována dnem 1. 6. 2020. Soud poté dokazuje žalobce na jeho procesní stanovisko ve věci, tento odpovídá 5. 10. 2020 s omluvou, že pro dovolenou nemohl odpovědět dříve během prázdnin. Soud poté usnesením z 9. 10. 2020 připouští změnu žaloby a řízení zastavuje co do částky 618 876,75 Kč. Poté soud vyzývá 9. 10. 2020 účastníky k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez jednání. Dne 19. 11. 2020 soud vyhlašuje rozsudek. Písemné vyhotovení rozsudku je založeno pod čj. číslo jednací, a na tomto je vyznačena doložka právní moci 12. 12. 2020. Tímto rozsudkem byl žalovaný zavázán uhradit žalobci částku ve výši 599 603,46 Kč s příslušenstvím v celkové výši 553 886, 33 Kč, a dále částku 807 222,51 Kč na smluvní pokutě s příslušenstvím ve výši 421 671,06 Kč. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Řízení je tak pravomocně skončeno 12. 12. 2020.

6. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. Soud ve věci nehodnotil duplicitně listiny z naříkaného řízení, když k důkazu provedl spis celý.

7. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

8. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

9. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

10. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen„ ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

11. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

12. Soud vyšel při právním posouzení věci dále z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1437/2019 a ze závěrů v něm učiněných. Při posuzování přiměřenosti délky řízení je tak nezbytné nejprve určit počátek a konec doby, kterou lze ve smyslu § 31a odst. 3 písm. a) OdpŠk považovat za celkovou dobu řízení. Vždy je přitom třeba vycházet z celkové délky řízení, nikoli jen z délky jednotlivých průtahů ve smyslu období nečinnosti soudu. Zásadně je tedy třeba do celkové doby řízení započítávat i dobu, po níž bylo řízení přerušeno.

13. Předmětné řízení tak trvalo ve vztahu k žalobci od 6. 3. 2007 (podání žaloby) do 12. 12. 2020 (právní moc konečného rozhodnutí ve věci), tj. trvalo 13 let a 10 (započatých) měsíců, což je doba s ohledem na veškeré dále uvedené okolnosti případu nepřiměřená.

14. K uvedenému závěru vede soud vyhodnocení kritérií § 31a odst. 3 odškodňovací zákona, zejména pak písmene d) - postup soudu během řízení. Soud v tomto ohledu uzavírá, že jak řízení před soudem I. instance tak před soudem odvolacím probíhalo plynule, avšak s jedinou výjimkou výrazného průtahu, pro který soud dospívá k závěru o nesprávném úředním postupu ve formě nepřiměřené délky řízení. Tímto průtahem je období od 16. 7. 2013, kdy je ve věci ustanoven druhý znalec jméno příjmení, do 8. 4. 2016, kdy teprve znalec soudu předkládá zadaný znalecký posudek, tedy vypracování znaleckého posudku trvalo celkem 2 roky a 9 měsíců, což je nutno považovat za průtah. Soud sice znalce v mezidobí kontaktoval, nicméně nevyužil všech možných prostředků, jako například uložení pořádkové pokuty, k donucení znalce předložit znalecký posudek dříve, navíc v období od 14. 4. 2014 do 22. 1. 2015 soud po dobu jednoho roku znalce vůbec nekontaktoval, ač znalecký posudek stále vypracován nebyl. Soud tedy pro tento zásadní průtah v řízení dospívá k závěru o existenci nesprávného úředního postupu ve formě nepřiměřené délky řízení. Tento závěr nepřeváží ani vyhodnocení kritérií ostatních. Jak soud uvádí níže, řízení bylo nadstandardně skutkově složitým, dále složitějším i po stránce procesní, což se na celkové délce řízení projevilo, nicméně ani pohledem tohoto kritéria nelze dospět k závěru, že celkovou délku řízení je ještě možno akceptovat, když zmiňovaný průtah se na celkové délce řízení promítl dominantněji a je třeba setrvat na závěru o existenci odpovědnostního titulu. Rovněž kritérium jednání poškozeného se na délce řízení negativně promítlo, nicméně ani pohledem tohoto kritéria nelze dospět k závěru, že by čistě chování žalobce zapříčinilo celkovou délku řízení a ani toto kritérium závěr o existenci odpovědnostního titulu nevyvrací. V řízení bylo rozhodováno celkem na dvou instancích, nicméně víceinstančnost rozhodování se na délce řízení fakticky negativně nepromítla, a pokud jde o závěrečné kritérium významu předmětu řízení, pak naopak pohledem tohoto kritéria je třeba mít závěr o nepřiměřenosti celkové délky řízení za potvrzený, neboť bylo v zájmu žalobce i ostatních účastníků, aby řízení bylo ukončeno rychleji.

15. Soud si je vědom toho, že v průběhu naříkaného řízení došlo k přerušení řízení s ohledem na § 140a i.z., když insolvenčním soudem bylo zahájeno insolvenční řízení proti žalovanému. Soud se však bližším průběhem tohoto insolvenčního řízení nezabýval, neboť závěr o existenci odpovědnostního titulu je možno spolehlivě učinit již z průběhu samotného řízení naříkaného, a přerušení naříkaného z důvodu řízení vloženého soud zohlednil tím, že v souladu s judikaturou dovolacího soudu započítal i dobu přerušení řízení do celkové doby řízení naříkaného. Posouzení vloženého řízení přitom nemohlo mít vliv na vyhodnocení kritérií pro modifikaci odškodnění za řízení naříkané.

16. V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě tomuto vznikla nemajetková újma (presumovaný vznik újmy žalovaná nevyvracela), kterou je nutno odškodnit v penězích, neboť žádné okolnosti, pro něž by bylo na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2828/2011), žalovaná netvrdila a ani soud je neshledal.

17. Postup při určení přiměřené výše peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení stanovil ve své ustálené judikatuře Nejvyšší soud. Zdůraznil, že pro zachování jednotnosti rozhodování ve věcech odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je nezbytné, aby soudy ve svých rozsudcích podrobně vysvětlily, z jaké základní částky odškodnění vyšly a jakým způsobem, včetně procentního vyjádření, zohlednily kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk při určení konečné výše odškodnění (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). Na závěru o výši zadostiučinění by se měla kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk projevit ve stejném poměru, v jakém se podílela na celkové délce řízení; zásadně vhodnou formou tohoto projevu je procentní modifikace základní částky odškodnění za (celé) řízení (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1710/2012). Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu (viz např. rozsudky ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4889/2009 nebo ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4540/2009) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení.

18. Při stanovení základní částky ročního odškodnění soud tedy vyšel ze základního rozmezí 15 000 – 20 000 Kč za jeden rok řízení (viz NS Cpjn 206/2010). Vyšší než spodní hranice této základní částky se dle zavedené praxe užije u soudních řízení, která překročí délku trvání 10 let. Nejvyšší soud při závěru, že každé řízení vždy nějakou dobu trvá, vychází z doby dvou let. Při úvaze, že výše uvedené rozmezí má být rovnoměrně rozloženo a horní hranice tohoto rozmezí se použije až u mimořádně dlouhých řízení, považuje soud za odpovídající, aby byla základní částka ročního odškodnění navýšena vždy o 1 000 Kč za každé dva roky řízení přesahující dobu 10 let. Soud tak uzavírá, že soudní řízení trvající mezi 12 – 14 lety bude odškodňováno základní částkou 17 000 Kč za první dva roky řízení (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná), a z částky 17 000 Kč za každý další rok řízení, tj. z částky 1 417 Kč za každý další měsíc řízení. Použití jiné, vyšší částky základního ročního odškodnění, je pak na místě pouze tehdy, pokud toto odůvodňuje výjimečné vyhodnocení některého z kritérií dle 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk., což zde soud neshledal. K těmto jednotlivým kritériím se soud podrobně vyjadřuje níže, soud nicméně nedospěl k závěru, že by se některé z těchto kritérií na celkové délce řízení podílelo natolik zásadní měrou (výjimečně), že by toto mělo být zohledněno tím, že bude dále navýšena i samotná základní částka ročního odškodnění.

19. Za posuzované řízení v délce trvání 13 let a 10 měsíců tak soud přiznal žalobci základní částku ve výši 218 170 Kč.

20. Tuto částku pak je nutno upravit, a to (předně) v důsledku demonstrativně vypočtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím k : b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného: -) V rámci posouzení složitosti řízení je třeba zohlednit skutkovou, právní i procesní stránku řízení a počet soudních instancí (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk) – Řízení bylo nadstandardně složitým po skutkové stránce a soud pro toto kritérium základní částku odškodnění ponižuje o 20 %. Skutková složitost předmětu řízení se na celkové délce řízení promítla zejména množstvím listinných důkazů, které soud musel provádět a které byly stranami až postupně v průběhu řízení dokládány. Jednalo se o celou řadu listin, ať už pokud jde o realizaci samotného díla, existenci vad nebo existenci pohledávek žalovaného, které používá k započtení, či listiny týkající se součinnosti obou stran při řešení tvrzených vad díla. V řízení rovněž bylo slyšeno větší množství svědků, cca 10 osob, což délku řízení rovněž zatížilo. Skutkovou složitost řízení dokládá i to, že v řízení byly vypracovány celkem 2 znalecké posudky. Soud dále dospěl k závěru, že řízení bylo složitějším i po stránce procesní, a pro toto kritérium základní částku odškodnění dále ponížil o 10 %. Procesní složitost věci se promítla zejména v tom, že soud rozhodoval celkem o šesti rozšířeních žaloby, a dále s ohledem na větší množství svědků, které musel opakovaně předvolávat. Rovněž se na celkové délce řízení pohledem procesní složitosti promítlo opakované odročování řízení k žádosti stran, včetně žalobce, což s sebou neslo nutnost opakovaného předvolávání většího množství svědků. Právní složitost věci soud vyhodnotil jakožto běžnou a pro tuto základní částku odškodnění nemodifikuje. Rovněž soud nemodifikuje základní částku odškodnění pro počet soudních instancí, neboť ve věci rozhodoval jednou soud odvolací, avšak rozhodnutí soudu I. instance zrušil právě z důvodu skutkové složitosti, tedy z důvodu nutnosti doplnit dokazování znaleckým posudkem, a tuto skutečnost tak nelze klást k tíži žalobce dalším snížením základního odškodnění. -) Jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, resp. zda poškozený využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk). - Soud základní částku odškodnění dále ponížil o 10 % pro chování poškozeného, tj. žalobce. Žalobce se negativně na celkové délce řízení podílel zejména četnými žádostmi o odročení jednání, zejména v počáteční fázi řízení - soud v tomto ohledu odkazuje zejména na žádost o odročení jednání z 25. 5. 2007, 12. 2. 2008, dále z 14. 7. 2008 (tato žádost byla dokonce učiněna těsně před nařízeným jednáním a jednání muselo být odročeno přímo při jeho konání), dále žádost o odročení z 29. 4. 2008, dále žádost o odročení z 13. 5. 2010, dále se zástupce žalobce nedostavil bez omluvy na jednání konané 30. 6. 2010 před odvolacím soudem, dále společně se žalovaným žalobce žádal o odročení jednání nařízeného na 11. 11. 2010, žalobce dále žádal o odročení jednání 19. 4. 2011, dále pak žalobce žádal o odročení jednání 20. 2. 2019 z důvodu převzetí právního zastoupení novým zástupcem a z důvodu zahájení jednání o mimosoudním vyřešení předmětu sporu, přičemž z důvodu mimosoudních jednání poté žádal žalobce o odročení jednání ještě dne 6. 9. 2019, 5. 12. 2019, 17. 3. 2020 a 29. 5. 2020, respektive těmito podáními žalobce žádal soud, aby nebylo nařizováno jednání, neboť účastníci stále mimosoudně jednají. Tedy i v této závěrečné fázi řízení soud nejednal po dobu od sdělení února 2019, kdy žalobce sdělil, že strany mimosoudně jednají, až do 5. 6. 2020, kdy žalobce bere žalobu částečně zpět, to jest po dobu 1 roku a 4 měsíců. Na celkové délce řízení se rovněž podílela aktivita žalobce v tom směru, že celkem 6× rozšiřoval žalobu, což s sebou neslo prodloužení řízení v podobě nutnosti vybírat soudní poplatek a rozhodovat o rozšíření žaloby. Tato protestní aktivita je jistě z procesního hlediska právem žalobce, nicméně negativně se na celkové délce řízení promítla, a proto odůvodňuje uvedené ponížení základní částky odškodnění pro chování žalobce. -) Kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk) - Soud pro toto kritérium dospěl k závěru o nesprávném úředním postupu v řízení. Jak uvedeno výše, v řízení nastal zásadní průtah v délce trvání 2 let a 9 měsíců od zadání druhého znaleckého posudku do jeho faktického vypracování, což soud vyhodnotil jakožto důvod pro závěr o odpovědnostním titulu. Tento průtah řízení však soud vyhodnocuje jakožto natolik zásadní a dlouhý, že pro něj základní částku odškodnění ještě dál navyšuje o 10 %. Ve zbytku však soud uzavírá, že v řízení, jak před soudem I. instance, tak soudem odvolacím, probíhalo plynule, ve snaze dosáhnout rozhodnutí ve věci samé co nejrychleji, řízení byla nařizována v přiměřených lhůtách a rovněž úkony soudu na sebe logicky a kontinuálně navazovaly. Soud tedy pro toto kritérium další modifikaci nečiní. -) Významu předmětu řízení pro poškozeného (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk) - Evropský soud pro lidská práva tento typ řízení neřadí mezi řízení, kterým přisuzuje zvýšený význam pro účastníky (za řízení se zvýšeným významem pro účastníky jsou považována zejména řízení trestní, opatrovnická, pracovněprávní, o osobním stavu, ve věcech sociálního zabezpečení a týkající se zdraví nebo života). Typový význam řízení tak soud shledal jakožto běžný. Pokud jde o subjektivní význam řízení pro žalobce, pak s ohledem na výši žalované částky, která tvořila zcela dominantní příjem pro žalobce s ohledem na jeho jinak dosahované hospodářské výsledky, soud dospívá k závěru, že řízení mělo pro žalobce subjektivně zvýšený význam, neboť délka řízení žalobce pro tuto skutečnost více sužovala, tedy pro subjektivní význam řízení soud základní částku odškodnění navýšil o 10 %.

21. Základní odškodnění je tak po zohlednění shora provedených procentních modifikací na místě snížit o 20 % na výsledných 174 536 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný žalobci již poskytl, jakožto finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení částku vyšší, konkrétně 183 600 Kč, a to dne 9. 7. 2021, tj. před podáním žaloby, soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

22. K námitce žalobce ohledně nesouhlasu s výší základní částky odškodnění a jejímu nutnému navýšení s ohledem na nárůst cen od roku 2010, resp. inflaci lze odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, kde dovolací soud uzavřel, že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (k tomu také např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Z části VI Stanoviska přitom vyplývá, že základní částky 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení je obecně nastavena výrazně výš než 45 % toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 384/2012, nebo rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 29. 3. 2006, věc Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 72). Obecně platí, že částka 15 000 Kč je částkou základní a úvaha o jejím případném zvýšení se odvíjí od posouzení všech okolností daného případu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 806/2012, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. III. ÚS 3350/12). Ani v případě extrémní délky řízení, která by podle stanoviska vedla k použití výchozí částky až 20 000 Kč, tedy nemusí být takto postupováno a lze vyjít z nižší základní částky. V posuzovaném případě přitom řízení trvalo necelých 14 let a s ohledem na výše uvedené závěry soudu dovolacího není důvodným přiznání vyšší částky základního odškodnění ani s ohledem na žalobcem namítanou inflaci.

23. V souzeném případě tak byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, proto jí soud přiznal podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. náhradu nákladů řízení ve výši 3x režijního paušálu á 300 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za písemné vyjádření k žalobě, přípravu na ÚJ a účast u ÚJ. Jejich zaplacení uložil soud neúspěšnému žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).